Květen 2011

Ucháč obecný duben 2011

30. května 2011 v 12:13 | muchomurka modrá |  Čeleď Discinaceae
Pokračování vycházky z 28.4. 2011. Viz minulý článek.
Po nafocení jsme pokračovali směrem na Havlovickou Podhraď, která se nachází pod zříceninou hradu Vízemburk. Zde u jedné chaloupky jsme jako každý rok objevili ucháče obecné a proto jsem je nafotil. To již bylo zhruba kolem 11 hodin a teplota dosahovala na 19,5°C.

Ucháč obecný

Gyromitra esculenta (Pers.) Fr. 1849

Další česká jména: Chřapáč obojetný, Chřapáč podezřelý, Smrž plnonohý, Ucháč jedlý, Ucháč nespolehlivý
Slovenské jméno:Ušiak obyčajný.
Synonyma: Gyromitra ambigua (P. Karst.) Harmaja 1969, Helvella esculenta Pers. 1800, Helvella suspecta Krombh., Morchella pleopus Morille du Loup, Physomitra esculenta (Pers.) Boud. 1907.

Klobouk 3 - 15 cm široký, 4-15 cm vysoký, nepravidelně kulovitý, nebo slabě kuželovitý, laloky jsou zprohýbané až mozkovité, ke třeni přirostlé. Bývá až kuželovitý, barvy tmavě hnědé až kaštanové někdy s fialovým nádechem.
Třeň 1 - 7 cm vysoký, 2 - 4 cm tlustý, nepravidelně válcovitý, na bázi i nahoře naduřelý až zploštělý, jamkatý, vrásčitý až brázditý, komůrkatý až dutý, šedavě plstnatý, jakoby šupinatý. Barvy bílé, nažloutlé a pokud je chladno tak je místy načervenalý.
Dužnina komůrksté, barvy bílé, křehká, chuť nenápadně příjemná, vůně příjemná, nenápadná.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy jsou elipsoidní s dvěma kapkami na pólech, bezbarvé, velikosti 18-24 x 9-12 µm.
Výskyt březen až červen hojně ve skupinách hadcové skalní stepy, tam kde serpentinová step přechází v borový les, lužní lesy, smíšené lesy na nevápenatých půdách v jehličnatých lesích na zemi hlavně v borech a borových monokulturách, kolem cest a potoků. Též se často vyskytuje v místech kde se zpracovává dřevo a to na pilinách.. Upřednostňuje písčité půdy a borovice a další jehličnaté stromy.
Jedovatý.
Možnost záměny: Ucháč obrovský Gyromitra gigas, který je větší a má klobouk světlejší až okrově zbarvený, přesné určení docílíme zkoumáním zralých výtrusů. Je jedlý. Ucháč čepcovitý Gyromitra infula, který se oběvuje až na podzim a je jedlý. Ucháč svazčitý Gyromitra fastigiata, který je větší a má sedlovitý klobouk se dvěma až třemi laločnatými výběžky, je jedlý. Někteří sběrači jej mohou zaměnit i za smrže tlustonohého Morchella crassipes, smrže obecného Morchella esculenta nebo smrže kuželovitého Morchella vulgaris, kteří však nemají mozkovitě zprohýbané klobouky, ale lištami a žebry rozděleny na jednotlivé nepravidelné přihrádky. A jsou jedlé.
Zajímavosti: Někteří lidé konzumují. Obsahuje jed gyromitrin který je smrtelně jedovatý ale odpařením se ztrácí. Může způsobit velice vážné otravy , které svým průběhem připomínají otravu muchomůrkou zelenou Amanita phalloides. Vzácně se vyskytuje s kloboukem čistě bílým. Je to albín ucháče obecného a nazývá se ucháč bílý Gyromitra esculenta var. alba. Ve východní Evropě je hojný, jinde poměrně vzácný. Je potřeba před jeho používáním varovat. Příznaky se projeví nejdříve 5-10 hodin po jídle a liší se menší intenzirou zvracení a průjmů. Důkladné sušení odstraňuje jedovaté látky. Sušený je prakticky neškodný. Jelikož ucháče vytrvávají na stanovšti dosti dlouho a jeho ohnilé části, které jsou u tohoto ucháče těžko rozpoznatelné, což pravděpodobně způsobuje otravy.
Základní znaky rodu Gyromitra - ucháč: Taxonomie: Čeleď Discinaceae, řád Pezizales, podtřída Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodnice je mohutná, dutá, dělící se na klobouk a třeň. Klobouk tvoří plodnou část, která je nepravidelně laločnatá až vrásčitá, třeň je krátký a robustní. Výtrusy jsou hladké, elipsoidní. Výskyt saprotrofně na tlejícím dřevě jehličnanů, vyjímečně i listnáčů.

Literatura : Internetové stránky 2008.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 222.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 382.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 80, 81.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 111, 112.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 80.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 36.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 28, 38.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 26, 29.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 56.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 272.Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 216, 218.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 42, 54.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 189, 209, 248.Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 53.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 58.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, č. 3-5 str. 58, 63, č. 8-10 str. 132 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 29, 62, 79, 93, 97, 163, (příloha 6/11).
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959. Popis tab 160.

U předchozího snímku ucháče z té samé lokality jsem naměřil výtrusy 24.4.2009 velikosti 22,4-25,2 x 11,2-12,6 µm.


Po tomto focení nás čekala již restaurace Amerika. Přes celkem značné sucho jsem nafotil tyto 2 druhy. Kalichovka porostnicová jež je vzácná, nejedlá a Ucháč obecný, který je jedovatý. Celkem jsme určili 19 druhů hub. Ze vzácnějších hub to byl ještě houževnatec tygrovaný, ale ten jsem nefotil. Škoda, že vše bylo silně posypáno pylem. No a v Americe jsme si dali výborný obídek a pivečko. Byla to moc pěkná vycházka, protože nám přálo i počasí. Domů jsme odjížděli po 13 hodině kdy se teplota pohybovala okolo 19,8°C a bylo polojasno.

Smutná zpráva

23. května 2011 v 20:55 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice

Smutná zpráva.

Nečekaně jsme se dozvěděli, že 7.5.2011, na svoje jmeniny, nás opustil zakládající člen MK Trutnov a jeho současný předseda pan Stanislav Křovina v požehnaném věku 87 let.
Zemřel nečekaně. Je to citelná ztráta pro tento kroužek jehož členy byla do založení MK Úpice i většina našeho členstva. Na jeho zásluhy v mykologickém světě vzpomeneme při naší vycházce otvírání lesa 28.5.2011. Jeho památku uctíme minutou ticha.
Čest jeho památce. Členové MK Úpice.

Kalichovka porostnicová duben 2011

22. května 2011 v 15:00 | muchomurka modrá |  Čeleď Repetobasidiaceae
Dnes 29. 4. 2011 jsme se dohodli já, Jirka Kovač a Láďa Průša že vrazíme na vycházku k 9 Křížům. Rtyňské Končiny, Havlovické Podhradí a Havlovice restaurace Amerika. Vyrazil Jsem ráno v 7,45 autobusem, kde na mě čekal Jirka Kovač k 9 Křížům v Červeném Kostelci. V Úpici k nám přistoupil Láďa Průša. První houby které jsem přes značné vedro fotil byly kalichovky porostnicové, které rostly na stále stejném místě na Rtyňských končinách. Teplota byla 16,9°C a obloha byla sem tam slabý mráček.


Kalichovka porostnicová

Loreleia marchantiae (Singer & Clémençon) Redhead, Moncalvo, Vilgalys & Lutzoni 2002


Slovenské jméno: neznám
Synonyma: Gerronema marchantiae Singer & Clémençon 1971, Omp.halina marchantiae (Singer & Clémençon) Norvell, Redhead & Ammirati 1994.
Klobouk 0,2-1,3 cm v průměru, z počátku vypouklý až plochý, mírně zahnutý, okraj vroubkovaný, později s téměř propadlým středem, hladký, hygrofánní, barvy za vlhka oranžově hnědé, oranžové až slabě oranžově žluté, při sušení blednoucí.
Lupeny spíše silnější, řidší a dlouze přirostlé, barvy bledě špinavě oranžově žluté a se stejně zbarveným ostřím, někdy větvené.
Třeň 0,5-1,8 cm dlouhý, 0,03-0,1 cm tlustý, rovný, mírně se k bázi rozšiřující, hladký, barvy bledě lososově krémové, někdy na má bílou barvu, u vrcholu slabě ojíněný, nebo nezřetelně ojíněný celý, zejméná u mladých exemplářů.
Dužnina celá stejně zbarvená, vůně nezřetelná, chuť taktéž nezřetelná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsovité s jednou tupou základnou, velikosti 7,5-10 x 4,5-6,5 µm.
Výskyt červen až říjen na místech ovlivněných člověkem na stélce játrovky. Upřednostňuje horské oblasti.
Nejedlá.
Možnost záměny: Kalichovka Postova Loreleia posti která má větší plodnice a delší třeň a nemá větvené lupeny. Je nejedlá.
Zajímavosti: Je to saprotrof a kriticky ohrožený druh. V Čechách v poslední době je doložena 1 lokalita a to Popelná hora u Stach na Šumavě. Toto by mněla být druhá u obce Rtyně v Podkrkonoší lokalita Končiny.
Literatura : Internetové stránky 2009.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 139.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 164.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 194.

O této houbičce mám toho velmi málo v literatuře a tak jsem většinu poznatků čerpal na internetu a od p. Mgr Berana, jež se zabývá mykologií v muzeu České Buďějovice. Též jsem tuto houbu mikroskopoval 2 x v roce 2009 a naměřil jsem toto:
Naměřeny výtrusy dne 22.5.2009 velikosti 8,4-9,8 x 4,5-5,6 µm
Naměřeny výtrusy dne 4.7.2009 velikosti 8,4 x 4,9 µm.

Po té jsme pokračovali směrem na Havlovické Podhradí. O tom ale až někdy příště.

Zvoneček uhelný duben 2011

19. května 2011 v 19:37 | muchomurka modrá |  Čeleď Pyronemataceae
28.dubna 2011 jsem se ráno rozhodl, že půjdu vyvenčit pejska do parku a lesoparku v Trutnově. Bylo polojasné počasí a příjemná teplota. Vyrazili jsme po 9 hodině ze sídliště směrem na park. Pro stále velké sucho houbičky moc nerostly. Nám to však moc nevadilo. Nejdříve jsme se zašli podívat na toho ucháče, o kterém píši ve článečku 10. května 2011. Pochopitelně tu byl. Moje čubinka šmejdila opodál a poštěkávala na mě. Šel jsem se k ní podívat, neodolal jsem a vyndal foťák.
První záběr je jak opatrně mi čumáčkem ukazuje co našla.
Pochopitelně mě k tomuto nepustila, pokud jsem ji nenafotil s jejím důležitým pohledem.
Pak mě teprve bylo umožněno tyto 3 ucháče obrovské nafotit. Jsou v galerii a popis ucháče obrovského viz článek právě z 10 května.
Po té jsme ještě chvíli udělali šmajd lesem a začali jsme se vracet k domovu. Na jedné malé pasece v ohništi jsem nalezl po dlouhé době krásné zvonečky uhelné.

Zvoneček uhelný

Geopyxis carbonaria (Alb. & Schwein.) Sacc. 1889

Slovenský název: Pohárik spáleniskový
Synonymum: Peziza carbonaria Alb. & Schwein. 1805.
Plodnice 0,5 - 2 cm v průměru, v mládí kulovitá, posléze pohárkovitá pravidelného tvaru, často krásně kruhovitá.
Rouško světle až tmavě okrové, nebo žlutavě červenohnědé až špinavě oranžově žluté
Vnější strana světle červenohnědá až oranžově žlutá a jemně šupinkatá, okraj zoubkatý a kolem okraje pomoučená a bělavá.
Třeň 0,5 - 1 cm vysoký, 0,1-0, 2 cm tlustý, tuhý, hluboko v zemi ponořený, barvy bledší než plodnice.
Výtrusný prach - výtrusy jsou bezbarvé, hladké, štíhle oválné, k vrcholu štíhle vřetenovitě zahrocené, velikosti 12-17 x 6-9.5 µm, s olejovými kapkami nebo i bez nich.
Výskyt duben až říjen jednotlivě nebo ve skupinách na starých spáleništích poblíž jehličnatých stromů.
Nejedlý.
Možnost záměny: Zvoneček alpský Geopyxis alpina - nejedlý.
Zajímavosti: Je to antrakofilní houba specializovaná na spáleniště, mající přední místo mezi ruderální stratégy. Patří mezi naše nejvýznačnější spáleništní houby.
Základní znaky rodu Geopyxis - zvoneček:: Taxonomie: Čeleď Pyronemataceae, řád Pezizales, podtřída Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, pododdělení Pezizomycotina, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodnice pohárkovité, přisedlé, častěji však s krátkým třeňem, lysé. Výtrusy hladké a elipsoidní. Výskyt saprotrofněna zemi a často na spáleništích.
Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 424, 425.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 50.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 108.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 98
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 49.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 52, 53.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 16.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 230.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 141.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 42.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 125 obr.48 pozice 7, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 159, 161.
Po skončení focení jsme pokračoval v cestě domů. Hub jsem určil jenom 9 druhů. No a jako vždy moje čubinka, než jsme došli domů, zamířila ještě na chvilku k šikmookým, kde jsem si dal pivčo.
Dorazili jsme sem ve 14 hodin a to již začalo ochlazovat a teplota klesla z 21 stupňu na 19,8 stupně. Přesto ale pivečko na terase bodlo. Byl to zase jeden z pěkných dnů. Celý den bylo polojasno a chvílemi úplně jasno.



Odemykání lesa 2011

15. května 2011 v 22:32 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice






Penízovka nahořklá duben 2011

15. května 2011 v 7:49 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physalacriaceae

19. dubna jsem se ráno v 8,30 hod vypravil na vlak s tím, že s přítelem Průšou z MK Úpice zajedeme do Petrovic a projdeme po hřbetech mistních kopečku na haldy po dolech ve Svatoňovicích. Počasí bylo nádherné, rasa pěkná i když jsme zde byli poprvé. Lesy se nám líbily a tak jsme se je rozhodli doporučit pro jarní vycházku otvírání lesa, jež se bude konati 28 května.
Houby na focení skoro žádné nabyly. Akorát pár penízovek nahořklých, které jsem si spletl se smrkovou. Nevšiml jsem si, že rostou z borové šiška. Nesbírali jsme je, protože po chvíli měli hořkou chuť, což jsem příčítal dlouho trvajícím teplům. Ještě štěstí, že nafocené houby poséíám kolegům a Jarda Malý mě upozornil právě na to, že to bude pravděpodobně nahořklá nebo provázková. Všiml si té borové šišky na obrázku.

Penízovka nahořklá

Strobilurus tenacellus (Pers.) Singer 1962

Další české jméno: Penízovka hořká.
Slovenské jméno: Peniazočka horkastá
Synonyma: Agaricus tenacellus Pers. 1794, Agaricus tenacellus var. tenacellus Pers. 1794, Collybia esculenta var. tenacella (Pers.) P. Karst. 1879, Collybia tenacella (Pers.) P. Kumm. 1871, Marasmius esculentus var. tenacellus (Pers.) P. Karst 1889, Marasmius tenacellus (Pers.) J. Favre 1939, Marasmius tenacellus subsp. tenacellus (Pers.) J. Favre 1939, Pseudohiatula tenacella (Pers.) Métrod 1952.
Klobouk: 10-25 mm, v mládí polokulovitý až vyklenutý později plochý až vmáčklý, někdy s hrbolem, lysý, šedě okrový až červenohnědý, v mládí bělavý, na temeni světlejší. Okraj za vlhká je většinou průsvitně rýhovaný.
Lupeny: dost husté a široké, zúženě ořirostlé ke třeni, někdy až volné. Barvy bílé až slabě našedlé.
Třeň: 2-8 x 0,1-0,25 cm, kořenující, pružný, tuhý, válcovitý, hladký, na vrcholu bělavý, směrem k bázi okrový až červenavě okrový, na bázi plstnatý, vyrůstající z šišky, často i několik centimetrů vzdálené. V mládí je bíle ojíněný.
Dužnina tenká, tuhá, barvy bílé, vůně nenápadná, chuť nejdříve mírně nahořklá, později až hořká.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou elipsoidní, velikosti 4,7-7 x 2,5-4 µm.
Výskyt duben až červen v lese i mimo les, roste hojně jednotlivě nebo po více plodnicích na borových šiškách zapadlých v zemi. Upřednostňuje bory na písčitých půdách.
Nejedlá.
Možnost záměny: Penízovka smrková Strobilurus esculentus která však roste na smrkových šiškách a je jedlá. Penízovka provázková Strobilurus stephanocystis která rovněž roste na borových šiškách, má však zaoblené cystidy na lupenech a okraj klobouku má světlejší než temeno. Je také jedlá.
Zajímavosti: Z této houby se podařilo izolovat antibiotikum mucidin, jež je s protihoubovým účinkem. Při mikroskopování zjistíme zašpičatělé cystidy na lupenech i klobouku.

Literatura : Internetové stránky 2011.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 265.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 424, 425.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 193.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 204.
Houby. Autor Mirek Svrček 1966 str. 130
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 116.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 178.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 63 rok1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 96.

Odtud jsme pokračovali směrem k haldě. Cestou jsme šli přes lokalitu, kde rostou kačenky. Pochopitelně tam nebyly. Bylo na ně ještě brzo. Na této lokalitě se totiž vyskytují většinou v květnu. když kvetou třešně. Prošli jsme celo haldu a zase nic. Proto jsme se rozhodli, že si zajdeme do restaurace Salamandr ve Svatiňovicích na oběd.
Pod haldou jsem však uviděl pro mě zajímavé rostliny. Doma jsem to pak určil jako pryšec chvojkový.

Chci upozornit na to, že je to jedovatá rostlina, kterou nežerou ani krávy. Nejjedovatější je jeho mléko, které roní ze stonku.
Po nafocení hurá do restaurace, kam jsme přišli zmožení cestou a hlavně teplem. Zde jsme si pochutnali na pivu krakonoš a já jsm si dal výběrové menu za 85 kč a snědl jsem jen asi polovinu. Další 3 druhy menu byly za 45 kč. Upozorňuji, že vše to byly porce takové, že by stačila 1 dvěma lidem.
Po obědě ve 14 hodin jsme se rozjeli k našim domovů. Byla to pěkná vycházka počasí nám přálo, ale houby ne. Určili jsme jen 11 druhů.

Ucháč obrovský duben 2011

10. května 2011 v 7:42 | muchomurka modrá |  Čeleď Discinaceae
Pokračuji v článku ze dne 4.května 2011 o troudnaci kopytovitém. Takže po nafocení troudnatce kopytofitého Fomes fomentarius jsem se rozmýšlel co budeme dělat s Kettkou dále. Rozhodoval jsem se mezi návratem domů a nebo ještě se toulati po lesoparku dále. Jelikož bylo pěkné počasí a já si uvědomil, že tady mám jedno místečko kde rostou ucháče obrovský, tak jsme se tam šli podívat. I když jsem s tím moc nepočítal, protože bylo dosti sucho, tak se přede mnou zjevil první ucháč obrovský v tomto roce. Musel jsem tuto věc zaznamenat i snímkem.

Ucháč obrovský

Gyromitra gigas (Krombh.) Cooke 1878

Slovenské jméno: Ušiak obrovský
Synonyma: Neogyromitra gigas (Krombh.) S. Imai. 1938, Maublancomyces gigas (Krombh.) Herter 1950, Discina gigas (Krombh.) Eckblad 1968, Discina gigas (Krombh.) Cooke , Helvella gigas Krombh
Plodnice je až 20 cm vysoká a 6-15 cm v průměru tvořena velkým dutým apotheciem rozlišeným na kloboukatou a třeňovou část.
Klobouk 3-20 cm v průměru, 9-20 cm vysoký, s mozkovitě nepravidelně zprohýbanými laloky, které jsou ke třeni přirostlé. Tvar je nepravidelně elipsoidní až kulovitý. Barva žlutohnědá, okrově žlutá, okrově hnědá až hnědá, bez červeného nebo růžového odstínu.
Třeň 3 - 8 cm vysoký, 3 - 7 cm tlustý, válcovitý, protáhle jamkatý, barvy špinavě našedlé, bílé nebo bledě okrové, nepravidelně vrásčitý až brázditý, zrnitě poprášený až jemně plstnatý a dutý a nepravidelně komůrkatý.
Dužnina bílá, voskovitá, tenká a velmi křehká. Vůně žádná, chuť příjemná.
Výtrusný prach - výtrusy elipsoidní až vřetenovité, pokryté síťkou, bezbarvé, velikosti 26-40 x 11.5-15 µm, které nemají na pólech celé skupinky protáhlých růžkovitých bradavek, ale mají na každém pólu bradavku. Uvnitř s jednou kapkou.
Výskyt březen až červen lužní lesy na tlejícím dřevě jehličnatých stromů, někdy i na listnáčích. Upřednostňuje ale hlavně horské lesy a staré pařezy. Roste jednotlivě ale i ve skupinách.
Jedlý.
Možné záměny: Ucháč obecný Gyromitra esculenta plodnice je menší, klobouk je tmavší, výskyt většinou v jehličnatých lesích, substrát hlína a je jedovatý. Ucháč svazčitý Gyromitra fastigiata klobouk červenohnědý sedlovitý na okraji s výběžky.Je jedlý.
Zajímavosti: Protože se dosti podobá Ucháči obecnému Gyromitra esculenta tak není doporučen ke sběru pro laiky. Krom toho je dosti vzácný a měl by se chránit. Rozkládá opad. Dnes je již zakázán jeho prodej na trhu.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 222.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 382.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 80, 81.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 111, 112.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str.78, 79.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 35.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str.54.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 218, 220.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 194, 248.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 53,
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 36.
Mykologický sborník č. 3-5 1970 str. 58.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 29, 58, 72.

Po skončení fotografování jsem s pejskem dostal velkou žížeň a odebrali jsme se do restaurace Úsvit na pivečko. Při tom jsem zjistil, že jsem si zapoměl doma peněženku a ještě že jsem měl mobila. Zavolal jsem ženě, která byla tak hodná a přinesla mi peněženku. Za odměnu si s námi na terase též sedla a dala si pivečko. Ono to je z domu skoro 25 minut pěšky. Tak jsme si všichni tři pěkně poseděli. Cestou domů jsem zrekapituloval, množství hub, které jsem 18. dubna 2011 určil. Bylo to pouhých 10 druhů.
Jinak to byla krásná procházka přírodou se závěrem na dobrém pivu. Opět se zdařilo.



Troudnatec kopytovitý duben 2011

4. května 2011 v 16:09 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
18. dubna 2011 jsem se se svojí čubičkou vydal znovu do Trutnovského parku a lesoparku. Stále bylo velké sucho. Tak po asi 2 hodinovém courání jsem se rozhodl nafotit troudnatce kopytovitého. Totiž narazil jsem na přeraženou břízu a na ní zajímavý tvar tohoto troudnatce.

Troudnatec kopytovitý

Fomes fomentarius (L.) J.J. Kickx 1867

Další česká jména: Choroš troudový, Choroš zápalný.
Slovenské jméno:Práchnovec kopytovitý.
Synonyma: Agaricus fomentarius (L.) Lam. 1783, Boletus fomentarius L. 1753, Elfvingia fomentaria (L.); Murrill 1903, Elfvingiella fomentaria (L.) Murrill, Ochroporus fomentarius (L.) J. Schröt. 1888, Placodes fomentarius (L.) Quél. 1886, Polyporus fomentarius (L.) Fr. 1821, Pyropolyporus fomentarius (L.) Teng 1963, Scindalma fomentarium (L.) Kuntze 1898, Ungularia albescens Lázaro Ibiza 1917, Ungularia fomentaria (L.) Pat. 1900.
Plodnice kloboukatá, 5 - 50 cm široká, 5-20 cm vysoká 10-25 cm tlustá, velmi tvrdá, v mládí hlízovitá,později kopytovitého až střechovitého tvaru, s tupým plstnatým okrajem postupně se rozrůstajícím do plochy, na povrchu pásovaná, hladká šedá nebo šedohnědá, pokrytá tvrdou hladkou kůrou, na řezu černou a lesklou.
Rourky až 1 cm vysoké, vrstevnaté, rezavě hnědé, u starých plodnic dosti tlusté, a vicevrstveně na sebe narůstající. Póry 3-4 na 0,1 cm drobné a okrouhlé, barvy smetanové až světle okrové, nebo světle hnědavé, otlačením tmavnou.
Dužnina okrově rezavá, korkovitá až pevně vatovitá, vláknitá, suchá, snadno zápalná, uprostřed nebo ve vrchní části se světleji mramorovaným, drobivým jádrem, vůně příjemná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy válcovité, hladké, bezbarvé, 14-22 x 5-8 µm velké.
Výskyt leden až prosinec hojně v ochuzených kyselých bučinách v nížinách i pahorkatinách, ale i ve vápnomilných a orchidejových bučinách na živých i odumřelých kmenech listnatých stromů, zvláště na bucích v horských lesích, kde patří k jejich nejčastějším parazitům. Jinak se vyskytuje také na bříze, olši, topolu a lípě, dubu, javoru, ořešáku a habru. Najdeme jej na celém světě krom tropické zóny.
Nejedlý.
Možnost záměny: Troudnatce pásovaný Fomiopsis pinicola plodnice mající povrch do červenohnědé barvy a postrádající drobivé mramorované jádro, rourky jsou žlutavé . Nejedlý.
Zajímavosti: Působí na průřezu dřeva černé čáry a tím mírně nahnilé dřevo úplně znehodnotí. Způsobuje korozívní rozklad dřeva - bílou hnilobu. Na spodní straně klobouku najdeme občas Masenku citrónovou Hypocrea citrina, nebo pórovku šedou Elmerina caryae. Vcelku je zajímavá i stavba těla, kde najdeme 3 druhy hyf, což je trimitická hyfová soustava. Dužnina se dá rozklepávat na pásy a šijí se z ní čepice, kabelky, které jsou jako semišové a lehké. Kdysi se používala i jako zápalná hubka. V poslední době se velmi rozvíjí na úkor jiných druhů hub. Z lékařského hlediska se dříve používal k zastavení krvácení. Rozřezaná a rozklepaná dužnina, zvaná Fungus chirurgorum se přikládala na rány. Vyskytuje se v různých podobách. Podle druhu dřeva na kterém roste. Napříkla z břízi je tento troudnatec štíhlejší a barvy tmavěji šedé.

Základní znaky rodu Fomes - troudnatec: Taxonomie: Ćeleď Polyporaceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou víceleté, přisedlé, kloboukaté a mají trimitickou hnědou dužninu. Hymenofor jr porioidní, výtrusný prach je barvy bílé. Výskyt saprotrofně i paraziticky na dřevě listnáčů. Způsobují bílou hnilobu dřeva.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 377.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 102, 224, 235.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 26, 151, 152.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 128.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str.26, 29, 124.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str 73.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 86.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 232.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 182.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 36, 127, 136, 140,173,186, 195, 218, 262, 266.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 293.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 17, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 85, 104, 128, 166.

Zatím co fotím troudnatce tak Ketty na mě hezky čeká a chce též nafotit . Je to velmi dobrá společnice.
Další fotografie troudnatce kopytovitého včetně druhé části této břízy můžete vidět v mé galerii.
Po skončení fotografování jseme se vydali na další lokalitu kde mi každý rok rostou ucháče obrovský. O tom ale až příště.