Prosinec 2010

Chřapáč jamkatý září 2010

30. prosince 2010 v 23:48 | muchomurka modrá |  Čeleď Helvellaceae
Konečně se mi manželku s pejskem podařilo 20. září 2010 vytáhnout na houby až na Vébrovku . Slíbil jsem jim, že při zpáteční cestě sejdeme na pivo do restaurace Dvoračka. Cestou jsme nacházeli dosti hub. Naplnili jsme košíky a já jsem si cestou i něco nafotil. Bylo tam u lesní cesty, v řadě vyrovnané jako vojsko, hodně chřapáčů jamkatých. Tak jsem neváhal a přece jsem si jednoho nafotil. Moc se mi líbil svým tvarem.

Helvella_lacunosa_Jirásek3

Chřapáč jamkatý

Helvella lacunosa Afzel. 1783 


Další český název: Chřapáč rýhovaný.
 Slovenský název: Chriapač jamkatý
Synonyma:Costapeda lacunosa (Afzel.) Falek{?} 1923, Helvella cinerea (Bres.) Rea 1928, Helvella costata Berk. 1879, Helvella lacunosa Afzel. ex Fr., Helvella lacunosa var. sulcata (Afzel.) S. Imai 1954, Helvella leucophaea Pers., Helvella mitra Schaeff. 1763, Helvella scutula var. cinerea Bres., Helvella subcostata Cooke 1879, Helvella sulcata Afzel. 1783..
Plodnice 8-15 cm vysoká
Klobouk 1-7 cm v průměru a 2-7 cm vysoký. V mládí miskovitý, později má 2 - 4 nepravidelné sedlovité laloky spodním krajem přirostlé ke třeni, hladký, lysý, dutý. Barvy modrošedé, tmavošedé až černošedé.
Spodní strana hladká a světle šedá
Třeň 2 - 10 cm vysoký, 0,5 - 3 cm tlustý, válcovitý nebo úzce kyjovitý, někdy až skoro hranatý, různě pokroucený, komůrkatý až dutý, výrazně jamkatý a ostře žebernatý. Barvy světle šedé. Šedohnědé až černé, na bázi často bělavý.
Dužnina bílá, silná asi 0,2 cm, křehká, drobivá, vůně slabě zemitá. chuť nenápadná až příjemná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou široce elipsoidní, hladké, bezbarvé, velikosti 15-19 x 9,5-12 µm
Výskyt květen až říjen kyselé doubravy a oligotrofní habrové doubravy, na holé zemi, nevápenatých půdách a otevřenějších místech, málokdy v jehličnanech. Najdeme jej na lesních lukách, v křovinách, na lesních skládkách dřeva a samozřejmě i na starých spáleništích. Upřednostňuje písčité a jílovité a hlinité kyselé půdy a smíšené lesy. Roste nepříliš hojně.
Jedlý.
Možné záměny: Chřapáč kadeřavý Hevella crispa, který je vždy bělavý a okraj klobouku nemá přirostlý e třeni. Je jedlý. Chřapáč tmavý Helvella atra - nejedlý. Chřapáč pružný Helvella elastika, který je menší, má hladký nejamkatý třeň, sedlovitý laločnatý klobouk a je jedlý. Chřapáč přilbovitý Helvella phlebophora jež je menší (dosahuje výšky do 3 cm), barvy našedlé hnědavé až světle hnědé. Třeň je barvy bělavé nebo světle okrové a je jedlý a vzácný, Chřapáč bělonohý Helvella spadicea Klobouk nepravidelně laločnatý, tmavohnědý až černý, třeň nežebernatý v mládí bílý chráněný, zařazen v Červené knize.
Zajímavosti: Chutný, starší plodnice jsou však tuhé a těžko stravitelné. Najdeme jej však i ve vysokohorských polohách, po sněhových vyležiskách ve výšce 2700 až 2800 m. Chřapáč brázditý Helvella sulcata, jež je někde uváděn zvlášť, je podle většiny autorů totožný s chřapáčem jamkatým Helvella lacunosa. Ve Fungoru je název Helvella sulcata uváděn jako synonymum.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 29.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 131.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 76, 78.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003
str. 113.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 77.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 34.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 38.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 28.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 56.
Mykologický sborník č. 3-5
str. 58 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 72, 156 (příloha 4/8)

Doma jsem jej 26.září mikroskopoval a naměřil výtrusy velikosti 16,8-18,2 x 11,8-12,8 µm.
Vedle těchto chřapáčů pokračovala řada dalším druhem a to na tom bylo zajímavé. O tomto budu pokračovat v dalším šlánku v příštím roce. 



Vláknice Bongardova září 2010

23. prosince 2010 v 21:21 | muchomurka modrá |  Čeleď Inocybeceae
Dne 19.9.2010 jsem se vypravil na Poříčský hřbet , zvedající se v Trutnově nad řekou Úpou, nafotit vláknici Bongardovu. Šla se mnou moje žena i naše Kettynka. Roste zde již několik let stále na stejném místě. Že již tam vyrazila mě upozornil pan Novotný, který se vláknicemi zabývá. Na úpatí kopce nad plovárnou, padajícího až k řece a porostlého buky a dalšími listnáči jich několik bylo. Tak zatím co se naše čubička koupala v řece, já fotil.
Inocybe_bongardii_Jirásek8

Vláknice Bongardova
Inocybe bongardii (Weinm.) Quél. 1872

Slovenské jméno: Vláknica Bongardova
Synonyma: Agaricus bongardii Weinm. 1836, Inocybe absistens (Britzelm.); Sacc. 1887, Inocybe bongardii var. bongardii (Weinm.) Quél. 1872 , Inocybe fallaciosus (Britzelm.); Sacc.

Klobouk 2-10 cm v průměru, v mládí podvinutý později zvoncovitý, sklenutý až plochý s tupým hrbolem, paprsčitě vláknitý a taškovitě jemně šupinkatý. Barvy okrově hnědé až hnědé, někdy červenavě skvrnitý, na okraji bledší. Na středu s přitisklými hnědými šupinkami. Okraj je ostrý, hladký, místy rozpukaný.
Lupeny široce až úzce připojené, bělavé až béžové, později světle šedohnědé až šedočervené, ve stáří hnědé, na ostří bíle vločkaté.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, válcovitý, pevný, holý, plný, na bázi někdy ztlustlý, na vrcholu vločkatý, jinde vláknitý, barvy bílé, později nahnědlé, s vínově červeným odstínem. Směrem k bázi barvi oranžově hnědavé až červenohnědé. Poškozením červená.
Dužnina tenká, v klobouku bělavá, ve třeni načervenalá, na řezu slabě červené nebo fialoví, vůně sladká jako přezrálé hrušky, chuť nevýrazná až mírně ostrá.
Výtrusný prach tabákově hnědý, výtrusy elipsoidně ledvinovité, barvy žlutohnědé, velikosti 11-16 x 6-9 µm
Výskyt srpen až říjen v listnatých lesích pod buky duby habry a lískami. Upřednostňuje živnější vápencové půdy v teplejších oblastech, jako jsou vápencové orchideové bučiny, najdeme ji i ve špalírových porostech dryádky v Tatrách i Alpách. Vyjímečně ji najdeme v jehličnatých lesích.
Nejedlá.
Možnost záměny: Vláknice Bongardova var. rybovonná Inocybe bongardii var. piscidora voní po rybách a je nejedlá. Čirůvka kravská Tricholoma vaccinum jež nevoní po ovoci a má bílý výtusný prach. Je nejedlá. Vláknice jelení Inocybe cervicolor která se liší růstem pod jehličnany na bazickém podloží, zemitě páchnoucí dužninou a na středu má vztyčené šupiny. Je nejedlá.
Zajímavosti: Je to mykorhizní druh. Na internetových stránkách ji někteří mykologové označují jako jedlou, a to hlavně ve Slovinsku. Jiní autoři ji zase uvádějí jako jedovatou.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 354.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 392.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 520.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 281.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 184.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 120.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 195.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 154.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 332.

Minulý rok jsem tento druh mikroskopoval a to 19.8.2009 a naměřil výtrusy velikosti 11,2-14 x 5,6-7 µm. Taktéž jsem je zaznamenal obrazem.
Inocybe_bongardii_Jirásek8
Potom jsme pokračovali procházkou po celé lokalitě a sbírali jsme se ženou houbičky. Když náhle narazila na hřiba smrkového klubajícího se z detritu a moc se jí líbil. Musel jsem jej pro ní vyfotit.

Boletus_edulis_Jirásek27
 Přidal jsem jej do galerie. Popis viz článek ze 13. října 2010. Jinak jsem určil 61 druhů hub a se ženou jsme nasbírali na jídlo, sušení i nakládání. Závěrem se naše čubinka vykoupala v řece Úpě a já jsem si dal na terase v místní restauraci se ženou dobré pivečko.

Další vycházka září 2010

17. prosince 2010 v 10:37 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Po úspěchu ze 12. září 2010 jsme se vydali se ženou a pejskem do mé lokality, kterou s nimi nejvíce navštěvuji. Opět jsme šli bez foťáku.
V této lokalitě jsem určil 60 druhů hub. Opravdu houby byly všude. Pro informaci jsem určil tyto druhy:
Anýzovník vonnýGloeophyllum odoratum (Wulf.) Imazeki 1943
Nejedlý
Bedla vysokáMacrolepiota procera var. procera (Scop. ex Fr.) Sing. 1948
Jedlá
Bělochoroš modravýPostia caesia (Schrad. ex Fr.)P. Karst. 1881  Nejedlý
Bělochoroš slzícíPostia guttulata (Peck ex Sacc.) Jülich 1982
Nejedlý
Březovník obecnýPiptoporus betulinus (Bull.) P. Karst. 1881
Nejedlý
Čechratka černohuňatáTapinella atrotomentosa (Batsch) Šutara 1992
Nejedlá
Čechratka podvinutáPaxillus involutus (Batsch. ex Fr.) Fr. 1838
Jedovatá
Čirůvka zelánkaTricholoma equestre (L.) Kumm 1871
Jedlá
Čirůvka žlutohnědáTricholoma fulvum (Bull.) Sacc. 1913
Jedovatá
Helmovka mléčnáMycena galopus var. galopus (Pers.) Quél. 1871
Nejedlá
Hlíva dubováPleurotus dryinus (Pers. ex Fr.) Kumm 1871
Jedlá
Hnojník inkoustovýCoprinus atramentarius (Bull.: Fr.) Fr. 1838
Jedlý
Holubinka bíláRussula delica Fr. 1838
Nejedlá
Holubinka březováRussula betularum Hora 1960
Jedovatá
Holubinka dívčíRussula puellaris Fr. 1838Jedlá
Holubinka hlínožlutáRussula ochroleuca (Pers.) Fr. 1838
Nejedlá
Holubinka mandlováRussula vesca Fr. 1836
Jedlá
Holubinka namodralá
Russula cyanoxantha (Schaeff.) Fr.1863
Jedlá
Holubinka trávozelenáRussula aeruginea Fr. 1863Jedlá
Holubinka vrhavkaRussula emetica (Schaeff.) Pers. 1796Jedovatá
Hřib hnědýBoletus badius (Fr.) Fr. 1832
Jedlý
Hřib sametovýBoletus pruinatus Fr. & Hök 1835Jedlý
Hřib smrkovýBoletus edulis Bull. 1782
Jedlý
Hřib žlutomasýBoletus chrysenteron Bull. 1791
Jedlý
Klouzek sličnýSuillus grevillei (Klotzsch) Sing. 1951
Jedlý
Klouzek strakošSuillus variegatus (Swartz) Kuntze 1898  Jedlý
Liška nálevkovitáCantharellus tubaeformis (Bull.) Fr. 1821
Jedlá
Liška obecnáCantharellus cibarius var. cibarius (Fr.) Quél. 1888
Jedlá
Mísenka oranžováAleuria aurantia (Fries) Fuckel 1870
Jedlá
Muchomůrka červenáAmanita muscaria var. muscaria (L.) Lam. 1783
Jedovatá
Muchomůrka oranžová
Amanita fulva (Schaeff.) Fr. 1815
Jedlá
Muchomůrka pošvatá
Amanita vaginata var. vaginata (Bull.) Lam. 1783
Jedlá
Muchomůrka růžovkaAmanita rubescens var. rubescens Pers. 1797
Jedlá
Muchomůrka šedivka
Amanita spissa (Fries) Kummer 1871
Jedlá
Muchomůrka žlutoolivová
Amanita battarrae (Boud.) Bon 1985
Jedlá
Ohňovec ovocnýPhellinus pomaceus (Pers.) Maire 1933  Nejedlý
Outkovka pestráTrametes versicolor (L.) Lloyd 1921
Nejedlá
Patyčka rosolovitáLeotia lubrica (Scop.) Pers. 1797
Nejedlá
Pavučinec skořicovýCortinarius cinnamomeus (L.) Fr. 1838
Nejedlý
Penízovka hřebílkatáGymnopus peronatus (Bolton) Antonín, Halling & Noordel. 1997Nejedlá
Penízovka splývaváGymnopus confluens (Pers.) Antonín, Halling & Noordel. 1997
Nejedlá
Pestřec bradavčitýScleroderma verrucosum (Bull.) Pers. 1801Jedovatý
Pýchavka horskáLycoperdon nigrescens Wahlenb. 1794
Jedlá
Pýchavka hruškovitáLycoperdon pyriforme Schaeff. 1774
Jedlá
Pýchavka obecnáLycoperdon perlatum Pers. 1796
Jedlá
Ryzec černohlávekLactarius lignyotus Fr. 1857
Jedlý
Ryzec dubovýLactarius quietus (Fr.) Fr. 1838Jedlý
Ryzec kravskýLactarius torminosus (Schaeff. Ex Fr.) S. F. Gray 1821
Nejedlý
Ryzec oranžovýLactarius aurantiacus (Pers.: Fr.) Gray 1821  Jedlý
Ryzec ryšavýLactarius rufus (Scop.) Fr. 1838  Nejedlý
Ryzec zelený  Lactarius blennius (Fr.) Fr. 1838
Nejedlý
Strmělka anýzkaClitocybe odora (Bull.) P. Kumm. 1871Jedlá
Strmělka listomilnáClitocybe phyllophila (Pers.) P. Kumm. 1871
Jedovatá
Šafránka
červenožlutá
Tricholomopsis rutilans (Schaeff.) Sing.1939Nejedlá
Šupinovka kostrbatáPholiota squarrosa (Weigel) P. Kumm. 1871
Jedlá
Troudnatec kopytovitýFomes fomentarius (L.) J.J. Kickx 1867
Nejedlý
Třepenitka svazčitáHypholoma fasciculare (Huds.) P. Kumm. 1871
Jedovatá
Vláknice bíláInocybe argillacea (Pers.) Singer 1961Jedovatá
Vláknice BongardovaInocybe bongardii var. bongardii (Weinm.) Quél. 1872
Nejedlá
Vláknice rozpraskanáInocybe rimosa (Bull.) P. Kumm. 1871
Jedovatá
Přinesli jsme opět plný koš. Potom mě čekala práce s čištěním a krájením na sušení. Žena zbytek naložila do čisté vody. Byl to opět nádherný a produktivní den.

Vycházka na oběd září 2010

16. prosince 2010 v 19:01 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Vneděli 12 září bylo moc pěkné počasí. Tak jsem se dohodl se ženou, že půjdeme na oběd do restaurace Dvoračka. Od nás je to zhruba 3 km většinou po lesních cestách. Ráno v 10 hodin jsme vyrazili i s pejskem. prozřetelnost mi pravila abych si vzal sebou košík. Dobře jsem udělal. Při našem putování jsme prohlíželi okraje lesu a vyplatilo se. Než jsme došli do resturace měli jsme plný košík.
                                          
Sběr1_12_9_2010
V restauraci kam též dorazila naše dcera jsme si objednali výborné srnčí. Dali jsme si pivo a druhou stranou jsme se vraceli zpět. Je to též cesta částečně lesem. Cestou jsem určil 30 druhů hub. Viz seznam:
Anýzovník vonnýGloeophyllum odoratum (Wulf.) Imazeki 1943
Bělochoroš pýchavkovitýPostia ptychogaster (F. Ludw.) Vesterh. 1996
Hadovka smrdutáPhallus impudicus L. 1753
Helmovka tuhonoháMycena galericulata (Scop.) SF Gray 1821
Holubinka hlínožlutáRussula ochroleuca (Pers.) Fr. 1838
Hřib hnědýBoletus badius (Fr.) Fr. 1832
Hřib kovářBoletus erythropus (Fr.) Krombh. 1821
Hřib peprnýChalciporus piperatus (Bull.) Bataille1908  
Hřib smrkovýBoletus edulis Bull. 1782
Hřib žlutomasýBoletus chrysenteron Bull. 1791
Klouzek sličnýSuillus grevillei (Klotzsch) Sing. 1951
Kozák březový
Leccinum scabrum var. scabrum (Bull.) Gray 1821
Kuřátečko svraskaléClavulina rugosa (Bull.) Schröt. 1888
Kuřátka plihá
Ramaria flaccida (Fr.) Bourdot 1918
Límcovka vrásčitoprstennáStropharia rugosoannulata Farl. ex Murrill 1922
Muchomůrka citrónováAmanita citrina var. citrina (Schaeff.) Pers. 1797
Muchomůrka růžovkaAmanita rubescens var. rubescens Pers. 1797
Pavučinec kozlíCortinarius traganus (Fr.) Fr. 1838
Pavučinec polokrvavý
Cortinarius semisanguineus (Fr.) Gill. 1874
Penízovka letníFlammulina fennae Bas 1983
Penízovka splývaváGymnopus confluens (Pers.) Antonín, Halling & Noordel. 1997
Pýchavka horskáLycoperdon nigrescens Wahlenb. 1794
Pýchavka obecnáLycoperdon perlatum Pers. 1796
Ryzec kravský
Lactarius torminosus (Schaeff. Ex Fr.) S. F. Gray 1821
Ryzec liškovýLactarius tabidus Fr. 1838  
Ryzec oranžovýLactarius aurantiacus (Pers.: Fr.) Gray 1821  
Ryzec ryšavýLactarius rufus (Scop.) Fr. 1838  
Strmělka kyjonohá
Clitocybe clavipes (Pers.) P. Kumm. 1871
Svraštělka javorová
Rhytisma acerinum (Pers.) Fr. 1819
Třepenitka svazčitáHypholoma fasciculare (Huds.) P. Kumm. 1871

Červená barva značí jedovaté houby, zelená značí jedlé houby a černá nejedlé houby. Škoda že pro hledání a velkou chuť na pivo jsem jinak nefotil.

Stroček trubkovitý září 2010

15. prosince 2010 v 11:58 | muchomurka modrá |  Čeleď Cantharellaceae
Jak jsem slíbil v minulém článku, tak dnes zveřejňuji poslední zprávu ze dne 11.9.2010.
Při návratu z procházky  zpět k benzinové čerpací stanici ve Rtyni v Podkrkonoší, kde jsme s kolegy našeho MK Úpice jsme měli určit donesené houby a udělat zároveň přednášku pro Rtyňské špičkaře, jsme s kolegou narazili na houf stročků kteří tam trůnily na stráni pod buky.
Tak jsem byl donucen opět sundat batoh, a jelkož jsem poslední stročky fotil v září 2001, tak si je nafotit digitálně.
Craterellus_cornucopioides_Jirásek5

Stroček trubkovitý

Craterellus cornucopioides (L.) Pers. 1825


Další české jméno:Stroček rohovitý.
Slovenské jméno: Lievik trúbkovitý
Synonyma: Cantharellus cornucopioides (L.) Fr. 1821, Craterella cornucopioides (L.) Pers. 1797, Craterellus ochrosporus Burt 1914, Dendrosarcus cornucopioides (Pers.) Kuntze 1898, Helvella cornucopioides (L.) Bull. 1791, Merulius cornucopioides (L.) With. 1792, Merulius cornucopioides (L.) Pers. 1801, Merulius purpureus With. 1792, Octospora cornucopioides (L.) Timm 1788, Pezicula cornucopioides (L.) Paulet 1791, Peziza cornucopioides L. 1753, Pleurotus cornucopioides (Pers.) Gillet 1876, Sterbeeckia cornucopioides (L.) Dumort. 1822)

Plodnice je 3-20 cm vysoká.
Klobouk
3-10 cm v průměru, na okraji zprohýbaný, šupinkatý, dlouze a úzce trubkovitě nálevkovitý, tenkomasý, hladký, mající laločnaté okraje ohýbající se ven, v mládí je okraj silně podvinutý a povrch uvnitř je pokryt malými přitisklými šupinkami ve stáří bývá vrásčitý. Barvy šedohnědé, za vlhka a ve stáří téměř černé.
Třeň 3-12 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, dutý, pružný, holý, směrem k bázi zúžený, hladký nebo mírně brázditý, při velkém suchu se snadno drobí. Barvy je šedohnědé nebo šedofialové, ve stáři je pokryt bělavým výtrusným prachem.
Rouško na vnější straně plodnice zprvu hladké, pak vrásčité, bez lupenů či lištin, barvy šedohnědé a šedě namodrale ojíněné.
Dužnina houževnatá, chrupavčitá, velmi tenká, po usušení lámavá, barvy šedé. Po navlhčení však nabývá původní konzistenci, barvy šedočerné až černé. Chuť nenápadná někdy svírající, vůně příjemná kořenná, někdy až zemitá.
Výtrusný prach je bělavý, výtrusy elipsoidní, s velkou kapkou bezbarvé, velikosti 12-16 x 7-10 µm.
Výskyt srpen až listopad, hojně ve skupinách nebo trsech, listnaté nebo druhotné smíšené lesy s nevápenatou půdou. Upřednostňuje šípákové a teplomilné doubravy v nížinách a pahorkatinách s vápenatou a vlhkou půdu. Byl sbírán v bučině Ždánického lesa na Moravě.
Jedlý.
Možnost záměny: Liška šedá Cantharellus cinereus
která má podobné barvy ale hymenofor tvoří výrazné lištiny. Je
jedlá. Liška nálevkovitá Cantharellus tubaeformis která má naspodu klobouku žebrovité lištiny a je tmavě žlutohnědá. Jedlá. Stroček kadeřavý Pseudocraterellus undulatus, jež je mnohem více masitý. Rovněž jedlý. Stroček klamný Crartellus falax, jež je severoamerický druh a má mnohem výraznější vůni a do růžova zbarvený výtrusný prach. Rovněž má jinou DNA. Opět jedlý. Upozorňuji, že ve Fungoru není. Většina autorů jej považuje za jeden druh a to trubkovitý
Zajímavosti: V září 2001 jsem jej poprvé viděl u nás v lokalitě Vébrovka. Je to velmi chutná houba i když se pracně čistí. Za čerstva ji můžeme použít v jakékoliv úpravě.Nejlepší je však sušená a na prach rozemletá, používaná jako koření do polévek a omáček. Velmi se hodí k přípravám ryb. Někdy jej připravují jemně nasekaného na tuku jako husí krev. Plodnice dosti dlouho vytrvávají na místě, nakonec úplně zčernají. Sbírají se mladé plodnice. Její jméno v překladu vypadá hrůzostrašně "trumpeta smrti". Na západě, zejména ve Francii je to nejprodávanější druh. V lesích rozkládá humus.

Základní znaky rodu Craterellus - stroček.: Taxonomie: Čeleď Cantharellaceae, řád Cantharellales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou nálevkovité třen, dutý, hymenofor hladký až vrásčitý, výtrusný prach bílý, výskyt saprotrofně na zemi v lesích.

Literatura : Internetové stránky 2010.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 47.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 339.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 336, 337, 338, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 138, 139.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 62, 63.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 141
Kniha o houbách. Autor Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 72.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 196.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 198.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 44, 46.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 192.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 299.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 74.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 31, č. 8-10 str. 129, 140. rok
1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78, 85.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 442.

Po skončení focení jsme se dostavili k benzinové pumpě a s ostatními přítomnými členy MK Úpice jsme provedli určení 80 druhů hub a zodpovídání dotazů které měli občané ze Rtyně. Chci touto cestou  poděkovat Marušce Pospíšilové, která tuto akci přpravila.
Po dobrém obědě, pivku a skončení přednášky jsme se rozjeli do svých domovů.
Byla to zajímavá a poučná akce.




Ryzec kafrový září 2010

2. prosince 2010 v 15:56 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Jak jsem v minulém článku předeslal, tak jsme s přítelem Průšou toho 11 září 2010 pokračovali autobusem z Úpice k 9 křížům v Červeném Kostelci. Zde jsme pokračovali v hledání druhů pro výstavku. Při této příležitosti jsem u vodárny uviděl docela solidně vypadající ryzce kafrové. Jelikož za tolik let jsem je neměl nafoceny, tak jsem zaklekl a nafotil jsem si je.

Lactarius_camphoratus_Jirásek1

Ryzec kafrový

Lactarius camphoratus (Bull.) Fr. 1838


Slovenské jméno: Rýdzik gáfrový.
Synonyma: Agaricus camphoratus Bull. 1793, Agaricus cimicarius Batsch 1786, Agaricus subdulcis var. camphoratus (Bull.) Fr. 1821, Agaricus subdulcis var. cimicarius (Batsch) Pers. 1801, Agaricus subdulcis ß camphoratus (Bull.) Fr. 1821, Lactarius camphoratus var. cimicarius (Batsch) Cooke 1883, Lactarius camphoratus var. terryi (Berk. & Broome) Cooke 1883, Lactarius cimicarius (Batsch) Gillet 1876, Lactarius terryi Berk. & Broome 1878, Lactifluus camphoratus (Bull.) Kuntze 1891, Lactifluus terryi (Berk. & Broome) Kuntze 1891

Klobouk 2,5-7 cm v průměru, nízce skenutý, později uprostřed vmáčklý až nálevkovitý. Často mívá na středu ostrý hrbolek. Dlouho je podvinutý, ojíněný, suchý, nelesklý a nepásovaný, okraj jemně vrásčitý, ve stáří rýhovaný. Barvy špinavě červenohnědavé, za vlhka až cihlově červenohnědý. Nikdy není slizký.
Lupeny přirostlé až slabě sbíhavé, středně husté, dosti tlusté, barvy světle červenohnědé, po otlačení hnědě skvrnité, ve stáří bíle poprášené.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,4-1 cm tlustý, válcovitý, často pokřivený, někdy i stlačený, ojíněný až jemně plstnatý, barvy světle až tmavě červenohnědé, někdy vínově nafialovělý. V dospělosti dutý, na bázi zašpičatělý.
Dužnina barvy světle červenohnědé, při zasychání voní silně cikorkou nebo libečkem, někdy až ploštinově nebo jako maggi, mléko vodnaté, bílé chuť mírná až nahořklá. Někdy jej najdeme na rozkládajících se mechem pokrytých pařezech.
Výtrusný prach bílý
až krémový, skoro kulovité s amyloidní ostnitou ornamentikou, bezbarvé, velikosti7,5-8,5 x 6,5-7,5 µm
Výskyt červenec až říjen v listnatých i jehličnatých lesích bohatých na humus, zejména pod borovicemi, smrky, duby a buky. Upřednostňuje kyselé a propustné půdy a porosty mechu ploníku.
Jedlý.
Možnost záměny: Ryzec krémový Lactarius cremor jež má klobouk oranžově červený, uprostřed tmavší, a na okraji vrásčitě rýhovaný, dužnina voní po pelargóniích a má odlišné výtrusy. Jedlý. Ryzec játrový Lactarius hepaticus který má na řezu dužninu sírožlutou, mléko se zbarvuje na žluto a je bez charakteristické vůně. Je nejedlý. Ryzec liškový Lactarius theiogalus, který má světlejší až více oranžově hnědý klobouk. Vyskytuje se ve vlhkých a bažinatých jehličnatých i listnatých lesích a nemá charakteristickou vůni. Je jedlý. Ryzec ryšavý Lactarius rufus jehož dužnina má nepříjemně hořkou pachuť. Je nejedlý. Ryzec syrovátkový Lactarius serifllus který tmavší kaštanově hnědý až černohnědý klobouk a lupeny jsou žlutavé. Je jedlý.

Literatura : Internetové stránky 2010.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 112.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 307.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 388.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 302.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 332.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 166.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str.78, 83.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 96.

Po focení jsme pokračovali v hledání dalších hub. Při návratu cestou zpět nás překvapila další houba. O tom ale příště. Toho ryzce jsme pochopitelně vzali sebou a při zasychání měl čím dál pronikavější kafrovou vůni.