Vycházka 10.3.2015 a hvězdovka trojitá

8. července 2017 v 15:27 | muchomurka modrá |  Čeleď Geastraceae


Vážení přátelé dnes10.3.2015 odpoledne ve 13,20 hod jsem vyrazil za nádherného počasí
do Trutnovského parku a lesoparku. V parku pomalu nic nebylo. Akorát jsem tam narazil na několik plodniček jehnědky lískové. Ty největší jsem nafotil.


To však bylo poslední co jsem fotil. V lesoparku nic nebylo. Šel jsem tam hlavně na ohnivce a ušíčka. Zatím tam nebylo nic. V 16 hodin jsem dorazil ještě za pěkného počasí na 2 pivča. Tam jsem pokecal s kamarádem a v 18,40 jsem jel stále ještě za hezkého počasí domů.
V lese se mi moc líbilo. Škoda jen že nebylo toho více na focení. Určil jsem 7 druhů hub.

Nyní Vám představím krásnou hvězdovku trojitou z Úpice. Foceno při výstavě.


Hvězdovka trojitá

Geastrum triplex Jungh. 1840

Slovenské jméno: Hviezdovka trojitá
Synonyma: Geastrum michelianum W.G. Sm. 1873, Geastrum triplex f. pedicellatum V.J. Staněk 1958,Geastrum triplex f. triplex Jungh., 1840, Geastrum tunicatum var. michelianum Sacc. as'Geaster tunicatus var. michelianus 1862.

Plodnice v mládí je cibulovitého tvaru 3-6 cm v průměru, později rozpukává v 3-10 cípů, spodní část je ponořená v zemi. Mezi vnější a vnitřní okrovkou je asi 3mm tlustá límcovkovitá mezivrstva. V dospělosti je plodnice 3- 8 cm vysoká, 4-15 cm v průměru.
Vnější okrovka je masitá a odlupuje se z ní vnitřní vrstva, která vytváří ohrnutý límec kolem tetřichu. Barvy je v mládí na povrchu světle okrové, později hnědookrové a ve stáří tmavohnědé. Vnitřní povrch je matně béžový až žlutohnědý.
Vnitřní okrovka je kulovitá až bochníkovitá, barvy světle okrové až šedohnědá. Tvoří tetřich naplněný výtrusným prachem
Tetřich je1-5-5 cm v průměru, zploštěle kulovitý, povrch jakoby pergamenovitý, hladký, někdy jemně ojíněný, ústí má bradavkovité, vystouplé, vláknité a ohraničené výrazným kroužkem. Většinou je přisedlý nebo na kratičkém silném krčku, v době zralosti barvy čokoládově hnědé. Při rozkrojení má silný ploštěný pach.
Výtrusný prach je hnědý, výtrusy jsou kulovité, hnědé 3,5-6 µm velké, mající 1 olejovou kapku, pokryté sloupkovými výrustky na vrcholu zaoblenými.
Výskyt březen až listopad většinou ve skupinách, ve starých sušších světlých lesích, hlavně pod listnáči, křovinách hlavně pod akáty i na otevřených místech, ve starých zahradách, pastvinách, a parcích na humózní půdě. Upřednostňuje stinná místa.
Nejedlá.
Záměny: Pokud nemá dobře vyvinutý typický límec, může být zaměněna za jiné hvězdovky, za menší hvězdovku brvitou (Geastrum fimbriatum),. která se liší ještě brvitým ústím bez kroužku a nemá límec, anebo hvězdovku červenavou (Geastrum rufescens) s červenajícím povrchem cípů a dužninou.
Zajímavosti: Někde vzácná. Je to jedna z našich největších hvězdovek. Plodnice vytrvávají někdy až do jara. Hvězdovky patří do stejné skupiny jako pýchavky to znamená do břichatkovitých.

Literatura : Internetové stránky 2017 http://botany.cz/cs/geastrum-triplex/ .
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 196.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 504, 505.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 163.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 126.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 768, 769.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003str. 341
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 404.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 144.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 220.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str. 38.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 270.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 208
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 54.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 219.
 

Vycházka 8.3.2015 a měkkouš kadeřavý

9. června 2017 v 16:48 | muchomurka modrá |  Atheliaceae

Než jsme se dostali na Černou cestu, tak jsem stačil ještě nafotit měkouše kadeřavého.


Měkkouš kadeřavý
Plicaturopsis crispa(Fr.) Reid 1964

Další český název:Měkkouš bukový
Slovenský název: Mäkkúšik kučeravý
Synonymum: Cantharellus crispusPers. 1794, Merulius crispus (Pers.) Pers. 1800, Merulius fagineus Schrad. 1794, Plicatura crispa (Fr.); Rea 1922, Plicatura faginea (Schrad.)Karst.1889, Plicaturopsis faginea (Schrad. ex Fr.) Reid, Scytinotus crispus (Pers.) Spirin & Zmitr., 2004, Trogia crispa(Fr.) Fr. 1861, Trogia crispa (Pers.) Fr. 1863, Trombetta crispa (Pers.) Kuntze 1891.

Plodnice kloboukaté, mušlovité nebo poskládané do vějířovitého tvaru s kratičkým třeňem, nebo přisedlé, hustě rostoucí ve skupinách nebo řadách. Za čerstva jsou měkké a pružné, za sucha scvrklé a křehké.
Klobouk 0,5-3 cm v průměru, v mládí zvonkovitý, později nepravidelně lasturovitý až visutě miskovitý a jemně plstnatý, soustředěně páskovaný, barvy bělavé, okrově šedé až šedavě hnědé, někdy až červenohnědé, okraj světlý, přívěskatý, s podvinutým lemem.
Rouško za mlada bílé s namodralým nádechem, je tvořeno žilnatými lištnami, které jsou zvlněné, vidličnaté, vzájemně pospojované. Barvy jsou špinavě bělavé, šedoolivové nebo našedlé.
Třeň pokud jej má tak je kratičký a výstředný.
Dužnina pružná, vůně žádná, chuť mírná.
Výtrusný prach je bílý výtrusy hladké, bílé, cylindrické, velikosti 3,5-5 x 1-2,5 µm
Výskyt leden až prosinec, na mrtvém dřevě listnáčů, buků, bříz a lísek. Upřednostňuje buky a horské oblasti. Najdeme v karpatských bučinách, ale i v českých horách není vzácností. Najdeme jej na kmenech i větvích.Upředňuje dřevo buků
Nejedlý.
Zajímavosti: Ačkoliv tvoří na spodní straně kloboučků, žilnaté lišty podobné lupenům, patří mezi kornatcovité houby. Lišty se od pravých lupenů liší vývojem a stavbou. Prakticky nezaměnitelná houba.
Základní znaky rodu Plitacuropsis - měkkouš: Taxonomie: Čeleď Atheliaceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou polorozlité až kloboukaté, měkké. Hymenium radiálně vrásčité. Dužnina je monomitická, což znamená, že pletivo je složeno pouze z genetativních hyf. Nemají cystidy. Výtrusy jsou amyloidní, barví se jódem modře. Výskyt saprotrofně na mrtvém dřevě listnáčů.

Literatura : Internetové stránky 20016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=390
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 328.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 601, 602.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 205.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.96
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 176.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 94.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.186.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 82, 124.

V dřívějších letech jsem jej mikroskopoval a byly naměřeny výtrusy 19.3.2009 4,4 x 2,5 µm.

Domů jsme dorazili za slunečného chladnějšího počasí v 17,15 hod.


Vycházka se mi moc líbila. Mám však prosbu k odborníkům, zda by mi mohli potvrdit, zda mám správné určení.

Pokračování 8.3.2015 penízovka smrková

29. května 2017 v 17:18 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physaraceae
Potom jsme pokračovali na 2 odkaliště. Zde se mi líbila na starém pařezu čechratka sklepní, doufám že na fotce je to ona. Bylo jich tam více.Tak jsem fotil.
Pojednání o čechratce sklepní ja na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1002/rok-2004-cechratka-sklepni

Cestou zpět se mi líbila penízovka smrková tak jsem fotil znovu.

Penízovka smrková

Strobilurus esculentus(Wulf. ex Fr.) Sing. 1962


Slovenský název: Peniazočka smreková
Synonyma: Agaricus esculentusWulfen 1781, Collybia esculenta (Wulfen) P. Kumm. 1871, Marasmius esculentus (Wulfen) P. Karst. 1889, Pseudohiatula conigena var. esculenta(Wulfen) M.M. Moser1955, Pseudohiatulaesculenta (Wulfen) Singer 1951


Klobouk 0,5-4 cm široký, nízce vyklenutý, záhy ploše rozložený, někdy s hrbolem, tence masitý, našedle okrový, okrově hnědý až tmavě hnědý, ale i bílý, hladký, lysý. Za vlhka prosvítavě rýhovaný a slizký.
Lupeny u třeně hluboce vykrojeně připojené, dosti husté a široké, bělavé nebo našedlé.
Třeň 2-10 cm dlouhý, 0,1-0,3 cm tlustý, okrově žlutý až šedohnědý, k vrcholu bělavý, k bázi přechází do okrové až červenavě okrové barvy, válcovitý, hladký, lysý, s dolní částí prodlouženou vyrůstající ze šišky a odstále chlupatou. Délka závisí na hloubce ponoření šišky v zemi.
Dužina tenká, bělavá, slabé houbové vůně, mírné chuti.
Výtrusný prach bílý, výtrusy široce elipsoidní, bezbarvé, neamyloidní, velikosti 4-7 x 2,5-4 µm.
Výskyt leden až prosinec z toho hojně únor až květen a říjen až listopad v přirozených smrčinách, smrkových monokulturách v rovině i pahorkatině na nevápenatých půdách a to na spadaných smrkových šiškách, většinou ve větším počtu z jedné šišky. Můžeme ji též nalézti i na podzim. Upřednostňuje šišky ponořené těsně pod zemí.
Jedlá.
Možné záměny: Penízovka provázková Strobilurus stephanocystislišící se mikroskopicky a to široce zaoblenými cystidami a růstem ze šišek borovic, je jedlá.
Zajímavosti: Rozkládá smrkové šišky a délka třeně se řídí podle toho, jak hluboko je ponořená šiška v zemi.Konzumují se hojně jen klobouky a je chutná.
Základní znaky rodu Strobilurus - penízovka: Taxonomie: Čeleď Physalacriaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice je drobná, kloboukatá houba. Klobouk je zbarvený většinou hnědě, jeho pokožka hymeniformní, což znamená, že povrch je složený z vrstvy palisadovitě uspořádaných, většinou kyjovitých buněk - což je velmi důležitý rodový znak.. Lupeny jsou bílé až krémové, Třeň je lysý. Výtrusný prach je bílý až světle krémový. Výskyt na tlejících šiškách jehličnanů které jsou zapadlé pod povrchem půdy. Nejsou schopny po vysušení se oživovat.

Literatura : Internetové stránky 2017. http://www.myko.cz/myko-atlas/Strobilurus-esculentus/
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str.19.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 tr. 660, 661.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 267.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 424, 425, 782.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 194.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 193.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 204.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 110.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 132.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 42.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 178.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 89.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 194.

Naměřeny výtrusy 1.4.2008 5,6 x 3,9 µm.

Dokončení vycházky ze dne 8.3.2015 bude v příštím článku.
 


Vycházka 8.3.2017 Pevník kaštanový

4. května 2017 v 8:50 | muchomurka modrá
Vážení přátelé, dnes 8.3.2015 jsem se s Pepou dohodl že vyrazíme na Kuprovku. Vyrazili jsme za pěkného počasí ve 13,30 hod
směrem Jívka - Kuprovka. Auto jsme zaparkovali u Černé cesty a dále jsme putovali pěšky. Jedlých hub nic moc. Sem tam nějaká penízovka sametonohá. První houbu, kterou jsem fotil byl pevník kaštanový.


Pevník kaštanový


Porostereum spadiceum(Pers.) Hjortstam & Ryvarden1990

Slovenské jméno: Lofária tmavá
Synonyma: Corticium atrocinereum Kalchbr. 1889, Crystallocystidium retirugum (Cooke) Rick 1940, Duportella fulva (Lév.) G. Cunn. 1957, Hymenochaete olivacea Cooke 1884, Lloydella retiruga (Cooke) Rick 1934, Lloydella retiruga var. retiruga (Cooke) Rick 1934, Lloydella spadicea (Pers.) Bres. 1901, Lopharia fulva (Lév.) Boidin 1959, Lopharia spadicea (Pers.) Boidin 1959, Peniophora atrocinerea Massee, J. Linn. Soc.1889, Porostereum fulvum (Lév.) Boidin & Gilles, Bull. 2003, Stereogloeocystidium spadiceum (Fr.) Rick 1940, Stereum atrocinereum (Massee) Van der Byl 1929, Stereum fulvum (Lév.) Sacc. 1888, Stereum plicatum (Peck) Lloyd 1922, Stereum purpureum var. venosum (Quél.) Massee 1891, Stereum retirugum Cooke 1882, Stereum spadiceum Fr. 1838, Stereum spadiceum (Pers.) Quél. 1888, Stereum spadiceum var. lacerum J. Kickx f. 1867,Stereum spadiceum var. plicatum Peck 1898, Stereum spadiceum var. quercinum Fr. 1838, Stereum spadiceum var. retirugum (Cooke) Bres. & Sacc. 1890,Stereum spadiceum var. spadiceum Fr. 1838, Stereum sponheimeri Pilát, Bull. 1937, Stereum venosum Quél. 1883, Thelephora fulva Lév 1846,helephora spadicea Pers. 1801.

Plodnice nejprve ostrůvkovitá, později srůstající do větších ploch (běžně přes 100 mm na délku), rozlitá nebo polorozlitá, 1 až 2 mm tlustá. Měkce kožovitá.
Klobouk někdy jen 1 až 2 mm odstávající okraj plodnice, jindy 10 až 20 mm široký, shora bělavě šedohnědý, jemně chlupatý či plstnatý.
Rouško hladké, bradavčité nebo hrbolaté, šedohnědé, olivově hnědé až černohnědé, se světlým bělavým nebo nažloutlým přirůstajícím okrajem.
Dužnina kožovitá, hnědá, za čerstva pružná, za sucha tvrdá a křehká.
Výskyt leden až listopad, nejčastěji v teplých oblastech na spadlých nebo ořezaných tlejících větvích listnatých stromů (dub, buk akátové lesíky). Též se vyskytuje ve 2. Stadiu po požárech.
Zajímavosti vystupuje do výšky až 1500 n/m.

Literatura: Internetové stránky 2017 http://www.myko.cz/myko-atlas/Porostereum-spadiceum/
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 264.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 270.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.92
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str 39, 160.


Vycházka 4.3.2015 a pukléřka islandská

30. března 2017 v 16:09 | muchomurka modrá |  Čeleď Parmeliaceae

Vážení přátelé. Dnes 4.3.2015 po ranní hodinové procházce se Zuti jsem se dohodl s Pepou, že vyrazíme odpoledne na Výšinku. Pepovi jsem slíbil hlívu a já jsem si chtěl natrhat pukléřku islandskou. Také se tak stalo. Ve 13.30 hod jsme za krásného počasí

vyrazili na Výšinku. Cestou jsme toho moc nepotkali. Nejdříve jsme dorazlili k hlívě ústřičné. Po vyfocení
Popis této hlívy je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1107/hliva-ustricna-kveten-2011

Pepa si ji nasbíral. Mezi tím jsme potkali pár pěnízeček drobnovýtrusých a oranžovek vřetenovýtrusých. Po nafocení jsme vyrazili za pukléřkou. Nejdříve jsme ji nafotili

a pak jsme ji též nasbírali. Mně při chřipce hodně pomohla a tak jsem musel doplnit zásoby.
Při focení Pepa nafotil mně při přípravě na focení.


Pukléřka islandská

Cetrária islandica subsp. islandica(L.) Ach. 1803

Další česká jména: Islandský lišejník, islandský mech, plicní lišejník, plicník.
Slovenské jména: Pľuzgierka islandská
Synonyma: Cetráriaislandica (L.) Ach. 1803, Cetráriaislandica var. platyna (Ach.) Ach. 1814, Cetráriaplatyna Ach. 1814, Cornicularia islandica (L.) H. Mart. 1817, Lichen islandicus L. 1753, Lichenoides islandicum (L.) anon., Lobaria islandica(L.) Hoffm. 1796, Parmelia islandica (L.) Hepp 1824, Physcia islandica (L.) Michx., 1803, Platyphyllum islandicum (L.) Vent. 1799, Platysma islandicum (L.) Ferge 1812.

Stélka 7,5-15 cm vysoká, keříčkovitá, Větve bývají rýhované nebo stočené do trubiček, končí zploštělými laloky.
Horní strana v mládi zelené později hnědé až tmavohnědé barvy.
spodní strana je bělavá
Apothecia kulatá nebo oválná, zpočátku zelená, později hnědá.
Dužnina voní specificky, chuť má hořkou slizovitou.
Výskyt většinou na chudé kyselé půdě, především v suchých jehličnatých lesích, na písčitých půdách, vřesovištích a suchých místech v rašeliništích. Upřednostňuje sever Evropy. Hojná na Islandu apod.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to jedna z léčivek. Stélky se dříve sušily a používali se proti průjmům, a trávícím obtížím. V současnosti jsou součástí prsní čajové směsi (Specise pectorales). Ve Švédsku je doporučována k používání při léčbě cukrovky, plicních nemocí a katarů. Zjištěný je též tuberkulostatický účinek odvaru, který se používá i zevně na hnisavé rány, vředy, popáleniny a v gynekologii. Mletou pukléřkou se nastavovala mouka do chleba nebo ovesná kaše. Z čisté pukléřkové mouky se peklo tradiční vánoční pečivo.
Základní znaky rodu Cetraria - pukléřka: Taxonomie: Čeleď Parmeliaceae, řád Lecanorales, podtřída Lecanoromycetidae, třída Lecanoromycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Stélka lupenitá, nebo keříčkovitá, barvy zelenavé, olivově až tmavě hnědé, apothecia jsou barvy hnědé nebo černé a pyknidami (což jsou lahvovité útvary ve kterých jsou konidie) vyrůstajícími na jejich okrajích.
Výskyt na zemi nebo horninách.

Literatura : Internetové stránky http://www.bylinky.info/puklerka-islandska rok 2007
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 290.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 218.

Odtud jsme se vraceli k autu. Krom jiných chorošovitých hub jsme potkali krásný březovník obecný, který si vzal Pepa na čaj a já objevil divokými prasaty vyrytou jelenku obecnou.
Její popis je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1211/jelenka-obecna-23-4-2012

Tak jsme ji nafotili a šli k autu. Bylo opravdu pěkná počasí
a v 16,30 jsme dorazili domů. Vycházka se nám líbila. Určili jsme s Pepou 10 druhů hub

Vycházka 28.2.2015 a klanolístka obecná

2. března 2017 v 21:57 | muchomurka modrá |  Čeleď_Schizophyllaceae
Přátelé, dnes ráno v 8,30 hod jsem se za doslova krásného počasí

vzal Zuzku a vyrazili jsme na Poříčský hřbet. Cestou jsme potkali některé chorošovité houby, penízovky sametonohé a také jsme potkali klanolístku obecnou. Foťák jsem sebou mněl, ale ne stativ. Takže jsem si ji zkusil nafotit.


Klanolístka obecná

Schizophyllum communeFr. 1815


Slovenské jméno: Klannolupeňovka obyčajná
Synonymum: Agaricus alneus L. 1755, Agaricus alneus Reichard 1780, Agaricus multifidus Batsch 1786, Apus alneus (L.) Gray 1821, Merulius alneus (L.) J.F. Gmel. 1792, Schizophyllum alneum J. Schröt. 1889, Schizophyllum commune var. multifidum (Batsch) Cooke 1892, Schizophyllum multifidum (Batsch) Fr. 1875.

Klobouk 1-5 cm v průměru, nesouměrně vějířovitý až škeblovitý, často laločnatý, podvinutý a na vrchní straně chlupatý, houževnatý, bokem, stopkovitě zúženou někdy i svrchní stranou přirostlý k substrátu, málokdy mající třeň. Chloupky přesahují přes okraj. Barvy bělavé, šedé až hnědošedé, za sucha šedobílý, nezřetelně kruhovitě páskovaný. Zvlněný až rýhovaný okraj klobouku je lehce podvinutý. Za vlhka je slizký.
Lišty podobné lupenům jsouřídké, radiálně uspořádané, ostří na dvě strany rozčísnuté po celé délce, brvité a za vlhka zavinuté. Barvy nafialovělé až masově šedé.
Třeň pokud je, tak jej tvoří stopkovitě zúžená část přirostlá k substrátu.
Dužnina v mládí pružná a měkká později tuhá až kožovitá, barvy bílé až nahnědlé.
Výtrusný prach bílý až načervenalý, výtrusy bezbarvé, drobné, elipsovitě válcovité, hladké, neamyloidní, velikosti 3-4 x 1-1,5 µm.
Výskyt leden až prosinec na živých a odumřelých kmenech a větvích listnatých stromů. Upřednostňuje buky, lípy , olše a duby. Najde ji i ve skladech, zejména na zapařeném bukovém dřevě ale též na omrzlých a odumřelých větvích jabloní a jiných ovocných stromů. Někdy i na stromech jehličnanů. Krom lesů ji najdeme též v parcích, zahradách i stromořadích.
Nejedlá.
Zajímavosti. Její rozšíření je celosvětové. Bazídiospory zachovávají klíčivost ještě po 25 letech. Rychlost růstu hyf je 0,25-
030 mm. hˉ¹. Optimální teplota růstu je31°C. Způsobuje korozívní rozklad dřeva. Vědecky bylo dokázáno, že produkuje při submerzní kultivaci značné množství kyseliny L-jablečné. Jednou byla dokonce klanolístka nalezena jak parazituje na šlahounech jahod. Ale i na jablkách a starém chlebu. V Brazílii byla dokonce izolována z míšního moku a míchy člověka, který onemocněl zánětem mozku a míchy. Chrání před vysušením rouško tak, že při nedostatečné vlhkosti se rozeklaná ostří lišt zavinou. Je to pravděpodobně jediný zástupce tohoto rodu v Evropě. Je to jediná houba s podvinujícími se lištami. V některých oblastech ji konzumují a nebo je používána jako žvýkačka. Občas její zelené zbarvení způsobuje řasa rostoucí na povrchu.

Základní znaky rodu Schizophyllum - klanolístka: Taxonomie: Čeleď Schizophyllaceae, rod Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Jsou to lupenaté houby tvaru hlív s kožovitými plodnicemi. Lišty mají podélně rozčísnuté. Velum chybí. Třeń je kratičký nebo úplně chybí. Výskyt saprotrofně nebo paraziticky na dřevě listnáčů, občas i jehličnanu.Najdeme je i netradičně i na jiných substrátech jako je krmení pro dobytek, kávová sedlina apod.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 143.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 176, 177.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 139.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 106.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 64.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 74.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 32.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 51, 55, 64, 70, 89, 92, 127, 137, 177, 227, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 275
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 94.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 19, 86, 184 (příloha 46/89).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 114, obr. 160.

Naměřeny výtrusy 30.11.2009 3,5 x 1,2 µm

Jelikož se mi klepou ruce, tak se mě ta klanolístka moc nepovedla. Je majznutá, ale mám důkaz že už byla. Hned jsem si smáčknul i Zuzku.
Viděli jsme nádherné šedoporky zakouřené, ty jsem nefotil též. Nakonec jsme došli na louku, kde je pohřbena naše Ketty. Nafotil jsem hrobeček a Zuzku

aby doma viděly dámy jak vypadá po zimně. Odtud jsme se pak vraceli domů. Cestou jsem potal ještě kalorku kopřivovou a terčovník zední.
Popis tohoto terčovníku je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/rubrika/celed-teloschistaceae
Ten jsem si nafotil též z ruky. Byl dosti vysoko. Když jsme přicházeli na louku po zahrádkami nad plovárnou, tak nám přes cetu přeběhli 2 zající a asi 13 srnek. Zuzka se za nimi malinko proběhla a pak odpočívala. Viz foto.
Domu jsme dorazili v 11.45 hod za pěknáho počasí.
Cestou jsem určil 15 druhů hub. Vycházka byla nádherná, ale byl jsem moc utahán.

Vycházka 7.2.2015 a hvězdovka dlouhokrká

13. února 2017 v 16:48 | muchomurka modrá |  Čeleď Geastraceae
Vážení přátelé, v sobotu po obědě 7.2.2015 bylo nádherné počasí a tak jsem se vydal ve 12,45 hod

s mojí Zuzinkou něco nafotit na Poříčský hřbet. Bylo vcelku dosti sněhu a tak toho moc vidět nebylo. Tu a tam na mně vykoukly hlavičky penízovek sametonohých, z pod sněhových čepic koukaly chorošovité houby. Zuzinka se snažila a čmuchala a čmuchala.

Potom se zastavila u jenoho pařezu

a na něm byla kornatka masová - nejedlá a já fotil.
Popis je na romto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1204/kornatka-masova-22-3-2012
Foto z ruky se mi moc nepovedlo. Nebylo mi dobře a tak se ruce klepaly. Stativ jsem si sebou nebral. O kus jsem fotil šedopórku osmahlou.
Popis šedopórky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1411/vychazka-18-1-2014-a-sedoporka-osmahla
Někde při tom focení mi zapadly brýle na dálku. To jsem zjistil při další cestě. Tak jsme se začali se Zůzou vracet a hledat brýle. Viz Zuzinku jak hledá.
Nenašli jsme je a tak jsme se vraceli domů. Bylo opravdu nádherně.
Cestou jsem určil 14 druhů hub. Musel jsem se se Zuzankou zastavit ještě na louce. Domů jsme dorazili v 15.15, hod za nádherného počasí.

V 16 hodin mi již bylo tak mizerně, že jsem zalehl a z postele jsem vstal až dnes. 10.2.2015

Nyní Vám představím další houbu. Fotil jsem ji s Jirkou Kovačem v Trutnovském parku 14.2.2007. Je to hvězdovka dlouhokrká



Hvězdovka dlouhokrká

Geastrum pectinatum Pers. 1801


Slovenské jméno: Hviezdovka dlhokŕčková
Synonyma: Geastrum pectinatum var. tenuipes (Berk.) Cleland & Cheel 1915, Geastrum plicatum Berk 1839, Geastrum tenuipes Berk. 1848)

Plodnice v uzavřeném stavu je kulovitá až cibulovitá, slabě přirostlá k substrátu, o průměru až 1-
5 cm. Později puká v 5-11 nestejných cípů velikosti 3-9 cm
Vnější okrovka je rozpraskaná na 4-11 cípů, klínovité na vrcholu rozčísnuté na spodní straně smetanové až nahnědlé obalené zeminou, a na vrchní straně barvy smetanové až béžové. V mládí tvoří na vrcholu cípů tlustý prstenec obepínající celý krček a později jeho spodní část. Ve stáří odpadne.
Vnitřní okrovka ( tetřich) má průměr 0,4-1,3 cm a je na krčku dosti dlouhém. Tvar má většinou smáčkle kulovitý na spodní straně je konicky stažená, rýhovaná až zprohýbaná, celá je zrnitá jakoby posypaná krystalky. Ústí je kuželovité, rýhované až řasnaté avšak bez terčíku. Barvy je v mládí světle šedé, později až hnědočerné. Za čerstva má ploštišný zápach.
Výtrusný prach - výtrusy jsou zpravidla kulovité a bradavčité, barvy hnědé a velikosti 6-7,5 µm.
Výskyt srpen až listopad v jehličnatých a smíšených lesích. Upřednostňuje staré smrky a borovice, vlhké písčité nebo hlinitopísčité nevápenaté půdy s velkou vrstvou humusu. Málokdy ji najdeme pod listnáči.
Nejedlá.
Možnost záměny: Hvězdovka límečková Geastrum striatus - nejedlá. Hvězdovka pastvinná Geastrum schmidelii - nejedlá.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=1029
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 501. 502.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 125.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 399, 400.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 146.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 220.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 270.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79.

Vycházka 24.1.2015

2. února 2017 v 12:34 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Dne 24.1.2015 jsme se s přítelem Pepou dohodli, že po obědě vyrazíme se podívat do parku, lesoparku a přes Kacíř a Poříčský hřbet domů. Nejdříve jsem si dal knedlík s omáčkou z uch Jidášových
Vyrazil jsem ve 13,20 hod za chladného počasí
do parku. Po vystoupení z autobusu a zde akorát přicházel Pepa. V parku jseme potkali první houbičky. Byla to kržatka otrubičnatá. Tak jsem zaklekl a nafotil

Popis této kržatky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1103/krzatka-otrubicnata-brezen-2011

a Pepa si je vzal. Potom jsme pokračovali do lesoparku. Cestou jsme potkali hlívu hnízdovitou a dřevokazné houby. Jelikož se značně zhoršila světelnost a na focení to již nebylo. Na lokalitách, kde jsem čekal ohnibvce a malohubky. Nikde nic nebylo. Na Poříčském hřbetu nám udělalo radost ucho Jidášovo. To už byla tma. Domů jsem přišel v vymrzlý v 17.15 hod.
Byl jsem pěkně unaven. Vycházka se mi přesto líbila. Určil jsem 15 druhů hub.

Nyní uvedu popis hřiba žlutomasého jež jsem fotil 30. června 2007 na Poříčském hřbetu.


Hřib žlutomasý

Xerocommellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008


Další české názvy: Suchohřib žlutomasý, Suchohřib babka
Slovenský název: Suchohríb žltomäsový
Synonyma: Boletus communis Bull. 1789, Boletuspascuus (Pers.), Boletuspascuussensu auct. brit.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Boletuschrysenteron Saint-Amans, Boletuschrysenteron Bull. 1791, Ceriomyces communis(Bull.) Murrill 1909, Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quélet 1888, Xerocomus communis (Bull.) Bon 1985)

Klobouk 3 - 12 cm v průměru, polokulovitý až sklenutý, plstnatý, ve stáří lysý a po celém povrchu rozpraskávající. V mezerách prasklin je barvy vínově červené. Jinak je zbarvený v různých odstínech hnědé nebo šedé barvy. Na okraji má často červený nádech.
Rourky v mládí bledožluté, později zelenožluté, ve stáří až zelené s olivovým nádechem. Pomačkáním zelenomodraví. Póry jsou velké, hranaté, barvy žlutozelené, sírově žluté až olivově šedé. Pomačkáním zelenomodrají. nebo modrají.
Třeň 2,5 - 11 cm vysoký, 0,3 - 2 cm tlustý válcovitý, štíhlý, často zprohýbaný, u vrcholu žlutý, směrem k bázi je růžově, vínově až tmavě červený a zúžený. Po celé délce je jemně vločkatý, není síťovaný.
Dužnina je máslově měkká, světle až citrónově žlutá, v bázi třeně načervenalá. Na řezu slabě modrá a později červená. Chuť je mírná nasládlá, někdy až lehce nakyslá, vůně je slabě ovocná.
Výtrusný prach olivově hnědý. výtrusy 10-17 x 4-6,5 µm velké, hladké, elipsovitě vřetenovité, barvy okrově hnědé.
Výskyt květen až listopad hojně většinou ve skupinách v listnatých i jehličnatých lesích na nejrůznějších půdách od nížin do hor. Jedná se o kulturní smrčiny, dubohabrové háje, kyselé doubravy, lužní lesy, kyselé květnaté bučiny, vápnomilné a orchidejové bučiny, druhotné smíšené lesy na půdách nevápenatých, kyselé ochuzené bučiny, v alejích a stromořadích při cestách ale i v pásmech kosodřeviny. Upřednostňuje buk a dub a humózní půdu a staré stromy.Najdeme je často ve společnosti hřiba sametového formy červené.
Jedlý.
Možnost záměny: Hřib sametový Xerocommellus pruinatus Pokožka zpravidla nerozpraskává. Jeho dužnina nemodrá, rourky jsou světleji zbarvené - jedlý. Hřib uťatovýtrusý Boletus porosporus v prasklinách pokožky není narůžovělý odstín. Nejlépe se dá rozeznat jen pomocí mikroskopu. Výtrusy jsou jakoby useklé, vůně není nakyslá aje jedlý. Hřib osmahlý Xerocomus spadiceus, pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk, dužnina bledá až krémová, někdy tento mírně modrá a je jedlý.
Zajímavosti: Mladé plodnice jsou chutné ale nevýhodou je časté napadání plísní (je to houba Nedohub zlatovýtrusý Hypomyces chrysospermus) a červy. Lidově se mu říká babka. Je to mykorhizní druh. Akumuluje do sebe i radioaktivní izotopy v dosti velkých koncentracích. Velmi chutný je naložený v octě. Je základem každé pořádné smaženice. Výborný je v bramborových polévkách ale i omáčkách. Musí se ale hned ten den zpracovat. Z těchto důvodu se uvádí jak podřadný druh. Na okousaných místech žlutavý, později červenavý.

Literatura : Internetové stránky 2016. https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_%C5%BElutomas%C3%BD
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 173, 287, 305.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.530
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 136.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 207.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 342.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 677, 694, 696, 698, 699.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 18, 278,279, 350, 361, 399, 438
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 358, 362.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 272.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 204, 206, 207.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 222.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str, 114.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 214.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994str. 16
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 37, 180, 187, 190, 193, 194, 195, 216, 242.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str.105, 107.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 106.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, č. 3-5 str. 72, 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 77, 83, 88, 149, barevná příloha 4/7.

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 59.

Vycházka 22.1.2015 a kalichovka spáleništní

15. ledna 2017 v 14:23 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Začínám s vycházkami v roce 2015

Dne 22.1.2015 jsem v tomto roce udělal první vycházku s fotoaparátem a Zuzinkou na Poříčský hřbet a jeho okolí. Vyrazili jsme za pošmourného počasí v 9,30 hod.

Cestou krom chorošovitých hub jsme potkali brvenku modřínovou, hlívu ústřičnou, penízovku sametonohou. Pak jsme se dostali na jednu louku, kde na jednom starém černém bezu byl kmen obalen Jidášovým uchem. Tak jsem poprvé vytáhl tento rok foťák a nafotil jsem si jej.
Popis Ucha Jidášova je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1001/ted-neco-z-celedi-auriculariceae-boltcovitka-ucho-jidasovo Zároveň jsem tam nafotil Zuzu, jak na mně čeká


Je to po dlouhé době nová lokalita v Trutnově o které vím. Odtud jsme pokračovali dále na Poříčský hřbet. Cestou jsme potkali ze zajímavějších hub tu byla pěkná šedopórka osmahlá, hlinák načervenalý a při cestě zpět mně znovu uchvátil měkkouš kadeřavý a tak jsem fotil ještě jednou.
Popis měkkouše je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1612/dokonceni-vychazky-25-12-2014-a-mekkous-kaderavy
Při focení jsem fotil i Zuzu.
Domů jsme přišli za trochu lepšího počasí ve 12.15 hod.

Vycházka se mi líbila. Určil jsem v této zimní době 19 druhů hub.

Nyní si něco povíme o kalichovce spáleništní, kterou jsem fotil 28.5.2004 Trutnov HSM Zámecký vrch.


Kalichovka spáleništní

Myxomphalia maura (Fr.) Hora. 1960

Další česká jména: Trhanka spáleništní, Kalichovka uhlová , Kalichovka uhelná.
Synonyma: Agaricus maurus Fr. 1821, Fayodia maura (Fr.) Sing 1936, Hemimycena maura (Fr.) Singer 1938, Mycena maura (Fr.) Kühner 1935, Omphalia maura (Fr.) Gill. 1874, Omphalina maura (Fr.) Quél. 1886.

Klobouk 0,8-5 cm v průměru, vmáčklý, později až hluboce nálevkovitě prohloubený, hladký, tenký, pružný, okraj sklopený a prosvítavě rýhovaný a zoubaktý, hygrofánní, barvy za vlhka tmavě šedě proužkaté až olivově černohnědé, za sucha světlehnědé, stříbrošedé až téměř černý. Pokožka slupitelná.
Lupeny široce připojerné, na třeň sbíhavé až 0,5 cm vysoké a dosti husté, na ostří vločkaté. Barvu mají bělavou až světle šedou.
Třeň 2-5 cm vysoký, 0,15-0,5 cm tlustý, válcovitý, někdy bočně stlačený, dutý, chrupavčitý barvy šedohnědé a v mládí šedě ojíněný.
Dužnina tenká, tuhá, pružná, hygrofánní, v mládí bílá, později temně hnědá, vůně slabá, jemně zatuchlá, chuť někdy mírně nahořklé..
Výtrusný prach bílý, výtrusy skoro kulovité, bezbarvé, hladké, elipsoidní, amiloidní, velikosti 5-6,5 x 3-4,5 µm.
Výskyt květen až listopad, na starých spáleništích společně s mechem zkrutkem vláhojevným v jehličnatých lesích. Upřednostňuje také půdy bohaté na minerály a vápník.
Nejedlá.
Zajímavosti: Pokožka klobouku je chrupavčitá až gumovitá a lze ji sloupnout. Je to antrakofilní houba. V knize od Jaroslava Klána " Co víme o houbách je u Kalichovky spáleništní latinské jméno Liškovce uhlového Faerberia carbonaria, což je chybné.
Možná záměna: Kalichovka černohnědá Omphalina oniscus která má hlavně šedými lupeny, rýhovaný okraj klobouku a roste v rašeliníku.

Literatura : Internetové stránky 2017 http://www.myko.cz/myko-atlas/Myxomphalia-maura/ .
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 766, 767.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.140.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 412, 448., 448, 448
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 189.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 193.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. str. 192.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 160.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 162.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 173.

Dokončení vycházky 25.12.2014 a měkkouš kadeřavý

15. prosince 2016 v 17:23 | muchomurka modrá |  Atheliaceae
na závěr Zuzka objevila měkkouš kadeřavý

Další foto byl měkkouš kadeřavý


Měkkouš kadeřavý

Plicaturopsis crispa(Fr.) Reid 1964


Další české jméno: Měkkouš bukový
Slovenské jméno: Mäkkúšik kučeravý
Synonyma: Cantharellus crispusPers. 1794, Merulius crispus (Pers.) Pers. 1800, Merulius fagineus Schrad. 1794, Plicatura crispa (Fr.); Rea 1922, Plicatura faginea (Schrad.)Karst.1889, Plicaturopsis faginea (Schrad. ex Fr.) Reid, Scytinotus crispus (Pers.) Spirin & Zmitr., 2004, Trogia crispa(Fr.) Fr. 1861, Trogia crispa (Pers.) Fr. 1863, Trombetta crispa (Pers.) Kuntze 1891)

Plodnice kloboukaté, mušlovité nebo poskládané do vějířovitého tvaru s kratičkým třeňem, nebo přisedlé, hustě rostoucí ve skupinách nebo řadách. Za čerstva jsou měkké a pružné, za sucha scvrklé a křehké.
Klobouk 0,5-3 cm v průměru, v mládí zvonkovitý, později nepravidelně lasturovitý až visutě miskovitý a jemně plstnatý, soustředěně páskovaný, barvy bělavé, okrově šedé až šedavě hnědé, někdy až červenohnědé, okraj světlý, přívěskatý, s podvinutým lemem.
Rouško za mlada bílé s namodralým nádechem, je tvořeno žilnatými lištnami, které jsou zvlněné, vidličnaté, vzájemně pospojované. Barvy jsou špinavě bělavé, šedoolivové nebo našedlé.
Třeň pokud jej má tak je kratičký a výstředný.
Dužnina pružná, vůně žádná, chuť mírná.
Výtrusný prach je bílý výtrusy hladké, bílé, cylindrické, velikosti 3,5-5 x 1-2,5 µm
Výskyt leden až prosinec, na mrtvém dřevě listnáčů, buků, bříz a lísek. Upřednostňuje buky a horské oblasti. Najdeme v karpatských bučinách, ale i v českých horách není vzácností. Najdeme jej na kmenech i větvích.Upředňuje dřevo buků
Nejedlý.
Zajímavosti: Ačkoliv tvoří na spodní straně kloboučků, žilnaté lišty podobné lupenům, patří mezi kornatcovité houby. Lišty se od pravých lupenů liší vývojem a stavbou. Prakticky nezaměnitelná houba.

Základní znaky rodu Plitacuropsis - měkkouš: Taxonomie: Čeleď Atheliaceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou polorozlité až kloboukaté, měkké. Hymenium radiálně vrásčité. Dužnina je monomitická, což znamená, že pletivo je složeno pouze z genetativních hyf. Nemají cystidy. Výtrusy jsou amyloidní, barví se jódem modře. Výskyt saprotrofně na mrtvém dřevě listnáčů.

Literatura : Internetové stránky 20016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=390
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 328.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 601, 602.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 205.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.96
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 176.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 94.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.186.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 82, 124.

Dříve naměřené výtrusy 19.3.2009 4,4 x 2,5 µm.

další foto byla Zuzi.
Zároveň jsem zavolal příteli Láďovi do Úpice aby vzal loupák na hlívy a přijel. Načesali jsme hlívy ústřičné viz Láďa v akci

Domů jsme přišli se Zuzinkou Láďou trochu vymrzlí ještě za slušného počasí ve 14 hodin.

Procházka se mi líbila a Láďa byl též spokojen s úlovkem. Nejšťastnější byla naše Zuzi, protože se za ty procházky pěkně vylítala. Celkem jsme určili 19 druhů hub.

Kam dál