Červenec 2010

houževnatec šupinatý červenec 2010

28. července 2010 v 16:48 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
Dne 20. července jsme se s ženou šli vyvenčit pejska na náš oblíbený Poříčský hřbet. Sice jsme věděli že po těch vedrech v lese nic nebude, přesto jsem si vzal fotoaparát sebou. Asi tak po 500 metrech mně moje žena zavolala, že s Kettynkou objevili na pařezu nějaké bílé houby. Když jsem tam dorazil zjistil jsem, že se jedná o houževnatce šupinatého. Protože jsem tušil, že je to asi vše co by se dalo fotit, tak jsem sundal batoh a houževnatce vyfotil.
Neolentinus_lepideus_Jirásek6
Houževnatec šupinatý
Neolentinus lepideus (Fr.) Redhead & Ginns 1985

Slovenské jméno: Húževnatec šupinatý
Synonyma: Agaricus lepideus Fr. 1815, Agaricus tubaeformis Schaeff. 1770, Clitocybe lepidea (Fr.) P. Kumm. 1871, Lentinus contiguus Fr. 1874, Lentinus lepideus (Fr.) Fr. 1838, Lentinus lepideus var. contiguus (Fr.) Rea 1922, Lentinus lepideus var. hibernicus McArdle 1909, Panus lepideus (Fr.) Corner 1981, Pocillaria contigua (Fr.) Kuntze 1891, Pocillaria lepidea (Fr.) Kuntze 1891

Klobouk 3 - 15 cm v průměru, vyklenutý, později rozložený a uprostřed vmáčklý až nálevkovitý, nebo s tupým hrbolem, suchý, matný, bílý až nažloutlý, hrubě bledohnědě šupinatý. Okraj je v mládí podvinutý a plstnatý později ostrý
Lupeny sbíhavé, husté, bílé až nažloutlé se zubatým ostřím.
Prsten je šupinovitý, ostřím dolů zahnutý a zvenku rýhovaný. Většinou však bývá pouze naznačený.
Třeň 2 - 8 cm vysoký, 0,5 - 2 cm tlustý, válcovitý až kuželovitý, plný, tuhý, pod vlnatě vláknitou zónou závoje šupinatý, barvy bělavé až smetanové,
na bázi kořenovitě ztenčený, barvy hnědé až hnědočerné.
Dužnina v mládí měkká, později tuhá, houbovitá ve stáří až kosťovitá, tlustě masitá, bělavá, chuť mírná, vůně nasládlá až sladce anýzová.
Výtrusný prach bílý až světle krémový, výtrusy válcovitě elipsoidní, hladké, bezbarvé, neamyloidní, velikosti 8-15 x 3,5-5,5 µm.
Výskyt březen až červen v budovách, parcích a zahradách na dřevě jehličnanů hlavně na vyhřátých místech. Často jej najdeme na železničních pražcích. Upřednostňuje řezné plochy.
Nejedlý.
Možnost záměny: Houževnatec tygrovaný Lentinus tigrinus který je menší a má tenčí a hluboce nálevkovité plodnice. Nemá anýzovou vůni a roste na listnáčích. Je jedlý. Houževnatec vonný Lentinus suavissimus který nemá šupinkatý klobouk, roste na listnáčích
a je nejedlý.
Zajímavosti: W. Wojjewoda jej uvádí v roce 1960 jako význačný druh pro Pino - Vaccinietum myrtilli v severním karpatském předhoří v okolí Rabsztyna severozápadně od Krakova. Nalezneme jej zde především v létě. Do nižších poloh se dostává s těžbou smrkového dřeva a vytváří zde abnormální plodnice hlavně ve sklepích, kde místo normálních plodnic vytváří sterilní etiolované útvary v podobě parohů, jež jsou na konci přišpičatělé, nebo nesou zakrnělé neplodné kloboučky. tyto útvary se nazývají formou suffrutescens.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 259.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 113.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004
str. 414.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003
str. 157.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 137.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 265.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 74
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 304.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 93, 138, 189, 194.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.113.

Tušení jsem měl dobré, protože cestou jsem určil pouze 7 druhů hub, ale nic jiného se fotit nedalo. Tak jsme se závěrem stavili na 1 pivčo u místní Vietnamské komunity.
Za dva dni jsem potom houževnatce mikroskopoval a  naměřil jsem výtrusy 9,8-11,2 x 4,2 µm.


červenec 2010 křemenáč březový

24. července 2010 v 15:17 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Na 1. svátek 5 července jsme se rozhodli se ženou, že vezmeme pejska, a zajedeme se autobusem podívat do lesa Království a navštívíme i syna v obci Kocbeře. Do Kocbeří jsme přijeli asi kolem 1/2 10 hodiny a vydali jsme se hned do lesa. Bylo velké teplo, ale zde před tím trochu sprchlo, takže v potůčcích a bažinkách bylo vlhko. Při návštěvě první březiny jsem na známém místě našel pěkného křemeňáka.
Křemenáč březový
Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell 1944

Další český název: Kozák křemenáč.
Slovenský název: Kozák žltooranžový
Synonyma: Boletus floccopus Rostk., Boletus rufescens Pilát, Boletus rufescens Secr. ex Konrad 1932, Boletus testaceoscaber Secr. 1833, Boletus versipellis Fr. & Hök 1835, Krombholzia aurantiaca f. rufescens (Secr. ex Konrad) Vassilkov 1956, Krombholzia rufescens sensu Konrad, Krombholzia rufescens (Secr. ex Konrad) 1938, Krombholziella rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara 1982, Krombholziella versipellis (Fr. & Hök) Bon 1985, Leccinum aurantiacum (Bull. ex Fr.) S. F. Gray, Leccinum cerinum sensu auct. brit.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Leccinum rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara 1989, Leccinum rufescens var. versipelle (Fr. & Hoek) Snell., Leccinum testaceoscabrum (Secr.) Sing.,
Leccinum testaceoscabrum
Secr. ex Singer 1947, Leccinum versipellis (Fr. & Hök) Snell, Trachypus rufescens (Secr. ex Konrad) Romagn. 1939.
Klobouk je 4 - 20 cm v průměru, polokulovitý, později polštářovitý až rozprostřený, masitý. Pokožka v mládí přesahuje přes okraj klobouku jako tenká blanitá obruba. Barvy je oranžové až oranžově hnědé, červené, červenooranžové až cihlově červené, suchý, v dospělosti jemně plstnatý, ve stáří lysý.
Rourky jsou šedobílé, u třeně odsedlé. Póry jsou drobné a okrouhlé, barvy proměnlivé od světle šedé do okrově šedé.
Třeň je 8 - 22 cm dlouhý, 1,5 - 7 cm tlustý, v mládí břichatý, později válcovitý, dole často poněkud ztlustlý, nahoře nejslabší, ztuha masitý, bílý nebo našedlý, v mládí hustě černými šupinkami, později až hnědočernými šupinkami posetý. Na otlačených místech purpurově šedne.
Dužnina bílá, až růžová, v mládí pevná, ve stáří v klobouku měkká, ve třeni dřevnatá. Na řezu špinavě růžově fialovějící, v bázi třeně většinou modrozelenající, posléze šednoucí. Vůně příjemně houbová, chuť mírná.
Výtrusný prach okrově hnědý, výtrusy elipsoidně vřetenovité, barvy světle žlutohnědé, velikosti 13-16 x 4-5,5 µm.
Výskyt červen až listopad, pod břízami s nimiž tvoří mykorrhizu, v čistých březových porostech tak ve smíšených lesích na kyselé půdě od nížin do hor. Upřednostňuje vlhčí místa.
Jedlý.
Možnost záměny: Křemenáč osikový Leccinum rufum, který má červenější klobouk a na třeni nikdy nemá černé šupiny. Výskyt pod osikami, je jedlý. Křemenáč smrkový Leccinum piceinum dužnina v klobouku nemění barvu a roste ve smrčinách, je jedlý. Křemenáč dubový Leccinum quercinum, má na třeni hnědočervené šupiny a roste pos duby. Je jedlý. Křemenáč borový Leccinum vulpinum, dužnina v klobouku nemění barvu a roste v borech. Je také jedlý.
Zajímavosti: Je chutný, v kuchyni všestranně upotřebitelný, ale vařením a sušením černá. Pozor starší třeně jsou tuhé a hodí se pouze na sušení. Velmi málo napadaný larvami hmyzu. Roste v mykorize s břízou

Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 39.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 676, 760, 761, 784, 786.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 297.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 355.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 210.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 232.
Kapesní atlas HOUBY
autor Edmund Garnweidner 1994 str. 24.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 86, 88.o víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 196.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 120.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 96.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 77, 8-10 str. 151 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 102 (příloha 24/47).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 65.

Pokračovali jsme směrem k močálišti a tam skoro u cesty zvané Škvárovka žena nalezla tyto 2 kousky.

Mezi tím jsme nechali našeho pejska osvěžit v místních potůčcích a pak jsme se odebrali směrem zpět do Kocbeří.  Zde jsme se pak u syna občerstvili v jeho hospůdce.

Kocbeře 5_7_2010
Byl to na sběr docela pěkný den, i když bylo strašné horko. Celkem jsem určil 16 druhů hub a asi kolem 4 hodiny odpoledne nás snacha odvezla domů.

červenec 2010 a muchomůrka růžovka.

18. července 2010 v 16:11 | muchomurka modrá |  Čeleď_Amanitaceae
1.července 2010 i když byli vysoké denní teploty jsme se se ženou dohodli na procházce s naším pejskem do přírody. Jeli jsme navštívit Zámecký vrch v Trutnově HSM. Vyrazili jsme ze Zelené louky pěkně přes řeku Úpu směrem k Pěti bukům. Hned na začátku nás uvítaly krásní kováři. Asi tak v polovině cesty nahoru jsme narazli ve vysokém smrkovém lese s vtroušenými buky na pěkné hnízdo muchomůrek růžovek. Protože se mi jedna moc líbila tak jsem zaklekl a fotil.

Muchomůrka růžovka

Amanita rubescens var. rubescens Pers. 1797


Další česká jména: Muchomůrka narůžovělá, Muchomůrka načervenalá, Masák.
Slovenské jméno: Muchotrávka červenkastá.
Synonyma: Agaricus rubescens (Pers.) Fr. 1821, Amanita novinupta Tulloss & Lindgren., Amanita rubens Scop. ex Quél., Amanita rubescens (Pers.) Quél., Amanita rubescens Pers. 1797,
Amanita rubescens (Pers. ex Fr.) S. F. Gray, Amplariella rubescens (Pers.) E.-J. Gilbert 1941

Klobouk
5 - 20 cm v průměru, v mládí uzavřený polokulovitý, později nízce vyklenutý, ve stáří plochý, na okraji jemně rýhovaný. Masitý, narůžovělý, růžově nahnědlý, nažloutle okrový, nebo hnědočervenavý, pokrytý špinavě červenevě šedými zbytky plachetky ve formě bradavčitých útvarů. Tyto jsou špinavě bělavé až načervenalé.
Lupeny husté, volné, vysoké, v mládí bílé, později a
na otlačených místech červenohnědě skvrnité.
Prsten umístěný v horní části, bílý nebo nažloutlý, široký, blanitý, hustě na svrchní straně podélně rýhovaný, vysutý.
Třeň 6 - 20 cm vysoký, 1,5 - 4 cm tlustý, v mládí plný, později vycpaný až zcela dutý, nahoru ztenčený, na bázi až vínově načervenalý a ztlustlý v kuželovitou hlízu s několika řadami bradavek. Pod prstenem je plstnatě šupinkatý.
Dužnina tlustomasá, v mládí máslovitá, bílá, pod pokožkou klobouku záhy načervenalá až nahnědlá, na řezu často slabě červenající, na vzduchu červenající až červeně hnědnoucí, v bazální části třeně obvykle vínově červená a v hlízovité časti většinou napadená larvami. Chuť za syrova mírně škrablavá, vůně nenápadná, slabě houbová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, bezbarvé, hladké, amyloidní, velikosti 8-9 x 5,5-7 µm.
Výskyt červen až listopad hojně na nevápenatých půdách v listnatých i jehličnatých lesích, přirozené smrčiny na kyselejších půdách v nížině i pahorkatině ale i v severním karpatském předhoří, dubohabrové háje, březové hájky a smíšené lesy s převahou bříz, modřínové hájky a smíšené lesy s převahou modřínů často i za suššího počasí.
Jedlá.
Možné záměny: Muchomůrka šedivka Amanita spissa má šedý klobouk a na řezu je bílá, je jedlá,
muchomůrka tygrovaná Amanita pantherina má nerýhovaný prsten, ale za to má klobouk žlutohnědě zbarvený a rýhovaný okraj a dužninu stále bílou. Je
jedovatá
. Muchomůrka královská Amanita regalis, která má klobouk hnědý a upřednost¨nuje horské polohy a jehličnaté lesy. Je jedovatá
Zajímavosti: Chuti výtečné, vhodná k jakékoliv kuchyňské úpravě. Velmi chutná je když se upraví jako slepice na paprice a malé plodnice jsou výtečné v octovém nálevu. Velmi též chutná jako přírodní řízek ( musíme smažit v malém množství tuku, aby jej nenasála a nestal se z ní hadr) nebo ve smetanové omáčce, dále pak jako prejt nebo ve vlastní šťávě a obalená jako řízek.
Po požití syrových, nebo nedovařených plodnic se můžou projevit gastrointestinální příznaky. Z minerálních látek krom ostatních obsahuje největší množství draslíku a to 60-65 g v sušině na 1 kg. V roce
1970 byla houbaři zvolena houbou roku. A ještě jeden zajímaví recept. Růžovky po římsku (nebo: à la Apicius).
Pokrájené Muchomůrky růžovky Amanita rubescens se vaří v přírodním víně, do něhož se přidá trochu pepře a hřebíčku. Nakonec se připravovaný pokrm zahustí lžící medu, přidá se trochu masového vývaru a podlijeme olejem. Podobně jsou i Růžovky na víně s vajíčky. Vše se dělá stejně, až na konec se dosmaží s vajíčky. V některé literatuře najdeme odkazy na nepravou růžovku Amanita pseudo-rubescens, která má být údajně jedovatá. Osobně neznám a ani jsem ji neviděl. Na rašeliništích a podmáčených smrčinách roste se sírožlutým prstenem Amanita rubescens var. annulosulphurea.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 53.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 401, 642, 643, 644, 783, 784, 785.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 96, 216.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 229.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 157.
Kniha o houbách. Autor THOMASLEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 131, 134. Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 39, 152.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 22.
Kapesní atlas HOUBY
autor Edmund Garnweidner 1994 str. 82
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 21, 32, 44, 126.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 190, 196, 197, 210, 214, 233, 234, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 204, 205.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 242.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 17, 18, 29, č. 3-5 str. 72, 74/29, č. 8-10 str. 126, 127, 137, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 67, 68, 79, 90, 92, 93.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 435.

Dále jmme pokračovali přes Zámecký vrch směrem k Bělidlu. Pejsek se cestou osvěžil v lesním potůčku a já jsem celkem určil 19 druhů hub. Nakonec jsme se dostali do hospůdky u Kousala. Zde bydlí můj bratr a tak s ním a jeho ženou jsme si na zahrádce při dobrém moku trochu popovídali. Byl to hezký den.

Červen 2010 a límcovka vrásčitoprstenná

17. července 2010 v 15:17 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae
26. června 2010 jsem šel po obědě se ženou, vnoučkem a fenečkou Kettynkou na procházku přes Nový Domov  na Dvoračky. Bylo velké teplo. Celou cestu nic k focení nebylo. Tak vnuk na Dvoračkách si hrál chvíli v dětském koutku a mi se ženou jsme si dali pivčo. Asi tak po hodině a půl jsme se rozhodli jít domů. Pokračovali jsme podél zahrádek, přes lesík přímo do Trutnova.
Cestou jsem uviděl na štěpce růst tyto houby. Myslel jsem si , že jsou to nejprve žampióny. Proto jsem je vzal domů na mikroskopování. Cestou jsem je naaranžoval a vyfotil

Límcovka vrásčitoprstenná

Stropharia rugosoannulata Farl. ex Murrill 1922


Další česká jména: ,
Límcovka obří, Límcovka obrovská, Límcovka rýhoprstenná.
Slovenské jméno: Golierovka slamomilná.
Synonyma: Geophila rugosoannulata (Farl. ex Murrill) Kühner & Romagn. 1953, Naematoloma ferrei (Bres.) Singer 1951, Naematoloma rugosoannulatum (Farl. ex Murrill) S. Ito 1959, Naematoloma rugosoannulatum f. rugosoannulatum (Farl. ex Murrill) S. Ito 1959, Psilocybe rugosoannulata (Farl. ex Murrill) Noordel. 1995, Stropharia ferrii Bres. 1926, Stropharia rugosoannulata f. rugosoannulata Farl. ex Murrill 1922.

Klobouk 5-20 cm v průměru, v mládí kuželovitý, vyklenutý, s nepravidelnými zbytky bílého vela, později rozložený s hrbolem, vždy přikrývající na okraji lupeny. Je suchý, lesklý, za vlhka lepkavý, barvy žluté, nafialovělé až červenohnědé. . V dospělosti snadno slupitelný.
Lupeny přirostlé, barvy v mládí bledě šedofialové, později až černofialové, ostří bělavé a jemně zoubkaté, místy potrhané.
Prsten široký, blanitý, ze dvou částí, svrchu vroubkovaný barvy bílé, brzo tmavě zbarvený od výtrusů.Spodní část nažloutlá a šupinkovitě až hvězdicovitě rozpraskává. 
Třeň 6-20 cm vysoký, 1-3,5 cm tlustý, plný, válcovitý, někdy až mírně kyjovitý, nahoře bělavý a rýhovaný, směrem k bázi nažloutlý a na bázi má jemné spletité, rozvětvené kořínky.
Dužnina dosti pevná, barvy bílé, pod pokožkou klobouku nažloutlá, na řezu nemění barvu, vůně neznatelná, chuť slabě zemitá nebo ředkvová.
Výtrusný prach barvy purpurově šedohnědý, výtrusy jsou hladké, elipsoidní, tlustostěnné s velkým klíčním pórem barvy šedohnědé, velikosti 10-15 x 5,5-9 µm.
Výskyt květen až říjen saprotrofně na zbytcích rostlin, na slámě, pohnojené půdě, kukuřičných polích a písčitých březích řek, v parcích a zahradách na štěpkách obsahujících dostatek kůry.
Jedlá.
Zajímavosti: Uměle se pěstuje. V současnosti ji v Čechách pěstují jen ojediněle. V přírodě dosti vzácná. Někteří autoři ji zařazují mezi lysohlávky - Psilocybe. Též bývá zařazována mezi šupinovky. Hezký popis pěstování této houby je uveden v atlase Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 94.
Její původ je v Severní Americe.
Možnost záměny: Límcovka očesaná Stropharia hornemannii jež má výrazně slizký klobouk,
barvy žlutavě hnědé, třeň v dolní části výrazně šupinatý, výskyt v horských lesích a jedlost zatím neznámá. Je v červeném seznamu hub České republiky

Základní znaku rodu Stropharia - límcovka: Taxonomie: Čeleď Strophariaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Klobouk vyklenutý, slizký nebo suchý, občas nepravidelně pokrytý zbytky vela, lupeny připojené, třeň válcovitý nesoucí prsten a nebo alespoň mající prstenčitou zónu, výtrusný prach fialově černý až fialově tmavohnědý, někdy tmavohnědý. Výskyt saprotrofně na zemi, exkrementech nebo tlejícím dřevě.


Literatura : Internetové stránky 2010
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 191.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 94, 243.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999.str. 268.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 27.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 128.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 96.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 141.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura1987 str. 229.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 208.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 367.

Po příchodu jsem okamžitě poslal fotografie svý známým zdeli by mi pomohli s určením. V noci jsem si uvědomil, že každý rok rostly poblíž Límcovky vrásčitoprstenné. Ty však měly klobouky žluté. V této barvě jsem je neznal. Druhý den po otevření pošty jsem četl zprávu od předsedy Mykologické společnosti Praha, ing. Landy, který mně přesvědčil o tom, že je to límcovka vrásčitoprstenná. Posléze to potvrzovaly zprávy od dalších přátel. Prostě mě zmátla barva klobouku.

1 července jsem mikroskopoval výtrusy této houby a velikost, tvar a ostatní znaky mi toto potvrdily. Zde je vidět, jak lehce se někdy člověk splete. Proto je dobré, pokud si není houbař jist, poptat se u známých odborníků a také tuto houbu mikroskopovat, nebo ji nechat zmikroskopovat.





Míhavka tenkovýtrusá rok 2010

7. července 2010 v 14:59 | muchomurka modrá |  Čeleď Vibrisseaceae
A jsme u poslední houbičky, kterou jsem fotil 17 června 2010. V tom samém potůčku co jsem našel dřevnatku dlouhonohou, nalezl jsem docela pěkně obrostlou míhavkou tenkovýtrusou tlející větev z listnáče. Tak jsme ji s Jirkou Kovačem pěkně fotili.

Míhavka tenkovýtrusá

Vibrissea leptospora (Berk. & Broome) W. Phillips 1881


Synonyma: Apostemidium leptospora (Berk. & Br.) Boud. 1907, Gorgoniceps leptospora (Berk. & Broome) Sacc. 1889, Peziza leptospora Berk. & Broome 1866)

Plodnice je 1 - 5 mm v průměru, z počátku polokulovitá, později až čočkovitá, okraj vroubkovaný
Vrchní část je barvy voskově žluté, bledožluté, někdy
smetanové až světle oranžové.
Spodní část tmavošedá až černá, přisedlá.
Výtrusný prach - vřecka podlouhlá, spóry nitkovité, 200-350 x 2 µm velké, jsoucí v řadě. Osobně jsem při mikroskopování 13.5.2009 naměřil u míhavek focených v měsíci květnu výtrusy velikosti 238-254 x 2,1 µm.
Výskyt duben až červen na spadaných zetlelých
větvích listnáčů. Upřednostňuje čisté horské potůčky.
Nejedlá.
Možnost záměny: Míhavka potoční Vibrissea decolorans jež má terč světle šedý až žloutkově žlutý a je nejedlá.
Zajímavosti: v NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 je uváděn latinský název Apostemidium leptospora (Berk. & Br.) Boud. 1907 jako synonymum Vibrissea decolorans. Jenže o 4 roky později je uváděna ve Species Fungorum znovu jako samostatný druh. V muzeu v Praze je uložena
jako
název Apostemidium leptospora. Určení nám dopisem zaslal pan Kotlaba, do týdne po té co jsme mu doručili plodnice.

Základní znaky rodu Vibrissea - míhavka: Taxonomie: Čeleď Vibrisseaceae, řád Helotiales, podtřída Leotiomycetidae, třída Leotiomycetes, oddělění Ascomycota, říše Fungi. Plodnice jsou malé, buď přisedlé nebo s výrazným třeněm, terč vyklenutý a světle zbarvený, výtrusy jsou niťovité, bezbarvé s mnoha přepážkami. Výskyt saprotrofně na dřevě ponořeném do vody.


Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 205.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 184.

Tyto míhavky nám zde rostou každý rok a vždy mě lákají k focení.

2010 Dřevnatka dlouhonohá

3. července 2010 v 14:50 | muchomurka modrá |  Čeleď_Xylariaceae
dne 17. června 2010 jsme pokračovali s Jirkou Kovačem dále do Bystřice a za ní v potůčku který pramení v lese a podtéká cestu a vlévá se do Zlatého potoka jsme narazili na dřevnatky dlouhonohé. Rozhodl jsem se je nafotit.


Dřevnatka dlouhonohá

Xylaria longipes
Nitschke 1867


Slovenské jméno: Drevnatec štíhly.
Synonyma: Sphaeria corniformis sensu Berkeley 1985, Xylaria longipes (Nitschke) Dennis., Xylosphaera longipes (Nitschke) Dennis 1958

Plodnice 3 - 11 cm vysoká, 0,3 - 1 cm tlustá , jazykovitá až kyjovitá, většinou nerozvětvená, cylindrická nebo nepravidelně plochá a štíhlá.
Horní část je až 8 cm dlouhá, plodná, válcovitá až štíhle kyjovitá, v mládí barvy našedlé až bílé, později barvy hnědé až černé.
Spodní část je barvy černé, vrásčitá až drsně bradavčitá.
Třeň
směrem k bázi zúžený, sterilní, drsný, barvy světlejší.
Dužnina paprsčitě vláknitá, tuhá, bílá s tenkým černým okrajem.
Výtrusný prach černý, výtrusy jsou černé, vřetenovité, 11-17 x 5-7 µm velké.
Výskyt březen až prosinec na větvích, pařezech a odumřelém dřevě listnatých stromů. Upřednostňuje buky, javory a habry. Najdeme ji ale i na platanech, dubech a jeřábech. Především ji najdeme na ležících větvích javoru klenu.
Nejedlá.
Možné záměny: Dřevnatka mnohotvárná Xylaria polymorpha - nejedlá.
Zajímavosti: Hojná je v horských karpatských lesích.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.65.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.22, 23.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 100.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 250.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 12.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 83.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.40.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 82.

Zde jsme pak ještě fotili míhavku tenkovýtrusou, ale o tom příště.

Rok 2010 a kosmatka štítovitá

2. července 2010 v 14:55 | muchomurka modrá |  Čeleď Pyronemataceae
Dne 17 června jsem se vypravil s Jirkou Kovačem do lokality Mladé Buky a odtud jsme se vydali na trasu do KRNAPu. Šli jsme do osady Bystřice a procházeli jsme podél toku Zlatého potoka až do Trutnova HSM. Nejdříve Jirka našel za odbočkou Sejfy, na mokrém ztrouchnivělém dřevě, krásné kosmatky štítovité, které jsme se rozhodli nafotit.

Kosmatka štítovitá

Scutellinia scutellata (L.) Lam. 1887


Slovenské jméno: Štítovnička obyčajná
Synonyma: Ciliaria scutellata (L.) Quél. ex Boud. 1907, Humariella scutellata (L.) J. Schröt. 1893, Lachnea scutellata (L.) Sacc. 1879, Patella scutellata (L.) Morgan 1902, Peziza scutellata L. 1753

Plodnice 0,3-1,5 cm v průměru, přisedlé, mladé skoro polokulovité, později miskovité až terčovité. Okraj tmavý ohrnutý, občas zvlněný, nahoru, porostlý 1-2 mm dlouhými černými chloupky, které v mládí směřují dovnitř a v dospělosti ven.
Rouško je hladké, barvy jasně oranžově až šarlatově červené.
Vnější strana je nahnědlá až červenohnědá a porostlá černohnědými chloupky.
Dužnina tenká.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsovité, nepatrně bradavičnaté, sklovité, obsahující jednu (někdy i více) olejovou kapku a velikosti 17-23 x 10,5-13 µm.
Výskyt květen až říjen hojně jednotlivě nebo v bohatých skupinách na holé zemi nebo tlejících větvích listnáčů. Upřednostňuje vlhké mechaté dřevo, okraje rybníků, rašeliniště a mokrořady.
Nejedlá.
Zajímavosti: Nejlépe se určí tvarem výtrusů a hlavně jejich ornamentikou pod mikroskopem. Je to dosti obtížný druh na určování.

Základní znaky rodu Scutellinia - kosmatka: Taxonomické zařazení: Čeleď Pyronemataceae, řád Pezizales, třída Pezizomycetidae, pododdělení Pezizomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi.
Plodnice jsou široce miskovité až terčovité v průměru až 1 cm. Rouško bývá většinou jasně červené, okraj je porostlý výraznými tuhými tlustostěnnými chlupy které jsou barvy černé nebo černohnědé.
Výtrusy jsou elipsoidní až kulovité většinou s ornamenty. Výskyt na zemi nebo na tlejících větvičkách listnáčů či jehličnanů. Přesně se dají určit pouze mikroskopicky podle stavby a délky chlupů, nebo ornamentiky, tvaru a velikosti výtrusů.

Literatura : Internetové stránky 2007.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 156.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 116.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 48.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 49, 50.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 33.

Po vyfocení jsme pokračovali dále. Cestou jsme určili 15 druhů hub a já nafotil ještě dřevnatku dlouhonohou Xylaria longipes a míhavku tenkovýtrusou Vibrissea leptospora. Byl to celkem na to sucho docela plodný den, který jsme završili u dobrého piva v hospodě u Kousala.

 Tuto kosmatku jsem dne 22.6.2010 mikroskopoval a naměřil výtrusy velikosti velikosti 16,8-18,2 x 9,8 -11,2 µm.