Vycházka 4.3.2015 a pukléřka islandská

30. března 2017 v 16:09 | muchomurka modrá |  Čeleď Parmeliaceae

Vážení přátelé. Dnes 4.3.2015 po ranní hodinové procházce se Zuti jsem se dohodl s Pepou, že vyrazíme odpoledne na Výšinku. Pepovi jsem slíbil hlívu a já jsem si chtěl natrhat pukléřku islandskou. Také se tak stalo. Ve 13.30 hod jsme za krásného počasí

vyrazili na Výšinku. Cestou jsme toho moc nepotkali. Nejdříve jsme dorazlili k hlívě ústřičné. Po vyfocení
Popis této hlívy je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1107/hliva-ustricna-kveten-2011

Pepa si ji nasbíral. Mezi tím jsme potkali pár pěnízeček drobnovýtrusých a oranžovek vřetenovýtrusých. Po nafocení jsme vyrazili za pukléřkou. Nejdříve jsme ji nafotili

a pak jsme ji též nasbírali. Mně při chřipce hodně pomohla a tak jsem musel doplnit zásoby.
Při focení Pepa nafotil mně při přípravě na focení.


Pukléřka islandská

Cetrária islandica subsp. islandica(L.) Ach. 1803

Další česká jména: Islandský lišejník, islandský mech, plicní lišejník, plicník.
Slovenské jména: Pľuzgierka islandská
Synonyma: Cetráriaislandica (L.) Ach. 1803, Cetráriaislandica var. platyna (Ach.) Ach. 1814, Cetráriaplatyna Ach. 1814, Cornicularia islandica (L.) H. Mart. 1817, Lichen islandicus L. 1753, Lichenoides islandicum (L.) anon., Lobaria islandica(L.) Hoffm. 1796, Parmelia islandica (L.) Hepp 1824, Physcia islandica (L.) Michx., 1803, Platyphyllum islandicum (L.) Vent. 1799, Platysma islandicum (L.) Ferge 1812.

Stélka 7,5-15 cm vysoká, keříčkovitá, Větve bývají rýhované nebo stočené do trubiček, končí zploštělými laloky.
Horní strana v mládi zelené později hnědé až tmavohnědé barvy.
spodní strana je bělavá
Apothecia kulatá nebo oválná, zpočátku zelená, později hnědá.
Dužnina voní specificky, chuť má hořkou slizovitou.
Výskyt většinou na chudé kyselé půdě, především v suchých jehličnatých lesích, na písčitých půdách, vřesovištích a suchých místech v rašeliništích. Upřednostňuje sever Evropy. Hojná na Islandu apod.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to jedna z léčivek. Stélky se dříve sušily a používali se proti průjmům, a trávícím obtížím. V současnosti jsou součástí prsní čajové směsi (Specise pectorales). Ve Švédsku je doporučována k používání při léčbě cukrovky, plicních nemocí a katarů. Zjištěný je též tuberkulostatický účinek odvaru, který se používá i zevně na hnisavé rány, vředy, popáleniny a v gynekologii. Mletou pukléřkou se nastavovala mouka do chleba nebo ovesná kaše. Z čisté pukléřkové mouky se peklo tradiční vánoční pečivo.
Základní znaky rodu Cetraria - pukléřka: Taxonomie: Čeleď Parmeliaceae, řád Lecanorales, podtřída Lecanoromycetidae, třída Lecanoromycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Stélka lupenitá, nebo keříčkovitá, barvy zelenavé, olivově až tmavě hnědé, apothecia jsou barvy hnědé nebo černé a pyknidami (což jsou lahvovité útvary ve kterých jsou konidie) vyrůstajícími na jejich okrajích.
Výskyt na zemi nebo horninách.

Literatura : Internetové stránky http://www.bylinky.info/puklerka-islandska rok 2007
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 290.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 218.

Odtud jsme se vraceli k autu. Krom jiných chorošovitých hub jsme potkali krásný březovník obecný, který si vzal Pepa na čaj a já objevil divokými prasaty vyrytou jelenku obecnou.
Její popis je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1211/jelenka-obecna-23-4-2012

Tak jsme ji nafotili a šli k autu. Bylo opravdu pěkná počasí
a v 16,30 jsme dorazili domů. Vycházka se nám líbila. Určili jsme s Pepou 10 druhů hub
 

Vycházka 28.2.2015 a klanolístka obecná

2. března 2017 v 21:57 | muchomurka modrá |  Čeleď_Schizophyllaceae
Přátelé, dnes ráno v 8,30 hod jsem se za doslova krásného počasí

vzal Zuzku a vyrazili jsme na Poříčský hřbet. Cestou jsme potkali některé chorošovité houby, penízovky sametonohé a také jsme potkali klanolístku obecnou. Foťák jsem sebou mněl, ale ne stativ. Takže jsem si ji zkusil nafotit.


Klanolístka obecná

Schizophyllum communeFr. 1815


Slovenské jméno: Klannolupeňovka obyčajná
Synonymum: Agaricus alneus L. 1755, Agaricus alneus Reichard 1780, Agaricus multifidus Batsch 1786, Apus alneus (L.) Gray 1821, Merulius alneus (L.) J.F. Gmel. 1792, Schizophyllum alneum J. Schröt. 1889, Schizophyllum commune var. multifidum (Batsch) Cooke 1892, Schizophyllum multifidum (Batsch) Fr. 1875.

Klobouk 1-5 cm v průměru, nesouměrně vějířovitý až škeblovitý, často laločnatý, podvinutý a na vrchní straně chlupatý, houževnatý, bokem, stopkovitě zúženou někdy i svrchní stranou přirostlý k substrátu, málokdy mající třeň. Chloupky přesahují přes okraj. Barvy bělavé, šedé až hnědošedé, za sucha šedobílý, nezřetelně kruhovitě páskovaný. Zvlněný až rýhovaný okraj klobouku je lehce podvinutý. Za vlhka je slizký.
Lišty podobné lupenům jsouřídké, radiálně uspořádané, ostří na dvě strany rozčísnuté po celé délce, brvité a za vlhka zavinuté. Barvy nafialovělé až masově šedé.
Třeň pokud je, tak jej tvoří stopkovitě zúžená část přirostlá k substrátu.
Dužnina v mládí pružná a měkká později tuhá až kožovitá, barvy bílé až nahnědlé.
Výtrusný prach bílý až načervenalý, výtrusy bezbarvé, drobné, elipsovitě válcovité, hladké, neamyloidní, velikosti 3-4 x 1-1,5 µm.
Výskyt leden až prosinec na živých a odumřelých kmenech a větvích listnatých stromů. Upřednostňuje buky, lípy , olše a duby. Najde ji i ve skladech, zejména na zapařeném bukovém dřevě ale též na omrzlých a odumřelých větvích jabloní a jiných ovocných stromů. Někdy i na stromech jehličnanů. Krom lesů ji najdeme též v parcích, zahradách i stromořadích.
Nejedlá.
Zajímavosti. Její rozšíření je celosvětové. Bazídiospory zachovávají klíčivost ještě po 25 letech. Rychlost růstu hyf je 0,25-
030 mm. hˉ¹. Optimální teplota růstu je31°C. Způsobuje korozívní rozklad dřeva. Vědecky bylo dokázáno, že produkuje při submerzní kultivaci značné množství kyseliny L-jablečné. Jednou byla dokonce klanolístka nalezena jak parazituje na šlahounech jahod. Ale i na jablkách a starém chlebu. V Brazílii byla dokonce izolována z míšního moku a míchy člověka, který onemocněl zánětem mozku a míchy. Chrání před vysušením rouško tak, že při nedostatečné vlhkosti se rozeklaná ostří lišt zavinou. Je to pravděpodobně jediný zástupce tohoto rodu v Evropě. Je to jediná houba s podvinujícími se lištami. V některých oblastech ji konzumují a nebo je používána jako žvýkačka. Občas její zelené zbarvení způsobuje řasa rostoucí na povrchu.

Základní znaky rodu Schizophyllum - klanolístka: Taxonomie: Čeleď Schizophyllaceae, rod Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Jsou to lupenaté houby tvaru hlív s kožovitými plodnicemi. Lišty mají podélně rozčísnuté. Velum chybí. Třeń je kratičký nebo úplně chybí. Výskyt saprotrofně nebo paraziticky na dřevě listnáčů, občas i jehličnanu.Najdeme je i netradičně i na jiných substrátech jako je krmení pro dobytek, kávová sedlina apod.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 143.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 176, 177.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 139.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 106.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 64.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 74.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 32.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 51, 55, 64, 70, 89, 92, 127, 137, 177, 227, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 275
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 94.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 19, 86, 184 (příloha 46/89).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 114, obr. 160.

Naměřeny výtrusy 30.11.2009 3,5 x 1,2 µm

Jelikož se mi klepou ruce, tak se mě ta klanolístka moc nepovedla. Je majznutá, ale mám důkaz že už byla. Hned jsem si smáčknul i Zuzku.
Viděli jsme nádherné šedoporky zakouřené, ty jsem nefotil též. Nakonec jsme došli na louku, kde je pohřbena naše Ketty. Nafotil jsem hrobeček a Zuzku

aby doma viděly dámy jak vypadá po zimně. Odtud jsme se pak vraceli domů. Cestou jsem potal ještě kalorku kopřivovou a terčovník zední.
Popis tohoto terčovníku je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/rubrika/celed-teloschistaceae
Ten jsem si nafotil též z ruky. Byl dosti vysoko. Když jsme přicházeli na louku po zahrádkami nad plovárnou, tak nám přes cetu přeběhli 2 zající a asi 13 srnek. Zuzka se za nimi malinko proběhla a pak odpočívala. Viz foto.
Domu jsme dorazili v 11.45 hod za pěknáho počasí.
Cestou jsem určil 15 druhů hub. Vycházka byla nádherná, ale byl jsem moc utahán.

Vycházka 7.2.2015 a hvězdovka dlouhokrká

13. února 2017 v 16:48 | muchomurka modrá |  Čeleď Geastraceae
Vážení přátelé, v sobotu po obědě 7.2.2015 bylo nádherné počasí a tak jsem se vydal ve 12,45 hod

s mojí Zuzinkou něco nafotit na Poříčský hřbet. Bylo vcelku dosti sněhu a tak toho moc vidět nebylo. Tu a tam na mně vykoukly hlavičky penízovek sametonohých, z pod sněhových čepic koukaly chorošovité houby. Zuzinka se snažila a čmuchala a čmuchala.

Potom se zastavila u jenoho pařezu

a na něm byla kornatka masová - nejedlá a já fotil.
Popis je na romto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1204/kornatka-masova-22-3-2012
Foto z ruky se mi moc nepovedlo. Nebylo mi dobře a tak se ruce klepaly. Stativ jsem si sebou nebral. O kus jsem fotil šedopórku osmahlou.
Popis šedopórky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1411/vychazka-18-1-2014-a-sedoporka-osmahla
Někde při tom focení mi zapadly brýle na dálku. To jsem zjistil při další cestě. Tak jsme se začali se Zůzou vracet a hledat brýle. Viz Zuzinku jak hledá.
Nenašli jsme je a tak jsme se vraceli domů. Bylo opravdu nádherně.
Cestou jsem určil 14 druhů hub. Musel jsem se se Zuzankou zastavit ještě na louce. Domů jsme dorazili v 15.15, hod za nádherného počasí.

V 16 hodin mi již bylo tak mizerně, že jsem zalehl a z postele jsem vstal až dnes. 10.2.2015

Nyní Vám představím další houbu. Fotil jsem ji s Jirkou Kovačem v Trutnovském parku 14.2.2007. Je to hvězdovka dlouhokrká



Hvězdovka dlouhokrká

Geastrum pectinatum Pers. 1801


Slovenské jméno: Hviezdovka dlhokŕčková
Synonyma: Geastrum pectinatum var. tenuipes (Berk.) Cleland & Cheel 1915, Geastrum plicatum Berk 1839, Geastrum tenuipes Berk. 1848)

Plodnice v uzavřeném stavu je kulovitá až cibulovitá, slabě přirostlá k substrátu, o průměru až 1-
5 cm. Později puká v 5-11 nestejných cípů velikosti 3-9 cm
Vnější okrovka je rozpraskaná na 4-11 cípů, klínovité na vrcholu rozčísnuté na spodní straně smetanové až nahnědlé obalené zeminou, a na vrchní straně barvy smetanové až béžové. V mládí tvoří na vrcholu cípů tlustý prstenec obepínající celý krček a později jeho spodní část. Ve stáří odpadne.
Vnitřní okrovka ( tetřich) má průměr 0,4-1,3 cm a je na krčku dosti dlouhém. Tvar má většinou smáčkle kulovitý na spodní straně je konicky stažená, rýhovaná až zprohýbaná, celá je zrnitá jakoby posypaná krystalky. Ústí je kuželovité, rýhované až řasnaté avšak bez terčíku. Barvy je v mládí světle šedé, později až hnědočerné. Za čerstva má ploštišný zápach.
Výtrusný prach - výtrusy jsou zpravidla kulovité a bradavčité, barvy hnědé a velikosti 6-7,5 µm.
Výskyt srpen až listopad v jehličnatých a smíšených lesích. Upřednostňuje staré smrky a borovice, vlhké písčité nebo hlinitopísčité nevápenaté půdy s velkou vrstvou humusu. Málokdy ji najdeme pod listnáči.
Nejedlá.
Možnost záměny: Hvězdovka límečková Geastrum striatus - nejedlá. Hvězdovka pastvinná Geastrum schmidelii - nejedlá.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=1029
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 501. 502.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 125.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 399, 400.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 146.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 220.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 270.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79.
 


Vycházka 24.1.2015

2. února 2017 v 12:34 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Dne 24.1.2015 jsme se s přítelem Pepou dohodli, že po obědě vyrazíme se podívat do parku, lesoparku a přes Kacíř a Poříčský hřbet domů. Nejdříve jsem si dal knedlík s omáčkou z uch Jidášových
Vyrazil jsem ve 13,20 hod za chladného počasí
do parku. Po vystoupení z autobusu a zde akorát přicházel Pepa. V parku jseme potkali první houbičky. Byla to kržatka otrubičnatá. Tak jsem zaklekl a nafotil

Popis této kržatky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1103/krzatka-otrubicnata-brezen-2011

a Pepa si je vzal. Potom jsme pokračovali do lesoparku. Cestou jsme potkali hlívu hnízdovitou a dřevokazné houby. Jelikož se značně zhoršila světelnost a na focení to již nebylo. Na lokalitách, kde jsem čekal ohnibvce a malohubky. Nikde nic nebylo. Na Poříčském hřbetu nám udělalo radost ucho Jidášovo. To už byla tma. Domů jsem přišel v vymrzlý v 17.15 hod.
Byl jsem pěkně unaven. Vycházka se mi přesto líbila. Určil jsem 15 druhů hub.

Nyní uvedu popis hřiba žlutomasého jež jsem fotil 30. června 2007 na Poříčském hřbetu.


Hřib žlutomasý

Xerocommellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008


Další české názvy: Suchohřib žlutomasý, Suchohřib babka
Slovenský název: Suchohríb žltomäsový
Synonyma: Boletus communis Bull. 1789, Boletuspascuus (Pers.), Boletuspascuussensu auct. brit.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Boletuschrysenteron Saint-Amans, Boletuschrysenteron Bull. 1791, Ceriomyces communis(Bull.) Murrill 1909, Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quélet 1888, Xerocomus communis (Bull.) Bon 1985)

Klobouk 3 - 12 cm v průměru, polokulovitý až sklenutý, plstnatý, ve stáří lysý a po celém povrchu rozpraskávající. V mezerách prasklin je barvy vínově červené. Jinak je zbarvený v různých odstínech hnědé nebo šedé barvy. Na okraji má často červený nádech.
Rourky v mládí bledožluté, později zelenožluté, ve stáří až zelené s olivovým nádechem. Pomačkáním zelenomodraví. Póry jsou velké, hranaté, barvy žlutozelené, sírově žluté až olivově šedé. Pomačkáním zelenomodrají. nebo modrají.
Třeň 2,5 - 11 cm vysoký, 0,3 - 2 cm tlustý válcovitý, štíhlý, často zprohýbaný, u vrcholu žlutý, směrem k bázi je růžově, vínově až tmavě červený a zúžený. Po celé délce je jemně vločkatý, není síťovaný.
Dužnina je máslově měkká, světle až citrónově žlutá, v bázi třeně načervenalá. Na řezu slabě modrá a později červená. Chuť je mírná nasládlá, někdy až lehce nakyslá, vůně je slabě ovocná.
Výtrusný prach olivově hnědý. výtrusy 10-17 x 4-6,5 µm velké, hladké, elipsovitě vřetenovité, barvy okrově hnědé.
Výskyt květen až listopad hojně většinou ve skupinách v listnatých i jehličnatých lesích na nejrůznějších půdách od nížin do hor. Jedná se o kulturní smrčiny, dubohabrové háje, kyselé doubravy, lužní lesy, kyselé květnaté bučiny, vápnomilné a orchidejové bučiny, druhotné smíšené lesy na půdách nevápenatých, kyselé ochuzené bučiny, v alejích a stromořadích při cestách ale i v pásmech kosodřeviny. Upřednostňuje buk a dub a humózní půdu a staré stromy.Najdeme je často ve společnosti hřiba sametového formy červené.
Jedlý.
Možnost záměny: Hřib sametový Xerocommellus pruinatus Pokožka zpravidla nerozpraskává. Jeho dužnina nemodrá, rourky jsou světleji zbarvené - jedlý. Hřib uťatovýtrusý Boletus porosporus v prasklinách pokožky není narůžovělý odstín. Nejlépe se dá rozeznat jen pomocí mikroskopu. Výtrusy jsou jakoby useklé, vůně není nakyslá aje jedlý. Hřib osmahlý Xerocomus spadiceus, pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk, dužnina bledá až krémová, někdy tento mírně modrá a je jedlý.
Zajímavosti: Mladé plodnice jsou chutné ale nevýhodou je časté napadání plísní (je to houba Nedohub zlatovýtrusý Hypomyces chrysospermus) a červy. Lidově se mu říká babka. Je to mykorhizní druh. Akumuluje do sebe i radioaktivní izotopy v dosti velkých koncentracích. Velmi chutný je naložený v octě. Je základem každé pořádné smaženice. Výborný je v bramborových polévkách ale i omáčkách. Musí se ale hned ten den zpracovat. Z těchto důvodu se uvádí jak podřadný druh. Na okousaných místech žlutavý, později červenavý.

Literatura : Internetové stránky 2016. https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_%C5%BElutomas%C3%BD
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 173, 287, 305.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.530
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 136.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 207.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 342.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 677, 694, 696, 698, 699.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 18, 278,279, 350, 361, 399, 438
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 358, 362.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 272.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 204, 206, 207.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 222.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str, 114.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 214.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994str. 16
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 37, 180, 187, 190, 193, 194, 195, 216, 242.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str.105, 107.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 106.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, č. 3-5 str. 72, 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 77, 83, 88, 149, barevná příloha 4/7.

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 59.

Vycházka 22.1.2015 a kalichovka spáleništní

15. ledna 2017 v 14:23 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Začínám s vycházkami v roce 2015

Dne 22.1.2015 jsem v tomto roce udělal první vycházku s fotoaparátem a Zuzinkou na Poříčský hřbet a jeho okolí. Vyrazili jsme za pošmourného počasí v 9,30 hod.

Cestou krom chorošovitých hub jsme potkali brvenku modřínovou, hlívu ústřičnou, penízovku sametonohou. Pak jsme se dostali na jednu louku, kde na jednom starém černém bezu byl kmen obalen Jidášovým uchem. Tak jsem poprvé vytáhl tento rok foťák a nafotil jsem si jej.
Popis Ucha Jidášova je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1001/ted-neco-z-celedi-auriculariceae-boltcovitka-ucho-jidasovo Zároveň jsem tam nafotil Zuzu, jak na mně čeká


Je to po dlouhé době nová lokalita v Trutnově o které vím. Odtud jsme pokračovali dále na Poříčský hřbet. Cestou jsme potkali ze zajímavějších hub tu byla pěkná šedopórka osmahlá, hlinák načervenalý a při cestě zpět mně znovu uchvátil měkkouš kadeřavý a tak jsem fotil ještě jednou.
Popis měkkouše je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1612/dokonceni-vychazky-25-12-2014-a-mekkous-kaderavy
Při focení jsem fotil i Zuzu.
Domů jsme přišli za trochu lepšího počasí ve 12.15 hod.

Vycházka se mi líbila. Určil jsem v této zimní době 19 druhů hub.

Nyní si něco povíme o kalichovce spáleništní, kterou jsem fotil 28.5.2004 Trutnov HSM Zámecký vrch.


Kalichovka spáleništní

Myxomphalia maura (Fr.) Hora. 1960

Další česká jména: Trhanka spáleništní, Kalichovka uhlová , Kalichovka uhelná.
Synonyma: Agaricus maurus Fr. 1821, Fayodia maura (Fr.) Sing 1936, Hemimycena maura (Fr.) Singer 1938, Mycena maura (Fr.) Kühner 1935, Omphalia maura (Fr.) Gill. 1874, Omphalina maura (Fr.) Quél. 1886.

Klobouk 0,8-5 cm v průměru, vmáčklý, později až hluboce nálevkovitě prohloubený, hladký, tenký, pružný, okraj sklopený a prosvítavě rýhovaný a zoubaktý, hygrofánní, barvy za vlhka tmavě šedě proužkaté až olivově černohnědé, za sucha světlehnědé, stříbrošedé až téměř černý. Pokožka slupitelná.
Lupeny široce připojerné, na třeň sbíhavé až 0,5 cm vysoké a dosti husté, na ostří vločkaté. Barvu mají bělavou až světle šedou.
Třeň 2-5 cm vysoký, 0,15-0,5 cm tlustý, válcovitý, někdy bočně stlačený, dutý, chrupavčitý barvy šedohnědé a v mládí šedě ojíněný.
Dužnina tenká, tuhá, pružná, hygrofánní, v mládí bílá, později temně hnědá, vůně slabá, jemně zatuchlá, chuť někdy mírně nahořklé..
Výtrusný prach bílý, výtrusy skoro kulovité, bezbarvé, hladké, elipsoidní, amiloidní, velikosti 5-6,5 x 3-4,5 µm.
Výskyt květen až listopad, na starých spáleništích společně s mechem zkrutkem vláhojevným v jehličnatých lesích. Upřednostňuje také půdy bohaté na minerály a vápník.
Nejedlá.
Zajímavosti: Pokožka klobouku je chrupavčitá až gumovitá a lze ji sloupnout. Je to antrakofilní houba. V knize od Jaroslava Klána " Co víme o houbách je u Kalichovky spáleništní latinské jméno Liškovce uhlového Faerberia carbonaria, což je chybné.
Možná záměna: Kalichovka černohnědá Omphalina oniscus která má hlavně šedými lupeny, rýhovaný okraj klobouku a roste v rašeliníku.

Literatura : Internetové stránky 2017 http://www.myko.cz/myko-atlas/Myxomphalia-maura/ .
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 766, 767.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.140.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 412, 448., 448, 448
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 189.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 193.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. str. 192.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 160.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 162.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 173.

Dokončení vycházky 25.12.2014 a měkkouš kadeřavý

15. prosince 2016 v 17:23 | muchomurka modrá |  Atheliaceae
na závěr Zuzka objevila měkkouš kadeřavý

Další foto byl měkkouš kadeřavý


Měkkouš kadeřavý

Plicaturopsis crispa(Fr.) Reid 1964


Další české jméno: Měkkouš bukový
Slovenské jméno: Mäkkúšik kučeravý
Synonyma: Cantharellus crispusPers. 1794, Merulius crispus (Pers.) Pers. 1800, Merulius fagineus Schrad. 1794, Plicatura crispa (Fr.); Rea 1922, Plicatura faginea (Schrad.)Karst.1889, Plicaturopsis faginea (Schrad. ex Fr.) Reid, Scytinotus crispus (Pers.) Spirin & Zmitr., 2004, Trogia crispa(Fr.) Fr. 1861, Trogia crispa (Pers.) Fr. 1863, Trombetta crispa (Pers.) Kuntze 1891)

Plodnice kloboukaté, mušlovité nebo poskládané do vějířovitého tvaru s kratičkým třeňem, nebo přisedlé, hustě rostoucí ve skupinách nebo řadách. Za čerstva jsou měkké a pružné, za sucha scvrklé a křehké.
Klobouk 0,5-3 cm v průměru, v mládí zvonkovitý, později nepravidelně lasturovitý až visutě miskovitý a jemně plstnatý, soustředěně páskovaný, barvy bělavé, okrově šedé až šedavě hnědé, někdy až červenohnědé, okraj světlý, přívěskatý, s podvinutým lemem.
Rouško za mlada bílé s namodralým nádechem, je tvořeno žilnatými lištnami, které jsou zvlněné, vidličnaté, vzájemně pospojované. Barvy jsou špinavě bělavé, šedoolivové nebo našedlé.
Třeň pokud jej má tak je kratičký a výstředný.
Dužnina pružná, vůně žádná, chuť mírná.
Výtrusný prach je bílý výtrusy hladké, bílé, cylindrické, velikosti 3,5-5 x 1-2,5 µm
Výskyt leden až prosinec, na mrtvém dřevě listnáčů, buků, bříz a lísek. Upřednostňuje buky a horské oblasti. Najdeme v karpatských bučinách, ale i v českých horách není vzácností. Najdeme jej na kmenech i větvích.Upředňuje dřevo buků
Nejedlý.
Zajímavosti: Ačkoliv tvoří na spodní straně kloboučků, žilnaté lišty podobné lupenům, patří mezi kornatcovité houby. Lišty se od pravých lupenů liší vývojem a stavbou. Prakticky nezaměnitelná houba.

Základní znaky rodu Plitacuropsis - měkkouš: Taxonomie: Čeleď Atheliaceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou polorozlité až kloboukaté, měkké. Hymenium radiálně vrásčité. Dužnina je monomitická, což znamená, že pletivo je složeno pouze z genetativních hyf. Nemají cystidy. Výtrusy jsou amyloidní, barví se jódem modře. Výskyt saprotrofně na mrtvém dřevě listnáčů.

Literatura : Internetové stránky 20016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=390
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 328.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 601, 602.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 205.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.96
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 176.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 94.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.186.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 82, 124.

Dříve naměřené výtrusy 19.3.2009 4,4 x 2,5 µm.

další foto byla Zuzi.
Zároveň jsem zavolal příteli Láďovi do Úpice aby vzal loupák na hlívy a přijel. Načesali jsme hlívy ústřičné viz Láďa v akci

Domů jsme přišli se Zuzinkou Láďou trochu vymrzlí ještě za slušného počasí ve 14 hodin.

Procházka se mi líbila a Láďa byl též spokojen s úlovkem. Nejšťastnější byla naše Zuzi, protože se za ty procházky pěkně vylítala. Celkem jsme určili 19 druhů hub.

Pokračování vycházky 25.12.2014. Helmovka Zefírová

16. listopadu 2016 v 19:48 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Po dalším courání po lese jsme narazili na pěkné skupinky helmovku zefírovou. Tak jsem si ji nafotil.


Helmovka zefírová

Mycena zephirus (Weinm.) Quél. 1871


Další Česká jména: Helmovka vzdušná, Helmovka zefýrová
Slovenské jméno: Prilbička zefírová
Synonyma: Mycena zephirus (Weinm.) Quél. 1871 (Agaricus zephirus Weinm., Mycena zephira (Fr.); Kumm., Mycena zephyrus(Fr. : Fr.) Kummer.

Klobouk 1-4 cm v průměru, v mládí široce kuželovitý, později až plochý sbradavkovitým hrbolem hrbolem, někdy brázditý a prosvítavě rýhovaný. Barvy bílé, béžové až nahnědlé, občas s růžovým nádechem. Na středu je vždy tmavší až tmavohnědý. Ve stáří bývá červenohnědě skvrnitý.
Lupeny připojené až zoubkem sbíhavé, dosti řídké, příčně spojované, barvy v mládí bílé, později béžové až nahnědlé, ve stáří čevenohnědě skvrnité.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,2-0,6 cm tlustý, válcovitý, rourkovitě dutý rýhovaný a ojíněný, někdy dokonce až jemně vločkatý. Barvy u vrcholu bělavé, směrem k bázi našedlý až šedavě nafialovělý. Báze je pokrytá odstávajícími bělavými chloupky. Ve stáří tmavě vínově hnědý.
Dužnina tenká, velmi křehká, vodnatá, má vůni slabě ředkvovou, chuti též ředkvové.
Výtrusný prach - výtrusy jsou amyloidní, hladké, bezbarvé elipsoidní velikosti 9,5-13 x 4-5 µm.
Výskyt červenec až listopad v jehličnatých lesích jako například jedle, borovice a jalovec, nebo také ve smíšených lesích. Upřednostňuje mrtvé borové dřevo.
Nejedlá.
Záměna: Helmovka skvrnitá Mycena maculata má tmavší červenohnědý klobouk, spodní část třeně je růžovofialově hnědá vyskyt je na schnilém dřevě listáčů i jehličnanů. Helmovka buková Mycena fagetorum jež má klobouk šedý až šedohnědý a dosti světlý, třeň šedý, vůně moučná a roste na bukovém list.
Zajímavosti: Dosti často na ní najdeme parazitovat hlavičkotvarou plíseň Ježák hnědý Spinellus fusiger. Též se u ní prokázala bioluminiscence mycelia po několikaměsíčním pěstování v čisté kultuře v laboratoři. Helmovka produkuje antibiotikum strobilurin A jež je totožné s antibiotikem mucidinem ze slizečky slizké.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=203
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 694.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 317.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 88.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 462, 463.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 205
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 196.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 12.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 106.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str. 126
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 96.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 218.

Odtud jsme pokračovali směrem po lese a Zuzi běhala jako pominutá. Já zapisoval houby a ona honila veverky a srnky.

Pokračování příště.

Vycházka se Zuzi 25.12.2014 a pevník chlupatý

27. října 2016 v 14:31 | muchomurka modrá |  Čeleď Stereaceae
Přátelé dne 25.12.2014 v 10 hod. za pěkného, ale chladného počasí,

jsem se vydal opět se Zuzinkou do našeho oblíbeného lesa na putování po Poříčském hřbetu. Procházka to byla nádherná. Sice jsem fotil jen mobilem , ale stálo to za to. Nejdříve jsem si zblejsknul pevník chlupatý,
který mě upoutal nádhernou barvou

Pevník chlupatý

Stereum hirsutum(Willd.) Pers. 1800

Slovenské jména: Pevník chlpatý
Synonyma: Auricularia aurantiaca Schumach. 1803, Auricularia reflexa Bull. 1786, Boletus auriformis Bolton 1788, Helvella acaulis Pers. 1778, Stereum hirsutum (Willd. ex Fr.) S. F. Gray. Stereum hirsutum var. cristulatum Quél. 1872, Stereum reflexum (Bull.) Sacc. 1916, Telephora hirsuta Willd. 1787, Telephora reflexa (Bull.) Lam. & DC. 1805.

Plodnice 2-
10cm široké, 0,1 - 0,2 cm tlusté, tuhé, rozlité nebo polokloboukaté až kloboukaté kožovité a korovité. Jsou bokem přirostlé ke třeni. Rostou v trsech nebo šindelovitě nad sebou
Klobouk 1- 5 cm velký, koncentricky pásovaný, dosti tenký vlnitě zprohýbaný. Často jsou spodní klobouky navzájem srostlé a sbíhají po kmeni. V mládí jsou živě zářivě žlutooranžové, hustě štětinatě chlupatě pokryté. Ve stáří světlé až vybledávající, 1 - 2 cmodstávající od dřeva, okraj bledý.
Rouško téměř hladké, lysé, jasně žluté až žlutooranžové, ve stáří hnědooranžové až šedohnědé, bez pórů. Poraněním barvu nemění.
Dužnina tenká, kožovitá, tuhá, pružná, baevy žlutavé nebo světle okrová. Na řezu má viditelnou vrstvičku pokožkových hyf.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, válcovité, bezbarvé, amyloidní, velikosti 5-8 x 2,5-3,5 µm.
Výskyt leden až prosinec velmi hojně v listnatých lesích na nevápenité půdě, v cerových dubinách, šipákových a teplomilných doubravách, v kyselých doubravách ale i ve vápnomilných a orchidejových bučinách na mrtvých kmenech listnáčů, vzácněji jehličnanů.
Nejedlý.
Možnost záměny: Ostnateček dvoubarvý Steccherinum dichroum - nejedlý. Pevník korkovitý Stereum rugosum tvoří široce rozlité plodnice s úzkými kloboukovitými hranami s výtrusou tvrdou vrstvou jež poraněním červená, Pevník krvavějící Stereum sanguinolentum jež má šedou tenkou plodnici a jeho výtrusorodá vrstva se barví tmavočerveně.. Pevník plstnatý Stereum subtomentosum jež má plstnatý klobouk - me chlupatý a po poranění mu žloutne hymenium.
Zajímavosti: běžně přechází na severoamerické stromy jako je paulovnie, kde na kmeni způsobuje primární měkkou hnilobu. Tento pevník má velkou růstovou rychlost a proto zcela snadno obsadí substrát a nenechá se vytlačit.Na starých plodnicích zrovna tak jako na Pevníku korkovitém Stereum rugosum cizopasí tvrdohouba Sphaerostilbella aureonitens, jež má subikulum sírově žluté až zlatožluté.Z pevníku chlupatého však byla izolována kyselina hirsutová která je účinná proti určitým druhům bakterií. Je značně toxiská a 3 mg této látky je pro myš dávka smrtelná.


Literatura : Internetové stránky 2016.http://www.houbareni.cz/houba.php?id=428
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.360.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 270
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 142, 174, 175.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.91, 123.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 93.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 98.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 57.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 62.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 184
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 137, 142, 192, 193, 195.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 274.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str112, 140.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 19, 68, 76, 165.

Dále jsem si nafotil trsy hlívy ústřičné, které byly dosti vysoko.
Viz popis na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1107/hliva-ustricna-kveten-2011

Potom jsem při zpáteční cestě fotil ještě bělochoroš pýchavkovitý.

Popis tohoto bělochoroše je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1001/dalsi-zajimavy-belochoros-a-to-pychavkovity .

Pokračování této vycházky příště.


Vycházka 23.12.2014 a hřib satan

6. října 2016 v 0:18 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Vážení přátelé, dnes 23.12. 2014 jsem dostal chuť, že bych si dal na Štědrý den k obědu houbový guláš z penízovek sametonohých. Venku bylo sice ošklivo,

Tak jsem si odpoledne vzal Zuzinku a vyrazili jsme za houbičkami na Poříčský hřbet. Cestou jsem potkal chorošovité houby jako například ohňovec ovocný, troudnatec pásovný, lesklokorku ploskou atd. Potkal jsem také pár openěk mněnlivých. Náhle jsem narazil na pařízek penízovek sametonohých. To byl základ. Po chvíli tu byl pěkně porostlý pařez těmito penízovkami. Viz foto.
Popis těchto penízovek je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1410/vychazka-5-1-2014-a-penizovka-sametonoha

Zuzka běhala po lese a já fotil a řezal. Již bylo na gulášek. Pak jsme cestou potkali ještě několik dalších chorošovitých hub, krásné hlívy ústřičné, ta ale byly dosti vysoko a tak přemýšlím co s nima udělat. Pak to byl ještě jeden pařízek penízovek a tím jsem svůj sběr končil. Cestou zpět jsem zaregistroval ještě bělochoroš pýchavkovitý, šedopórku osmahlou. Za ošklivého počasí v 16,15 hod
jsme dorazili se Zuzinkou domů. Pak jsem ještě houby očistil a připravil ženě na gulášek. Byla jich pěkná miska.

Na štědrý den byl výborný bezmasý oběd.


Dnes Vám představím z hub vzácného hřiba satana, kterého jsem fotil na Dobrovickém klouzku lok. Prodašice 14.9.2002


Hřib satan

Boletus satanas Lenz.1831


Slovenské jméno: Hríb satanský
Synonyma: Boletus foetidus Trog 1836, Boletus sanguineus secretan Krombholz 1831, Boletus tuberosus Bull., Dyctiopus tuberosus Quélet 1888, Suillus satanas Lenz 1831, Tubiporus satanas(Lenz) Maire 1937, Tubiporus satanas Ricken 1918.

Klobouk 5-35 cm v průměru. Vyjímečně dosahuje průměr i 30 cm. V mládí polokulovitý, později vyklenutý až polštářovitý, masitý, nepravidelně vrásčitý až hrbolkatý, v mládí jemně plstnatý. Barvy bělavě krémové, stříbřité šedé, místy s hnědoolivovými skvrnami a na okraji i narůžovělý.
Rourky žluté až olivové, póry jsou drobné a okrouhlé, v mládí oranžově žluté, brzy však červené až oranžově červené, otlačením špinavě zelenající. Na okraji tvoří žlutý pásek.
Třeň 4-17 cm vysoký, 3-12 cm tlustý, kyjovitý, soudkovitý, nebo krátce válcovitý ve stáří až řepovitě kyjovitý, pokrytý nevýraznou žlutavou až červenavou síťkou. V horní polovině je žlutý, v dolní polovině karmínově červený.
Dužnina je tlustá, v mládí tvrdá, ve stáří měknoucí, bělavá až nažloutlá, na řezu mírně modrá, později opět bledne. Chuť v mládí nenápadná, trochu oříškově nasládlá, vůně v mládí nenápadná, ale ve stáří velmi hnilobná.
Výtrusný prach je olivový, výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, velikosti 10-16 x 5-7 µm, barvy světle hnědožluté.
Výskyt červen až říjen, dosti vzácně, v teplomilných listnatých lesích, především pod habry, habrové a šipákové doubravy, buky a duby, orchidejové vápnomilné bučiny. Upřednostňuje vápencový podklad. Hadcové skalní stepy v okolí Brna ale i u Lysé nad Labem Často se nachází i v obci Prečín u Považskej Bystrice. Vystavován byl i v Praze na výstavě v roce 1970.
Jedovatý.
Možné záměny: Hřib nachový Boletus rhodoxanthus má kyjovitý až válcovitý třeň, dužnina je žlutá až slabě modrající a na bělavém klobouku má červenavé odstíny. Je jedovatý. Hřib satanovitý Boletus satanoides - jedovatý. Hřib medotrpký Boletus radicans - nejedlý. Hřib Le Galové Boletus legaliae více modrá, má žlutou dužninu a třeň s jemnou síťkou. Je jedovatý. Hřib kovář Boletus erythropus - jedlý. Hřib koloděj Boletus luridus má tmavší klobouk, dužnina je více modrajíví a nepáchne. Je jedlý. Hřib kříšť Boletus calopus má delší třeň, žluté póry, hořkou dužninu a výskyt je především v podhorských smrčinách. Je nejedlý. Hřib nachový Boletus rhodoxanthus jež má zlatavě žlutý třeň, krvavě červenou síťku a velmi příjemnou houbovou vůni. Je jedovatý.
Zajímavosti: Hlavně za syrova a pokud není dobře tepelně zpracován způsobuje silné žaludeční a střevní potíže, tak zvané otravy s gastroenteritickým syndromem. Po ½ hodině vaření se jeho toxiny rozkládají a potom je jedlý.. Nelze doporučit ke sběru. Velký úbytek tohoto hřibu způsobují kyselé deště. Je to mykorhizní houba. S hřibem kovářem a kolodějem si jej pletou hlavně začátečníci. Jeho lidový název je bliják nebo jenerál a mnoho dalších. V homeopatických preparátech se používá v preperátech proti úplavici, malarii a žlučníkovým a jaterním chorobám. Je vzácný. Ve starověku je spojován s ďáblem a zlem. Jde o vzácnou houbu, která je evidována v Červeném seznamu hub České republiky jako zranitelný druh (VU).

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_satan
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 144, 149, 184, 223, 302, 303.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 515, 517.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 176, 371.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 195.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 120
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 80.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 675, 722, 728, 730, 731
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 18, 42,46, 292, 346, 412, 437.
Léčivé houby bylináře Pavla Autor Pavel Váňa 2003 str.107.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 347.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 205.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 224.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 58.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str.90, 91.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 208.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.16.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 18, 29.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 186, 192, 195, 213.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 113.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str. 86, 87.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 114.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, č. 8-10 str. 132, 136, 152, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 15, 30, 50, 51, 70, 80.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 61.




Vycházka 28.11.2014 a pařezník pozdní

10. září 2016 v 17:59 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Vážení přátelé dne 28.11.2014 jsme v 8,40 hod se za zamračeného a studeného počasí

s přítelem Láďou vyrazil na Výšinku a Nových Kocbeří, do místních lesů pro pukléřku islandskou. Cestou lesem jsme potkali zajímavé houbičky. Nejdříve jsem fotil houbičku, která mi připadla jak penízovka nebo helmovka??


Zatím se mi ji nepodařilo určit. Byl bych rád kdyby jste mi s určením pomohli.
Cestou jsme viděli holubinky hlínožluté, muchomůrku červenou, kuřátečka hřebenitá a zakouřená, a také chorošovité houby. Láďa mmně zavolal že našel hlívu. Když jsem k němu dorazil, tak jsem zjistil, že je to pařezník pozdní. Ještě včas jsem jej zarazil a byl jsem rád že jsem si jej mohl vyfotit.



Pařezník pozdní

Panellus serotinus(Schrad. ex Fr.) Kühner

Další český název: Hlíva pozdní.
Slovenský název: Pńovka neskorá.
Synonyma: Pleurotus serotinus ( Schrad. ex Fr.) Kumm, Hohenbuehelia serotina(Pers.: Fr.) Singer, Sarcomyxa serotina ( Hofmann ex Fr.) P. Karst., Acanthocystis serotinus (Schrad. ex Fr.) K. et M.).

Klobouk 3-12 cm v průměru, škeblovitý, ledvinovitý, lžícovitý někdy až plochý, jindy v podobě vějíře, okraj zvlněný, za vlhka slizký, na povrchu za sucha a v mládí jemně plstnatý s podvinutým okrajem, vláknitě šupinkatý, barvy v mládí často zelený, olivové, žluté až červenohnědé, která ve stáří přechází v kalně hnědou a bývají lysé. Pod pokožkou s rosolovitým povlakem.

Lupeny husté, vidlené, krátce sbíhavé, ostře od třeně ohraničené, barvy krémové až zlatožluté. Později vyblédají.
Třeň 0,8-3 cm dlouhý, 0,5-2 cm tlustý, na žlutě okrovém podkladě tmavě šupinkatý, postranní, válcovitý, plný, olivově hnědými šupinkami tečkovaný kuželovitý.
Dužnina nažloutlá, vůně slabě houbová, chuť mírná až slabě nahořklá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, úzce válcovité, trochu prohnuté a na bázi šikmo přišpičatělé, často s 2 tukovými kapkami. Velikosti 4-5 x 1-2 µm.
Výskyt červenec až prosinec, na živých i mrtvých kmenech listnáčů, zejména vrb, olší, buků a javorů. Upřednostňuje vlhká, studenější místa a kyselé půdy. Její výskyt je po prvních podzimních mrazících.
Jedlý ale méně chutný
Možnost záměny: Staré plodnice lze zaměnit s Hlívou ústřičnou Pleurotus ostreatus jež nemána třeni a lupenech žádné barevné odstíny a klobouk je šedý nebo šedomodrý - jedlá. S touto houbou se můžeme potkat i v lednu.
Zajímavosti: Houba nižší jakosti, o jejíž kuchyňské upotřebitelnosti se ale občas vedou spory. Vyjímečně roste i na jehličnanech a to smrku a borovici. Je to zdravotně prospěšná houba, v Japonsku známá pod jménem " muktikate" a bývá používána v lidové medicíně k léčbě zejména civilizačních chorob jako je steatóza (ztukovatění) jater.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.myko.cz/myko-atlas/Panellus-serotinus/ .
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 218, 222, 322, 325.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 99.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998.str. 264.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 32.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989str. 194.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987. str. 96.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str. 141
Mykologický sborník č. 1-2 str. 10, č. 8-10 str. 142, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 84, 85.

Odtud jsme šli směrem k buku, kde jsme očekávali hlívu ústřičnou. Cestou jsme sebrali pár hřibů hnědých. Dub nás moc nepotěšil. Hlívy tam byly, asi šest trsů. Jenže byly moc drobné, tak jsme je tam nechali. Odtud jsme si šli nasbírat pukléřku islandskou. Byla nádherná a tak jsme si každý nasbíral na dobrý čaj. Na zimu jsme se zásobili. Odtud jsme pokračovali směrem k místu, kde jsme vždy sbírali hřiby sametové. Dnes jich tu na to že je konec listopadu bylo celkem dost. Každému to dalo na pěknou smaženici a já jsem si jednoho nafotil

Popis tohoto hřibu sametového je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1602/hrib-sametovy-vychazka-29-9-2014

a také jsem si jich dal pár do mobilu. Odtud jsme šli již na autobus a já na mobil přidal ještě foto troudnatce kopytovitého. Byl to pěkně obrostlém pahýlu buku. Cesou k autobusu jsme sebrali ještě pár hřibů hnědých. Domů jsem přijel za ošklivého počasí

ve 13,15 hod. Vycházka i přes nepřízeň počasí se nám líbila. Dnes už tady začíné mrznout. V lese bylo druhů dost. Škoda, že ty mrňouse neznám. Musím se ještě moc učit.
Vycházka se mi líbila a určili jsme 31 druhú hub.

Kam dál