Pokračování vycházky 25.12.2014. Helmovka Zefírová

16. listopadu 2016 v 19:48 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Po dalším courání po lese jsme narazili na pěkné skupinky helmovku zefírovou. Tak jsem si ji nafotil.


Helmovka zefírová

Mycena zephirus (Weinm.) Quél. 1871


Další Česká jména: Helmovka vzdušná, Helmovka zefýrová
Slovenské jméno: Prilbička zefírová
Synonyma: Mycena zephirus (Weinm.) Quél. 1871 (Agaricus zephirus Weinm., Mycena zephira (Fr.); Kumm., Mycena zephyrus(Fr. : Fr.) Kummer.

Klobouk 1-4 cm v průměru, v mládí široce kuželovitý, později až plochý sbradavkovitým hrbolem hrbolem, někdy brázditý a prosvítavě rýhovaný. Barvy bílé, béžové až nahnědlé, občas s růžovým nádechem. Na středu je vždy tmavší až tmavohnědý. Ve stáří bývá červenohnědě skvrnitý.
Lupeny připojené až zoubkem sbíhavé, dosti řídké, příčně spojované, barvy v mládí bílé, později béžové až nahnědlé, ve stáří čevenohnědě skvrnité.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,2-0,6 cm tlustý, válcovitý, rourkovitě dutý rýhovaný a ojíněný, někdy dokonce až jemně vločkatý. Barvy u vrcholu bělavé, směrem k bázi našedlý až šedavě nafialovělý. Báze je pokrytá odstávajícími bělavými chloupky. Ve stáří tmavě vínově hnědý.
Dužnina tenká, velmi křehká, vodnatá, má vůni slabě ředkvovou, chuti též ředkvové.
Výtrusný prach - výtrusy jsou amyloidní, hladké, bezbarvé elipsoidní velikosti 9,5-13 x 4-5 µm.
Výskyt červenec až listopad v jehličnatých lesích jako například jedle, borovice a jalovec, nebo také ve smíšených lesích. Upřednostňuje mrtvé borové dřevo.
Nejedlá.
Záměna: Helmovka skvrnitá Mycena maculata má tmavší červenohnědý klobouk, spodní část třeně je růžovofialově hnědá vyskyt je na schnilém dřevě listáčů i jehličnanů. Helmovka buková Mycena fagetorum jež má klobouk šedý až šedohnědý a dosti světlý, třeň šedý, vůně moučná a roste na bukovém list.
Zajímavosti: Dosti často na ní najdeme parazitovat hlavičkotvarou plíseň Ježák hnědý Spinellus fusiger. Též se u ní prokázala bioluminiscence mycelia po několikaměsíčním pěstování v čisté kultuře v laboratoři. Helmovka produkuje antibiotikum strobilurin A jež je totožné s antibiotikem mucidinem ze slizečky slizké.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=203
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 694.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 317.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 88.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 462, 463.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 205
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 196.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 12.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 106.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str. 126
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 96.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 218.

Odtud jsme pokračovali směrem po lese a Zuzi běhala jako pominutá. Já zapisoval houby a ona honila veverky a srnky.

Pokračování příště.
 

Vycházka se Zuzi 25.12.2014 a pevník chlupatý

27. října 2016 v 14:31 | muchomurka modrá |  Čeleď Stereaceae
Přátelé dne 25.12.2014 v 10 hod. za pěkného, ale chladného počasí,

jsem se vydal opět se Zuzinkou do našeho oblíbeného lesa na putování po Poříčském hřbetu. Procházka to byla nádherná. Sice jsem fotil jen mobilem , ale stálo to za to. Nejdříve jsem si zblejsknul pevník chlupatý,
který mě upoutal nádhernou barvou

Pevník chlupatý

Stereum hirsutum(Willd.) Pers. 1800

Slovenské jména: Pevník chlpatý
Synonyma: Auricularia aurantiaca Schumach. 1803, Auricularia reflexa Bull. 1786, Boletus auriformis Bolton 1788, Helvella acaulis Pers. 1778, Stereum hirsutum (Willd. ex Fr.) S. F. Gray. Stereum hirsutum var. cristulatum Quél. 1872, Stereum reflexum (Bull.) Sacc. 1916, Telephora hirsuta Willd. 1787, Telephora reflexa (Bull.) Lam. & DC. 1805.

Plodnice 2-
10cm široké, 0,1 - 0,2 cm tlusté, tuhé, rozlité nebo polokloboukaté až kloboukaté kožovité a korovité. Jsou bokem přirostlé ke třeni. Rostou v trsech nebo šindelovitě nad sebou
Klobouk 1- 5 cm velký, koncentricky pásovaný, dosti tenký vlnitě zprohýbaný. Často jsou spodní klobouky navzájem srostlé a sbíhají po kmeni. V mládí jsou živě zářivě žlutooranžové, hustě štětinatě chlupatě pokryté. Ve stáří světlé až vybledávající, 1 - 2 cmodstávající od dřeva, okraj bledý.
Rouško téměř hladké, lysé, jasně žluté až žlutooranžové, ve stáří hnědooranžové až šedohnědé, bez pórů. Poraněním barvu nemění.
Dužnina tenká, kožovitá, tuhá, pružná, baevy žlutavé nebo světle okrová. Na řezu má viditelnou vrstvičku pokožkových hyf.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, válcovité, bezbarvé, amyloidní, velikosti 5-8 x 2,5-3,5 µm.
Výskyt leden až prosinec velmi hojně v listnatých lesích na nevápenité půdě, v cerových dubinách, šipákových a teplomilných doubravách, v kyselých doubravách ale i ve vápnomilných a orchidejových bučinách na mrtvých kmenech listnáčů, vzácněji jehličnanů.
Nejedlý.
Možnost záměny: Ostnateček dvoubarvý Steccherinum dichroum - nejedlý. Pevník korkovitý Stereum rugosum tvoří široce rozlité plodnice s úzkými kloboukovitými hranami s výtrusou tvrdou vrstvou jež poraněním červená, Pevník krvavějící Stereum sanguinolentum jež má šedou tenkou plodnici a jeho výtrusorodá vrstva se barví tmavočerveně.. Pevník plstnatý Stereum subtomentosum jež má plstnatý klobouk - me chlupatý a po poranění mu žloutne hymenium.
Zajímavosti: běžně přechází na severoamerické stromy jako je paulovnie, kde na kmeni způsobuje primární měkkou hnilobu. Tento pevník má velkou růstovou rychlost a proto zcela snadno obsadí substrát a nenechá se vytlačit.Na starých plodnicích zrovna tak jako na Pevníku korkovitém Stereum rugosum cizopasí tvrdohouba Sphaerostilbella aureonitens, jež má subikulum sírově žluté až zlatožluté.Z pevníku chlupatého však byla izolována kyselina hirsutová která je účinná proti určitým druhům bakterií. Je značně toxiská a 3 mg této látky je pro myš dávka smrtelná.


Literatura : Internetové stránky 2016.http://www.houbareni.cz/houba.php?id=428
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.360.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 270
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 142, 174, 175.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.91, 123.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 93.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 98.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 57.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 62.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 184
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 137, 142, 192, 193, 195.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 274.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str112, 140.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 19, 68, 76, 165.

Dále jsem si nafotil trsy hlívy ústřičné, které byly dosti vysoko.
Viz popis na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1107/hliva-ustricna-kveten-2011

Potom jsem při zpáteční cestě fotil ještě bělochoroš pýchavkovitý.

Popis tohoto bělochoroše je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1001/dalsi-zajimavy-belochoros-a-to-pychavkovity .

Pokračování této vycházky příště.


Vycházka 23.12.2014 a hřib satan

6. října 2016 v 0:18 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Vážení přátelé, dnes 23.12. 2014 jsem dostal chuť, že bych si dal na Štědrý den k obědu houbový guláš z penízovek sametonohých. Venku bylo sice ošklivo,

Tak jsem si odpoledne vzal Zuzinku a vyrazili jsme za houbičkami na Poříčský hřbet. Cestou jsem potkal chorošovité houby jako například ohňovec ovocný, troudnatec pásovný, lesklokorku ploskou atd. Potkal jsem také pár openěk mněnlivých. Náhle jsem narazil na pařízek penízovek sametonohých. To byl základ. Po chvíli tu byl pěkně porostlý pařez těmito penízovkami. Viz foto.
Popis těchto penízovek je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1410/vychazka-5-1-2014-a-penizovka-sametonoha

Zuzka běhala po lese a já fotil a řezal. Již bylo na gulášek. Pak jsme cestou potkali ještě několik dalších chorošovitých hub, krásné hlívy ústřičné, ta ale byly dosti vysoko a tak přemýšlím co s nima udělat. Pak to byl ještě jeden pařízek penízovek a tím jsem svůj sběr končil. Cestou zpět jsem zaregistroval ještě bělochoroš pýchavkovitý, šedopórku osmahlou. Za ošklivého počasí v 16,15 hod
jsme dorazili se Zuzinkou domů. Pak jsem ještě houby očistil a připravil ženě na gulášek. Byla jich pěkná miska.

Na štědrý den byl výborný bezmasý oběd.


Dnes Vám představím z hub vzácného hřiba satana, kterého jsem fotil na Dobrovickém klouzku lok. Prodašice 14.9.2002


Hřib satan

Boletus satanas Lenz.1831


Slovenské jméno: Hríb satanský
Synonyma: Boletus foetidus Trog 1836, Boletus sanguineus secretan Krombholz 1831, Boletus tuberosus Bull., Dyctiopus tuberosus Quélet 1888, Suillus satanas Lenz 1831, Tubiporus satanas(Lenz) Maire 1937, Tubiporus satanas Ricken 1918.

Klobouk 5-35 cm v průměru. Vyjímečně dosahuje průměr i 30 cm. V mládí polokulovitý, později vyklenutý až polštářovitý, masitý, nepravidelně vrásčitý až hrbolkatý, v mládí jemně plstnatý. Barvy bělavě krémové, stříbřité šedé, místy s hnědoolivovými skvrnami a na okraji i narůžovělý.
Rourky žluté až olivové, póry jsou drobné a okrouhlé, v mládí oranžově žluté, brzy však červené až oranžově červené, otlačením špinavě zelenající. Na okraji tvoří žlutý pásek.
Třeň 4-17 cm vysoký, 3-12 cm tlustý, kyjovitý, soudkovitý, nebo krátce válcovitý ve stáří až řepovitě kyjovitý, pokrytý nevýraznou žlutavou až červenavou síťkou. V horní polovině je žlutý, v dolní polovině karmínově červený.
Dužnina je tlustá, v mládí tvrdá, ve stáří měknoucí, bělavá až nažloutlá, na řezu mírně modrá, později opět bledne. Chuť v mládí nenápadná, trochu oříškově nasládlá, vůně v mládí nenápadná, ale ve stáří velmi hnilobná.
Výtrusný prach je olivový, výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, velikosti 10-16 x 5-7 µm, barvy světle hnědožluté.
Výskyt červen až říjen, dosti vzácně, v teplomilných listnatých lesích, především pod habry, habrové a šipákové doubravy, buky a duby, orchidejové vápnomilné bučiny. Upřednostňuje vápencový podklad. Hadcové skalní stepy v okolí Brna ale i u Lysé nad Labem Často se nachází i v obci Prečín u Považskej Bystrice. Vystavován byl i v Praze na výstavě v roce 1970.
Jedovatý.
Možné záměny: Hřib nachový Boletus rhodoxanthus má kyjovitý až válcovitý třeň, dužnina je žlutá až slabě modrající a na bělavém klobouku má červenavé odstíny. Je jedovatý. Hřib satanovitý Boletus satanoides - jedovatý. Hřib medotrpký Boletus radicans - nejedlý. Hřib Le Galové Boletus legaliae více modrá, má žlutou dužninu a třeň s jemnou síťkou. Je jedovatý. Hřib kovář Boletus erythropus - jedlý. Hřib koloděj Boletus luridus má tmavší klobouk, dužnina je více modrajíví a nepáchne. Je jedlý. Hřib kříšť Boletus calopus má delší třeň, žluté póry, hořkou dužninu a výskyt je především v podhorských smrčinách. Je nejedlý. Hřib nachový Boletus rhodoxanthus jež má zlatavě žlutý třeň, krvavě červenou síťku a velmi příjemnou houbovou vůni. Je jedovatý.
Zajímavosti: Hlavně za syrova a pokud není dobře tepelně zpracován způsobuje silné žaludeční a střevní potíže, tak zvané otravy s gastroenteritickým syndromem. Po ½ hodině vaření se jeho toxiny rozkládají a potom je jedlý.. Nelze doporučit ke sběru. Velký úbytek tohoto hřibu způsobují kyselé deště. Je to mykorhizní houba. S hřibem kovářem a kolodějem si jej pletou hlavně začátečníci. Jeho lidový název je bliják nebo jenerál a mnoho dalších. V homeopatických preparátech se používá v preperátech proti úplavici, malarii a žlučníkovým a jaterním chorobám. Je vzácný. Ve starověku je spojován s ďáblem a zlem. Jde o vzácnou houbu, která je evidována v Červeném seznamu hub České republiky jako zranitelný druh (VU).

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_satan
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 144, 149, 184, 223, 302, 303.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 515, 517.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 176, 371.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 195.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 120
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 80.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 675, 722, 728, 730, 731
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 18, 42,46, 292, 346, 412, 437.
Léčivé houby bylináře Pavla Autor Pavel Váňa 2003 str.107.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 347.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 205.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 224.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 58.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str.90, 91.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 208.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.16.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 18, 29.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 186, 192, 195, 213.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 113.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str. 86, 87.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 114.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, č. 8-10 str. 132, 136, 152, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 15, 30, 50, 51, 70, 80.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 61.



 


Vycházka 28.11.2014 a pařezník pozdní

10. září 2016 v 17:59 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Vážení přátelé dne 28.11.2014 jsme v 8,40 hod se za zamračeného a studeného počasí

s přítelem Láďou vyrazil na Výšinku a Nových Kocbeří, do místních lesů pro pukléřku islandskou. Cestou lesem jsme potkali zajímavé houbičky. Nejdříve jsem fotil houbičku, která mi připadla jak penízovka nebo helmovka??


Zatím se mi ji nepodařilo určit. Byl bych rád kdyby jste mi s určením pomohli.
Cestou jsme viděli holubinky hlínožluté, muchomůrku červenou, kuřátečka hřebenitá a zakouřená, a také chorošovité houby. Láďa mmně zavolal že našel hlívu. Když jsem k němu dorazil, tak jsem zjistil, že je to pařezník pozdní. Ještě včas jsem jej zarazil a byl jsem rád že jsem si jej mohl vyfotit.



Pařezník pozdní

Panellus serotinus(Schrad. ex Fr.) Kühner

Další český název: Hlíva pozdní.
Slovenský název: Pńovka neskorá.
Synonyma: Pleurotus serotinus ( Schrad. ex Fr.) Kumm, Hohenbuehelia serotina(Pers.: Fr.) Singer, Sarcomyxa serotina ( Hofmann ex Fr.) P. Karst., Acanthocystis serotinus (Schrad. ex Fr.) K. et M.).

Klobouk 3-12 cm v průměru, škeblovitý, ledvinovitý, lžícovitý někdy až plochý, jindy v podobě vějíře, okraj zvlněný, za vlhka slizký, na povrchu za sucha a v mládí jemně plstnatý s podvinutým okrajem, vláknitě šupinkatý, barvy v mládí často zelený, olivové, žluté až červenohnědé, která ve stáří přechází v kalně hnědou a bývají lysé. Pod pokožkou s rosolovitým povlakem.

Lupeny husté, vidlené, krátce sbíhavé, ostře od třeně ohraničené, barvy krémové až zlatožluté. Později vyblédají.
Třeň 0,8-3 cm dlouhý, 0,5-2 cm tlustý, na žlutě okrovém podkladě tmavě šupinkatý, postranní, válcovitý, plný, olivově hnědými šupinkami tečkovaný kuželovitý.
Dužnina nažloutlá, vůně slabě houbová, chuť mírná až slabě nahořklá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, úzce válcovité, trochu prohnuté a na bázi šikmo přišpičatělé, často s 2 tukovými kapkami. Velikosti 4-5 x 1-2 µm.
Výskyt červenec až prosinec, na živých i mrtvých kmenech listnáčů, zejména vrb, olší, buků a javorů. Upřednostňuje vlhká, studenější místa a kyselé půdy. Její výskyt je po prvních podzimních mrazících.
Jedlý ale méně chutný
Možnost záměny: Staré plodnice lze zaměnit s Hlívou ústřičnou Pleurotus ostreatus jež nemána třeni a lupenech žádné barevné odstíny a klobouk je šedý nebo šedomodrý - jedlá. S touto houbou se můžeme potkat i v lednu.
Zajímavosti: Houba nižší jakosti, o jejíž kuchyňské upotřebitelnosti se ale občas vedou spory. Vyjímečně roste i na jehličnanech a to smrku a borovici. Je to zdravotně prospěšná houba, v Japonsku známá pod jménem " muktikate" a bývá používána v lidové medicíně k léčbě zejména civilizačních chorob jako je steatóza (ztukovatění) jater.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.myko.cz/myko-atlas/Panellus-serotinus/ .
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 218, 222, 322, 325.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 99.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998.str. 264.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 32.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989str. 194.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987. str. 96.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str. 141
Mykologický sborník č. 1-2 str. 10, č. 8-10 str. 142, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 84, 85.

Odtud jsme šli směrem k buku, kde jsme očekávali hlívu ústřičnou. Cestou jsme sebrali pár hřibů hnědých. Dub nás moc nepotěšil. Hlívy tam byly, asi šest trsů. Jenže byly moc drobné, tak jsme je tam nechali. Odtud jsme si šli nasbírat pukléřku islandskou. Byla nádherná a tak jsme si každý nasbíral na dobrý čaj. Na zimu jsme se zásobili. Odtud jsme pokračovali směrem k místu, kde jsme vždy sbírali hřiby sametové. Dnes jich tu na to že je konec listopadu bylo celkem dost. Každému to dalo na pěknou smaženici a já jsem si jednoho nafotil

Popis tohoto hřibu sametového je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1602/hrib-sametovy-vychazka-29-9-2014

a také jsem si jich dal pár do mobilu. Odtud jsme šli již na autobus a já na mobil přidal ještě foto troudnatce kopytovitého. Byl to pěkně obrostlém pahýlu buku. Cesou k autobusu jsme sebrali ještě pár hřibů hnědých. Domů jsem přijel za ošklivého počasí

ve 13,15 hod. Vycházka i přes nepřízeň počasí se nám líbila. Dnes už tady začíné mrznout. V lese bylo druhů dost. Škoda, že ty mrňouse neznám. Musím se ještě moc učit.
Vycházka se mi líbila a určili jsme 31 druhú hub.

Vycházka 14.11.2014 a hřib přívěstkatý

22. srpna 2016 v 16:49 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Vážení přátelé, dnes 14.11.2014 mě vytáhla žena se Zuzinkou na Poříčský hřbet. Ve 13.45 jsme vyrazili. Bylo nádherné počasí.

Cestou jsme sbírali houbičky. Moc jich nebylo. Potěšila mně hlíva ústřičná, To byl jediný unikátní kousek. Unejdříve jsem nafotil malý trs penizovky sametonohé.
Popis této houby je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1410/vychazka-5-1-2014-a-penizovka-sametonoha

Pak jsme chvilku sbiírali další druhy jako hřiby hnědé a sametové. Na Poříčském hřbetu jsem s nafotil Zuzku jak se kouká na Poříčí.

Začínalo být chladno a tak jsme to otočili k domovu. Na cestě jsem narazil na spousty mísenek oranžových. Byly to ještě mláďata. Nedalo mi to a nafotil jsem je též.
Domá jsem potom mikroskopoval tuto mísenku. Naměřeny výtrusy 18.11.2014 velikosti 15,8-19,6 x 8,8- 11,2 µm.

Upozorňuji, že fota jsou dělány automatem z ruky. Totiž vidím značně rozostřeně a tak se řídím zeleným bodem zaostřeno. Potom jsme se za chladného ale slunečného počasí vraceli domů. Dorazili jsme v 16,45 hod.
Já jsem pak doma nafotil ten trošek hub na tácku
a jinak jsem mněl toho dost. Byl jsem znaven. Určil jsem celkem 23 druhú hub.

Nyní Vám chci představit hřib přívěstkatý focený v Prodašicích na Dobrovickém klouzku 8.9.2001.


Hřib přívěstkatý

Butyriboletus appendiculatus (Schaeff.) D. Arora & J.L. Frank, 2014


Další český název: Hřib panenský
Slovenský název: Hríb príveskatý
Synonyma: Boletus appendiculatus Schaeff. 1774, Boletus appendiculatus subsp. appendiculatus Schaeff.1763, Boletus appendiculatus subsp. euappendiculatus Maire 1933,
Boletus appendiculatus subsp. regius Konrad, Boletus radicans var. appendiculatus (Schaeff.) Pers. 1801,Dictyopus appendiculatus (Schaeff.) Quél. 1886, Dictyopus appendiculatus var. appendiculatus (Schaeff.) Quél. 1886, Suillus appendiculatus (Schaeff.) Kuntze 1898, Tubiporus appendiculatus (Schaeff.) Maire 1937).

Klobouk 6-22 cm v průměru, jemně vrostle vláknitý až jemně plstnatý, mírně lepkavý barvy v mládí plavě hnědé až žlutohnědé, později červenohnědý otlačením rezavě skvrnitý.
Rourky v mládí velmi krátké, bledě žluté později živě citrónově žluté až zlatožluté, ve stáří hnědožluté a poraněním modrozelenají, dále přecházejí v síťku na třeň. Póry dosti drobné, hranaté, barvy máslo žluté, na otlačených místech modrají, ve stáří mající nádech zlatohnědavý až narezavělý.
Třeň 5-15 cm vysoký, 1,5-6 cm tlustý, břichatý v mládí, později je téměř válcovitý ale na spodu kuželovitý až vřetenovitý, tvrdý až velmi tuhý. Barvy žluté až světle zlatožluté, s jemnou síťkou, na bázi kuželovitě dosti hluboko kořenující a od báze s hnědým nádechem. Otlačením načervenale až modře skvrnatí.
Dužnina žlutá, dosti tuhá, na bázi třeně narůžovělá až nahnědlá. V klobouku na řezu slabě modrá. Vůně příjemná nenápadná, chuť lahodná.
Výtrusný prach světle olivově hnědý, výtrusy elipsoidní až vřetenovité, barvy hnědožluté, velikosti 10-15 x 3,5-6 µm.
Výskyt červen až říjen velmi řídce, roste většinou ve skupinách, v šipákových doubravách a teplomilných doubravách, dubo-habrové háje světlých listnatých lesích a hájích, především pod duby, buky a habry. Upřednostňuje teplejší oblasti a vápencové půdy a hráze rybníků. Vzácně jej však najdeme i v dubo-habrových lesích na půdách nevápenatých, v horských jedlobučinách. Roste u Povážské Bystřice v obci Prečín.
Jedlý.
Možné záměny: Hřib plavý Boletus impolitus - jež má klobouk plavě okrový, třeň naspodu černohnědý a lehce karbolový zápach, je jedlý. Hřib panický Boletus subappendiculatus - jedlý.
Zajímavosti: Je to mykorhizní houba. Byl vystavován v roce 1970 jako jeden ze vzácných hřibů na výstavě v Teplicích. V Čechách je vzácný. Je vhodný do omáček, polévek a dušených pokrmů.Vytváří mykorhizu s duby a buky. Je to zranitelný druh uveden v Červeném seznammu jako VU. Nejvíce jej ohrožují necitelné zásahy lesníků. Na Slovensku je to chráněný druh a nesmí se sbírat.

Literatura : Internetové stránky 2016 https://en.wikipedia.org/wiki/Butyriboletus_appendiculatus
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 508, 509.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 120.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.185.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 77.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 718, 719.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 287.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 341.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 203
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 228.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 192.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 136,158, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969str. 52, 65, 125.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 62.

Vycházka 5.11.2014 a hřib plstnatý

5. srpna 2016 v 16:45 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Dnes 5.11.2014 jsem se za nádherného počasí
po obědě ve 12,45 hod sebral Zuzinku, foťák a vyrazil jsem na Poříčský hřbet nafotit Kettynky hrobeček po dušičkách. Pochopitelně že jsme šli lesem. Hned nad řekou Úpou jsem narazil na hřiby žlutomasé. Jeden jediný z nich byl k použití. Byl ale i pěkně velký. Dále jsem potkal helmovky narůžovělé a ředkvičkové. Sebral jsem i několik bedel červenajících a třepenitek makových. Byly zde i holubinky hlínožluté, penízovky kuželovité a máslové. Při cestě po hřbetu jsem náhle uviděl krásné mísenky oranžové,

Popis těchto nádherných mísenek je na tomto blogu: odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1503/pokracovani-vychazky-z-3-6-2014-a-misticka-oranzova


tak jsem nezaváhal a nafotil jsem si je. Při tom jsem stačil nafotit
naši Zuzinku jak šmejdí po okraji cesty. Dále zde byly na pařezu pěkné šupinovky nevonné. Bylo zde i pár hřibů hnědých. Než jsme došli k hrobu tak jsem narazil i na ryzce hnědé a strmělky přehrnuté. Byly zde i další houby. Vyfotil jsem hrobeček
a šlo se po louce domů. Závěrem jsem nafotil Zuzinu a Bertíka, kterého jsme cestou potkali na louce.

Pak již jsme kráčeli k domovu. Zuzka se mi vyválela v hovně. Má to za voňavku dáma. Domů jsme dorazili ještě za pěkného počasí
v 15,40. Byli jsme pěkně utaháni.

Nyní Vám ale představím hřiba plstnatého foceného 1.9.2005 nad Suchovršicemi - Lhotkou


Hřib plstnatý

Boletus subtomentosus L. 1753

Další česká jména: Suchohřib plstnatý, sameťáček, Poddoubník, Koženáč, Kožešník, Kozí pysk, Suchohřib kožák.
Slovenské jméno: Suchohríb plstnatý
Synonyma: Boletus crassipes Schaeff. 1774, Boletus cupreus Schaeff. 1774,BoletuslanatusRostk. 1844, BoletuslegueiBoud. 1894, BoletusstriipesFr. 1874, Boletussubtomentosus f. leguei(Boud.) Vassilkov 1970, Boletussubtomentosus var. lanatus(Rostk.) Smotl. 1912, Boletussubtomentosus var. marginalisBoud. 1907, Boletusxanthus(E.-J. Gilbert) Merlo 1980, Ceriomyces subtomentosus (L.) Murrill 1909, Leccinum subtomentosum (L.) Gray 1821, Xerocompsis subtomentosus (L.) Reichert 1940, Xerocomus ferrugineus var. leguei (Boud.) Bon 1994, Xerocomus citrinovirens Watling, Xerocomus lanatus (Rostk.) Singer 1946, Xerocomus leguei (Boud.) Montegut ex Bon 1985, Xerocomus subtomentosus (L.) Fr. 1821, Xerocomus subtomentosus (Fries) Quélet, Xerocomus subtomentosus f. xanthus E.-J. Gilbert 1931, Xerocomus subtomentosus var. leguei (Boud.) Maire 1933, Xerocomus xanthus (E.-J. Gilbert) Contu 1989, Xerocomus xanthus (E.-J. Gilbert) Curreli 1989.

Klobouk průměr 3 - 12 cm sklenutý, ve stáří plochý, někdy i se smáčklým středem, světle olivově hnědý, rezavě hnědý, nebo žlutoolivový. Zejména v mládí jsou barvy překryty hořčičně žlutou. Jemně sametový až plstnatě vlnatý, suchý, neslizký. Většinou nerozpraskává. Okraj v mládí podvinutý.Okousaná místa ani někdy popraskaná pokožka nejsou načervenalá
Rourky jsou přirostlé až sbíhavé, nepravidelně dlouhé, někdy až vykousané, barvy chromově žluté, zlatožluté až zářivě žluté, ve stářízelenavě žluté s hnědým odstínem V dospělosti jsou snadno oddělitelné. Póry hranaté, ve stáříse u třeně rozšiřují, barvy zářivě žluté, pomačkáním barvu nemění, pomačkáním někdy modrají, nebo slabě hnědnou.
Třeň 3-10 cm, 0,5-3 cm tlustý, vřetenovitý, hladký, jemně zrnitý a vláknitý, jakoby červenohnědě mramorovaný, v horní polovině brázditý s velkou síťkou, dole zahrocený, nahoře poněkud silnější, plný, bledě žlutý, někdy bledě červenohnědě žíhaný.
Dužnina je v klobouku bělavá, v mládí pevná, později máslově měkká, pod pokožkou načervenalá. Ve třeni žlutá, vláknitá až tuhá. Na řezu barvu téměř nemění, někdy se zbarví lehce do modra. Chuť je příjemná a mírná, vůně jemně houbová někdy až ovocná, v bázi třeně někdy jodoformová.
Výtrusný prach je hnědoolivový, výtrusy vřetenovitě elipsoidní, hladké, světle hnědožluté, velikosti 9-14 x 5-6 µm.
Výskyt květen až listopad hojně v šipákových a teplomilných doubravách, dubo-habrových lesích a druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách, v bučinách od nížin po pahorkatinu, jehličnatých i listnatých lesích, hájích a parcích na kyselé chudé půdě většinou s brusinkou. Málo kdy na humózní půdě. Vzácně i na ztrouchnivělém dřevě. Najdeme jej i v ochuzených kyselých nížinných bučinách v okolí Jevan, nebo na svazích na pravém břehu Berounky u Všenor. Dává přednost kyselým a neutrálním půdám.
Jedlý.
Možné záměny: Hřib cizopasný Xerocomus parasiticus - jedlý. Hřib osmahlý Leguerův Xerocemus spadiceusjež má na okousaných místech a prasklinách červenavé tóny, třeň má výraznější síťovaný kóda vždy hnědý klobouk. Je jedlý. Hřib žlutomasý Boletus chrysenteron jež má na okousaných místech a prasklinách červenavé tóny, má nakyslou chuť, dužnina výrazně modrá a rourky nejsou tak zářivé. Je jedlý. Hřib sametový Xerocomus pruinatus, jež se liší menší velikostí a hlavně světle žlutými póry a houbovou vůní.
Zajímavosti: Je to výborná houba, doporučuji k vaření, pečení i smažení. V některých atlasech bývá uváděn jako suchohřib. V buňkách mívá 2-4 jádra. Je to příležitostně mykorhizní houba. Může totiž žít i saprotrofně. V roce 1969, kdy byla nejslabší sezóna na Ostravsku v lesích v Háji u Opavy se sporadicky začal vyskytovat asi tak v polovině září. Často roste i několik na místech kde byl les vykácen. Hodí se k sušení.Je to kvalitnější než hřib žlutomasý. Plátky když se před použitím namočí, tak získávají barvu a tvar jako když použijeme čerstvé.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=193
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 527.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 694
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.277 278, 279, 280, 359, 399..
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 361, 362.
Ecyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 19, 273.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 206, 207.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 220.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 82.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 16
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 44.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 78, 144, 192.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 107.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 104.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 65, 77, 83, 164.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 59..

Vycházka 4.11.2014.pokračování - Šupinovka ohnivá

25. července 2016 v 19:38 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae

Při návratu k autu jsem po další chvilce jsem narazil na pěknou šupinovka ohnivou.


Šupinovka ohnivá

Pholiota flammans(Batsch) P. Kumm. 1871


Synonyma: Agaricus flammans Batsch 1783, Dryophila flammans (Batsch) Quél. 1886)

Klobouk 2-8 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později rozložený, pokrytý špičatými plstnatými šupinkami, které jsou v mládí odstálé. Okraj má dlouho podvinutý, v mládí ověnčený zbytky véla a je. Barvy je zlatožluté, na středu oranžově žluté, šupinky pak sírožluté. Za vlhka je mírně lepkavý, ve stáří olysávající.
Lupeny vykrojené, zoubkem sbíhavé, husté, nízké, barvy zprvu zářivě až sírově žluté, později rezavě hnědé.
Závoj blanitý, vločkatý.
Prsten nepatrný, úzký, vlnatý, rozpadavý, barvy žluté.
Třeň 3-10 cm vysoký, 0,3-1,5 cm tlustý, válcovitý, vatovitě vycpaný, později dutý. Barvy stejné jako klobouk, pod šupinovitým prstenem řídce hrubě žlutě až žlutohnědě šupinatý, nad prstenitou zónou holý.
Dužnina je sytě sírově žlutá, na řezu zvolna lehce rezaví, vůně ředkvová, chuť až svíravě nahořklá, ve třeni až nahnědlá.
Výtrusný prach hnědý, výtrusy elipsoudní s klíčním porem, hladké rezavě hnědé, velikosti 3-4,5 x 2-3 µm.
Výskyt květen až listopad většinou trstnatě a dosti hojně, na padlých kmenech, pařezech a rozkládajícím se dřevě jehličnanů, hlavně smrků a borovic. Nalezneme ji od pahorkatin až do hor. Upřednostňuje písčitou půdu a horské smrčiny
Nejedlá.
Možnost záměny: Šupinovka kostrbatá Pholiota squarrosa která má má velké, okrově sbarvené plodnice, šupiny jsou odstávající na klobouku i třeni a roste na listnáčích.. Je jedlá. Šupinovka hlízkatá Pholiota tuberculosa nemá odstávající šupiny a je nejedlá. Šupinovka kozincová Pholiota astragalina je více červenooranžově zbarvená, nemá šupiny, klobouk je hladký, k okraji bledší a lupeny jsou okrově žuté a na třeň sbíhají. Je nejedlá a vzácná.
Zajímavosti: Produkuje žluté pigmenty které patří ke styrylpyronům. Jedná se o hyfolominy a silně fluoreskující cikuliny. Pozoruhodná je její zářivá žlutohnědá barva.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=628
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 999, 1000.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 349.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 361.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 361,362.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 592
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.242
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 275.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 227.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str 204.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994. str.114.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 115.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 136, 138 a příloha75/146.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.359, 360.

Kousek od auta jsem pak našel ještě dosti slizáků mazlavých. Byla to nádhera. Domů jsem dorazil ve 14,15 hod. za nádherného počasí.

Vycházka se mi líbila. V lese jsme našli také hrob nějakého generála z roku 1865. Tak jsem si pomník nafotil na mobil.










Vycházka 4.11.2014 a Límcovka měděnková

21. července 2016 v 14:05 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae
Vážení přátelé dnes 4.11.2014 přijel ke mně Pepík v 10,15 hod., s nápadem vyrazit na houby k bunkru na Slavětín.

Mlha se pomalu rozplynula a na Slavětíně už bylo hezky. Akorát profukoval mírný studený vítr. Vylezli jsme z auta a na místech kam jsme měli zamířeno se páslo stádo krav. Houbičky byly spaseny. Tak jsme se porozhlédli okolo pastviny. V lesích bylo dosti penízovek kuželovitých, dále jsme nacházeli hřiby žlutomasé, sametové a pochodující smrkové. Postupně jsme plnili košíky. Sem tam byly i holubinky.hlínožluté, trávozelené, dívčí atd.. Při zpáteční cestě k autu jsem si nafotil límcovku měděnkovou.



Límcovka měděnková

Stropharia aeruginosa(Curt) Quel. 1872


Slovenské jméno: Golierovka zelenkastá
Synonyma: Agaricusacuminatus Scop. 1772, Agaricus viridimarginatusSchumach., Agaricus viridulus Schaeff.,Psilocybe aeruginosa (Curtis: Fr.) Noordeloos 1995, Pratella aeruginosa (Curtis) Gray 1821, Stropharia aeruginosa f. aeruginosa (Curtis) Quél. 1872

Klobouk 2 -10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, ve stáří vyklenutý až plochý s tupým hrbolkem, nepravidelně zvlněný a je mírně masitý.Barvy za mlada tmavě modrozelený až měděnkově zbarvený, ve stáří pak postupně od středu žlutozelený nebo okrový. Pokožka klobouku je za mokra velmi slizká a dobře slupitelná, pokryta bělavými šupinami. Okraj je ověnčen zbytky bílého vela.
Lupeny široce připojené až krátce sbíhavé, šedobílé, fialově šedé, později až fialově hnědé, dosti husté, ostří lupenů je bělavě vločkaté.
Třeň 4 -10 cm vysoký, 0,3 -1 cm tlustý, válcovitý, obyčejně pokřivený, dutý, vláknitý, na bázi někdy mírně ztlustlý, slizký. Barvy modrozelené až modré. Pod prstenem je bíle vločkatý, záhy olysávající.
Prsten úzký, kožový vláknitě tlustě blanitý, rýhovaný, záhy pomíjivý. Barvy je bílé, od výtrusů fialově poprášený
Dužnina bělavá a měkká, pod pokožkou klobouku nazelenalá, ve třeni nazelenalá nebo narezavělá, později krémová, chuti slabě hořké, vůně nevýrazně ředkvová, spíše nepříjemně ředkvová.
Výtrusný prach je purpurově hnědý, výtrusy jsou zelenavé, později až černohnědé, elipsoidní, hladké, 7-9 x 4-5 µm velké.
Výskyt srpen až prosinec, hojně jednotlivě nebo ve skupinách, na rozkládajících se zbytcích dřeva v jehličnatých i listnatých lesích, Upřednostňuje v parcích, na tlející slámě, hlavně tam kde je vlhké prostředí a chudší kyselé, hlinité či písčité půdy. Upřednostňuje buky z listnáčů a smrkové monokultury na nevápenatých půdách.
Jedlá.
Možné záměny: Límcovka modráStropharia caerulea která má modrý klobouk skoro bez šupinek a třeň bez fialového odstínu s lupeny i ve stáří světle hnědavými, výtrusný prach je umbrově hnědý a roste často mimo les na hnojené půdě v kopřivách. Je nejedlá Bezpečně se dá odlišit makroskopicky. Límcovka bílomodrá Stropharia pseudocyanea je menší a klobouk se rychle odbarvuje do okrové nebo krémové barvy, třeň je velmi měkký a roste na bázi trav , tam kde jsou otevřená stanoviště. Je nejedlá.
Zajímavosti:I když žádná jiná houba nevypadá jedovatěji, tak já ji používám do směsí i k nakládání i když v některých starších atlasech je vedena jako nejedlá a někdy i jedovatá. V současné době pozorujeme zvýšený výskyt této houby, což je způsobeno poruchami ekosystému. Aeruginosa znamená "měděnková". Před použitím je nutno pokožku z klobouku svléknout. V některých atlasech je uváděna jako mírně jedovatá.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=190
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 988.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 19.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 190.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003. str. 174, 243, 398.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 269.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 245.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.155.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 174.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str.140.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 128.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 96.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 144.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 187.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987str. 230.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 218.
Mykologický sborník č. 3-5 1970 str. 45.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 44, 90.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 365.

Pokračování této vycházky příště..

Vycházka 1.11.2014 a Hřib plavý

27. června 2016 v 18:46 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Dne 1.11.2014 pro mě přijel v 10 hodin za slušného podzimního počasí př. Beneš a vyrazili k 9 křížům.

Prošli jsme lokalitu Vízemburk, lom a Krakonošovu zahrádku. Nejdříve jsem narazil na čirůvku topolovou, kterou jsem se rozhodl nafotit až se vrátíme. Cestou jsme potkávali holubinky hlínožluté, holubinky dívčí, vrhavky, namodralé atd. Dále to byly hřiby hnědé, klouzky sličné a dutonohé. Při hledání jsem narazil na docela pěkného kotrče kadeřavého. Tak jsem si jej zblejsknul

Popis tohoto kotrčr je na tomto blogu odkaz: http://muchomurka1.blog.cz/1307/kotrc-kaderavy-23-8-2012

a vzal domů na drštkovku. Pak mně potěšil i hřiby smrkový. Byl to pěkný kousek. Při zpáteční cestě to byly ještě václavky a lišky nálevkovité. Pak krásnoporky žemličky, mlynářky a lošáci zprohýbaní. Na Krakonošově zahrádce to byla voskovka luční, šarlatová a voskovka panenská. Byla zde i pěkná závojenka krkavčí, pýchavka obecná, bedla vysoká, a další. Při cestě k autu jsem našel i křemeňáka březového. Bylo zde i dost pavučinců, například skořicový, polokrvavý atd.
Zavěrem jsem si nafotil čirůvku topolovou.
Popis této čirůvky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1403/ciruvka-topolova-22-10-2012

V 15,30 hod za docela hezkého a vyjímečně tepláho počasí

jsem dorazil domů. Byl jsem pěkně utahán, procházka se mi všal líbila. Celkem jsme určili 52 druhů hub.

Nyní Vám představím vzácného hřiba plavého jehož jsem fotil 14.9.2002.


Hřib plavý
Hemileccinum impolitum (Fr.) Šutara 2008

Další český název: Hřib nelesklý
Slovenský název: Hríb plavý
Synonyma: Boletus impolitus Fr. 1838, Boletus suspectus Krombh. 1836, Leccinum impolitum (Fr.) Bertault, Bull. 1980, Tubiporus impolitus (Fr.) P. Karst. 1882, Versipellis fragrans var. impolita (Fr.) Quél. 1886
Versipellis impolita (Fr.) Quél. 1886, Xerocomus impolitus (Fr.) Quél. 1888
)

Klobouk 5-25 cm v průměru, hrbolkatý, v mládí polokulovitý, potom vyklenutě polštářovitý, občas i široce vyhrblý a někdy bývá na středu zploštělý. Barvy bledě okrové na okrajích někdy hnědý. Později skvrnitý. Pokožka je jinak hedvábitě plstnatá jakoby ojíněná, později hladká a není slizká a je neslupitelná
Rourky barvy světle citrónové až zlatožluté, ve stáří mají žlutoolivový nádech. U třeně kratčí. Poraněním barvu nemění. Póry jsou tvaru okrouhle hranatého a zubatě protaženého, barvy i vlastnosti stejné jako rourky.
Třeň 5-18 cm vysoký, 2-8 cm tlustý, břichatý, někdy až kyjovitý, bez síťky, v mládí hladký, pak otrubičnatý u vrcholu žlutý a zrníčkatý, doleji s masovým nádechem a jemně vláknitě šupinkatý. Často na něm vidíme i červené skvrnky, pruhy, či tečky
Dužnina pevná, na řezu bílá, pod pokožkou třeně světle žlutá, pouze v bázi načervenalá. Barvu poraněním nemění. Chuť nasládlá, vůně nakyslá, ve stáří až karbolová zejména na bázi.
Výtrusný prach je olivově okrový, výtrusy jsou bledě žluté, hladké, elipsovitě vřetenovité, velikosti 9-15 x 4-6 µm.
Výskyt červen až říjen šípákové a teplomilné doubravy, xerotermní dubo-habrové háje, ve světlých listnatých lesích a parcích a na hrázích rybníků. Upřednostňuje duby, buky, habry, nižší polohy a vápenité půdy. Dosti velká naleziště jsou v Brněnském okolí kde vystupují devonské vápence.
Jedlý.
Možnost záměny: Hřib přívěskatý Boletus appendiculatus - hnědavý až hnědorezavý klobouk, žlutá síťka,nenápadná vůně. Hřib horský Boletus subappendiculatus - roste ve vyšších polohách, pod jehličnany, žlutá síťka, nenápadná vůně. Hřib medotrpký Boletus radicans - modrá, může vykazovat pach močoviny, dužnina je hořká.
Hřib Fechtnerův Boletus fechtneri - výrazně modrá, báze třeně karmínově zabarvená. Hřib skvrnitýHemileccinum depilatum -hladký (nikoli plstnatým) povrch klobouku a rovněž vykazuje jodoformový zápach.
Kozák dubový Leccinum luteoporum, který má má tmavší svraskalý klobouk, póry hnědnou po doteku a dužnina je zprvu růžovějící, později šednoucí.
Zajímavosti: Jeho karbolový zápach mnoho ke sběru neláká. V některých atlasech je uváděn jakonejedlý. Staré plodnice jsou nepoživatelné. Někdy povrchem třeně připomíná Kozáky a je mezi ně i zařazován. Je to mykorizní druh. Tato vzácná houba je vedena v Červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožený druh. Vystavován byl v roce 1970 na výstavě v Poděbradech jako vzácnější druh. Já jej nedoporučuji sbírat.

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_plav%C3%BD
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 523, 524, 525.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 372.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 186
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 120.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 78.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str,. 677, 718, 718, 719
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 287, 288, 292. 409, 410, 437.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 343, 344.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 208.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 14.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 80.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 193.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 114.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 154. 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 15, 50, 52.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr č.5.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 63.

Pokračování vycházky 19.10.2014 a kozák šedohnědy

8. června 2016 v 21:00 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Vážení přátelé Když jsme pokračovali cestou k autu tak jsme narazili s Pepou na velmi zajímavé kozáky.
Čekali nás zde 2 kozáčci šedohnědí. Našel jsem je poprvé a tak batoh šel dolů a už jsem fotil.

Kozák šedohnědý

Leccinum cyaneobasileucumLannoy & Estadès 1991


Slovenské jméno: kozák sivohnedý

Synonyma:Leccinum brunneogriseolum Lannoy & Estadès 1991, Leccinum brunneogriseolum f. chlorinum Lannoy & Estadès1993, Leccinum brunneogriseolum f. brunneogriseolum Lannoy & Estadès 1991,Leccinum brunneogriseolum var. brunneogriseolum Lannoy & Estadès 1991, Leccinum brunneogriseolum var. pubescentium Lannoy & Estadès1991, Leccinum cyaneobasileucum var. brunneogriseolum (Lannoy & Estadès) Lannoy & Estadès, Bull. 2008, Leccinum cyaneobasileucum var. cyaneobasileucum Lannoy & Estadès, 1991)

Klobouk 5-15 cm v průměru, polokulovitý, později klenutý až poduškovitý, bez převislé blanky na okraji. V mládí je jemně plstnatý později částečně olysalý, za vlhka mirně lepkavý. Barva pokožky je světlehnědá až šedohnědá s charakteristickým našedlým reflexem, který po otlačení nebo stářím mizí.
Rourky bělavé, u třeně vykrojené stářím šednoucí až hnědnoucí na řezu netmavnou. Velikost 10-15mm. Póry okrouhlé, bělavé, po otlačení zprvu nemění barvu později jakoby "vodnatí" až posléze po několika hodinách hnědnou.
Třeň 7-16 dlouhý, 1,2-2,5 cm silný, válcovitý až kyjovitý. Šupinky v horní části bělavé, směrem k bázi šednou až hnědnou. Nikdy nečernají. Vždy světlejší než u kozáka březového. Báze je obalena bělavou myceliovou plstí, často i se skrvnami zeleně.
Výtrusný prach hnědý.
Dužnina je všude bílá, v mládí pevná jen ve spodní části třeně po poranění se objevují modrozelené skvrny, na řezu může lehce růžovět, hlavně u vrcholu. Vůně nevýrazně příjemná, chuť neutrální,
Jedlý.
Výskyt červen až listopad na kyselejších podmáčených půdách, ve smrko-borových lesích, s vtroušenou břízou od pahorkatin až hor. Místy hojný.
Možnost záměny: Kozák oříškový Leccinum nucatum klobouk má plavě až oříškově hnědý, v dospělostí může být i téměř bílý. Při okraji nabíhající šedoolivově a je jedlý. Kozák měkký Leccinum molle jež má klobouk plavě krémový až slabě šdeohnědý. Na okraji celkem brzo nabíhá do olivové barvy. Za vlhka je matně slizký. V dospělosti je povrch nápadně měkký a díky propadající se dužnině důlkatý. Je též jedlý.
Zajímavosti: Do nedávna byl sloučen s kozákem březovým Leccinum scabrum od něj se liší světlými šupinkami na třeni. Nikdy nejsou černé . a roste hlavně pod břízami v březových hájích.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=960
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 543
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 158
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 748, 749, 752. 818.

Doma jsme byli za pěkného počasí
asi v 15 hodin. Od té doby jsem čistil houby, krájel na sušení a rovnal na sušák Zatím jsem skončil ve 23 hodin. Sušák 6 pater má plné a na takové další tři mám nakrájeno. To jsem rovnal asi tak ve 2 hodiny v noci.

Kam dál