Březen 2011

Kržatka otrubičnatá březen 2011

29. března 2011 v 16:47 | muchomurka modrá |  Čeleď Inocybeceae
24 března 2011 jsem se dohodl s kamarády Jirkou Kovačem, Jirkou Křížkem a Láďou Průšou, který vzal sebou ženu, že zajedeme do Starkoče u Náchoda a zajdeme se podívat směrem k přírodní rezervaci Dubno a poté obejdeme Ovčácký kopec, který se táhne skoro od Dubna až po Vysokov. V Trutnově jsme s Jirkou Kovačem nastoupili do vlaku a v Malých Svatoňovicích k nám přistoupil Jirka Křížek a manželé Průšovi. Okolo 1/2 10 jsme byli ve Starkoči. Odtud jsme se po okraji Ovčáckého vrchu vydali směrem k Dubnu. Cestou jsme viděli krásné jarní květiny, ale na houby to bylo slabé. Na lokalitě ucha Jidášova bylo jen pár nefotitelných plodnic. Jinak dřevokazných hub jsme při cestě zpět pár potkali. Ve spodní části lesa jsme narazili na 2 lokality pravděbodobně hvězdovky brvité. Kus nad nimi ještě pod tratí jsem objevil několik plodniček kržatky otrubičnaté. Rozhodl jsem se ji nafotit.


Kržatka otrubičnatá

Tubaria furfuracea (Pers.) Gillet 1876

Další česká jména: Kržatka zimní, Kržatička zimní, Kržatička otrubičnatá, Kržatka otrubnatá.
Slovenské Jméno: Smeťovka zimná.
Synonyma: Agaricus furfuraceus Pers. 1801, Agaricus heterosticha (Fr.) Fr. 1821, Naucoria furfuracea (Pers.) P. Kumm. 1871, Psilocybe heterosticha (Fr.) Singer 1969, Tubaria furfuracea var. furfuracea (Pers.) Gillet 1876, Tubaria heterosticha (Fr.) Sacc. 1887, Tubaria hiemalis Romagn. ex Bon 1973.
Klobouk 1- 2,5 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později prohloubený, hygrofánní, průsvitně žíhaný, okraj vroubkovaný a v mládí s jemnou bílou kortinou. Barvy je za vlhkého počasí plavé až tmavě rezavé, za sucha je průsvitný, pleťově izabelový.
Lupeny prořídlé, mírně sbíhavé, tlusté, trochu břichaté, barvy skořicové, na ostří bělavé.
Třeň 1-4,5 cm dlouhý, 0,1-0,5 cm tlustý, barvy klobouku, nepravidelně válcovitý, pokřivený, v mládí s bělavými vlákny a pomíjivou prstenitou zónou, někdy na bázi bíle plstnatý.
Dužnina je tenká, okrově hnědá či plavě rezavá, vůně slabě ředkvičková, chuť nenápadná.
Výtrusný prach je světle oranžově hnědý, výtrusy vejčité až eliptické, hladké velikosti 7,5-10 x 4,5-5 µm.
Výskyt leden až prosinec, v lese i mimo les na odumřelých větévkách a jiném detritu.
Nejedlá.
Možné záměny:. Kržatka Romagnesiho Tubaria romagnesiana lze rozlišit pouze mikroskopicky. Též má jiné výtrusy a cystidy a má vyvinutější velum Nejedlá.
Zajímavosti: Sbírám do polévek a je to jedna z hub, která roste prakticky i v zimě, krom velkých mrazů.
Někteří autoři rozdělují Tuto kržatku na dva druhy A to kržatku otrubičnatou Tubaria furfuracea (Pers.) Gillet 1876 a kržatku zimní Tubaria hiemalis Romagn. ex Bon 1973. Dle Fungora a některých autorů je to dnes jeden druh. Kržatka zimní Tubaria hiemalis jež má mít odlišné výtrusy, a menší jinak tvarované cystidy. Klobouk má živě červeně zbarvený a třeň na bázi je bíle plstnatý. Roste v zimě. Údajně je tato kržatka nejedlá.
Co se jedlosti týče tak je uváděna buď jako jedlá nebo nejedlá. Já se přikláním k tomu že je jedlá. Již kolik let ji sbírám a používám do polévek a nikdy nic z celé rodiny nikomu nebylo, ale ke sběru ji nedoporučuji.
Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 168, 169.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 586.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 279.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 238.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987str. 242.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 63, č. 8-10 str. 142, rok 1970.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 266.
Po focení jsem si vzal plodničky domů, kde jsem je mikroskopoval a naměřil výtrusy 25.března 2011 8,4-9,1 x 4,2-4,9 µm.
Po skončení focení jeme pokračovali přes koleje ke Lhotkám. O tom ale až příště.


Lakovka statná říjen 2010

25. března 2011 v 17:03 | muchomurka modrá |  Čeleď Hydnaceae
Vážení, vracím se zpět ke dni 11.10 2010 kdy jsem na paloučku ve Rtyni v Podkrkonoší - Končinách na mém oblíbeném paloučku nafotil v jeden den dosti druhů hub. Jedním z druhů byla i lakovka statná.


Lakovka statná

Laccaria proxima (Boud.) Pat. 1887

Další české jméno: Lakovka velká.
Slovenské jméno: Lakovka veľká
Synonyma: Laccaria laccata var. proxima (Boud.) Maire 1933, Laccaria procera G.M. Taylor & P.K. Buchanan 1988, Laccaria proximella Singer 1965
Klobouk 1-7 cm v průměru, kuželovitý, tenkomasý, prosvítavý, v dospělosti drobně vločkatý, okraj rýhovaný, barvy oranžově hnědé.
Lupeny prořídlé, vysoké, připojené nebo mírně sbíhavé, často zvlněné, barvy v mládí světlé, později masově červené, ve stáří bíle poprášené.
Třeň 2-12 cm vysoký, 0,2-1 cm tlustý, válcovitý, tuhý, podélně vláknitý až výrazně rýhovaný, někdy zakroucený, nejdříve plný, ve stáří vatovitě vycpaný, barvy červenohnědé, na bázi s bílým chmýřím mycelia.
Dužnina vodnatá, neměnná, barvy světle masově červené, chuť nenápadná, vůně nenápadná.
Výtrusný prach bílý, krátce elipsoidní, , krátce ostnité, bezbarvé velikosti 7-10 x 6-8 µm.
Výskyt červenec až říjen, v listnatých i jehličnatých lesích, ve vrchovištích a přechodových rašeliništích roztroušeně mezi rašeliníkem i na vřesovištích . Upřednostňuje břízy, duby, jedle a chudé písčité půdy.
Jedlá.
Možné záměny: Lakovka dvoubarvá Laccaria bicolor jež má světle fialovou bázi třeně a lupeny jsou lilákově modré a je jedlá. Lakovka obecná Laccaria laccata je menší a má nešupinkatý klobouk, ale i tenčí třeň. Je jedlá
Zajímavosti: Je to mykorhizní druh.

Základní znaky rodu Laccaria - lakovka: Taxonomie: Čeleď Hydnangiaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, pododdělení Agaricomycotina, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou menší, kloboukaté houby. Klobouk je penízovkovitého nebo kalichovkovitého vzhledu, barvy masově červené až fialkovité. Lupeny jsou tlusté a řídké. Třeň tuhý, valcovitý. Výtrusný prach je buď bílý nebo nafialovělý, výtrusy elipsoidní ostnité. Výskyt listnaté i jehličnaté stromy. Tvoří s ními mykorrhizu.

Literatura: Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 185.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 170, 171.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 180.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 34.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str 139
Pár plodniček jsem si vzal domů k mikroskopování, kde jsem 12 října výtrusy velikosti 9,1-9,8 x 6,3-7,4 µm.
Když jsem dofotil, tak jsem měl k foceni připravenu další houbičku ale o tom zase někdy jindy.

Jehnědka lísková březen 2011

21. března 2011 v 19:01 | muchomurka modrá |  Čeleď Sclerotiniaceae
Dozvěděl jsem se od svého přítele Jirky Kovače že v Trutnovském parku vyrazily jehnědky lískové. Nedalo mi to a 15 března 2011 jsem vyrazil do parku na staré známé místo. V parku po cestičkách byl ještě samý led, a po parku místy byl ještě sníh a nebo rozbředlá hlína. V tomto bahně jsem s mým psem vyrazil pod ořešák, kam chodím každý rok.
Jehnědky zde byly. Většina byla ještě malá, akorát tato jedna trochu odpovídala mému gustu. Snažil jsem se zakleknout ale byla to hrůza. Boty plné bahna a i igelitová podložka pode mnou ujížděli. I za těchto bojových podmínek jsem nafotil alespoň toto:
Potom jsme s mojí čubinkou, na které snad nebylo žádné bílé místo pokračovali do lesoparku. Zde to bylo ještě horší. Nejdříve mi ujeli nohy a já spadnul na záda. Po tom, když jsem scházel ze stráně na cestu do sídliště, tak jsem zase spadl v tom bahně doslova na hubu. Domů jsme se s Ketkou dostali pěkně zablácení a ušmajdaní. Žena nás pěkně přivítala a museli jsme do vany a prádlo do pračky. Cestou jsem určil celkem 9 druhů hub.

Anýzovník vonnýGloeophyllum odoratum (Wulf.) Imazeki 1943Nejedlý
Brvenka HahnovaLachnellula occidentalis (Hahn & Ayers) Dharne 1965Nejedlá
Jehnědka lískováCiboria coryli (Schellenb.) N.F. Buchw. 1943Nejedlá
Kořenovník vrstevnatýHeterobasidion annosum (Fr.) Bref. 1888Nejedlý
Lesklokorka ploskáGanoderma applanatum (Pers.) Pat. 1887Nejedlá
Rážovka rumělkováNectria cinnabarina (Tode) Fr. 1849Nejedlá
Síťkovec načervenalýDaedaleopsis confragosa (Bolton ex Fr.) J. Schrot. 1888Nejedlý
Terčovka bublinatáHypogymnia physodes (L.) Nyl. 1896Nejedlá
Terčovník zedníXanthoria parietina (L.) Th. Fr. 1860Nejedlý

Kompletní popis jehnědky lískové najdete ve článku, který jsem vydal v dubnu 2010. Další fota jsou v galerii.

Vlasatka lysá březen 2011

19. března 2011 v 14:15 | muchomurka modrá |  Čeleď Trichiaceae
V sobotu 12. března bylo docela pěkné počasí a tak jsem se se ženou a Kettynkou vydal na procházku na Poříčský hřbet. Houby ani na focení nebyly. Akorát na ztrouchnivělém pařezu u řeky Úpy na mě zářílo něco žlutého. Byla to vlasatka lysá. Po hodině a půl venčení pejska jsme se vraceli domů a já jsem se rozhodl že si nafotím tuto žlutou houbičku.

Vlasatka lysá

Trichia scabra Rostaf. 1875

Další české jméno: Vlasatka drsná
Slovenské jméno: Vlasnačka drsná.
Sporangia 0,04 - 0,1 cm velká, přisedlá k substrátu, mající tvar kuliček občas zmačklých někdy až káčovitá, lesklá nebo matná, barvy oranžově nebo okrově žluté. Jsou nahloučená ve velkých koloniích na společném hypothallu.
Vlášení nepevné, jemně ostnité se 3-4 spirálami, barvy žluté nebo žlutooranžové.
Hypothal je barvy tmavě hnědé.
Výtrusy jsou kulaté, jemně síťnaté velikosti 9-12 µm, barvy žluté nebo oranžové.
Plasmodium barvy vodnatě bílé.
Výskyt duben až listopad na silně ztrouchnivělém dřevě listnáčů, vzácněji ji najdeme i na jehličnanech.
Nejedlá.
Zakladní znaky rodu Trichia - vlasatka: Taxonomie: Čeleď Trichiaceae, řád Trichiida, podtřída: Myxogastromycetidae,třída Myxogastrea, oddělení Mycetozoa, říše Amoebozoa. Vytváří buď přisedlá nebo stopkatá sporangia nebo malé síťovitě žilnaté plodnice zvané plasmodiokarpy, s pružným vlášenímtvořeným volnými, na vrcholu spirálními mrštníky. Výtrusy jsou žluté, okrové a mohou být i tmavohnědé. Výskyt saprotrofně na tlejícím dřevě nebo kůře, ale i na opadalých větvičkách, nebo tlejících zbytcích po různých bylinách.

Literatura : Internetové stránky 2007.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 398.

Druhý den jsem zmikroskopoval tuto houbičku a zjistil jsem, že je to vlasatka lysá. Naměřil jsem výtrusy 13.3.2011 9,8-11,2 µm.
I když bylo ten den nádherně, tak jsem určil pouze 12 druhů hub. Většinou to byly dřevokazné. Nelitoval jsem však procházky, protože jsem již potřeboval rozhýbat moje ztuhlé tělo. A pži tak hezkém počasí to bylo nádherné.




Kyjovečka růžkovitá říjen 2010

12. března 2011 v 12:18 | muchomurka modrá |  Čeleď Clavulinaceae
Pokračuji v popisu nalezených hub v lokalitě Rtyně Podkrkonoší - Končiny. Kromě hvězdovky červenavé jsem zde nafotil na paloučku čepičatku mechovou Galerina hypnorum, viz popis leden 2010. Dale jsem tam fotil též Kyjovečku růžkovitou:

Kyjovečka růžkovitá

Clavulinopsis corniculata (Fr.) Corner 1950

Další česká jména: Kyjovečka svazčitá, Kyjovec mechový.
Slovenské jméno: Pakonárovka parôžkovitá.
Synonyma: Clavaria corniculata Schaeff. 1774, Clavaria fastigiata L. 1753, Clavaria muscoides Sowerby 1798, Clavaria muscoides Willd. 1787, Clavaria pratensis Pers. 1797, Clavulinopsis corniculata f. bispora Corner ex Pilát 1955, Corallium pratense (Pers.) Hahn, 1883, Donkella corniculata (Schaeff.) Doty 1950, Merisma corniculatum (Schaeff.) Spreng. 1827, Merisma pratense (Pers.) Spreng. 1827, Ramaria corniculata (Schaeff.) Gray 1821, Ramaria fastigiata (L.) Holmsk. 1790, Ramaria pratensis (Pers.) Gray 1821, Ramariopsis corniculata (Schaeff.) R.H. Petersen 1978
Plodnice je 2-8 cm vysoká, vyrůstá ze třeně a opakovaně se parohovitě větví. Tvarově velmi proměnlivá.
Větvičky 2-7 cm vysoké, 0,2-0,5cm tlusté, válcovité, různě pokroucené a zploštělé, od sebe dosti vzdálené, na konci se větví ve tvaru písmene U. Špičky jsou zahnuty do pravého úhlu a jsou kulaté, hladké a na vrcholku tupé. Za čerstva mírně lepkavé, barvy v mládí živě žluté a ve stáří hnědavé, velmi vzácně jsou i nevětvené se zakřivenými vrcholy.
Třeň 0,6-4 cm vysoký, 0,1-0,4 cm tlustý, keříkovitý, hladký, barvy žloutkově žluté na bázi bílé a brázditý, ve stáří od báze hnědnoucí.
Dužnina je křehká, barvy nažloutlé, vůně moučná, chuť hořká.
Výtrusný prach bílý, výtrusy kulovité nebo skoro kulovité; hladké; s velkým apiculem, velikosti 4.5-7 µm.
Výskyt srpen až říjen, na zemi v trávě a na mechu, na chudých nehnojených mechatých pastvinách, okrajích cest a lesů, v příkopech, travnaté části serpentinové stepi.
Nejedlá.
Možnost záměny: drobné plodnice kuřátek Ramaria, kde rozdíl tvoří míra křehkosti. Krásnorůžek lepkavý Calocera viscosa, ten má plodnice pružné a tuhé a jeho výskyt je na dřevě.
Zajímavosti: Na focení přitažlivá houbička.
Literatura : Internetové stránky 2008.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 184.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 304, 305.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 136.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 49.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 29.

Tuto houbičku jsem fotil na tomto místě v roce 2008 a zároveň jsem ji i v tomto roce mikroskopoval a naměřil jsem výtrusy dne 16.11.2008 4,2-5,6 µm. Viz galerie.
Po nafocení této kyjovečky jsem se malinko posunul vedle a fotil další druh. O tom ale zase příště.

Hvězdovka červenavá říjen 2010

10. března 2011 v 14:05 | muchomurka modrá |  Čeleď Geastraceae
Bylo pondělí 11.10.2010 a docela pěkný den. Tak jsem se vydal s přítelem Průšou a jeho ženou na procházku od 9 křížů přes Rtyňské Končiny až do Úpice. Hlavně jsem se chtěl podívat na 2 lokality na Rtyňských Končinách Šlo mi o jeden takový palouček, který je pokryt jestřábníkem a jednu vykácenou smrkovou stráň kde mi roste hvězdovka červenavá. Taky jsem se nezklamal a několik dní se budu věnovat této lokalitě. Udělal jsem zde snímky 10 druhů hub. Na vykácené stráni seděla krásna hvězdovka červenavá. Zde vám ji představuji.

Hvězdovka červenavá

Geastrum rufescens Pers. 1801

Slovenské jméno: viezdovka červenkastá
Synonyma: Geastrum schaefferi Vittad. 1842, Geastrum vulgatum Vittad. 1842
Plodnice v mládí 2,5-5 cm později 5-10 cm v průměru, v mládí kulovitá a ukrytá v hlíně, barvy zprvu bělavé, pak okrové až červenohnědé, později rozpraskávající v 5-10 nestejných cípů hvězdovitě rozložených a vně se stočících.
Vnější okrovka v mládí kulovitá, později tvořící později cípy, které jsou zpočátku značně tlusté a ztuha dužnaté a až 10 cm dlouhé, později vysychají a jsou příčně rozpukané. Vnitřní povrch je smetanový, narůžovělý, vínový až hnědočervený. Na spodní části jsou hnědé obalené zeminou.
Krček je až do 0,5 cm
Vnitřní okrovka (tetřich) průměru 1-4 cm, nepravidelně kulovitá, přisedlá nebo s malým krčkem, plstnatá, hladká barvy světle okrové až tabákově hnědé. Otvírá se brvitým neohraničeným, kuželovitým ústím.
Výtrusný prach - výtrusy jsou kulovité, jemně ostnaté, barvy nahnědlé, velikosti o průměru 4-5 µm.
Výskyt červenec až listopad v jehličnatých i listnatých lesích, dubohabrových hájích, kyselých doubravách, hadcové skalní sklepy hlavně jejich serpentinová část v okrajových partiích kde přechází v borový les, smrkových monokulturách na půdách vápenatých, např. v karlštejnských smrčinách, tak také v druhotných smíšených lesích na půdách nevápenatých, parcích, pastvinách a alejích. Upřednostňuje jehličnaté lesy a humózní písčité půdy.
Nejedlá.
Možná záměna: Hvězdovka brvitá Geastrum fimbriatum jež je menší a zbarvení plodnice je bledě okrové nebo světle hnědé. Je nejedlá. Hvězdova trojitá Geastrum triplex jež je menší a má mezi vnitřní a vnější okrovkou as 0,3 cm tlustý val. Je nejedlá. Hvězdova brvitá,
Zajímavosti: Od všech ostatních druhu se liší červenými tóny na plodnici. Dosti velká naleziště jsou na zbytcích jihomoravských a jihoslovenských stepí, které navazují na stepní nížinu severorakouskou a maďarskou.
Základní znaky rodu Hvězdovka - Geastrum: Taxonomie: Čeleď Geastraceae, řád Geastrales, podtřída Phallomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice v mládí kulovité, někdy ve tvaru hrušky, v dospělosti vnější okrovka rozpraskává v několik cípů která se většinou sklánějí k zemi a nadzvedávají tetřich, vnitřní krovka obaluje tetřich a má na středu otvor, kterým vypouští výtrusy. Výskyt na zemi nebo ztrouchnivělém dřevě a na humusem bohatých stanovištích.
Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 125.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 767
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 340.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 396.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 147.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 219.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 270.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.208
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 193.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 70.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 29, 30, 37, 59, 79.
K tomuto chci dodat že jsem v roce 2009 hvězdovky z této lokality mikroskopoval. Naměřeny výtrusy 8.11.2009 velikosti 4,2-4,9 µm.
Fotogrfie i výtrusů najdete v mé galerii. Po té jsem začal fotit na mém oblíbeném paloučku.
Nafotil jsem zde čepičatku mechovou Galerina hypnorum, kterou jsem přidal do galerie. O dalších focených houbách zase až někdy příště.



Pýchavka hruškovitá říjen 2010

7. března 2011 v 15:10 | muchomurka modrá |  Čeleď Lycoperdaceae
Byla neděle 10 října 2010. Já jsem se odpoledne vydal se ženou a pejskem na procházku do mé oblíbené lokality v Trutnově, jedná se o Poříčský hřbet. Lokalitu mám hned za domem a rostou tam často zajímavé druhy. Je to většinou vysoký smrkový les s březovými hájky a podél lesní cesty s duby, javory a lískou. Jelikož již bylo dosti sucho a houby zavadlé tak jsem si na focení vybral pýchavku hruškovitou která i když byla starší vypadala k světu a rostla v dosti pěkném prostředí na starém pařezu listnáče.

Pýchavka hruškovitá

Lycoperdon pyriforme Schaeff. 1774

Slovenský název: Prášnica hruškovitá.
Synonyma: Lycoperdon pyriforme ß tessellatum Pers. 1801, Morganella pyriformis (Schaeff.) Kreisel & D. Krüger 2003.
Plodnice 1 - 7 cm v průměru, 1 - 3 cm vysoká, s kulovitým tetřichem a stopkou hruškovitého tvaru, někdy nepravidelné, mohou být i laločnaté a také bez stopky. V mládí je barvy bledě šedé nebo žlutohnědé a pokrytá je jemnými tvrdými bradavkami. Ve stáří je lysá a tmavě hnědá s hrbolem, později otvorem na vrcholu. Okrovka je ve stáří papírovitá.
Tetřich je v mládí dlouho čistě bílý a pevný, od třeňovité části zřetelně oddělený, později žlutavě olivový a ve stáří vatovitý, plný výtrusného prachu. Ve stáří však páchne po svítiplynu.
Stopka je 1-3 cm vysoká neplodná část, s jemnými tmavými šupinkami, kterou tvoří bazální sterilní pletivo s malými komůrkami a to zůstává bělavé. Na bázi plodnice je výrazné provázkovité podhoubí.
Výtrusný prach olivově hnědý, výtrusy kulovité, hladké, barvy žlutohnědé, velikosti 3-4 µm.
Výskyt červen až listopad hojně ve velkých skupinách, v druhotných smíšených lesích málo kdy jednotlivě na pařezech a dřevě listnáčů i jehličnanů v lesích, zahradách a parcích, loukách a písčinách. Upřednostňuje humózní nevápenatou půdu.
Jedlá.
Možnost záměny: Pýchavka hnědá Lycoperdon spadiceum, která je olivově šedá, později hnědnoucí. Je jedlá. Pýchavka obecná Lycoperdon perlatum která však neroste na dřevě. Jedlá.
Zajímavosti: Ke kuchyňské úpravě se hodí pouze pokud je tetřich bílý. Je to jediný druh pýchavky vyskytující se výhradně na dřevě a má nápadné provázkovité podhoubí. Způsobuje hnilobu bukového dřeva. Myceliovým provazcům (thalorhizám) chybí apikální meristém význačný pro rhizomorfy.
Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 292.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 772, 773.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 8, 336, 337.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 387, 388.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 151.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 223.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 252.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 202.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str.23, 30.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 68.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 64.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79, 129.
Vycházka to byla pěkná. Mě zrovna nesužovala nemoc a tak mi udělala dobře i duševně. Cestou jsem určil 25 druhů hub. Domů jsme přinesli tak na polévku. Prostě to bylo vydařené odpoledne.




Rovetka pýchavkovitá říjen 2010

6. března 2011 v 16:49 | muchomurka modrá |  Čeleď Lyophyllaceae
5. října 2010 jsem se vypravil s přítelem Jardou Pišnou do lesů na Slatinských Končinch, lokalita Barchoviny. Tento les je ještě pokračováním lesa Království. Do Červeného Kostelce jsem jel vlakem a tam mě již na nádraží čekal Jarda s autem a pokračovali jsme do jeho lokality ve Slatinských končinách. Jelikož již bylo chladno a pošmourno, tak jsme pomalu plnili košíly houbami. V jednom místě na rozhraní nízké a vysoké smrčiny jsme narazili na značné množství zčernalých holubinek černajícich. Na jejich kloboucích byly rovetky pýchavkovité. Jelikož jsem tuto rovetku fotil někdy v srpnu roku 1997, tak jsem byl rád že ji mohu přefotit. Ten první snímek byl focen kompaktem a vůbec se mi nepovedl. Takže u kraje houštinky byla trochu slušná světelnost, jsem zaklekl a zkusil 1 foto.

Rovetka pýchavkovitá

Asterophora lycoperdoides (Bull.) Ditmar 1809

Slovenské Jméno: Príživnica prášnicovitá
Synonyma: Agaricus lycoperdoides Bull. 1784, Artotrogus asterophora Fr. 1849, Artotrogus lycoperdoides (Bull.) Kuntze 1898, Asterophora agaricicola Corda 1840, Asterophora agaricoides Fr. 1817, Asterophora lycoperdoides Fr. 1817, Asterophora lycoperdoides (Sowerby) Fr. 1817 Asterophora lycoperdoides var. lycoperdoides (Bull.) Ditmar 1809, Hypolyssus lycoperdoides (Bull.) Kuntze 1898, Merulius lycoperdoides (Bull.) Lam. & DC. 1805, Nyctalis agaricoides (Fr.) Bon & Courtec. 1989, Nyctalis. asterophora Fr. 1838, Nyctalis lycoperdoides (Bull.) Konrad & Maubl., Nyctalis lycoperdoides (Bull.); Singer.
Klobouk 0,5 - 2,5 cm v průměru, kulovitý až polokulovitý, okraj podvinutý. Barvy bílé nebo světle hnědý, ojíněný, ve stáři skořicově pomoučený, což způsobují.
Lupeny silné, málo vyvinuté, někdy scházejí, barvy krémové.
Třeň 1-3 cm vysoký, 0,1-0,5 cm tlustý, válcovitý, pokřivený, plný, vlnatý barvy našedlé od výtrusů bíle poprášený, ve stáří nahnědlý až černající.
Dužnina barvy šedohnědé, vůně moučná, chuť moučná.
Výtrusný prach bílý, basidiospory bílé, široce eliptické hladké, velikosti 5-7 x 3-4,5 µm, chlamydospory nepohlavní výtrusy které jsou hnědě okrové, hvězdicovitého (ostnitého) tvaru, vlákenky pospojované, velikosti 14-17 x 12-16 µm.
Výskyt, srpen až říjen na rozkládajících se holubinkách, hlavně Holubince černající , nebo ryzcích, v listnatých lesích a alejích kde je chudá půda na humus.
Nejedlá.
Možnost záměny: Rovetka cizopasná jež tvoří hladké, nikoliv ostnité chlamydospory. Je nejedlá.
Zajímavosti: Chlamydospory na povrchu klobouku jsou hrubě ostnité, eliptické a spojované vlákénkem. Napadá hlavně plodnice Holubinky černající Russula nigricans, Holubinky osmahlé Russula adusta a Ryzce plstnatého Lactarius vellereus. Hojněji se vyskytuje za vlhkého počasí.. Rozmnožuje se i nepohlavně chlamydosporami.
Základní znaky rodu Asterophora - rovetka: Taxonomie: Čeleď Lyophyllaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou drobné, kloboukaté. Klobouk je světlý, na povrchu se tvoří nepohlavní tlustostěnné výtrusy zvané chlamydospory. Lupeny tlusté, částečně zredukované. Výskyt paraziticky na rozkládajících se lupenatých houbách.
Literatura : Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 302.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 404.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 175.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 203..
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 101
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 22, 124, 180,181.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 163.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 198.
Po vyfocení jsem o kousek dál viděl nádhernou sestavu bělochoroše modravého. Nafotil jsem si jej též a přidal do galerie. Jeho popis je v lednu 2010. Potom jsme dosbírali košíky a vrátili se k autu. Celkem jsme tento den určili na této lokalitě 61 druhů hub. Jarda mě odvezl zpět na nádraží a odtud jsem jel vláčkem do Trutnova. Ve vlaku se lidé divili, co ještě roste hub. Byl to jeden z mých hezkých dnů.