Únor 2011

Vycházka únor 2011

23. února 2011 v 16:01 | Muchomurka1 |  Čeleď_Xylariaceae
Dne 19. února 2011 jsme se s Jirkou Kovačem z MK Trutnov vydaly na delší vycházku po okolí Trutnova. Začali jsme v Trutnovském parku, odtud jsme pokračovali do lesoparku, dále pak za Kacíř směrem na Starý Rokytník, odtud na Kacíř. Všude bylo dosti sněhu a nic na focení. Tak jsme se vydali na Poříčský hřbet. Tam již tolik sněhu nebylo a tak jsem zde nafotil dřevnatku dlouhonohou
o níž je článek a popis v květnu 2010 a dřevomor červený, o jehož popis je taktéž v článku z května 2010
Byla to pěkně dlouhá vycházka. Počasí moc nepřálo, byla zima a proletoval snížek. Úplně mě to zmohlo. Ke konci již jsem nemohl na nohy. Vyšel jsem ráno v 9 hodin a domů jsem přišel asi ve 13,30 hod. Cestou jseme určili celkem 24 druhů. Představovali jsme si to daleko lepší. Snad až někdy příště. Zbytek fotografií vžy najdete v galerii. Byla to moje 3 vycházka tento rok.

Václavka smrková říjen 2010

18. února 2011 v 12:18 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physalacriaceae
V tomto článku se vracím k vycházce ze zamykání lesa MK Trutnov, která se konala 2.10.2010 v Kocbeřích. V předešlých článcích jsem se  soustředil na Pavučinec plstnatý Cortinarius hemitrichus  a rosolovku listovitou Tremella foliacea. Poslední houbou, kterou jsem zde s kolegou Kovačem nafotil byla václavka smrková

Armillaria_ostoyae_Jirásek5

Václavka smrková

Armillaria ostoyae (H. Romagnesi) Herink. 1973


Další české jméno: Václavka tmavá.
Slovenské jmáno: Podpňovka smreková.
Synonyma: (Armillariella ostoyae Romagn. 1970

Klobouk 3,5-15 cm v průměru, vyklenutý až plochý, tmavě šupinatý, ve stáří nebo po deštích olysává. Šupinky na klobouku jsou odstávající, kuželovité, vytrvávající, barvy tmavohnědé až černohnědé. Jinak je povrch klobouku fialově hnědý až
červenohnědý, někdy masově až rezavě hnědý. Okraj je v mládí podvinutý, později zprohýbaný, světlejší a průsvitně rýhovaný, ověšený zbytky závoje.
Lupeny husté, na třeň zoubkem sbíhavé, vmládí bílé až světle masové, zakryté blanitým závojem, později červenohnědě skvrnité.
Prsten tlustě blanitý až vlnatý, zubatý, mající dvě ostří která jsou pokryta tmavohnědými vločkami, barvy bělavé s hnědými vločkami.
Třeň 4-15 cm vysoký, 0,5-3 cm tlustý, válcovitý, až kyjovitý, vatovitý na bázi mírně rozšířený, vláknitý, barvy většinou červenohnědé až černohnědé, u vrcholu však bělavý. Celý pokrytý zbytky bělavého vela zdobeného výraznými hnědými vločkami.
Dužnina tenká,dosti tuhá, bělavá, ve třeni houževnatá, barvy narezavělé, chuť mírná až natrpklá, vůně po plísňovém sýru camembert.
Výtrusný prach barvy bílé, výtrusy jsou elipsoidní, hladké, bezbarvé, velikosti 8-10 x 5-7 µm.
Výskyt září až listopad, na pařezech, živých i mrtvých kmenech a kořenech jehličnanů, někdy i listnáčů. Upřednostňuje smrky a kyselé, často písčité půdy.
Jedlá.
Možná záměna: Václavka severská Armillaria borealis má světlejší, tmavě okrový až hnědý klobouk, prsten se žlutavými až okrovými vločkami. Je jedlá. Václavka obecná Armillaria mellea která má medově žlutý, skoro hladký klobouk a žlutý prsten roste jen na dřevě listnáčů, je též jedlá. Václavka bezprstenná Armillaria socialis která roste též na dřevě listnáčů a namá prsten. Je jedlá.
Zajímavosti:
Použitelná do směsí i k nakládání do octa. Pro svoji tuhost potřebuje delší tepelné zpracování. Pod kůrou vytváří nápadné černé provazce zvané rizomorfy. V některých lokalitách a literatuře je uváděna jako vzácná.

Základní znaky rodu Armillaria - václavka: Taxonomie: Čeleď Physalacriaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení, Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou kloboukaté, mající klobouk masitý a šupinatý. Lupeny jsou široce připojené nebo krátce sbíhající na třeň a mající masový nádech. Třeň je středový. Výtrusný prach je bílý, někdy až okrový. Výskyt saprotrofně nebo paraziticky na dřevě listnáčů a jehličnanů. Zajímavostítaké je, že starší literatura pojednává pouze o jednom druhu václavy. Byla to václavka obecná Armillaria mellea. V současné době se již válavky dělí na pět druhů.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 101.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.385.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 401, 504, 504, 588
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str 178, 179.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 170, 171.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 167.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997str. 98.


Jirka v přípravě
Jirka v akci


Po skončení focení jsme se odebrali s Jirkou k hospůdce. Cestou Jirka ještě  narazil na houbu, kterou si nafotil. Já, jelikož se mi už zakleknout k focení nechtělo, tak jsem ve stoje nafotil Jirku při přípravě na focení a vlastním focení.

Potom jsme ale už spěchali do hospůdky, kde jsme měli připraveno občerstvení.
Celkem jsme určíli 88 druhů hub. Po pohoštění se účastníci zavírání lesa rozjeli do svých domovů. Hlavně, že nám přálo počasí. Byl to velmi pěkný výlet do přírody.
























Hvězdovka brvitá únor 2011

12. února 2011 v 11:59 | muchomurka modrá |  Čeleď Geastraceae
V lednu roku 2011 jsem si při procházce po Poříčském hřbetu všiml docela slušné hvězdovky. Chtěl jsem si jí vyfotit. Jenže než jsem se k tomu dostal tak milá hvězdovka zapadla sněhem. 9.února 2011 se mi naskytla další možnost protože byla obleva a tento den bylo i docela slušné počasí. Tak jsem vyrazil s fotoaparátem. I po měsíci vypadala tato hvězdovka docela obstojně. Focení se mi povedlo.
Geastrum_fimbriatum_Jirásek5

Hvězdovka brvitá

Geastrum fimbriatum Fr. 1829


Slovenský název: Hviezdovka strapkatá
Synonyma: Geastrum sessile (Sow.) Pouz. 1971, rufescens Pers. sensu Kits van Wav. non Pers., Geastrum rufescens sensu Kits van Waveren (1926); 2005, Geastrum rufescens var. minor Pers. 1801, Lycoperdon sessile Sowerby 1809

Plodnice 1-5 cm v průměru, v mládí uzavřená, skoro kulovitá až cibulovitá, dole zploštělá, nahoře tupě zahrocená, podzemní. Později rozpukává v 5-15, nejčastěji však 8 nestejnýchcípů, čímž se její průměr zvýší na 1,5-7 cm a výška až 3 cm. Cípy se ohrnují naspod.
Vnější povrch okrovky je na spodu vláknitá, obalená zemí a barvy hnědavě smetanové nebo žlutohnědé.
Vnitřní povrch okrovky je bílý, smetanový a později až světle hnědý
Tetřich má 0,5-3,5 cm v průměru, je kulovitý, hladký, přisedlý, poměrně měkký, papírovitý, bez krčku. Barvy bílé, světle šedohnědé až tabákově hnědé
s vláknitě brvitým ústím, často prodlouženým v krátký límeček, který není ohraničený terčem.
Výtrusný prach je světle okrový až kakaově hnědý, výtrusy kulovité, hladké barvy světle hnědé velikosti 2,5-4,5 µm.
Výskyt červenec až listopad, většinou ve skupinách v šipákových a teplomilných doubravách, smrkových monokulturách s vápenitou půdou, ale i v druhotných smíšených lesích, parcích a alejích na nevápenitých písčitých, hlinitopísčitých či jílovitých půdách,. Najdeme ji však i v křovinách a někdy na ztrouchnivělém dřevě porostlé mechem. Upřednostňuje smrčiny.
Nejedlá.
Možné záměny: Hvězdovka červenavá Geastrum rufescens která je mohutnější, má narůžovělý nádech, krátký krček,
který je dobře viditelný za sucha a sedí na něm tetřich. Je nejedlá..
Zajímavosti: Rozkládá humus. Pro jejich vzácnost by se měli na jejich stanovišti. Jsou to totiž nejkurióznější výtvory přírody.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 125.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 766, 767.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 340.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 396, 397.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 146.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 219.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 268.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 260.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str 208.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 192.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 59, 79.

Po vyfocení jsme se ženou a Kettkou pokračovali v procházce. Cestou jsem celkem určil 21 druhů hub. Navečer jsme se vrátili domů a dali jsme si teplý groček, protože jsme byli vymzlí, akorát Ketty musela bumbat vodu.
Druhý den 10 .2.2011 jsem tuto hvězdovku mikroskopoval.

Geastrum_fimbriatum_Jirásek6
Naměřil jsem výtrusy velikosti  2,8-4,2 µm.
Takže mi sem přibyl další druh.

Rosolovka listovitá říjen 2010

7. února 2011 v 15:11 | muchomurka modrá |  Čeleď Tremellaceae
Na zavíraní lesa s MK Trutnov 2.10.2010 jsme s Jirkou Kovačem procházeli lesem království v Kocbeřích dále. Jako na další hezkou houbu, zvoucí nás k focení jsme narazili na krásnou rosolovku listovitou Tremella foliacea. Moc se nám líbila. Byl to zde vysoký smrkový les s vtroušenou břízou. Tak jsme sundali batohy a jali jsme se jí fotit.

Tremella_foliacea_Jirásek4

Rosolovka listovitá


Tremella foliacea Pers. 1800


Další české jméno: Rosolovka lupenitá.
Slovenské jméno: Rôsolovka lupeňovitá
Synonyma: Exidia foliacea (Pers.) P. Karst. 1889, Gyraria foliacea (Pers.) Gray 1821, Phaeotremella pseudofoliacea Rea 1912, Tremella fimbriata Pers. 1800, Tremella foliacea var. fimbriata (Pers.) S. Lundell 1941, Tremella foliacea var. pseudofoliacea (Rea) Kobayasi 1939, Tremella foliacea var. succinea (Pers.) Neuhoff 1931, Tremella nigrescens Fr. 1849, Tremella succinea Pers. 1822, Ulocolla foliacea (Pers.) Bref. 1888.

Plodnice 3 - 15 cm široká, 2-5 cm vysoká, poloprůsvitná, bývá složená ze zprohýbaných až kadeřavých lupínků, pevně stlačená do listovitých laloků, až výrazně mozkovitě laločnatá,
karamelově hnědá až oranžově načervenale hnědá. Po vyschnutí je chrupavčitá barvy skoro černé a po opětném navlhčení nabývá původní tvar rosolovitě pružný. Takto může přetrvávat dlouhé měsíce
Dužnina silně želatinózní, chuti nevýrazné a vůně je též nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy skoro kulovité nebo vejčité, hladké, bezbarvé, velikosti 10-13 x 6-9 µm.
Výskyt podzim, zima na listnatých mrtvých stromech a větvích v lesích a parcích. Zvláště osídluje břízy a duby. Najdeme ji ale někdy také na jehličnatých stromech např. borovice, smrk, jedle, kde vytváří drobnější plodnice zbarvené hnědofialově. Dosti často na řezných plochách pařezů
Nejedlá.
Možnost záměny: Boltcovitka ucho Jidášovo Hirneola auricula - judae, která má tvar ucha, kožovitou konzistenci a roste na kmeni a větvích černého bezu a je jedlé. Bolcovitka kozlovitá Auricularia mesenterica, jež má lasturovité plodnice přirostlé k substrátu bokem, z vrchní strany různobarevně páskovitá ze spodní strany je žilkovaná, barvy šedofialové. Je jedlá. Černorosol bukový Exidia glandulosa
jež je smolově černý a lesklý, nejedlý. Černolosol uťatý Exidia truncata jež je též smoločerný lesklý a také nejedlý. Mozkovka rosolovitá Ascotremella faginea, jež je kompaktnější, výrazněji hnědofialová, laločnatá a patří mezi vřeckovýtrusé houby. Je nejedlá.
Zajímavosti: někdy tvoří docela hezké útvary. Zřejmě parazituje na kornatcovitých houbách. Někteří lidé ji i konzumují. Rosolovky listovité rostoucí na jehličnanech se v některé odborné literatuře uvádějí
jako Rosolova listovitá jantarová Tremella foliacea
var. succinea
nebo Tremella foliacea var. violascens. Dle Fungora se jedná o jeden a ten samý druh.

Základní znaky rodu Tremela - rosolovka: Taxonomie: Čeleď Tremellaceae, řád Tremellales, podtřída Tremellomycetidae, třída Tremellomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnic bývají laločnaté,
kulovité nebo čočkovité. Jsou rosolovité, povrch bývá hladký nebo zvlněný, někdy nemají typické plodnice vyvinuty. Výskyt saprotrofně, ale i parazitickýma bylinách nebo plodnicích hub.
Literatura : Internetové stránky 2011.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 319.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 301
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 104, 105.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003
str. 119.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 54
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 91.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 60.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 60.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 270.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 74.

Byl jsem docela rád, že jsme ji našli. Takovéto fotitelné plodnice se najdou málokdy.
Při focení jsme se též nasvačili, protože jsme včas nedorazili na místo, kde byl rozdělán oheň. Odtud jsme s přibývajícím úlovkem v koši se začali vracet směrem k hospůdce. O tom budu pokračovat v dalším článku, kde představím i nafocený další druh.