Vycházka 14.11.2014 a hřib přívěstkatý

Pondělí v 16:49 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Vážení přátelé, dnes 14.11.2014 mě vytáhla žena se Zuzinkou na Poříčský hřbet. Ve 13.45 jsme vyrazili. Bylo nádherné počasí.

Cestou jsme sbírali houbičky. Moc jich nebylo. Potěšila mně hlíva ústřičná, To byl jediný unikátní kousek. Unejdříve jsem nafotil malý trs penizovky sametonohé.
Popis této houby je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1410/vychazka-5-1-2014-a-penizovka-sametonoha

Pak jsme chvilku sbiírali další druhy jako hřiby hnědé a sametové. Na Poříčském hřbetu jsem s nafotil Zuzku jak se kouká na Poříčí.

Začínalo být chladno a tak jsme to otočili k domovu. Na cestě jsem narazil na spousty mísenek oranžových. Byly to ještě mláďata. Nedalo mi to a nafotil jsem je též.
Domá jsem potom mikroskopoval tuto mísenku. Naměřeny výtrusy 18.11.2014 velikosti 15,8-19,6 x 8,8- 11,2 µm.

Upozorňuji, že fota jsou dělány automatem z ruky. Totiž vidím značně rozostřeně a tak se řídím zeleným bodem zaostřeno. Potom jsme se za chladného ale slunečného počasí vraceli domů. Dorazili jsme v 16,45 hod.
Já jsem pak doma nafotil ten trošek hub na tácku
a jinak jsem mněl toho dost. Byl jsem znaven. Určil jsem celkem 23 druhú hub.

Nyní Vám chci představit hřib přívěstkatý focený v Prodašicích na Dobrovickém klouzku 8.9.2001.


Hřib přívěstkatý

Butyriboletus appendiculatus (Schaeff.) D. Arora & J.L. Frank, 2014


Další český název: Hřib panenský
Slovenský název: Hríb príveskatý
Synonyma: Boletus appendiculatus Schaeff. 1774, Boletus appendiculatus subsp. appendiculatus Schaeff.1763, Boletus appendiculatus subsp. euappendiculatus Maire 1933,
Boletus appendiculatus subsp. regius Konrad, Boletus radicans var. appendiculatus (Schaeff.) Pers. 1801,Dictyopus appendiculatus (Schaeff.) Quél. 1886, Dictyopus appendiculatus var. appendiculatus (Schaeff.) Quél. 1886, Suillus appendiculatus (Schaeff.) Kuntze 1898, Tubiporus appendiculatus (Schaeff.) Maire 1937).

Klobouk 6-22 cm v průměru, jemně vrostle vláknitý až jemně plstnatý, mírně lepkavý barvy v mládí plavě hnědé až žlutohnědé, později červenohnědý otlačením rezavě skvrnitý.
Rourky v mládí velmi krátké, bledě žluté později živě citrónově žluté až zlatožluté, ve stáří hnědožluté a poraněním modrozelenají, dále přecházejí v síťku na třeň. Póry dosti drobné, hranaté, barvy máslo žluté, na otlačených místech modrají, ve stáří mající nádech zlatohnědavý až narezavělý.
Třeň 5-15 cm vysoký, 1,5-6 cm tlustý, břichatý v mládí, později je téměř válcovitý ale na spodu kuželovitý až vřetenovitý, tvrdý až velmi tuhý. Barvy žluté až světle zlatožluté, s jemnou síťkou, na bázi kuželovitě dosti hluboko kořenující a od báze s hnědým nádechem. Otlačením načervenale až modře skvrnatí.
Dužnina žlutá, dosti tuhá, na bázi třeně narůžovělá až nahnědlá. V klobouku na řezu slabě modrá. Vůně příjemná nenápadná, chuť lahodná.
Výtrusný prach světle olivově hnědý, výtrusy elipsoidní až vřetenovité, barvy hnědožluté, velikosti 10-15 x 3,5-6 µm.
Výskyt červen až říjen velmi řídce, roste většinou ve skupinách, v šipákových doubravách a teplomilných doubravách, dubo-habrové háje světlých listnatých lesích a hájích, především pod duby, buky a habry. Upřednostňuje teplejší oblasti a vápencové půdy a hráze rybníků. Vzácně jej však najdeme i v dubo-habrových lesích na půdách nevápenatých, v horských jedlobučinách. Roste u Povážské Bystřice v obci Prečín.
Jedlý.
Možné záměny: Hřib plavý Boletus impolitus - jež má klobouk plavě okrový, třeň naspodu černohnědý a lehce karbolový zápach, je jedlý. Hřib panický Boletus subappendiculatus - jedlý.
Zajímavosti: Je to mykorhizní houba. Byl vystavován v roce 1970 jako jeden ze vzácných hřibů na výstavě v Teplicích. V Čechách je vzácný. Je vhodný do omáček, polévek a dušených pokrmů.Vytváří mykorhizu s duby a buky. Je to zranitelný druh uveden v Červeném seznammu jako VU. Nejvíce jej ohrožují necitelné zásahy lesníků. Na Slovensku je to chráněný druh a nesmí se sbírat.

Literatura : Internetové stránky 2016 https://en.wikipedia.org/wiki/Butyriboletus_appendiculatus
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 508, 509.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 120.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.185.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 77.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 718, 719.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 287.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 341.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 203
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 228.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 192.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 136,158, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969str. 52, 65, 125.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 62.
 

Vycházka 5.11.2014 a hřib plstnatý

5. srpna 2016 v 16:45 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Dnes 5.11.2014 jsem se za nádherného počasí
po obědě ve 12,45 hod sebral Zuzinku, foťák a vyrazil jsem na Poříčský hřbet nafotit Kettynky hrobeček po dušičkách. Pochopitelně že jsme šli lesem. Hned nad řekou Úpou jsem narazil na hřiby žlutomasé. Jeden jediný z nich byl k použití. Byl ale i pěkně velký. Dále jsem potkal helmovky narůžovělé a ředkvičkové. Sebral jsem i několik bedel červenajících a třepenitek makových. Byly zde i holubinky hlínožluté, penízovky kuželovité a máslové. Při cestě po hřbetu jsem náhle uviděl krásné mísenky oranžové,

Popis těchto nádherných mísenek je na tomto blogu: odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1503/pokracovani-vychazky-z-3-6-2014-a-misticka-oranzova


tak jsem nezaváhal a nafotil jsem si je. Při tom jsem stačil nafotit
naši Zuzinku jak šmejdí po okraji cesty. Dále zde byly na pařezu pěkné šupinovky nevonné. Bylo zde i pár hřibů hnědých. Než jsme došli k hrobu tak jsem narazil i na ryzce hnědé a strmělky přehrnuté. Byly zde i další houby. Vyfotil jsem hrobeček
a šlo se po louce domů. Závěrem jsem nafotil Zuzinu a Bertíka, kterého jsme cestou potkali na louce.

Pak již jsme kráčeli k domovu. Zuzka se mi vyválela v hovně. Má to za voňavku dáma. Domů jsme dorazili ještě za pěkného počasí
v 15,40. Byli jsme pěkně utaháni.

Nyní Vám ale představím hřiba plstnatého foceného 1.9.2005 nad Suchovršicemi - Lhotkou


Hřib plstnatý

Boletus subtomentosus L. 1753

Další česká jména: Suchohřib plstnatý, sameťáček, Poddoubník, Koženáč, Kožešník, Kozí pysk, Suchohřib kožák.
Slovenské jméno: Suchohríb plstnatý
Synonyma: Boletus crassipes Schaeff. 1774, Boletus cupreus Schaeff. 1774,BoletuslanatusRostk. 1844, BoletuslegueiBoud. 1894, BoletusstriipesFr. 1874, Boletussubtomentosus f. leguei(Boud.) Vassilkov 1970, Boletussubtomentosus var. lanatus(Rostk.) Smotl. 1912, Boletussubtomentosus var. marginalisBoud. 1907, Boletusxanthus(E.-J. Gilbert) Merlo 1980, Ceriomyces subtomentosus (L.) Murrill 1909, Leccinum subtomentosum (L.) Gray 1821, Xerocompsis subtomentosus (L.) Reichert 1940, Xerocomus ferrugineus var. leguei (Boud.) Bon 1994, Xerocomus citrinovirens Watling, Xerocomus lanatus (Rostk.) Singer 1946, Xerocomus leguei (Boud.) Montegut ex Bon 1985, Xerocomus subtomentosus (L.) Fr. 1821, Xerocomus subtomentosus (Fries) Quélet, Xerocomus subtomentosus f. xanthus E.-J. Gilbert 1931, Xerocomus subtomentosus var. leguei (Boud.) Maire 1933, Xerocomus xanthus (E.-J. Gilbert) Contu 1989, Xerocomus xanthus (E.-J. Gilbert) Curreli 1989.

Klobouk průměr 3 - 12 cm sklenutý, ve stáří plochý, někdy i se smáčklým středem, světle olivově hnědý, rezavě hnědý, nebo žlutoolivový. Zejména v mládí jsou barvy překryty hořčičně žlutou. Jemně sametový až plstnatě vlnatý, suchý, neslizký. Většinou nerozpraskává. Okraj v mládí podvinutý.Okousaná místa ani někdy popraskaná pokožka nejsou načervenalá
Rourky jsou přirostlé až sbíhavé, nepravidelně dlouhé, někdy až vykousané, barvy chromově žluté, zlatožluté až zářivě žluté, ve stářízelenavě žluté s hnědým odstínem V dospělosti jsou snadno oddělitelné. Póry hranaté, ve stáříse u třeně rozšiřují, barvy zářivě žluté, pomačkáním barvu nemění, pomačkáním někdy modrají, nebo slabě hnědnou.
Třeň 3-10 cm, 0,5-3 cm tlustý, vřetenovitý, hladký, jemně zrnitý a vláknitý, jakoby červenohnědě mramorovaný, v horní polovině brázditý s velkou síťkou, dole zahrocený, nahoře poněkud silnější, plný, bledě žlutý, někdy bledě červenohnědě žíhaný.
Dužnina je v klobouku bělavá, v mládí pevná, později máslově měkká, pod pokožkou načervenalá. Ve třeni žlutá, vláknitá až tuhá. Na řezu barvu téměř nemění, někdy se zbarví lehce do modra. Chuť je příjemná a mírná, vůně jemně houbová někdy až ovocná, v bázi třeně někdy jodoformová.
Výtrusný prach je hnědoolivový, výtrusy vřetenovitě elipsoidní, hladké, světle hnědožluté, velikosti 9-14 x 5-6 µm.
Výskyt květen až listopad hojně v šipákových a teplomilných doubravách, dubo-habrových lesích a druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách, v bučinách od nížin po pahorkatinu, jehličnatých i listnatých lesích, hájích a parcích na kyselé chudé půdě většinou s brusinkou. Málo kdy na humózní půdě. Vzácně i na ztrouchnivělém dřevě. Najdeme jej i v ochuzených kyselých nížinných bučinách v okolí Jevan, nebo na svazích na pravém břehu Berounky u Všenor. Dává přednost kyselým a neutrálním půdám.
Jedlý.
Možné záměny: Hřib cizopasný Xerocomus parasiticus - jedlý. Hřib osmahlý Leguerův Xerocemus spadiceusjež má na okousaných místech a prasklinách červenavé tóny, třeň má výraznější síťovaný kóda vždy hnědý klobouk. Je jedlý. Hřib žlutomasý Boletus chrysenteron jež má na okousaných místech a prasklinách červenavé tóny, má nakyslou chuť, dužnina výrazně modrá a rourky nejsou tak zářivé. Je jedlý. Hřib sametový Xerocomus pruinatus, jež se liší menší velikostí a hlavně světle žlutými póry a houbovou vůní.
Zajímavosti: Je to výborná houba, doporučuji k vaření, pečení i smažení. V některých atlasech bývá uváděn jako suchohřib. V buňkách mívá 2-4 jádra. Je to příležitostně mykorhizní houba. Může totiž žít i saprotrofně. V roce 1969, kdy byla nejslabší sezóna na Ostravsku v lesích v Háji u Opavy se sporadicky začal vyskytovat asi tak v polovině září. Často roste i několik na místech kde byl les vykácen. Hodí se k sušení.Je to kvalitnější než hřib žlutomasý. Plátky když se před použitím namočí, tak získávají barvu a tvar jako když použijeme čerstvé.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=193
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 527.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 694
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.277 278, 279, 280, 359, 399..
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 361, 362.
Ecyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 19, 273.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 206, 207.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 220.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 82.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 16
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 44.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 78, 144, 192.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 107.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 104.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 65, 77, 83, 164.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 59..

Vycházka 4.11.2014.pokračování - Šupinovka ohnivá

25. července 2016 v 19:38 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae

Při návratu k autu jsem po další chvilce jsem narazil na pěknou šupinovka ohnivou.


Šupinovka ohnivá

Pholiota flammans(Batsch) P. Kumm. 1871


Synonyma: Agaricus flammans Batsch 1783, Dryophila flammans (Batsch) Quél. 1886)

Klobouk 2-8 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později rozložený, pokrytý špičatými plstnatými šupinkami, které jsou v mládí odstálé. Okraj má dlouho podvinutý, v mládí ověnčený zbytky véla a je. Barvy je zlatožluté, na středu oranžově žluté, šupinky pak sírožluté. Za vlhka je mírně lepkavý, ve stáří olysávající.
Lupeny vykrojené, zoubkem sbíhavé, husté, nízké, barvy zprvu zářivě až sírově žluté, později rezavě hnědé.
Závoj blanitý, vločkatý.
Prsten nepatrný, úzký, vlnatý, rozpadavý, barvy žluté.
Třeň 3-10 cm vysoký, 0,3-1,5 cm tlustý, válcovitý, vatovitě vycpaný, později dutý. Barvy stejné jako klobouk, pod šupinovitým prstenem řídce hrubě žlutě až žlutohnědě šupinatý, nad prstenitou zónou holý.
Dužnina je sytě sírově žlutá, na řezu zvolna lehce rezaví, vůně ředkvová, chuť až svíravě nahořklá, ve třeni až nahnědlá.
Výtrusný prach hnědý, výtrusy elipsoudní s klíčním porem, hladké rezavě hnědé, velikosti 3-4,5 x 2-3 µm.
Výskyt květen až listopad většinou trstnatě a dosti hojně, na padlých kmenech, pařezech a rozkládajícím se dřevě jehličnanů, hlavně smrků a borovic. Nalezneme ji od pahorkatin až do hor. Upřednostňuje písčitou půdu a horské smrčiny
Nejedlá.
Možnost záměny: Šupinovka kostrbatá Pholiota squarrosa která má má velké, okrově sbarvené plodnice, šupiny jsou odstávající na klobouku i třeni a roste na listnáčích.. Je jedlá. Šupinovka hlízkatá Pholiota tuberculosa nemá odstávající šupiny a je nejedlá. Šupinovka kozincová Pholiota astragalina je více červenooranžově zbarvená, nemá šupiny, klobouk je hladký, k okraji bledší a lupeny jsou okrově žuté a na třeň sbíhají. Je nejedlá a vzácná.
Zajímavosti: Produkuje žluté pigmenty které patří ke styrylpyronům. Jedná se o hyfolominy a silně fluoreskující cikuliny. Pozoruhodná je její zářivá žlutohnědá barva.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=628
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 999, 1000.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 349.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 361.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 361,362.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 592
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.242
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 275.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 227.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str 204.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994. str.114.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 115.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 136, 138 a příloha75/146.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.359, 360.

Kousek od auta jsem pak našel ještě dosti slizáků mazlavých. Byla to nádhera. Domů jsem dorazil ve 14,15 hod. za nádherného počasí.

Vycházka se mi líbila. V lese jsme našli také hrob nějakého generála z roku 1865. Tak jsem si pomník nafotil na mobil.









 


Vycházka 4.11.2014 a Límcovka měděnková

21. července 2016 v 14:05 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae
Vážení přátelé dnes 4.11.2014 přijel ke mně Pepík v 10,15 hod., s nápadem vyrazit na houby k bunkru na Slavětín.

Mlha se pomalu rozplynula a na Slavětíně už bylo hezky. Akorát profukoval mírný studený vítr. Vylezli jsme z auta a na místech kam jsme měli zamířeno se páslo stádo krav. Houbičky byly spaseny. Tak jsme se porozhlédli okolo pastviny. V lesích bylo dosti penízovek kuželovitých, dále jsme nacházeli hřiby žlutomasé, sametové a pochodující smrkové. Postupně jsme plnili košíky. Sem tam byly i holubinky.hlínožluté, trávozelené, dívčí atd.. Při zpáteční cestě k autu jsem si nafotil límcovku měděnkovou.



Límcovka měděnková

Stropharia aeruginosa(Curt) Quel. 1872


Slovenské jméno: Golierovka zelenkastá
Synonyma: Agaricusacuminatus Scop. 1772, Agaricus viridimarginatusSchumach., Agaricus viridulus Schaeff.,Psilocybe aeruginosa (Curtis: Fr.) Noordeloos 1995, Pratella aeruginosa (Curtis) Gray 1821, Stropharia aeruginosa f. aeruginosa (Curtis) Quél. 1872

Klobouk 2 -10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, ve stáří vyklenutý až plochý s tupým hrbolkem, nepravidelně zvlněný a je mírně masitý.Barvy za mlada tmavě modrozelený až měděnkově zbarvený, ve stáří pak postupně od středu žlutozelený nebo okrový. Pokožka klobouku je za mokra velmi slizká a dobře slupitelná, pokryta bělavými šupinami. Okraj je ověnčen zbytky bílého vela.
Lupeny široce připojené až krátce sbíhavé, šedobílé, fialově šedé, později až fialově hnědé, dosti husté, ostří lupenů je bělavě vločkaté.
Třeň 4 -10 cm vysoký, 0,3 -1 cm tlustý, válcovitý, obyčejně pokřivený, dutý, vláknitý, na bázi někdy mírně ztlustlý, slizký. Barvy modrozelené až modré. Pod prstenem je bíle vločkatý, záhy olysávající.
Prsten úzký, kožový vláknitě tlustě blanitý, rýhovaný, záhy pomíjivý. Barvy je bílé, od výtrusů fialově poprášený
Dužnina bělavá a měkká, pod pokožkou klobouku nazelenalá, ve třeni nazelenalá nebo narezavělá, později krémová, chuti slabě hořké, vůně nevýrazně ředkvová, spíše nepříjemně ředkvová.
Výtrusný prach je purpurově hnědý, výtrusy jsou zelenavé, později až černohnědé, elipsoidní, hladké, 7-9 x 4-5 µm velké.
Výskyt srpen až prosinec, hojně jednotlivě nebo ve skupinách, na rozkládajících se zbytcích dřeva v jehličnatých i listnatých lesích, Upřednostňuje v parcích, na tlející slámě, hlavně tam kde je vlhké prostředí a chudší kyselé, hlinité či písčité půdy. Upřednostňuje buky z listnáčů a smrkové monokultury na nevápenatých půdách.
Jedlá.
Možné záměny: Límcovka modráStropharia caerulea která má modrý klobouk skoro bez šupinek a třeň bez fialového odstínu s lupeny i ve stáří světle hnědavými, výtrusný prach je umbrově hnědý a roste často mimo les na hnojené půdě v kopřivách. Je nejedlá Bezpečně se dá odlišit makroskopicky. Límcovka bílomodrá Stropharia pseudocyanea je menší a klobouk se rychle odbarvuje do okrové nebo krémové barvy, třeň je velmi měkký a roste na bázi trav , tam kde jsou otevřená stanoviště. Je nejedlá.
Zajímavosti:I když žádná jiná houba nevypadá jedovatěji, tak já ji používám do směsí i k nakládání i když v některých starších atlasech je vedena jako nejedlá a někdy i jedovatá. V současné době pozorujeme zvýšený výskyt této houby, což je způsobeno poruchami ekosystému. Aeruginosa znamená "měděnková". Před použitím je nutno pokožku z klobouku svléknout. V některých atlasech je uváděna jako mírně jedovatá.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=190
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 988.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 19.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 190.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003. str. 174, 243, 398.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 269.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 245.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.155.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 174.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str.140.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 128.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 96.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 144.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 187.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987str. 230.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 218.
Mykologický sborník č. 3-5 1970 str. 45.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 44, 90.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 365.

Pokračování této vycházky příště..

Vycházka 1.11.2014 a Hřib plavý

27. června 2016 v 18:46 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Dne 1.11.2014 pro mě přijel v 10 hodin za slušného podzimního počasí př. Beneš a vyrazili k 9 křížům.

Prošli jsme lokalitu Vízemburk, lom a Krakonošovu zahrádku. Nejdříve jsem narazil na čirůvku topolovou, kterou jsem se rozhodl nafotit až se vrátíme. Cestou jsme potkávali holubinky hlínožluté, holubinky dívčí, vrhavky, namodralé atd. Dále to byly hřiby hnědé, klouzky sličné a dutonohé. Při hledání jsem narazil na docela pěkného kotrče kadeřavého. Tak jsem si jej zblejsknul

Popis tohoto kotrčr je na tomto blogu odkaz: http://muchomurka1.blog.cz/1307/kotrc-kaderavy-23-8-2012

a vzal domů na drštkovku. Pak mně potěšil i hřiby smrkový. Byl to pěkný kousek. Při zpáteční cestě to byly ještě václavky a lišky nálevkovité. Pak krásnoporky žemličky, mlynářky a lošáci zprohýbaní. Na Krakonošově zahrádce to byla voskovka luční, šarlatová a voskovka panenská. Byla zde i pěkná závojenka krkavčí, pýchavka obecná, bedla vysoká, a další. Při cestě k autu jsem našel i křemeňáka březového. Bylo zde i dost pavučinců, například skořicový, polokrvavý atd.
Zavěrem jsem si nafotil čirůvku topolovou.
Popis této čirůvky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1403/ciruvka-topolova-22-10-2012

V 15,30 hod za docela hezkého a vyjímečně tepláho počasí

jsem dorazil domů. Byl jsem pěkně utahán, procházka se mi všal líbila. Celkem jsme určili 52 druhů hub.

Nyní Vám představím vzácného hřiba plavého jehož jsem fotil 14.9.2002.


Hřib plavý
Hemileccinum impolitum (Fr.) Šutara 2008

Další český název: Hřib nelesklý
Slovenský název: Hríb plavý
Synonyma: Boletus impolitus Fr. 1838, Boletus suspectus Krombh. 1836, Leccinum impolitum (Fr.) Bertault, Bull. 1980, Tubiporus impolitus (Fr.) P. Karst. 1882, Versipellis fragrans var. impolita (Fr.) Quél. 1886
Versipellis impolita (Fr.) Quél. 1886, Xerocomus impolitus (Fr.) Quél. 1888
)

Klobouk 5-25 cm v průměru, hrbolkatý, v mládí polokulovitý, potom vyklenutě polštářovitý, občas i široce vyhrblý a někdy bývá na středu zploštělý. Barvy bledě okrové na okrajích někdy hnědý. Později skvrnitý. Pokožka je jinak hedvábitě plstnatá jakoby ojíněná, později hladká a není slizká a je neslupitelná
Rourky barvy světle citrónové až zlatožluté, ve stáří mají žlutoolivový nádech. U třeně kratčí. Poraněním barvu nemění. Póry jsou tvaru okrouhle hranatého a zubatě protaženého, barvy i vlastnosti stejné jako rourky.
Třeň 5-18 cm vysoký, 2-8 cm tlustý, břichatý, někdy až kyjovitý, bez síťky, v mládí hladký, pak otrubičnatý u vrcholu žlutý a zrníčkatý, doleji s masovým nádechem a jemně vláknitě šupinkatý. Často na něm vidíme i červené skvrnky, pruhy, či tečky
Dužnina pevná, na řezu bílá, pod pokožkou třeně světle žlutá, pouze v bázi načervenalá. Barvu poraněním nemění. Chuť nasládlá, vůně nakyslá, ve stáří až karbolová zejména na bázi.
Výtrusný prach je olivově okrový, výtrusy jsou bledě žluté, hladké, elipsovitě vřetenovité, velikosti 9-15 x 4-6 µm.
Výskyt červen až říjen šípákové a teplomilné doubravy, xerotermní dubo-habrové háje, ve světlých listnatých lesích a parcích a na hrázích rybníků. Upřednostňuje duby, buky, habry, nižší polohy a vápenité půdy. Dosti velká naleziště jsou v Brněnském okolí kde vystupují devonské vápence.
Jedlý.
Možnost záměny: Hřib přívěskatý Boletus appendiculatus - hnědavý až hnědorezavý klobouk, žlutá síťka,nenápadná vůně. Hřib horský Boletus subappendiculatus - roste ve vyšších polohách, pod jehličnany, žlutá síťka, nenápadná vůně. Hřib medotrpký Boletus radicans - modrá, může vykazovat pach močoviny, dužnina je hořká.
Hřib Fechtnerův Boletus fechtneri - výrazně modrá, báze třeně karmínově zabarvená. Hřib skvrnitýHemileccinum depilatum -hladký (nikoli plstnatým) povrch klobouku a rovněž vykazuje jodoformový zápach.
Kozák dubový Leccinum luteoporum, který má má tmavší svraskalý klobouk, póry hnědnou po doteku a dužnina je zprvu růžovějící, později šednoucí.
Zajímavosti: Jeho karbolový zápach mnoho ke sběru neláká. V některých atlasech je uváděn jakonejedlý. Staré plodnice jsou nepoživatelné. Někdy povrchem třeně připomíná Kozáky a je mezi ně i zařazován. Je to mykorizní druh. Tato vzácná houba je vedena v Červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožený druh. Vystavován byl v roce 1970 na výstavě v Poděbradech jako vzácnější druh. Já jej nedoporučuji sbírat.

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_plav%C3%BD
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 523, 524, 525.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 372.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 186
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 120.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 78.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str,. 677, 718, 718, 719
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 287, 288, 292. 409, 410, 437.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 343, 344.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 208.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 14.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 80.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 193.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 114.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 154. 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 15, 50, 52.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr č.5.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 63.

Pokračování vycházky 19.10.2014 a kozák šedohnědy

8. června 2016 v 21:00 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Vážení přátelé Když jsme pokračovali cestou k autu tak jsme narazili s Pepou na velmi zajímavé kozáky.
Čekali nás zde 2 kozáčci šedohnědí. Našel jsem je poprvé a tak batoh šel dolů a už jsem fotil.

Kozák šedohnědý

Leccinum cyaneobasileucumLannoy & Estadès 1991


Slovenské jméno: kozák sivohnedý

Synonyma:Leccinum brunneogriseolum Lannoy & Estadès 1991, Leccinum brunneogriseolum f. chlorinum Lannoy & Estadès1993, Leccinum brunneogriseolum f. brunneogriseolum Lannoy & Estadès 1991,Leccinum brunneogriseolum var. brunneogriseolum Lannoy & Estadès 1991, Leccinum brunneogriseolum var. pubescentium Lannoy & Estadès1991, Leccinum cyaneobasileucum var. brunneogriseolum (Lannoy & Estadès) Lannoy & Estadès, Bull. 2008, Leccinum cyaneobasileucum var. cyaneobasileucum Lannoy & Estadès, 1991)

Klobouk 5-15 cm v průměru, polokulovitý, později klenutý až poduškovitý, bez převislé blanky na okraji. V mládí je jemně plstnatý později částečně olysalý, za vlhka mirně lepkavý. Barva pokožky je světlehnědá až šedohnědá s charakteristickým našedlým reflexem, který po otlačení nebo stářím mizí.
Rourky bělavé, u třeně vykrojené stářím šednoucí až hnědnoucí na řezu netmavnou. Velikost 10-15mm. Póry okrouhlé, bělavé, po otlačení zprvu nemění barvu později jakoby "vodnatí" až posléze po několika hodinách hnědnou.
Třeň 7-16 dlouhý, 1,2-2,5 cm silný, válcovitý až kyjovitý. Šupinky v horní části bělavé, směrem k bázi šednou až hnědnou. Nikdy nečernají. Vždy světlejší než u kozáka březového. Báze je obalena bělavou myceliovou plstí, často i se skrvnami zeleně.
Výtrusný prach hnědý.
Dužnina je všude bílá, v mládí pevná jen ve spodní části třeně po poranění se objevují modrozelené skvrny, na řezu může lehce růžovět, hlavně u vrcholu. Vůně nevýrazně příjemná, chuť neutrální,
Jedlý.
Výskyt červen až listopad na kyselejších podmáčených půdách, ve smrko-borových lesích, s vtroušenou břízou od pahorkatin až hor. Místy hojný.
Možnost záměny: Kozák oříškový Leccinum nucatum klobouk má plavě až oříškově hnědý, v dospělostí může být i téměř bílý. Při okraji nabíhající šedoolivově a je jedlý. Kozák měkký Leccinum molle jež má klobouk plavě krémový až slabě šdeohnědý. Na okraji celkem brzo nabíhá do olivové barvy. Za vlhka je matně slizký. V dospělosti je povrch nápadně měkký a díky propadající se dužnině důlkatý. Je též jedlý.
Zajímavosti: Do nedávna byl sloučen s kozákem březovým Leccinum scabrum od něj se liší světlými šupinkami na třeni. Nikdy nejsou černé . a roste hlavně pod břízami v březových hájích.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=960
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 543
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 158
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 748, 749, 752. 818.

Doma jsme byli za pěkného počasí
asi v 15 hodin. Od té doby jsem čistil houby, krájel na sušení a rovnal na sušák Zatím jsem skončil ve 23 hodin. Sušák 6 pater má plné a na takové další tři mám nakrájeno. To jsem rovnal asi tak ve 2 hodiny v noci.

Vycházka 19.10.2014 a klouzek dutonohý

28. května 2016 v 15:43 | muchomurka modrá |  Čeleď Suillaceae
Vážení přátelé, dnes 19.10.2014 v 9 hod přijel pro mne přítel Pepa s tím že razíme do Kocbeří podívat se do lesa. Sice tady byla mlha,
ale ve zprávách předpovídali slušné počasí. V Kocbeřích byla nízké oblačnost. Jen jsme vlezli do lesa, tak jsme začali sbírat hřiby hnědé, uprostřed cesty stál pěkný kozák březový. Bylo zde i hodně lišek nálevkovitých. Hřiby žlutomasé, sametové a plstnaté byly červivé nebo plesnivé. Hřiby hnědé taktéž, ale bylo jich zde tolik, že docela rychle přibývali v koši. Též se našel koloděje a docela dost kozáků šedozelených. Pak jsme narazili na klouzky dutonohé. Udělal jsem si snímek.


Klouzek dutonohý

Suillus cavipes(Opat.) Smith & Thiers.1964


Další české názvy: Hřibovec dutonohý, Hřib dutonohý, Hřib dutonohý zlatý
Sovenský název: Hríbovec dutohlúbikový
Synonyma: Boletinus cavipes (Opat.) Kalchbr. 1867, Boletinus cavipesvar. aureusRolland 1888, Boletinus cavipes f. aureus (Rolland) Singer 1938, Boletopsis cavipes(Opat.) Henn. 1900, Boletus cavipes Opat. 1836, Paxillus porosus Berk. 1847.

Klobouk 4-15 cm v průměru, široce tupě kuželovitý, ve stáří plochý, někdy uprostřed s výrazným hrbolem. Celý šupinatě plstnatý, suchý, barvy žlutohnědé, někdy až červenohnědý, u formy aureus zlatožlutý, okraj nejdříve podvinutý, potom ostrý s bělavými zbytky vela.
Rourky mírně sbíhající na třeň, paprsčitě uspořádané, barvy bledě žlutavé, později až olivově zelené. Póry jsou mimořádně velké, radiálně protažené, výrazně zubatě protažené barvy nejprve žluté, později zelenožluté, ve stáří olivově žluté. V mládí jsou zakryty bělavou plachtičkou.
Prsten vločkatý, vláknitě hnědý, pomíjivý.
Třeň 4-12 cm vysoký, 0,8-3 cm tlustý, válcovitý, dutý, na bázi kyjovitý. V mládí je připojen k okraji klobouku blanitým závojem, který na něm nechává prstenovitou zónu. Barvy nad touto zónou je citrónově žluté a směrem k bázi žlutohnědé, jemně šupinkatý.
Dužnina šťavnatá, křehká, bělavá až nažloutlá, na řezu barvu nemění, vůně příjemně houbová, chuť mírná, ale po delším žvýkání je slabě palčivá až lehce nakyslá.
Výtrusný prach žlutě až hnědě olivový, výtrusy elipsoidně vřetenovité, barvy světle žlutohnědé, velikosti 7-10 x 3-4 µm.
Výskyt červen až až listopad dosti hojně pod modříny v podhorských a horských oblastech, hlavně v modřínových hájích a smíšených lesích s převahou modřínů, na kyselých, chudých, hlinitopísčitých půdách.
Jedlý.
Možnost záměny: Klouzek tridentský Suillus tridentinus jež roste na vápenitých půdách, ale má jen mírně vyniklý hrbolek na klobouku, sbíhavě oranžové trubičky a bílý závoj, jenž přechází v bílý prsten. Třeň má plný. Je jedlý a chráněný. Hřib asijský Boletinus asiaticus jenž se obvykle vyskytuje v asijské části Ruska. Od hřibu dutonohého se odlišuje především vínově červeným zabarvením klobouku i třeně. Je jedlý a chráněný.
Zajímavosti: výborný usmažený jako řízek jinak velice chutný naložený v octě nebo dušený na másle s kmínem + nočky. . Též je výborná horská dutonožková polévka, nebo kapusta s dutonožkami. V Čechách se začal objevovat v 18. století. V některé literatuře je forma žlutá prezentována jako klouzek dutonohý zlatý Suillus clavipes f. aereus. Dle nového rozdělení je to pouze jeden druh a z rodu Boletus byl přeřazen do rodu Suillus. Je to mykorhizní houba a žije v simbióze s modříny.

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_dutonoh%C3%BD
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 562.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 27.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.9, 179
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 118.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 676, 706, 785.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 270, 272, 357, 367,403.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 373.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 22, 274.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 214.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str.68.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str. 109.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 218.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 20.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 126, 197.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 95.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str.72, 75, 77, č. 8-10 str. 140, 141, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 106, 134.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 53.

Našli jsme i hřiby smrkové, ale ty byly na pochodu. Takže jsem jej stačil nafotit jen na mobil.
Koše jsme doplnili cestou k autu.
Pokračování této vycházky bude příště.

Vycházka 18.10.2014 a hřib nachovýtrusý

18. května 2016 v 19:03 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Dne 18.10.2014 mně ve 13,30 vytáhla moje žena se Zuzi na vycházku po houbách na Poříčském hřbetu. Počasí bylo slušné ale chladnější.
Zuzanka pobíhala a mi sbírali hřiby hnědé, čirůvky fialovo, bedly červenající a mísenky oranžové. Mně se podařilo najít i kozáka šedozeleného. Na vrcholu jsem si nafotil holubinku dívčí.
Popis této holubinky dívčí je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1503/vychazka-6-6-2014-a-holubinka-divci

Domů jsme se vrátili za stále pěkného, ale chladnějšího počasí v 16,45 hod.
Nastalo čištění a žena vše naložila. Já jsem ale nejdříve vyfotil doma úlovek na tácu.


Vycházka byla pěkná a užitečná. Líbila se mi.

Nyní Vám zde představím houbu, jež jsem našel a fotil v lokalitě Trutnov - Lhota nad cestou na Bezděkov 25.8.2005
Jedná se o hřib nachovýtrusý.


Hřib nachovýtrusý

Porphyrellus porphyrosporus(Fr. & Hök) E.-J. Gilbert 1931


Další české názvy: Hříbek nachovýtrusý, Hřib olivově hnědý
Slovenský název:Tmavohríb obyčajný
Synonyma:Boletus olivaceobrunneusZeller and Bailey, Boletusporphyrosporus Fr. 1835, Phaeoporus porphyrosporus (Fr. & Hök) Bataille 1908, Porphyrellus atrofuscusDick and Snell, Porphyrellus pseudoscaber (Secr.) Sing. 1945, Tylopilus porphyrosporus (Fr. & Hök); Smith &Thiers 1971.

Klobouk 2-16 cm v průměru, v mládí polokulovitý, jemně sametový, suchý, matný, později klenutý až polštářovitý a hladký, barvy šedohnědé až černohnědé, někdy mívá olivový nádech, otlačením však černá. Ve stáří někdy rozpraskávána políčka a pokožku nelze sloupnout. Je dosti tuhý.
Rourky a póry v mládí bělavé až šedé, později šedohnědé ve stáří červenavé, rourky jsou až 2,5 cm dlouhé, otlačením červenají až černají, od třene odsedlé. póry jsou dosti velké a hranaté, barvy bělošedé, kouřově hnědé, otlačením jsou šedé,šedohnědé až černohnědé.
Třeň 5-16 cm vysoký, 1-4 tlustý, válcovitý až kyjovitý, někdy i mírně vřetenovitý, někdy i zploštělý, bez síťky, plstnatý, ve stáří olysávající. Barvy dole špinavě bělavé v horní části zbarvený jako klobouk, na bázi je však bíle plstnatý a často zahnutý.
Dužnina v mládí pevná a bělavá, později vatovitá, měkká a našedlá. Na řezu červenající a vzácně i někdy modrající nebo zelenající v závěru černající. Vůně v mládí zemitá, později nepříjemně pryskyřičná až petrolejová. Chuť mírná, nakyslá až mírně palčivá, někdy nepříjemná.
Výtrusný prach je tmavě červenohnědý, výtrusy vřetenovitě elipsoidní, 13-20 x 6-7,5 µm velké, barvy hnědé.
Výskyt červenec až říjen, v jehličnatých lesích hlavně v přirozených smrčinách pod smrky na zemi. Někdy jej najdeme i v listnatých lesích jako jsou kyselé květnaté bučiny pod buky. Dává přednost podhorským a horským oblastem, zejména tam kde je kyselá půda. Najdeme jej ale i v nížinách.
Jedlý.
Možnost záměny: Kozák topolový Leccinum duriusculum jemuž je poněkud podobný,. Tento má šedohnědý klobouk bělavý třeň, na řezu mědově červená a roste pod osikami. Je jedlý.
Zajímavosti: Celé plodnice vypadají jako začouzené. Podřadné jakosti, starší plodnice nesbírat, jinak v menším množství použitelný do směsi. Je to mykorhizní druh. V roce 1969 byly prezentovány výsledky výzkumu výskytu tohoto Hřiba na 4. konferenci čs. Mykologů v Opavě. Sice v roce 1969 na podzim rostl v okolí Hulína poskrovnu. Někteří autoři však rozlišují dva druhy. Jedná se o hřib nachovýtrusný z podhorských a horských smrčin s modrající nebo zelenající dužninou a hřib černohnědý rostoucí v listnatých lesích s červenající dužninou. Zřejmě je to však jeden druh. Někde je uváděn i jak jedovatý.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.myko.cz/myko-atlas/Porphyrellus-porphyrosporus/
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str 538, 539.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 220.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 119.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 177.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 702, 703.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 300, 418.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 371.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 215.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 200.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 232.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str.116, 117.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 26.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 194.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str.93
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str.90, 92.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 24, č. 3-5 str. 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 16, 134.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 59, 64.

Dokončení vycházky 15.10.2014 a hřib královský

4. května 2016 v 16:01 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Po nasycení zraku okolím rozhladny a rozhlednou samou jsme pokračovali od rozhledny dolů na cestu do Slavětína. Stále bylo dosti hřibů hnědých. Po přejití cesty jsme byli na pastvinách, kde jsme sbírali klouzky sličné, křemeňáky březové a taktéž kozáky březové. Prošli jsme remízkem, kde zase byly hřiby hnědé a po okraji klouzci, kozáci, slzivky ředkvové a já zde i nafotil kozáka bílého.

Popis tohoto kozáka najdete na tomto blogu odkaz: http://muchomurka1.blog.cz/1011/kozak-bily-10-zari-2010

Když už jsme byli skoro u auta, tak na té pastvině bylo pár skupin břízek a velké množství muchomůrek šafránových kde mezi nima byly křemeňáci a kozáci březoví, i kozák kapucínek. Muchomůrku šafránovou jsem si opět nafotil.

Odkaz na tuto muchomůrku šafránovou je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1202/muchomurka-saframova-1-cervenec-2011

Protože bylo 13,30 hod tak jsme se rozhodli jet domů. Počasí se malinko zhoršilo,

protože začalo poprchávat. Doma jsem byl ve 14 hodin.

Dnes Vám na této stránce představím hřiba královského, kterého jsem fotil na Dobrovickém klouzku v lok. Prodašice 5.9.1998

Hřib královský

Boletus regiusKrombh. 1832


Slovenské jméno: Hríb kráľovský
Synomyma: Boletus appendiculatus subsp. regius (Krbh.) Konrad

Klobouk 6 -20 cm v průměru, polokulovitý až polštářovitý. Pokožka je nejprve plstnatá, později lysá a suchem rozpraskává na drobná políčka, často je i skvrnitá. Barvy růžové nebo růžově červené až krvavě červené. Stářím vybledává.
Rourky jsou ke třeni přirostlé, ve stáří kolem něho vmáčklé, citrónově žluté až zlatožluté, v dospělosti zelenožluté, zakončeny zlatožlutými až zelenavě žlutými póry, které otlačením nemodrají. V dospělosti a stáří mají zelenavý nádech.
Třeň 5 - 20 cm vysoký, 1,5 - 6,5 cm tlustý, v mládí soudkovitý, později kyjovitý až válcovitý, v horní polovině s jemnou hustou síťkou, barvy chromově žluté. Na bázi je červeně skvrnatý.
Dužnina masitá, máslovitá, pevná, ale ve stáří měkká, za čerstva bledě až sytě citrónově žlutá, na bázi třeně hnědě načervenalá a i po usušení zůstává žlutá, na řezu barvu nemění, pouze někdy slabě modrá. Chuť příjemně sladká, vůně slabá.
Výtrusný prach je barvy olivově hnědavé, výtrusy jsou světle olivově žluté, hladké, vřetenovitě podlouhlé, velikosti 10-16 x 3-5 µm.
Výskyt květen až říjen na vápenatých půdách pod listnáči, zejména v bučinách a doubravách, dubohabrových hájích na vápencích ale vzácně i na nevápenatých půdách pod duby a buky, vzácně i pod břízami. Upřednostňuje teplejší oblasti. Jedno z nejčastějších nalezišť jsou středně vlhké dubiny acidofilního charakteru na Moravě v oblasti mezi Brnem a Tišnovem. Nacházíme jej však i u Mnichova Hradiště v Čechách. Lze jej nalézt i ve výškách okolo 500 m nad mořem jako je okolí Povážské Bystřice na Slovensku.
Jedlý.
Možné záměny: Hřib Špinarův Boletus spinari - jedlý ale vzácný. Hřib Fechtnerův Boletus fechtneri který má stříbřitě šedý klobouk, na třeni má červený pásek a dužnina modrá - jedlý. Hřib hnědorůžový Boletus speciosus jehož dužnina na řeze modrá, rourky otlačením špinavě modtají - jedlý.
Zajímavosti: Je to chutná všestraně využitelná houba. Ale pozor , smaženice, pokud Vás kontrola přistihne tak vyjde velmi draho. Je to chráněná houba. Patřící mezi kriticky ohrožené houby což způsobují hlavně necitlivé zásahy lesníků.

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_kr%C3%A1lovsk%C3%BD
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 510, 511.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 370.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 86, 188
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 119.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 79
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 716, 717, 722.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 73, 74, 289.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 342.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str. 80, 81.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 204
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 80
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 102.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 136, 137, 158 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 Str. 52, 65, 80.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 ste. str. 62.

Pokračování 1 vycházky 15.10.2014 a hřib kaštanový

18. dubna 2016 v 19:04 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Po nafocení lakovky a sesbírání jedlých hub jsme pokračovali lesy směrem k Slavětinské rozhledně, která je umístěna na Markoušovickém hřbetu. Je to nová rozhledna a tak jsme ji chtěli vidět. Bylo na co hledět a Pepa si na ní i vylezl. Přidávám proto pár obrázku této rozhledny a Pepov lezení na ní.

Pepa leze nahoru
Pamětní kameny. Pepa a já.
Poslední obrázeky jsou infornační tabule a pamětní deska.

Sesbírali jsme houby v okolí a ostatní příště.

Nyní Vám představím hřiba kaštanového, kterého jsem nafotil na Dobrovickém kroužku v lokalitě Prodašice 14.9.2002


Hřib kaštanový

Gyroporus castaneus(Bull.) Quél. 1886

Další český název: Hřibník kaštanový
Slovenský název: Hríbnik gaštanovohnedý
Synonymum: Boletus castaneus Bull. 1788, Boletus fulvidus Fr. 1818, Leucobolites castaneus (Bull.) Beck 1923, Leucobolites fulvidus (Fr.) Beck 1923)

Klobouk 3-12 cm v průměru, v mládí je sklenutý a jemně plstnatý, někdy bývá holý, později až plochý barvy žlutohnědé, červenohnědé nebo i kaštanově hnědé. Za sucha rozpraskává
Rourky jsou dosti vysoké, v okolí třeně kratší a odsedlé od třeně. Barvy v mládí nápadně bílé, později zažloutlé, poraněním slabě hnědnou. Póry jsou drobné, jakoby labyrintické a mají barvu rourek.
Třeň 3-9 cm vysoký, 0,8-3 cm tlustý, mírně kyjovitý, někdy jen válcovitý, jemně sametový, trochu zploštělý a bývá zbrázděný nebo rýhovaný, komůrkovitý, vycpaný až dutý, barvu mající stejnou s kloboukem.
Dužnina je v mládí tvrdá a masitá. později křehká, měkká až vatovitá barvy bílé, řezem se nemění. Chuť příjemná oříšková, vůně slabá.
Výtrusný prach okrově žlutý - výtrusy krátce elipsoidní, nad šikným apikulem trochu prohnuté hladké, s tukovými kapkami, barvy slámově nažloutlé, velké 7-12 x 4,5-6 µm.
Jedlý.
Výskyt červen až říjen, kyselé doubravy a oligotrofní habrové doubravy, ve světlých listnatých ale i jehličnatých a smíšených lesích. Upřednostňuje kyselé, křemičité, hlinité i písčité půdy a teplejší a sušší místa. Najdeme jej i na pastvinách.
Zajímavosti: Chutí příliš nevyniká a proto jej používáme pouze do směsí. Je jedlý, ale bohužel neroste hojně. Snadno se pozná podle opravdu kaštanové barvy klobouku a dutého třeně. Název odpovídá tak věrně barvě klobouku, že nálezce pochopí již při prvním pohledu, proč se hřib jmenuje kaštanový. Nemůže se zaměnit za jinou houbu. Pro svůj řídký výskyt vždy znamená pro houbaře trofejní úlovek. Je navržen k ochraně. Tvoří mykorhizu s duby a borovicemi.
Jedlá houba, kterou ale nedoporučuji vařit, protože tím zhořkne. Proto je vhodná spíše na sušení.
Možnost záměny: Hřib modrající Boletus pulverulentus jež má ale třeň plný a dužnina na řezu okamžitě modrá.Jedlý. Hřib hnědý Imleria badia jež má pravidelně okrouhlé póry co po doteku lehce modrají včetně třeně.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=67
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.553, 554.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 201.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 118.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 271, 399,437.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 371, 372.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 209.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 80.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 18.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 94.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 86.
Mykologický sborník č. 1-2, str.18, rok 1970
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 70.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr.9
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 53.


Kam dál