Červen 2011

Voskovka granátová pokračování

24. června 2011 v 21:16 | muchomurka modrá |  Čeleď Hygrophoraceae
Moje mikroskopování: Naměřeny výtrusy 11.10.2010 velikosti 8,4-9,8 x 5,6 µm.

Zatím co jsem fotil, tak přátelé mi hledali další houbičky. O tom zase příště.


Voskovka granátová říjen 2010

24. června 2011 v 21:02 | muchomurka modrá |  Čeleď Hygrophoraceae
Dne 7. května 2011 jsem se po obědě vypravil s pejskem a ženou opět na procházku po Poříčském hřbetu, který se táhne od našeho sídliště v Trutnově Náchodská až do Trutnova Bohuslavic. Jelkož bylo po mrazech a sucho,


tak jsem cestou určil jenom 5 druhů hub, ale přinesl jsem si domů dalšího sírovce, který mi mezitím na mé lokalitě vyrostl. Pochopitelně jseme se stavili u vietkongu na terase, kdr jsme si dali pivčo.


Po pivečku jsme šli spokojeně domů.
Proto jsem se rozhodl zavzpomínat si na 11 říjen 2010, kde jsem na jednom paloučku fotil asi 9 druhů hub. Je to pokračování článku z 12 června tohoto roku..
Ten den jsem neměl ještě dofocenu voskovku citrónoovou a už mě Stáňa Průšová volala na další voskovku. , kterou jsem doma druhý den mikroskopoval a veškeré indície odpovídaly voskovce granátové.

Voskovka granátová

Hygrocybe punicea (Fr.) P. Kumm. 1871

Další české názvy: Šťavnatka granátová, žemlička granátová.
Slovenský název: Lúčnica granátovočervená.
Synonyma: Agaricus puniceus Fr. 1821, Godfrinia acutopunicea (R. Haller Aar. & F.H. Møller) Herink 1958, Godfrinia punicea (Fr.) Herink 1958, Hygrocybe acutopunicea R. Haller Aar. & F.H. Møller 1956, Hygrophorus puniceus (Fr.) Fr. 1838, Pseudohygrocybe punicea (Fr.) Kovalenko 1988.
Klobouk 3-15 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, pouzěji klenutý až rozložený s tupým hrbolem, hladký, jemně žilnatý, lepkavě slizký, za sucha paprsčitě vláknitý. Barvy třešňově až krvavé, stářím vybledající do žlutohněda,. Okraj křehký, cípatý a rozpukaný.
Lupeny jsou břichaté, tlusté, řídké, polovolně až úzce připojené, někdy zoubkem sbíhavé řidké, křehké, barvy oranžově žluté až nahnědle červené, na bázi velmi často červené a žilkově příčně spojované, s mezilupeny, ostří hladké, žlutavé.
Třeň 3-15 cm vysoký, 0,5-2,5 cm tlustý, válcovitý až břichatý, ale i zploštělý, někdy až vřetenovitý, vláknitý, v mládí plný, později dutý, suchý, svisle rýhovaný, bíle ojíněný, na bázi zúžený, barvy bílé, Jinak barvy je stejné jako klobouk, popřípadě o odstín světlejší.
Dužnina zenká, voskovitá, uvnitř bělavá, jinak barvy třeně, chuť mírná, vůně slabě travní. Poraněním ani stárnutím se nemění.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou válcovitě elipsoidní, hladké, bezbarvé, velikosti8,5-11 x 5-8 µm.
Výskyt srpen až listopad na nepříliš vlhkých, nehnojených, horských a podhorských lesních loukách, mimo les na úhorech pastvinách ale i kulturních loukách. Upřednostňuje Alpy, alpské předhůří, horské oblasti a vápenité půdy.
Jedlá.
Možnost záměny: Voskovka šarlatová Hygrocybe coccinea, která je menší, klobouk třešňově červený a široce sbíhavé, zoubkem přirostlé lupeny. Je jedlá. Voskovka nádherná Hygrocybe splendidissima jež má klobouk rajčarově červený, je štíhlejší a třeň je na žlutém podkladě oranžově vláknitý a dužnina je oranžová a má nepříjemnou sladkou vůni. Tato je nejedlá. Voskovka mírná Hygrocybe insipida jež má šarlatově červený klobouk se široce, lupeny široce připojené a hladký třeň. Je nejedlá. Šťavnatka klidná Hygrocybe quieta, jež má oranžově červenou barvu, nalézame ji v prosvětlených listnatých lesích a páchne po plošticích. Je nejedlá.
Zajímavosti: Je to vzácná houba, dosahující největší velikosti svého rodu. V některých atlasech je autory jako nejedlá. Je uvedena v Červeném seznamu hub jako ohrožený druh. I když je jedlá, tak není chutná a také z důvodu vzácnosti se ke sbru nedoporučuje. Zajímavostí je, že se vyskytuje s jinými druhy voskovek, jazourky a kyjovečkami. Rozkládá humus.

Literatura : Internetové stránky 2011.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 268.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 404.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 134
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 402, 404, 405.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 166, 167.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 148Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 83.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 44.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 135
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969.str. 44
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 79, 80.


Hnojník třpytivý květen 2011

21. června 2011 v 14:14 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae
Dnešním dnem dokončuji popisy hub nafocených 6.5.2011.
Jak sem u předešlého článku z 20.6.2011 Smrže pražského psal, byla už skoro večerní hodina. Přesto, že bylo tolik hodin, tak světelnost byla vcelku dobrá

Počasí 7
Rozhodl jsem se vyfotit i hnojníky trpytivé, kteří se mi objevili na trávníku vedle paneláku.
Coprinellus_micaceus_Jirásek6

Hnojník třpytivý

Coprinellus micaceus (Bull.) Vilgalys, Hopple & Jacq. Johnson 2001

Další český název: Hník třpytivý.
Slovenský název: Hnojník ligotavý.
Synonyma: Agaricus congregatus sensu Sowerby 1800, Agaricus micaceus Bull. 1786, Coprinus micaceus (Bull) Fr. 1838.

Klobouk 1 - 4 cm v průměru, 1 - 3,5 cm vysoký, tence masitý, křehký, v mládí vejčitý, okraj brzo zvlněný, pokrytý moučnatě zrnitým velem, později zvoncovitě kuželovitý až široce vyklenutý a zřaseně rýhovaný, pokrytý třpytivými okrově hnědavými zrnky, barvu má světlehnědou až medově žlutohnědou, která je uprostřed tmavší. Brzo však lysý a často paprsčitě rozpukaný, barvy hnědočerné a má zdvižený okraj. Ve stáří se scvrkává a rozplývá.
Lupeny velmi husté, úzce připojené, bílé až šedobílé, později černé a na ostří bíle vločkaté. Ve stáří se roztékají.
Třeň 3 - 12 cm vysoký, 0,2 - 0,7 cm tlustý, válcovitý, křehký, rourkovitý, na bázi mírně rozšířený, v mládí ojíněný až pýřitý, ve stáři na bázi lysý a lesklý, bílý až krémový.
Dužnina slabá, barvy olivově hnědé, chuť mírná, vůně neznatelná
Výtrusný prach tmavě hnědý až černý, výtrusy z čelního pohledu vejcovité, z bočního pohledu jsou mandlovité, zploštělé, podobné též biskupské čepici, barvy červenohnědé, velikosti 7-11 x 4,5-6 µm.
Výskyt duben až listopad hojně v trsech i pospolitě, v listnatých a smíšených lesích, akátových lesících, parcích a zahradách a to na vlhké půdě kolem pařezů a kmenů listnatých stromů, nebo přímo na nich.
Nejedlý.
Možné záměny: Hnojník lesní Coprinus silvaticus není na klobouku hustě bíle zrnitý hlavně v mladosti a je nejedlý, Hnojník kmenový Coprinellus truncorum mající zdánlivě hladký třeň a na jeho bázi jsou pochvovité zbytky plachetky a odlišné výtrusy, je nejedlý. Hnojník domácí Coprinellus domesticus má nerovný a zvlněný okraj klobouku, třeň na bázi je poset vločnatými šupinkami, neroste v tak bohatých trsech ale spíše jednotlivě, je taktéž nejedlý.
Zajímavosti: Velmi pěkný pro fotografování i jako okrasa přírody hlavně na jaře, když je jiných hub nedostatek. Většinou se tyto Hnojníci liší výtrusy a dají se přesně určit pouze mikroskopicky. Někteří autoři jej uvádějí jako jedlý ale bez pití alkoholu před a po požití. Za několik hodin při vlhkém počasí z houbičky skoro nic nezbude.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 250, 251.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 100.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 618, 619.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 235, 236.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 254.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 254.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 147.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 166.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 132.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 112.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str.138.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 64.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 222.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 39, 188.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 377, obr. 512.

Sice jsem určil tento den pouze 11 druhů hub, tak jsem byl s venčením pejska spokojen.
Druhý den jsem tyto hnojníky mikroskopoval.





Coprinellus_micaceus_Jirásek9


Naměřeny výtrusy 7.5.2011 velikosti 7,7-9,4 x 3,6-5,6 µm.

Smrž pražský. květen 2011

20. června 2011 v 15:37 | muchomurka modrá |  Čeleď Morchellaceae
Toto je pokračování článku z 18.6.2011 z vycházky 5.6.2001 do Trutnovského lesoparku.
Po vyfocení řasnatek jsme pokračovali lesoparkem směrem ke Kacíři. Zde bylo ještě pár smržů úzkohlavých, což by měla být odrůda smrže špičatého, a hlavně jsme našli obsypaný pařez opěnkou měnlivou. Jedlé houby jsme sebrali a přijdou na topinky. Opěnky jsem nefotil. Cestou zpět jsme zastavili na Chřiblici. Na terase restaurace Úsvit nám chutnalo pivčo a Kettynka si odpočala a schladila na dlažbě. Cestou domů jsem se zastavil u zimních lázní kde na mě čekal tento smrž. Vzal jsem si jej domů a před domem na místě kde mi smrže rostou jsem jej naaranžoval a nafotil.
.


Smrž pražský

Morchella pragensis F. Smotlacha 1952

Slovenský název: Smrčok pražský

Plodnice 6-30 cm vysoké
Klobouk je 5-10 cm vysoký, 3-9 cm v průměru, kuželovitý nebo na výšku zploštělý, okraj krátce od třeně odchlípený, výrazně žebrovitý a jamkatý. Jamky se směrem k vrcholu rozšiřují. Barvy žluté až olivově hnědé.
Třeň 3-9 cm vysoký, 2-4 cm tlustý, válcovitý, často jamkatý až nepravidelně žebrovaný. Barvy bělavé až světle okrové.
Výtrusný prach světle okrový, výtrusy jsou hladké, podlouhle,elipsoidní, na pólech se zrnky barvy bleděokrové, velikosti 19,5-25,5 x 12-13,5
Výskyt květen a červen na stanovištích značně ovlivněných člověkem, t.j. na starých dvorech, staveništích, rumištích, na ulicích, ve výkopech.
Jedlý.
Možnost záměny: S jinými druhy Smržů. Určení usnadňuje místo jeho výskytu.
Zajímavosti: Na známkách byl zobrazen v České republice v roce 2000 společně v serii s dalšími 4 houbami. Jinak poprvé byl publikovám v Mykologickém Sborníku č. 1-3, str. 35, roku 1952 †přítelem Smotlachou. Můj osobní názor je stejný, jako u smrže úzkohlavého. Měli by být uznávány pouze 3 druhy. Ve Fungoru však je dokonce i s odkazem.

Literatura: Internetové stránky 2002
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.328.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.90, 91.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.28.
Houby autoři Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 31.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 58.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str 56.

Pak, protože i když bylo dosti hodin ale docela světlo, jsem se rozhodl vyfotit jeden druh, který mi rostl na paloučku před domem. O tom ale příště




Řasnatka měnlivá květen 2011

18. června 2011 v 18:37 | muchomurka modrá |  Čeleď Pezizaceae
Bylo 6.5.2011 krásné odpoledne. Nechtělo se mi sedět doma a tak jsem vytáhl se svoji ženou a pejskem Ketty do Trutnovského parku a lesoparku. Teplota kolem 16 hodiny, když žena narazila na ucháče obecné, viz. popis ze 4.5.2011, dosahovala venkovní teplota ještě skoro 15°C. Tyto jsem pro jistotu hned vyfotil.














Jáká však byla moje radost když o kousek dál našla řasnatky, které jsem si vzal domů na mikroskopování. Po zmikroskopování jsem zjistil, že se jedná o řasnatku měnlivou Peziza vária.


Řasnatka měnlivá

Peziza varia Hedw. : Fr. 1822


Další český název: Kustřebka měnlivá.
Slovenský název: Čiaška zvrstvená.
Synonyma: Aleuria varia (Hedw.) Boud. 1907, Galactinia varia (Hedw.) Le Gal 1962, Geopyxis varia (Hedw.) Rehm 1894, Humaria varia(Hedw.) Sacc. 1889, Octospora varia Hedw. 1789, Peziza varia f. varia (Hedw.) Fr. 1822, Peziza varia var. varia (Hedw.) Fr. 1822.


Plodnice 2-9 cm v průměru, v mládí miskovitá, ve stáří až ploše rozložená, nepravidelně zprohýbaná a na okraji zoubkatá, s 5 různými vrstvami na řezu. Toto lze rozlišit i pod lupou
Vnitřní strana barvy šedohnědé až plavě hnědé.
Vnější strana bělavá až šedohnědá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy široce elipsoidní, hyalinní velikosti 14-17 x 8-10 µm.
Třeň kratičký.
Dužnina velmi křehká,na řezu nápadně převrstvená, což vidíme lupou.
Výskyt duben až listopad na zemi nebo dřevě v lesích, zahradách, podél cest, vždy za přítomnosti rozkládajícího se dřeva.
Nejedlá.
Možné záměny: Řasnatka zprohýbaná Peziza repanda jež lze bezpečně rozlišit pouze mikroskopicky a je nejedlá.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 315
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 64.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 45.

Naměřeny dne ze 7.5. 2011 výtrusy velikosti 14 x 9,8 µm. Pokračování příště.

Voskovka citrónová říjen 2010

12. června 2011 v 15:36 | muchomurka modrá |  Čeleď Hygrophoraceae
Dne 3.5.2011 jsem chtěl ráno vyrazit nasbírat zbytek smržů. Ráno na mě čekalo vlké překvapení v podobě počasí.Teplota se pohyboval spíše pod 0° a venku bylo celý den takto:














Takže si zavzpomínám na můj palouček, kde jsem nafotil 11.10 2010 dosti druhů hub. Dnes Vám představim další.


Voskovka citrónová

Hygrocybe chlorophana (Fr.) Wünsche 1877

Další české jméno: Šťavnatka citrónová.
Slovenské jméno: Lúčnica citrónovožltá.
Synonyma: Agaricus chlorophanus Fr. 1821, Godfrinia chlorophana (Fr.) Herink 1958, Hygrocybe chlorophana var. aurantiaca Bon 1976, Hygrocybe euroflavescens Kühner 1976, Hygrocybe flavescens sensu auct.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Hygrophorus chlorophanus (Fr.) Fr. 1838, Hygrophorus chlorophanus (Fr.) Karst., Hygrophorus euroflavescens (Kühner) Dennis 1986, Hygrophorus flavescens sensu auct. brit; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005.
Klobouk 2-7 cm v průměru, polokulovitý až plochý, obyčejně s tupým hrbolem, lysý, slizký, hedvábitě lesklý. Barvy citrónově žluté, sírově žluté, až zlatožluté, po usušení zelenavě žlutý. Okraj mírně zvlněný slabě prosvítavě rýhovaný.
Lupeny přirostlé, na třeň krátce zoubkem sbíhavé, někdy i volné, v mládí bělavé, pak žluté až oranžové, vždy světlejší než klobouk, na ostří bledší.
Třeň 2-10 cm vysoký, 0,3-1,3 cm tlustý, válcovitý, uvnitř dutý, někdy bočně stlačený, na bázi ztenčený, suchý, za vlhka mírně lepkavý, u vrcholu jemně šupinkatý, barvy oranžově žluté až sírově žluté.
Dužnina je tence masitá, barvy světle žluté, pomačkáním nečerná, chuť mírná, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy eliptické, hladké, velikosti 7-9,5 x 4-5 µm.
Výskyt červen až listopad,obvykle ve skupinách na nehnojených loukách, pastvinách, lesních paloucích a kulturních lučinách. Upřednostňuje horské polohy, jako jsou alpínské nivy a holí.
Nejedlá.
Zajímavosti: V atlasech ji najdeme též pod názvem voskovka žlutá. Šťavnatky druhu Hygrocybe najdeme často v atlasech jako voskovky. Někteří autoři ji uvádějí jako jedovatou. Je to saprotrof, u más v červeném seznamu jako téměř ohrožený druh. Doporučena k ochraně. Při mikroskopování zjistíte, že chybí cystidy.
Možné záměny: Voskovka zlatožlutá Hygrocybe obrussea Jež má klobouk na temeni do oranžova, lupeny sírově žluté až zlatožluté, třeň je ve spodní části bílý, je nejedlá. Voskovka kuželovitá Hygrocybe conica jež má klobouk kuželovitý barvy s odstíny sitronově žlutými až olivovýma , ve stáří černající. Je nejedlá.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 179.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 404.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 168.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str.131.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 149.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 82.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 44, 152.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 80.

Sotva jsem dofotil, již mě kolega Průša volal k dalšímu druhu na tomto paloučku. Jlikož je na druhy hodně bohatý, proto mu říkáme Krakonošova loučka. O dalším druhu už budeme pojednávat příště.



Smrž úzkohlavý květen 2011

5. června 2011 v 16:33 | muchomurka modrá |  Čeleď Morchellaceae
31.4.2011 zrovna když čarodějnice měli rej jsem se dozvěděl že na Kacíři roste dosti smržů. Ráno 1.5.2011 v době lásky času, jsem se místo všeho ustrojil, protože mi to nedalo, vzal jsem Kettynku a ráno v 9,30 hurá do
Trutnovského parku, lesoparku a pod Kacíř. Sice bylo jen 8,7°C a docela pěkné počasí, viz obrázek
Jak jsme se toulali po lesoparku, a na focení nic moc nebylo. I když po 2 noci trochu sprchlo tak hned ranní a odpolední povětří udělalo své. Našel jsem několik křehutek šedohnědých, ale na focení nebyly.

Tak již po 12 hodině jsem si řekl, že zajdu pod Kacíř,trochu
senám s Kettkou oteplilo,

tak jsme šli tam kde jsem tušil, že by smrže mohly být.
A nezklamal jsem se.

Nejdříve jsem narazil na jednu lokalitu, kde bylo zhruba kolem 50 smržů.





















některé jsem nafotil

Smrž úzkohlavý

Morchella angusticeps Peck 1887

Slovenské jméno: Smrček černastorebrový
Klobouk 3-7 cm vysoký, 2-3,5 cm v průměru, kuželovitý, někdy též vypadající jako homole, dutý, k tření přirostlý bez žlábku.
Žebra jsou podélně skoro souběžná, místy příčně pospojovaná. Hrany žeber jsou černé, jamky mezi žebry jsou nepravidelné a barvy hnědé.
Třeň 4-9 cm vysoký, 1,5-3 cm tlustý, k vrcholu se mírně rozšiřuje a k bázi je zúžený. Je dutý a v mládí hladký a bílý, brzo však vločkovitě zrnitý, světle okrový až krémový, ve stáří s červenorůžovým odstínem.
Dužnina tenká, křehká, vodnatěvoskovitá, chuť nevýrazná, vůně taktéž nevýrazná.
Výtrusný prach světle okrový, spory elipsoidní velikosti 17-25 x 10-15µm.
Výskyt duben až květen, jednotlivě nebo ve skupinách na horských loukách, na okraji lesů, na lesních skládkách dřeva, v křovinách, pod jasany, duby, jilmy a topolem bílým. Najdeme jej i na okraji spáleniště.
Jedlý.
Možnost záměny: Smrž kuželovitý Morchella vulgaris nemá černé hrany žeber, je jedlý. Smrž polovolný Mitrophora semilibera, který nemá přirostlý okraj klobouku jež je asi do 1/3 volný. Je také jedlý. Smrž vysoký Morchella elata, jež má klobouk kuželovitý, nahoře zahrocený, nemá barevně zvýrazněné hrany žeber a může být rozšířený jak v horní, tak i dolní části a má menší výtrusy. Je jedlý
Zajímavosti: Je to velmi chutná jarní houby. Lze z nich zhotovit jak hlavní jídlo, tak i chuťovku. Dle mého soukromého názoru existují pouze 3 druhy smržů, Je to smrž kuželovitý Morchella vulgaris, smrž vysoký Morchella elata, smrž polovolný Mitrophora semilibera. Ostatní jsou jen tvarové a barevné odchylky, které se s těmito druhy schodují jak mikroskopicky tak i v DNA. Nechávám na zvážení jednotlivých mykologů. I když jsou jedlé, tak syrové, staré a červivé plodnice se nesmějí konzumovány. Způsobují alergie.

Literatura : Internetové stránky 2011.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 123.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 92
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 52, 53.

a také část jsem si vzal na jídlo. Když už jsem měl vše sbaleno a ušel zhruba 35 m tak se mi zjevila 2 lokalita. Bylo tam něco kolem 30 ks. Vzal jsem si též část na jídlo. Z první lokality jsem udělal i pár záběrů terénu. Pak jsem se s
Kettkou stavil v restauraci Úsvit na terase, kde jsem si dal pivečko. Přišla sem za mnou moje žena, která mi přinesla peněženku, kterou jsem si zapoměl přibalit a tak se mnou poseděla. Celkem jsem potkal jen 7 druhů hub, což při takto vyprahlém jaru se dalo očekávat. Domů jsem se dostal v 16 hodin, kdy teplota vylezla na 14, 3°C Zadařilo se.
3.5.2011 jsem pak mikroskopoval výtrusy a naměřil tyto velikosti 20,4-25,2 x 12,6-14,6 µm.