close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zajímavé počasí. v Trutnově 31.3.2015

4. ledna 2020 v 16:22 | muchomurka modrá |  Fota z přírody
Vážení přátelé středa byla šeredná. Já jsem dnes se snažil zaznamenat počasí u nás. Byla tu pěkná chumelenice a dosti silný vítr, který byl celý den. První fota jsem stáhnul z Trutnovských kamer. Takto vypadalo Trutnovské náměstí.


Podívejte se také na chudáka čápa na pivovarském komíně. Je pěkně zachumelený.


Další foto jsem pořídil z oken bytu.


Poslední 2 fota jsem dělal mobilem venku , při venčení Zuzi.


Bylo to opravdu pěkné. Jeden větší závan větru porazil Zuzinku, ale i já jsem se měl co držet na nohou. Taková zima a chumelenice nebyla ani o vánocích. Mám na chvilku po houbičkách. Standa . Podívejte se na chudáka čápa na pivovarském komíně. Další 4 fota jsem pořídil z oken bytu. Poslední 2 fota jsem dělal mobilem venku , při venčení Zuzi. Bylo to opravdu pěkné. Jeden větší závan větru porazil Zuzinku, ale i já jsem se měl co držet na nohou. Taková zima a chumelenice nebyla ani o vánocích. Mám na chvilku po houbičkách.
Tak pro mně končilo houbaření v březnu. Standa
 

Pokračování vycházky z 28.3.2015 vrba ušatá

13. září 2019 v 2:49 | muchomurka modrá |  Stromy a keře
Ve Svatoňovicích na haldách nebylo také nic a tak jsem si nafotil vyrůstající sasanky hajní a rozkvétající podběl a kvetoucí větvičku z vrby ušaté.


Nafotl jsem pouze tuto větvičku.Vrba ušaté

Vrba ušatá


Salix auritaL.

Slovenský název: Vŕba ušatá

Synonyma: Salix rugosa Schleich. ex Ser., Salix iserana J. Preslet C. Presl, Caprea aurita (L.) Opiz

Keř je hustý pravidelný, Je dvoudomý, rozložitý, středně kulovitého tvaru který dorůstá do výšky až 3 m, případně i výše.
kmínky mají tenkou, hladkou, světle šedou kůrou dosahují tloušťky 5 cm.
Letorosty jsou červenohnědé až černohnědé zprvu chlupaté, později lysé. Vyrůstají na nich malé, lysé, vejčité pupeny červenavé barvy, listové do 3 mm a květní do 5 mm dlouhé.
Listy s řapíky dlouhými 3 až 7 mm mívají velké srdčité nebo ledvinovité vytrvalé, zubaté palisty. Silně vrásčité listové čepele bývají dlouhé až 8 cm, mívají tvar obvejčitý, obkopinatý nebo podlouhlý, okraj zvlněný a podvinutý, nepravidelně zoubkovaný. Na bázi jsou klínovité nebo srdčité, na konci ven vyhnuté až zkroucené. Vrchní stranu mají tmavě zelenou a holou, spodní šedě zelenou s roztroušenými chloupky a s výrazně vystouplou žilnatinou se 6 až 10 páry bočních žilek.
Květenstvíjehněd (asi 1,5 cm dlouhých) Do podlouhle vejčitých jsou sestaveny jednopohlavnékvěty. Samčí přisedlé jehnědy mají květy po dvou tyčinkách s nitkami na bázi chlupatými a žlutými prašníky. Samičí jehnědy na krátkých stopkách obsahují květy s úzce vejčitým běloplstnatým semeníkem na stopce s téměř nezřetelnou čnělkou a celistvou bliznou. Květní listeny jsou chlupaté, v květu je po jedné nektarové žlázce.
Vykvétá od března do května, je v převážné míře opylována hmyzem, větrem jen minimálně. Dvouchlopňové chlupaté tobolky obsahují asi 12 ochmýřenýchsemen.
Rozmnožování. Je to jarní medonosná rostlina. Pro rozložité a hluboké kořeny se vysazují na břehy a hráze vodních toků a nádrží pro zpevňování břehů. Semena mají krátkou klíčivost, rozmnožují se hlavně dřevnatými řízky.
Výskyt převážně kyselé, na minerály chudé půdy. Často roste na vlhkých až rašelinných loukách, při odvodňovacích kanálech a na prameništích.
Význam Je to jarní medonosná rostlina. Pro rozložité a hluboké kořeny se vysazují na břehy a hráze vodních toků a nádrží pro zpevňování břehů. Semena mají krátkou klíčivost, rozmnožují se hlavně dřevnatými řízky.
Zajímavosti: České druhové jméno dostala tato vrba podle palistů, které jsou na bázi každého listového zveličené, takže připomínají ouška.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010.

Potom mobilem ještě Pepu. Domů jsme přijeli v 15,15 hod a bylo stále pošmourno. Přes to vše se mi obě vycházky líbily a sic utahán jsem zaujal polohu v leže na válendě.

Pokračování vycházky z 28.3.2015 podběl lékařský

3. srpna 2019 v 17:21 | muchomurka modrá |  Květiny
Po obědě jsem zavolal Pepovi a dohodli jsme se, že se zajedeme podívat na lokalitu halda dolu Ida jestli zde není něco k focení. Při tom jsme se zastavili lokalitě kačenek českých. Ale bohužel nebyla zde ani jedna.. Na haldách nebylo také nic a tak jsem si nafotil vyrůstající lupiny mnoholisté. Popis je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1302/lupina-mnoholista-7-6-2012



a rozkvétající podběl lékařský


Podběl lékařský

Tussilago farfara


Slovensky:Podbeľ liečivý.
Čeleď: Asteraceae hvězdnicovité.
Bylina vytrvalá, 7-30 cm vysoká Z jedněch oddenkových pupenů rostou listy a z druhých květy.
Květy jsou pěticípé a trubkovité, rostou však dříve, jsou uspořádané do úboru a mají žluté, jazykovité samičí květy a okrajové samčí trubkovité v terči. Na noc se zavírají.
Stonky jsou jednoduché, bělavé, plstnaté a porostlé hnědými nebo červenými šupinami. Po odkvětu se prodlužuje
Listy vyrůstají po odkvětu tvoří přízemní růžici. Jsou tuhé, srdčitě okrouhlé, na rubu běloplstnaté, na líci olysávající, přitom se plsť odlučuje v cárech. Na okraji jsou chrupavčité u špičky černavé zuby.
Plod je válcovitá nažka s dlouhým bílým, a lesklým velmi dlouhým chmýrem.
Výskyt Břehy řek, vlhké lesy u potoků, lomy, náspy, dutiny skal. Upřednostňuje nezarostlou hlinitou a jílovitou půdu.. Roste od nížin do hor, Kvete v březnu a dubnu.
Zajímavosti: Listy se podobají litům devětsilu. Plazivé oddenky zpevňují půdu. Pro léčivé účinky se sbírá úbor a list. Obsahují slizový faradiol a tříslovinu, v květech je silice, inulin, hořčina, tanin, bílkoviny a fytosteroly . Uvolňování hlenu při kašli. Urychlení hojení ran. Léčí kloubní bolesti, revma, dnu a artrózu. Proprané, čerstvé listy ve studené vodě se přilozí horní stranou na kloub ve dvou vrstvách, převáží obinadlem a vlněným šátkem. Několik hodiny se nechá působit.. Působením alkaloidů mohou být ale poškozena játra a může vyvolat i rakovinu. Proto se doporučuje si jej kupovativolně prodejné a nebo si pěstujeme vyšlechtěné rostliny, které jsou bez alkaloidů. Dříve se listy používali taky v cigaretách pro odvykání kouření, nebo se z nich vařila kyselá polévka. Dají se jíst i kořeny., chutnaji jako košťál ze zelí.
Literatura : Internetové stránky 2012.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 150.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 63..
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 224, 225.

Pííručný atlas liečivých rastlín autoři Jaroslav Kresánek a Dionýz Dugas 1985 str. 182.
Dokončení vycgáz bude v zakončení vycházky příště.
 


Vycházka z 28.3.2015 Ucho Jidášovo

12. července 2019 v 18:23 | muchomurka modrá |  Čeleď Auriculariceae
28.3.2015 jsem se vydal v 8,30 hod za slabého mrholení venčit Zuzanku. Opět jsem to vzal na Poříčský hřbet s tím, žs se podívám jestli po těch deštíkách a Kudlově kačenkách něco tady nenarostlo mně. Tentokrát jsem se nesklamal. Nejdříve jsem narazil na čerstvé penízovky sametonohé. Potom na okraji lesa na vrbě ušaté byla pěkná outkovka pýřitá a o kousek dál ohňovec obecný. Jelikož jsem neměl sebou fotoaparát, tak jsem se to pokusil nafotit mobilem. Odtud jsem se šel podívat, na moji lokalitu ucha Jidášova. Ta mně překvapila. Tolik ucha Jidášova pohromadě jsem ještě neviděl. Nasbíral jsem si na gulášek a nechal jsem si tam něco na Velikonoce. Domů jsme přišli za ošklivého počasí v 10,30 hod. Zde jsem si ten tácek ucha nafotil. Pak jsem zavolal Pepovi a dohodli jsme se, že se zajedeme podívat na lokalitu halda dolu Ida jestli zde není něco k focení .


Boltcovitka ucho Jidášovo

Další české jméno:Boltcovitka bezová

Slovenskě jméno : Uchovec bazový

Latinské jméno: Auricularia auricula-judae(Fr.) Quél. 1886

Synonyma: (Auricularia auricula (Hook. f.) Underw. 1902, Auricularia auricula-judae var. lactea Quél. 1886, Auricularia auricularis (Gray) G.W. Martin 1943, Auricularia sambucina Mart., Exidia auricula-judae (Alb. & Schwein.) Fr. 1822, Gyraria auricularis Gray 1821, Hirneola auricula (L.) P. Karst. 1880, Hirneola auricula-judae (L.) Berk. 1860, Hirneola auricula - judae (Bull. ex St. Am.) Berk., Hirneola auricula-judae var. lactea (Quél.) D.A. Reid 1970, Hirneola auricularis (Gray) Donk 1949, Merulius auricula (L.) Roth, Peziza auricula-judae (Bull.) Bolton 1786, Tremella auricula L. 1753, Tremella auricula-judae Bull. 1789)


Plodnice 2-12 cm v průměru a 0,1-0,3 cm tlustá, v mládí pohárkovitá, brzo miskovitá, později však nepravidelná, různě pokroucená, nejčastěji podobající se uchu nebo škeblovitá, vrásčitá, bokem k substrátu přirostlá, za vlhka velmi pružná, blanitá až gelatinózní a skoro průsvitná, za sucha tuhá až rohovitě tvrdá. Vlhkem se vždy obnoví. Po usušení barvy téměř černé. Úzkou bází je přirostlá k substrátu.Vnitřní strana je hladká, lesklá, žilkovaná vystouplými lištnami a je pokryta výtrusorodým rouškem, barvu má skořicově hnědou až červenohnědou, ve stáří od výtrusného prachu bíle poprášená.
Vnější strana je jemně sametově plstnatá až zrnitě drsná a sterilní, barvy často žlutohnědé, hnědé až našedlé.
Dužnina je rosolovitá, pružná, chrupavčitá, za sucha až rohovitá a lámavá, chuť nevýrazná, vůně též nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy úzce elipsoidní, bezbarvé, velikosti 13-23 x 4-8 µm.
Výskyt březen až listopad po vydatném dešti na mrtvém dřevě listnáčů jako jsou duby, jasany, javory, buky, akáty, atd. Upřednostňuje především černý bez a vápenitou půdu.
Jedlá.
Možnost záměny: Bolcovitka mozkovitá Auricularia mesenterica která má povrch hrbolkatý, chlupatý a pruhovaný, je jedlá. Rosolovka listovitá Tremella foliacea která vytváří velké shluky tenkých mozkovitě zprohýbaných a laločnatých, rosolovitých plodnic. Roste hlavně na dubech bucích a břízách Je nejedlá. Černorosol utatý Exidia truncata který má hnědočerné až černé plodnice a je též nejedlý. Rosolozub huspenitý Pseudohydnum gelatinosum, který má plodnice bělavé až hnědavé, jsou tnčí a mají ostny. Je jedle.
Zajímavosti: Použitelná zvláště do polévek, masitých pokrmů nebo rizota. Velmi dobré je v hovězí polévce. Je příbuzná s asijským druhem (Bolcovitkou chlupatou Auricularia polytricha), který je nepostradatelný v čínské kuchyni, kde je ceněna i pro své údajně léčebné účinky. Je to tak zvaná "černá houba". Používala se k léční nemocí nosních, očních a krčních otoků. Zelené, řasami porostlé plodnice nesbíráme. Vzácně se setkáme i s jejím albínem, který je označen jako odrůda mléčná, var. lactea. Rozmnožuje se jednodušším bipolárním mechanismem který má vyvinut. V současné době pozorujeme u táto houby zvýšenou aktivitu růstu. Pěstuje se i uměle na infikovaných špalcích listnatých dřevin. Žije saprotrofně a snad i parasiticky na dřevě listnatých stromů. Je vhodné k sušení.
Základní znaky rodu Auricularia - boltcovitka: Taxonomie: Čeleď Auriculariaceae, řád Auriculariales, podtřída Tremellomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělění Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice polorozlité až uchovité a většinou jsou ztuha rosolovité. Výtrusné rouško neboli hymenium je vrásčité nebo hladké, barvy hnědé. Výskyt saprotrofně a tlejícím dřevě.

Literatura : Internetové stránky 2003.Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str.149.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 32.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 95, 100, 101, 782, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 118, 119, 121.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 53
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 88.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 43, 44.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 60.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 268.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 212.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 44, 60.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 69, 187, 218, 238, 239, 251.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 269.
Mykologický sborník č. 3-5 str.62, č. 8-10 str. 160, rok 1970
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 39.

Odpoledne jsem šel s kolegou na další vycházku. O tom v dalším článku.




Vzpomínka na ohnivce

9. září 2018 v 21:02 | muchomurka modrá |  Fota z přírody
Vážení přátelé přeji všem dobrou noc a hezkou středu. Díky mým kamarádům Pištorovi a Hromádkovi, kteří mně vyhecovali svými fotografiemi jsem se rozhodl, že jsem dnes 24.3.2015 v 9,15 hodin za slunného ale chladného počasí jsem do Trutnovského parku a lesoparku. Po těch nádherných fotkách dvou mých kamarádů jsem se rozhodl navštívit zde všechny lokality kde mi něco vždy na jaře roste. Jenže bohužel nikde nic nerostlo. Nejdříve asi tak po dvou hodinách bloumaní a hledání jsem si pro jistotu, abych něco nafotil, smáčknul připravené ohniště pod Vlčí skálou.





Za další hodiny jsem potkal 2 penízovky smrkové, které byly tak prťavé a na focení nebyly. Přece mi to ale nedalo a zašel jsem na poslední lokalitu, kde rostou ohnivce. Tato lokalita mně nezklamala a bylo jich tam alespoň 20. I když jich mám přes 30 nafoceno. Udělal jsem 2 fotky


a šel dolů na Chřiblici na autobus. Popis ohnicvce na tomto blogu ze dne 6.4.2010. Domů jsem dorazil za nádherného počasí ve 10,30 hodin.

Vycházka na Poříčský hřbet. 21.3.2015 a kostrovka beztvará.

18. března 2018 v 18:23 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae

Dne 21.3.2015 bylo nádherně a tak jsem se se ženou a Zuzinkou vydal v 11 hodin na Poříčský hřbet na procházku a též upravit hrob Ketty do jarního hávu.Nové houby jsme žádné nenašli. Pár starších chrošovitých jež tam rostou celoročně na nás sice juklo. Cestou naše Zuzivy plašila stádečko srnek. Stačil jsem zachyti pouze terč poslední srnky.
Popis srnky je ne tom blogu je na http://muchomurka1.blog.cz/1406/srnec-obecny-28-6-2013
Po příchodu k hrobečku jsme tam místo vánočních větviček jsme dali zahrádku s kytičkami a do vázičky pár kočiček. Mezitím jsem vše zdokumentoval.
Jak ženu, tak Zuzanku.

Při cestě domu jsem stačil nafotit ještě babočku kopřivovou.
Cestou jsme určili 9 druhů hub. Domů jsme dorazili za nádherného počasí ve 14,15 hod. Byl jsem totálně zničen, ale vycházka se zdařila. Standa.

Závěrem přidávám Kostrovku beztvarou nalezenou 24.11.2000 v lokalitě Trutnov - Peklo- Vraní výšina.


Kostrovka beztvará

Skeletocutis amorpha(Fr.) Kotl. & Pouzar.1958


Další české jméno: Kostrovka beztvará

Synonyma: Agaricus kymatodes(Rostk.) E.H.L. Krause 1932, Bjerkandera amorpha (Fr.) P. Karst., 1880, Bjerkandera kymatodes (Rostk.) P. Karst. 1880, Bjerkandera mollusca P. Karst. 1887, Coriolus subabietinus Murrill 1938, Coriolus sublilacinus Murrill 1907, Gloeoporus amorphus (Fr.) Killerm 1928, Leptoporus amorphus (Fr.) Quél. 1886, Leptoporuskymatodes (Rostk.) Pilát 1938, Polyporusalboaurantius Veull. 1883, Polyporus amorphusFr. 1815, Polyporus armeniacus Berk. 1836, Polyporusarmeniacus Berk. 1856, Polyporushorakii Velen. 1922, Polyporuskymatodes Rostk. 1838, Polyporusmolluscus (P. Karst.) Sacc. 1888, Polyporuspertenuis Velen. 1922, Polyporuspini-glabrae (Murrill) Murrill 1940, Polyporusroseoporis Rostk. 1848, Polystictoides amorphus (Fr.) Lázaro Ibiza 1916, Polystictus amorphus (Fr.) Gillot & Lucand 1890, Polystictus kymatodes (Rostk.) Bigeard & H. Guill. 1913, Polystictus subabietinus (Murrill) Murrill 1938, Polystictus sublilacinus (Murrill) Sacc. & Trotter 1912, Poria armeniaca Berk 1836, Skeletocutisamorpha f. armeniaca (Berk.) Domański 1967, Skeletocutisamorpha f. mollusca (P. Karst.) Domański, Orloś & Skirg. 1967, Trametes armeniaca (Berk.) Ryvarden 1984, Tyromyces amorphus (Fr.) Murrill 1918, Tyromyces pini-glabrae Murrill 1940)

Plodnice jednoletá, kožovitá, korovitá, pororozlitá až kloboukatá a přisedlá, uspořádána v řadách nad sebou
Klobouk 0,5-4 cm, lupenitý, hedvábitě chlupatý, měkce želatinózní, za sucha však tvrdý barvy bílé. Klobouky rostou pohromadě a jsou bokem, někdy i hřbetem přirostlé až polorozlité, svrchu slabě páskované, okraj mají ostrý a zprohýbaný.
Rourky
0,1 cm
dlouhé, nízké, nejdříve bílé, posléze oranžové s velmi drobnými póry, které jsou okrouhlé až hranaté a mají barvu většinou žlutorůžovou, oranžově červenou až lososovou.
Dužnina vláknitá až želatinózní, barvy bílé, chuti nahořklé.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou cylindrické, bezbarvé s 2 olejovými kapkami, velikosti 3,5-5 x 1-1,5 µm.
Výskyt červen až říjen nepříliš hojně v jehličnatých lesích, kde zejména upřednostňuje jedle a borové pařezy.
Nejedlá.
Možné záměny: Kostrovka šedavá Skeletocutis carneogrisea která má menší póry barvy našedlé a ve stáří až masově hnědé a není tak hojná. Je nejedlá.
Zajímavosti: Klobouček se skládá ze dvou různých vrstev, Vrchní je vatovitá, spodní je chrupavčitá.

Znaky rodu Skeletocutis - kostrovka: Taxonomie: čeleď Polyporaceae, řád Polyporales, podtřídy Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou jednoleté i víceleté, rozlité až kloboukaté, přisedlé s rourkovitým hymenoforem a s pletivem složeným pouze z generativních hyf nebo složenou z dvou typů hyf (generativních a skeletových) a také může být složeno ze třech typů hyf (generativních, skeletových a ligativních), s bezbarvými skeletovými hyfami. Výtrusný prach je bílý. Vyskytují se saprotrofně na dřevě listnáčů a jehličnanů. Způsobují bílou hnilobu dřeva.
Literatura : Internetové stránky 2004.

OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2015 str 332
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 156.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 101.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 256.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 126.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 122.

.

Vycházka pokr. 1 ze 17.3.2015 a rážovka rumělková

19. října 2017 v 13:54 | muchomurka modrá |  Čeleď Nectriaceae
Pokračování 1 vycházky ze 17.3.2015. Cestou dále Zuzanka si hrála s Natálkou a bylo příjemné.


Před vrcholem kopce jsem našel krásnou rážovku rumělkovou. Tu jsem si nafotil.


Rážovka rumělková

Nectria cinnabarina(Tode) Fr. 1849

Další české jméno: Hlívenka obecná
Slovenské jméno: Hlivka červená
Synonyma: Cucurbitaria cinnabarina (Tode) Grev. 1825, Knyaria purpurea (L.) Pound & Clem. 1897, Knyaria vulgaris (Tode) Kuntze 1891, Nectria cinnabarina var. ribis (Tode) Wollenw. 1930, Nectria fuscopurpurea Wakef. 1828, Nectria ochracea Grev. & Fr., Nectria purpurea (L.) G.W. Wilson & Seaver 1907, Nectria ribis Niessl, Nectria ribis sensu Vize, Plowright 1985, Sphaeria cinnabarina Tode 1791, Sphaeria cinnabarina O.G. Costa, Sphaeria decolorans Pers. 1801, Sphaeria fragiformis Sowerby 1821, Sphaeria ochracea Grev. ex Fr. 1828, Tremella purpurea L., Tubercularia confluens Pers. 1801, Tuberculariavulgaris Tode 1790)

Plodnice se vyskytuje ve dvou formách.

Perfektní forma - tvoří ji malé hromádky korálově červených plodniček na vrcholu s malou bradavkou, ze které se po dozrání uvolňují výtrusy.

Imperfektní forma Tubercularia vulgaris - tvoří ji světle rumělkové bochánky 0,1-
0,3 cm
v průměru, na jejichž povrchu se tvoří konidie.

Výskyt leden až prosinec obsypává odumírající větévky a menší kmeny listnatých stromů a keřů. Upřednostňuje z keřů rybíz a ze stromů javor a lípu. Najdeme ji hojně v lesích, parcích i zahradách.

Nejedlá.

Zajímavosti: Rostoucí však v hojném počtu. Někdy najdeme obě formy rostoucí pohromadě. Rozmnožuje se pohlavně i nepohlavně.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 76, 77.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 34.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 54.


Mikroskopováno 19.3.2015 a naměřeny výtrusy 12 x 5,6 µm.

O kus dále jsem fotil Natálku se Zuzankou.


Pak jsme přešli ne okraj , kde bylo několik kržátek zimních. Ty už jsem nefotil. Zato z jednoho průseku byl pěkný výhled na 2 větrné elektrárny pod Vraními horami. To bylo taky na focení , tak jsem to smáčknul.

Zároveň jsem vyfotil část Trutnova a v pozadí Vraní hory


.Potom se nám Zuzka schovala do křoví.


Pak jsme šli domů a potkali jsme ještě strážce lesa a Zuzka šlapala hezky s Natálkou.

Domů jsme dorazili za nádherného počasí v 16 hodin.


Vycházka se nám líbila. a určili jsme 9druhů hub.














1 Vycházka 17.3.2015 a slizák švýcarský

25. srpna 2017 v 14:24 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
dnes 17.3.2015 jsem se dohodl se sousedovic holčičkou že je nádherně a tak vyrazíme na Poříčský hřbet něco nafotit a vezmeme sebou Zuzku.
Vyrazili jsme ve 13,45.


Cestou jsme potkali většinou chrošovité houby. Mezi nima byla dosti pěkná penízovka sametonohá. Cestou si Natálka hrála se Zuzkou a užívali si pěkného počasí.



Jelikož tato vycházka bala dosti dlouhá, tak pokračovat budu č. 2. Dnes Vám ještě přidám popis velmi chutné houby,.


Slizák švýcarský

Chroogomphus helveticus(Singer) M.M. Moser 1967

Synonyma: Chroogomphus helveticus subsp. helveticus (Singer) MM Moser 1967, Gomphidius helveticus Singer 1950, Gomphidius helveticus var. helveticus Singer 1950.

Klobouk 2-10 cm v průměru, nejprve polokulovitý s jemně podvinutým okrajem, později plošší, ve stáří až téměř mírně nálevkovitý. Na středu má tupý hrbol Klobouk je pokryt vlákny, takže působí (především za suchého počasí a v mládí), jakoby byl sametový. Barva oranžově nahnědlá, šafránově žlutá až medově-oranžová. Na klobouku jsou lilapurpurové skvrny. Na okraji má však dlouho plstnaté zbytky závoje.
Lupeny řídké, ztluštělé, sbíhavé na třeň, barvy nahnědle oranžové, později, především na ostří tmavé až vínově červené od výtrusného prachu.
Třeň 3-8 x 0,8-2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, neoddělitelný od klobouku, nahnědle-oranžový, jakoby plstnatý, na bázi často ohnutý, žlutavě-nahnědlý a často pokrytý bělavým plstnatým povlakem. V mládí se žlutou vláknitou oponkou. Směrem k bázi se zužuje. Při dotyku se povrch třeně zbarvuje červena.
Dužnina oranžově žlutá, pružná, málo šťavnatá až vatovitá na bázi žlutavě-nahnědlá, vláknitá. Později získává vínově červenou barvu. Chuť nasládlá, vůně příjemná.
Výtrusný prach je načervenalý až černohnědý, výtrusy tmavé, hladké skoro vřetenovité, velikosti 14-21 x 6,5-7,5 µm.
Výskyt červenec až říjen ve výše položených oblastech, tj. podhorských a horských smrkových lesích, pod 5 jehlicovými borovicemi a limbami. Upřednostňuje kyselé půdy ale snese i vápencový podklad.
Jedlý.
Možná záměna Slizák lepkavý Chroogomphus rutilus roste pod borovicemi, ve vysokých polohách rostou společně. Za vlhkého počasí má slizák lepkavý mazlavě lepkavý a za sucha se leskne. Staré plodnice slizáka švýcarského poznáme podle vínově červené barvy. Slizák mazlavý Gomphidius glutinosus, který se liší slizkým šedohnědým kloboukem ve spodní části žlutý třeň.
Zajímavosti: Hodí se k sušení, a na jakoukoliv kuchyňskou úpravu. K sušeni se moc nehodí. Z receptů je velmi dobrý ruský houbový salát. Velmi chutné jsou i naložené v octě. Je vzácný a mněl by se chránit. Existuje jeho odrůda Ssp..tatrensis, který má méně vyklenutý klobouka je ve smrčinách. Je rozšířenější. Plodnice jsou menší a nelepkavé.

OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.264,265.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.321, 322.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006. Str. 237.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 686.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 268.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 375.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 178,
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995. Str. 118.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 186.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 44, 90.

Vycházka 10.3.2015 a hvězdovka trojitá

8. července 2017 v 15:27 | muchomurka modrá |  Čeleď Geastraceae


Vážení přátelé dnes10.3.2015 odpoledne ve 13,20 hod jsem vyrazil za nádherného počasí
do Trutnovského parku a lesoparku. V parku pomalu nic nebylo. Akorát jsem tam narazil na několik plodniček jehnědky lískové. Ty největší jsem nafotil.


To však bylo poslední co jsem fotil. V lesoparku nic nebylo. Šel jsem tam hlavně na ohnivce a ušíčka. Zatím tam nebylo nic. V 16 hodin jsem dorazil ještě za pěkného počasí na 2 pivča. Tam jsem pokecal s kamarádem a v 18,40 jsem jel stále ještě za hezkého počasí domů.
V lese se mi moc líbilo. Škoda jen že nebylo toho více na focení. Určil jsem 7 druhů hub.

Nyní Vám představím krásnou hvězdovku trojitou z Úpice. Foceno při výstavě.


Hvězdovka trojitá

Geastrum triplex Jungh. 1840

Slovenské jméno: Hviezdovka trojitá
Synonyma: Geastrum michelianum W.G. Sm. 1873, Geastrum triplex f. pedicellatum V.J. Staněk 1958,Geastrum triplex f. triplex Jungh., 1840, Geastrum tunicatum var. michelianum Sacc. as'Geaster tunicatus var. michelianus 1862.

Plodnice v mládí je cibulovitého tvaru 3-6 cm v průměru, později rozpukává v 3-10 cípů, spodní část je ponořená v zemi. Mezi vnější a vnitřní okrovkou je asi 3mm tlustá límcovkovitá mezivrstva. V dospělosti je plodnice 3- 8 cm vysoká, 4-15 cm v průměru.
Vnější okrovka je masitá a odlupuje se z ní vnitřní vrstva, která vytváří ohrnutý límec kolem tetřichu. Barvy je v mládí na povrchu světle okrové, později hnědookrové a ve stáří tmavohnědé. Vnitřní povrch je matně béžový až žlutohnědý.
Vnitřní okrovka je kulovitá až bochníkovitá, barvy světle okrové až šedohnědá. Tvoří tetřich naplněný výtrusným prachem
Tetřich je1-5-5 cm v průměru, zploštěle kulovitý, povrch jakoby pergamenovitý, hladký, někdy jemně ojíněný, ústí má bradavkovité, vystouplé, vláknité a ohraničené výrazným kroužkem. Většinou je přisedlý nebo na kratičkém silném krčku, v době zralosti barvy čokoládově hnědé. Při rozkrojení má silný ploštěný pach.
Výtrusný prach je hnědý, výtrusy jsou kulovité, hnědé 3,5-6 µm velké, mající 1 olejovou kapku, pokryté sloupkovými výrustky na vrcholu zaoblenými.
Výskyt březen až listopad většinou ve skupinách, ve starých sušších světlých lesích, hlavně pod listnáči, křovinách hlavně pod akáty i na otevřených místech, ve starých zahradách, pastvinách, a parcích na humózní půdě. Upřednostňuje stinná místa.
Nejedlá.
Záměny: Pokud nemá dobře vyvinutý typický límec, může být zaměněna za jiné hvězdovky, za menší hvězdovku brvitou (Geastrum fimbriatum),. která se liší ještě brvitým ústím bez kroužku a nemá límec, anebo hvězdovku červenavou (Geastrum rufescens) s červenajícím povrchem cípů a dužninou.
Zajímavosti: Někde vzácná. Je to jedna z našich největších hvězdovek. Plodnice vytrvávají někdy až do jara. Hvězdovky patří do stejné skupiny jako pýchavky to znamená do břichatkovitých.

Literatura : Internetové stránky 2017 http://botany.cz/cs/geastrum-triplex/ .
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 196.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 504, 505.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 163.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 126.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 768, 769.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003str. 341
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 404.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 144.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 220.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str. 38.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 270.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 208
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 54.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 219.

Vycházka 8.3.2015 a měkkouš kadeřavý

9. června 2017 v 16:48 | muchomurka modrá |  Atheliaceae

Než jsme se dostali na Černou cestu, tak jsem stačil ještě nafotit měkouše kadeřavého.


Měkkouš kadeřavý
Plicaturopsis crispa(Fr.) Reid 1964

Další český název:Měkkouš bukový
Slovenský název: Mäkkúšik kučeravý
Synonymum: Cantharellus crispusPers. 1794, Merulius crispus (Pers.) Pers. 1800, Merulius fagineus Schrad. 1794, Plicatura crispa (Fr.); Rea 1922, Plicatura faginea (Schrad.)Karst.1889, Plicaturopsis faginea (Schrad. ex Fr.) Reid, Scytinotus crispus (Pers.) Spirin & Zmitr., 2004, Trogia crispa(Fr.) Fr. 1861, Trogia crispa (Pers.) Fr. 1863, Trombetta crispa (Pers.) Kuntze 1891.

Plodnice kloboukaté, mušlovité nebo poskládané do vějířovitého tvaru s kratičkým třeňem, nebo přisedlé, hustě rostoucí ve skupinách nebo řadách. Za čerstva jsou měkké a pružné, za sucha scvrklé a křehké.
Klobouk 0,5-3 cm v průměru, v mládí zvonkovitý, později nepravidelně lasturovitý až visutě miskovitý a jemně plstnatý, soustředěně páskovaný, barvy bělavé, okrově šedé až šedavě hnědé, někdy až červenohnědé, okraj světlý, přívěskatý, s podvinutým lemem.
Rouško za mlada bílé s namodralým nádechem, je tvořeno žilnatými lištnami, které jsou zvlněné, vidličnaté, vzájemně pospojované. Barvy jsou špinavě bělavé, šedoolivové nebo našedlé.
Třeň pokud jej má tak je kratičký a výstředný.
Dužnina pružná, vůně žádná, chuť mírná.
Výtrusný prach je bílý výtrusy hladké, bílé, cylindrické, velikosti 3,5-5 x 1-2,5 µm
Výskyt leden až prosinec, na mrtvém dřevě listnáčů, buků, bříz a lísek. Upřednostňuje buky a horské oblasti. Najdeme v karpatských bučinách, ale i v českých horách není vzácností. Najdeme jej na kmenech i větvích.Upředňuje dřevo buků
Nejedlý.
Zajímavosti: Ačkoliv tvoří na spodní straně kloboučků, žilnaté lišty podobné lupenům, patří mezi kornatcovité houby. Lišty se od pravých lupenů liší vývojem a stavbou. Prakticky nezaměnitelná houba.
Základní znaky rodu Plitacuropsis - měkkouš: Taxonomie: Čeleď Atheliaceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou polorozlité až kloboukaté, měkké. Hymenium radiálně vrásčité. Dužnina je monomitická, což znamená, že pletivo je složeno pouze z genetativních hyf. Nemají cystidy. Výtrusy jsou amyloidní, barví se jódem modře. Výskyt saprotrofně na mrtvém dřevě listnáčů.

Literatura : Internetové stránky 20016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=390
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 328.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 601, 602.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 205.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.96
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 176.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 94.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.186.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 82, 124.

V dřívějších letech jsem jej mikroskopoval a byly naměřeny výtrusy 19.3.2009 4,4 x 2,5 µm.

Domů jsme dorazili za slunečného chladnějšího počasí v 17,15 hod.


Vycházka se mi moc líbila. Mám však prosbu k odborníkům, zda by mi mohli potvrdit, zda mám správné určení.

Kam dál