Duben 2012

Babočka kopřivová 27.3.2012

27. dubna 2012 v 18:31 | muchomurka modrá |  Motýli
Jak jsem v článku ,,Zase o kousek popojedeme" dne 25.4.2012 uvedl, tak nás zničilo 30 cm sněhu. Když jsme na odbočce na Babí zasedli na lavičku a kolega dopil pivo a já vodu, tak jsme najednou uviděli babočku kopřivovou. Nedalo mi to a cvaknul jsem si ji.

Babočka kopřivová Babôčka pŕhľavová

Aglais urticaeLinnaeus 1758

Další české jméno: Babočka žahavková.
Čeleď: Nymphalidae - babočkovití
Vzhled babočky kopřivové sice nepatří mezi velké motýly, avšak svou pestrostí si získal tento motýl značnou popularitu i mezi širokou veřejností.
Křídla mají rozpětí 4,2-5 cm. Jsou zbarvena oranžovo červeně a okraj lemují modré skvrny ve tvaru půlměsíce.
Přední křídla velikost se pohybuje mezi 2,3 až 3 cm, jsou jasně žlutočervená, lem je zdoben řadou modrých, černě ohraničených půlměsícovitých skvrn. Na předním okraji vynikají tři velké černé skvrny na žlutém podkladu. Křídla jsou také zdobena dalšími třemi menšími okrouhlými skvrnkami. Při předním okraji před vrcholem křídla je patrná bílá skvrna.
Zadní křídla jsou černě zbarvená s červeným pruhem, lem je zbarven stejně jako u předních křídel. Vnější okraje křídel jsou mírně zubatá. Spodní strana je tmavě šedohnědá, na předních křídlech se žlutým středem. U kořene je velká tmavá skvrna
Nohy přední pár je zkrácený.
Rozmnožování: Vajíčka této babočky jsou soudečkovitá, tmavě zelená a na povrchu mají osm podélných, světleji zbarvených žebírek. Samice je klade ve skupinách na hostitelskou rostlinu, jíž je kopřiva. Housenky se na ní vyskytují téměř celé léto a často ji okoušou tak, že z ní zbude jen hlavní osa. Dorostlá housenka se přichytí zadečkem k rostlině a zakuklí se v poloze hlavou dolů, podobně jako jiné druhy baboček. Housenky jsou černé, žlutě pruhované, pokrytéšernými trny.
Výskyt je to jeden z nejhojnějších motýlů vůbec. Vyskytuje se od jara do pozdního podzimu. Na jaře nechybí mezi prvními motýlími návštěvníky jívových jehněd, v létě se účastní hodů na rozmanitých květech. Létá na stráních, lesních okrajích, zahradách, ale i jinde. V průběhu vegetačního období vytvoří dvě nebo tři pokolení. Motýli poslední generace pak zalézají k zimnímu spánku do dutých stromů, do starých pařezů nebo do jeskyň a hledají zimní útulek i v bezprostřední blízkosti člověka. Ukrývají se na půdách i ve sklepích venkovských domků i chat. První jarní slunce je probudí ze zimní strnulosti a motýli sedají na okenních tabulích a snaží se o návrat do přírody.
Poletují na nejrůznějších biotopech: na loukách, pastvinách, v polích, na stepích, úhorech, okrajích lesů, ale i na pasekách. Často navštěvují jeteliště. Vyskytují se od nížin po vysoké hody. Vzhledem k tomu, že dobře létají, nejsou vzácností ani ve velkých městech.
Zajímavosti: Samečci jsou vždy menší se štíhlejšími křídly a vyhánějíze svého teritoria soupeře. Druh je rozšířen od západní Evropy přes Rusko a Asii až k pobřeží Tichého oceánu. V Severní Americe navazuje na babočku kopřivovou příbuzný druh Aglais milnerti, který je jí značně podobný. Babočka kopřivová je známým motýlem, jehož početní stavy v posledních desetiletích zaznamenaly značné kolísání. Ještě okolo roku 1985 to byl nejběžnější denní motýl naší přírody, který však v následujících letech téměř vymizel. V poslední době se babočka kopřivová do české krajiny opět vrátila.
Literatura: Internetové stránky rok 2012 http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=952
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000. str. 213.
Z říše hmyzu autor Plavilščikov 1963 str. 65
Motýli autoři Josef Moucha František Procházka 1962 str. 80.

Pak jsme již šli až k resturaci u Kousala, kam jsme dorazili asi ve 14 hod, dali jsme si výborný segedinský guláš, ke kterému byl i dobrý zákusek. Vypili jsme každý jedno pivo a autobusem po 15 hodině jsme jeli do Trutnova. Domů jsem se dostal v 15,45 hod. Vycházka se nám moc líbila, protože bylo nádherné počasí

a dost úlovků. Celkem jsme určili 13 druhů hub ale nafotila se i další příroda.

Zase o kousek popojdeme. 27.3.2012

25. dubna 2012 v 16:59 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Pokračujem v cestě podél Zlatého potoka. Prošli jsme Bystřící a po pravé straně lesní cesty je polovysoká smrčina a v ní jsou dva potůčky, které pramenní nad cestou. Chodíme sem větčinou fotit míhavky a vodničky. Tentokrát to bylo trochu jinak. Bylo zde hodně penízovek smrkových a i když jich mám nafoceno hodně, tak mi to nedalo a stejně jsem je cvaknul.



Penízovka smrková

Strobilurus esculentus (Wulf. ex Fr.) Sing. 1962


Tato výborná houbička, u které se sbírají jenom hlavičky je velmi dobrá do polévek a omáček. Já z ní mám rád gulášek. Její popis je na tomto blogu ze dne 27.4.2010.

Zatím co jsem fotil houbičky, tak Vláďa při sbírání hlaviček našel i brvenku Hahnovu. tak jsem se pustil znovu do focení.



Brvenka Hahnova

Lachnellula occidentalis (Hahn & Ayers) Dharne 1965


Toto houbičkou pro měn začína jaro, i když je někdy ještě sníh. Nacházím je zde v podhůří Většinou od března. Její popis je ve článku na tomto blogu ze dne 3.2.2010.

Když bylo nafoceno a sbaleno, tak jsme se vydali dále směrem k Trutnovu. Za zatáčkou nás čekalo překvapení. Asi tak 300m byla 30 cm vrstva mokrého sněhu. Pěkně jsme se bořili. Na rozcestí na Babí jsme si dali pauzičku na malé občerstvení, protože nás sníh utahal. O tom již v dalším článku.

Bledule jarní 27.3.2012

24. dubna 2012 v 14:29 | muchomurka modrá |  Květiny
Další foto z vycházky s přítelem Průšou ke Zlatému potoku v KRNAPu dne 27.3.2012. Po nafocení troudnatce kopytovitého jsem se rozhodl nafotit bledulku jarní a to hlavně detail květu.



Bledule jarní

Leujcojum vernumL. subsp. vernum

Česká jména: blednivka jarní (Presl 1819), bledule jarní (Presl 1846), blednivka jarní (Opiz 1852, Sloboda 1852), bledule jarní (Čelakovský 1879, Polívka 1902, Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jméno: bleduľa jarná (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Synonymum: Galanthus vernus (L.) All., Nivaria verna (L.) Moench, Erinosma vernum Herb.
Česká jména: blednivka jarní (Presl 1819), bledule jarní (Presl 1846), blednivka jarní (Opiz 1852, Sloboda 1852), bledule jarní (Čelakovský 1879, Polívka 1902, Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Čeleď: Amaryllidaceae Jaume St.-Hil. - amarylkovité.

Rostlina je vytrvalá, geofyt, 10-30 cm vysoká.
Cibule je asi 20 cm zanořená v půdě, je velká 1,5-3 cm
Listy jsou 2-4, asi 10-25 cm dlouhé, 0,5-2,5 cm široké čárkovité, tmavozelené, dužnaté, tvořící přízemní růžici a vyrůstající z cibule.
Stvol je přímý, bezlistý, kratší než lpřízemní listy a vyrůstá taktéž z cibule a vyráži z úžlabí listenu
Listen je jedinýtoulcovitý.
Květ na konci jediný, někdy mohou být i 2, koruna je zvonkovitá, nící, okvětních plátků je šest, pod koncem jsou ztluštělé, barvy bílé se žlutými nebo zelenalými skvrnkami. Jsou zvonkovitě k sobě skloněné Tyčinek je 6, jsou až o polovinu kratší než okvětní lístky, mají krátké nitky a prašníky na vrcholu nemají výrustky. Semeník tvoří 3 plodolisty a na temeni nese kyjovitě ztlustlou bliznu. Vůni má po fialkách
Plod je elipsoidní tobolka.
Výskyt: V Čechách se v současnosti vyskytuje bohužel stále vzácněji na vlhkých loukách a v listnatých lesích, v lužních a suťových lesích, v pásmu od nížin až do hor, kvete od února do března.
Zajímavosti: . Na východním Slovensku se vyskytuje vzácný poddruh Leucojum vernum subsp. carpaticum, jehož skvrnky jsou výrazně žluté, má mohutnější vzrůst a v populaci je zvýšený počet dvoukvětých jedinců. Bledule jarní patří k ohroženým druhům naší květeny (C3) a ve stejné kategorii je chráněna i podle zákona (§3). Chráněným druhem je i v Německu a na Ukrajině. V zahradách se bledule jarní pěstuje již od začátku 15. století, v dnešní době je v prodeji i řada kultivarů původního druhu. Cibulky se sázejí ve druhé polovině léta (nejlépe koncem srpna) a je vhodné ponechat je na jednom místě několik let. Množí se spolehlivě postranními cibulkami, botanický druh i semeny. Bledulí nabízejí každoročně zahradnická centra dostatečné množství, jejich sběr v přírodě je proto nesmyslný a zároveň samozřejmě i protiprávní. Obsahuje přírodní alkaloidy a při otravě nastává nevolnost a srdeční poruchy.
Literatura : Internetové stránky 2012. http://botany.cz/cs/leucojum-vernum/
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 100.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 238, 239,
Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str. 74.

Pak jsem si na tomto krásném koutku sbalil fidlátka a pokračovali jsme přes Bystřici směrem k Trutnovu HSM.





Devětsil bílý

19. dubna 2012 v 17:53 | muchomurka modrá |  Květiny
Po dobré svačince 27.3.2012 jsme z odpočívadla se vydali s přítelem Průšou na Bystřici. Na začátku osady Bystřice je velmi stará kaplička, jež je však velmi zdevastovaná, a poblíž jsme objevili devětsil bílý. Tak jsem se jal opět fotit.

Devětsil bílý
Petasites albus (L.) Gaertn.

Slovenské jméno: Devaťsil biely
Latinská synonyma: Tussilago alba
Čeleď: hvězdnicovité, Asteraceae

Popis rostliny: vytrvalá mohutná, nedokonale dvoudomá bylina vysoká 10-40 cm, má dutý stvol, silný oddenek a má až 45 úborů ve vejčitém nebo polokulovitém hroznu.
Oddenek je silný, výběžkatý a plazivý, pomocí jehož se vegetativně rozmnožuje.
Listy vyrůstají po odkvětun jsou řapíkaté mají okrouhle srdčitý tvar, jsou nápadně dvakrát zubaté. Mladé jsou běloplstnaté, starší jsou na líci lysavé, na rubu stále šedoplstné. Jsou velké, měkké a tenké, na rubu s lysou žilnatinou. Listy vyrůstají později než stvoly a tvoří přízemní růžici.
Stvol je dutý, světležlutý, řídce pokrytý odstálými, světle zelenými šupinami podlouhle kopinatého tvaru. Je žláznatý a porostlý hustými dlouhými chlupy. Pod každou větvičkou nesoucí několik úborů vyrůstá šupina kopinatého tvaru.
Květy jsou v hroznovitých úboreck úbory. U samčích rostlin mají polokulovitý tvar, stopky nesou jeden nebo dva (výjimečně i tři) úbory. Samičí květenství jsou řidší, mají vejčitý až chocholičnatý tvar, stopky s jedním až třemi úbory. Jsou trubkovité, dlouhé asi 0,8 cm, Barvy nažloutle bílé. Blizny mají kopinatý tvar. Prašníky zrají dříve než blizny. Opylení je větrem nebo hmyzem.
Zákrovní listeny jsou světle zelené a žláznatě chlupaté.
Plody jsou hladké, hranaté nažky s chmýrem.
Výskyt je typickým druhem podhorského a horského pásma, jen málokdy sestupuje do nižších poloh (chladnější klima). V České republice roste ve všech hornatých oblastech pospolitě na vlhkých místech v lesích, příkopech, roklích, podél potoků a u pramenišť. Vyrůstá brzy na jaře, jakmile roztaje sníh. Často roste na humózních, kamenitých půdách. Kvete od února do května.
Možné záměny: V období květu je možná záměna za devětsil Kablíkové Petasites kablikianus, který má řapíky plné, žebrované, na líci široce zploštělé a s ostrými hranami. V České republice se nachází v oblasti Krkonoš, Beskyd a Hrubého Jeseníku. Devětsil japonský Petasites japonicus, protože barva květu je u těchto druhů bílá. je ale pěstovaným druhem a zplaňuje jen výjimečně. Devětsil lékařský Patasites hybridus má řapíky duté, žebernaté a z lícové strany křídlatě žlábkovité.
Zajímavosti: Jako jedna z prvních jarních rostlin, je důležitým zdrojem pylu a nektaru pro včely. Rodové jméno pochází z dob, kdy se oddenky devětsilu lékařského využívaly v lidovém léčitelství (léčba moru). Nedokonavost této dvoudomé bilyny spočívá v tom, že v jejích květech jsou funční buď tyčinky nebo semeníky. Někdy si můžeme splést listy devětsilu s listy podbělu. Devětsil nemá nikdy špičky zubů černé.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 90.
Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str. 174.

Po nafocení devětsilu bílého, se příteli Průšovi libila skupinka troudnatců kopytovitých. Tak jsem ji cvaknul taky.

Popis najdete v článku ze 4.5.2011. Pro dnešek již dost a příště budu pokračovat o tom, co jsem ještě fotil toho 27.3.2012.


Devětsil lékařský 27.3.2012

15. dubna 2012 v 11:27 | muchomurka modrá |  Květiny
27.3.2014 po nafocení outkovky vonné jsme asi o 50 m dále narazili s přítelem na devětsil lákařský. Neváhal jsem a zase jsem fotil.



Devětsil lékařský

Petasites hybridus (L.) G. M. Sch.


Lidové názvy: koňské kopyto, lopušice
Slovenské jméno:Deväťsil hybridný

Čeleď: hvězdnicovité - Asteraceae

Rostlina je to vytrvalá, 30-60 cm vysoká rostlina se silným oddenkem, celá pavučinovitě chlupatá. Je to typická mnohomanželská rostlina
Stonek nabýhající do fialova a je pokrytý listovými šupinami.
Úbory jsou 0,5-1cm v průměru, červenavé a vždy na konci stonku. Samčí úbory jsou krátce stopkaté.
Květy jsou upořádány v úborech mají zajímavé seskupen, tvoří koncový klasí a jsou trubkovité. Ve středu květenství bývají nahloučeny obyčejně květy oboupohlavné, to znamená samčí a samičí, na okraji pak květy samičí. Na některých rostlinách nejsou na okraji žádné květy samičí, nebo jen několik, na jiných naopak je množství okrajových kvítků samičích a jen několik oboupohlavných kvítků středových. Samčí rostliny mají květy více nahloučené a jsou nižší - asi 20 cm. Samičí rostliny tvoří hrozen s květy více stopkatými a jsou vyšší, až 30 - 40 cm. Dříve dozrávají prašníky. Opylení zprostředkuje hmyz a vítr. Po odkvětu se lodyha prodlužuje.
Plod je nažka ze samičího květu se špinavě bílým ochmýřeným chocholem; rostoucí na dlouhé stopce a dozrává koncem května. Semena roznáší vítr, zvěř a další živočichové.
Listy během odkvětu vyrůstají a jsou dlouze řapíkaté, jsou nápadné velkou, trojhranně srdčitou, mělce zubatou čepelí, která mnohdy dosahuje rozpětí až 50 cm. Jsou to jedny z největších listů u našich rostlin. Čepel je v mládí na rubu jemně plstnatá, později se tato plst ztrácí. Tvoří přízemní růžici.
Výskyt: Kvete od března do května, roste nejraději na březích vod, ve vlhčích lesích a na zaplavovaných loukách. Vyskytuje se hlavně na vlhkých a na živiny bohatých půdách.
Možnost záměny: Ve středních a horských polohách roste příbuzný devětsil bílý (Petasites albus), jehož květní lodyhy jsou světle žluté a listy mají výraznou nervaturu na spodní straně a na rubu jsou trvale plstnaté.
Význam: Kromě svého využití v léčitelství je užitečný tím, že svými oddenky zpevňuje břehy potoků.
Sběr pro léčivé účinky
Droga: oddenek (Radix petasitidis), někdy také list nebo květ
Obsahové látky: Oddenek obsahuje silici (asi 0,1%), hořčiny, sliz, třísloviny, petasin (asi 1%), isopetasol, inulin, fenol, cholin, sloučeniny síry, kyselinu angelikovou a minerální soli, v květech je navíc přítomna kyselina tanová a dextrin.
Sběr a sušení: Oddenek se sbírá časně na jaře, ještě před rozkvětem a po omytí se suší ve stínu ne umělým teplem při teplotách do 40 °C. List lze sbírat kdykoliv od jara do podzimu.
Použití: Droga působí protikřečově zejména při chorobách dýchacích cest, ale i při křečích žaludku, močového ústrojí či žlučníku, výrazně utišuje kašel, osvědčila se při astmatu, dně, reguluje látkovou výměnu, působí protirevmaticky, močopudně a proti zácpě. Čerstvé, jemně naklepané listy se užívají jako obklady na odřeniny či při výronu kloubu, kořene se zejména v minulosti užívalo proti střevním parazitům (hlístům) a vzhledem k tomu, že devětsil (na rozdíl od řady podobně působících drog) nemá nežádoucích vedlejších účinků, lze jej aplikovat i u dětí. Vnitřně se podává ve formě macerátu, nálevu (1 čajová lžička na šálek vody, 3x denně) nebo prášku, lze ji podávat i s vínem či s medem či ovesnými vločkami např. při kašli, horečkách nebo při potížích s močením. Droga však bohužel nepříjemně páchne, takže její užití může u citlivých osob vyvolat nevolnost (z tohoto důvodu se jen zřídka podává samostatně, ale spíše se přidává do směsí).
Literatura : Internetové stránky 2012 http://botanika.borec.cz/devetsil_lekarsky.php
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 90, 240.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 115.
Príručný atlas liečivých rastlín autoři Jaroslav Kresánek a Dionýz Dugas 1985 str. 211.
Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str.56.

Po nafocení devětsilu lékařského jsme pokračovali směrem na Bystřici. Na křižovatce jsme si na odpočívadle jako vždy poseděli a posvačili. Potom jsme pokračovali dále. O tom zase v dalším článku


Outkovka vonná 27.3.2012

11. dubna 2012 v 17:24 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
Dne 27.3.2012 jsem se v 9.30 hod vydal s přítelem Průšou do oblasti KRNAP a to z Mladých Buků do Bystřice a Trutnova HSM. Do Buků jsme přijeli vláčkem, odtud jsme se vydali směr Bystřice. Bylo hezké počasí i když po ránu bylo dosti chladno.
Nejdříve jsem fotil část Zlatého potoka, kde po obou stranách by bezpočet bledulí jarních. V tomto potoce se dříve rýžovalo zlato. I dnes jsou tam pořádány závody v rýžování a dokonce tam bylo i nalezeno.

Po nafocení potoka, kousek za mostem, jsme objevili outkovku vonou, kterou jsem též fotil. Měl jsem jeden jedíný snímek někdy z roku 2007 a to ještě nic moc. Tak se mi to velmi hodilo. Udělal jse si i detail..



Outkovka vonná
Trametes suaveolens (L.) Fr. 1838

Slovenské jméno: Trúdnikovec voňavý.
Synonyma: Agarico-pulpa suaveolens (L.) Paulet 1793, Boletus suaveolens L. 1753, Boletus suberosus Bolton 1792, Daedalea suaveolens (Bull.) Pers. 1801, Daedalea suaveolens (L.) Gray 1821, Fomitopsis odoratissima Bondartsev 1950, Haploporus odorus sensu auct.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Haploporus suaveolens (L.) Donk 1971, Polyporus itoi Lloyd 1924, Polyporus suaveolens (L.) Fr. 1821, Trametes suaveolens f. indora (L.) Pilát 1933.
Plodnice je bokem přirostlá, většinou konzolovitá, poduškovitá až stříškovitá.
Klobouk 3-15 cm v průměru, 2-4 cm tlustý,bokem přirostlý, sametově plstnatý, není pásovaný a barvu má bílou, bělavou a časem se barví bělošedě až šedě, ve stáří je až okrově nahnědlý a olysávající. Na svrchní straně je hrbolatý, klenutý nebo i rovný. Okraj je tenký a tupý.
Rourky dosahují délky až 2 cm, barvy bílé až nažloutlé, póry okrouhlé až hranaté, větší, v mládí bílé, později žlutavé až popelavě šedé.
Dužnina je korkovitě až kožovitě vláknitá, tuhá, barvy bílé. Vůně v mladém stadiu je velmi silně anýzová, v době sucha voní po jódu.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy válcovité, nepatrně prohnuté, hladké, průhledné, neamyloidní, 7-11 x 3-4 µm velké.
Výskyt červenec až prosinec na mrtvých i živých kmenech a větvích listnatých stromů jako jsou topoly v lužních lesích a vzácně i na jiných dřevinách ale i v křovinách na mokrořadech. Upřednostňuje však ze všeho nejvíce vrby.
Nejedlá.
Zajímavosti: Plodnice vytrvávají do jara. Způsobuje intenzivní bílou hnilobu dřeva.
Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 230.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.147.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 230, 231.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 125.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 120.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 64, 104.

Další fotografie z tohoto dne budou popsány v příštích článcích. Takže prozatím se s Vámi loučím.

Líska obecná 22.3.2012

7. dubna 2012 v 14:55 | muchomurka modrá |  Stromy a keře
Jak jsem v článku o lýkovci psal, tak jsme si na paloučku odpočinuli. Ketka hledala myšky a válela sudy a já jsem se díval po krajině, jak ji nádherně jarní počasí probouzí. Asi po 20 minutách jsme se odebrali lukami k domovu. V půlce cesty jsem zahlédl krásné lískové kvetoucí keře. Byly plné jehněd. Ten pohled na ně se mi líbil a tak jsem si je vyfotil.


Líska obecná

Corylus avellana


Slovensky: Lieska obyčajná
Čeleď: Corylaceae - lískovité
Keř je opadavý, vzpřímený, s mnoha kmeny, má polokulovitou korunu a v dospělosti dosahuje výšky zhruba 4 - 5 m. Průměr koruny může dosáhnout až 12 m.
Kůra je hladká, ve stáří mírně popraskaná šedohnědé barvy.
Větve v mládí červenohnědě žláznatě chlupaté, později lysé.
Listy jsou řapíkaté, střídavé, vejčité, na konci špičaté, na bázi srdčité, na okraji dvojitě pilovité až mírně laločnaté, na horní straně řídce chlupaté a na spodní straně zejména na žilkách pýřité, řapík je 0,5-1,5 cm dlouhý, žláznatě chlupatý, čepel je 6-10 cm dlouhá.
Květy jednopohlavné, samčí uspořádány v úzkých, zelenavě žlutých jehnědách, které jsou 8-10 cm dlouhé a převislé, prašníky žluté. Jednotlivé květy vyrůstají v úžlabí žlutohnědých, pýřitých listenů. Samičí květenství nenápadná, umístěná v hnědém, přisedlém, pupenovitém obalu, z něhož vyčnívají pouze červené až červenofialové blizny. Kvete v Iúnoru až dubnu. Opylení je větrosnubné.
Plod je oříšek v obalu ze srostlých listenců. vyrůstají po 1 až 5, jsou vejcovitě kulovité, zpočátku žlutozelené, později hnědé, obaleny ve zvonkovitém, žláznatě chlupatém obalu tvořeném srostlými listenci a má tvrdou hnědou skořápku.
Výskyt v Česku roztroušeně až hojně od nížin po podhorské oblasti (max. asi 1310 m n.m.), v horách vzácně. Najdeme ji v
lesích a jejich okrajích, dále jsou to pak houštiny, křoviny, břehy, na půdách hlinitých, výživných, humózních, kyprých, čerstvě vlhkých, stanoviště polostinné.
Zajímavosti:Pro domácí medicínu se sbírá se zejména list, méně často i kůra z mladších větví. List se sbírá v červnu a červenci, kůra těsně před rašením listů, tj. přibližně ve druhé polovině března. Listy se suší co možná nejrychleji, za umělého sušení při teplotách do 40 °C.
Listy obsahují silici, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, sacharidy, myrcitrin, kvercitrin a další látky, v kůře jsou přítomny třísloviny, flobafeny a pryskyřice.
Obě drogy zklidňují střevní peristaltiku (např. při zánětech střev), působí protiprůjmově, močopudně, svíravě a zastavují krvácení, zevně ve formě koupelí se užívají při ekzémech a hemoroidech.
Pro vnitřní použití se líska připravuje obvykle ve formě nálevu (2 lžičky drogy na šálek vody), pro zevní pak ve formě odvaru. Droga působí velmi mírně, takže nejsou známi žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky.
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.
Jejich další využití:Lískové oříšky jsou velmi dobře známou pochutinou, obsahují až 60 % tuků, okolo 19 % bílkovin, 5 % cukrů a další látky. Lískový olej získávaný lisováním se užívá zejména v parfumerii a malířství. Listy z lísky se užívají při výrobě kosmetických výrobků (jako náhrada za listy vilínu virginského). Lískové dřevo se užívá v řezbářství, truhlářství a košíkářství, dříve se z mladých lískových větví zhotovovaly lyžařské hole. Z dřevěného uhlí lísky se vyrábí střelný prach a kreslící uhly. Třistky z dříví keře toho potřebují se k čistění kalného piva a vína. Olej lisovaný z jader potřebuje se v malířství.
Název keře pochází z řeckého karyon - ořech, jádro. Jeho listy mají léčivé účinky. Droga obsahuje malé množství glykosidu myricitrinu a myricitrosidu, silici, tříslovinu a flavonové deriváty. Tyto látky působí spasmolyticky a uklidňují střevní peristaltiku. Dnes je to droga zastaralá a málo užívaná. Kdesi v "jiném světě" byl podle keltských pověstí lískový keř s devíti oříšky, které obsahovaly veškerou moudrost světa. Bohyni nebo duchu tohoto keře sloužilo devět kněžek. Tradice devíti panenských kněžek, žijících odloučeně od ostatních lidí, je velmi rozšířená v celém keltském světě, její stopy lze nalézt i v našich pohádkách i pověstech (i sudiček bylo původně devět) a velmi pravděpodobně odráží historickou skutečnost. Devět let trvá lísce, než přinese první plody. Devítka (tři trojky) je nejposvátnějším číslem v keltské tradici a s lískou a lidmi narozenými v jejím znamení je vždy spojena.
Lískový keř v sobě prý také tají schopnost odhalovat skryté poklady. Snad proto používají proutkaři tak rádi právě lísku k výrobě virgulí. Vzpomeneme-li si ještě na původní verzi pohádky o Popelce, ořechy, které jí přinesly štěstí, pocházely z keře, který vyrostl na hrobě její pravé maminky. I tady je možné hledat prvky keltské tradice, kde se lidské duše po smrti převtělují do stromů.
Keltové lísku spojovali se schopností inspirace a věštby. Říkalo se, že spánek pod lískou přináší prorocké sny. Druidové si z lísky zhotovovali hůlku, pomocí které prý dokázali zjistit "vše, co se událo a co se ještě stane." Lískové ořechy byly odedávna člověku nejen užitečnou pochutinou, ale i spolehlivým lékem. Klasickým lékem proti nachlazení a zejména chronickému kašli byla pasta utřená z jemně rozemletých lískových oříšků a medu. Lískový olej má blahodárný vliv na pokožku a byl doporučován zejména těhotným ženám. Pobyt poblíž lískového keře prý rozjasňuje mysl a odhání chmury, doporučuje se zejména lidem zklamaným a zarmouceným.

Domů jsme pokračovali za nádherného počasí.

Dorazili jsme asi tak kolem 17 hodiny. Vycházka se mi moc líbila, škoda, že nebylo více hub na focení. Byli jsme oba řádně unaveni.


Lýkovec jedovatý 22.3.2012

5. dubna 2012 v 17:55 | muchomurka modrá |  Stromy a keře
Poračování vycházky z 22.3.2012 na poříčský hřbet.
Po nafocení kornatky masové jsem náhle narazil na kvetoucí lýkovec jedovatý. Líbila se mi jeho kvítka a tak jsem znovu zaklekl. Ketka se posadila vedle mně a koukala jak jej fotím



Lýkovec jedovatý

Daphne mezereum L.


Slovenské jméno:lykovec jedovatý.
Další česká jména: vlčí lýko větší (Engelbert 1814), lejkovec lékařský (Presl 1819, Opiz 1852), lýkovec lékařský, vlčí lýko (Sloboda 1852), lýkovec obecný (Čelakovský 1879)
Synonyma: Thymelaea mezereum (L.) Scop., Thymelaea praecox Gilib.
Čeleď: Thymelaeaceae Juss. - vrabečnicovité.

Popis: Vzpřímený keřík 30-150 cm vysoký, vzpřímený, slabě rozvětvený.
Kůra barvy šedohnědé.
Listy jsou 4-8 cm dlouhé, do 2cm široké, střídavé, podlouhle kopinaté, krátce řapíkaté, opadavé, brvité později olysávající, na konci větve nahloučené. Barvy na líci světle zelené, na rubu šedozelené.
Květy 0,5-1 cm dlouhé, s květním obale jednoduchým a čtyřčetným. Jsou oboupohlavní, skoro přisedlé, trubkovité, stěsnané v postranních svazečcích po 3-5. Barvu mají růžovou až růžovočervené, zřídka bílé. Korunní lístky chybějí a nektar je v kališních lístcích které jsou trubkovitě srostlé a na konci čtyřcípé. Mají 8 tyčinek a to tak, že 4 jsou krátkými nitkami přirostlé k trubce okvětní blíže k ústí a 4 jsou o něco doleji. Rozkvétá ještě před vyrašením listů, tedy už v únoru až dubnu
Plod je šarlatově červená peckovice až 0,8 cm velký s jednou peckou o délce 0,5-0,6 cm. Je silně jedovatý.
Výskyt u nás roztroušeně na většině území, vzácnější je v panonské oblasti jižní Moravy. Roste v listnatých a smíšených lesích od pahorkatin až do hor, v nižších polohách vyhledává polostín, v horských oblastech vystupuje na výsluní. Má rád vápenitý surový humus, nebo humózní hlinitou vlhkou půdu, jež je propustná a bohatá na alkalické minerálie.Upřednostňuje bučiny, dubo-habrové háje a javořinu.
Zajímavosti: Lýkovec jedovatý je z hlediska ohrožení hodnocen jako vzácnější druh naší květeny, který vyžaduje další pozornost (C4). Zákon tento druh chrání v Maďarsku. Lýkovec je jedovatý, jedovaté sloučeniny se kumulují obzvláště v plodech, jsou však přítomny i v jiných částech rostliny. Jako léčivá rostlina byl používán od druhé poloviny 17. století, vyrábělo se z ní i červené barvivo. Často bývá pěstován také v zahradách, kde lze najít i řadu jeho kultivarů. Patří k nejdříve kvetoucím dřevinám. Květy vydávají silnou a příjemnou vůni.. Navštěvují jej motýli a jiný hmyz s dlouhým sosákem.. Plody rozšiřují konopky, drozdi a červenky. Jed způsobuje silné podráždění kůže jako je zčervenání a puchýře., po požití bobulí v krku způsobí v krku silný zánět a vyvolá nevolnost, bušení srdce, poškození ledvin a způsobuje kolaps krevního oběhu. Přibližně požití 9-12 plodů může být smrtelné. I dlouhodobější vdechování vůně způsobuje bolesti hlavy. Někteří ptáci jsou vůči jedu imunní.

Literatura : Internetové stránky 2012 http://botany.cz/cs/daphne-mezereum/
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 206
Stromy a keře autor Ulrich Hecker 2005str. 222.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 160.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str 131.

Potom jsme šli na náš odpočívací palouček. Cestou se mi zalíbil kmen smrku s podpisem datla. Hlavně jak ten malý chudáček dělá takové velké třísky.

A odtud vedlá cesta přímo na palouček. Pokračovat budeme opět příště





Kornatka masová 22_3_2012

2. dubna 2012 v 14:21 | muchomurka modrá |  Čeleď Peniophoraceae
22. března 2012 byla moje žena odpoledne pryč a my jsme šli s Kettkou se vyvenčit asi tak ve 13,45 hod na Poříčský hřbet. Bylo nádherné počasí.

Tak jsme si to užívali. Nejdříve jsem si nafotil kornatku masovou.

Kornatka masová

Peniophora incarnata (Pers.) P. Karst. 1889

Další české jméno: Kornatka červená.
Slovenské jméno: Kornatka mäsovočervená
Synonymum:(Corticium aemulans (P. Karst.) Bres. 1903, Corticium incarnatum (Pers.) Fr. 1838, Gloeocystidium aemulans (P. Karst.) Bres. ex Höhn. & Litsch. 1906, Gloeocystidium incarnatum (Pers.) S. Ito 1955, Gloeopeniophora incarnata (Pers.) Höhn. & Litsch. 1907, Kneiffia incarnata (Pers.) Bres. 1903, Peniophora aemulans P. Karst. 1889, Terana incarnata (Pers.) Kuntze 1891, Thelephora fallax Pers. 1801, Thelephora incarnata Pers. 1801)

Plodnice rozlitá, tenká, ztuha voskovitá až korovitá, o průměru až několika decimetrů a tloušťce 0,01-0,03 cm. Povrch v mládí hladký, ve stáří až hrbolatý nebo bradavčitý, světle či jasně oranžový až lososově růžový, za vlhka nafialověle červený. Na okraji třásnitá, pod lupou jemně vláknitá a bledá, někdy nažloutlá a k substrátu pevně přirostlá. Stářím rozpukává na jednotlivé mnohoúhelníkové plošky. Dospělé plodnice nemají odlišený okraj.
Výtrusný prach světle růžový, výtrusy hladké, bezbarvé,široce cylindrické až skoro eliptické, velikosti 8-12 x 3,5-5 µm.
Výskyt leden až prosinec běžně na větvích a kmenech, na kůře ale i odkorněném dřevě listnatých stromů. Vyjímečně ji najdeme i na jehličnanech Upřednostňuje olše.
Nejedlá.
Možnost záměny: Komnatka oranžová Peniophora aurantiaca , tato má však větší výtrusy.

Základní vlastnosti rodu Peniophora - kornatka: Plodnice jsou rozlité, nebo polorozvité, blanité nebo tence voskovité, Hymenofor je bradavčitý nebo hladký, výskyt saprotrofně na dřevě listnáčů i jehličnanů.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 152.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 168, 170.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 88.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 95.

O kousek dál jsme viděli další zajímavý objekt. O tom dál až v příštím článku.