Srpen 2011

Vítod chocholatý 21. srpen 2011

27. srpna 2011 v 19:24 | muchomurka modrá |  Květiny
Doplnění článku te 7,8,2011 ovycházce na Poříčský hřbet.
Málem bych zapoměl uvést to ,že u vrcholku kopce jsem uviděl další hezkou květinku, kterou jsem taktéž toho 21 května 2011.
Tuto květinku mi určil Aleš Hájek čímž jemu, Věře Samkové, a dalším, kteří mi pomáhají s určováním děkuji. Takže tato květina je vítod chocholatý

vítod chocholatý

Polygala comosa Schkuhr.


Slovenský název:: horčinka chochlatá
Synonyma: Polygala podolica DC., Polygala lejeunei Boreau, Polygala vulgaris subsp. comosa (Schkuhr.) Čelak., Polygala vilhelmii Podpěra.
Čeleď: Polygalaceae R. Br. - vítodovité
Výskyt - kvete květen, červen, u nás hojně až roztroušeně v celém území na vhodných substrátech. Místy, zejména v oreofytiku, chybí. V planárním stupni vyhledává slatinné louky, jinde travnaté svahy na hlubších, vysychavých, živinami bohatých půdách alkalické reakce i na mělčích půdách na vápencích nebo čediči. Často roste i na druhotných stanovištích, vzniklých těžbou vápenců.
Zajímavosti: Květy se podobají kvěrům bobovitých rostlin. vítod ale s nimi není příbuzný. Typické přívěstky korunních lístků slouží jako přistávajíci plocha pro opylovače a mají napodobovat tyčinky. Potravu však najdou opylovači až uvnitř květu, kde se nachází nektar.

Literatura : Internetové stránky 2011.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 262.

Ještě jednou se omlouvám za to, že jsem tento dodatek pokračování k mé vycházce 21.5.2011 vydal opožděně.





Medovník meduňkolistý pokračování vycházky 26.5. 2011

27. srpna 2011 v 11:34 | muchomurka modrá |  Květiny
Pokračuji ve vycházce z 26.5 2011 s Průšovými do Velké Jesenice a České Skalice.
Po další době skoro před Českou Skalicí Stáňa Průšová objevila pro nás velmi zajímavou kytku. Vypadala jako hluchavka, ale to nádhené zbarvení květů. Byl to medovník meduňkolistý. Určila mi jej Jana Pravcová a další přátelé. Škoda že bylo větrno a musel jsem fotit na čas.


Medovník meduňkolistý

Melittis melissophyllum L.


Další česká jména: dubravník růžový (Presl 1819), dobronika růžová (Presl 1846), bezvrška růžová (Sloboda 1852), mediška růžová (Opiz 1852), medovník, doubravník, dobronika (Čelakovský 1879), medovník meduňkolistý (Dostál 1950), medovník velkokvětý (Dostál 1989), medovník meduňkolistý (Kubát 2002)
Slovenské jméno: Medovník meduňkolistý
Slovenská jména: doubravník meduňolistý, dobronika, doubravník, medovník (Reuss 1853), medovník (Novacký 1936), medovník medovkolistý (Dostál 1950), medúnka medovkolistá (Marhold-Hindák 1998)
Synonyma: Melittis grandiflora Smith, Melissa sylvestris Lam., Melittis carpatica Klokov, Melittis subcordata Klokov, Melittis melissifolium Salisb.
Čeleď: Lamiaceae Lindl. - hluchavkovité
Výskyt: Květen - červen , u nás roste roztroušeně v lesích teplejších oblastí státu, především v dubohabřinách, teplomilných doubravách, květnatých bučinách. Taktéž roste i na pasekách, křovinatých stráních a v habrové javořině. Půdy má rád středně vlhké, humózní a bohaté na živiny.
Zajímavosti: U nás patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§3). Zákon chrání medovník i v Německu, Polsku, Bělorusku a Litvě. Má největší květy z našich hluchavkovitých rostlin.

Literatura : Internetové stránky 2011.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 266.

Pak si ještě Průšovi nasbírali černý bez na řízečky a ve 12 hodin za stále jasného počasí a teploty 21°C jsme se zašli do restaurace u Papouška v České Skalici na oběd. Pochopitelně jsme byli tak vyprahlí, že jsme si s Láďou dali každý 2 piva a Stáňa 1. Odtud jsme šli na vlak, kterým jsme ve 13,30 hod odjíděli domů se držela na 22°C


Cestou jsme určili 11 druhů hub. Protože nám počasí přálo. ikdyž bylo hub málo tak to byl velmi pěkný výlet.

Hnojník rýhovaný květen 2011

26. srpna 2011 v 22:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae
Vážení přátelé, dnes 26.5.2011 ráno jsem vypravil do lesů okolo Velké Jesenice, okoli vodní hráze Rozkoš a České Skalice. V 7,15 hodin byla jasná obloha a teplota ukazovala 9,9 stupňů.


Nasedl jsem do Vlaku a uháněl směrem k Velké Jesenici. V Malých Svatoňovicích ke mně přistoupil další člen kroužku v Úpici Láďa Průša se ženou. Do Jesenice jsme dorazily ve ¾ na 9 a teplota byla již na 15 stupních. Po chvllce hledání Láďa narazil na hřiba kováře a tak jsem prvního hřiba v tomto roce nafotil..


Hřib kovář

Boletus erythropus var. erythropusPers. 1796

Popis tohoto hřibu je v rubrice Boletacae s datumem 3. června 2010.

Potom jsme pokračovali dále. Na lesní cestě jsme narazily na pěkné hromadky koňských koblih a na nich byly pěkné hnojníky. Myslel jsem si, že je to hnojník mrvní, ale doma o tom začínám pochybovat. Požádal jsem Jirku Burela, jestli by se to nedalo blíže specifikovat. Napsal mi, že rod odpovídá. Po delší pátrání v atlasech a na internetu jsem zjistil že je to hnojník rýhovaný. Pochopitelně jsem jej nafotil.


Hnojník rýhovaný

Coprinopsis radiata (Bolton) Redhead, Vilgalys & Moncalvo2001


Další české jméno: Hník kořenující.
Slovenské jméno neznám.
Synonyma: (Agaricus radiatus Bolton 1788, Coprinus radiatus (Bolton) Gray 1821.


Klobouk 0,2-1 cm vysoký v mládí elipsoidní, bělavý a vláknitě šupinkatý, později rozložený až přehrnutý a sivošedý, po celém povrchu rýhovaný, křehký.
Lupeny jsou bledohlínové, husté, úzké, volné, někdy s nádechem do růžové. Později však jsou šedé a ve stáří až černé.
Třeň 1-5 cm vycoký, 0,05-0,25 cm tlustý, válcovitý, křehký, dutý , dolů se rozšiřující, na bázi chlupatý a asi do poloviny trochu vláknitý, někdy kořenující. Prsten chybí.
Dužnina v klobouku velmi tenká a křehká, ve třeni též křehká a lámavá. Vůně neznatelná, chuť neznámá.
Výtrusný prach černý, výtrusy vejčité velikosti 11,5-12,5 x 6,5-7,5 µm.
Výskyt červenec až říjen na koňském hnoji, kobylincích na poli a v lesích. Upřednost'nuje vlhčí místa..
Nejedlý.
Možnost záměny: Hnojník mrvni Coprinopsis cinerea, který je však mnohem mohutnější a výtrusy má o trochu menší. Je taktéž nejedlý.
Zajímavosti. Tento hnojník byl poslán ve zkumavce do Mykologické poradny v Praze již v dubnu roku 1970.
Literatura : Internetové stránky 2011.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 99.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 234.
Mykologický sborník č. 3-5 str 63, rok 1970.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 372, 373.

Pokračování vycházky bude v příštím článku.

Vlahovka karpatská 21..srpen 2011, pokr. č.2

21. srpna 2011 v 21:47 | muchomurka modrá |  Měkýši

Když už jsem měl fotografování skoro sbalené, tak přítel Vláďa mi volá, že našel bochníček potoční a tak jsem vše rozbalil znovu. Když jsem měl vše naaranžováno v potůčku, tak jsem si vzal brýle a přea foťák jsem zjistil že je to malý šneček, který při druhé fotce na mě vystrčil růžky. viz foto. Přítel Novák mi jej určil jako vřetenatku karpatskou



vlahovka karpatská

Monachoides vicinus Rossmässler 1842

Synonymum: Helix vicina Rossmässler 1842

Velikost: 8.5-11.5 x 12-16 mm.
Výskyt: V horách.

Po nafocení tohoto šnečka jsme pokračovali směrem k Trutnovu. Asi po 700 metrech se mi líbila jedna z kytek. Jednalo se o kuklík potoční kterého určil Aleš Vít.


kuklík potoční

Geum rivale L.


Slovenské jméno: Kuklík potočný.

Čeleď: Rosaceae Juss. - růžovité.
Výskyt: Roztroušeně až dosti hojně osidluje lokality na živiny bohaté, tedy břehy potoků, vlhké a rašelinné louky a prameniště. Může vytvářet rozsáhlé načervenalé porosty. U nás je kuklík rozšířen téměř po celém území především na vhodných biotopech, ale chybí v dolním Povltaví, dolním Polabí, dolním Poohří.
Odtud jsme vyrazili ke Kousalovi kam jsme dorazili ve 12.15 hodina a teplota ukazovala. 22 stupňů,


což byl pro nás signál zastavit se pěkně u Kousala na zahrádce. Dobře jsme se najedli, též tam měli výborné pivčo. Odtud jsme pak jeli autobusem domů.Byla to opět jedna z pěkných vycházek. Cestou jsme určili 13 druhů hub.





Vodnička potoční 21 srpen 2011 pokrač.1

21. srpna 2011 v 12:45 | muchomurka modrá |  Čeleď Helotiaceae
Pokkračuji v předchozím článku kde jsem psal o helmovce louhové. Takže když jsme toho 24 května pěkně posvačili na rozcestí, tak jsme se vydali podél Zlatého potoka směrem k Bystřici. Pěkně se nám oteplilo. Teplota již dosahovala 20,9 stupně a bylo stále jasno. Další velké focení proběhlo za Bystřicí, kde j jsem na jednom přítoku do tohoto potoka fotil vodničku potoční.


Vodnička potoční

Cudoniella clavus var. clavus (Alb. & Schwein.) Dennis 1964


Další české jméno: Vodnička kyjovitá var. kyjovitá
Slovenské jméno: Vodnička obyčajná
Synonyma: Cudoniella clavus (Alb. & Schwein.) Dennis 1964 Helotium aquatica (Lib.) Sacc., Helotium aquaticum Curr. 1863, Helotium clavus (Alb. & Schwein.) Gillet 1879, Hymenoscyphus aquaticus (Curr.) W. Phillips 1887, Ombrophila clavus (Alb. & Schwein.) Cooke 1879, Peziza Alb. & Schwein. 1805, Phialea aquatica(Curr.) Sacc. 1889.

Plodnice káčovitá, 1-2 cm vysoká.
Klobouk 0,4 - 1,2 cm v průměru, terčovitý až poduškový zprvu plochý, brzy však vyklenutý a ve středu někdy mírně prohloubený, voskovitý. Barvy pleťové, světle okrové až našedlé. Na spodu je bílý s okrovým nádechem.
Třeň 0,5 - 2 cm dlouhý, až 1 cm tlustý, k vrcholu se mírně rozšiřuje, chloupkatý. Barvy jako klobouk, jen na bázi je černavý.
Výtrusný prach - výtrusy nemají přepážku a jsou 10-17 x 3-5 µm velké.
Výskyt březen až červen na větvičkách dřevin ponořených v tekoucí čisté vodě. Upřednostňuje malé potůčky a roste jednotlivě nebo ve skupinách. Najdeme ji i na spodní straně vlhkých pařezů padlých kmenech a větvích listnatých stromů porostlých mechem ale i na listech a stoncích bylin. Upřednostňuje horské bystřiny.
Nejedlá.
Možnost záměny: Za další druhy zejména z rodu Hymenoscyphus.
Zajímavosti: Je to však dobrý indikátor čisté vody. V Trutnově v podhorských potůčkách byl celkem velký výskyt této houbičky v roce 1999. Je to téměř ohrožený druh.
Základní znaky rodu Cudoniella - vodnička: Taxonomie: Čeleď Helotiaceae, řád Helotiales, podtřída Leotiomycetidae, třída Leotiomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodnice jsou malé až středně velké a stopkaté.Terč má vyklenutý a často fialový nádech. Výskyt saprotrofně na dřevinách listnáčů ponořených v tekoucí čisté vodě.
Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 400.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec &Miroslav Beran 2006 str.50.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 34.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 145.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 19, 21.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 63.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 141.

13.5.2009 jsem naměříl výtrusy u tohoto druhu 14-16,8 x 4,2-5,6 µm.

Jelikož počet znaků je omezen, tak pokračování bude příště.


Helmovka louhová květen 2011

16. srpna 2011 v 15:18 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Dohodl jsem se s přítelem Průšou že dnes 24.5.2011 provedeme průzkum v KRNAPu a z Mladých Buků ke Zlatému potoku a pak podél Zlatého potoka do Bystřice a závěr že bude v Trutnově HSM v resturaci u Kousala. Ráno jsem vyrazil v 7,20 hodin místní dopravou na vlakové nádraží. Venkovní teplota nic moc. Bylo 10,9 stupňů.


Na nádraží mě čekal druhý člen MK Úpice a můj přítel Láďa Průša z Úpice. Odtud jsme se vydali místním pacifikem, který provozuje firma Viamont do Mladých Buků. První houbu kterou jsem fotil byla v nízké smrčince u starého pařízku helmovka louhová. Smrděla dosti silně alkalicky.


Helmovka louhová

Mycena stipata Maas Geest. & Schwöbel 1987


Další český název: ilbička chlorová.
Slovenský název: Prilbička páchnuca.
Synonyma: Mycena alcalina sensu auct. p.p.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Mycena alcalina (Fr. ex Fr.) Kumm.1871, Mycena alcalina (Fr. ?) sensu Schroeter, Mycena leptocephala Höhnel,Mycena vexans Peck.

Klobouk 1-3,2 cm v průměru, kuželovitý nebo zvoncovitý, nerozvírá se. Je průsvitný, slabě slizký a rýhovaný od středu k okraji. Barvy šedé nebo hnědošedé na středu tmavší, rýhy bývají ve stáří tmavší a okraj má bílým lem.
Lupeny břichaté, řídké, zaobleně přirostlé, zašedlé s bílým ostřím.
Třeň 3-8 cm dlouhý, 0,07-0,3 cm tlustý, válcovitý, trochu zploštělý, křehký, dutý, hladký, lesklý, hladký, lesklý, na bázi táhle kuželovitý a vlásenitý, barvy fialově nebo šedě hnědé.
Dužnina tenká, bílá, velmi křehká, vůně dusičná - nitrózní, chuť mírná
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsovité, 8-12,5 x 4,5-6,4 µm.
Výskyt květen až říjen v trsech na detritu a pařezech všech stromů a vysoko v horách na kosodřevině. Upřednostňuje jehličany.
Nejedlá.
Možné záměny: Helmovka ojíněná Mycena leptocephala - nejedlá. Helmovka žlutonohá Mycena renati, ta však nemá alkalický zápach a je nejedlá.
Zajímavosti: Způsobuje dekompozici opadu v lese i mimo les. Rozkládá především odpad v přirozených smrčinách. Jinak slovo alcalina pochází z arabštiny (louhová nebo popelová sůl) a znamená alkalická. Protože vlivem životního prostředí Helmovky značně ubývají, měli by se jejich kolonie chránit.

Základní znaky rodu Mycena - helmovka: Taxonomie: Čeleď Mycenaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Je to lupenatá houba tvořící malé nebo středně velké plodnice. Klobouk je většinou parabolickýnebo zvoncovitý, někdy vyklenutý nebo polokulovitý, často prosvítavě rýhovaný. Lupeny jsou zoubkem připojené až krátce sbíhavé. Třeň válcovitý a křehký. Výtrusný prach bílý. Výskyt saprotrofně na zemi, kmenech, pařezech a další tlející dřeviny a rostliné zbytky.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 318.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 83
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 460, 461.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 118.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 104.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 138, 188.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 138, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 150.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 220.


Po skončení focení jsme asi v 10 hodin na křižovatce do Bystřice, Sklenářovice a Babí jsme si dali sváču.
Pokračování příště.

Závojenka krkavčí říjen 2010

7. srpna 2011 v 17:34 | muchomurka modrá |  Čeleď Entolomaceae
Naposledy jsem ve vycházce 11.10.2010 k 9 křížům a odtud přes Krákorku do Úpice popisoval voskovku Reidovu.
Dnes se zaměřím na poslední houbičku, kterou jsem fotil na Rtyňských Končinách. Po úspěšném focení 8 druhů hub na takzvaném Krakonošově paloučku se mi naskytla poslední houbička, závojenka krkavčí, kterou jsem zde fotil. Upozornil mě na ní Láďa Průša, který v době mého focení kontroloval palouček, jestli jsme na něco nezapoměli.


Závojenka krkavčí

Entoloma corvinum (Kühner) Noordel1982


Slovenské jméno: Hodvábnica krkavčia
Synonymum: Leptonia corvina (Kühner) P.D. Orton 1960, Rhodophyllus corvinus Kühner 1954.

Klobouk 0,5-4 cm v průměru, v mládí kuželovitý, později vyklenutý až pupkovitý, jemně plstnatý, někdy až šupinkatý, Jemně paprsčitě vláknitý, barvy černomodré.
Lupeny dosti řidké, zoubkem přirostlé, někdy až sbíhavé, v mládí barvy bílé, později růžové, na ostří s mnoha sterlními buňkami.
Třeň 3-7 cm dlouhý, 015-0,4 cm tlustý, válcovitý až smáčklý, jemně vláknitý, barvy stejné s kloboukem.
Dužnina velmi tenká, křehká, bělavá-šedá-modrá, Vůně něco mezi aromaticky-nasládlou nebo starou sladkou plísní, chuť mírná.
Výtrusný prach růžový, výtrusy široce elipsovité, pětíhrané, hladké, s velkou olejovou kapkou, někdy i se dvěmi, velikosti 8,0 -12 x 6,4 - 9,0 µm,
Výskyt červen až říjen na otevřených travnatých stanovištích, většinou mu tvoří společnost jestřábník chlupáček Pilosella officinarum.
Nejedlá
Zajímavosti: Na Slovensku patří mezi chráněné houby.
Literatura : Internetové stránky 2009.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 415.

Tuto závojenku jsme zde objevili již v červnu.2009. Při jejím mikroskopování jsem naměřil velikosti 8,4-11,2 x 5,6-6,9

Tato vycházka byla pro mě velmi plodná, protože jsem určil 59 druhů hub a 10 druhů jsem nafotil. Při tom všem jsem donesl domů košík hub.
Domů jsem dorazil v 17 hodin, protože jsme se stavili v Úpici na pivču.

Štírovník růžkatý říjen 2010

7. srpna 2011 v 17:01 | muchomurka modrá |  Květiny
Dnes jsem se odpoledne vydal se ženou na Poříčský hřbet vyvenčit naši Ketty. Přestože meterologové předpovídali déšť, bylo docela pěkné počasí. Vyrazily jsme z domu ve 14 hodin, bylo polojasno a teplota ukazovala 22 stupnů.


S vláhou to je tady dosti špatné. Takže jsem si na houbičky moc nadějí nedělal. Cestou jsme našli pár zaschlých májovek a tak mě nezbývalo nic jiného neý si nafotit kytičky. Byl to štírovník růžkatý.


štírovník růžkatý

Lotus corniculatus L.


Slovenské jméno: Ľadenec rožkatý
Čeleď: bobovité, Fabaceae

Výskyt: Vyskytuje se v oblastech od nížin do horského stupně, na trávnících a loukách, na skalách a okrajích cest. Objevuje se na vlhkých až suchých, chudých stanovištích, s oblibou je na podkladech vápenitých. Hojně roste na hlinitých, kyprých půdách.
Zajímavosti: Štírovník růžkatý je dobrá pícnina, pěstuje se v lučních směsích. Je to medonosná rostlina. Kořeny mohou dosahovat až do hloubky 1 m, pokud rostlina roste na suchých stanovištích. Vědecké jméno je odvozené od zakřivených lusků.

Zašel jsem se též podívat na sírovce žlutooranžového. Ten mě potěšil protože docela pěkně povyrostl. Tak za 2-3 dny to bude již 3 plodnice připravená k snědku. Už se docela těším. Kettka se pak v řece vykoupala a v 16,15 hod jsme byli na sídlišti. Já jsem si tu k dětskému koutku odskočil nafotit pár májovek které mi tu vyrostly. Bylo by jich dost, ale technické služby zbytek posekaly.


Popis tohoto druhu je v článku z 25.2 2010..

Jelikož teplota dosahovala bylo stále ještě pěkně a teplota ukazovala 20,6 stupňů a tak jsme se zastavili opět na 2 pivech u našich šikmookých. Byla to docela pěkná procházka, i když jsem určil jen 9 druhů hub. Domů jsme přišli v 18 hodin.

Jelikož jsem v tomto článku neudělal popis žádného houbového druhu, tak se v pokračování budu věnovat závojence krkavčí a tím i dokončím vycházku z 11. října 2010.