Březen 2012

Penízovka sametonohá 18.3.2012

30. března 2012 v 18:15 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae
V neděli 18.3.2012 za nádherného počasí asi tak ve 14 hodin jsem znovu vyrazil se ženou a Kettkou do Trutnovského parku a lesoparku.


V parku jsem nic nenafotil. V lesoparku jsem narazil na zajímavou penízovku smetonokou. Udivil mě jejich zajímavý tvar třeňů. Trs se mi líbil a tak jsem jej vyfotil.


Penízovka sametonohá
Flammulina velutipes (Curt.) Sing.1951

Další český název Plaménečka sametonohá, Penízovka zimní.
Slovenský název: Plamienka zimná
Synonyma: Agaricus veluticeps Cooke & Massee 1887, Agaricus velutipes Curtis 1782, Collybia eriocephala Rea 1902, Collybia veluticeps (Cooke & Massee) Sacc. 1900, Collybia velutipes (Curt.) Kumm. 1871, Collybidium velutipes(M.A. Curtis) Earle 1909, Gymnopus velutipes (Curtis) Gray 1821, Myxocollybia velutipes (Curtis) Singer 1939, Panaeolus veluticeps (Cooke & Massee) Sacc. 1887, Paxillus veluticeps (Cooke & Massee) Singer 1955, Phylloporus veluticeps (Cooke & Massee) Pegler & T.W.K. Young 1981, Pleurotus velutipes (Curtis) Quél. 1886)

Klobouk 2-10 cm v průměru, sklenutý až plochý, hladký, pružně masitý, za vlhka slabě lepkavý až slizký, na okraji slabě rýhovaný, žlutý s oranžově až červeně hnědým středem, bývá i kaštanově hnědý. Okraj ostrý, v mládí lehce podvinutý v dospělosti slabě prosvítavě rýhovaný.
Lupeny v mládí barvy bílé až světle oranžově nažloutlé, krátce připojené, u třeně zaoblené, později světle žlutavé, dosti řídké.
Třeň 2-10 cm vysoký, 0,2-1,5 cm tlustý, válcovitý, často stlačený, dutý, dole zúžený, nekořenující, tuhý, rozmanitě zprohýbaný, jemně sametový, bez prstenu, nahoře světlý až žlutý, dole červený až červenohnědý.
Dužnina tenká, žlutavá, pevná, pružná, ve stáří pak houbovitá a vodnatá, ve třeni tvrdě vláknitá a ohebná, chuti jemné oříškové, vůně příjemná ovocná, později kořeněná, která nastává i při vaření.
Výtrusný prach bílý až nažloutlý, výtrusy elipsoidní, 7-10 x 3,5-6 µm velké.
Výskyt říjen až duben, v trsech akátové lesíky, v zahradách na jabloních, v parcích a listnatých nebo smíšených lesích, na pařezech, kmenech i větvích živých a mrtvých listnatých stromů, jako jsou vrby olše, jasany a topoly, řidčeji na jehličnatém dřevě. Upřednostňuje bázi listnáčů, především buků a bohaté půdy.
Jedlá.
Možné záměny: Penízovka letní Flammulina fennae se líší kořenujícím třeňem a odlišnou velikostí výtrusů. Je jedlá. Penízovka sametonohá mléčná Flammulina velutipes var.lactea, která má bělavý až nažloutlý klobouk a je jedlá. Penízovka sametonohá dlouhovýtrusá Flammulina velutipes var.longispora Která má velké výtrusy. Je též jedlá. Třepenitka svazčitá Hypholoma fasciculare, která má lupeny žlutozelené a dužnina je odporně hořká. Jedovatá. Opěnka měnlivá Kuehneromyces mutabilis, kterámá klobouk suchý, lupeny hnědavé třeň čupinkatý s prstenem. Je také jedlá.
Zajímavosti: Ke konzumaci je výtečná. Na jídlo se sbírají pouze kloboučky. V chladném zimním období při svém bohatém výskytu poskytuje chutné pokrmy, hlavně polévky. Dá se snadno pěstovat ale pro nepatrný výnos plodnic je hospodářsky bezvýznamná. Sbírají se pouze kloboučky. Mrazem se plodničky neničí. Rychlost jejího růstu je 0,25-0,30 mm x hod ˉ¹. Optimální teplota pro množení mycelia je 25°C, ale pro fruktifikaci je jen 5-10°C. Byly u ní shledány vysoké léčivé účinky. Bylo z ní izolováno protirakovinné antibiotikum flamulin. Pěstuje se uměle pouze v Japonsku a na Tchaj-wanu a to na směsi pilin z listnatých dřevin a pšeničné slámy. Způsobuje bílou hnilobu dřeva. České lidové názvy jsou např. ,, vánoční houba", ,,sametka".
Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 78.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 266.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 428, 429, 781.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 5, 82, 90, 196.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 201.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 22, 184.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 122.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 134.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 90.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 46, 100.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 120.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 74, 89, 92, 94, 96, 221, 223, 232, 237.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 186.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 174.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str. 62, 63, 77, č. 8-10 str. 142, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 39, 184, 188 (příloha47/91 a 48/92).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 193.

Při pokračování v návratu domů jsem se zaskočil podívat na lokalitu ohnivců. Nežli jsem tam došel, tak jsem cestou viděl docela pěkné terčovníky zední. Ohnivce jsem tam žádné neviděl, a tak jsem zase nafotil terčovník zední.
Jeho popis je v tomto blogu v článku z 29.3.2010.
Potom všichni tři jsme se odebrali k domovu, kam jsme dorazili asi tak v 18 hodin.

Já jsem si zaskočil ještě vietnamské hospůdky na jedno pivčo a doma jsem byl v 18,30 hod. Nedělní odpoledne se mi moc líbilo.

Sedmikráska chudobka 17.3.2012

26. března 2012 v 16:10 | muchomurka modrá |  Květiny
Zatím co se vnuk klouzal a lozil po skluzavce, tak já jsem nelenil a kousek od skluzavky jsem si nafotil sedmikrásku-

Sedmikráska obecná

Bellis perennis



Další české jméno : Chudobka.
Slovenské jméno:s edmokráska obyčajná
Rostlna je 5 - 15 cm vysoká, lysá nebo chlupatá, s krátkým válcovitým, šikmým plazivým oddenkem.
Listy pouze v přízemní růžici, široce obvejčité až obkopinaté, mělce zubaté až téměř celokrajné, řapíkaté.Vyrůstají v přízemní růžici přitisklou k půdě.
Stonky vystoupavé, tenké, oblé, hladké, plné, mírně ochlupené bezlisté, zakončené jediným, 1,5 - 3 cm širokým úborem. Zákrov dvouřadý, zákrovních listenů většinou 13, zelené, s prosvítavým okrajem. Úbory jsou 1,5-3 cm široké s kuželovitě vyklenutý dutým lůžkem.
Květy tvoří okrajové samičí jazykovité, které jsou ve dvou řádách, řidčeji jsou asimetrické s dlouhým korunním listkem, barvy bílé, růžové, vzácně až načervenalé, květy terče jsou trubkovité, krátké, dosti široké, oboupohlavné, s 5 cípy na konci na konci trubky, barvy žluté, barvy jsou žluté. Poupata jsou růžová.
Plody jsou nažky široce obvejcovité, zploštělé, po stranách chlupaté barvy bělavě až světle hnědé.
Místa výskytu: Rod sedmikráska je u nás zastoupen jediným, avšak hojně rostoucím druhem - sedmikráskou chudobkou. Roste na travnatých místech v obcích, městech a lidských sídlech, na zahradách, podél cest, v parcích, na hřbitovech, pastvinách. Půdy preferuje mírně vlhké, humózní, živinami bohatší. Světlomilný druh.
Doba květu: Za příznivých podmínek může vykvést už v únoru a na druhou stranu pokud v prosinci ještě není sníh, mohou se někteří otužilí jedinci rozhodnout k tvorbě květů i během této chladné roční doby. Na noc se květy zavírají. Přesto však nejvíce kvete v květnu a červnu. V zahradách a parcích se pěstuje v mnoha rozličných kultivarech jako okrasná trvalka.
Zajímavosti: Nažky požírají žížaly a vylučuji je vcelku Méně je známo, že přírodní sedmikráska je léčivka, oblíbená zejména ve středověku, ale i dnes používaná, hlavně do čajových směsí. Sbírá se pouze květ. Obsahuje saponiny, silice, třísloviny, hořčiny, flavonoidy, organické kyseliny, inulin a další účinné látky. Doporučuje se při katarech jako prostředek uvolňující hleny, upevňuje stěny krevních vlásečnic, působí protizánětlivě , protidklerozicky a snižuje krevní tlak. Někteří kulináři sbírají úbory a používají je k ozdobení salátů. Je to jediný druh u nás.

Literatura : Internetové stránky 2012.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 90..
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000. str. 39
Květiny a rostliny v přírodě autor Mick Lavelle 2008 str. 84.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 208 a 209.
Pííručný atlas liečivých rastlín autoři Jaroslav Kresánek a Dionýz Dugas 1985 str. 122, 237.

Potom jsem se již věnoval hlídání a hrní s vnukem. Ten si šel pohrát na pískoviště, aby babička měla co prát.
Přestože bylo nádherné počasí a příjemná teplota
Tak poledne nás nutilo jít domů na oběd. Prožil jsem si s vnoučetem hezké dopoledne.


Kadeřavka březová 17.3.2012

26. března 2012 v 15:52 | muchomurka modrá |  Čeleď Taphrinaceae
17. 3.2012 Jsem ráno asi v 9 hod bylo nádherné počasí

dostal na hlídání vnuka a Kettynku. Nejdříve jsme courali s Kettkou, která, jelikož má nemocnou nožku tak nás asi po necelé hodině opustila. Jelikož bylo nádherné počasí, tak mladý chtěl jít se zhoupnout
a já jsem začal fotit Kadeřavku březovou, která byla kousek od houpačky.


Kadeřavka březová

Taphrina betulina Rostr. 1883


Další česká jména: Palcatka březová, Palcatka podzimní.
Slovenské jméno: Grmanník brezový
Synonyma: Ascomyces turgidus (Sadeb.) W. Phillips 1887, Exoascus turgidusSadeb. 1884, Taphrina turgida(Sadeb.) Giesenh. 1895)

Vřecka způsobují abnormální růst a deformace větví a listů. U větví způsobuje metlovitost, tzv. čarověníky. Hlavně na podzim způsobuje na listech puchýře. Po dotyku s buňkami hostitele způsobuje jejich nadměrné a nekontrolovatelné bujení a způsobuje viditelné deformace. Listy napadených stromů mají normální velikost, jsou mírně zkadeřavělé a o něco tmavší než zdravé listy. Na spodní straně mají ložiska vřecek hustě pokrytá ochlupením.
Výskyt v koruně živých bříz. U nás se vyskytuje zřídkavě.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to vysoce specifický parazit.

Základní znaky rodu Taphrina - kadeřavka: Taxonomie: Ćeleď Taphrinaceae, řád Taphrinales, podtřída Taphrinomycetidae, třída Taphrinomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Tvoří vrstvu vřecek pod pokožkou hostitele. Plodnice se netvoří. Výskyt paraziticky na rostlinách, a obvykle vyvolávají čarovníky a bouchoře. Jednotlivé druhy se liší od sebe jen mikroskopicky a podle hostitelů.

Literatura: Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 137.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 9.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 52.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 35.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 103.

Po zhoupnutí jsme pokračovali na další atrakci. Tou byla skluzavka.

Pokračování bude v dalším článku ze 17.3.2012.

Sněženka podsněžník 8.3.2012

24. března 2012 v 12:34 | muchomurka modrá |  Květiny
Bylo 18.3. 2012 MDŽ. Asi tak v 16,30 hod. za chladného počasí s padajícím sněhem a já

jsem si uvědomil, že bych taky čerstvou kytičku mohl poslat mailem po internetu všem mým přítelkyním. Proto jsem neváhal oblékl jsem se a vyběhl k sousednímu paneláku, kde jukaly ze sněhu sněženky. Zalehl jsem a udělal cvak.


sněženka podsněžník - snežienka jarná
GALANTHUS NIVALIS L.

Další česká jména: sněženka lepá (Presl 1819), sněhovka lepá (Presl 1846), sněženka lepá (Opiz 1852, Sloboda 1852), podsněžník bílý (Čelakovský 1879, Polívka 1902), sněženka podsněžník (Dostál 1950), sněženka předjarní (Dostál 1989), sněženka podsněžník (Kubát 2002).
Další slovenská jména: bíbolenka obecná, vyskočilka, kozí dříst, sněženka (Reuss 1853), snežienka, bibolienka (Novacký 1936), snežienka jarná (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998).
Synonymum: Chianthemum nivale (L.) Kuntze.
Čeleď: Amaryllidaceae Jaume St.-Hill - amarylkovité.

Popis: Vytrvalá bylina 10-30 cm vysoká rostoucí často v hustých a velkých trsích.
Květ je složen z bílých delších vnějších okvětních lístků a z kratších vnitřních bílých při okraji se zeleným lemem. Obsahuje 6 tyčinek, má kopinaté nitky a žluté pračníky. Jemně voní medem
Stonek až 30 cm vysoký, válcovitý, nezploštělý a nese vždy jeden květ vyrůstající z toulcovitého zelenobílého listenu.
Cibule 1-2 cm dlouhá, vejčitá nebo kulovitá.
Semeník je složen ze tří plodolistů, které dozráváním tvořítrojpouzdrou zelenou tobolku, jež obsahuje semena opatřená přívěstkem.
Listy z cibule vyrůstají 2 sivozelené ojíněné úzké čárkovité listy, po odkvětu se prodlužující a mají kožovité pochvy.
Výskyt únor až duben roztroušeně po celém území, nejčastěji podél větších řek, v luzích, ale vystupuje i do vyšších poloh. Na Slovensku je situace obdobná. Roste na humózních půdách, nejčastěji v lužních a jiných listnatých vlhkých lesích, na vlhkých loukách podél řek, druhotně také v okolí starých zbořenišť a v parcích.
Jedovatá.
Zajímavosti
: Je zařazena k ohroženým druhům naší květeny (C3) a ve stejné kategorii chráněna zákonem (§3). Je také vedena v mezinárodní úmluvě o ochraně ohrožených druhů (CITES) a zařazena mezi druhy chráněné Evropským společenstvím. Na Slovensku patří mezi druhy potenciálně zranitelné (NT). Na mnohých našich lokalitách není sněženka původní, populace často pocházejí ze starých kultur, odkud se za desetiletí a staletí dokáží šířit do okolní krajiny. Někdy kvetou tak časně, že jejich květonosné stonky, jejiž květní pupen je zakrytý listenemprorážejí sněhovou pokrývku. Květy silně odrážejí ultrafialové záření a proto je něteré druhy hmyzu dobře rozeznají. V době zralosti leží stonky na půdě a jelikož mají semena olejová tšlístka, tak je po půdě rozvlékají mravenci. Alkaloid galanthamin z nich izolovaný se používé k výrobě léku na Alzheimerovu chorobu. Sbírají se pouze cibulky. Z nichž se připravuje 10% roztok, který se používá na obklady při reumatismu a zánětlivým chorobám kůže. Otravu sněženkami doprovází žaludeční a střevní potíže. Samoléčitelsky se však pro svoji jedovatos nesmí používat.

Literatura : Internetové stránky 2012. http://botany.cz/cs/galanthus-nivalis/
Co tu kvete? Květena střední Evropy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str.100..
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 25.
Květiny a rostliny v přírodě autor Mick Lavelle 2008 str. 5, 106.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 236, 237.
Pííručný atlas liečivých rastlín autoři Jaroslav Kresánek a Dionýz Dugas 1985 str. 125.

Tento nápad se mi líbil a byl na internetu oceněn.


Pestřec bradavčitý 23.7.200-11

19. března 2012 v 16:14 | muchomurka modrá |  Čeleď Sclerodermataceae
23.7.2011 dopoledne jsem byl se vnukem venčit pejska. Když jsme šli domů, tak Péťa zavolal dědo, tady jsou houbičky. A opravdu, po prozkoumání si myslím, že je to hřib červený, který mi rostl před panelákem i v předešlém roce. Dali jsme pejska domů, vzali fotoaparát a šli fotit. Bylo docela slušné počasí. Nepršelo!!!
Vzal jsem foťák a začal jsem hřiby fotit.

Bližší popis tohoto hřibu je v článku z 9.10 2010.
Ještě jsem neměl hřiby dofocené a vnuk o kousek dál objevil hnízdo pestřeců bradavčitých.
Toho jsem nafoceného ještě neměl a tak přibyl další kousek do mých druhů.
Tak jsem nastoupil o kousek vedle.

Pestřec bradavčitý

Scleroderma verrucosum (Bull.) Pers. 1801


Slovenský název: Pestrec bradavičnatý
Synonyma: Lycoperdon verrucosumBull. 1791

Plodnice 2-8 cm v průměru, kulovitá, nahoře někdy stlačená, na průřezu i ledvinovitá, těžká a tvrdá. Na spodní části se zužuje v delší neplodnou stopku. Plodnice rostou na povrchu půdy a poze spodní částí jsou zapuštěny do země.
Stopka je 2-10 cm dlouhá, až 5 cm tlustá, dosti dlouhá, na povrchu hluboce brázditá hladká smetanová nebo nažloutlá a zakončená svazkem mycelia.
Okrovka je 0,05-01cm silná v mládí hladká hnědá nebo načervenale hnědá, později hnědožlutá, vždy pružná, s hnědými drobnými šupinkami nepravidelného tvaru s odstávajícím okrajema na temeni většinou popraskaná. Ve stáří je tenká a křehká a na vrcholu bývá bez šupinek.
Tetřich je v mládí tuhý, bílý, později postupně bělavě mramorovaný, ve stáří až šedohnědý. Celý je složen z malých okrouhlých komůrek, ve stáří se rozpadá.
Výtrusný prach je hnědošedý, výtrusy jsou kulovité, izolovaně ostnité, barvy tmavě hnědé, velikosti 10-14 µm.
Výskyt červen až říjen listnaté lesy a parky hlavně pod lipami, okraje lesů a cest. Upřednostňuje vlhčí humózní listnaté lesy a nebo písčité půdy smíšených lesů, a další nevépenaté půdy.
Jedovatý.
Záměna:Pestřec obecný Sceloderma citrinum jež má výraznější šupinky a dole má pouze kořenovitý svazek mycelia. Je též jedovatý ve větším množství. Pestřec jamkatý Scleroderma areolatum u něhož je barva plodnic žluté s fialovým nádechem, má poze drobné bradavkyohraničenéšpinavě bělavým lemem. Dřeň je méně vyvinutý a výtrusymá větší. Jedovatý. Měcháč písečný Piolithus arhizos, který nemá bradavky a tetřich má bez žlutých peciček. Je jedlý
Zajímavosti: Můžeme jej upotřebit v malém množství jako koření. Je méně častá než pestřec obecný Scleoderma citrinum. Patří mezi kosmopolitní, mykorhizní houby druhy.

Literatura : Internetové stránky 2012.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str 199.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 268.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 770.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 334.
Houby. Autor hub Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 384.
Encyklopedie. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 149.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 225
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 41
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 127, 193.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 62.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 82..
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 69.

Tak tady je vidět, že za chvíli mi bude stačit chodit jen opravdu po sídlišti.









Vycházka do Trutnovského parku 3.3.2012. č.2

14. března 2012 v 15:14 | muchomurka modrá

Pokračování článku z vycházky č.3


V parku toho sněhu bylo též hafo. Pár fotek z parku jsem udělal, pak jsme courali parkem a neviděl jsem tam ani ptáčka.


Proto jsem se snažil vyškrábat na malou vyhlídku, samozřejmě jsem upadl na ledu, abych si vyfotil Krkonoše, což se mi podařilo.



Protože se ochladilo a malý Peťula chtěl jít domů a mě po tom pádu nabylo též moc dobře tak jsme se rozhodli jít domů.

Vrátili jsme se domů v 17 hodin s tím, že to byla pěkná a vydařená vycházka.

Vycházka do Trutnovského parku. 3.3.2012 čl. 1

12. března 2012 v 21:13 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
3.3.2012 Bylo nádherné odpoledne. Tak jsme vyrazili já žena a vnuk na procházku do Trutnovského parku.

Bylo zhruba 14,30 hod. a u zimního koupaliště pod mostem bylo hodně kačen divokých. Tak jsem udělal pár fotek.

Cestou do parku jsem fotil Kettku a vnuka jak si užívají sněhu.



Pokračování ve čl. č.2.

Kachna divoká 21.1.2012 čl č. 22

11. března 2012 v 16:10 | muchomurka modrá |  Ptáci
Jak jsem se zmínil v minulém článku č. 1 zima 2012 v Trutnově z 28.1.2012 tak jsem si nafotil divoké kachny na řece Úpě.
Kachna divoká
Anas platyrhynchos

Další český název : březňačka.
Slovenský název: Kačica divá.
Poznávací znaky: Velikost do 58 cm. Je nejhojnější evropská kachna. Samci nosí po většinu roku pestrý svatební šat, ve kterém mají krásně zelenou hlavu bílým proužkem kolem krku, hnědou hrudí a perlově šedou svrchní i spodní částí těla. Samice jsou zbarveny mnohem nenápadněji, celé tělo mají šedo hnědé. U obou pohlaví je společným znakem bíle lemované fialové křídelní zrcátko.
Hnízdění: Většinou na zemi, vzácněji na hlavatých vrbách nebo v dutinách starých velkých stromů.
Výskyt ve vnitrozemských vodách s pobřežní vegetací, můžeme ji též nalézt v nádržích nebo i rybníčkách v parcích.
Potrava: Hlavní složku potravy této kachny tvoří vodní rostliny a drobní vodní živočichové. Je to kachna plovavá, žije v mělčích vodách a nikdy nepotopí pod hladinu celé tělo, ale pouze jakoby panáčkují s hlavou pod vodou.

Po nafocení těchto kačenek jsem se vnukem pokračoval s dále v zimní procházce.