Září 2011

Líha srostlá říjen 2010

19. září 2011 v 18:55 | muchomurka modrá |  Čeleď Lyophyllaceae
Jelikož mě ráno 23.10.2010 dosti trápila rýma a bylo velmi chladno, teplota klesla na -3°C a v 6,30 hod byla ještě tma, tak jsem se nezůčastnil vycházky v Úpici na Barchoviny.


Odpoledne kolem 14,30 hod mně však vytáhlo nádherné počasí ven, i když bylo jen 9°C.


Tak jsem byl se ženou venčit naší Kettynku na Poříčském hřbetu. Vzal jsem sebou foťák a něco nafotil. Nejdříve jsem se rozhodl nafotit starší líhu srostlou. Seděla tam v pěkně v barevném listí.


Líha srostlá

Lyophyllum connatum (Schum.) Sing. 1939

Slovenské jméno: Strmulec biely.
Synonyma: Agaricus connatusSchumach. 1803, Clitocybe connata (Schumach.) Gillet 1874, Tricholoma connatum (Schumach.) Ricken 1915

Klobouk 3 - 15 cm v průměru v mládí téměř polokulovitý, později sklenutý s podvinutým a vroubkovaným okrajem, v dospělosti plochý, s ostrým a nepravidelně zvlněným okrajem, ojíněný, lysý, hladký, za sucha bílý, za vlhka olivově našedlý až namodralý s hnědými či šedými skvrnami.
Lupeny husté, k třeni přirostlé nebo i vykrojené až krátce sbíhající na třeň, bělavé až světle hnědavé s modravým odstínem.
Třeň 3,5 - 12 cm vysoký, 0,6 - 2 cm tlustý, válcovitý až břichatý, pevný, bělavý až krémový, na bázi ztenčený a s ostatními třeni srostlý v hlízu. V mládí válcovitý, plný, později nepravidelně válcovitý a pokřivený, dutý, u vrcholu vločkatý.
Dužnina tence masitá, dosti tuhá až chrupavčitá, hlavně ve třeni. Barvy bělavé, chuť slabě moučná, vůně též slabě moučná nebo slabě lihově nakyslá připomínající dymnivku dutou.
Výtrusný prach bílý, výtrusy válcovité až podlouhle elipsoidní, hladké, bezbarvé a neamyloidní, velikost 6-8 x 2-4,5 µm.
Výskyt červenec až listopad dosti hojně většinou v trsech, ve všech lesích, hlavně podél cest, nebo přímo na cestách i ve štěrku, trávě a křoví, v porostech kopřiv a na všech stanovištích bohatých na dusík, většinou v trsech, které jsou na bázi srostlé.
Jedovatá.
Možné záměny: Strmělka listomilná Clitocybe phyllophila která je menší, neroste na stanovištích bohatých na dusík, nemá chrupavčitou konzistenci a modravý odstín v lupenech, ale má třeň na bázi plstnatý. Voní po anýzu a je také jedovatá.Strmělka potůčkováClitocybe rivulosa která je taktéž menší a má tence masitý, v dospělosti nálevkovitý klobouk a otlačením hnědorůžoví. Je jedovatá. Mechovka obecná Clitopilus prunulus má růžové lupeny a neroste v trsech, je jedlá. Strmělka zaokrouhlená Clitocybe tornata jež je menší, klobok na středu je nahnědlý s plochým hrbolkem. Je nejedlá.Hlíva dřevní Ossicaulis lignatilis, jež je též menší a hlavně má mimostředový třeň a roste na pařezech listnáčů a je nejedlá. Líha jilmová Lyophyllum ulmarium jež má rozpukávající klobbouk barvy okrově našedlé a roste na stromech. Je nejedlá.
Zajímavosti: Dříve byla uváděna jako jedlá. Byly v ní nalezeny dvě mutagenní látky, které nezpůsobují přímou otravu. Častým používáním ale mohou vyvolat rakovinné bujení. Lze odlišit od jiných strmělek tím, že její dužnina se zelenou skalicí barví na fialovo, později růžoví. Connatum znamená srostlý. Někteří autoři ji uvádějí jako jedlou, ale nedoporučují ji ke sběru. Lze ji snadno zaměnit s jedovatými strmělkami. Bylo zjištěno že obsahuje lyofylin, který se velmi schoduje se sloučeninami poškozující geny. Je i někde v atlasech doporučena k nakládání do octa.ale i do směsi na vaření. Já jsem ji osobně sbíral a nakládal a v octě mi chutnala a používal jsem ji k normální spotřebě. Občas ji seberu i teď. Lupeny se zbarvují zelenou skalicí do fialova, což slouží k bezpečnému rozpoznání od strmělek.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 216.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.189.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 502.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 169
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 175.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 173.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 98.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 102.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 66.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 36.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 45, 112.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 163.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 134, 142.

Odtud jsme pokračovali dále a hledali jsme houbičky. O tom ale až se vrátím z operace rakoviny někdy příště.




Smutná zpráva.

16. září 2011 v 23:25 | muchomurka modrá

Vážení přátelé.


Oznamuji všem smutnou zprávu, že nás dnes na výstavě v Chocni opustil výborný houbař a přítel

Fanda Voženílek

Bude žít v našich vzpomínkách. MK Úpice


závojenka křížovovýtrusá květen 2011 pok.1

16. září 2011 v 15:10 | muchomurka modrá |  Čeleď Entolomaceae
.Do Lhoty jsem se vrátil ve 12,45. U sestry n zahradě jsem viděl zajímavé květy orlíčku obecného a tak, protože jsem nic dalšího v lese nefotil, jsem vyndal foťak a smáčkl jse je


Orlíček obecný

Aquilegia vulgaris L.


Další české názvy: Orlíček (Hájek 1562), vorlíček (Huber 1596), orlíček obecný (Presl 1918, Presl 1846, Opiz 1852, Kubát 2002).
Slovenské názvy: Orlíček obecný (Reuss 1853), orlíček obyčajný (Marhold-Hindák 1998).
Synonyma: Aquilegia silvestris Necker, Aquilegia cornuta Gilib., Aquilegia versicolor Salisb., Aquilegia vulgaris subsp. grandiflora Gaudin.
Čeleď: Ranunculaceae Juss. - pryskyřníkovité
Výskyt: U nás je rozšířen od nížin až do podhůří, v některých oblastech však zcela chybí, zároveň mnohde ustupuje. Roste ve světlých lesích, na pasekách a loukách, půdy ma rád v létě vyhřáté a středně suché.
Zajímavosti: V České republice je to ohrožený druh. Pozor ale je slabě jedovatý. Obsahuje stopy glikosidu.

Literatura : Internetové stránky 2011.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 306.

Pak jsem si dal zde pivečko a kafíčko, a na závěr jsem si udělal z vycházky společné foto na zahradě.


Ve 13,30 jsem uháněl autobusem k domovu. Venku se začínaly honit mráčky a teplota byla 24,5°C.

Těšil jsem se domů, protože jsem byl teplem znaven. Na této vycházce jsem určil pouze 8 druhů hub.
Doma jsem si dal vyprášit závojenku křížovovýtrusnou a 2.6.2011 jsem provedl mikroskopování.


Naměřil jsem výtrusy velikosti 7-11,2 x 8,4 x 11,2 µm. Tímto jsem zakončil vycházky za měsíc květen 2011 a až se vrátí z operace budu pokračovat dalšími vycházkami v říjnu 2010

Závojenka křížovovýtrusá květen 2011

14. září 2011 v 20:09 | muchomurka modrá |  Čeleď Entolomaceae
Dne 31.5.2011 jsem vyrazil na procházku podívat se po houbách do Lhoty u Trutnova pod Čížkovi kameny. V této lokalitě se mi nedařilo. Zjistil jsem že ČEZ a dřevorubci lokality perfektně zničili a dělají zde měsíční krajinu. Zmizely tu březové hájky, smrčiny a většinou narážím na místa rozježděné těžkou technikou. I ve zbylém smrkovém lese, kde ještě leží starý polom, jsou čerstvě pořezané břízy bez ladu a skladu. No prostě hrůza. Teplota ukazovala v 9,30 když jsem vyrazil 20,9°.


Za 2 hodiny jsem teprve narazil na první fotitelnou houbu, která se nacházela v mokřině mezi kameny v mechu. Byla to závojenka kosníkovýtrusá. Takže jsem ji nafotil.


Závojenka kosníkovýtrusá

Entoloma rhombisporum(Kühner & Boursier) E. Horak 1976


Další česká jména: trávnička kosíkovýtrusá, Červenolupen křížovýtrusný.
Slovenské jméno: hodvábnica
Synonyma: Entoloma rhombisporum var. floccipesNoordel. 1987,Entoloma rhombisporum var. rhombisporum(Kühner & Boursier) E. Horak 1976, Inocephalus rhombisporus (Kühner & Boursier) Largent 1994, Leptonia rhombispora Kühner & Boursier 1929,Nolanea rhombispora(Kühner & Boursier) P.D. Orton 1984, Rhodophyllus rhombisporus (Kühner & Boursier) Romagn.


Klobouk : 1,5-5 cm v průměru, bývá v mládí zvoncovitý až polokulovitý, ve stáří skoro plochý se širokým hrbolem. Je hladký, barvy za vlhka tmavě žlutohnědé, hygrofání a hluboce průsvitně žíhaný. Za sucha vybledající a je jemně vláknitý. Okraj rovný a bývá světlejší.
Lupeny poměrně husté skoro volné, barvy růžovožluté, později masové..
Třeň 3-11 cm vysoký, 0,2-0,5 cm tlustý,válcovitý, někdy bočně stlačený, hladký lysý, lesklý, barvy žluté až žlutohnědé. K bázi může být rozšířený a bíle plstnatý.
Dužnina bělavá až okrová, vůně slabě moučná, někdy slabě ovocná, chuť jako žluklá mouka.
Výtrusný prach růžový, Výtrusy mají tvar kvádru, zřídka s 5 úhlem v bočním pohledu, velikosti 8-11,5 x 7-10,5 um.
Nejedlá.
Výskyt květen až listopad v horských oblastech, ve skupinách, často v podmáčených porostech rašeliníku. mokrořadech.
Zajímavosti: V Evropě dosti vzácná. Rozlišit se dá mikroskopicky a to tvarem a velikostí výtrusů.
Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.gobe.si/Gobe/EntolomaRhombisporum
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 415.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 233.

Doma jsem si dal vyprášit závojenku křížovovýtrusnou a 2.6.2011 jsem provedl mikroskopování.
Naměřil jsem výtrusy velikosti 7-11,2 x 8,4 x 11,2 µm. Tímto jsem zakončil vycházky za měsíc květen 2011 a až se vrátí z operace budu pokračovat dalšími vycházkami v říjnu 2010
Po nafocení táto houby ve11,46 hod byla venkovní teplota 23,7°C a obloha bez mráčku. Jelikož v lese bylo strašné sucho, a nefotitelné zaschlé houbičky, tak jsem pomalu vrátil do Lhoty.
O tom ale až příště.

Měcháč písečný květen 2011 pok.2

7. září 2011 v 18:59 | muchomurka modrá |  Čeleď Sclerodermataceae
Pokračování 2 z vycházky 28.5.2011. Viz předchozí článek.
Odtud jsme lesem a části též po asfaltce přešli na haldu z dolu Zdenka Nejedlého. Je to dosti zajímavá lokalita. Pavel Svoboda si zde nafotil skupinu vlčích bobů mnoholistých ve 4 barvách. Jirka Kovač zase nafotil vcelku zajímavý hmyz. Když jsme odcházeli z haldy, tak na stráni objevila Jana Babováková velké množství plodnic měcháče písečného, který je výborný jako koření do omáček. Neváhal jsem a s Jirkou Svobodou a Jirkou Babovákem jsme si je nafotili.


Měcháč písečný

Pisolithus arrhizus (Scop.) Rauschert 1959


Slovenské jméno: Hráškovec obyčajný.
Synonyma: Lycoperdon arrhizum Scop. 1786, Lycoperdon capsuliferum Sowerby 1809, Pisolithus arenarius Alb. & Schwein. 1805, Pisolithus tinctorius f. olivaceus (Fr.) Pilát 1958, Pisolithus tinctorius f. pisocarpium (Fr.) Pilát 1958, Polysaccum pisocarpium Fr. 1829, Polysaccum olivaceum Fr.1829, Scleoderma arrhizum (Scop.) Pers. 1801, Pisolithus tinctorius (Mich. ex Pers.) Coker et Couch

Plodnice 3-15 cm vysoká a 3-12 cm široká, kulovitá, palicovitá až hruškovitá, se sterilní částí.
Okrovka je hladká až hrbolkatá, zprvu okrově žlutavá, později tmavohnědá a velmi křehká.
Tetřich tuhý, šťavnatý, na řezu jsou u mladých plodnic vidět bělavě žluté až žluté pecičky různého tvaru, které se později mění ve výtrusný prach.
Sterilní část tvoří až 30 cm dlouhá stopka, která je dole rozvětvené a ponořená hluboko v zemi.
Výtrusný prach je barvy čokoládové až černohnědé, Výtrusy kulovité, hnědé, ostnité, velikost 9-12 µm.
Výskyt květen až říjen, vzácně jednotlivě, ale častěji hromadně, na výslunných místech. Upřednostňuje písčité nevápenaté půdy někdy i ruderální. Upřednostňuje borové lesy.. Najdeme jej však i v lesích smíšených a listnatých pod břízami a osikami. Vyhýbá se půdám bohatých na vápník.
Jedlý.
Možnost záměny: Měcháč písečný kyjovitý Pisolithus arrhizus f. clavatus u tohoto měcháče není vyvinuta podzemní kořenující část.Je taktéž jedlý. Pestřec bradavčitý Scleroderma verrucosum, který je menší a nemá hráškově komůrkatý tetřich a je jedovatý. Pestřec obecný Scleroderma citrinum který je na povrchu hrubě políčkovitě bradavkatý a místo třeně má jen svazek provázkového mycelia. Je též jedovatý.
Zajímavosti: Do pokrmů dáváme tak nejvíce 2 plátky. Někdy se používá jako náhražka lanýžů do uzenin. Dříve se používal v barvířství k barvení kůží. U nás má pěknou lokalitu přítel Křížek z Malých Svatoňovic na vytěžené haldě z dolu IDA. Jinak má dosti forem ve kterých jej můžeme najít. Tyto se liší velikostí, tvarem plodnic a i délkou sterilní části. Velký význam má i tím, že zvyšuje schopnost hostitelských dřevin ve větší míře odolávat kyselým dešťům tak že brání pronikání uvolňujících se kovových prvků jak je hliník, zinek, měď apod., které jsou na haldách hlušiny, do kořenů jedlí a borovic. Je to mykorhizní druh s borovicí. Někteří autoři jej uvádějí jako nejedlý. Ve starší literatuře jej někdy najdeme pod latinským jménem Pisolithus arenarius. V obsahu NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959, je uváděn jako kriticky ohrožený druh. Popis je v prvním díle vydaných těmito autory.

Základní znaky rodu Pisolithus - měcháč: Čeleď Sclerodermataceae, řád Boletales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, pododdělení Agaricomycotina, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice nadzemní, tvar proměnlivý. Okrovky se brzy rozpadávají. Tetřich tvoří drobné pecičky, které se po dozrání rozpadajíí, nemají vlášení. Výskyt mykorrhizu s různými dřevinami na písčitých půdách.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 367.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.203, 204.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 334
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 384, 385.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 266.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 151, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 63
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 52.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 16, 79, 94, 97.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959,

Ve 13 hodin jsme vyrazili do Svatoňovické restaurace Salamandr, kde nás čekalo pohoštění. Počasí se trochu rozjasnilo, ale teplota ukazovala je 12,7°C.


Ve 13 hodin jsme vyrazili do Svatoňovické restaurace Salamandr, kde nás čekalo pohoštění. Počasí se trochu rozjasnilo, ale teplota ukazovala je 12,7°C. Po dobrém obědě jsme si popovídali a v 15.45 minut jsme se rozjeli do svých domovů. Určeno bylo celkem 17 druhů hub.

Otvírání lesa MK Úpice 28.5. 2011 Pok.1

5. září 2011 v 17:41 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Zde je pokračování článku o vycházce 28.5.2011 v Petrovicích. V předchozím článku jsme skončili u popisu řasnatky voskové.
Takže po skončení focení řasnatky jsme přešli přes louku do další části lesa a zde nastal ten slavnostní okamžik. Náš čestný předseda přednesl báseň na oslavu lesa a současný předseda les odemkl.


Zároveň se zavzpomínalo na Trutnovského předsedu Standu Křovinu, který nás všechny opustil 7.5.2011. Po té bylo opékání vuřtů a byl proveden slavnostní přípitek.. Krakonoš vyzýval Velkého Boletuse aby nám poslal hezké počasí a přál nám po celý rok hojnost hub.


Členka našeho kroužku Hanka upřeně vše sledovala z povzdálí.


Závěrem přestávky spolu diskutovali členové kroužků z Úpice, Trutnova, Prahy a Náchoda o tom jak by si letošní rok představovali.


Pak jsme se lesem přesunuli na další lokalitu. O tom zase příště.

Řasnatka vosková květen 2011

3. září 2011 v 15:54 | muchomurka modrá |  Čeleď Pezizaceae
28.5.2011 ráno v 8 hodin jsem vyrazil z domu na vlak do Malých Svatoňovic. Ráno bylo pěkně zataženo a teplota byla 10,2° C. Čili nic vábného.

K tomu mi ještě zavolal Pavel Svoboda z Prahy, že jede k nám na vycházku. Jenže na svém putování několikrát zbloudil a na nádraží ve Svatoňovicích dorazil v 9,40 hod. Mezi tím dorazivši houbaři odejeli autobusem do Petrovic. Čekali na nás na začátku lesa, kam jsme za nimi dorazily. Asi tak v 10 hodin. Teplota se mezi tím zvedla na 12,3°C. Stále se po obloze převalovali černé mraky. Nejdříve nás na focení zaujali plodnice slzečníku žloutkového, který je nejedlý. Byly zde ve všech stádií.

Popis tohoto druhu je v článku z 4.7.2011. Posléze jsem zde objevil a fotil ještě řasnatku voskovou.

Řasnatka vosková
Peziza vesiculosa Bull. 1790

Další česká jména: Baňka vosková, baňka dutá , kustřebka dutá.
Slovenská jméno: Čiaška vosková
Synonyma: Aleuria vesiculosa (Bull.) Gilet 1881, Elvella lycoperdoides Scop., Galactinia combustorum, Galactinia vesiculosa(Bull.) Le Gal 1953, Helvella vesiculosa (Bull.) Bolton, Peziza combustorum, Pezizavesiculosa Bull.: Fr., Pustularia vesiculosa (Bull.)Fuck. 1870, Scodellina vesiculosa (Bull.) Gray.

Plodnice 3-15 cm v průměru, 2,5-4 cm vysoká, mládí jako kulička do 2 cm s malým otvorem na temeni, který slouží k uvolňování výtrusů, později baňkovitá až miskovitá s podvinutým okrajem. Může být i větší. Je křehká ale masitá, průsvitná a lehce lámavá, ke středu vrásčitá a přisedlá k substrátu, s nepravidelně potrhaným okrajem.
Vnitřní strana je barvy světle okrové, tmavě okrové až nahnědlé.
Vnější strana je bledě okrově žlutá až světle žlutohnědá, vločkatá až šupinatá.
Dužnina silná, křehká, barvy světle žluté.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, bez kapek, velikosti 20-23 x 9-12 µm.
Výskyt květen až listopad většinou v hroznech, na zbytcích dřeva, rostlin, na kompostech, zbytcích stohů slámy, hnoji, v zahradách, pařeništích a na polích i v křoví, někdy ji najdeme i na lepence a ohništích. Upřednostňuje koňský hnůj a rozkládající se slámu.
Jedlá.
Možné záměny: Řasnatka zední Peziza cerea, která je tmavší a roste spíše na hnojené půdě. Je jedlá
Zajímavosti: Nejlépe se hodí jako přísada do polévky nebo omáčky s troškou soli nebo pepře. Vzhledem k jejímu nalezišti (na hnojišti) ji nikdo asi nesbírá. Osobně jsem ji též nikdy k jídlu nepoužil. Ve stáří není nikdy ploše rozložená, čímž se liší od ostatních řasnatek.

Literatura: Internetové stránky 2002.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 316.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 64, 65.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 106.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 65.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 42.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 44.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 30.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str.33.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 58,63, č. 8-10 str. 119,120/46 rok 1970
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 118, příloha 8/16.

Již dříve jsem tuto řasnatku mikroskopoval a to
Naměřeny výtrusy 28.4.2009 velikosti 19,6-23,4 x 8,4-11 a 27.5.2009 jsem naměřil výtrusy velikosti 19,6-21 x 10,5 -11,2 µm. Tentokrát jsem ji mikroskopoval 29.5.2011 a naměřil výtrusy velikosti 19,6-21 x 11,2 µm.
Naměřeny výtrusy velikosti 19,6-21 x 11,2 µm.

Pokračování článku z této vycházky bude v příštím článku.