Květen 2010

Otvírání lesa MK Úpice červen 2010

31. května 2010 v 16:25 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
V neděli dne 6. června pořádá MK Úpice vycházku ,,Otvírání lesa" s opékáním buřtů.
Uvítáme všechny příznivce sběru hub!! Viz pozvánka:

Členové klubu se těší na všechny příznivce!!!!!!

Rok 2008 a Dřevomor mnohotvarý.

28. května 2010 v 12:04 | muchomurka modrá
15.dubna jsem se vydal do Trutnova Lhoty kde  pod jižními Čížkovými kameny jsem nafotil dřevomor mnohotvarý.


Dřevomor mnohotvarý
Annulohypoxylon multiforme var. multiforme (Fr.) Y.M. Ju, J.D. Rogers & H.M. Hsieh 2005


Další čedké jméno: Dřevomor různotvarý
Slovenské jméno: Drevovček mnohotvarý
Synnonyma: Annulohypoxylon multiforme (Fr.) Y.M. Ju, J.D. Rogers & H.M. Hsieh 2005, Hypoxylon atropurpureum Fr., Hypoxylon callimorphum (P. Karst.) P.M.D. Martin 1967, Hypoxylon corrugatum (Fr.) Fr. 1849, Hypoxylon crustaceum (Sowerby) Nitschke 1867, Hypoxylon granulosum Bull. 1791, Hypoxylon granulosum var. luxurians Rehm 1905, Hypoxylon hookeri Berk. ex Cooke 1883, Hypoxylon multiforme (Fr.) Fr. 1849, Hypoxylon multiforme var. granulosum (Bull.) Sacc. 1882, Hypoxylon multiforme var. luxurians (Rehm) Sacc. & Trotter 1913,
Hypoxylon multiforme var. multiforme (Fr.) Fr. 1849, Hypoxylon transversum (Schwein.) Sacc. 1882, Rosellinia callimorpha P. Karst. 1884, Sphaeria cinereofusca Schumach. 1803, Sphaeria corrugata Fr. 1828, Sphaeria crustacea Sowerby 1803, Sphaeria deusta Wahlenb. 1812, Sphaeria granulosa (Bull.) Sowerby 1803, Sphaeria multiformis Fr. 1815 , Sphaeria multiformis var. alnea Fr. 1815, Sphaeria multiformis var. coarctata Fr. 1815, Sphaeria multiformis var. dilatata Fr. 1815, Sphaeria peltata DC. & Lam. 1805, Sphaeria pulvinata R. Hedw. 1802, Sphaeria rubiformis Pers. 1794, Sphaeria rubiginosa Spreng. 1827, Sphaeria transversa Schwein. 1832, Stromatosphaeria elliptica Grev. 1824)

Plodnice 1-3 cm podlouhlá a 0,5-1 cm v průměru, ve uprostřed 0,2-0,7 cm vysoká, polštářovitá až téměř plochá, zaoblená, většinou
zvlněná až boulovitá, pokrytá bradavkatými hustě vedle sebe nahloučenými výrůstky, pod kterými jsou ukryty
vlastní plodničky. Srůstá v útvary, které jsou 2-8 x 1-3 cm velké. Barvy rezavohnědé až černé.
Peritécia jsou ukryty pod papilami a jsou polokulovitá jako dutinky.
Jsou
0,08 až 0,1 cm velké a obsahují válcovitá vřecka.
Výtrusný prach - výtrusy jsou oválné až člunkovitě zploštělé, barvy světle až tmavě hnědé, velikosti 8-12 x 3,5-6 µm.
Výskyt leden až prosinec na odumřelých kmenech a silných větvích listnatých stromů. Ze všech dřevin však upřednostňuje břízu.
Nejedlý.
Zajímavosti: Pokud roste na dřevě bez kůry, jsou plodnice nepravidelně rozlité a srostlé v nepravidelné hrbolaté útvary.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 66.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 20.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 243.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 80.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 48.

Odtud jsem se vracel směrem k rybníčku. Určil jsem celkem 19 druhů hub a nafotil ještě outkovku rumělkovou Picnoporus cinnabarinus. Bohužel to byly vše nejedlé houby, takže jsem domů nic nepřinesl.

Dřevomor červený rok 2008

26. května 2010 v 15:08 | muchomurka modrá |  Čeleď_Xylariaceae
11. srpna roku 2008 jsem se vypravil v Trutnově do bývalé vesnice Lhoty lokality Bezděkov. Byla značná vedra a skoro nic nerostlo. Přece se mi podařilo nafotit dřevomor červený.

Dřevomor červený

Hypoxylon fragiforme (Scop.) J. Kickx f. 1835

Další český název: Dřevomor bukový
Slovenský název: Drevovček bukový
Synonyma: Hypoxylon argillaceum (Fr.) J. Kickx f. 1835, Hypoxylon coccineum Bull. 1791,
Discosphaera
radians (Tode) Dumort. 1822, Xylaria coccineum (Bull.) anon. ined., Epixylon coccineum (Bull.) Füisting 1867, Hypoxylon cupreum Fr. 1849, Hypoxylon enteromelum (Schwein.) Berk. 1875, Lycoperdon variolosum Huds. 1768, Peripherostoma fragiforme (Pers.) Gray 1821, Sphaeria bicolor DC. & Lam. 1805, Sphaeria fragiformis Pers. 1794., Sphaeria argillacea Fr. 1815,
Sphaeria enteromela
Schwein. 1825, Sphaeria fragiformis var. radians (Tode) Pers. 1801, Sphaeria lateritia DC. & Lam. 1815, Sphaeria radians Tode 1791, Sphaeria radiata Schumach. 1803, Sphaeria rubra Willd. 1787, Sphaeria tuberculosa Sowerby 1803, Hypoxylon majusculum Cooke 1879, Stromatosphaeria fragiformis (Pers.) Grev. 1825, Valsa fragiformis Scop. 1772)

Plodnice průměr 0,4- 3 cm, polokulovité až poduškovité, uvnitř bělavé, V mládí je barvy rezavé, skořicové, cihlově červená, později pak hnědá až černá, drsná, rovnoměrně pokrytá papilami.
Výtrusný prach černý, výtrusy nestejnostrané, elipsoidní, barvy tmavě hnědé, Velikosti 11-15 x 5-8
Výskyt leden až prosinec vápnomilné a orchidejové bučiny, běžně na odumřelých silných větvích a padlých kmenech buků. Najdeme jej i na zapařeném bukovém dřevě v různých skladech.
Nejedlá.
Zajímavosti: Tato houba příležitostně endofytismuje ve tkáni hostitele aniž by parazitovala a nebo realizovala hlavní rozmnožovací či jiné biologické funkce. Jinak rozkládá již odumřelé dřevo a kůru.
Možnost záměny: Dřevomor hnědý Hypoylon fuscum, ten však roste na olších a lískách. Je nejedlý. Dřevomor Howeův Hypoxylon howeianum který roste na habrech a dubech. Je taktéž nejedlý.
Základní znaky rodu Hypoxylon - dřevomor: Taxonomie:
Čeleď Xylariaceae, řád Xylariales, podtřída Xylariomycetidae, třída Sordariomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodničky jsou kulovité až mírně lahvovité, ponořené do společného polokulovitého až rozlitého stromatu, které je barvy černé, hnědé a dokonce i bělavé. Výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité až fazolovité, barvy tmavohnědé a nemají přehrádky ale mají podélnou rýhu. Výskyt na odumírajícím dřevě nebo na kůře. Anomorfy patří mezi endofytické dřevní houby rodů Geniculosporium a Nodulosporium.
Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 66.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 18, 19.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 242.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 12.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 80.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.41.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 158, 195.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 86.
Byl jsem rád, že se mi podařilo nafotit alespoň něco. Celkem jsem tento den určil jen 12 druhů. Jelikož bylo dosti teplo, tak v lese bylo nádherně. Domů jsem si vzal několik plodniček na mikroskopování
Naměřil jsem výtrusy 5-5,6 x 11,2-12,6 a to dne 13.8.2008.

Rok 2006 a Dřevokaz rosolovitý

23. května 2010 v 17:20 | muchomurka modrá |  Čeleď Meruliaceae
Dne 6 října jsem se vypravil do lesa Království u Nových Kocbeří. Při svých toulkách a sběru hub jsem narazil na docela pěkný dřevokaz rosolovitý. Byl jím obrostlý celý pařez. Viz foto.

Dřevokaz rosolovitý

Merulius tremellosus Schrad. 1794


Další české názvy: Dřevomorka rosolovitá, Žilnatka rosolovitá.
Slovenský název: Drevomorka rôsolovitá
Synonymum: Merulius imbricatus Balf.-Browne 1955, Phlebia tremellosa (Schrad.) Nakasone & Burds. 1984, Sesia tremellosa (Schrad.) Kuntze 1891, Xylomyzon tremellosum (Schrad.) Pers. 1825)

Plodnice jednoleté, rozlité, polokloboukaté až kloboukaté, pružné, ztuha rosolovité až korovité, někdy měkce kožovité.
Klobouky 4-15 cm v průměru, 0,3-0,4 cm tlustá, splývající, lasurovité, polokruhovité s chlupatým okrajem, někdy pásované. Většinou bývají uspořádány nad sebou. Povrch je sametový až téměř bílý někdy s bílými štětinkami. Za vlhka oranžově prosvítavé.
Rouško úzce paprsčitě nebo zvlněně žilnaté, žilky jsou často síťovitě nebo labyrinticky spojované, barvy oranžové až růžové, později červenorezavé, okraje s lemem hedvábným zbrázděně skládaným.
Dužnina měkká a rosolovitá, barvy žluté, za sucha až chrupavčitě pevná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou prohnutě válcovité a bezbarvé, velikosti 3,5-5 x 1-1,5 µm.
Výskyt červen až březen v řadách na pařezech a kmenech listnáčů např. bříz, buků a velice vzácně i jehličnanů. Upřednostňuje vlhké a stinné lesy.
Nejedlý.
Zajímavosti: V některé literatuře je veden jako žilnatka rosolovitá - Phlebia tremellosa.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 427.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 154, 155.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 82.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 94, 95.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 57
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 64.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 186.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 72.

Krom tohhoto dřevokazu jsem určil ještě 68 druhů hub a nafotil hlívu dubovou Pleurotus dryinus. Tuto vycházku jsem věnoval hlavně sběru hub.

Rok 2005 a ještě jedna dřevnatka parohatá

20. května 2010 v 17:16 | muchomurka modrá |  Čeleď_Xylariaceae
26.  října 2005 jsme se s Jirkou Kovačem vypravili do KRNAPu a procházeli jsme kopcovitý terén mezi Babským a Zlatým potokem. Tento den mám štěstí přálo. Nafotil jsem zde dřevnatku parohatou.

Dřevnatka parohatá

Xylaria hypoxylon (L.) Grev.1824

Slovenské jméno: Drevnatec parohatý
Synonyma: Clavaria hypoxylon L. 1753,
Sphaeria hypoxylon (L.) Pers. 1796, Xylaria hypoxylon (L.: Fries) Grev., Xylosphaera hypoxylon (L.) Dumort. 1822

Plodnice je dřevní tvrdohouba, zploštěle válcovitá až úzce kyjovitá, bradavkovitě tečkovaná, vidlicovitě až parožnatě rozvětvená.
Stroma 1 - 8 cm vysoké, 0,1-1 cm tlusté, vzpřímené,
sterilní, bez perithecií, velmi tuhé, pružné, parohovitě rozvětvené, v horní části plodné, zploštělé, na koncových větvích pokryté v březnu a dubnu bílým práškem konidií, které vznikají na jejich povrchu. Ve stádiu pohlavním je povrch pokryt drobnými kulovitými plodničkami V mládí barvy šedohnědé, později úplně černé
Třeň je až 0,7 cm vysoký, černý, rýhovaný a chlupatý.
Dužnina je bílá a je ukrytá ve vnější korovité vrstvě.
Výtrusný prach je barvy černé, spory hladké, barvy černé, úzce elipsoidní, mírně prohnuté, velikosti 12-15 x 4,5-6 µm.
Výskyt: Leden až prosinec, velmi hojně a pospolitě v lesích na pařezech a spadaných větvích listnatých stromů., taktéž i v parcích a zahradách
Nejedlá.
Zajímavosti: Plodnice mají černá perithecia, která jsou ponořena až po ústí do černého tvrdého parohatě větveného stromatu. Rozmnožování zde je časově odděleno a výtrusy se tvoří buď pohlavní, nebo nepohlavní cestou. Pohlavní rozmnožování je u tohoto druhu vzácnější a také vzácně zde bylo pozorováno světélkování u mycelia. Způsobuje rozklad dřeva a to měkkou hnilobu. Vyskytuje se u ní příležitostní endofytismus, což je výskyt v rostlinných, nebo živočišných tkáních, kde žije jen v jednoduché myceliové formě. Jinak parohovitě větvené stroma nese zvlášť perithecia a konidie.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.65.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 20, 21.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003
str. 101.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 250.
Houby Autoři Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 12.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 64, 82.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997
str. 40.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 48.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 232
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 27, 54, 106, 137, 158, 249.
Mykologický sborník č. 3-5 str.57 rok 1970.

Při této vycházce jsme s Jirkou určili 47 druhů hub a já ještě nafotil březovník obecný Piptoporus betulinus, kalichovku uhlovou Myxomphalia maura, a muchomůrku citrónovou var. bílou Amanita citrina var. alba. Byla to pěkná a plodná vycházka. 


Dřevnatka mnohotvárná rok 2009

17. května 2010 v 12:10 | muchomurka modrá |  Čeleď_Xylariaceae
10. září 2009 jsme se s přítelem Jardou Pišnou vypravili do lesů, mezi Červeným Kostelcem a Náchodem, v okolí Trubějova. Jelikož bylo velmi sucho a houby nic moc nerostli, přesto se mi zde podařilo nafotit dřevnatku mnohotvárnou.
Xylaria_polymorpha_Jirásek3

Dřevnatka mnohotvárná

Xylaria polymorpha (Pers.) Greck. 1824

Další česká jména: Dřevnatka kyjovitá, Dřevnatka mnohotvará
Slovenské jméno: Drevnatec kyjakovitý
Synonyma: Coelorhapalon obovatum (Berk.) Overeem 1925, Hypoxylon polymorphum (Pers.) Mont. 1840, Penzigia obovata (Berk.) Speg. 1889, Sphaeria obovata Berk. 1839, Sphaeria polymorpha Pers. 1797, Xylaria corrugata Har. & Pat. 1903, Xylaria obovata (Berk.) Berk. 1851, Xylaria rugosa Sacc. 1906, Xylosphaera obovata (Berk.) Dennis 1960, Xylosphaera polymorpha (Pers.) Dumort. 1822)

Plodnice 3-10 cm vysoká, 1- 5 cm tlustá, tuhá, nepravidelně kyjovitá až hruškovitá, bočně nebo nepravidelně smáčklá, bradavkovitě drsná někdy až svraskalá, velmi pevná a tvrdá v mládí šedohnědá, později až černá.
Třeň až 0,7 cm vysoký, kulatý, někdy laločnatý černý jemně vrásčitý.
Dužnina paprsčitě vláknitá, tuhá, bílá s černým tvrdým okrajem, vůně žádná.
Výtrusný prach černý, výtrusy vřetenovitá, hladké s 2-3 kapénkami, velkosti 20-32 x 5-12 µm
Výskyt leden až prosinec běžně v trsech, málokdy jednotlivě, v dubohabrových hájích na bázi odumírajících nebo mrtvých stromů, a pařezech listnatých stromů, jako jsou buky, jilmy a duby.
Nejedlá.
Možnost záměny: Dřevnatka dlouhonohá Xylaria longipes která však má štíhlé plodnice a upřednostňuje větve javoru klenu a jasanů, má velký rozdíl v rozměrech výtrusů a je též nejedlá.
Zajímavosti: Rozkládá odumřelou dřevní hmotu.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 65.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 22.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 100.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 250.
Houby Autoři Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 12.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 83.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 40.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 48.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str 232.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 57, rok 1970.
Byla to hezká procházka. S kolegou jsme určili celkem 24 druhů hub a je ještě nafotil slizovku tříslovou Fuligo septica. Doma jsem potom mikroskopoval výtrusný prach této dřevnatky, a naměřil výtrusy dne 29.9.2009 velikosti 22,4-25,2 x 5,6-8,4 µm.

Dřevnatka dlouhonohá rok 2007

16. května 2010 v 16:52 | muchomurka modrá
21. června 2007 jsem se vypravil z Mladých buků do Bystřic a dále KRNAPem podél Zlatého potoka do Trutnova HSM. Na jednom přítoku malého potůčku jsem zastihl právě rostoucí dřevnatky dlouhonohé. Tak jsem si je nafotil.

Xylaria_longipes_Jirásek2

Dřevnatka dlouhonohá

Xylaria longipes Nitschke 1867


Slovenské jméno: Drevnatec štíhly
Synonyma: Sphaeria corniformis sensu Berkeley 1985, Xylaria longipes (Nitschke) Dennis., Xylosphaera longipes (Nitschke) Dennis 1958)

Plodnice 3 - 11 cm vysoká, 0,3 - 1 cm tlustá , jazykovitá až kyjovitá, většinou nerozvětvená, cylindrická nebo nepravidelně plochá a štíhlá.
Horní část je až 8 cm dlouhá, plodná, válcovitá až štíhle kyjovitá, vrásčitá až drsně bradavčitá, v mládí barvy našedlé až bílé, později barvy hnědé až černé.
Třeň
směrem k bázi zúžený, sterilní, drsný, barvy světlejší.
Dužnina paprsčitě vláknitá, tuhá, bílá s tenkým černým okrajem.
Výtrusný prach - výtrusy 11-17 x 5-7 µm velké.
Výskyt březen až prosinec na větvích, pařezech a odumřelém dřevě listnatých stromů. Upřednostňuje buky, javory a habry. Najdeme ji ale i na platanech, dubech a jeřábech. Především ji najdeme na ležících větvích javoru klenu.
Nejedlá.
Možné záměny: Dřevnatka mnohotvárná Xylaria polymorpha - nejedlá.
Zajímavosti: Hojná je v horských karpatských lesích.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.22, 23.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 100.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 250.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 12.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 83.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.40.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 82.

Byla to docela pěkná procházka a cestou jsem určil celkem jen 13 druhů hub a nafotil jsem ještě míhavku potoční Vibrissea leptospora .

Rok 2008 dřevnatka buková

12. května 2010 v 12:54 | muchomurka modrá |  Čeleď_Xylariaceae
Jak jsem se zmiňoval již u černorosolu smrkového tak jsem současně fotil toho 9 dubna v lokalitě pod Vébrovkou v úžlabině pod buky dřevnatku číškomilnou.

Xylaria_carpophila_Jirásek1

Dřevnatka buková

Xylaria carpophila (Pers.) Fr. 1849


Další české jméno: Dřevnatka habromilná
Slovenské jméno: Drevnatec bukový
Synonymum: Hypoxylon carpophilum (Pers.) Link 1833, Sphaeria carpophila Pers. 1796, Xylosphaera carpophila (Pers.) Dumort. 1822)

Plodnice 2-6 cm vysoká, 0,2-0,5 cm tlustá, zploštěle válcovitá, někdy až stužkovitá, zřídka vidlicovitá až parohovitě rozvětvená.
Plodná část barvy černé, v dubnu až květnu se zbarvuje díky konidiím do běla až šedomodra.
Třeň černý a chlupatý.
Výtrusný prach - výtrusy jsou elipsovité, z jedné strany zploštělé, hnědé, velikosti 10-16 x
4-5,5 µm
Výskyt leden až prosinec osamělá, nebo několik pohromadě na spadaných číškách buků ukrytých pod listím.
Nejedlá.
Zajímavosti: Dekompozicuje opad jako jsou číšky buku lesního Fagus sylvatica.

Základní znaky rodu dřevnatka - Xylaria: Taxonomie: Čeleď Xylariaceae, Řád Xylariales, Podtřída Xylariomycetidae, Třída Sordariomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Stromata jsou vzpřímená, kyjovitá, válcovitá, vláknitá, některá parohovitě rozvětvená a mají třeň. Povrch nejčastěji černý, v mládí bíle poprášen konideimi, řez bílý. Perithecia jsou v jedné vrstvě pod pórovitou vrstvou. Výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité. Výskyt saprotrofně na dřevě listnáčů, občas i jehličnanů.


Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 65.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 20, 21.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 250.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 83.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 139.

Vyhrabal jsem ji na staré číšce bukvice zpod listí. Byla to zatím jediná fotka, kterou jsem od tohoto druhu udělal.

Rok 2006 a Destice chřapáčová

11. května 2010 v 13:53 | muchomurka modrá |  Čeleď Discinaceae
5 května 2006 jsem se vydal s přítelem Kovačem, mykologem Hakem a panem Novotným něco nafotit do parku, lesoparku a lokality za Kacířem v Trutnově. V lesoparku kousek za Jánskou kaplí jsme ve smrkové houštince narazili na destice chřapáčové. Bylo jich tam asi 20 kusů. Takže začalo velké focení. Já jsem si mezi jinými nafotil tento snímek.

Discina_ancilis_Jirásek8

Destice chřapáčová

Discina ancilis (Pers.) Sacc. 1889


Další český název: Destice ucháčová
Slovenský název: Discinka hnedá
Další slovenský název: Ušiak hnedý
Synonymum: Acetabula ancilis (Pers.) Lambotte 1880,
Discina perlata (Fr.) Fr. 1849
, Gyromitra ancilis (Pers.) Kreisel 1984, Gyromitra perlata (Fr.:Fr.) Harm. 1969, Peziza ancilis Pers. 1822, Peziza perlata Fr. 1822.

Plodnice 4 - 15 cm v průměru, miskovitá až ploše rozložená ve stáří laločnatě zprohýbaná. Svrchní strana nejdříve hladká, později hrbolatá až vrásčitá. Barvy červenohnědé až tabákově hnědé. Spodní strana plstnatá s žebry sbíhajícími na třeň. Barvy špinavě bílé až narůžovělé.
Třeň 0,3 - 1 cm vysoký. 1 - 2 cm tlustý, žebrovaný nebo vrásčitý, světlý.
Dužnina tenká, křehká, voskové konzistence, barvy bledě šedookrové chuť neznatelná, vůně též neznatelná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy široce elipsoidní, na obou koncích mající nadměrné špičaté bradavky 5-6 µm dlouhé, povrch má síťovaný vzor, velikost je 20-40 x 10-15 µm.
Výskyt duben až květen v teplejších oblastech, ve skupinách, hojně na pařezech nebo padlých jehličnanů, popřípadě kolem nich. Je to houba druhotných smíšených lesů na půdách vápenatých a nevápenatých v rovině i pahorkatině. Upřednostňuje smrky a nevápenitou půdu.
Jedlá.
Možné záměny: Terčovnice síťnatá Disciotis venosa jež je bledší,
okrová, na povrchu žilkovitě síťovaná, neroste na dřevě ale přímo z půdy. Její výskyt je především v listnatých lesích, voní chlorově a je také jedlá, Destice žlutavá Discina leucoxantha - jedlá, Destice drobná Discina parma - jedlá. Kořenitka nadmutá, Rhizina undulata, jež roste předavším v létě a na podzim na spáleništích, nebo z kořenů starých jehličnatých stromů ponořených v zemi. Střed má však polštářovitý a okraj běložlutý. Taktéž je jedlá.
Zajímavosti: Málo vydatná, nejlépe použitelná ve směsi. Jinak je chutná. Použil jsem ji samostatně do zapékaných brambor a bylo to výtečné. Rovněž je z ní výborný zeleninový jarní salát.Třeň má ponořený v zemi.

Základní znaky rodu Discina - destice: Taxonomie: Čeleď Discinaceae, řád Pezizales, podtřída Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodnice v mládí miskovité, později rozprostřené mající krátký tlustý třeň. Barvy většinou různě hnědé nebo žluté. Výtrusy mají na obou koncích výrazné bradavky. Výskyt saprotrofně na tlejícím dřevě.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 150.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 62.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 84, 85, 86, 782
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 110, 112.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 79.
Houby Autoři Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.38.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 52.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 58, 63, rok
1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79, 91, příloha 6/12.

 Byla to dosti bohatá vycházka na focení. Určili jsme 28 druhů hub a já ještě nafotil čepičatku útlou Conocybe tenera, hnojník řasnatý Coprinus plicatilis, kalichovku Postovu Omphalina postii, kalichovku zvonečkovou Xeromphalina campanella, křehutku jarní Psathyrella vernalis, Oranžovku vřetenovýtrusnou Byssonectria fusispora a ucháč obrovský Gyromitra gigas. Byl to opravdu pěkný fotografický výlet.

Rok 2002 číšovec nahloučený

8. května 2010 v 17:53 | muchomurka modrá |  Čeleď Niaceae
31. ledna 2002 při focení černorosolu bukového jsem na tom samém místě nafotil i číšovce nahloučeného. Tato malá houbička mně zaujala, i když jsem neměl ještě dostatek zkušeností s focením těchto drobotin. Přesto jsem tyto krásné shluky nafotil.

Cyphellopsis_anomala_Jirásek4

Číšovec nahlučený

Cyphellopsis anomala (Pers.) Donk 1931


Slovenský název: Padrobnica zvláštná
Synonyma: (Cyphella anomala (Pers.) Pat. 1900, Cyphella fulva sensu Berkeley & Broome, Rea 1922, Henningsomyces amoenus (Oudem.) Kuntze 1898, Henningsomyces anomalus (Pers.) Kuntze 1898, Henningsomyces exiguus (Sacc.) Kuntze 1898, Lachnella anomala (Pers.) G. Cunn. 1963, Merismodes anomalus (Pers.) Singer 1975, Peziza anomala Pers. 1796, Solenia amoena Oudem. 1888, Solenia anomala (Pers.) Fuckel 1871, Solenia anomaloides Peck 1898, Solenia connivens P. Karst. 1890, Solenia exigua Sacc. 1878, Tapesia anomala (Pers.) Fuckel 1870)

Plodnice 0,2-0,5 mm v průměru, přisedlá nebo stopkovitá, miskovitá až talířkovitá, uvnitř hladká, barvy smetanově až okrově žluté. Vně plstnatě chlupatá, barvy světle hnědé, s hnědými chloupky , které vyčnívají přes lem, jež je barvy smetanové.
Výtrusný prach je žlutý, výtrusy vejcovité, velikosti 2-4 x 6-8 µm.
Mycelium
je rezavě žluté.
Výskyt únor až květen v listnatých a smíšených lesích, v ochuzených kyselých nížinných bučinách, na větvích, kmenech a někdy i řezných plochách listnatých stromů. Vyrůstá ve velkých houfech. Najdeme jej i na spadaných topolových větvích. Upřednostňuje odkorněné větve.
Nejedlý.
Zajímavosti: Je to jedna z prvních hub, které nalézám rok co rok pod stejným bukem na Poříčském hřbetu.

Základní vlastnosti rodu Cyphellopsis - číšovec: Taxonomie: Čeleď Niaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou rourkovité nebo miskovité, přisedlé nebo s kratičkým třeňem, vnější strana chlupatá, barvy světlé. Často vytvářejí sterilní kompaktní útvary, nebo strukturu v níž se tvoří drobné plodničky. Výtrusný prach je žlutý až okrově žlutý. Výskyt saprotrofně na tlejících větvičkách a dřevě.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 61.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 202, 203.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 85, 104.

K focení této houbičky jsem se vrátil ještě v březnu téhož roku.

Rok 2008 - listopad čirůvka zemní

3. května 2010 v 15:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Tímto článkem prozatím uzavírám seznam nafocených čirůvek. Bylo to 7 listopadu 2008, kdy jsme se vydali s přítelem Průšou do lokality lesa Království mezi Výšinkou a Jánskou studánkou. Původně jsme tam jeli na hlívu. Avšak při přechodu na stranu směrem k rybníku Rábiš jsme nalezli docela hezké čirůvky zemní. Tak jsem se rozhodl je nafotit. Bylo to u cesty zvané Škvárovka.

Tricholoma_myomyces_Jirásek4

Čirůvka zemní

Tricholoma myomyces (Pers.) J.E. Lange 1933


Další český název: Čirůvka myší.
Slovenský název: Čírovka zemná.
Synonyma: Agaricus myomyces Pers. 1794, Agaricus terreus Schaeff. 1762, Gymnopus myomyces (Pers.) Gray 1821, Tricholoma bisporigerum J.E. Lange 1933, Tricholoma myomyces f. bisporigerum (J.E. Lange) Bon 1975, Tricholoma terreum (Schaeff.) Quél. 1871 Tricholoma terreum var. terreum (Schaeff.) Quél. 1871

Klobouk 3-8 cm v průměru, dosti tence masitý, křehký,
v mládí kuželovitý, ve stáří plochý s někdy nezřetelným hrbolem a radiálně rozpraskaný. Nejprve plstnatý, později vlnatě plstnatý nebo silně pokrytý tmavými šupinami Barvy světle až tmavě šedé, ale i šedohnědé. Radiálně vláknitý. V mládí má spojený okraj klobouku s třeněm pavučinovitým velem.
Lupeny středně husté, křehké, později někdy žilkami propojené, zoubkem připojené, zprvu bělavé, pak krémové někdy až slabě našedlé hlavně u okraje,
ostří mají zubaté.
Velum zpočátku jemně pavučinovité, později zůstávají pozůstatky v horní části třeně.
Třeň 3-8 cm dlouhý, 0,6-1,6 cm tlustý, válcovitý, křehký, vláknitý, dole mírně kyjovitý, často prohnutý, barvy bělavé až slabě našedlé, vláknitý až jemně šupinkatý. Na vrcholu mírně vločkatý.
Dužnina křehká, ve třeni bílá, v klobouku až slabě našedlá, vůně zemitá, chuť slabě moučná až okurkově moučná.
Výtrusný prach barvy bílé, výtrusy jsou hladké, elipsoidní a bezbarvé, velikosti 5-7 x 4-5 µm.
Výskyt srpen až prosinec, v původních borech a borových monokulturách pod borovicí lesní nebo černou ale i jinými cizími borovicemi ve velkém množství. Též v
jehličnatých lesích a na jejich okrajích, sadech, parcích. Upřednostňuje borovicové lesy, jedle a vápenitou půdu. Najdeme ji i v Alpách pod kosodřevinou ve výšce až 2300 m.
Jedlá.
Možnost záměny: Čirůvka žíhaná Tricholoma virgatum, majíci klobouk bez šupinek se špičatým vrcholem a chuť
palčivou. Je nejedlá.
Čirůvka havelka Tricholoma portentosum taktéž nemající šupinkatý klobouk, má ale široký hrbol a oříškovou chuť, je jedlá. Čirůvka stříbrošedá Tricholoma argyraceum
která má v dospělosti a po poranění žloutnoucí lupeny. Je také jedlá. Čirůvka tygrovaná Tricholoma paradium která má mohutné plodnice, silnou moučnou vůni a otlačením červenající třeň, je jedovatá.
Zajímavosti: Někteří autoři rozlišují tento druh na dva druhy a to čirůvku zemní Tricholoma terreum a čirůvku myší Tricholoma myomyces. V anketě oblíbená houba vypsané redakcí M. sb. V roce 1969 dostala sice pouze 1 hlas. Je to středně chutná houba, i když je malá, tak je pro houbaře vítaná jejím výskytem až do zámrzu. Velmi dobrá naložená v octě. Je to mykorhizní houba.

Literatura : Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 18.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 59.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 185, 186, 250
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.162.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 170, 171.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.92, 97.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 122.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 70.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 19, 35, 36.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 189.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 156, 161.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 152.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str. 62, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 92, 93, 96, 150.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 152.

 Výtrusy 9.11.2008 jsem mikroskopoval a naměřil velikosti 5,6-7 x
4,2-4,9 µm.
 Jinak jsme při našem putování určili 40 druhů a já nafotil ještě hřib sametový Boletus pruinatus Fr. & Hök 1835. Byla to opět jedna z hezkých vycházek v chladném podzimním počasí.