Duben 2011

Kalichovka zvonečková duben 2011

30. dubna 2011 v 14:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
16.dubna 2011 jsem se ženou a pejskem vyrazil do Trutnovského parku a lesoparku na procházku. Vzal jsem si sebou fotoaparát s tím, co kdybych náhodou něco nafotil. Jelikož bylo dosti sucho, tak jsem pro jistotu vyfotil v parku prvosenku vyšší.
Počasí bylo nádherné, a tak jsme pokračovali do lesoparku. Na jednom starém pařezu jsem před Vlčí skálou uviděl kvetoucí starý pařez. Rašily z něj samé kalichovkx zvonečkové. Tak jsem byl rád, že alespoň něco jsem mohl vyfotit.

Kalichovka zvonečková

Xeromphalina campanella (Batsch) Maire 1934

Další české jméno: Špičička zvonečková.
Slovenské jméno: Tanečnička zvončekovitá.
Symonyma: Agaricus campanella Batsch 1783,Agaricus caulicinalis (Sow.) Pilát, Agaricus fragilis Schaeffer, Cantharellus valentini Vel., Omphalia campanella (Batsch) P. Kumm. 1871, Omphalia campanella var. papillata Sacc., Omphalina campanella Fr., Omphalina campanella (Batsch) Quél., 1886, Omphalopsis campanella (Fr.) Earle 1909, Xeromphalina campanella (Fr.) Maire.
Plodnice vyrůstají většinou v trsech ve velkém množství.
Klobouk průměr 0,4 - 2,5 cm, široce zvoncovitý, uprostřed vmáčklý, jakoby pupíkovitý, tenký, lesklý, proužkatý, pružně blanitý, hygrofánní, okraj rýhovaný, ostrý, barvy živě hnědožluté až krásně oranžově žluté.
Lupeny srpovité, až dlouze sbíhavé, řídké, vidličnatě rozvětvené četnými žilkami příčně spojené, barvy bílé, světle žluté až okrově hnědé.
Třeň 0,8 - 6 cm dlouhý, 0,05 - 0,2 cm tlustý, válcovitý až úzce kuželovitý, chrupavkovitý, rourkovitý, většinou fajfkově zahnutý, jemně plstnatý, u vrcholu žlutohnědý, směrem ke ztenčené bázi až rezavě hnědý.
Dužnina průsvitně hnědá, bez zvláštní vůně, chuti mírné.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, elipsoidní, bezbarvé a amyloidní, velikosti 5-9 x 2-4 µm.
Výskyt březen až prosinec ve skupinách nebo trsech, v přirozených smrčinách a přirozených borových porostech na ztrouchnivělých starých mechatých pařezech nebo kmenech výhradně jehličnanů. Upřednostňuje smrky a borovice v podhorských a horských oblastech.
Nejedlá.
Možnost záměny: Kalichovka okoličnatá Omphalina ericetorum jež se liší v dospělosti rozloženým, běložlutým kloboukem a stejně zbarveným třeněm. Kalichovka zlatolupenná Gerronema chrysophylla která je větší, nemá pospojované lupeny. Je nejedlá.
Zajímavosti: Je to hezká okrasa lesa, vyskytující se hlavně brzo na jaře a nebo pozdě na podzim a je to dřevní saprotrof, který rozkládá humus. Vyznačuje se amyloidními výtrusy.
Základní znaky rodu Xeromphalina - kalichovka: čeleď Mycenaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, pododdělení Agaricomycotina, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou kloboukaté kalichovkovitého nebo špičkovitéhovzhledu. Klobouk je většinou zářivě zbarvený. Lupeny jsou široce připojené až sbíhavé. Třeň je středový. Výskyt hlavně na dřevě jehličnanů, vzácně listnáčů.
Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 140, 141.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 189.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 201.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 194.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 142.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 46
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str.188, 189.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 137, 185.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 138.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 171, 180.
Po nafocení jsme šli zkontrolovat lokalitu ohnivců rakouských a bylo to pravděpodobně naposledy. V této době jsem nevěděl co tuto lokalitu čeká. Cestou jsem určil pouze 5 druhů hub.. Odtud jsme šli domů a jelikož bylo nádherné počasí, tak jsme se zastavili u šikmookých na dobrém pivečku. Takže jako jarní procházka to bylo nádherné, ale na houby to bylo dosti špatné.





Choroš poloplástvový duben 2011

25. dubna 2011 v 21:31 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
Bylo úterý 5. dubna 2011. Dopoledne vcelku výborné počasí a já se ženou jsme si vzali našeho pejska a vyrazil s ním do Trutnovského parku a lesoparku. Jelikož však bylo značné sucho, tak jsem hub moc na focení neměl.
V parku jsem na menším spáleništi objevil choroše poloplástvového. Jelikož jsem jej nafocenýho neměl a plodnice byla jeěště kakž takž fotitelná, tak jsem to smáčknul.














Choroš poloplástvový

Polyporus brumalis (Pers.) Fr. 1818

Slovenské jméno: Trúdnik zimný.
Synonyma: Boletus brumalis Pers. 1794, Boletus ciliatus Hornem. 1806, Boletus fasciculatus Schrad. 1792, Boletus fuscidulus Schrad. 1792, Boletus hypocrateriformis Schrank 1789, Boletus umbilicatus Schrank 1789, Favolus apiahynus Speg. 1919, Leucoporus brumalis (Pers.) Sacc. 1972, Leucoporus brumalis (Pers.) Speg. 1926, Leucoporus vernalis (Fr.) Pat. 1900, Microporus substriatus (Rostk.) Kuntze 1898, Polyporellus brumalis (Pers.) P. Karst. 1880, Polyporellus fuscidulus (Schrad.) P. Karst., 1880, Polyporus brumalis f. subarcularius Donk 1933, Polyporus cyathoides Quél. 1872, Polyporus fuscidulus (Schrad.) Fr. 1838, Polyporus luridus Berk. & M.A. Curtis 1872, Polyporus nanus F. Brig. 1840, Polyporus pauperculus Speg. 1889, Polyporus subarcularius (Donk) Bondartsev 1953, Polyporus substriatus Rostk. 1828, Polyporus trachypus Rostk. 1848, Polyporus tucumanensis Speg. 1898. Polystictus substriatus (Rostk.) Cooke 1886.
Klobouk 1-12 cm v průměru, v mládí sklenutý, později plochý, na středu nálevkovitý, slabě pásovaný jemně plstnatý, brzy olysalý, hladký, okraj přívěstkatý ostrý, za sucha podvinutý. Barvy okrově žluté, tmavohnědý až šedý, postupně vybledává do žlutěokrova.
Rourky 0,2-0,4 cm dlouhé, krátce sbíhavé, barvy smetanové až okrové. Póry větší, okrouhlé, hranaté či podlouhlé, okem dobře viditelné, barvy stejné jako rourky.
Třeň 1-7 cm vysoký, 0,15-1 cm tlustý, středový, válcovitý, šedohnědý, jemně hnědě šupinkatý, na bázi hlízovitý nebo terčovitý.
Dužnina kožovitá, tuhá, barvy bělavé chuť příjemná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou válcovitě zaoblené, hladké, velikosti 5-7 x 1.5-2.5 μm
Výskyt říjen až duben, můžeme jej nalézti i za mírné zimy v dubo-habrových lesích na nevápenatých půdách, ochuzených kyselých nížinných bučinách na mrtvých kmenech, větvích a pařezech listnatých stromů, např. bříz, dubů, buků, olší, jeřábů ale i jasanů. Upřednostňuje olšiny a rašelinovou půdu.
Nejedlý.
Možné záměny: Choroš zimní Polyporus ciliatus, který má velmi drobné rourky a jejiž póry se dají rozeznat jen pod lupou. Je nejedlý. Choroš šupinkatý Polyporus lepideus, jež má tmavěji zbarvený klobouk, šupinkatý třeň, úzké póry a vyskytuje se v časném létě na pařezech listnatých stromů. Je také nejedlý.
Zajímavosti: Rozkládá dřevní hmotu a způsobuje bílou hnilobu dřeva. Působí na něj jednostranné světelné podráždění. Otáčí se za světlem. Tomuto jevu říkáme fototropismus. Tento choroš jediný roste i v zimě. Někteří autoři si zaměňují jména ale i popisy choroše zimního a choroše poloplástvového (brvitého). České názvy jsou při správném popisu velmi neodpovídající latině. V knize o houbách je tento choroš označen česky jako choroš zimní.
Základní znaky rodu Polyporus - choroš: Taxonomie: Čeleď Polyporaceae, řád Polyporales, podtřída: Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, pododdělení Agaricomycotina, oddělení Basidiomycota, říše Fungi.Jsou to jednoleté kloboukaté houby. Dužnina velmi tuhá. Hymenium pórovité. Třen vyvinutý a většinou válcovitý, buď středový nebo až postraní. Výtrusný prach bílý až krémový. Výskyt paraziticky i saprotrofně na trouchnivějícím dřevě listnáčůi jehličnanů. Někdy vzácně na bylinách.
Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 130.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 115, 286, 287, 288.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 154.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 108.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 129, 130.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 68
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 28.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 69, 96, 190.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 72, 85.
Po nafocení tohoto choroše jsem již nic lepšího v lesoparku nenašel, tak jsem vzal ženu, aby se podívala na lokalitu s ohnivcem rakouským. Moc se jí tam líbilo. Byl tam bezpočet krásných ohnivců. Tak mi to nedalo a jednoho jsem nafotil.
Popis tohoto ohnivce je v dubnu roku 2010.
Celkem jsem určil za tuto procházku 6 druhů hub. Procházka se nám líbila e závěrem jsme skončili s naší Ketty u vietnamské komunity na dobrém a laciném pivečku.

Ušíčko černé duben 2011

15. dubna 2011 v 20:17 | muchomurka modrá |  Čeleď Sarcosomataceae
3. března 2011 jsem se vydal se ženou a pejskem přes Nový Domov do Nových dvorů na pivo. Jelikož cestu lemují různé druhy lesů, tak jsem si vzal sebou fotoaparát. Dlouho jsme nic cestou na focení nepotkali. Až na vrcholku kopce, kde jsme odpočívali, tak jsem si všiml ma kraji smrčiny v mechu ušíček černých. Nezaváhal jsem a hned jsem je nafotil.

Ušíčko černé

Pseudoplectania nigrella (Pers.) Fuck. 1870

Slovenské jméno: Misôčka tmavá
Synonyma: Peziza nigrella Pers. 1801, Plectania nigrella (Pers.) P. Karst. 1885, Crouania nigrella (Pers.) Hazsl.
Plodnice 0,5 - 3 cm v průměru, k zemi přisedlá, nejdříve polokulovitá nebo baňkovitá, později ploše miskovitě rozložená. Tvaru občas nepravidelného. Někdy má i potrhaný okraj. Třeň schází, čili je k substrátu na středu přisedlá.
Vnitřní strana (rouško) v mládí lesklé, barvy černé nebo hnědočerné, později matné.
Vnější strana černě plstnatá.
Výtrusný prach - výtrusy průhledné, hladké, kulovité velikosti 10-14 µm v průměru.
Výskyt březen, květen nepříliš hojně v mechatých jehličnatých lesích, jednotlivě i ve skupinách, v tlejícím jehličí a často mezi mechem, při okraji lesních cest, ale i v dubo-habrových lesích a druhotných smrčinách na vápenatých půdách. Upřednostňuje mechaté smrkové lesy.
Nejedlé.
Možné záměny: Ušíčko černavé Pseudoplectania melaena jež je větší, třeň krátký, výskyt na dřevě jehličnanů především jedlí. Je nejedlé.
Zajímavosti: v roce 2000 se na Trutnovsku objevilo v enormním množství. Pro houbařské oko v tomto jarním čase, kdy je jiných hub nedostatek je to pěkná podívaná. Dříve to byl hojný druh. V dnešní době pomalu vymizel. V Červeném seznamu hub je veden jako nezvěstný druh.
Základní znaky rodu Pseudoplectania - ušíčko. Taxonomie: Čeleď Sarcosomataceae, řád Pezizales, podtřída Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, pododdělení Pezizomycotina, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodnice jsou miskovité, ve stáří ploché, přisedlé nebo krátce stopkaté barvy hnědočerné až černé, vně jsou chlupaté. Výtrusy jsou kulovité hladké. Výskyt na tlejícím dřevě nebo v rašeliništích.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 383.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 59, 60.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 62.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 107
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 126.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 51.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 40.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 58, 61.

Při tom když jsme scházeli do Nových Dvorů, viděl jsem krásný pozdrav jara, byl to pěkný krokus jarní pěkně na okraji louky. Tak jsem zase fotil


Krokus jsem v toto místě fotil přesně před 2 roky. Kousek pod ním se to modraly nádherné ladoňky velkokvěté, prostě nádhera.
Odtud již moje čubinka Ketty pospíchala na terasu restaurace Dvoračka. Cestou jsem určil celkem 5 druhů hub. Trutnovsko v tento čas trápilo velké sucho a tak jsem byl rád, že jsem něco cestou vůbec nafotil.
Domů jsme přišli kolem 19 hodiny večerní a byli jsme příjemně unaveni.

Dutohlávka červcová březen 2011

10. dubna 2011 v 13:47 | muchomurka modrá |  Čeleď Cladoniaceae
Dne 30 března 2011 jsme se s Láďou Průšou vydali na procházku z Červeného Kostelce u 9 Křížů směrem na Rtyňské Končiny, dále pak pod zříceninou hradu Vízemburk směrem na Poklekov, a potom na pivečko do restaurace Amerika v Havlovicích. Bylo docela teplo a sucho. Houby stále nerostly. Tak jsem pod Vízemburkem viděl pěkné Sněženky. Nedalo mi to a nafotil jsem si je.
Potom jsme šli dále a poblíž Poklekova jsem viděl dosti velký plácek pokrytý dutohlávkou červcovou. Vypadalo to jako nádherný kobereček. Takže jsem zaklekl a fotil.
Dutohlávka červcová
Cladonia coccifera agg (L.) Willd. 1787

Další české jméno: Dutohlávka červenohlavá
Slovenské jméno: Dutohlavka
Synonyma: Cladonia coccifera f. asotea(Ach.) Vain. 1887, Cladonia coccifera var. asotea Ach., Lichen cocciferusL. 1753

Stélka tvoří přízemní drobné šupiny.
Kmínek drobný, bez pohárků, pokryt jemně zrnitými sorediemi (částice, sloužící k vegetativnímu rozmnožování lišejníků), barvy modravé až šedozelenéApothecium 0,05- 0,3 cm široké, nenápadné červené nebo chybí , obsahující vřecka se spory.
Výtrusný prach - akospory jsou podlouhlé velikosti 8-13 x 3-4 µm
Výskyt na kyselých, humózních či písčitých stanovištích, ale takéna trouchnivějícím dřevě odumírajícím mechu.
Nejedlá.
Zajímavosti: Tato houbička je svým výskytem dosti vzácná a měla by se chránit.

Literatura : Internetové stránky 2011.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 70.


Dále jsme již pokračovali do zmíněné restaurace v Havlovicích. Celkem za tuto procházku jarní přírodou jsem identifikoval 14 druhů hub. Pivečko nám ale chutnalo. Byli jsme oba vyprahlí jako Sahara.





Morušovka bradavčitá březen 2011

6. dubna 2011 v 16:29 | muchomurka modrá |  Čeleď Bertiaceae
Pokračování procházky se svými přáteli po Ovčáckém vrchu 24.3.2011.
Po nafocení kržatky otrubičnaté jsme před kolejemi posvačili. Potom jsme s vydali do lesa za tratí směrem na osadu Lhotky Nejdříve jsme přešli do údolíčka, kde Jirka Kovač u potůčku našel krásnou morušovku bradavčitou. Tak jsme ji oba fotili.

Morušovka bradavčitá

Bertia moriformis (Tode) De Not. 1844

Slovenský název: Bercia buková
Synonyma: Psilosphaeria moriformis (Tode) Stev.1879, Sphaeria claviformis Sowerby 1803, Sphaeria moriformis var. moriformis Tode 1791, Sphaeria rubiformis Sowerby 1803, Sphaeria rugosa Grev.)
Stromata tvoří nahloučené útvary téměř válcovitého tvaru vysoká 0,1-0,15 cm, povrch mají hrubě bradavčitý, celá skupina připomíná malinu a jsou barvy matně černé.
Výtrusný prach - spóry jsou vřetenovité hyalinní 1 až 3 přepážkami velikosti 35-69 x 4-10 µm.
Výskyt leden až prosinec na odkorněném dřevě listnáčů, můžeme ji však nalézti i na odkorněných jehličnanech jako jsou smrky. Upřednostňuje však buky.
Nejedlá.
Zajímavosti: Tuto houby napadá další houba a to Neobarya parasitica.Název je odvozen z určité podobnosti s plody moruše.
Základní znaky rodu Bertia - morušovka: Taxonomie: Čeleď Bertiaceae, řád Coronophorales, podtřída Hypocreomycetidae, třída Sordariomycetes, pododdělení Pezizomycotina, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Peritecia nahloučená ve velkých skupinách, polokulovitá až skoro válcovitá s rýhovanou tlustou stěnou do 0,15 cm velká, barvy černé a širokou bází jsou přirostlá. Vřecka kyjovitá. Výtrusy velmi dlouhé, bezbarvé s jednou přepážkou. Výskyt saprotrofně na odumřelém dřevě.
Literatura : Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 211.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 14.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 166.

Jirka vzal tuto morušovku sebou a pokračovali jsme stržemi nahoru ke Lhotkám. Při cestě zpět jsme našli docela vhodná místo k focení a tak z tohoto místa snímek pochází. Zpátky jsme šli lepší cestou, tak z nás ta velká únava trochu spadla. Potkali jsme akorát 1 slepýše, ale ten se nenechal nafotit. Domů jsme opět jeli ze Starkoče vlakem. Vycházka to byla nádherná, protože bylo vcelku teplo a svítilo nám slunce. Domů jsem přišel v 15,30 a to jsem se pro velkou únavu nestavil ani na pivečku. Byl jsem rád, že jsem si lehnul.