Říjen 2010

Klouzek kravský září 2010

31. října 2010 v 15:20 | muchomurka modrá |  Čeleď Suillaceae
7. září 2010 byl docela pěkný den a já jsem se vydal se ženou a pejskem do Kocbeří na brusinky.
Cestou na místo trhání jsme sbírali různé druhy klouzků, hřiby ale i kozáky nebo lišky. Po té, když jsme nasbírali brusinky, tak jsem si uvědomil, že za tolik let nemám nafocen klouzek kravský. Jelikož jich tam bylo nepřeberné množství, tak jsem jich pár nafotil.

Suillus_bovinus_Jirásek2

Klouzek kravský

Suillus bovinus (Pers.) Roussel 1806


Slovenské jméno:Masliak kravský
Synonyma: Agaricus bovinus (L.) Lam. 1783, Boletus bovinus L. 1753, Boletus bovinus Pers. 1825, Ixocomus bovinus (L.) Quel. 1888, Mariaella bovina (L.) Šutara 1987.

Klobouk 3-15 cm v průměru, v mládí vyklenutý, později plochý, hladký, v mládí polštářovitý s okrajem lehce zahnutým, ve stáří často zvlněný, za vlhka dosti slizký, rychle však vysychá a je lesklý. Barvy plavě žlutohnědé, červenohnědé někdy i oranžově hnědé, na okraji je světlejší a trochu plstnatý. Pokožka je jen částečně slupitelná. Rourky jsou světle šedožluté ve stáří až olivově hnědé, nesnadno od dužniny neoddělitelné, široce připojené, někdy i krátce sbíhavé s velkými hranatými póry, které jsou částečně radiálně složené, jakoby zoubkované, barvy šedožluté ve stáří a po otlačení až olivově hnědé, od dužniny jsou oddělitelné. Prsten schází.
Třeň 2-10 cm vysoký, 0,4-2 cm tlustý, v mládí břichatý, později válcovitý a je pokryt jemnými hnědavými vločkami.Barvy okrově žlutohnědé, někdy shodné s kloboukem, nebo je o něco světlejší. U vrcholu skoro vždy šafránově žlutý, na bázi má růžové mycelium.
Dužnina v klobouku pružná, barvy světle žluté až hnědavé, ve třeni často narůžovělá i s černavým nádechem. Na řezu někdy slabě modrající, při sušení se zbarvuje růžovomasově a při vaření fialově červená. Chuť je příjemně nakyslá, vůně slabě ovocná.
Výtrusný prach světle olivově hnědý, výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, hladké, barvy žlutavé, velikosti 7-10 x 3-4 µm.
Výskyt červen až listopad v přirozených i kulturních borových lesích od nížin do hor pod borovicemi s dvěma jehlicemi ve svazečku. Jsou to například borovice lesní, borovice černá, borovice blatka. Roste i vysoko v horách v kosodřevině. Najdeme jej však i v jehličnatých i smíšených lesích pod buky a borovicemi, na chudé půdě s nízkou vrstvou hrabanky. Upřednostňuje okraje lesů, podél lesních cest a někdy jej najdeme i na rašeliništích vždy pod borovicemi se 2 jehličkami ve svazečku.
Jedlý.
Možnost záměny: Klouzek kravský var. barvoměrný Suillus bovinus var. viridocaerulescens
má zelenomodrající dužninu
- jedlý, Klouzek (hřib) strakoš Suillus variegatus, u něhož je ale klobouk pokryt drsnými, plstnatými šupinkami a póry jsou velmi úzké. Je jedlý. Klouzek zrnitý Suillus granulatus , který má drobné póry, třeň ve vrchní části tečkovaný a je jedlý. Klouzek lepkavý Suillus viscidus jež má Klobouky převládajícími šedými odstíny, vyskytuje se pod modříny. Je také jedlý. Poddoubník siný Gyrodon lividus se liší tím, že nemá hnědookrový klobouk, rourky nesbíhají na třeň a roste pouze pod olšemi. Je jedlý. Klouzek bílý Suillus placidus jež má bělavé zbarvení na třeni purpurově hnědá zrnka a roste pod borovicí vejmutovku. Taktéž je jedlý. Klouzek žlutavý Suillus flavidus jež má barvu šedožlutavou a slupitelnou pokožku a na třeni má valovitý prsten. Je jedlý.
Zajímavosti: Je to mykorrhitický druh jehož partnerem jsou uvedené borovice. Velmi často v jeho společnosti najdeme Slizáka růžového Gomphidius roseus. Jejich podhoubí může dokonce srůstat. Můžeme jej najít i ve společnosti klouzka strakoše Suillus variegatus Někteří autoři jej uvádějí jako ne příliš chutného. Já jej však sbírám a používám k různé kulinářské úpravě. Do směsí nebo mladé plodnice dávám do kyselého nálevu, také jej suším. Je odolný vůči přepravě a málo červiví. Jinak se ještě uvádějí v některé literatuře další dvě odrůdy a to var. žlutopórá var. luteoporus jež má živě žluté póry a var. mírná var. mitis, jež má žluté rourky a šedohnědé až olivově rezavé póry. Obě jsou jedlé.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 49.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 144.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 678, 686, 687, 732, 733.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 270, 275, 276.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 369, 375.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 9, 23, 276.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 201, 213.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 212, 216.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 224.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 22, 58.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 100.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 75 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 92, 94, 150.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 56

Za celou vycházku za brusinkami jsem určil celkem 40 druhů hub a nafotil ještě pýchavku palicovitou. O té a zbytku vycházky až příště.


Slizák růžový září 2010

26. října 2010 v 12:38 | muchomurka modrá |  Čeleď_Gomphidiaceae
Jako poslední houba kterou jsem na vycházce s přítelem průšou 6.září 2010 fotil byl slizák růžový. Bylo to pro mě velké překvapení co jich na mezi podél cesty bylo. Ihned jsem sundal batoh a připravil focení.
Gomphidius_roseus_Jirásek1

Slizák růžový

Gomphidius roseus (Fr.) Fr. 1838


Slovenské jméno: Sliziak ružový
Synonymum: Agaricus glutinosus ß roseus Fr.1821, Gomphus glutinosus var. roseus (Fr.) P. Kumm. 1871)

Klobouk 1-6 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý a ve stáří až plochý někdy ve středu až prohloubený, za vlhka výrazně slizký, barvy červeně růžové, okraj v mládí podvinutý, pokožka slučitelná a slizká..
Lupeny tlusté, řídké, na ostří rovné, tupé a na třeň výrazně sbíhavé, barvy v mládí bílé, později od výtrusů olivově šedé, ve stáří černé. V mládí jsou zakrytý blanitým, bílým sliznatým závojem.
Prstenec tlustý, valovitý a je stvořen ze závoje a rozplynutého slizu, který v mládí pokrývá třeň
Třeň 2-6 cm vysoký, 0,5-1,5 cm kořenující, krátký, tlustý, válcovitý, vřetenovitý, směrem k bázi nepatrně zúžený,
pokrytý stíratelným, prosvítavým a později mizícím slizem, pod lupeny vločnatý, barvy bílé směrem k bázi žloutnoucí, báze nahnědlá až načernalá.
Dužnina měkká a šťavnatá, bílá, na řezu slabě růžoví, dole ve třeni načervenalá až nahnědlá, vůně neznatelná, chuť příjemně nakyslá.
Výtrusný prach je černohnědý až olivově černý, výtrusy tmavě hnědé, hladké, válcovitě vřetenovité 16-22 x 5-6,5m.
Výskyt
červenec až říjen v borovicových lesích ale i smrkových, většinou ve společnosti
klouzka kravského Suillus bovinus, na travnatých lesních cestách. Upřednostňuje podhorské lesy, mech, kyselou a písčitou půdu a jedle.
Jedlý.
Zajímavosti: Je považován za odrůdu slizáka mazlavého Gomphidius glutinosus, od něhož se liší jak velikostí, tak barvou a štíhlejšími výtrusy. Tento je též jedlý. Výskyt je dosti řídký a někde se nevykytuje vůbec. Někdy bývají třeně slizáku růžového
srostlé se třeněm
klouzka kravského. Kaizer v roce 1998 publikoval názor, že slizák růžový parazituje zčásti na podhoubí klouzka kravského protože se vyskytuje uvnitř jeho "čarovných kruhů". S tímto názorem souhlasím.

Zakladní znaky rodu Gomphidius - slizák: Taxonomie: Čeleď Gomphidiaceae, řád Boletales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Klobouk v mládí je spojen s třeňem vláknitým slizkým závojem, lupeny jsou řídké a sbíhavé, prsten mizivý dužnina bílá, výtrusný prach až olivově černý, neamyloidní hyfy, mykorrhizu tvoří s jehličnany.

Literatura : Internetové stránky 2010.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 412.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 321.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 686, 687, 732.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 269.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 369, 375.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 23, 268.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 212.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.58, 142.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 126.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str.108.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 94.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 67, 68.

Den to byl pro mě velmi úspěšný. Nafotil jsem některé druhy hub, které jsem něměl, Našli jsme i novou lokalitu slizáku růžového, přinesli domů houby v košíku a pochopitelně jak již jsem předeslal bylo i dobré pivečko. Domů jsem si přinesl slizáka růžového na mikroskopování. Naměřeny výtrusy 8.9.2010 18,2-19,6 x 5,6 µm


         

Ryzec ryšavý září 2010

21. října 2010 v 17:34 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Jak jsem konstatoval v předchozím článku, tak jsme s přítelem Průšou fotili více druhů. Jako první jsem nafotil u 9 křížů ryzce ryšavého. Líbilo se mi prostředí v jakém vyrůstal.

Lactarius_rufus_Jirásek4

Ryzec ryšavý

Lactarius rufus (Scop.) Fr. 1838


Slovenské jméno:Rýdzik ryšavý
(Agaricus rufus Scop. 1772, Agaricus variabilis Batsch 1783, Galorrheus rufus (Scop.) P. Kumm. 1871, Lactarius mollis D.A. Reid 1969, Lactarius rufus var. exumbonatus Boud. 1911, Lactifluus rufus (Scop.) Kuntze 1891)

Klobouk v průměru 2,5 - 11 cm, v mládí kuželovitý, později ploše vyklenutý, suchý, na středu často vtlačený se špičatým hrbolkem uprostřed, barvy červenohnědé nebo tmavě červené
se stříbřitým leskem, který způsobují vlákna na povrchu. Někdy má světlejší pás na okraji. V mládí je též na okraji klobouku trochu plstnatý.
Lupeny dosti husté, sbíhavé na třeň, smíšené s mezilupeny a málo větvené. Barvy v mládí bílé s masově růžovým odstínem, později světlehnědé se špinavými skvrnami. Ve stáří bíle poprášené.
Třeň 3 - 12 cm dlouhý, 0,5 - 2 cm tlustý, křehký, válcovitý, u vrcholu smáčklý a rýhovaný, na bázi zašpičatělý, brzo vatovitý, posléze dutý, dlouze vláknitý, barvy o něco světlejší než klobouk, u vrcholu trvale bělavý.
Dužnina světlá, brzy se zbarvující do červena, pevná, vůně nevýrazná kaučukové nebo po pryskyřičném dřevě, Chuť po chvíli velice palčivá. Na řezu roní bílé mléko, jež je ostře palčivé, na vzduchu barvu nemění.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy jsou krátce elipsoidní, mají síťovou ornamentiku, amyloidní, bezbarvé, velikosti 8-9,5 x 6,5-7,5 µm..
Výskyt květen až listopad, hojný, pod jehličnany a břízami, většinou na kyselých půdách, smrkové monokultury v rovině a pahorkatině na nevápenaté půdě, přirozené borové lesy na píscích a v rašeliništích borových porostů nebo smrčin s příměsí břízy, na vrchovištích a přechodných rašeliništích
Nejedlý.
Možnost záměny: Ryzec kafrový Lactarius camphoratus, jež má vodnaté mléko voní silně hlavně při sušení jako kafr, maggi nebo po cigorce. Je jedlý. Ryzec syrovinka. Lactarius volemus jež však voní po rybině a nepálí, má větší velikost a na středu nemá ostrý hrbol a lupeny po poranění rezavějí. Je jedlý.Ryzec hnědočervený Lactarius badiosanguineus jež má klobouk výrazně kaštanově hnědočervený s tmavším středem a stejně zbarvený třeň. Lupeny jsou oranžové a je nejedlý. Ryzec rašeliníkový Lactarius sphagneti podobnou barvu jako ryzec ryšavý. Roste však ve vlhkých bažinatých smrkových a borových lesích. Je nejedlý. Ryzec dubový Lactarius quietus se liší pruhatým kloboukem, hořkým mlékem a výskytem hlavně pod duby. Je nejedlý. Ryzec játrově hnědý se liší hlavně tím, že při zasychání bílé mléko žloutne. Je nejedlý.
Zajímavosti: I když údajně po nasolení je někde uváděn jako jedlý. Taktéž v klíči lupenatých hub přítel Pilát doslova uvádí : Uvařený je jedlý, ale nevalné chuti, po zvláštní přípravě někomu však chutná. Vyskytuje se i za suchého počasí. . Tvoří mykorrhizu s listnáči i jehličnany. Tvoří mykorrhizu s blatkou, borovicí nebo kosodřevinou horskou. Co se zdravotního hlediska týče, tak je to houba, která velmi dobře natahuje do sebe z půdy radioaktivitu. Patří mezi ty, u nichž
byla zjištěna největší koncentrace radioaktivity.

Základní znaky rodu Lactarius - ryzec: Taxonomie: čeleď
Russulaceae, řád Russulales, podtřídaAgaricomycetidae, tříd Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Jsou to kloboukaté masité houby podobné stavbou dužiny holubinkám. Liší se tím, že dužnina po poranění roní mléko, jež mívá barvu bílou, červenou, žlutou nebo je bezbarvé. Toto mléko na vzduchu buď barvu mění a nebo také ne.
Literatura : Internetové stránky 2010.

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 327.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 311.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 388, 389, 398.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 301, 305.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 208.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 228, 240.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 176
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 166, 168
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993
str. 164
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197, 216, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 120
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 140, 142.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 75, č. 8-10 str. 140, 142 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 88, 92, 93, 120, 121, příloha 84/163.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 100, 101.

Jinak radši ještě jednou doporučuji tento ryec ryšavý nesbírat.
V dalším článku se setkáme s posledním druhem houby který jsem ten den fotil.


Sněť kukuřičná září 2010

17. října 2010 v 20:54 | muchomurka modrá |  Čeleď Ustilaginaceae
Jak již jsem uvedl ve svém článku o lošáku zprohýbaném tak jsme 6. září 2010 s přítelem Průšou na Popluží při okraji cesty v kukuřičném poli uviděli dosti pěkných plodnic sněti kukuřičné. Měl jsem velkou radost, protože se mi poprvé povedlo tuto sněť nafotit.

Ustilago_maydis_Jirásek2

Sněť kukuřičná Sneť kukuricová

Ustilago maydis (DC.) Corda 1842


Slovenské jméno: Sneť kukuricová
Synonyma:Caeoma zeae Link 1825, Lycoperdon zeae Beckm. 1768, Uredo maydis DC. 1815, Uredo segetum f. zeae-maydis DC., Uredo segetum var. mays-zeae DC., Uredo zeae Desm. 1840, Uredo zeae Schwein. 1822, Uredo zeae-maydis DC., Ustilago carbo-maydis Phillipar.{?}, Ustilago mays-zeae Magnus 1895, Ustilago segetum var. mays-zeae DC. 1805, Ustilago zeae (Link) Unger 1836, Ustilago zeae-maydis G. Winter)

Sory jsou nádory pozoruhodné velikosti, Které vyvolávají v lodyhách , listech i květenství shluky sporangií nebo výtrusů.
Blanka kryjící nádory je zprvu stříbřitá, později hnědne a nepravidelně praská.
Výtrusy jsou jednotlivé kulaté chlamydospory velikosti 7-12 µm a tvoří prachovitou tmavohnědou vrstvu.
Výskyt na poškozené kukuřici.
Nejedlá.
Zajímavosti: Někdy se dříve používala i k jídlu. Americké černošky jej používali jak námel. Je to parazit na kukuřici.V Mexiku a dalších latinskoamerických státech jsou hálky sněti považovány za delikatesu, jídlo se má jmenovat Huitlacoche. V laboratorních pokusech u Fischerových potkanů byly zjištěny patalodické změny na játrech, vaječnících, plicích a děloze. Zatím však přímá toxicita nebyla prokázána a je otázkou dalších studií a výzkumů.

Základní znaky rodu Ustilago - sněť (prašná): Taxonomie: Čeleď Ustilaginaceae, řád Ustilaginales, podtřída Ustilaginomycetidae, třída Ustilaginomycetes, oddělení říše Basidiomycota, Fungi. Sory (nádory) tvoří shluky výtrusů nebo sporangií. Vyvíjejí se v různých částech hostitele. V dospělosti praskají a odkrývají obvykle prachovitou, černohnědou, olivovou nebo purpurově hnědou hmotu výtrusů. Vzácně může být
hmota světlá. Sterilní buňky chybějí. Výtrusy jsou jednotlivé, netvoří klubka.
Literatura : Internetové stránky 2010.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 332.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 27.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 218, 256.

To jméno té mexické delikatesy mi napsal přítel Bednár ze Slovenska. Já ani on by jsme tu delikatesu asi nejedli. Jinak se tato sněť dá těžko zničit. Trvá zhruba tři roky co se nesmí na tom poli kukuřice pěstovat. Zato právě v Mexiku mladé rostliny nařezávají a tuto sněť pěstují.
Takže jestli někdo seženete recept na toto jídlo a okoštujete jej tak mi dejte vědět. Já jsem si dal radši v hospůdce dobrého krakonoše.


Hřib smrkový - srpen 2010

13. října 2010 v 15:21 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Jak jsem se zmínil v minulém článku o vycházce mykologického klubu Úpice dne 21. srpna 2010 že jsem nafotil 2 druhy hub. Tak první druh  který jsem fotil byl bělochoroš modravý, jehož foto jsem přidal do galerie a popsal jsem již 24. ledna tohoto roku. Měl nádhernou modrou barvu a moc se mi líbil, proto jsem neváhal zakleknout a nafotit jej. Pak po delším putování a hlavně sbírání (ne hledání) hub mne kamarád zavolal že se v pěkném prostředí klube hřib smrkový. Pozice se mi líbila a tak jsem jej nafotil, i když snímků hřibu smrkových mám dosti. Viz galerie hub.

Boletus_edulis_Jirásek26

Hřib smrkový

Boletus edulis Bull. 1782


Další česká jména:Hřib obecný, Hřib pravý, Hřib arktický
 Slovenské jméno: Hríb smrekový
Synonymum: Dictyopus edulis (Bull.) Forq. 1890, Leccinum edule (Bull.) Gray 1821, Boletus edulis f. arcticus Vassilkov, 1966, Boletus edulis f. laevipes (Massee) Vassilkov 1966, Boletus edulis var. laevipes Massee1892, Boletus edulis subsp. bulbosus Schaeff.,
Boletus edulis subsp. trisporus Watling 1974, Boletus edulis var. arcticus (Vassilkov) Hlaváček 1994, Boletus solidus Sowerby 1809, Boletus edulis f.edulis Vassilk, Boletus esculentus Pers., Tubiporus edulis Schaeff. : Fr., Boletus filiae Gillet.

Klobouk průměr 5 - 30 cm, polokulovitý, pak široce vyklenutý, hnědý, světle až kaštanově hnědý, v mládí však čistě bílý a jemně plstnatý, hladký ojíněný, matný, bez žlutavého pásku na okraji. Často jemně vrásčitý Za vlhka lepkavý, oschlý je lesklý.
Rourky jsou u třeně vykrojené, zprvu bílé, později žluté pak žlutozelené. Póry jsou drobné, okrouhlé, stejné barvou jako rourky a otlačením barvu nemění.
Třeň je 2-20 cm dlouhý a 1,5-10 cm tlustý, v mládí soudkovitý, potom kyjovitý až válcovitý, na bázi řepovitě ztlustlý, se síťkou po celé délce, většinou je znatelná v horní polovině. Barvy bělavé až smetanově žluté. Ve stáří je zahnědlý zejména v horní polovině, na bázi bílý.
Dužnina je v mládí pevná, ve stáří vatovitá, bělavá až čistě bílá, neměnná, lahodné houbové až oříškové chuti a příjemné silně houbové vůně.
Výtrusný prach je světle olivově hnědý až olivově zelený, výtrusy jsou vřetenovité, hladké, velikosti 14-20 x 3,5-6 µm, barvy hnědožlutavé až olivově hnědavé.
Výskyt červenec až listopad v kulturních smrčinách, na podzim též v borech, smíšených lesích hlavně s převahou břízy, vyjímečně v listnatých lesích. Upřednostňuje smrkové monokultury a kyselejší půdy. Najdeme jej v nížinách i pahorkatinách. V tundrách na Čukotce a na kamenitých stráních u Ochotského moře v řídkých porostech břízy. Upřednostňuje horské a podhorské smrčiny.
Jedlý.
Možnost záměny: Hřib dubový Boletus reticulatus mající výrazně vyznačenou tmavou síťku na světlém podkladu
třeně, bledší klobouk s praskající pokožkou, roste pod duby a buky a to již koncem jara a je jedlý. Hřib žlučník Tylopilus felleus, který má nápadně vyduté rourky proti kraji klobouku, póry jsou narůžovělá, na celém třeni je výrazná síťka a má odporně hořkou chuť dužniny, je nejedlý. Hřib borový Boletus pinophilus mající klobouk i třeň sytě červenohnědý a hrbolatý a je jedlý. Hřib horský Boletus subappendiculatus mající žluté póry i dužninu, třeň na bázi zúžený a je rovněž jedlý. Pozor vyskytly se i záměny mladých plodnic se závojenkou olovovou Entoloma sinuatum která má však lupenatý hymenofor a je jedovatá!!! Hřib žlutavý Boletus clavipes má žlutý nebo citrónově žlutý klobouk klobouk. Je jedlý.
Zajímavosti: Je to naše nejoblíbenější houba vhodná ke každé úpravě. Výborné jsou smažené hlavičky v těstíčku. Nebo malé hlavičky s vejci, dále pak smažený jako řízek, ve vlastní šťávě s kmínem, dále pak je výtečný v omáčkách, zejména ve smetanové. V anketě 1969 skončil na 4. místě s 13 recepty. Škoda že je náchylný k červivění.Prodával se již i na staročeských trzích. Je to kodexová houba. Přesto obsahuje v nepatrném množství jed, který není nebezpečný pro člověka. Je to jed α-amanitin. Velké množství synonym dle rozdělení Vassilkova najdeme v Mykologickém sborníku 3-5 1970. V roce 1970 se znovu objevil v anketě o nejchutnější jídlo a to v úpravách na cibulce s vejci, jako řízek, v libovolné polévce, v hrachové polévce, v bramboračce, v omáčce na kyselo, dušený s Holubinkou namodralou, naložený v octě, v paprikové smetanové omáčce, dušený ve vlastní šťávě. Je to mykorhizní houba. Nejvíce se vyskytuje 2-3 týdny po vydatných deštích a to i na horských loukách, kde rostou jednotlivě smrky. Tvoří mykorhizu s listnáči i jehličnany v mechem bohatých lesích. Místa napadená škůdci žloutnou.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 25.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.121.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 674, 676, 680, 681, 682, 684, 704, 710, 711, 714, 782, 783, 784, 786.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 284, 285, 286, 299, 390.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 337, 338.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 270.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 2302, 203, 204, 235, 236, 246.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 226.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 202.
Kapesní atlas HOUBY
autor Edmund Garnweidner 1994 str. 8.           
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 76, 78.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 187, 196, 206, 234, 241.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 117.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 82.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, 29, 30, č. 3-5 str. 33, 34, 35, 72, 75, 77, č. 8-10 str. 136, 138, 159,160, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 86 (příl. 22/43).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 60.

Dne 19.6.2009 jsem hřiba smrkového mikroskopoval a naměřil jsem výtrusy velikosti 14-16,8 x 4,2-5,6 µm.

U tohoto hřibu jsem si vzpoměl na ruskou pohádku o Ivanovi, jak se tam dědeček hříbeček ukláněl a nakonec Ivan musel ohnout hřbet. Zde se též hříbeček uklání a hřbet jsem musel ohnout já, abych jej nafotil. Jinak to byla opravdu moc hezká vycházka.


Letní vycházka MK Úpice srpen 2010

13. října 2010 v 11:35 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
V sobotu 21 srpna 2010 pořádal Kroužek MK Úpice letní vycházku do lesa Království v okolí Kocbeří. Sešlo se nás asi 30 houbařů. Přijela i regionální televize, houbaři z Trutnova, Rychnova nd Kněžnou, Náchoda a Žacléře. Vystoupili jsme v Hajnicích - Výšinka a postupovali jsmě směrem kr Kocbeřím.
Došlo i na určování hub. Bylo určeno celkem 83 druhů hub. Vše je dobře k k vidění na internetové adrese http://www.televize-js.cz/storage1/upice_20100821_b.wmv.
Každý nasbíral plný košík hub a já jsem si dokonce i 2 druhy vyfotil. O tom až v další rubrice.
Závěr byl v hospůdce nesoucí jméno Dřevěnka, kde podávali dobrý guláš, grilovaná kuřata atd.
Celou dobu nás provázel jezevčík, který přijel až z Rychnova nad Kněžnou.

Náš průvodce z Rychnova

Pomohl nám hledat houby a vymetal kde jaký potůček nebo tůňku.
Byla s námi i 93 letá členka MK  Trutnov, která čile sbírala a moc se jí tu líbilo.

Nejstarší členka MK Trutnov
Sice chodí již o dvou berličkách, protože má už třetí umělá kolena, ale účastní se všech akcí. Je to ta v čele stolu.

Občerstvení po vycházce.
Jinak se tam dobře hodovalo a protože bylo nádherně, tak se nikomu nechtělo domů.

Hřib červený srpen 2010

9. října 2010 v 16:54 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
14. srpna 2010 jsem byl v dopoledních hodinách venčit pejska na sídlišti. Kousek od paneláku jsem najednou po břízou zahlédl něco zářivě červeného. Při příchodu blíže jsem zjistil, že jsou to hřiby červené. Bohužel jeden byl vyvrácen. Divil jsem se, že když tam projde tolik lidí zůstaly. Já jsem neváhal a hned jsem zašel zpět domů pro fotoaparát, abych tu nádheru nafotil.

Boletus_rubellus_Jirásek4

Hřib červený

Boletus rubellus Krombh. 1836 

Další česká jména: Suchohřib pestrý, Suchohřib červený, Poddoubník červený
Slovenské jméno: Suchohríb karmínový
Synonyma: Boletus sanguineus With. 1792, Boletus versicolor Rostk. 1844, Leucobolites rubellus (Krombh.) Beck 1923, Tubiporus rubellus (Krombh.) Imai{?} 1968, Xerocomus rubellus (Krombh.) Quélet.1895.

Klobouk 2-8 cm v průměru, polokulovitý až sklenutý, později polštářovitě plochý, sametový, v mládí barvy krvavě až třešňově červené, ve stáří bledne ale vždy najdeme na něm červený odstín. Většinou nerozpraskané, pokud někdy je políčkovitě rozpukaný tak v trhlinách je žlutý. Ve stáří zůstává zachován pouze krajový červený pás. Pokožka nejde sloupnout
Rourky přirostlé ke tření, někdy i na třeň sbíhají. Barvy citrónově žluté nebo zlatožlutě, pomačkáním a stářím modrají až zelenají. Póry široké, hranaté, citrónově žluté, otlakem modrající.
Třeň 3-12 cm vysoký, 0,4-2,5 cm tlustý, válcovitý až vřetenovitý, často trochu ztluštělý, někdy na bázi prohnutý, vláknitý až rýhovaný, barvy žluté, ale v dolní polovině bývá výrazněji červený až rezavočervený. Otlačením modrá.
Dužnina máslově měkká, rychle se rozkládající, v dospělosti stáří však ve třeni vláknitě tuhá. Barva bílá v klobouku, ve třeni žlutá až žlutavě nahnědlá, někdy i vínově načervenalá, na řezu slabě modrozelenající, chuť mírně nakyslá, vůně jemně houbová.
Výtrusný prach olivový až olivově hnědý, výtrusy elipsoidně vřetenovité, hladké, barvy žlutavé až žlutohnědavé, velikosti 9-17 x 4-6,5 µm.
Výskyt červenec až říjen dosti vzácně v listnatých i smíšených lesích, na hrázích rybníků, v parcích a zahradách. Upřednostňuje lípy a duby zejména rostoucí na okrajích cest a jako substrát trávu a teplejší polohy.
Jedlý.
Možnost záměny: Hřib meruňkový Boletus armeniacus který má klobouk v meruňkových odstínech a na třeni nemá výrazné červené ani purpurové odstíny. Je jedlý. Hřib osmahlý Boletus ferrugineus vyskytuje se převážně ve smrčinách. Je také jedlý. Hřib rubínový Rubinoboletus rubinus je vzácný, chráněný, a má téměř kulovité výtrusy. Jedlost neudána. Hřib žlutomasý Boletus chrysenteron má větší počet hnědého barviva v pokožce klobouku a je jedlý. Hřib sametový Boletus pruinatus jež má červenavě hnědý klobouk třeň světleji žlutý a vyskytuje se později.
Zajímavosti: V roce 1969 byl tento Suchohřib sklízen v pivním sklepě restaurace Nový Hradec v Hradci Králové. Jeko jeden ze vzácnějších druhů, byl vystavován na výstavě v roce 1970 v Teplicích. Někteří mykologové jej, ale i ostatní příbuzné druhy, považují za suchohřiby rod Xerocomus a tento někdy za odrůdu hřiba žlutomasého Boletus chrysenteron.

Literatura: Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 134.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 340, 341.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 696, 697, 700.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003
str. 280.
Houby autoři Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 358, 362.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 273.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 206, 207
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 220.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 105.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 104.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, 19, rok 1970.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 58.

Tak pro mně krásné dopoledne a venčení pejska dopadlo velmi dobře. Získal jsem i jednu docela vzácnou fotografii.



Hřib březový srpen 2010

3. října 2010 v 17:14 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
15. srpna 2010 mi bylo zdravotně lépe, tak jsem se vydal na vycházku do Trutnova - Lhoty. Bylo pěkné počasí. I kyž zde je velmi kopcovitý terén a lesy neupravené, došel jsem až pod Jižní Čížkovi kameny. První překvapení mě čekalo hned nade Lhotou ve starém písníku. Našel jsem zde zajímavý hřib, který jsem hned nafotil.
                       
Boletus_betulicola_Jirásek1


Hřib březový

Boletus betulicola (Vasilkov) Pilát et Dermek 1974


Slovenské jméno: Hríb brezový
Synonyma: Boletus edulis f. betulicola (Vassilkov) Vassilkov 1966, Boletus edulis subsp. betulicola (Vassilkov) Hlaváček 1994, Boletus edulis var. betulicola Vassilkov 1948

Klobouk 5-15 cm v průměru, polokulovitý, později klenutý, ve stáří plochý, hladký, suchý, za vlhkého počasí slizký. Barvy bělavé, našedlé až světle okrové.
Rourky jsou 1-2,5 cm dlouhé, u třeně vykrojené, v mládí bílé, brzo bledožluté a ve stáří až žlutozelené. Póry jsou drobnéokrouhlé, barvy stejné jako rourky a otlačením barvu nemění.
Třeň 5-20 cm vysoký, 1,5-7 cm tlustý, nejdříve břichatý později válcovitý, u vrcholu se ztenčuje a na bázi je rozšířený, bělavý až světle okrový, síťka do 1/3 pouze od vrcholu.
Dužnina barvy bílé, pouze pod pokožku má slabý šedozelený odstín. Vúně příjemně houbová, chuť lahodná, podobná hřibu dubovému.
Výtrusný prach je olivově hnědý
Výskyt červen až říjen v březinách na písčitých půdách.
Jedlý.
Zajímavosti: Chutný ale vzácný, pravděpodobně tvoří mykorizu s břízami .

Literatura : Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 117.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003
str. 429
Mykologický sborník č. 3-5 str. 33, 34, rok 1970.

Po delším makroskopickém zkoumání, jsem zjistil že znaky odpovídají tomuto hřibu. Je možné, že někteří mykologové budou se mnou nesouhlasit. Řada jich tuto varietu neuznává. Já se držím taxonomie dle Fungorum a tam tento druh je veden samostatně. Já osobně se k tomuto přikláním. Je to věc názoru.
 Jinak jsem zde nalezl 59 druhů hub a věnoval se hlavně sbírání. Takže jsem další nefotil. Po vyčerpávajícím hledání hub ve značně kopcovitém terénu jsem se před odjezdem autobusu zastavil v místní hospůdce na dobrém pivečku.