Březen 2010

Březen 2010 Kornatec růžový

30. března 2010 v 16:11 | muchomurka modrá |  Čeleď Corticiaceae
23.března jsem se po dlouhé době vydal na vycházku v Trutnově do parku, lesoparku a za Kacíř s Jirkou Kovačem. Byla to hezká procházka. Houby byly sporadicky, ale počasí bylo nádherné. Až teprve za Kacířem jsem narazil na jednu padlou osiku, kde hned byly k focení 2 druhy.
Dnes z toho uvádím kornatcovitou houbu a to kornatec růžový.

Laeticorticium_roseum_Jirásek6


Kornatec růžový

Laeticorticium roseum (Pers.) Donk 1956

Další český název: Kornatka růžová.
Slovenský název: Kôrovka ružová.
Synonyma:Aleurodiscus roseus (Pers.) Höhn. & Litsch. 1906, Athelia rosea (Pers.) Chevall. 1826, Corticium roseolum Massee 1891, Corticium roseum Pers. 1794, Himantia rosea (Pers.) Fr. 1821, Hypochnus roseus (Pers.) J. Schröt. 1889, Lyomyces roseus (Pers.) P. Karst. 1882, Peniophora rosea (Pers.) Massee 1890, Terana rosea (Pers.) Kuntze 1891, Telephora rosea (Pers.) Pers. 1801

Plodnice silně blanitá, vrásčitá, vatovité konzistence, rozlitá po substrátu a je matná. Barvu má růžovou až starorůžovou a při poranění červená. Okraj má brvitý, barvy bílé.
Výtrusný prach - výtrusy elipsovité, hladké, hyalitní, velikosti 17-24 x 8-12 µm.
Výskyt leden až prosinec v listnatých nebo smíšených lesích ale i mimo les na různém mrtvém dřevě listnáčů.
Někdy jej najdeme i na jehličnanech. Upřednostňuje především osiky a vrby.
Nejedlý.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 149.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 91.

Byla to velmi pěkná vycházka. Nafotil jsem ještě mušlovku plstnatou a určili jsme celkem 12 druhů hub. Závěrem nás očekavalo v hospodě na Havaji výborné pivečko.

Březen 2010 Číšenka rýhované

28. března 2010 v 11:34 | muchomurka modrá |  Čeleď Nidulariceae
Dne 22.března 2010 jsem šel na odpolední procházku po Poříčském hřbetu v Trutnově se svojí ženou a samozřejmně nescházela ani Ketty. Kettka cestou provozovala oblíbenou hru: ,, přetahování se o klacek".

Kety a její klacek
Já jsem mezitím při důkladném prohledávání okolí cesty a okraje lesa uviděl na rostliném zbytku Číšenku rýhovanou. Okamžitě jsem vzal fotoaparát a fotil.

Cyathus_striatus_Jirásek1

Číšenka rýhovaná

Cyathus striatus (Huds.) Hoffm. 1801


Slovenské jméno: Čiiaškovec pásikový.
Synonyma: Nidularia striata (Huds.) With. 1792, Peziza striata Huds. 1778, Cyathus striatus (Hudson) Pers

Plodnice 0,8-1,6 x 0,6-1 cm velká, v ml:ádí kyjovitá později číšovitá až nálevkovitá, v mládí uzavřená bílou blankou, která se později trhá. Horní ostrý okraj je nápadné třepení. Barvy rezavé až tmavě hnědé.
Vnitřní strana je nápadně pravidelně, rýhovaná, lesklá,
barvy světle až tmavě šedohnědé. Ve spodní části je umístěno 12 - 16 peridol.
Vnější strana kožovitě houževnatá, silně odstále až štětinatě chlupatá, barvy hnědé.
Peridioly, vypadají jako pecičky a jsou 0,1-0,3 cm velké, barvy šedobílé obsahují výtrusy.
Přichyceny jsou jemným poutkem k vnitřnímu povrchu. Po dozrání jsou kapkami deště uvolňovány a vymršťovány z plodnic ven. Zde se pomocí lepkavých vláken zachytí na okolní vegetaci.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou 16-22 x 8-10 µm velké, bezbarvé, hladké, oválné, nebo poněkud válcovitě zúžené.
Výskyt duben až listopad,
v hustých skupinách na rozkládajícím se dřevě, pařezech, větvičkách listnatých stromů a keřů, ale i na zbytcích bylin v lese i mimo les v zahradách, parcích, živých plotech, v kůlnách a sklepích a dvorech lidských obydlí. Upřednostňuje vápenitou půdu a ze stromů to jsou duby, jilmy a jasany.
Nejedlá.
Možnost záměny: Číšenka hrnečková Cyathus olla má plodnice z vnější strany bělavé a jen plstnaté, nemá rýhovaný vnitřek. Má jej lesklý a hladký, barvy světle šedé. Peridoly jsou bělavé. Vyskytuje se ponejvíc na otevřených stanovištích. Je nejedlá.
Pohárovka obecná Crucibulum crucibuliforme má plodnice z vnější strany okrově plstnaté, taktéž nerýhovanou vnitřní stranu barvy okrové, hrubě drsnou vnější stranu a víčko v mládí má okrové a sametově plstnaté. Je nejedlá.

Základní vlastnosti rodu Cyathus - číšenka: Taxonomie: Čeleď Nidulariceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice vejčité až kulovité ve stáří i nálevkovité. V mládí uzavřené blankou, Obal je trojvrstevný. Venkovní strana je lysá nebo chlupatá. Peridioly jsou připevněny složitě utvářeným přívěskem. Výskyt na silně pohnojených půdách,
hnoji, tlejícím dřevě a zbytcích rostlin.

Literatura: Internetové stránky 2002.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 60.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 343
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 406.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 143.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 218
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 260.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 210.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 33.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987
str.65.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 60.
Mykologický sborník č. 8-10 1970 F4.

Byl jsem rád, protože za tolik let jsem tuto číšenku nestihl nafotit. Byla to moc hezká vycházka. Určil jsem 14 druhů hub a nafotil ještě brvenku  Hahnovu Lachnellula occidentalis (Hahn & Ayers) Dharne 1965, která bude přidána do galerie. 

Březen 2010 terčovník zední.

24. března 2010 v 18:03 | muchomurka modrá |  Čeleď Teloschistaceae
Dne 18. března jsem se vydal nafotit první březnovou fotku hub. Cestou, když jsem viděl zasněženou zahrádkářskou kolonii na Kacíři,

Kacířká kolonie na jaře1
a na louce pod lesem člověka na lyžích ( pravděpodobně nějakou slečnu nebo ženu)
Osamělá lyžařka1
tak jsem si myslel že z toho nic nebude. Jenže ejhle, na větvi, pravděpodobně osiky (bylo to v křoví) jsem spatřil Terčovník zední. Rozhodl jsem se jej vyfotit.
Xanthoria_parietina_Jirásek5

Terčovník zední

Xanthoria parietina (L.) Th. Fr. 1860

Slovenské jméno: Diskovník múrový
Synonyma: Blastoniospora parietina (L.) Trevis. 1853, Geissodea parietina (L.) J. St.-Hill. 1805, Imbricaria parietina (L.) DC. 1805, Imbricaria parietina var. parietina (L.) DC. 1805, Lichen parietinus L. 1753, Lobaria parietina (L.) Hoffm. 1796, Parmelia parietina (L.) Ach. 1803, Parmelia parietina var. ectanea Ach., 1810, Parmelia parietina var. parietina (L.) Ach. 1803, Physcia ectanea (Ach.) Linds. 1869, Physcia parietina (L.) De Not 1847., Physcia parietina f. parietina (L.) De Not. 1847, Physcia parietina var. parietina (L.) De Not. 1847, Platysma parietinum (L.) Frege, 1812, Teloschistes parietinus (L.) Norman 1853, Teloschistes parietinus var. parietinus (L.) Norman 1853, Xanthoria ectanea (Ach.) Räsänen ex Filson 1969, Xanthoria parietina (L.) Th. Fr. 1860, Xanthoria parietina subsp. ectanea (Ach.) Clauzade & Cl. Roux 1985, Xanthoria parietina subsp. parietina (L.) Th. Fr. 1860, Xanthoria parietina var. ectanea (Ach.) J.J. Kickx 1867
Plodnice je až 10 cm v průměru, listnatě lišejníkového tvaru mající po obvodě pyskaté laloky,
sedí na povrchu stélek, skládající se z oranžového disku s bledým okrajem, který navíc bývá vroubkovaný.
Stélka je lupenitá, bez výrůstků barvy ve stinném prostředí nažloutle zelené až nazelenale šedé. V osvíceném prostředí jsou však pomerančové. U starších lišejníků může střed stélek zaniknout.
Laloky jsou dlouhé, vrásčité, ploché až miskovité a překrývají se, na okraji jsou až 0,7 cm široké.
Spodní strana je bílá, s kořenem pokrytým chloupky.
Výskyt leden až prosinec na listnáčích hlavně podél silnic a skalách a zdech, kde je vápenitý a dusíkatý podklad. Upřednostňuje osvětlená stanoviště.
Nejedlý.
Zajímavosti: Zhruba tak od roku 1980 se začalo v laboratořích s tvorbou komplexního organismu lišejníku z jednotlivých komponentů řasy a houby. Toto bylo provedeno úspěšně i u Xanthoria parietina.
Základní vlastnosti rodu Xanthoria - terčovník: Taxonomie: Čeleď Teloschistaceae, řád Teloschistales, podtřída Lecanoromycetidae, třída Lecanoromycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Stélka lupenitá až drobně keříčkovitá. Laloky jsou úzké nebo široké, přitisklé nebo vystoupavé, barvy na vrchní straně žluté až oranžové, na spodní straně bělavé nebo nahnědlé, s apothecii nebo sorály a izidiemi.. Apothecia mají vyklenutý nebo plochý terč a mají výrazný okraj tvořený stélkou. Barvy jsou většinou oranžové. Výskyt je na dřevě, kůře nebo horninách.
Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 372.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 154.
Moje Kettka se mezitím vyhřívala na teplém plácku při okraji tohoto křoví
Ketty se vyhřívá1
Určil jsem tento den celkem 11 druhů hub. Více jsem jich ale nefotil. Terčovník jsem si vzal domů na mikroskopování. Den to byl velmi pěkný a slunečný.

Rok 2005 a další čirůvka zamlžená

15. března 2010 v 18:45 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Dne 23. října 2005 jsme se s Jirkou Kovačem vydali do mého rajónu, který mám pomalu za panelákem. Je to lokalita Poříčský hřbet. Zde jsme na louce pod lesem našli pěkné čirůvky zamlžené. Takže jsem opět fotil.


Čirůvka zamlžená

Lepista panaeolus (Fr.) P. Karst. 1879


Další česká jména: Rudočechratka kropenatcová, Čirůvka Rickenova, Rudočechratka zamlžená
Slovenské jméno:
Pôvabnica mramorovaná
Synonyma: Agaricus calceolus Fr. 1873, Agaricus panaeolus Fr. 1838, Clitocybe luscina sensu auct. 2005, Clitocybe nimbata(Batsch); Quél., Lepista luscina (Fr.) Singer 1951, Lepista panaeola(Fr.); Karst., Lepista rickenii Singer; (inval.), Lepista tomentosa Moser nom. nud., Paxillus lepista Fr. 1838, Rhodopaxillus lepista (Fr.) Singer 1943, Rhodopaxillus panaeolus(Fr.); Maire 1913, Tricholoma panaeolum (Fr.); Quél. 1872, Tricholoma panaeolum subsp. calceolus (Fr.) Starbäck 1887, Tricholoma rickenii Singer)

Klobouk 4- 15 cm v průměru, v mládí polokulovitý, pak nízce sklenutý nebo plochý, masitý, tuhý, hladký, na středu vmáčklý, okraj v mládí krátce podvinutý, plstnatý, ve stáří jej má zvlněný až laločnatě vykrajovaný. Barvy béžově šedé až šedohnědé a hlavně na okraji je pokrytý tmavšími vodnatými skvrnami.
Lupeny jsou nízké, husté, široce připojené, v mládí barvy bělavé, ale brzo tmavnoucí.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,5-2,5 cm tlustý, válcovitý, plný, na vrcholu pokrytý bělavými vločkami, dolů podélně vláknitý, bělavý až světle šedý.
Dužnina tvrdá a lámavá, barvy bělavé, vůně po zatuchlé mouce, někdy až spermatická, chuti nasládlé.
Výtrusný prach masově červený, výtrusy jsou elipsoidní, jemně bradavčité velikosti 4,5-7,5 x 3-4,5 µm.
Výskyt srpen až listopad ve skupinách a kruzích, na loukách, pastvinách a travnatých okrajích lesů, ale i v zahradách. Upřednostňuje podhorské polohy a chudší půdy. Najdeme j též na hadcových skalních stepích v okolí Brna.
Jedlá.
Možné záměny: Čirůvka violková Lepista irina - jedlá. Čirůvka trsnatá Lepista caespitosa jež má klobouk na temeni hnědý bez vodnatých skvrn a roste v trsech. Je jedlá. Strmělka nezdobná Clitocybe inornata která má též klobouk bez skvrn a nepříjemně zapáchá. Je nejedlá.
Zajímavosti: Vhodná k jakékoliv kuchyňské úpravě a výtečná k nakládání do octa.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str.104.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 59.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.160.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 66.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 28, 46.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 158,166.
Tentokrát na dost vysoké datum jsme nalezli dosti druhů. Bylo jich rovných 45. Já jsem tam fotil ještě pavučinec šupinonohý Cortinarius pholideus, a ryzec scvrklý Lactarius vietus. A zase přbylo několik fotek.

Rok 2005 a cháněná čirůvečka klínolupenná

14. března 2010 v 18:17 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
26 srpna roku 2005 jsme se s Jirkou Kovačem a Jirkou Hakem vdaly do Trutnovského parku a lesoparku. Při cestě na sluneční skálu jsme narazili v listnatém lese na čirůvečku klínolupennou. Respektivě ji našel Jirka Hak. Jelikož jsme věděli, že je to vzácnost, tak jsme ji s Jirkou Hakem vyfotili.


Čirůvečka klínolupenná

Dermoloma cuneifolium (Fr.) Singer ex Bon 1986


Další české názvy: Čirůvka klínolupenná, Čirůvečka tmavopopelavá.
Slovenský název: Čiruľka tmavosivá
Synonyma: Agaricus atrocinereus Pers. 1801, Agaricus cinereorimosus Batsch 1783, Agaricus cuneifolius Fr. 1818, Agaricus cuneifolius f. cinereorimosus (Batsch) anon., Dermoloma atrocinereum (Pers.) Herink 1958, Dermoloma atrocinereum (Pers.) P.D. Orton 1960, Dermoloma cuneifolium (Fr.) Singer 1955,Tricholoma atrocinereum (Pers.) Quél. 1872, Dermoloma cuneifolium var. punctipes Arnolds 1992, Dermoloma fuscobrunneum P.D. Orton 1980, Tricholoma cuneifolium (Fr.) P. Kumm. 1871, Tricholoma cuneifolium var. cinereorimosum (Batsch) Cooke 1882)

Klobouk 0,7- 6 cm v průměru, v mládí sklenutý, později dosti plochý, hygrofánní, někdy trochu vrásčitý a žilkovaný. Barvy za vlhka
myšově šedé, za sucha hnědě sazové lysý a matný. Pod lupou vidíme, jak je všemi směry rozpukaný. Okraj má průsvitně žíhaný
Lupeny středně husté, vykrojeně připojené, široké, břichaté, dokonce i trojúhelníkové, křehké, barvy za vlhka bledě šedé, oschlé jsou bělavé.
Třeň 1,8-6,5cm vysoký, 0,12-1 cm tlustý, křehký, směrem k bázi ztenčený, lysý, u vrcholu jemně pýřitý, suchý, barvy šedostříbřité, lesklý, hedvábitý trochu žíhaný.
Dužnina bělavá, pevná, vůně silně po mouce, chuť též silně po mouce.
Výtrusný prach bílý. Výtrusy jsou krátce elipsoidní, amyloidní, velikosti 5,5-8,4 x 3,5-5 µm.
Výskyt červenec až říjen na zemi listnaté lesy, parky ale i jinde mezi trávou. Upřednostňuje teplejší oblasti a otevřené nebo polootevřené xerotermní stanoviště.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to saprotrof.Vzácná a je v Červeném seznamu hub jak vedena jako ohrožený druh.
Měla by se chránit. V některé starší literatuře je čirůvka klínolupenná uváděna zvlášť pod latinským jménem Dermoloma cuneifolium a čirůvka tmavopopelavá je uváděna pod jménem Dermoloma atrocinereum.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 53, 54.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 110.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 153.

Při této nádherné vycházce jsme určili 70 druhů hub a já nafotil ještě holubinku hlínožlutou Russula ochroleuca, holubinku křehkou Russula fragilis a ryzec osténkatý Lactarius spinosulus. Byla to zase jedna z bohatých vycházek na druhy.

Rok 2002 a další z čirůvek a to čirůvka stříbrošedá

13. března 2010 v 22:34 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
27. července 2002 jsem s panem Novotným byl opět na lokalitě odkališť, poblíž chatové osady Kuprovka u vesnice Jívka. Nachází se na úpatí Jestřebých hor. Na prvním odkališti v porostu smrků, náletů břízy a ostatních stromů, jsem nafotil Čirůvku stříbrošedou.

Čirůvka stříbrošedá

Tricholoma argyraceum (Bull.) Gill. 1874


Další české jméno: Čirůvka postříbřená
Slovenské jméno: Čírovka postriebrená
Synonymma: Agaricus argyraceus Bull. 1779, Tricholoma argyraceum f. inocybeoides (A. Pearson) Mort. Chr. & Noordel. 1999, Tricholoma argyraceum var. inocybeoides (A. Pearson) Krieglst. 1991, Tricholoma inocybeoides A. Pearson 1938, Tricholoma myomyces var. argyraceum (Bull.) J.E. Lange 1933, Tricholoma scalpturatum var. argyraceum (Bull.) Kühner & Romagn. 1953

Klobouk 1,5- 8 cm v průměru, v mládí výrazně kuželovitý až kuželovitě zvoncovitý, později plochý, na středu s tupým hrbolem, hustě vrostle jemně vláknitý, nešupinkatý a občas paprsčitě popraskaný. Barvy našedlé až stříbřitě šedé. Je nežloutnoucí. Na okraji jsou zbytky vela
Lupeny husté, vysoké, zoubkem připojené, stříbřitě bílé, ve stáří žloutnoucí.
Prsten závojovitý
Třeň 2-8 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, válcovitý, plný, ve stáří vatovitě vycpaný, vrostle vláknitý, barvy bílé.na bázi šedohnědě, někdy i bělavě šupinkatý.
Dužnina bílá, neměnná, vůně moučnatá, chuť nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou velikosti 4,5-6,5 x 2,5-5 µm.
Výskyt červenec až listopad většinou hromadně a dosti hojně v jehličnatých lesích. Upřednostňuje okraje smrčin.
Jedlá.
Možné záměny: Čirůvka šedožemlová Tricholoma scalpturatum u které žloutnou různé části a má šupinatý klobouk je jedlá, Čirůvka kroužkatá Tricholoma cingulatum má středně husté nežloutnoucí lupeny a je jedlá. Čirůvka havelka Tricholoma portentosum, která jejíž dužnina je chutná a má šupinkatý klobouk, je jedlá. Čirůvka zemní Tricholoma myomyces která je drobnější, mající klobouk posetý drobnými šupinkami, lupeny bílé později zašedlé, upřednostňuje vápencové půdy a borovici černou. Je jedlá
Zajímavosti: Je méně chutná než Čirůvka zemní Tricholoma terreum, v mládí má spojený okraj klobouku s třeněm pavučinovitým velem. Někteří mykologové vedou tuto Čirůvku stříbrošedou Tricholoma agrgyracerum jako jeden druh s Čirůvkou šedožemlovou Tricholoma scalpturatum a Tricholoma argyraceum vedou jako synonymum jako například v atlase Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995. Jiní zase Čirůvku šedožemlovou Tricholoma scalpturatum jako varietu Čirůvky stříbrošedé Tricholoma agrgyracerum. Já uznávám oba druhy. Fungorum též.


Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 17.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 58.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 427.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.162, 163.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 96.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str 76.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 156.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 149, 152.

Bylo zde hezky a též v té době dosti hub na focení. Určili jsme celkem 52 druhů hub a já z toho nafotil v celé lokalitě ještě hnojník nasetý Coprinus disseminatus, hrobenku písečnou Geopora arenosa a hvězdovku brvitou Geastrum fimbriatum.
Opět vycházka, která byla plodná, protože jsem domů přinesl pěkný košík hub.

Pokračování na Šumavě - Čirůvka sálající

12. března 2010 v 14:19 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Jak jsem psal minule, tak z obce Pohorská Ves jsme se přesunli auty do obce Malonty a tam jme procházeli lesy v okolí Hodonínského potoka. Bylo to stále 25.9.2003. Okolí bylo nádherné. V borůvčí tam vyrostly docela pěkné čirůvky sálající, které jsem v Podkrkonoší ještě nenašel.


Čirůvka sálající

Tricholoma aestuans (Fr.) Gill. 1874


Slovenské jméno: Čírovka severská
Synonyma: Agaricus aestuans Fr. 1821, Gyrophila aestuans (Fr.) Quél. 1886, Tricholoma equestre var. urens Jul. Schäff)

Klobouk 4- 12 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později kuželovitý až zvoncovitý, s hrbolem, někdy dosti ostým, ve stáří pokrytý jemnými hnědými šupinkami, za vlhka mírně slizký, podélně vláknitě se trhající. Barvy žlutočervené,
zelenohnědé, zelenožluté až žluté, na středu nejtmavší. Okraj v mládí podvinutý až laločnatý.
Lupeny velice široké, zoubkem připojené, často zvlněné, na ostří nerovné, barvy sírově žluté, brzo vybledající, avšak při poranění jsou rezavě skvrnité.
Třeň 5-10 cm vysoký, 0,6-2 cm tlustý, válcovitý až mírně kyjovitý, k bázi zúžený, často pokrocený, skoro lysý,
barvy na živě žlutém podkladě je celý rezavě okrově vláknitý, u vrcholu světlejší.
Výtrusný prach bílý, výtrusy eliptické, hladké, velikosti 6,5-8 x 4-5 µm.
Dužnina bělavá, v kůře žlutavá,chuti palčivě ostré, připomínající Čirůvku žíhanou Tricholoma virgatum, vůně neznatelná..
Výskyt srpen až říjen v jehličnatých lesích s podrostem borůvky. Upřednostňuje horské kyselé smrčiny a bory.
Nejedlá.
Možné záměny: Čirůvka zelánka Tricholoma equestre lupeny a třeň má výrazně žluté a je
jedlá
, Čirůvka zlatá Tricholoma auratum lupeny a třeň má výrazně žluté a je jedlá, Čirůvka sírožlutá Tricholoma sulphureum jejíž dužnina má odporně svítiplynový zápach a chuť nemá tak štiplavě hořkou, má ji mírnou., je jedovatá. Čirůvka odlišná Tricholoma sejunctum která nemé zeleno až olivově žluté a pilovité lupeny. Výskyt je v listnatých lesích a je jedovatá.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 166, 168.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 58.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 486.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 166.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 150.

Jinak jsme si zde dosti zafotili. Já jsem ještě fotil holubinku jízlivou Russula sardonia, kotrč kadeřavý Sparassis crispa, krásnoporku mlynářku Albatrellus ovinus, lošáček tmavý Phellodon melaleucus, měkkouš kadeřavý Plicaturopsis crispa. Dále jsem zde nafotil ještě jeden neurčený Cortinarius. Bylo toho opravdu dost. Škoda, že den neměl více hodin.

Opět Šumava a čirůvka plavohnědá

9. března 2010 v 18:01 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Dne 25. září 2003 jsme jeli navštívit Pohorskou Ves, lokalitu zde tvořila podmáčená březina. Bylo to dosti velké rašeliniště porostlé břízami. Byla to nádherná lokalita, ale jeden musel být opatrný, aby v tomto substrátu nezanechal gumáku, či něco jiného. Mně v té době zlobila kyčel a tak jsem nosil hůl. Neustále jsem z bahna tahal její koncovku. Přesto se mi zde líbili plodnice čirůvky žlutohnědé a tak jsem je nafotil.



Čirůvka žlutohnědá
Tricholoma fulvum (Bull.) Sacc. 1913

Další český název: Čirůvka plavohnědá
Slovenský název: Čírovka plavohnedá
Synonyma: Agaricus flavobrunneus Fr. 1818, Agaricus fulvus Bull. 1792, Agaricus fulvus DC. 1805, Agaricus nictitans Fr. 1821, Agaricus nictitans var. nictitans Fr. 1821, Gyrophila fulva (Fr.) Quél. 1886, Gyrophila nictitans (Fr.) Quél. 1894, Tricholoma flavobrunneum (Fr.) Kumm.1871, Tricholoma fulvum (DC.: Fr.) Sacc., Tricholoma fulvum var. fulvum (Fr.) Bigeard & H. Guill. 1909, Tricholoma nictitans (Fr.) Gill. 1874, Tricholoma pseudonictalis Bon.

Klobouk 4-12 cm v průměru, sklenutý až plochý s malým tupým hrbolem, radiálně vrostle vláknitý, za vlhka slizký, za sucha lesklý, okraj hladký. Barvy oranžově hnědé až žlutohnědé, Nejtmavší je ve středu směrem k okraji je žlutorezavý. Okraj rýhovaný, v mládí podvinutý. Povrch slupitelný.
Lupeny poměrně husté, zoubkem přirostlé, nejdříve barvy bledožlutá, později žluté a ve stáří rezavějící, na ostří jsou červenohnědě skvrnité.
Třeň 4-15 cm vysoký, 0,8-2,5 cm tlustý, válcovitý, trochu břichatý, v mládí plný, později rourkovitý, na bázi ztenčený, vrostle vláknitý, slizký, holý, báze ztenčená, vřetenovitě kořenující. Barvy nahoře bělavý až světlehnědý, směrem k bázi tmavohnědý, po poranění červenohnědý. Na vrcholu třeně není ohraničená bílá zóna.
Dužnina v klobouku pevná , na středu klobouku dosti tlustá, bílá, ve třeni žlutá a v bázi třeně rezavohnědá. Vůně nepříjemná, po čerstvé mouce až trochu ředkvová, chuť moučná, někdy nahořklá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, kulovitě vejcovité, velikosti 5-7 x 3-6 µm.
Výskyt červenec až říjen, ve skupinách při cestách, listnaté lesy, březové hájky, smíšené lesy s převahou bříz někdy i ve smrčinách. Upřednostňuje břízy a smrky, vlhčí místa a nevápenatou písčitou půdu.
Jedovatá.
Možné záměny: Čirůvka bělohnědá Tricholoma albobruneum jež má bílé lupeny i v dospělosti, klobouk červenokaštanový, bílou dužninu a silnou okurkově moučnou vůni i chuť a roste v borových lesích a hájích. Je jedovatá. Čirůvka střechovitá Tricholoma imbricatum jež má klobouk jemně šupinkatý a krémové lupeny. Je jedlá. Čirůvka modřínová Tricholoma psammopus jež roste pod modříny. Je nejedlá. Čirůvka osmahlá Tricholoma ustale jejíž dužnina je světlá a roste pod buky. Je nejedlá. Čirůvka mýdlová Tricholoma saponaceum jež nemá žluté lupeny s hnědými skvrnami a neroste vžda jen pod břízami. Je jedovatá.
Zajímavosti: V některých atlasech uváděna jako nejedlá. Otrava se projevuje asi po 4 hodinách žaludeční nevolností, zvracením a průjmem. Je to mykorhizní houba vázána na břízu. Někteří autoři uvádějí tuto houbu pouze jako nejedlou.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 165.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 60.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 496.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 183, 188.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 169.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 94.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 116.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 196.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 154.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 148.

Zde jsem ještě nafotil kozáka březového Leccinum scabrum a pavučinec bělofialový Cortinarius alboviolaceus. Odtud jsme pak cestovali do další lokalita a to byla obec Malonta a zde oblast Hodonínského potoka. Opět to byl hezký den, doplněný navečer přednáškami a večer volnou zábavou.


Dobrovický kroužek 2001 a Čirůvka osmahlá

7. března 2010 v 22:11 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae

Ve dnech 7 - 9 září se v Jabkenicích konal opět Dobrovický klouzek. Sjelo se nás zde hodně houbařů z celého Česka. Ubytovány jsme byli v chatkách v dětském táboře. Kus za táborem byl pramen dobré vody. Jezdilo sem hodně lidí pro tuto vodu s kárkami a nádobami. Všude je tam pěkná bučina. Zde jsme narazili na docela pěkné Čirůvky osmahlé.


Čirůvka osmahlá

Tricholoma ustale (Fr. ex Fr.) Kummer 1871


Slovenské jméno: Čírovka gaštanovohnedá
Synonyma: Agaricus fulvellus Fr. 1838, Agaricus ustalis Fr. 1818, Gyrophila ustalis (Fr.) Quél. 1886, Tricholoma albobrunneum sensu auct. brit. 2005, Tricholoma fulvellum (Fr.) Gillet 1874)

Klobouk 3- 12 cm v průměru, v mládí zvonovitý, brzy však zploštělý, často zprohýbaný, uprostřed má tupý hrbol, který je až černohnědý, slizký až mazlavý,
lesklý, nevláknitý, na hladkém okraji v mládí široce podvinutý, těžko slupitelný, barvy kaštanově hnědé, ve stáří až černohnědý, okraj smetanově bělavý.
Lupeny husté,vykrojené a zoubkem připojené v mládí bílé, stářím s červenohnědými skvrnami, pomačkáním rezavějící.
Třeň 2-10 cm vysoký, 0,5-2,5 cm tlustý, válcovitý, v mládí vycpaný, záhy dutý, vláknitý a jemně šupinkatý, dole zúžený, často prohnutý, barvy bílé, později stářím nebo pomačkáním červenohnědý k vrcholu světlejší.
Dužnina smetanově bílá, na bázi třeně však tmavší, pomačkáním a stářím přechází v červenohnědou. Chuť je mírná, nahořklá, vůně slabě moučná
Výtrusný prach bílý, výtrusy velikosti 6-7 x 4-5 µm.
Výskyt červenec až říjen, nehojně v listnatých lesích často tvořící mykorhizu s bukem, upřednostňuje neutrální a spíše vápenaté půdy a bučiny.
Nejedlá.
Možné zaměny: Čirůvka opálená Tricholoma ustaloides, která má bílou zónu u vrcholu třeně a je nejedlá.
Zajímavosti: Po požití může vyvolat žaludeční i střevní potíže. Ve starší literatuře autoři uvažují o tom zda dokonce není jedovatá. Protože je ji podobno ještě mnoho dalších hnědě zbarvených čirůvek, z nichž některé jsou jedovaté, proto nelze hnědé čirůvky doporučit ke sběru. Ve stáří tato čirůvka černá.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 57.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 494, 495.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 171.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 94
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 68.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str.35.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 149.

Každý den jsme fotili nějaké druhy hub. Tuto jsem fotil hned odpoledne po příjezdu 7.9.2001 a zároveň jsem nafotil ještě helmovku krvavou. Bylo to nádherné odpoledne. Večer se pak určovali donesené houby, a instalovala se výstavka. Po velmi dobré večeři, kterou nám připravila žena revírního byla taneční zábava. Opravdu nádherné.

rok 2007 - čirůvka mýdlová šupinatá

5. března 2010 v 16:41 | muchomurka modrá
16. října 2007 jsme se opět vydali s přítelem Průšou na Odolov, odkud jsme sešli dolů svahy Jestřebých hor na Kuprovku a pak jsme se vraceli kolem Bílého sloupu do Malých Svatoňovic.
Byla to pěkně dlouhá procházka. Cestou jsem i něco nafotil. Velmi se mi ve vysokém smrkovém lese u Černá cesty líbila čirůvka mýdlová šupinatá. Viděl jsem ji poprvé a nejdříve jsem si myslel, že je to tygrovaná.


Čirůvka mýdlová šupinatá


Tricholoma saponaceum var. squamosum (Cooke) Rea 1922


Slovenské jméno: Čírovka mydlová šupinkatá
Synonyma: Agaricus saponaceus var. squamosus Cooke 1884, Tricholoma saponaceum f. ardosiacum (Bres.) Bon 1974, Tricholoma saponaceum var. ardosiacum Bres. 1927

Klobouk 5-11 cm v průměru, v mládí zvoncovitý až polokulovitý s plochým hrbolem, později ploše klenutý a ve stáří plochý a zvlněný, masitý, za vlhka lepkavý, za vlhka až políčkově rozpukaný. Okraj je dlouho podvinutý. Barvy značně proměnlivé. Například hnědý, šedý, olivový, rezavý a další různé přechody barev. Někdy je jemně tmavohnědě šupinkatý.
Lupeny jsou dosti tlusté, řidší a u třeně zoubkem vykrojené. V mládí barvy bílé, později žlutošedé. Otlačením po delší době červenají.
Třeň 6- 10 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý, vřetenovitý, na bázi zahrocený. Barvy bílé a je celý hustě černošedě šupinkatý, za sucha má růžovohnědý odstín.
Dužnina je masitá, barvy bílé, na vzduchu pomalu růžovějící a v bázi třeně červená. Chuť hořká, vůně intenzívně mýdlová.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou bezbarvé, elipsoidní, velikosti 5-6 x 3-4 µm.
Výskyt červenec až říjen v listnatých , smíšených a jehličnatých lesích. Upřednostňuje podhorské smrčiny.
Nejedlá.
Možnost záměny: Čirůvka mýdlová Tricholoma saponaceum ta však nemá šupinatý třeň a klobouk. Je nejedlá.
Zajímavosti: Někteří mykologové uvádějí tuto čirůvku jako jedovatou, jiní jako podmíněně jedlou. Ve větším množství u citlivějších lidí i v malé dávce působí zvracení, průjmy provázené zimnicí a při nedostatečném tepelném zpracování způsobuje rozpad červených krvinek.

Základní znaky rodu Tricholoma: Kloboukaté, masité, lupenaté houby se středně velkými až velkými plodnicemi. Klobouk je hladký vláknitý nebo šupinatý, lupeny zoubkem připojené, třeň válcovitý nebo kyjovitý, vélum schází, nebo je ve formě vláken a vloček na klobouku, prstenu či prstenovité zóně na třeni. Výtrusný prach je bílý. Tvoří mykorrhizu s listnáči i jehličnany.

Literatura : Internetové stránky 2007.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 164.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 161.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 154.

Cestou jsem stačil ještě nafotit křemenáč kozákovitý Leccinum atrostipitatum, rozděrku splývavou Sistotrema confluens a řasnatku uhelnou Peziza echinospora. Přinesli jsme i dosti hub na spotřebu.
Závěrem jsme se zastavili na dobrém pivu.

únor 2010 černorosol terčovitý.

4. března 2010 v 17:43 | muchomurka modrá
Jak jsem ve článku o síťovci načervenalém slíbil, uvádím dnes houbu z bolcovitkotvarých hub a to černorosol terčovitý, který jsem fotil týž den a to 27 února 2010 na větvi vrby jívy.


Černorosol terčovitý

Exidia recisa (Ditmar) Fr. 1822


Další česká jména: Černorosol jantarový, Černorosol vrbový
Slovenské jméno: Tmavorôsolovec vrbový.
Synonymum: Tremella recisa Ditmar 1813

Plodnice 0,5- 3,5 cm dlouhá, 1,5-2,5 cm tlustá, káčovitá, někdy až talířovitá, v místě připojení k substrátu zřasená, rosolovitá a měkká..
Vrchní strana lysá, lesklá, ale i někdy s nesčetnými bradavkami, barvy v mládí žlutohnědá později a tmavě hnědočervená.
Spodní strana drsná a tmavě hnědočervená.
Třeň pokud je tak krátký, pouze několik mm dlouhý.
Dužnina rosolovitá, až poněkud elastická.
Výtrusný prach - výtrusy jsou zakřivené, velmi úzké velikosti12-16 x
2,8-4 µm.
Výskyt leden až prosinec, listnaté stromy na neopadaných větvích. Upřednostňuje vrbové větve.
Nejedlý.
Možnost záměny: Černorosol uťatý Exidia truncata - nejedlý.
Zajímavost: Vyrůstají vždy jednotlivě a nesrůstají.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 51.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 108
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 55.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 90.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 212.

Po návratu domů jsem druhý den mikroskopoval exikát a naměřil jsem výtrusy dne 28.2.2010 velikosti 12,6 x 4,2 µm. Takže konečně jsem si tento rok i trochu zamikroskopoval. Byl jsem rád, protože tuto houbu jsem fotil poprvé.

Březen 2010 Síťkovec načervenalý.

2. března 2010 v 18:46 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
27.února 2010 jsem se vydal na druhou procházku na Poříčský hřbet v Trutnově. Tentokrát šla se mnou i žena a samozřejmě moje čubička Ketty. Cestou na mně nejdříve vykoukly brvenky Hahnovy jako první poslové jara. Cestou jsem ještě viděl černorosol terčovitý, který jsem nafotil a budu se mu věnovat v příštím článku. Pokud jsem fotil, tak žena s Ketty pokračovala v jarní procházce. Cestou zpět jsem viděl ještě první kvetoucí kočičky. Pak jsem se vydal naproti těm dvěma. To bylo radosti, když mě Ketty viděla. Koukala na mě jako na zjevení.

Cestou k domovu jsem viděl větev krásně obrostlou síťkovcem načervenalým. Proto jsem ji musel hned nafotit. Je to foceno z ruky.


Síťkovec načervenalý


Daedaleopsis confragosa (Bolton ex Fr.) J. Schrot. 1888


Další česká jména: Síťkovec trojbarvý, Outkovka načervenalá
Slovenské jméno: Sieťkovček červenkastý
Synonyma:Agaricus confragosus (Bolton) Murrill 1905, Agaricus sepiarius var. tricolor (Bull.) Pers. 1801, Agaricus tricolor Bull. 1791, Amauroderma confragosum (Van der Byl) D.A. Reid 1973, Boletus confragosus Bolton 1792, Cellularia tricolor (Bull.) Kuntze 1898, Daedalea bulliardii Fr. 1821, Daedalea confragosa (Bolton) Pers. 1801, Daedalea confragosa f. bulliardii (Fr.) Domański, Orloś & Skirg. 1967, Daedalea confragosa f. rubescens (Alb. & Schwein.) Domański, Orloś & Skirg. 1967, Daedalea confragosa var. tricolor (Bull.) Domański, Orloś & Skirg. 1967, Daedalea rubescens Alb. & Schwein. 1805, Daedalea sepiaria subsp. tricolor (Bull.) Pers. 1828, Daedalea sepiaria var. tricolor (Bull.) Fr. 1832, Daedalea tricolor (Bull.) Fr. 1828, Daedaleopsis confragosa f. confragosa (Bolton) J. Schröt. 1888, Daedaleopsis confragosa f. sibirica (P. Karst.) Bondartsev 1953, Daedaleopsis confragosa var. bulliardii (Fr.) Ljub. 1975, Daedaleopsis confragosa var. confragosa (Bolton) J. Schröt. 1888, Daedaleopsis confragosa var. rubescens (Alb. & Schwein.) Ljub. 1975, Daedaleopsis confragosa var. tricolor (Bull.) Bondartsev & Singer 1953, Daedaleopsis rubescens (Alb. & Schwein.) Imazeki, 1943, Daedaleopsis trikolor (Bull.) Bondartsev & Singer 1941, Ischnoderma confragosum (Bolton) Zmitr. 2001, Ischnoderma tricolor (Bull.) Zmitr. 2001, Lenzites confragosa (Bolton) Pat. 1900, Lenzites sibirica P. Karst. 1904, Lenzites tricolor (Bull.) Fr. 1838, Lenzites tricolor var. rubescens (Alb. & Schwein.) Teng 1996, Polyporus bulliardii (Fr.) Pers. 1825, Polyporus bulliardii (Fr.) P. Kumm. 1871, Polyporus confragosus (Bolton) P. Kumm. 1871, Polyporus confragosus Van der Byl 1927, Polyporus rubescens (Alb. & Schwein.) P. Kumm. 1871, Striglia confragosa (Bolton) Kuntze 1891, Trametes bulliardii (Fr.) Fr. 1838, Trametes confragosa (Bolton) Jørst. 1939, Trametes confragosa f. bulliardi (Fr.) Pilát 1939, Trametes confragosa f. confragosa (Bolton) Jørst. 1939, Trametes confragosa f. rubescens (Alb. & Schwein.) Pilát 1939, Trametes rubescens (Alb. & Schwein.) Fr. 1838, Trametes rubescens var. tricolor (Bull.) Pilát 1932, Trametes tricolor (Bull.) Lloyd 1920

Klobouk 3 - 15 cm x 3-10 v průměru, 0,5-6 cm tlustý, polokruhovitý, široce bokem přirostlý k substrátu, okraj ostrý, celý jemně vrásčitě brázditý, ploše vyklenutý, hladký až bradavčitý, jemně sametový až lysý, pestře páskovaný, matný. Velmi často s hrbolkem v místech přirůstání k substrátu. Barvy světle až tmavě okrové nebo šedohnědé, ve stáří černající. Okraj je ostrý, barvy bílé až nažloutlé, zvláště po otlačení většinou červená.
Rourky 0,5 - 1,2 cm dlouhé, barvy okrové až okrově hnědé, s okrouhlými labyrintickými až lupenkovými póry, jež jsou jednovrstevné, nepravidelné,okrouhlé, hranaté nebo lamelovitě protáhlé, až 0,1 cm v průměru. Barvy v mládí našedlé až světle okrové, stářím okrově šedé. Po otlačení nejdříve růžoví posléze ale hnědnou.
Dužnina korkovitá, pružná, nahnědlá.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou hladké, úzce válcovité, bezbarvé, velikosti 7-10 x 2-2,5 µm.
Výskyt leden až prosinec hojně na živých i mrtvých kmenech listnáčů, zejména bříz, olší, jeřábů a vrb, zejména v lužních lesích, olšinách na víceméně rašelliných půdách, v ostatních lesích na vhodných místech a parcích. Upřednostňuje vlhčí místa.
Nejedlý.
Možnost záměny: Síťkovec dubový Daedalea quercina jež je mohutnější, póry po doteku nečervenají a roste na dubech.
Zajímavosti: Je to velmi různotvará houba byla již nesčetněkrát v různé druhy i podle tvarů pórů, které mohou být okrouhlé, síťovité až lupenité. Rozkládá odumřelou dřevní hmotu. Podle novodobých výzkumů je síťkovec načervenalý Daedaleopsis confragosa
a síťkovec trojbarvý
Daedaleopsis tricolor jeden druh, tak je ještě někteří autoři uvádějí jako dva druhy. Rozdíl má být v tom, že síťkovec trojbarvý Daedaleopsis tricolor má údajně klobouk výrazněji pásovaný, barvy vínově červené až červenočerný a hymenofor jen lupenitý a roste pouze na lískových větvích.

Základní znaky rodu Daedaelopsis - síťkovec: Taxonomie: Čeleď Polyporaceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jednoleté, kloboukaté, hymenofor je poroidní, lupenatý až labyrintický. Dužnina má pletivo složené z generativních, skeletových i vazbových hyf. Výtrusný prach je bílý. Výskyt saprotrofně i paraziticky na dřevě listnáčů, vyvolává bílou hnilobu dřeva.

Literatura : Internetové stránky 2009.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 319.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004216, 218, 219..
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 149, 150.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 16, 127.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 124.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 82.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 182.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 292.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 64.

Vycházka to byla dobrá, počasí přálo, určil jsem 11 druhů hub a nafotil ještě ten černorosol terčovitý. Uplným zavěrem jsem ještě fotil na již rozmrzlé řece kačenu divokou - březnačku.