Duben 2010

Rok 2006 a čirůvka zelánka

29. dubna 2010 v 15:45 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Dne 10 října roku 2006 jsem vyrazil do své oblíbené lokality, a to u obce Jívka k osadě v lesích, jež se nazývá Kuprovka.
Je to vždy hodně bohatá lokalita na druhy. Nejdříve jse se rozhodl nafotit čirůvku zelánku, která u cesty k rybníku Buchťák roste vcelu pravidelně na jedné stráni.

Tricholoma_equestre_Jirásek1

Čirůvka zelánka

Tricholoma equestre (L.) Kumm 1871


Další české jméno: Čirůvka zlatá
Slovenské jméno: Čírovka zelenkastá
Synonyma: Agaricus auratus Paulet 1793, Agaricus equestre L. 1753, Agaricus flavovirens Pers. 1793, Tricholoma auratum (Paulet) Gillet 1874, Tricholoma flavovirens (Pers.) Lund. 1942.

Klobouk 4-14 cm v průměru, v mládí polokulovitý později vyklenutý až plochý, dosti zprohýbaný. Za vlhka je mírně slizký, barvy zelenohnědá, zelenožluté až žluté, drobně vrostle hnědě šupinkatý hlavně na středu. Okraj je v mládí podvinutý, později ostrý a tenký. Pokožku má slučitelnou. Často bývá povrch klobouku znečištěn pískem nebo hlínou a obtížně se čistí.
Lupeny nízké, husté, zoubkem přirostlé, barvy sírově žluté až citrónové.
Třeň 5 - 10 cm vysoký, 0,8 - 2,5 cm tlustý válcovitý až mírně kyjovitý, ztuha masitý, vláknitý, u vrcholu bělavý až zažloutlý, hluboce v půdě kořenující. Jinak barvy zelenožluté až světle hnědožluté.
Dužnina bílá až bělavě nažloutlá, vůně příjemně moučná, chuť mírná.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé, velikosti 6-8 x 3,5-5 µm.
Výskyt září až listopad, v původních borech na píscích a borových monokulturách jednotlivě nebo ve skupinách, jehličnaté lesy, hlavně pod borovicemi, méně často pod smrky. Vzácně i v listnatých lesích pod osikami, habry a buky. Na Trutnovsku zatím vím o dvou lokalitách. Mykolog Křížek ji sbírá v Bohuslavicích n/Úpou na místním hřbitově a další pěkné naleziště máme v lokalitě pražského mykologa ing Baiera v Jívce-Kuprovce, dále pak v Polabí, jižní Čechy, ale i severní Čechy na křídových pískovcích. Upřednostňuje písčité půdy a borovicové lesy.
Jedlá.
Možnost záměny: Čirůvka sírožlutá Tricholoma sulphureum která je méně masivní má sírově žlutou plodnici a má nepříjemnou svítiplynovou vůni. Je jedovatá. Muchomůrka zelená Amanita phalloides - smrtelně jedovatá. Čirůvka peřestá Tricholoma fucatum liší se žlutými lupeny a je též jedlá. Čirůvka odlišná Tricholoma sejunctum která se liší intenzívněji hnědým středem klobouku, v mládí s bílými lupeny, později jsou žluté. Chuť má hořkou. Je jedovatá.
Zajímavosti: Chutná, všestranně použitelná, výborná naložená v octě ale i ve všech dalších úpravách jako např. v polévce se strouháním.V roce 1969 dostala 4 hlasy v anketě o nejoblíbenější houbu v soutěži vypsané M.sb. Někteří autoři uznávají Tricholoma auratum
čirůvku zlatou
jako samostatný druh. Já to beru jako jeden druh, tak jak to je i ve Fungoru. Pozor, na tuto houbu se nesmí pít alkohol. Byl u ní zjištěna látka coprin, která ve spojení s alkoholem působí jako antabus. V roce 1977 byla u nás zaznamenána otrava pavučincem plyšovým Cortinarius orellanus, protože byl zaměněn za čirůvku zelánku podle špatně vytištěného obrázku v barevném atlasu hub.
V důsledku negativní změny mykoflóry dochází u čirůvky zelánky k ohrožení vymizením. Je to mykorhizní druh. Pavol Škubla uvádí čirůvku zelánku Tricholoma equestre jako jedovatou
ve Velkým atlase hub z roku 2007.


Literatura : Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 168.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 59.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 401, 490, 491, 784, 786.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 162, 165.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003
str. 183, 184.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 29, 169.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 93.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 120.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 72.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 72.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 186, 189, 208.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 157.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 194.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 154.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 29, 30, č. 3-5 str. 62, 72, č. 8-10 str. 152, 159, 160 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 92, 93, 96.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 147.

Ten den jsem zde určil celkem 71 druhů hub a nafotil ještě líhu srostlou Lyophyllum connatum.

Pokračování z 8.4.2010 Penízovka smrková.

27. dubna 2010 v 12:49 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physalacriaceae
Jak jsem předeslal v minulém článku, tak jsem 8.4.2010 fotil ještě v Trutnově na Poříčském hřbetu penízovku smrkovou.
Strobilurus_esculentus_Jirásek15

Penízovka smrková

Strobilurus esculentus (Wulf. ex Fr.) Sing. 1962


Slovenské jméno: Peniazočka smreková.
Synonyma:
Agaricus esculentus Wulfen 1781, Collybia esculenta (Wulfen) P. Kumm. 1871, Marasmius esculentus (Wulfen) P. Karst. 1889, Pseudohiatula conigena var. esculenta (Wulfen) M.M. Moser 1955, Pseudohiatula esculenta (Wulfen) Singer 1951.

Klobouk 0,5-4 cm široký, nízce vyklenutý, záhy ploše rozložený, někdy s hrbolem, tence masitý, našedle okrový, okrově hnědý až tmavě hnědý, ale i bílý, hladký, lysý. Za vlhka prosvítavě rýhovaný a slizký.
Lupeny u třeně vykrojeně připojené, dosti husté a široké, bělavé nebo našedlé.
Třeň 2-10 cm dlouhý, 0,1-0,25 cm tlustý, okrově žlutý až šedohnědý, k vrcholu bělavý, k bázi přechází do okrové až červenavě okrové barvy, válcovitý, hladký, lysý, s dolní částí prodlouženou vyrůstající ze šišky a odstále chlupatou. Délka závisí na hloubce ponoření šišky v zemi.
Dužina tenká, bělavá, slabé houbové vůně, mírné chuti.
Výtrusný prach bílý, výtrusy široce elipsoidní, bezbarvé, neamyloidní, velikosti 4-7 x 2,5-4 µm.  
Výskyt únor až květen hojně v přirozených smrčinách, smrkových monokulturách v rovině i pahorkatině na nevápenatých půdách a to na spadaných smrkových šiškách, většinou ve větším počtu z jedné šišky. Můžeme ji též nalézti i na podzim. Upřednostňuje šišky ponořené těsně pod zemí.
Jedlá.
Možné záměny: Penízovka provázková Strobilurus stephanocystis lišící se mikroskopicky a to široce zaoblenými cystidami a růstem ze šišek borovic, je jedlá.
Zajímavosti: Rozkládá smrkové šišky a délka třeně se řídí podle toho, jak hluboko je ponořená šiška v zemi.
Základní znaky rodu Strobilurus - penízovka: Taxonomie: Čeleď Physalacriaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice je drobná, kloboukatá houba. Klobouk je zbarvený většinou hnědě, jeho pokožka
hymeniformní, což znamená, že povrch je složený z vrstvy palisádovitě uspořádaných, většinou kyjovitých buněk - což je velmi důležitý rodový znak.. Lupeny jsou bílé až krémové, Třeň je lysý. Výtrusný prach je bílý až světle krémový. Výskyt na tlejících šiškách jehličnanů které jsou zapadlé pod povrchem půdy. Nejsou shopny po vysušení se oživovat.


Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 267.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 424, 425, 782.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 194.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 193.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 204.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 110.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 132.
Kapesní atlas HOUBY
autor Edmund Garnweidner 1994 str. 42.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 178.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 89.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 194.

U předchozích penízovek, které jsem mikroskopoval 1.4.2008 jsem naměřil výtrusy 5,6 x 3,9 µm.

Jinak musím ještě jednou potvrdit, že gulášek z nich byl perfektní.


8.4.2010 Oranžovka vřetenovýtrusá

10. dubna 2010 v 11:55 | muchomurka modrá |  Čeleď Pyronemataceae
8. duna 2010 jsem se vydal s mojí ženou a pejskem Kettkou na poslední vycházku před operací na Poříčský hřbet v Trutnově. Bylo odpoledne a nádherné počasí. Nejdříve jsme potkali Jirku Kovače, který se vracel ze svého dopoledního lovu na houbičky. Celkem zklamaně nám sdělil, že nic pěkného na focení nebylo. Proto neudělal ani fotku. O něco výše jsem si všiml na čerstvém osikovém pařezu pěkného motýla. Zkusil jsem jej nafotit a vyšlo mi toto:

Nymphalis antiopa1
Kolega z MK Úpice Jirka Babovák mi jej určil jako babočku osikovou Nymphalis antiopa.
Po té co uletěl jsem tam zahlédl ještě zajímavý hmyz a to po mnoha dotazech a pátrání na internetu se mi podařilo zjistit že je to z rodu lumec Ichneumon. Bohužel druhové jméno se mi nepodařilo vypátrat. Rád si jej přečtu v komentáři, pokud jej někdo bude znát. Pochopitelně jsem jej nafotil též.

Ichneumon sp2
Potom o něco výše jsme ve vysokém lese narazili na dosti penízovek smrkových Strobilurus esculentus. Zatím co jsem je fotil (článek bude až se vrátím z nemocnice) žena poctivě sbírala. Po focení jsem ji pomáhal. Skoro až nahoře mně žena zavolala a ukázala mi pěkné shluky oranžovky vřetenovýtrusé. Pustil jsem se znovu do focení.

Byssonectria_fusispora_Jirásek14

Oranžovka vřetenovýtrusá

Byssonectria fusispora (Berk.) Rogerson & Korf 1971


Další česká jména: Humaria vřetenovýtrusá, Zemnička nahloučená.
Slovenské jméno: Vláknohlivka vretenovitovýtrusná
Synonyma: Byssonectria aggregata (Berk. & Broome) Rogerson & Korf 1971, Byssonectria terrestris Alb. & Schwein.: Fr.) Pfister., Humaria aggregata (Berk. & Broome) Sacc. 1889, Humaria carbonigena var. aggregata (Berk. & Broome) anon. ined., Humaria fusispora (Berk.) Korf & Rogerson., Humaria fusispora (Berk.) Sacc. 1889, Humaria fusispora var. scotica Rabenh. ex Stev. 1879, Humaria roumeguerei (P. Karst.) Sacc. 1889, Humaria roumeguerei var. carnosissima W. Phillips, Humarina aggregata (Berk. & Broome) Seaver 1928, Humarina fusispora (Berk.) Seaver 1928, Inermisia aggregata (Berk. & Broome) Svrček 1969, Inermisia fusispora (Berk.) Rifai 1968, Octospora aggregata (Berk. & Broome) Eckblad 1968, Octospora fusispora (Berk.) Brumm. 1967, Peziza aggregata Berk. & Broome 1866, Peziza carbonigena var. fusispora (Berk.) anon. ined., Peziza fusispora Berk. 1846, Peziza fusispora var. aggregata (Berk. & Broome) W. Phillips 1887, Peziza fusispora var. scotica Rabenh.,Peziza roumeguerei P. Karst. 1878, Peziza roumeguerei var. carnosissima W. Phillips 1887)

Plodnice 0,1-0,5 cm v průměru, v mládí protáhle kulovitá, později až pohárovitá, ve stáří téměř plochá, přisedlá k vrstvě masitého bělavého podhoubí. Okraj plodnic je jemně vločkatý.
Vnitřní strana - rouško je žluto až červenooranžové.
Vnější strana poněkud světlejší.
Výtrusný prach - výtrusy jsou význačně vřetenovité, průhledné, hladké, se dvěma kapkami, velikosti 8,5-9,5 x 21-24 µm.
Výskyt březen až říjen dosti hojně na holé půdě,ve smrkových monokulturách na rovině i v pahorkatinách s nevápenatým podložím, ale i na starých spáleništích. Upřednost'nuje humózní půdu a rostlinné zbytky.
Nejedlá.
Možné záměny:
Jsou z rodu zemnička Octospora.
Zajímavosti: Na Trutnovsku dosti hojná. Je to jeden z prvních fotitelných druhů hub při tání sněhu. Rozkládá zbytky rostlin a opad listnatých i jehličnatých stromů.

Základní znaky rodu Byssonectria - oranžovka: Taxonomie: Čeleď Pyronemataceae, řád Pezizales, podtřída Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Tento rod je podoben zcela rodu zemničky Octospora. Plodnice jsou drobné, miskovité, přisedlé k substrátu. Thecium mají obvykle oranžové nebo červené většinou bez ochlupení.Rozlišit je je možné pouze mikroskopicky.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 255.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 50, 51.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 93.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 47.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 91 (příloha 9/18).

V dubnu roku 2009 jsem nalezenou houbičku 31.3.2009 mikroskopoval a naměřil výtrusy velikosti 22,4 x 9,8 µm.

Byla to nádhera. Cestou domů se nám Kettka stačila vyválet ve zbytcích špinavého sněhu a tak ji doma čekalo koupání. Potom mi žena ze sebraných penízovek udělala dobrý gulášek k večeři a dokonce jsem jej mněl ještě druhý den, kdy byl, jak to s guláši bývá, úplně nejlepší. Bylo to jedno z pěkných a užitečných odpolední.

Duben 2010 Ohnivec rakouský

9. dubna 2010 v 15:53 | muchomurka modrá |  Čeleď Sarcoscyphaceae
Jak jsem psal v článku o jehnědce lískové tak jsem fotil zároveň Ohnivce rakouského v lesoparku, v takové velké úžlabině pod elektrickým vedením vysokého napětí. Je tu porost všeho možného co se keřů a listnáčů týče. Zároveň je zde i spousty větví porostlých mechem kde je ráj ohnivců rakouských. Každoročně je zde jich několik desítek.


Ohnivec rakouský

Sarcoscypha austriaca (Berk. & Sacc.) Boud. 1907


Slovenské jméno: Ohnivec rakúsky
Synonyma: Lachnea austriaca (Beck) Sacc. 1889, Molliardiomyces coccineus Paden 1984, Peziza austriaca Beck 1884)

Plodnice 1 - 8 cm
v průměru,v mládí pohárkovitá, později široce miskovitá, s lehce nadvinutým, často vroubkovaným roztrhaným okrajem, křehce masitá.
Vnitřní strana je hladká, karmínově až šarlatově červená výtrusorodá vrstva.
Vnější strana je barvy světle okrové anebo růžové, bíle vločkatá se zakroucenými chloupky.
Třeň je až 0,5-3
cm dlouhý, 0,2-0,5 cm tlustý, barvy vnějšího povrchu misky, plstnatý.
Dužnina je tenká, tuhá, barvy bělavé, chuť nevýrazná, vůně také nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou podlouhle elipsovité, hladké, na konci jakoby prohloubené, bezbarvé velikosti 25-40 x 10-15 µm, mající velkou olejovou kapku.
Výskyt únor
až duben, jakmile sejde sníh, tvoří malé skupinky ve vlhkých listnatých lesích na spadaných pokrytých mechem. Dosti vzácný. Upřednostňuje vápenec a teplejší oblasti a z dřevin vrbu, olši, buk, akát a javor.
Nejedlý.
Možnost záměny: Ohnivec šarlatový Sarcoscypha coccinea lze odlišit pouze mikroskopicky, má jiný tvar výtrusů a je nejedlý. Ohnivec jurský Sarcoscypha jurana - nejedlý. Mísenka oranžová Aleuria aurantia nemá třeň a roste až koncem léta a na podzim na holé zemi a je jedlá. Ohnivec zimní Microstoma protractum má štíhlé a úzké plodnice, které plynule přecházejí do tmavého kořenujícího třeně, je nejedlý.
Zajímavosti: Je vzácný, proto by měl
být chráněn. Teprve nedávno byl taxonomicky vymezen.

Základní znaky rodu ohnivec - Sarcoscypha: Taxonomie - čeleď Sarcoscyphaceae, řád Pezizales, podtřída Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodnice jsou v mládí polokulovité, později miskovité a stopkaté. Okraj je obvykle podvinut. Vnitřní strana je většinou živě oranžově červená nebo šarlatová. Vnější stranu mají bělavou a vločnatou. Výskyt na odumřelých tlejících větvičkách listnatých stromů.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 279.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 222.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 60, 61.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.105
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 124.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 51.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 55.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 29
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 224.

Byla to opravdu nádhera. Mé ženě se tyto nádherné plodničky moc líbily. Doma jsem nechal vypadat výtrusy a 6 dubna jsem ohnivec mikroskopoval. Naměřil jsem výtrusy velikosti 33,6-35 x 12,6-14 µm.

Duben 2010 Jehnědka lísková

7. dubna 2010 v 18:19 | muchomurka modrá |  Čeleď Sclerotiniaceae
Na Velikonoční neděli 4.4.2010 po obědě jsme se ženou a naším psíkem vyrazili na procházku do Trutnovského parku a lesoparku. Bylo nádherné odpoledne a tak jsem si sebou vzal i foťák. Hned v parku pod keřem lísky jsem našel jehnědky lískové vyrůstající ze starých jehněd.

Ciboria_coryli_Jirásek3

Jehnědka lísková

Ciboria coryli (Schellenb.) N.F. Buchw. 1943


Slovenský název: Jahňadka liesková
Synonymum: Sclerotinia coryli Schellenb. 1906

Plodnice 03,-1,5 cm v průměru, diskovitá
barvy světle hnědé.
Vnitřní strana je plodná, hladká, barvy nahnědlé.
Vnější strana je jakoby krupičkatá a matná,
Noha 1-4 cm dlouhá, 0,05-0,1 cm tlustá, pokřivená, většinou se vine substrátem jako niť.
Výtrusný prach
olivově zelený, výtrusy cylindrické, průhledné, hladké, velikosti 9,5-15,5 x 6-8 µm .
Výskyt únor až duben, na samčích jehnědách lísky obecné Corylus avellana.
Nejedlá.
Základní znaky rodu Ciboria - jehnědka: Taxonomie: Čeleď Sclerotiniaceae, řád Helotiales, podtřída Leotiomycetidae, třída Leotiomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Apothecia jsou miskovitá, někdy až plochá. Výtrusy jsou bezbarvé, nepřehrádkované. Výskyt z mumifikovaných plodů a jehněd.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 135.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 168.

Sice jsem si všimnul při procházce pouze 4 druhů hub, ale přesto jsem ještě jeden druh nafotil. Byl to ohnivec rakouský  Sarcoscypha austriaca, o kterém bude článek příště. Byli jsme všichni tři tak unaveni, že jsme se cestou domu museli zastavit na pivku a Kettka na čisté vodě.

Duben 2010 Kalorka kopřivová

5. dubna 2010 v 15:23 | muchomurka modrá |  Čeleď Dermateaceae
Na apríla odpoledne jelikož bylo pěkné počasí, tak jsem vzal Ketty a vyrazili jsme opět na Poříčský hřbet. Chtěl jsem si přefotit brvenky Hahnovi, což se mi docela povedlo, a tak je můžete vidět v galerii. Cestou domů jsem ještě narazil na Kalorku kopřivovou, kterou jsem taktéž vyfotil. 


Calloria_neglecta_Jirásek7

Kalorka kopřivová

Calloria neglecta (Lib.) B. Hein 1976



Slovenské jméno: Kalorka žihľavová
Synonyma: Calloria fusarioides (Berk.) Fr. 1849, Callorina fusarioides (Berk.) Korf 1971, Fusarium tremelloides Grev. 1823, Peziza fusarioides Berk. 1837, Peziza neglecta Lib.)

Plodnice 0,05-0,1 cm v průměru, prorážející pokožku hostitele a jsou uvnitř i vně drsné, čočkovité,
miskovité, terčovité až ploché. Barvu mají narůžovělou až světle oranžovou.
Dužnina měkká.
Výtrusný prach - výtrusy jsou průhledné, hladké elipsoidně válcovité s 1 přepážkou ve zralosti. Velikost 11-15 x 3-4 µm.
Výskyt duben až srpen ve skupinách na mrtvých lodyhách kopřiv.
Nejedlá.

Základní znaky rodu Calloria - kalorka: Taxonomie: Čeleď Dermateaceae, řád Helotiales, podtřída Leotiomycetidae, třída Leotiomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi.
Jejich plodnice jsou světle zbarvené a ploché. Podobají se kruhovkám Orbilia, ale na rozdíl od nich prorážejí pokožku hostitele. Vřecka jsou na jód negativní, nebarví se. Výtrusy ve vřeckách mají alespoň jednu přepážku. Výskytují se saprotrofně na tlejících lodyhách bylin.

Literatura : Internetové stránky 2008.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 142.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 70.

Celkem ten den jsem určil 11 druhů, ale byla to velmi příjemná procházka.

Březen 2010 Mušlovka plstnatá

1. dubna 2010 v 19:03 | muchomurka modrá
Jak jsem psal v minulém článku našel jsem tuto mušlovku plstnatou Schizophyllum amplum s Jirkou Kovačem , jenž potvrdil správnost určení, spolu s korntcem ružovým Laeticorticium roseum  na osikové větvi.

Schizophyllum_amplum_Jirásek2
         

Mušlovka plstnatá

Schizophyllum amplum (Lév.) Nakasone 1996


Další české názvy:  Mušlovka otevřená, Ouškatec velký.
Slovenský název: Škľabka plstnatá.
Synonyma: Auriculariopsis ampla (Lev.) Maire 1902, Auriculariopsis flocculenta (Fr.) Sacc. & Trotter 1912, Chaetocypha ampla (Lév.) Kuntze 1891, Chaetocypha cyclas (Cooke & W. Phillips) Kuntze 1891, Corticium flocculentum (Fr.) Fr. 1838, Cyphella ampla Lév. 1848, Cyphella cyclas Cooke & W. Phillips 1881, Cyphella flocculenta (Fr.) Bres. 1903, Cytidia flocculenta (Fr.) Höhn. & Litsch. 1907, Cytidia simulans Lloyd 1920, Lomatina flocculenta (Fr.) Höhn. & Litsch. 1907, Stereum pubescens Burt 1920, Terana flocculenta (Fr.) Kuntze 1891, Telephora flocculenta Fr. 1828

Plodnice jednoletá, průměr 0,5 - 1,5 cm, tvaru ouška či zploštělého talířku, převislá, přisedlá středem k substrátu. Za čerstva je kožovitě elastická, za sucha je rohovitě tvrdá.
Vnitřní strana je okrově až čokoládově hnědá, hladká, někdy mírně vrásčitá, jemně ojíněná, často rozpraskaná.
Vnější strana je bílá a hustě plstnatá. Okraj je bíle plstnatý.
Dužnina tenká a pružná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy válcovité, hladké a bezbarvé, velikosti 7,5-11 x 2-2,5 µm.
Výskyt leden až prosinec na odumřelých často ještě neopadaných nebo i spadaných větvích listnatých stromů, zejména na osikách a topolech.
Nejedlá.
Možnost záměny: Kůžička červená Cytidia salicina. která má červené až krvavě červené
většinou rozlité plodnice. Vyskytuje se na vrbách a je nejedlá.
Zajímavosti: Když je čerstvá je vzhledově velmi hezká.Nejvíce se objevuje na podzim a na jaře. Za sucha se plodnice zavírají. V atlasech ji většinou najdeme pod latinským synonymem Auriculariopsis ampla.

Literatura :
Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 216.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 162, 163.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 122.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 93.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.

Bylo to toho 23 března roku 2010 v lokalitě Trutnov za Kacířem.