Září 2010

Lošák zprohýbaný září 2010

28. září 2010 v 17:21 | muchomurka modrá |  Čeleď Hydnaceae
6 zaří 2010 jsme se s přítelem Průšou vydali na trochu delší vycházku  do okolí Úpice. Začali jsme v Červeném Kostelci u 9 křížů, odtud jsme pokračovali na Rtyňské Končiny a dále do Roudenky a přes Popluž do Úpice. Na Rtyňských Končinách jse nalezli pěkné hnízdo lošáka zprohýbaného. Byl tam pod duby pěkně u cesty. Velmi rád jsem si ho nafotil.

Hydnum_repandum_Jirásek2
Lošák zprohýbaný
Hydnum repandum
L. 1753 

Další české jméno: Lišák zprohýbaný.
Slovenské jméno: Jelenka poprehýbaná
Synonyma: Dentinum repandum (L.) Gray 1821, Dentinum rufescens (Schaeff.) Gray 1821, Fungus erinaceus Vaill. 1723, Hydnum album Pers. 1818, Hydnum aurantium Raf. 1813, Hydnum bicolor Raddi 1807, Hydnum bulbosum Raddi 1807, Hydnum clandestinum Batsch 1783, Hydnum diffractum Berk. 1847, Hydnum flavidum Schaeff. 1774, Hydnum medium Pers. 1800, Hydnum pallidum Raddi 1807, Hydnum repandum subsp. repandum L. 1753, Hydnum rufescens Schaeff. 1774, Hydnum washingtonianum Ellis & Everh. 1894, Hypothele repanda (L.) Paulet 1812, Sarcodon abietinus R. Heim 1943, Sarcodon repandus (L.) Quél. 1886, Tyrodon repandus (L.) P. Karst. 1881.

Klobouk 3-15 c v průměru, sklenutý, tuhý, křehce masitý, později dosti plochý, na středu vtlačený a na okraji laločnatě zprohýbaný. Většinou plstnatý nebo vločkatě ojíněný, jinak lysý, v mládí na okraji podvinutý. Barvy žlutavé až světle žemlové, ve stáří a při otlačení výrazně žloutne.
Ostny 0,2-0,6 cm dlouhé, nepravidelné a husté většinou na třeň sbíhavé, špičaté, křehké, lámavé, v mládí bílé, později zbarvené jako klobouk, někdy světlejší.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,5-4 cm tlustý, většinou výstředný, válcovitý, dolů se obyčejně trochu zužuje a bývá často zahnutý. Je plný, jemně pýřitý, na bázi často plstnatý, dosti tuhý, barvy bělavé či krémové s nažloutlými až rezavými skvrnami.
Dužnina barvy skoro bílé nabíhající do růžovožluté, křehká, chuť mírně nakyslá ve stáří až slabě palčivá, vůně příjemná, lehce ovocná.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy skoro kulovité, hladké, bezbarvé, s krátkým apikulem, 6-9 µm velké
Výskyt červenec až listopad, vcelku hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, druhotné smíšené lesy, listnaté a jehličnaté lesy od nížin do hor. Upřednostňuje nevápenatou půdu.
Jedlý.
Možnost záměny: Lošák ryšavý Hydnum rufescens jež má klobouk rezavě oranžový, pravidelného tvaru, třen je štíhlejší, ostny většinou na třeň nesbíhají a barvu mají okrově oranžovou. Upřednostňuje horské jehličnaté lesy. Je jedlý. Krásnopórka ovčí
Albatrellus ovinus
která má však rourky místo ostnů. Je také jedlá. Liška obecná Cantharellus cibarius a lišce bledé Cantharellus pallens které však mají pevnější konzistenci dužniny a obě mají místo ostnů žebrovité lupeny. Jsou jedlé. Lošák bělavý Hydnum albidum , který je rozšířený v jižní Evropě. Nalezen už byl ve střední Evropě a liší se menšími výtrusy. Jedlý.
Zajímavosti: Často tvoří srostlice. Mladé exempláře často lidé považují za lišky. Ve stáří se hodí jako houbový prášek jen na koření a nebo blanžírovanéale i nakládané v octě. Lze je též možno použít se smetanou na topinky, nebo jako lošákové taštičky. Ve Francii patří mezi velmi oblíbené houby. V některých atlasech je uváděn pod latinským jménem Dentinum repandum.

Základní znaky rodu Hydnum - lošák: Taxonomie: Čeleď Hydnaceae, řád Cantharellales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou v mládí plstnaté, klobouk brzy olysávající, třeň středový nebo mírně výstředný, válcovitý, hymenium ostnité, výtrusný prach bílý nebo světle okrový, výskyt na zemi nebo silně ztrouchnivělém dřevě. Jsou mykorrhizní.


Literatura : Internetové stránky 2010.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 31.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 195,196.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 132, 133.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 134.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 69.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 106..
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 53, 59, 235, 242, 245.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 70.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995
str. 198.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 200.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 46.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 252
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 277, 285.
Mykologický sborník č. 8-10, str. 127, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79.

Na této vycházce jsme určili celkem 69 druhů hub a já nofotil ještě prašnou snět kukuřičnou, ryzece ryšavého, a slizáka růžového. O těchto houbičkách až něco příště.
Je škoda, že naši houbaři lišáka zprohýbaného často opomíjejí. Já i přítel Průša ji sbíráme a používám ji do směsi, nebo k naložení do kyselého nálevu. Nesmíme však zapomenout vždy před naložením oškrábat ostny. Jednou jsem toto neudělal a pak to ve skleničce vypadalo jako když tam plavou červi. Chce to ale sbírat mladé plodnice.
Ještě závěrem chci dodat, že byl pěkný sluneční den a nakonec jsme skončili v Úpici v hospodě s plnými košíky hub.

Penízovka splývavá srpen 2010

17. září 2010 v 12:30 | muchomurka modrá |  Čeleď Marasmiaceae
5.8.2010 jsem se opět vydal se ženou venčit pejska v Trutnově do lokality Poříčský hřbet. Bylo hezké odpoledne a tak jsme začali dokonce sbírat i houby. Při sběru jsem narazil na spousty penízovek splývavých. Protože se mi jeden trs zvláště líbil, tak jsem jej i nafotil.

Gymnopus_confluens_Jirásek6

Penízovka splývavá

Gymnopus confluens (Pers.) Antonín, Halling & Noordel. 1997


Další české jméno: Špička nepříjemná.
Slovenské jméno:Peniazovka trsovitá.
Synonyma: (Agaricus archyropus Pers. 1828, Agaricus confluens Pers. 1796, Agaricus ingratus Schumach. 1803, Collybia conflulens (Pers. ex Fr.)
Kumm 1871, Collybia ingrata (Schumach.) Quél. 1872, Marasmius archyropus (Pers.) Fr. 1838, Marasmius confluens (Pers.) P. Karst. 1889, Marasmius hariolorum sensu Rea 1922; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Marasmius ingratus (Schumach.) Quél. 1888.

Klobouk 1,5 - 6 cm v průměru, nízce zvoncovitý, pak rozložený ,vyhrblý, tenký, pružně masitý, lysý, hygrofánní, hladký až slabě rýhovaný, barvy bledě kožové až hnědavé, někdy bývá bělavý, později vybledá do bledě béžové.
Starší plodnice mají okraj často vlnitě prohnutý a většinou slabě rýhovaný.
Lupeny velmi husté, nízké, k třeni zoubkem přirostlé. Barvy bělavé, pak nahnědlé, někdy s narůžovělým odstínem, na ostří jemně brvité.
Třeň 5-12 cm vysoký, 0,15-0,7 cm tlustý, válcovitý, někdy i slabě pokřivený a smáčklý, žlábkovaný, tuhý, dutý, pružný, na bázi obalený bílým myceliem na kterém je přichyceno jehličí a listy. Jinak je po celé délce hlavně v mládí hustě bíle vločkatý až jemně chlupatý a dutý. Barvy je nahoře světle šedohnědý, dole v dospělosti tmavě hnědý, někdy s fialovým nádechem, jindy tmavě špinavě růžový až hnědý. Od dužniny klobouku lehce oddělitelný.
Dužnina bílá až světle hnědá, tenká, poměrně tuhá, houževnatá, chuti mírné, vůně zpočátku po hořkých mandlích, později bez zvláštního pachu.
Výtrusný prach bílý až světle krémový, výtrusy úzké, válcovité až elipsoidní, hladké, bezbarvé, velikosti 7-10 x 2-3 µm.
Výskyt červen až říjen ve velkých trsech, listnaté i jehličnaté lesy, dubohabrové lesy na nevápenatých půdách, bučiny v nížině a pahorkatině, ve vrstvě tlejícího listí a jehličí. Upřednostňuje tlející listí.
Nejedlá.
Možná záměna: Penízovka nahloučená Gymnopus acervatus jejíž třeň je přinejmenším alespoň v horní části lysý a roste pouze na pařezech ale i bázích živých stromů, je nejedlá. Špička česnekovonná Marasmius querceus neroste v trsech a má silný česnekový zápach a je
nejedlá. Penízovka hřebílkatá
Collybia peronata jež
má řídké, sírožluté až masově hnědé lupeny a dužnina je chutipeprné až ostré. Je nejedlá.
Zajímavosti: Mycelium prorůstá substrátem a tak na spodku třeně jsou pevně držící lista a i jehličí. Někdy roste v čarodějných kruzích. V některých starších publikacích autoři uvádějí její růst od jara do zimy. Též je v některých publikacích uváděna jako jedlá ale ke konzumaci se nedoporučuje.

Základní znaky rodu Gymnopus - penízovka: Taxonomie: Čeleď Marasmiaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou kloboukaté masité houby. Klobouk mají vyklenutý až plochý, hladký nebo jemně vláknitý. Lupeny jsou buď volné, nebo připojené. Třeň je středový a válcovitý. Výtrusný prach mají bílý. Výskyt saprotrofně na zemi, tlejícím dřevě ale i vyjímečně parazitický a to
na živých bylinách a živých dřevinách.

Naměřeny výtrusy 21.8.2008 8,4-9,8 x 2,2-2,8 µm. Nefoceno, pouze sběr pro mikroskopování.
Naměřeny výtrusy 30.8. 2008 7,8-8,4 x 2,8-3,3 µm.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 198.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 267.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 430, 431.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 192.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 179.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 182.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 105.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 126.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 96.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.46.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 170.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66, 84 (příloha 36/72 a 37/73).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 186.

Byla to krásná procházka cestou jsme na kládách viděli Babočku osikovou Nymphalis antiopa

Nymphalis_antiopa_Jirásek3

Manželka mi ji donutila vyfotit a nelitoval jsem. Jinak jsem cestou určil 24 druhů hub, nasbírali jsme si na smažku a trochu na sušení.Závěrem jsme se stavili na pivču.





Muchomůrka šedivka srpen 2010

13. září 2010 v 21:13 | muchomurka modrá |  Čeleď_Amanitaceae
4. srpna jsem vyrazil do Kocbeří se známými a ženou na borůvky do Kocbeří. Jak jsem uvedl v předešlém článku při publikování holubinky chromové. Druhé foto jsem udělal pod cestou zvanou Škvárovka byla muchomůrka šedivka.

Amanita_spissa_Jirásek5

Muchomůrka šedivka

Amanita spissa (Fries) Kummer 1871


Další česká jména: Muchomůrka šedá, Muchomůrka šedivka hnědnoucí, Muchomůrka šedivka var. tlustá, Muchomůrka šedivka var. veliká
Muchomůrka tlustá, Muchomůrka vznešená, Muchomůrka ztepilá.
Slovenské jméno Muchotrávka hrubá.
Synonyma: Agaricus excelsus Fr. 1821, Agaricus spissus Fr. 1838, Agaricus validus Fr. 1838, Amanita ampla Pers.1801, Amanita cariosa Fr. 1838, Amanita excelsa (Fr.) Bertill., Amanita excelsa (Fr.) P. Kumm. 1871,Amanita excelsa var. valida (Fr.) Wasser 1992, Amanita spissa var. ampla (Pers.) Veselý 1933, Amanita spissa var. cariosa (Fr.) Veselý, Annls 1933, spissa var. cariosa Fr., Amanita spissa var. cariosa (Fr.) Cetto 1987, Amanita spissa var. excelsa (Fr.) Dörfelt & I.L. Roth 1982 Amanita spissa var. valida (Fr.) E.-J. Gilbert 1918, Venenarius excelsus (Fr.) Murrill 1948.

Klobouk 5 - 20 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později nízce sklenutý až plochý, nerýhovaný. Barva šedohnědá nebo popelavá, okraj nerýhovaný, někdy lysý jindy pokrytý bílými až šedivými bradavkami, uspořádanými v soustředné kruhy.
Lupeny volné, husté, bělavé, břichaté, zužující se ke třeni.
Třeň 6 - 20 cm vysoký, 2 - 4 cm tlustý, v mládí plný, v dospělosti vatovitě vycpaný až skoro dutý, vylomitelný, na vrcholu jemně rýhovaný, pod prstenem bíle přítiskle šupinkatý, nebo hladký, nahoru zúžený a nad prstenem rýhovaný, na bázi zahrocený nebo zakončený řepovitou neodsedlou hlízou, která bývá až 4,5 cm v průměru, pokrytou jedním až dvěma pásy nenápadnými šupinkatě bradavčitými prsteny. Barvy bílé, ale k bázi je našedlý.
Prstenec po roztržení závoje velký, převislý, blanitý, bělavý s rýhovanou svrchní stranou.
Dužnina tlustomasá, bělavá, u některých forem lehce hnědne. Vůně zemitá až slabě ředkvová a chuť mírně po syrových bramborách.
Výtrusný prach je barvy bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, krátce vejčitě elipsoidní, amyloidní, velikosti 9-10 x 7-8 µm.
Výskyt červen až listopad v druhotných smíšených lesích na půdách nevápenatých, v jehličnatých i listnatých lesích a v horských smrčinách na zemi. Upřednostňuje buk a smrk a lehké písečné půdy.
Jedlá.
Možné záměny: Muchomůrka růžovka Amanita rubescens bázi třeně má červenavou a taktéž červenají poraněná místa, je jedlá. Muchomůrka tygrovaná Amanita pantherina mající rýhovaný okraj klobouku, hladký, nerýhovaný prsten
a bázi třeně má dole půlkulatou a nahoře odsazenou a je jedovatá. Muchomůrka porfyrová Amanita porphyria která má zaokrouhlenou
až skoro zploštělou hlízu a v horní části je lemována límečkem,
je jedovatá. Muchomůrka královská Amanita regalis mající žlutou barvu pod pokožkou klobouku. Je jedovatá.
Zajímavosti: V některých atlasech uváděna jako nejedlá, nebo podřadná jakost. Osobně ji již mnoho let používám do směsí a k nakládání. Výborná je pod maso, nebo naložená ve vlastní šťávě. Je to moje osobní zkušenost. Pozor ve starší literatuře je velmi často zaměňována za ní Muchomůrka tygrovaná Amanita pantherina - jedovatá. Podle nejnovější taxonomie je Amanita spissa var. validakterá má klobouk barvy medově hnědé, okraj rýhovaný a dužnina poraněním hnědne, Amanita spissa var. excelsa která na bázi nemá hlízu a je hluboce kořenující a Amanita spissa jeden druh. Já osobně podle makroskopických znaků souhlasím se starším dělením na jeden druh a dvě variety. Roste i v dosti suchém počasí. Vyrůstá s hřibem smrkovým a dokonce předpovídá brzký růst
hřiba smrkového. Vzácně bývá klobouk bílý a je to forma alba.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 53.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 214.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 642, 644, 646, 684, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 211, 215, 217.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 228, 229.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 134.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 152.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 24.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 84
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 32, 33, 127.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str.187.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 198, 203, 204.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 244.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 12, 18, 30, č. 3-5 str. 44, 72, 75, 77, č. 8-10 str. 141, 142, 144, rok
1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79, 136 (příloha 54/103 a 104).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 437.

Žena zatím co jsem hledal houby natrhala asi 4 litry borůvek a já měl plný košík hub, Byl to jeden z pěkných důchodcovských dnů, protože i počasí nám přálo.


Holubinka chromová srpen 2010

9. září 2010 v 13:26 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
4. srpna 2010 jsem se vydal s mojí ženou a známými do Kocbeří na borůvky. Bylo ten den docela hezké počasí. Manželka se známými sbírala borůvky, kterých tam bylo dosti. Já, který borůvky sbírá tím stylem akorát pár do pusy, jsem asi v okruhu 1 km kolem cesty zvané Škvárovka, sbíral houby a také fotil. Ve smíšeném lese smrk, bříza jsem se rozhodl nafotit holubinku chromovou.

Russula_claroflava_Jirásek4

Holubinka chromová

Russula claroflava Grove 1888


Slovenské jméno: Plávka chrómovožltá
Synonyma: Russula constans Britzelm. 1885, Russula decolorans var. constans (Britzelm.) P. Karst. 1926, Russula flava (Romell) Romell, Russula ochroleuca var. claroflava (Grove) Cooke 1890

Klobouk průměr 4 - 12 cm, ne příliš masitý, v mládí polokulovitý a v dospělosti vmáčklý až nálevkovitý, masitý, tvrdý a pevný, pokožka silná, za vlhka velmi slizká a lesklá, za sucha matná, jednobarevná, chromově žlutá, citrónově žlutá nebo oranžově žlutá, do poloviny až 2/3 slupitelná, hladká, později nepatrně žilkatá. Okraj je tenký, podvinutý, v mládí hladký , později však krátce rýhovaný
Lupeny dosti husté, až 1 cm vysoké, krátce připojené, často vidlené, žebernaté, křehké, v mládí mandlově bělavé, v dospělosti máslově žluté, ve stáří a poraněním šednoucí.
Třeň 4 - 9 cm vysoký, 0,8 - 2 cm tlustý, plný, válcovitý nebo soudečkovitý, pevný, v dospělosti houbovitě vycpaný, podélně jemně vrásčitý, na vrcholu ojíněný, nížeji lysý, bělavý (bez fialových či červených tónů), ve stáří s šedými žilkami dolů mírně rozšířený nebo naopak zúžený. Poraněním a stářím šednoucí až zvolna černající.
Dužnina dosti tlustá, tvrdá, pevná ale křehká, bělavá, po rozkrojení a ve stáří se zbarvuje šedě až šedočerně, většinou se slabě medově nasládlou nebo ovocnou vůní, chuť je v mládí natrpklá, později mírná, nasládlá.
Výtrusný prach bělavý až sytě okrový, výtrusy jsou bezbarvé, amyloidní, oválné, stěny mají síťovitě, hustě porostlé osténky a jsou 7-10 x 6-8 µm.
Výskyt červenec až říjen ve vlhkých březových lesích, březových hájcích, vrchovištích a přechodových rašeliništích a bažinách, ale i v lesích smíšených s vtroušenou břízou a pod olšemi. Dává přednost kyselým půdám a chladnějším polohám. Hlavně na rašelinách mezi rašeliníkem pod Břízou pýřitou Betula pubescens Ehrh., místy i pod břízou nízkou Betula nana L., na lesních loučkách, kolem potůčků, též i pod olšemi nebo osikami.
Jedlá.
Možnost záměny: Holubinka odbarvená Russula decolorans má klobouk oranžovější a roste v podhorských smrčinách. Je jedlá. Holubinka hlínožlutá Russula ochroleuca která má výtrusy bílé, dužnina má zpravidla ostrou chuť a tak silně nešedne. Vyskytuje se v jehličnatých lesích a je jedlá, Holubinka žlučová Russula fellea - nejedlá, Holubinka pružná Russula farinipes - nejedlá.
Zajímavosti: Je chutná, vhodná zejména k úpravě za čerstva. Mladé plodnice jsou dobré i v octě. Je to mykorhizní druh.
Někteří autoři ji nedoporučují sbírat, údajně prý nemá dobrou chuť. Já ji sbírám též v menším množství, protože plodnice jsou velmi brzo značně červivé. Někteří mykologové ji uvádějí pod latinským jménem Russula flava a nebo Russula ochroleuca var. constans.

Literatura : Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 86.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 104.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 354, 374, 375
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 331.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.308.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 210.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 182.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 148.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 196, 197.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 128.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 17, 42, 69, 138,139,140.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 103.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 87.
Atlas holubinek. Autor
Václav Mezer 1945 str.155, 156.

Určil jsem zde 20 druhů hub a nafotil ještě muchomůrku šedivku, o tom ale až příště.




Holubinka mandlová srpen 2010

1. září 2010 v 16:19 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Nabažen úspěchem v Kocbeřích jsem se druhý den 1.8.2010 vydal na svoji oblíbenou lokalitu do Trutnova - Lhoty.Těšil jsem se jak tam budu mít co sbírat a fotit. Po dlouhém hledání jsem našel jediný objekt k focení a to bylo ve smíšeném lese s převahou listnáčů v lokalitě nad rybníčkem. Líbila se mi holubinka mandlová s periskopem. Tak jsem konečně zaklekl a mohl jsem fotit.

Russula_vesca_Jirásek5
Holubinka mandlová
Russula vesca Fr. 1836

Slovenské jméno: Plávka mandľová
Synonymum: Russula mitis Rea 1922

Klobouk 4-12 cm v průměru, lysý, v mládí polokulovitý, pak plochý, uprostřed vmáčklý, s hladkým, podvinutým, ve stáří krátce rýhovaným ostrým, často obnaženým okrajem, často radiálně vrásčitý, masitý a tvrdý. Střed je jemně vrásčitý a pokožka klobouku je asi 0,1 cm odsazena od okraje a za vlhka je zrosolovatělá. Do 1/2 poloměru je slupitelná. Barvu má rozmytě masovou, masově růžovou až masově hnědou, později často se světle fialovými skvrnami.
Lupeny měkké, lámavé, krátce sbíhavé, husté, nízké, často u třeně hojně vidlené, bílé, později světle smetanové, na ostří někdy slabě zelené a často na ostří rezavě skvrnité. Za vlhka slzící.
Třeň 3-10 cm vysoký, 1,5-3 cm tlustý, tvrdý, plný, válcovitý, vrásčitý, směrem k bázi se zužuje. Barvy bílé ve stáří a po poranění především na bázi rezavějící.
Dužnina pevná, bílá, ve třeni žloutnoucí až rezavějící na řezu taktéž rezaví, vůně nevýrazná, ve stáří až slanečková, chuť oříšková až sladce mandlová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidního a často i hruškovitého tvaru, jemně bradavčité, amyloidní, bezbarvé, velikosti 5,5-8,5 x 4,5-6,5 µm.
Výskyt květen až říjen, hojně ve skupinách ale i jednotlivě v xerotermních dubo-habrových hájích, v kyselých doubravách, kyselých květnatých bučinách, v modřínových hajkách, nebo ve smíšených lesích s převahou modřínů, prosvětlených listnatých lesích, hlavně pod duby a habry. Vzácněji ji můžeme najít i v druhotných jehličnatých lesích pod smrky, na kyselých půdách. Najdeme ji však i na nevápenatých půdách.
Jedlá.
Možnost záměny: Holubinka celokrajná Russula integra, která má v mládí bledě okrové lupeny, klobouk má červenohnědý, přecházející až do fialova, třeň nemá na bázi ztenčený a roste hlavně v podhorských jehličnatých lesích. Je rovněž jedlá. Holubinka kolčaví Russula mustelina je jedlá a holubinka bukovka Russula heterophylla u níž převládá zelené nebo hnědozelené zbarvení a má menší výtrusy je jedlá, holubinka namodralá Russula cyanoxantha má na klobouku více šedomodrých odstínů a pružné nelámavé lupeny a je rovněž jedlá. Holubinka mdlá Russula veternosa rostoucí velmi vzácně pod duby a buky, mající světle žlutý výtrusný prach a ostrou dužninu, pročež je nejedlá.
Zajímavosti: dobře poznatelná houba podle kalně masového červeného zbarvení a na bázi ztenčeného třeně u nás dosti se vyskytující. Výborná upražená na škvarky v oleji. Je chutná ve všech úpravách a hlavně též s vejci. Roste i za suchého počasí. Je to jedna z nejchutnějších holubinek. Nevýhodou je značná červivost. Má velmi proměnlivé zbarvení a tak někteří autoři rozlišují různé formy. F.avellanea má klobouk barvy okrově hnědé a v mládí se podobá hříbku, f. romellii má barvu lískového oříšku a f. viridata je šeděolivová s nádechem lilákovým nebo masově načervenalým a vyskytuje se pod duby.

Literatura : Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 88.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 106
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 364, 783, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003
str. 318, 319.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 312.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 183.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 248.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 168.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 144.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 25, 160.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 30, 190, 193, 194, 197, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 77
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 18, 20, 21, 26, 27, 29, 35, 41, 44, 47, (fig. 60), 86,87.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 17, 18 ,30 ,32, č. 3-5 str. 75, foto str. 55, č. 8-10 str. 159, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 55, 65, 125.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 86.
Atlas holubinek. Autor
Václav Mezer 1945 str. 163, 164.

Celkem jsem na celé vycházce určil jen 14 druhů hub a fotitelná byla pouze tato jedna. Takže jsem odjížděl domů s jednou holubinkou mandlovou v košíku. Vzal jsem si ji k mikroskopování. Mikroskopoval jsem ji 3.8.2010 a naměřil výtrusy velikosti 5,6 x 7 µm.
Byla to jedna z mála nepovedených vycházek. Jediná věc která mě potěšila bylo ve Lhotě dobré pivo a teplé slunné počasí.