Srpen 2010

Kozák březový červenec 2010

29. srpna 2010 v 12:59 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Jako poslední focená houba byl v Kocbeřích 31.července 2010 nafocen křemenáč březový.
Rostl v krásné březině poblíž rašeliniště. Jelikož to byl tento rok můj první kozák, tak hsem se jej rozhodl nafotit.
Leccinum_scabrum_Jirásek12

Kozák březový

Leccinum scabrum (Bull.) Gray 1821


Další české názvy: 
Kozák kapucínek, špičník.
Slovenský název: Kozák brezový.
Synonyma: Boletus avellaneus J. Blum 1970, Boletus melaneus (Smotl.) Hlaváček 1989, Boletus murinaceus J. Blum 1970, Boletus scaber Bull. 1783, Boletus scaber var. melaneus Smotl. 1951, Ceriomyces scaber (Bull.) Murrill 1909, Gyroporus scaber (Bull.) Quél. 1886, Krombholzia scabra (Bull.) P. Karst. 1881, Krombholzia scabra f. melanea (Smotl.) Vassilkov 1956, Krombholziella avellanea (J. Blum) Courtec. 1986, Krombholziella avellanea (J. Blum) Alessio 1985, Krombholziella avellanea (J. Blum) Bon 1986, Krombholziella melanea (Smotl.) Šutara 1982, Krombholziella mollis Bon 1985, Krombholziella murinacea (J. Blum) Alessio 1985, Krombholziella murinacea (J. Blum) Bon 1986, Krombholziella scabra (Bull.) Maire 1937, Krombholziella subcinnamomea (Pilát & Dermek) Alessio, 1985, Leccinum avellaneum (J. Blum) Bon 1979, Leccinum melaneum (Smotl.) Pilát & Dermek 1974, Leccinum molle (Bon) Bon 1989, Leccinum murinaceum (J. Blum) Bon 1979, Leccinum olivaceosum Lannoy & Estadès 1994, Leccinum scabrum var. scabrum (Bull.) Gray 1821, Leccinum scabrum var. melaneum (Smotl.) Dermek 1987, Leccinum subcinnamomeum Pilát & Dermek 1974, Trachypus scaber (Bull.) Romagn. 1939

Klobouk má v průměru 3 - 20 cm, je světle šedohnědý, tmavohnědý, až černohnědý, polokulovitý, polštářovitě vyklenutý, slabě vrásčitý, suchý matný, jemně přitiskle plstnatý, za vlhka lepkavý. V mládí pevný, později měknoucí a za vlhka poněkud mazlavý.
Rourky jsou u třeně vykrojené, 1-2,5 cm vysoké, v mládí bělavé, někdy s modravým či zelenavým nádechem, později šedohnědé a dolů vyklenuté, snadno oddělitelné od klobouku. Póry drobné okrouhlé, bílé až špinavě bělavé, porušením okrově rezavějící.
Třeň 7 - 20 cm dlouhý, 1 - 4 cm tlustý, válcovitý, někdy mírně kyjovitý, směrem nahoru zúžený, bělavý až našedlý, podélně pásovaný, po celé délce pokrytý odstávajícími šedavými nebo šedočernavě zbarvenými šupinkami.
Dužnina je bělavá až našedlá, po usušení nahnědlá. Na řezu barvu nemění, v mládí je pevná, ve stáří v klobouku měkká, ve třeni dřevnatá, vláknitá. Vůni má příjemně houbovou, chuť mírnou, nevýraznou.
Výtrusný prach je okrově hnědý až hnědý, výtrusy jsou vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé, velikosti 13-20 x 4,5-6,5 µm.
Výskyt červen až listopad, hojně v listnatých a smíšených lesích, březových hájích, stromořadích při cestách
od nížin do hor, výhradně pod břízami. Upřednostňuje zejména břízou bělokorou nebo pýřitou, březová mlází a chudší kyselé půdy.
Jedlý.
Možné záměny: Kozák habrový Leccinum pseudoscabrum který roste pod habry a často mívá políčkovitě rozpraskanou pokožku klobouku. Dužnina mu na řezu se barví na špinavě růžovou, později špinavě fialový až černá. Je jedlý. Kozák měnlivý Leccinum variicolor
u něhož se třeň barví do modra, a je
jedlý. Kozák červenající Leccinum oxydabile má do růžova nabíhající dužninu, která je i pevnější a jinou strukturu pokožky, taktéž jedlý. Kozák bílý Leccinum holopus který je ve všech částech světlejší, bělavý a jedlý. Kozák topolový Leccinum durisculum
jež má ale tvrdou, na řezu medově červenající, později černající dužninu. Výskyt pouze pod topoly.
Jedlý.
Zajímavosti: Chutný, kuchyňsky všestranně použitelný, starší měkké plodnice se nehodí na sušení. Jinak je to mykorhizní druh s břízou. V některé literatuře kozák březový s černě šupinatou nohou, v mládí soudkovitou, kloboukem sametovým, tvaru kapucínské čepice, kde převládá černá barva, je uváděn jako kozák kapucínek Leccinum melaneum. Podle nejnovějších dat ve Fungorum je uváděn pouze jako synonymum kozáku březového.
Viz foto"
Leccinum_scabrum_Jirásek4k

Základní znaky rodu kozák (křemenáč) - Leccinum: Taxonomie: Čeleď Boletaceae, řád Boletales, Podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Jsou to pozemní houby s kloboukem masitým barvy hnědé, šedohnědé, černohnědé, oranžové, hnědooranžové nebo červenohnědé. Pokožka často přesahuje okraj klobouku. Rourky jsou u třeně vykrojené a třeň je obvykle dlouhý a štíhlý pokrytý drobnými šupinkami. Výtrusný prach je barvy umbrově hnědé, občas mívající olivový nádech. Výskyt hlavně pod listnáči. Někdy je můžeme najít i pod jehličnany.
V češtině
se tento jeden rod dělí na dva rody podle barvy klobouku. Je to kozák a křemenáč. Toto je jediná vyjímečnost českých mykologů, která nikde ve světě neexistuje. I na Slovensku byl a je to vše rod kozák.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 35, 36.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 157, 158.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 679, 744, 745, 748.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 293, 294, 295.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 351, 352.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer str. 275.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 210, 211.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 230.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 228.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 24.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán str. 196.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 122
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 98.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 63, 76, 77, č. 8-10 str. 160,
rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát str. 102, 120.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 65.

Byla to velmi pěkná vycházka. Nasbírali jsme se ženou košík a ještě jsem nafotil 4 druhy. I ten náš pejsek byl spokojen.

Ketty v Kocbeři
Bylo to hezké zakončení měsíce července.

Vápenatka nazelenalá červenec 2010

26. srpna 2010 v 17:19 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physaraceae
Vážení přátele, představuji další houbičku, kterou jsem fotil v Kocbeřich dne 31.7.2010.
Jedná se o hlenku Vápenatku nazelenalou.

Vápenatka nazelenalá

Physarum virescens Ditmar 1817 .


Synonyma: Physarum ditmarii var. ditmarii, Physarum ditmarii var. virescens (Ditmar) Rostaf. 1876, Physarum thejoteum Fr. 1818, Physarum caespitosum Schwein. 1832, Didymium nectriaeforme Berk. & M.A.Curtis 1873, Physarum ditmari Rostaf. 1876,
Didymium sinapium Cooke 1877

Plodnicejednoduchá, kulovitá, 0.02-00.4 cm tvořící křišťálové pláty. beze stopky, jsouce ve skupinách, barvy žluté, zřídka šedé, v době nezralosti nazelenalé.
Capillitium síťkovité, četné, malé, hranaté a rozvětvené, barvy citrónově žluté a tvořící uzliny.
Hypothallus bezbarvý nebo bledě hnědý, sbíhající se.
Výtrusný prach hnědý až fialově černý. Spóry kulovité, bradavčité.barvy bledě hnědošeříkové, velikosti 7-11 µm v průměru,
Plasmodium žluté.
Výskyt červen až říjen na mechu, bylinách, mrtvých jehlicích a terestrických meších.
Nejedlá.

Základní znaky rodu Physarum- vápenatka: Taxonomie: čeleď Physaraceae, řád Physarales, podtřída Myxogastromycetidae, třída Myxogastrea, oddělení Amoebozoa, říše Protozoa. Plodnice jsou stopkaté nebo přisedlé sporangia, plasmodiokarpy nebo dosti vzácně pseudoethalia. Perfidie jsou jednovrstevné nebo dvouvrstevné, většinou pokryté vápenitými zrníčky. Capilitium tvoří síťovité útvary. Výskyt saprotrofně na kůře, dřevě a opadu. Patří mezi největší hlenky.

Literatura : Internetové stránky 2007.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 386.
Je to vcelku zajímavá a často přehlížená hlenka. Sice nepatří mezi houby ale mezi měňavkovce jako veškeré hlenky, přesto je houbaři často fotografují. Rozmnožují se i výtrusy a to mají společné s houbami.
Příště uzavřeme tento den posledním druhem, který jsem v danou dobu nafotil.





Hnědák Schweinitzův červenec 2010

19. srpna 2010 v 17:57 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
Další foto z vycházky do Kocbeří 31.července 2010 je hnědák Schweinitzův, který se mi moc líbil. zatím co manželka hledala houby já fotil.

Phaeolus_schweinitzii_Jirásek9

Hnědák Schweinitzův

Phaeolus schweinitzii (Freis) Pat. 1900

 Další české jméno: Choroš rozděrkový.
Slovenské jméno: Hnedák Schweinitzov.
Synonyma: (Boletus sistotremoides Alb. & Schwein. 1805, Calodon spadiceus (Pers.) Quél. 1886, Cladomeris schweinitzii (Fr.) Quél., 1886, Cladomeris spongia (Fr.) Quél. 1886, Coltricia schweinitzii (Fr.) G. Cunn. 1948, Daedalea fusca Velen. 1922, Daedalea spadicea (Pers.) Fr. 1821, Daedalea suberosa Massee 1906, Hapalopilus schweinitzii (Fr.) Donk 1933, Hydnellum spadiceum (Pers.) P. Karst. 1880, Hydnum spadiceum Pers. 1800, Inodermus schweinitzii (Fr.) Quél. 1888, Inonotus herbergii (Rostk.) P. Karst. 1889, Inonotus spongia (Fr.) P. Karst. 1882, Inonotus sulphureopulverulentus P. Karst. 1904, Mucronoporus spongia (Fr.) Ellis & Everh. 1889, Ochroporus sistotremoides (Alb. & Schwein.) J. Schröt. 1888, Phaeodon spadiceus (Pers.) J. Schröt. 1888, Phaeolus sistotremoides (Alb. & Schwein.) Murrill 1905, Phaeolus spadiceus (Persoon) Rauschert. 1988, Phaeolus spongia (Fr.) Pat. 1900, Polyporus herbergii Rostk. 1848, Polyporus holophaeus Mont. 1843, Polyporus schweinitzii Fr. 1821, Polyporus sistotremoides (Alb. & Schwein.) Murrill, Polyporus spongia Fr. 1863, Polyporus sulphureopulverulentus (P. Karst.) Sacc. & D. Sacc. 1905, Polystictus herbergii (Rostk.) P. Karst. 1887, Polystictus holophaeus (Mont.) Fr. 1851, Polystictus holophaeus (Mont.) Cooke 1886, Polystictus holopleus (Mont.) Fr. 1851, Polystictus schweinitzii (Fr.) P. Karst. 1879, Romellia sistotremoides (Alb. & Schwein.) Murrill 1904, Xanthochrous waterlotii Pat. 1924.


Plodnice jednoletá, vějířovitá až mělce nálevkovitá, třeň připojen bokem či ve středu, klobouky někdy slité. Nejčastěji střechovitě nahloučené nad sebou.
Klobouk 8 - 30 cm průměr, 1 - 4 cm silný, plochý nebo vmáčklý, lopatkovitý až vějířovitý a různě laločnatý. Svrchu soustředně pásovaný, hrubě plstnatý, oranžový až tmavě hnědý či kaštanový až černý, s ostrým, oranžovým, sírově žlutým až zelenožlutým okrajem. V mládí je většinou celý sírově žlutý a měkký, ve stáří tmavohnědý.
Rourky 0,3-1,5 cm dlouhé, hnědé, póry labyrintické, velké, hranaté, ve stáří lupenitě roztrhané, barvy nejdříve oranžové, později zelenožluté, až 0,1 cm velké. Otlačením olivově zelenají a ve stáří jsou barvy rezavě až tmavohnědé.
Třeň 3 - 9 cm vysoký, 2 - 6 cm tlustý, centrální nebo boční, plstnatý, barvy tmavohnědé.
Dužnina až 1,5 cm tlustá, v mládí měkká a šťavnatá, žlutohnědá až rezavě hnědá ve stáří až tmavohnědá, měkce vláknitá,
poněkud kyselé vůně.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní nebo vejčité, hladké, bezbarvé, velikosti 5-8 x 3,5-4,5 μm.
Výskyt květen až listopad v parcích alejích, ale i v lesích, dosti běžně na bázi nebo na kořenech živých jehličnanů a také na jejich pařezech. Upřednostňuje modříny, borovice a smrky.
Nejedlý.
Zajímavosti: Za sucha je nápadně lehký. Je to parazit našich lesů, který způsobuje hnědou hnilobu kořenů, bývá většinou původcem borových vývratů. Dužnina obsahuje barvivo, jež se používalo k barvení příze.
Možné záměny: Rezatec dubový Inonotus dryadeus, jež má povrch klobouku lysý a vyskytuje se na bázi živých dubů. Je taktéž nejedlý.

Základní znaky rodu Phaeolus - hnědák: Taxonomie: Čeleď Polyporaceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jednoleté, kloboukaté, přisedlé, nebo mají vyvinutý třeň.Hymenoforum je poroidní. Dužnina tmavohnědá. Výtrusný prach bílý až krémový. Výskyt paraziticky na kořenech jehličnanů a vyvolávají hnědou hnilobu.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 95.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 115, 204, 205.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 143
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 114.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 128.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 71
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 176.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 173.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 96.
Byl jsem velmi spokojen. Příště budu pokračovat dálším druhem, který jsem tento den fotil.

Schůze MK Úpice dne 10.8.2010

17. srpna 2010 v 17:38 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Zahájení shůzky provedl předseda Bohumil Pospíšil tím, že pořál všem členům, kteří slaví tento měsíc narozeniny nebo jmeniny. Potom předal slovo jednateli kroužku Petru Žáčkovi který nás seznámil s konáním výstavy v Praze, viz pozvánka na tomto blogu. Potom nás upozornil na ubíhající čas ke konání výstavy v Úpici, viz taktéž tento blog.  K tomuto jsme předjednali veškeré úkoly jež nás s tímto konáním čekají.
Dále jsme začali projednávat termín vycházky viz také pozvánku na tomto blogu.
Nakonec jsme určovali 51 druhů hub, které členové našeho klubu donesli a narovnali na lavici.
51druhů 1 část
51 druhů 2 část.
















Zatím co ženy třídily houby pro určení, pod dohledem přítele Průši, tak první předseda klubu Jirka Křížek a čestný předseda Jarda Václavík prohlíželi kroniku a vůbec se nevěnovali nové přítelkyni.

Dva bývalí předsedové nad kronikou
  
Příprava na určování

  
  













Členové po té určili 50 druhů hub a jeden se nám nepodařilo určit. Jená se o tento.
Lyophyllum

Dle růžových lupenů by to měla být závojenka. Rostla v listnatém náletu s vtroušenými smrky, zarostlého kopřivami a dalším plevelem, též nám tam rostou i muchomůrky zelené. Byla velmi nepříjemného silně okurkomoučného zápachu.
Pokud ji někdo znáte, tak doufám, že mi její n a dosti tuhé dužniny. Doufám, že pokud ji někdo pozná, tak mi toto sdělí v komentáři.
Předem děkuji.

Plíška brusinková červenec 2010

16. srpna 2010 v 15:45 | muchomurka modrá |  Čeleď Exobasidiaceae
31.července 2010 jsme se s manželkou a pejskem vypravili opět do Kocbeří na houby. Tentokrát nám štěstí trochu více přálo. Nejdříve jsem nafotil tuto Plíšku

Exobasidium_vaccinii_Jirásek3

Plíška brusinková

Exobasidium vaccinii (Fuckel) Woronin 1867


Slovenské jméno: Nahorúchovec brusnicový
Synonyma: Cylindrospora deformans Unger, Exobasidium vaccinii var. vaccinii (Fuckel) Woronin 1867, Fusidium vaccinii Fuckel 1861


Plodnice se projevuje deformací listů, které jsou vyboulené a na svrchní straně listu červené. Okraj listů je žlutočervený, spodní strana je nejprve růžová, později pokrytá výtrusorodou vrstvou..
Hymenium na spodní straně listu bělavé barvy a zde se na basidiích tvoří výtrusy.
Výskyt květen až listopad v rašeliništích se suchopýrem pochvatým a s vtroušenými břízami, blatkou nebo hoskou kosodřevinou, roste však i v nerašelinných lesích a to na brusince Vaccinium vitis-idea.
Nejedlá.
Zajímavosti: Houba značně deformuje listy. Někdy vytváří i menší listové hálky.

Základní znaky rodu Exobasidium - plíška: Taxonomie: Čeleď Exobasidiaceae, řád Exobasidiales, podtřída Exobasidiomycetidae, třída Exobasidiomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice nevytváří. Napadá různé části rostlin jež znetvořuje a odlišně barví. Výtrusné rouško bývá obvykle na spodní části listů. Vytváří i anamorfní stadium a je to parazit.

Literatura : Internetové stránky 2007.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 274.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 59.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 36.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 120, 137.

 Byla to docela úspěšná vycházka, kde jsme konečně nasbíralu trochu větší množství hub. Já jsem určil 30 druhů a z toho jsem nafotil hnědák Schwainitzův, vápenatku nazelenalou a kozáka březového. O tom až v některé další relaci.
Závěrem jsme se stavili u syna v hospůdce, kde si manželka daly výborné grilované kuřátko a já jsem si dal pro změnu bůček z jeho udírny. Vše jsme zapili dobrým pivem a pak nás jeho družka odvezla domů


MK Úpice - letní vycházka 21.8.2010

14. srpna 2010 v 20:10 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Zveme všechny příznivce na naší letní vycházku.


Sešlost na vycházce

Česká mykologická společnost Praha,
odbočka Mykologický klub Úpice

zve všechny příznivce a spřátelené houbaře na

LETNÍ HOUBAŘSKOU VYCHÁZKU

Datum konání:  
sobota 21.8.2010
Místo konání:      lesy Výšinky a Kocbeře
Sraz účastníků:
autobusová zastávka Hajnice, Výšinka     
                  (u restaurace) v 09:00 hodin

Vezměte s sebou: dobrou náladu, košík na houby, vuřty na opečení

Po návratu z lůna přírody je oběd a posezení zajištěno v restauraci Dřevěnka v Kocbeři od 12:30 hodin

Příjezd:
autobusem: linka Trutnov - Dvůr Králové n/L ( - Jaroměř ) a opačně
              z Trutnova odjíždí BUS v 08:32 hodin
              ze Dvora Králové n/L, želez. stanice odjíždí BUS v 08:03 hodin

vlakem: přípojné vlaky na autobusy - po trati č. 032 do Trutnova:
(vlak jede z Hradce Králové v 07:00, z Jaroměře v 07:18 , ze Starkoče v 07:40, z Červeného Kostelce v 07:50 a z Malých Svatoňovic v 08:00 hodin - příjezd doTrutnova v 08:22 hodin a přestoupit na bus směr Jaroměř lze na zastávce před nádražní budovou)
                                           po trati č. 030 do Dvora Králové nad Labem:
(vlak jede z Pardubic v 06:55, z Hradce Králové v 07:23, z Jaroměře v 07:42 a ze Staré Paky v 07:27 hodin - příjezd do Dvora Králové v 07:57 a přestoupit na bus směr Trutnov před nádražní budovou)

automobilem: po silnici č. 37
(automobil lze zaparkovat na Výšince u restaurace a po skončení akce si pro něj dojet busem anebo v Kocbeři u restaurace Dřevěnka a dopravit se busem (v 08:18 h) k místu zahájení akce)
Na Vaši návštěvu se těší členové MK Úpice

Závěr letní vycházky

Rozlučka



Výstava hub v Úpici.

13. srpna 2010 v 21:09 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Tímto Vás zvu na pěknou výstavu hub v Úpici. Jako každoročně bude i s tombolou. Budeme rádi i pokud nám nějaké houby dodáte.
Výstava hub Úpice 2010
Za celý Mykologický klub a pořadatele výstavy děkuji předem za Vaši návštěvu.

Výstav hub Praha.

13. srpna 2010 v 21:06 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Dovoluji si Vás pozvat na výstavu hub mateřské organizace v Praze.

Výstava hub Praha 2010
Přijďte v hojné účasti. Hodně zdaru přeje MK Úpice

Vycházka 29.7.2010

11. srpna 2010 v 16:14 | muchomurka modrá |  Fota z přírody
Dne 29.7.2010 jsme se opět vydali se ženou a naší čubičkou Ketty na procházku po Poříčském hřbetu. Asi po 2 hodinovém chození po lese jsem určil 9 druhů hub a k focení nebyla ani jedna.
Při návratu z toho byla smutná i naše Ketty a tak mi na lesní cestě alespoň zapózovala.

Ketty na lesní cestě
Na upatí Poříčského hřbetu u řeky Úpy, na skálním masivu porostlém listnatými stromy, především buky, jsem spatřil zajímavého slimáka, který byl asi 6 cm dlouhý. Tak jsem si jej okamžitě nafotil.
Lehmannia_marginata_Jirásek3
Zatím tento slimáček sp. není přesně určen. Byl bych rád, kdyby někdo v komentáři moji identifikaci potvrdil nebo vyvrátil.
Předem všem za příslušné komentáře děkuji.

Křehutka Candolleova červenec 2010

9. srpna 2010 v 16:49 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae
Pokračování minulého članku. Zatím co jsem fotil pečárky, tak můj malý vnuk, pomocník , pod ořešáky objevil pěné trsy křehutek Candolleových. Já jsem pomalu balil a on mi sebral stativ a musel jsem jeho nálezy vyfotit.

Psathyrella_candolleana_Jirásek5

Křehutka Candolleova

Psathyrella candolleana (Fr.) Maire


Další české jméno: Třepenitka de Candolleova
Slovenské jméno: Drobuľka Candolleova
Synonyma: Hypholoma candolleanum (Fr.) Quél. (1872), Drosophila candolleana (Fr.) Quél. (1886), Agaricus appendiculatus Bull. (1789), Agaricus candolleanus Fr. (1818), Agaricus catarius Fr. (1874), Agaricus egenulus Berk. & Broome (1861), Agaricus felinus Pass. (1872), Hypholoma appendiculatum (Bull.) Quél. (1872), Hypholoma catarium (Fr.) Massee (1902), Hypholoma egenulum (Berk. & Broome) Sacc. (1887), Psathyrella appendiculata (Bull.) Maire (1937), Psathyrella egenula (Berk. & Broome) M.M. Moser (1953), Psathyrella microlepidota P.D. Orton (1960).

Klobouk 2 - 8 cm v průměru, polokulovitý, později kuželovitě vyklenutý až téměř plochý, křehký, tence masitý, hladký, nasáklivý. V mládí s hojnými pomíjivými zbytky bílého vela na tenkém okraji. Často je radiálně vrásčitý, barvy bělavé až světle okrové. Pokud je vlhko je až žlutohnědý, za sucha hlínově bělavý. V dospělosti při okraji s fialovým odstínem.
Lupeny jsou husté, zoubkem připojené, světlé, později šedofialové až purpurově hnědé s bílým ostřím.
Třeň 3 - 10cm vysoký, 0,3 - 1 cm tlustý, válcovitý, dutý, hladký, pod kloboukem jemně rýhovaný až vločnatý, značně křehký, barvy bílé, někdy až hedvábně lesklé.
Dužnina bílá až hnědavá, tenká, křehká, chuť nevýrazná, vůně slabě houbová.
Výtrusný prach hnědě purpurový, výtrusy jsou elipsoidní, hladké, mající klíční pór, barvy hnědé, velikosti 7-8,5 x 3-5 µm.
Výskyt květen až září, dosti hojně ve skupinách nebo trsech v kyselých doubravách na zemi nebo rozkládajícím se dřevě v listnatých lesích, parcích a zahradách od nížin až do podhůří většinou na půdách písčitých a hlinitých, které jsou nevápenaté. Upřednostňuje akátové pařezy.
Jedlá.
Možné záměny: Křehutka šedohnědá Psathyrella spadiceogrisea roste hlavně podél cest a je jedlá. Křehutka běločerná Psathyrella leucotephra jež má čedivější lupeny a třeň s prstenem. Je jedlá. Křehutka rozvětvená Psathyrella multipedata jež roste v  početných natlačených trsech a více plodnic vyrůstá ze společné báze. Je nejedlá. Polnička tuhá Agrocybe dura která je hořká, klobouk má masitý a tuhý a je často popraskaný. Je nejedlá. Polnička raná Agrocybe praecox
jež nemá křehký klobouk a lupeny má bez fialového odstínu. Má také moučnou chuť i moučnou vůni. Je
jedlá. Křehutka vodomilná Psathyrella piluliformis jež se liší za vlhka kávově hnědým až kaštanovým kloboukem a má lupeny čokoládové. Je jedlá.
Zajímavosti: Přijde vhod právě brzkým výskytem. Hodí se pouze do polévek. Rozkládá opad. Je to velice proměnlivá houba

Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 19.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 170.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004
str. 614, 615.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 236, 237.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 259, 261.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 248.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 150.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 168.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str.142.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 193
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str.224
Mykologický sborník č. 3-5 str.54 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 71.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 395.

Po skončení fotografování jsem musel vyfotit za odměnu ještě svého pomocníka.

Můj pomocník
Potom byl spokojen, sbalili jsme fidlátka a šli jsme domů. Za dva dny jsem potom mikroskopoval výtrusy.
Psathyrella_candolleana_Jirásek4
Naměřeny výtrusy 27.7.2010 velikosti 6,9 x 5,2 µm.

Pečarka hlíznatá červenec 2010

1. srpna 2010 v 18:45 | muchomurka modrá |  Čeleď Agaricaceae
Dne 25 července jsem si všiml, že mi před okny v porostu několika starých smrků vyrostly pečárky. Byla neděle a měl jsem na návštěvě vnuka. Vzal jsem fotoaparát a vnuka s tím, že mí je pomůže nafotit. Takže jsem k nim zaklekl. a fotil.

Agaricus essettei
Pečárka hlíznatá
Agaricus essettei Bon 1983

Další české názvy: Pečárka obřízná, Žampión hlízkatý.
Slovenský název: Pečiarka hľuznatá.
Synonyma: Agaricus abruptibulbus Peck 1905

Klobouk 5 - 14 cm v průměru, v mládí kulovitý, později vyklenutý, ve stáří rozložený, na středu má nepříliš výrazný hrbol, tence masitý, hladký, jemně hedvábitý, někdy okraj jemně vločkatý,
bílý, ve stáří často vodnatě masově růžový, někdy i žlutý. Pomačkáním výrazně žloutnoucí.
Lupeny volné, husté, nejprve bělavě hnědé až masově šedé, později čokoládově hnědé nakonec černé.
Prsten v horní části třeně je dvojitý, tence blanitý, splihlý, často potrhaný a na spodní straně lemu pokrytý zoubkatými šupinkami barvy bílé nebo žluté.
Třeň až 10-12 cm vysoký, 0,8-2 cm tlustý, válcovitý, často dole zahnutý a na bázi má zřetelnou, deskovitě uťatou hlízu. K vrcholu je zúžený, barvy bílé, nad prstenem často narůžovělý a jemně vláknitý, později tmavne někdy až černá.
Dužnina bílá, porušením žloutnoucí, vůně slabě anýzová, chuti mírné.
Výtrusný prach čokoládově hnědý, výtrusy elipsoidní, hladké, barvy šedohnědé, bez klíčního póru, velikosti 6-8 x 4-5,5 µm.
Výskyt červenec až září ve vlhčích smrkových lesích a jejich travnatých okrajích. Vzácně ji nalezneme i v listnatých lesích.
Jedlý.
Možnost záměny:
Pečárka hajní Agaricus silvicola nemá deskovitě uťatou a nápadně odsedlou hlízu a menčí výtrusy. Je jedlá. Pečárka ovčí Agaricus arvensis nemá nápadně odsedlou hlízu a odlišné cystidy, roste spíše v trávě a je jedlá. V mládí za muchomůrku jízlivou Amanita virosa, která však má na bázi pochvu a je smrtelně jedovatá.
Zajímavosti: Vhodná k jakékoliv kuchyňské úpravě. Nejlépe do směsi. Je však velmi náchylná k absorbci těžkých kovů jako je kadmium.

Literatura : Internetové stránky 2009.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 69, 72.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 258.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 231
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 240.Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 162.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 40.
Kapesní atlas HOUBY
autor Edmund Garnweidner 1994 str. 94.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 210.

 Potom mě můj vnuk zavolal, že našel nějaké houbičky. Jednalo se o křehutku Condelleovu.
O tom příště.

27 července jsem tuto pečárku mikroskopoval a naměřil výtrusy 7-8,4 x 4,1-4,9 µm.