Leden 2012

Závěr zimní procházky s vnukem. Čl. č. 3

28. ledna 2012 v 12:01 | muchomurka modrá |  Fota z přírody
Potom jsme s mladým pokračovali v procházce na našem sídlišti a on zde řádil ve sněhu.
Já jsem si mezitím nafotil ještě pěkně zasněžené stromy a křoví na sídlišti.

Bylo to hezky strávené dopoledne v sobotu 21.1.2012.

21.1. 2012 zima v Trutnově Čl. č.1

28. ledna 2012 v 11:44 | muchomurka modrá |  Fota z přírody
Byl docela slušný den a já tady jsem měl vnuka. Po návratu z venčení Ketty. Byl docela slušný den.
Kolem 11 hodiny si vnuk usmyslel že půjdeme krmit kačenky na řeku Úpu. Což jsme také učinili.
Já jsem si pochopitelně vyfotil při tomto i krásné břehy řeky Úpy.
Pochopitelně jsem si nezapoměl vyfotit i krásné divoké kačky.

Ale o tom až v článku č. 2


Řasnatka sp.28.červen 2011

24. ledna 2012 v 20:41 | muchomurka modrá |  Čeleď Pezizaceae

Po nafocení růžovky 28.6.2011 jsme se s přítelem Průšou odebrali pomalu lesy na autobus do Trutnova k SKJ. Přítel Křížek nás opustil a šel zpět na Odolov a zpátky do Malých Svatoňovic.
Když jsme šli k SKJ na zástávku autobusu, tak při lesní cestě byla docela pěkná řasnatka kterou jsem si nafotil a vzal domů k mikroskopování.


Řasnatka sp.
Peziza sp.
Slovenský název: Čiaška sp.

Základní znaky rodu Peziza: Plodnice miskovité, někdy až ploché, s vřecky, jejichž vrchol se zbarvuje při zkoušce s jodem modře, výtrusy jsou obvykle velké a elipsoidní. Některé druhy roní na řezu tekutinu. Vyrůstají saprotrofně na zemi, tlející organické hmotě a na spáleništích. Méně často na tlejícím dřevě.

Nález byl okraj lesní cesty hlinitopísčitý podklad, Stromy buk a smrk.. Ve vzdálenosti asi 50 m byl rybník.
Po 13 hodině jsme již byli s Průšou v Trutnově u Vietnamců na pivču, jelikož už bylo docela dost teplo.


Celkem jsme určili v tomto teplém dni jen 14 druhů hub. Řasnatku jsem doma druhý den mikroskopoval , ale nedostal jsem z ní ani výtrus pro přesnější určení. Byla jalová. Jinak ale díky nafocené orchideji jsem byl s vycházkou spokojen.

Kořenovec načervenalý 28.červen 2011 čl.2

20. ledna 2012 v 11:53 | muchomurka modrá |  Čeleď Rhizopogonaceae
Potom jsme na narazili na docela pěkné kořenovce načervenalé udělal jsem si dva snímky, Kolega Průša si je poté vzal do polévky.



Pokračování článku z 19.1.2012 z naší vycházky 28.6.2011 do CHKO Broumov pod Jestřebími horami

Kořenovec načervenalý

Rhizopogon roseolus (Corda in Strum) Th. M. Freis. 1909


Další česká jména: Kořenovec tenkovýtrusý, Kořenovec tenkovýtrusný.
Slovenské jméno: Koreňovec červený.
Synonyma: Hysterangium rubescens Tul. & C. Tul. 1843, Hystromyces vulgaris Vittad. 1844, Melanogaster berkeleyanus Broome 1845, Rhizopogon luteorubescens A.H. Sm. 1966, Rhizopogon provincialis Tul. & C. Tul., 1851, Rhizopogonrubescens(Tul. & C. Tul.) Tul. & C. Tul. 1844, Rhizopogon vulgaris (Vitt.) M. Lange 1956, Splanchnomyces roseolus Corda 1831.

Plodnice 1-6 cm v průměru, kulovitá, nepravidelně kulovitá, někdy hlízovitá, často protažená, v mládí jemně plstnatá, později hladká na bází má provazcová mycelia. Barvy v mládí bělavé, později nažloutlé a poraněním nebo pomačkáním na vzduchu růžově červenající až červenohnědnoucí.
Okrovka tlustá a tuhá.
Teřich je tvořen drobnými nepravidelnými komůrkami. Vůně je v mládí nevýrazná, později lehce nakysle ovocná. Barvy v mládí žluté, později s olivovým nádechem a ve stáří žlutohnědé až červenavě hnědé, ve staří špinavě olivovýa rozpadající se.
Výtrusný prach - výtrusy protáhlé, elipsovité, hladké, průhledné, barvy světle citrónově žluté často obsahující 2 kapky, velikost výtrusů 6-11 x 3-4,5 µm.
Výskyt červen až říjen, hadcové skalní stepi,jehličnaté i listnaté lesy, dubo -habrové lesy, nevápenaté a písčité půdy, nehluboko pod jejím povrchem a někdy vyčnívající celý nad povrch, např. u Mohelna na jihozápadní Moravě. Na Trutnovsku pod Jestřebími horami. .

Jedlý.

Možné záměny: Kořenovec tenkovýtrusý Rhizopogon vulgris jež se liší šedými a nikdy nečervenajícími plodnicemi. Takto lze popis nalézt u některých autorů. Dle Fungora je to ale jeden druh. Jedlý.
Zajímavosti: K jídlu se používá mladý a pouze jako koření. Upřednostňuje především borové porosty.

Základní znaky rodu Rhizopogon - kořenovec: Taxonomie: Čeleď Rhizopogonaceae, řád Boletales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou buď podzemní a nebo temenem vyčnívají nad povrch půdy, tvaru kulovitého nebo hlízovitého. Povrch, nebo alespoň báze je pokryta myceliovými provazci, nebo sítí. Nemají sterilní bázi ani sloupek. Rostou v listnatých i jehličnatých lesích.

Literatura : Internetové stránky 2002.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 154.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 764, 765.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 331.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 378.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 206.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát str. 28, 69.

Kořenovec nalezený na této lokalitě v červnu 2009 jsem mikroskopoval a naměřil jsem tehdy výtrusy 8.6.2009 velikosti 7,7-8,8 x 2,8-3,2 µm.

Po nafocení si milé kořenovce přítel Průša sebral do svého košíku a přešli jsme z odkaliště do smrkového lesa s příměsí břízny. Zde jsem narazil na pěknou muchomůrku růžovku. Tu jsem hned nafotil

Její popis je v článku vydaného 18 června 2010. Potom ji přítel Průša dal do košíku a pokračovali jsme lesy na autobus.
Pokračování bude v článku č.3

Kruštík tmavočervený 28. červen 2011

19. ledna 2012 v 18:34 | muchomurka modrá |  Květiny
Vážení přátelé dnes 28.6.2011 v 8,40 hod jsem vyrazil opět do lesa a to na Jestřebí hory a Kuprovku. Počasí bylo nádherné.
V Malých Svatoňovicích, kam jsem dorazil vlakem, na mě již v autobuse na Odolov čekal přítel Křížek a Průša. Mohu pouze konstatovat, že díky stálému suchu a teplu houby nebyly. Nejdříve jsem nafotil květimu jež je velmi vzácná.


Kruštík tmavočervený

Epipactis atrorubens(Hoffm.) Besser


Další česká jména: Žežhulka černočervená Sloboda 1852, kruštík tmavočervený Čelakovský 1879.
Slovenské jméno: Kruštík tmavočervený pravý.
Synonyma: Serapias latifolia Huds. [infrasp.?] atrorubensHoffm., Serapias atrorubens (Hoffm.) Bernh., Helleborine atrorubens (Hoffm.) Druce, Epipactis latifolia All. var. atrorubens (Hoffm.) Irmisch.
Čeleď:Orchidaceae Juss. - vstavačovité.

Lodyha přímá, nevětvená.
Listy ve dvou výrazných řadách, vejčité až vejčitě kopinaté, delší než stopkové články na rubu často červenofialové.
Květy jsou vstavačovité, vonící po vanilce. Pysk je dvoudílný, dlouhý, barvy tmavě purpurové, tyčinky jsou nahoře žluté, semeník plstnatý.
Oddenek má dužnaté kořeny.
Okvětní lístky jsou rozestálé, většinou červeně nachové, pysk je kratší než ostatní lístky.
Výskyt od květen až srpen, u nás roztroušeně až vzácně, častější je na Slovensku a v Rakousku, ve světlých lesích, na křovinatých stráních, na vápenci, v pásmu od nížin až do hor.
Zajímavosti: Druh je dosti variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti květů, tvaru a velikosti listů i listenů, výšce rostlin. Patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§3). Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES,

Literatura : Internetové stránky 2012.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 278, 380.



Rourkovka rezavá červen 2011

14. ledna 2012 v 16:24 | muchomurka modrá |  Čeleď Reticulariaceae
27.6.2011 jsem vyrazil se svojí ženou ve 13,45 hod venčit pejska do Trutnovského parku a lesoparku. Počasí bylo příjemné.
Zato houby skoro žádné. V parku jsme potkali hřiba žlutomasého a já jsem si zde nafotil jeden zvonek rozkladitý

Zvonek rozkladitý

Campanula patulaL.


Slovenské jméno: Zvonček konáristý.
Čeleď: Campanulaceae - zvonkovité.

Rostlinka je 30-60 cm.vysoká
Květy šikmé nebo vzpřímené a mají dlouhé stopky. Bývá jich až 10 na jedné rostlince, kališní lístky kopinaté, koruna 2-3 cm dlouhá. Široká až 4 cm v průměru, široce nálevkovitá, do poloviny rozeklaná v 5 úzkých, špičatých, široce rozestálých cípů. Barva světle modrofialová s tmavšími žilkami.
Stonek hranatrý, lysý.
Přízemní listy obvejčité.
Stonkové listy kopinaté a špičaté.
Plod je tobolka s třemi otvory pod špičkou
Výskyt květen až srpen, louky, pastviny, okraje cest, úhory, slunné svahy. Na živinami bohaté půdě, upřednostňuje nevápenitou půdu.
Zajímavosti: Květy se na stonku otáčejí za sluncem. Prašníky se vyprazdňují již v poupěti.chloupky na čnělce jsou při tom skloněny dolů a nalepí se na ně lepkavý pyl. Hmyz při sání nektaru si pylová zrnka setře na tělíčko.

Literatura : Internetové stránky 2012.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 304.

Cestou po lesoparku jsem ještě krom jiného zaznamenal růžovky, holubinky dívčí, opěnky měnlivé, atd. Docela se mi líbila rourkovka rezavá (zlepníček jahodovitý), která patří mezi hlenky a tak jsem si ji nafotil.


Rourkovka rezavá

Tubifera ferruginosa (Batsch) JF Gmel. 1791


Další česká jménaleDalší česká jména: Zlepníček jahodovitý, Rournatka rezavá.
Slovenské jméno: Jahodník sasankovitý.
Synonyma: Licea cylindrica (Bull. ) Fr. 1829, Licea fragiformis (Bull.) Nees 1816, Licea fragiformis (Bull.) Fr. 1829, Lycoperdon ferruginosum (Batsch) Timm 1788, Sphaerocarpus cylindricus Bull. 1791, Sphaerocarpus fragiformis Bull. 1791, Stemonitis ferruginosa Batsch 1786, Tubifera cylindrica (Bull.) J.F. Gmel. 1792, Tubifera ferruginosa var. albostipitata Wichanský 1962, Tubifera ferruginosa var. complanata Meyl. 1931, Tubifera ferruginosa var. ferruginosa (Batsch) J.F. Gmel. 1791, Tubifera ferruginosa var. subungulata Koaze 1934, Tubifera fragiformis (Bull.) J.F. Gmel. 1792, Tubulina cylindrica (Bull.) DC. 1805, Tubulina fragiformis (Bull.) Pers. 1794.

Plodnice je 1-10 cm dlouhá a někdy až 2 cm široká
Sporangia 0,3-0,5 cm vysoká, 0,02-0,05 cm široká, válcovitá nebo vejčitá, zakulacená nebo po straně zploštělá, přisedlá na bezbarvém hypothallu, červenohnědá, potom rezavě hnědá, odlamující se víčkem na vrcholu. Jsou hustě nahloučená a tvoří tzv. pseudoaethalia o průměru 10-60 (100) mm, která jsou ve zralosti světle nebo rezavě hnědá a v průřezu vytváří palisádovitý útvar.
Peridie trvanlivá, tenká, hladká, lesknavá na vrcholu pukající. Vlášení většinou chybí.
Výtrusný prach hnědý, spóry kulaté, síťované, načervenale hnědé 6-8 µm velké.
Plasmodium je zpočátku bělavé, potom růžové, sytě červené, nebo oranžové, často tvoří růžové hrudky podobné jahodám.
Výskyt v květen - září na odumřelém a promočeném dřevním odpadu jehličnatých i listnatých stromů. Upřednostňuje smrkové lesy, hlavně hromady oloupané smrkové kůry a to uvnitř těchto hromad, nebo sklady dřeva na pilách.
Nejčastěji jej každoročně nacházím na starých pařezech a kmenech porostlých mechem.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to jedna z nejhojnějších druhů Hlenek na našem území. Houba rozkládá třísloviny obsažené v dřevě a kůře.

Základní znaky rodu Tubifere - rourkovka: Taxonomie: Čeleď Reticulariaceae, řád Liceales, podtřída Myxogastromycetidae, třída Myxogastrea, oddělení Mycetozoa říše Amoebozoa. Jednoduché oblaněné plodničky tvoří útvary podobné poduškovitým plodničkám hlenek a to z nahloučených sporangií, ve kterých se uvnitř nepohlavně tvoří výtrusy a která vyrůstají z tlustého houbovitého hypothalu, což je pletivo hyf, ze kterého vyrůstají plodnice. Kapilicium (vlášení) i pseudokapilicium schází. Výtrusy jsou růžově hnědé. Výskyt je saprotrofní na tlejícím dřevě jehličnanů i listnáčů.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 302.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 34.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 34.

Potom jsme se začali ubírat k domovu. Počasí nám stále přálo, ale my jsme již byli z té dlouhé vycházky a tepla znaveni.
Celkem jsem určil jen 10 druhů hub. Potom jsme se zastavily v 17,30 hod na stadionu,
kde jsme si při pivečku a Kettka při vodičce odpočinuli. V 18,45 jsme dorazily domů.







Ďubkatec pohárkovitý červenec 1999

9. ledna 2012 v 22:02 | muchomurka modrá |  Čeleď Hymenochaetaceae
Dne 18.6.2011 večer jsem si všiml při venčení psa, že u sousedovic věžáku jsou nějaké houby na trávníku.

19.6.2011 jsem zjistil, že se jedná o křehutku Candolleanovu Psathyrella candolleana, která je jedlá. Když jsme se vrátili s pejskem z dopolední procházky domů, tak jsem sbalil foťák a hurá pro snímečky. Venku totiž jinak bylo dosti chladno a hrozil déšť, který nedorazil. Tak jen mírný ledový vítr vysoušel matičku zem dále.
Do lesa se mi v tomto počasí nechtělo a tak jsem lovem na sídliští si udělal za dost svému egu.

Křehutka Candolleova

Coltricia perennis (L.) Murrill 1903

Popis této houby najdete na datumu 9.srpna 2010. Takže tady vám představím jinou houbičku, kterou jsem fotil 11. července 1999 kdy jsem byl na vycházce s přítelem Kovačem opět v Pekle. Je to Ďubkatec pohárkovitý.




Ďubkatec pohárkovitý

Coltricia perennis (L.) Murrill 1903


Další české jméno: Ďubkatec vytrvalý.
Slovenské jméno: Pásovník pohárkovitý.
Synonyma: Boletus confluens Schumach. 1803, Boletus cyathiformis Vill. 1789, Boletus fimbriatus Roth 1797, Boletus infundibulum Roth 1797, Boletus lejeunii L. Marchand 1826, Boletus leucoporus Holmsk. 1790, Boletus perennis L. 1753, perfosssus L. Marchand 1826, Boletus subtomentosus Bolton 1788, subtomentosus sensu Bolton (Hist. Fung. Halifax 2, pl. 87) 2005, Coltricia connata Gray 1821, Microporus perennis (L.) Kuntze 1898, Ochroporus perennis (L.) J. Schröt. 1888, Pelleoporus parvulus Lázaro Ibiza 1916, Pelleoporus perennis (L.) Quél. 1886, Polyporus parvulus Lázaro Ibiza 1916, Polyporus perennis(L.) Fr. 1821, Polyporus scutellatusI.G. Borshch. 1856, Polystictus decurrens Lloyd 1908, Polystictus perennis (L.) Fr. 1879, Polystictus prolifer Lloyd 1908, Trametes perennis (L.) Fr. 1849, Xanthochrous perennis (L.) Pat. 1900.

Plodnice jednolité, nebo navzájem srůstající.
Klobouk 2 - 10 cm v průměru, nálevkovitý, velmi tenký, kožovitý, soustředěně úzce pasovaný. Za mlada jemně plstnatý, později lysý. Barvy žlutě skořicové přecházející do kaštanové až rezavě hnědé. Ve stáří pak šedookrový.
Rourky 0,05 - 0,3 mm dlouhé, sbíhavé, barvy hnědé či světle šedohnědé, póry okrouhlé, okrouhlé až nepravidelně hranaté, do 0,05 mm velké, šedohnědé, skořicově bíle ojíněné.
Třeň 1,5 - 7 cm dlouhý, 0,2-1cm tlustý, válcovitý, plstnatý, středový. Barvy světle rezavě hnědé až tmavohnědý.
Výtrusný prach je barvy okrově hnědé, výtrusy elipsoidní, hladké, barvy žlutohnědé, barvící se jódem hnědě až červenohnědě, velikosti 6-9 x 3,5-5 µm.
Dužnina tenká, tuhá, jednovrstvená, stejnoměrně rezavohnědě zbarvená.
Výskyt červen až listopad jednotlivě nebo ve skupinách, kde jsou klobouky občas srostlé, v jehličnatých zejména borových lesích. a někdy nám vyroste i na spáleništích. Málo kdy pod listnáči. Upřednostňuje písčitou a nevápenatou půdu vřesovišť.
Nejedlý.
Možné záměny: Ďubkatec skořicový Coltricia cinnamomea který má menší plodnice a na povrchu jsou hedvábitě lesklé a je též nejedlý. Ďubkatec Montagneův Coltricia montagnei který zřetelněji pásovaný, masitější, žlutohnědý až červenohnědý klobouk a je nejedlý. Lošákovečc pásovaný Hydnellum concrescens , který má méně výrazně pásovaný klobouk a místo rourek ostny.
Zajímavosti: Je velmi citlivý na změny mykoflóru.
Zakladní znaky rodu Coltricia: Čeleď: Hymenochaetaceae, řád Hymenochaetales, podtřída: Agaricomycetidae, třída:Agaricomycetes, oddělení: Basidiomycota, říše:Fungi. Plodnice jednoleté, mající klobouk a válcovitý třeň. Jsou kožovité a mají hnědou dužininu. Hymenofor je porioidní. Výtrusný prach je bílý až krémový. Výskyt saprotrofně na zemi nebo dřevě listnáčů a jehličnanů. Způsobují bílou hnilobu.
Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 68.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 202.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.131, 142.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 103.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 109.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.62.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 30.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 186.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 90 (příloha 20/40

Byla to jedna z moc pěkných vycházek. Určili jsme na této lokalitě 74 druhů hub, dosti jsme toho i nafotili a pak byl perfektní závěr s plným košem v HSM. Zde v restauraci na hřišti jsme se výborně najedli, dali pivečko a hurá místní dopravou domů.






Liška obedná - závěr vycházky

6. ledna 2012 v 14:06 | muchomurka modrá |  Čeleď Cantharellaceae
Dokončení vycházky z 16.6.2011. Pokračování článku o lišce obecné.

Liška obecná

Cantharellus cibarius var. cibarius (Fr.) Quél. 1888



Klobouk průměr 1 - 12 cm v mládí nízce sklenutý, brzy měkce nálevkovitý, na okraji laločnatý a zprohýbaný, zpočátku jemně sametový, později lysý, masitý, žloutkově žlutý, někdy bělavý, okraj spíše žlutooranžový a dlouho podvinutý okraj, střed červenooranžový, v dospělosti bledne.
Lištiny jsou v mládí pouze jako vystouplé žilky, později jsou vidlené, příčně spojované, často dlouze na třeň sbíhavé, nízké, tlusté, často kadeřavé, stejné barvy jako klobouk.
Třeň 1 - 10 cm vysoký, 0,4 - 3 cm tlustý, válcovitý dolů zúžený a nahoru se rozšiřuje a přechází v klobouk, často prohnutý, pevný a plný, barvy žluté.
Dužnina tuhá, vláknitá, bílá nebo nažloutlá, vůně ovocná po meruňkách až příjemná kořeněná, chuť kořeněná, někdy lehce nakyslá až mírně palčivá.
Výtrusný prach bílý až bledě okrově žlutý, výtrusy elipsoidní, hladké, bezbarvé, velikosti 7-11 x 4-6,5 µm.
Výskyt květen až listopad hromadně ve všech lesích v nížinách i pahorkatinách, dubo-habrové lesy s nevápenatou půdou, kulturní smrčiny, přirozené borové porosty, pod jedlemi, duby, břízami, buky . Upřednostňuje vlhčí mechaté smrčiny, bory a duby, půdou kyselou a písčitou. Bledší odruda roste především v listnatých lesích na horách
Jedlá.
Možnost záměny: Liška ametystová Cantharellus amethysteus má fiaslové šupinky na povrchu klobouku, jedlá. Lišák zprohýbaný Hydnum repandum lišící setím, že dužnina je křehčí a na spodu klobouku má ostny jedlý. Liška Friesova Cantharellus friesii která je živě oranžová a roste v bučinách, je též jedlá. Lištička pomerančová Hygrophoropsis aurantiaca která je celá oranžová, má tenké lupeny, celá plodnice je štíhlá a je nejedlá.
Zajímavosti: Je to kodexová houba, která se může prodávat na trhu. Kuchyňsky všestranně upotřebitelná, vhodná k nakládání do octa. Výborná je naložená v octě, s vejci, smažená, kyselé polévce, nebo ve smetanové omáčce a bramborová kaše jako příloha. Dospělé plodnice s tužší dužninou doporučuji před úpravou rozemlít. Výrazně ji však ovlivňují změny ekosystému, které v dnešní době způsobují její vymírání. Plodnice z listnatých lesů jsou většinou masivnější, rostou v menších houfech a jsou světlejší. Je silně závislá na množství srážek.
Dříve byla ještě rozlišována liška bledá Cantharellus pallens(Pilát) Pilát (Cantharellus pallidusVelen., Cantharellus cibarius var. pallens Pilat, Cantharellus ferruginascens Orton), jejíž popis uvádím:
Klobouk 2-8 cm v průměru, nejdříve sklenutý, později plochý až nálevkovitý, barvy okraj tupý, zprohýbaný až podvinutý, světle žluté až bělavé, matný a tlustě masitý poraněním rezaví
Lišty nízké, příčně spojované, tlusté, vidlené, barvy od mládí žloutkově žluté.
Třeň 3-8 cm vysoký, 2-4 cm tlustý, válcovitý, hladký, holý a plný, barvy bělavé nebo nažloutlé, poraněním rezavějící.
Dužnina masitá, barvy bělavé, neměnná, chuť mírná někdy i trochu štiplavá, vůně mírně kořenná.
Výskyt červen až říjen dubohabrové lesy, vysoké doubravy ale i druhotné smíšené lesy na půdách písčitých a hlinitých a okrajích rybníků. Upřednostňuje nevápenité půdy.
Jedlá.
Má být dosti vzácná.
Někteří autoři ji uvádějí ve svých atlasech dodnes. Dle Fungora a podle nejnovějších poznatků je to pouze synonymum.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 42.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 193.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 344
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 134, 137.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 62.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 297.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 67, 71, 79, 90. příloha 16/31, 16/32

Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 42.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 193.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.113, 340, 342, 343, 344, 670, 782, 784, 786.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 96, 134, 137, 266.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 62.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 140.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 47, 48, 200, 235.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 70, 72.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 192.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 198.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 34, 44, 45.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 186, 187, 189, 234, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str.124, 297
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 72.
Mykologický sborník č. 1-2, 3-5, 8-10 1970 str. 17, 18, 29, 30, 31, 64, 72, 74, 75, 77, 159, 160.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 67, 71, 79, 86, 90, bar. příloha 6/12.,
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 439.

Zpátky jsem již žádnou houbu, která by se dala fotit nenašel. Celkem jsem určil 13 druhů hub. Na to vedro až dost. V 15,30 jsem se dostal do hospůdky kde krakonoš ve mně skončil skoro na ex. Tak jsem byl vyprahlý. K jídlu jsem si dal kačenu s červeným zelím a bramborovým knedlíkem. Byla to porce jako hrom a za mrzký peníz 72 kč. Litoval jsem, že není se mnou moje Kettka, aby mi pomohla s masem. Odtud jsem vypadl po 16 hodině k dceři, podívat se na byt. Byla tam i moje žena s Kettkou. Že bylo vedro, dokazuje i tento snímek.

V 17,15 jsem odejel autobusem domů, kde jsem se ve vaně schladil odraženou vodou. Byla to moc hezká procházka. Pak mě ještě čekala polévka z donesených hub, kterou mi žene ještě večer uvařila. Byla to moc hezká vycházka.

Liška obecná červen 2011 pokr. čl 2

5. ledna 2012 v 18:13 | muchomurka modrá |  Čeleď Cantharellaceae
Dokončení článku o holubince jahodové z vycházky viz článek 2.1.2011.
Literatura : Internetové stránky 2002.
Atlas Holubinky autoři Socha, hálek, Bajer, Hák 2011 str. 14, 16, 85,94,124,250,252,254,282,286,338,340,358,360,450.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 87.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 104, 105.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 360, 370, 371.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 324,327.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 318.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 166.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 182,186.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 252.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 150, 152.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 189, 197.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 84.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 126.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 134.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 18,21,30,32,34,35,42,52,70,115,145, 147,153.
Mykologický sborník č. 8-10 foto č. 5, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 92, 121, 124.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. č. .24.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 88.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 172.

Tuto holubinku jsem 17.6.2011 doma mikroskopoval
17.6.2011 naměřeny výtrusy velikosti 9,8-10,5 x 8,4-9,8 µm.

Asi tak v polovině cesty jsem se nasvačil a otočil směrem do HSM. Cíl byla hospůdka na hřišti. Vedro dělalo své. Hned po svačince jsem narazil na lišky obecné, které jsem vyfotil a také sebral.

Liška obecná

Cantharellus cibarius var. cibarius (Fr.) Quél. 1888


Další český název: Liška bledá.
Slovensý název: Kuriatko jedlé.
Synonyma: Agaricus chantarellus L. 1753, Agaricus chantarellus Bolton 1788, Alectorolophoides cibarius (Fr.) Earle 1909, Cantharellus cibarius Fr. 1821, Cantharellus cibarius f. neglectus Souché 1904, Cantharellus cibarius var. albus Fr. 1937, Cantharellus cibarius var. amethysteus Quél. 1883, Cantharellus cibarius var. neglectus (Souché) Bigeard & H. Guill., Cantharellus cibarius var. pallidus R. Schulz, 1924, Cantharellus edulis Sacc. 1916, Cantharellus neglectus (Souché) Eyssart. & Buyck 2000, Cantharellus pallens Pilát 1959, Cantharellus rufipes Gillet 1878, Cantharellus vulgaris Gray 1821, Chanterel alectorolophoides (Schaeff.) Murrill 1910, , Chanterel cantharellus (L.) Murrill 1910, Craterellus cibarius (Fr.) Quél. 1888, Merulius alectorolophoides (Schaeff.) J.F. Gmel. 1792, Merulius cantharellus (L.) Scop. 1772, Merulius cibarius (Fr.) Westend

Pokračování v dalším článku č. 3.



Holubinka jahodová červen 2011 pokr. vych.1

2. ledna 2012 v 14:47 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae




Po nafocení pcháče bahenního jsem se šel podívat na na místo, kde rostou hřiby kováři, místo nich tam však byly holubinky jahodové. Dnes jich bylo povícero, takže jsem si je nabral i domů a pochopitelně i nafotil.


Holubinka jahodová

Russula paludosa Britz. 1891


Slovenské jméno: Plávka jahodovočervená.
Synonyma: Russula eliator Lindbl., Russula linnaei sensu Bresadola; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Russula olgae Velen., Russula fragaria Krd.

Klobouk průměr 4 - 20 cm, zprvu polokulovitý, později vyklenutý, plochý, vmáčklý, na temeni vždy alespoň s malou prohlubeninou, barvy je šípkově nebo jahodově červený, oranžově hnědý či světle oranžový, vybledající, hladký nebo jemně zdrsnělý, lepkavý, vodnatě lesklý. Do 2/3 slupitelný, někdy i paprsčitě žilkovaný. Dospělé exempláře mají okraj zřetelně rýhovaný.
Lupeny jsou v mládí husté, přirostlé až krátce sbíhavé, pružné, dosti úzké, volné, částečně rozvětvené, bílé, ve stáří prořídlé a prorostlé lupíny, barvy máslové až okrové s červeným ostřím.
Třeň 5-15 cm vysoký, 1,5-4 cm tlustý je válcovitý, nebo nepatrně kyjovitý, pevný, jemně žilkovaně rýhovaný, bílý ale občas s červeným nebo růžovým nádechem, později vatovitě vycpaný a nebo i dutý, ve stáří slabě našedlý.
Dužnina je bílá, neměnná, ve třeni je lehce šednoucí, chuť má mírně nasládlou, jen v mládí v lupenech nepatrně štiplavou, vůni nevýraznou. Reakce na zelenou skalici většinou nereaguje, jen někdy po dlouhé době může být špinavě růžová.
Výtrusný prach je máslově žlutý až světle okrový. Výtrusy mají výraznou neúplně síťovou ornamentiku a hrubé bradavky, jsou široce elipsoidní, amyloidní a bezbarvé, velikosti 7,5-12 x 6,5-10 µm.
Výskyt červenec až září ve vlhkých jehličnatých lesích, v mechu, borůvčí, vřesu a na rašeliništích, přirozených smrčinách. U nás v lokalitě Peklo velmi hojná. Upřednostňuje původní bory a borové monokultury kyselé půdy a také horské a podhorské smrčiny.
Jedlá.
Možné záměny: Holubinka Velenovského Russula velenovskyii rostoucí pod listnáči a na světlejších místech, je menší velikostí a hrbolkem uprostřed klobouku. Dále se liší i mikroskopicky. - jedlá. Holubinka odbarvená Russula decolorans která má třeň vždy bílý a ve stáří nebo poraněním šednoucí dužninu a povrch třeně, zejména ve spodní části - jedlá. Holubinka rudonohá Russula rhodopoda , která má více červený třeň a od báze žloutnoucí, velmi lesklý klobouk, a hořce pálivou dužninu. Pod pokožkou je dužnina červená. Je nejedlá. Holubinka vrhavka Russula emetica je nižší a má velmi pálivou dužninu. Je jedovatá. Holubinka Lundellova Russula lundelii rostoucí pod břízami a nemá na třeni žádné stopy po červené barvě. Je nejedlá. Holubinka brunátná Russula badia ježje menší a na středu má klobouk slabě nálevkovitý a tmavěji krvavě červený. Dužnina je palčivě ostrá a vůně je cedrová. Je nejedlá.
Zajímavosti: Je to mykorhizní druh a také jeden z nejkvalitnějších jedlých druhů. Patří do podsekce Intengriforminae. Celá plodnice silně žloutne a to u formy rubida. Je to boreo-alpinský druh. Pro kulinářeje jedlá, chutná a všestraně použitelná.. Jedinou nevýhodou je, že je často červivá.

Pokračování v dalším článku.

PF 2012 MK Úpice

1. ledna 2012 v 20:24 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice