Srpen 2012

Otakárek feniklový - housenka 29.8.2011

26. srpna 2012 v 17:13 | muchomurka modrá |  Motýli
Vážení přátelé, dne 29.8.2011 odpoledne před 14 hodinou jsem se vydal na procházku s vnukem, ženou a pejskem do Trutnovského parku a lesoparku. Bylo polojasno a docela teplo. Rtuť teploměru dosahovala 20°C.
S houbami to bylo slabší, sem tam polosuchý nebo plesnivý podhříbek, nějaká ta červavá babka nebo přerostlý klouzek. Já jsem však nalezl pěkného sýrovce a žena hřiba kováře. Tak asi v polovině cesty jsme potkali Jirku Kovače, který nafotil pěknou housenku. Takže jsem ji vyfotil též. Je to housenka otakárka fenyklového, což je tady vzácnost. To bylo vše co jsem fotil.

Otakárek fenyklový - housenka


Papilio machaon Linnaeus, 1758

Slovenský název: vidlochvost feniklový

Housenka barvy zelené, s černými příčnými proužky a červenavě oranžovými skvrnami. Při podrážděňí vysunuje na přední straně těla masitou oranžově červenou vidlici. Vidlice je opatřena žlázou, která vylučuje páchnoucí výměšek, čímž se brání predátorovi.
Vývoj. Dvougenerační, v teplých oblastech tři generace, které na sebe navazují (duben - říjen). Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny, nejčastěji do okolíků. Housenky jsou dosti sedentární, mladé napodobují ptačí trus, starší jsou aposematicky zbarvené. V nebezpečí vychlipují tzv. osmeterium. Kuklí se připevněné ke stonkům živných rostlin, či jinde, kukly poslední generace přezimují.
Živná rostlina housenek. Řada pěstovaných i planě rostoucích druhů z čeledi miříkovitých (Apiaceae), např. mrkev obecná ( Daucus carota ), kopr vonný ( Anethum graveolens ), děhel lesní ( Angelica sylvestris ), bedrníky ( Pimpinella spp.) aj.
Výskyt v ČR. V současnosti všude rozšířený a hojný motýl. V 70. a 80. letech 20. století druh prodělal značný pokles početnosti časově se shodující se "zlatým" věkem socialistického zemědělství. V tu dobu se otakárek do značné míry stáhl do méně zasažených oblastí, jako rozsáhlejších stepních lokalit, nebo naopak některých mokřadních oblastí, často v podhůří. Jeho otevřená populační struktura mu ovšem umožnila relativně rychlý návrat do zemědělské krajiny v průběhu 90. let.
Zajímavosti: Částečný migrant, migrující jedinci překonávají i nejvyšší horské polohy. Vyskytuje se i v nadmořských výškách 2000 m. V ČR zvláště chráněný druh, , zjevně mu prospívá určitý útlum zemědělství. Ke zvýšení jeho populační hustoty přispívá ponechávání částí polí ladem a existence květnatých raně sukcesních enkláv v krajině
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Literatura : Internetové stránky 2012.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 219..
Motýli autoři Josef Moucha František Procházka 1962 str 64.

Domů jsme dorazili v 17 hodin a venkovní teplota byla 19,8°C.
Vnukovi se běhání po lese líbilo a do diktafónu mi namlouval druhy hub které jsme potkali. Podařilo se mi určit 35 druhů hub. Byla to pěkná procházka.

Korálovec bukový 19.8.2011

20. srpna 2012 v 16:16 | muchomurka modrá |  Čeleď Hericiaceae
V úterý 16.8.2011 mě přítel Láďa zavolal, že objevil krásné korálovce bukové. Dohodli jsme se , že je v pátek nafotíme. Přišel pátek a já jsem ráno v 8.40 hod rychlíkem do Malých Svatoňovic. Bylo nádherné počasí.


Zde jsem přesedl na autobus, kde už mě přítel čekal a hurá na Odolov. Odtud jsme šli kolem místní věznice do lesů v Jestřebích horách. Sbírali jseme různé houby, většinu jsme z důvodů červivosti nechávali v lese. Asi v 10 hodin jsme dorazili do bučiny a zde na padlém buku se to bělalo korálovci. S chutí jsem si je nafotil.




Korálovec bukový

Hericium clathroides (Pallas.) Pers. 1797


Další český název: Korálovec bílý.
Slovenský název: Koralovec bukový
Synonyma: Dryodon clathroides (Pall.) P. Karst. 1882, Hericium coralloides (Scop. ex Fr.) Pers., Hydnum clathroides Pall. 1773, Merisma clathroides (Pall.) Spreng. 1827.

Plodnice 10-40 cm v průměru, korálovitě větvená, nepravidelně okrouhlá, za mládí čistě bílá, později světle žlutookrová, složená z mnoha větévek, které jsou opětovně větvené v odstávající větvičky na nichž visí ostny směrem dolů.
Třeň je krátký a 1-4 cm tlustý.
Větévky jsou pokryty nepravidelně ostny Dlouhými až 1 cm.
Ostny jsou dlouhé 1-2 cm a 1,5-3 mm tlusté, šídlovité, na řezu zřetelně vidlené, měkké, celé pokryté hyméniem. Jsou to husté svazky.
Dužnina je bílá, někdy s načervenalým nádechem, kompaktní, vůně jemná eterická, chuť jemná ředkvová.
Výtrusný prach je bílý. Výtrusy kulovitě vejčité, bezbarvé, jemně bradavčité, tenkostěnné 3-5 x 2,8-4 µm velké.
Výskyt červenec až listopad listnaté a smíšené lesy v bučinách, kyselých květnatých bučinách na silikátových půdách, na mrtvých kmenech nebo tlustých větvích listnáčů, zejména buků v parcích.
Jedlý.
Možnost záměny: Korálovcen jedlový Hericium flagellum, který má krátké hroznovitě uspořádané ostny na konci větévek a roste na jedlích. Je jedlý. Korálovec ježatý Hericium erinaceum tvořící menší zaoblené kompaktní plodnice, roste na listánčích a ostny má dlouhé až 6 cm. Taktéž jedlý.
Zajímavosti: Vyjímečně jej můžeme nalézt i na kmenech jehličnanů a to zejména v podhůří a na horách. Napadá živé buky a způsobuje hnilobu bukového dřeva. V roce 1969 byl dokonce v anketě o nejchutnější houbu roku.
Ve starší literatuře je veden pod latinským názvem Hericium coralloides (Scop. ex Fr.) Pers. a českým názvem korálovec bílý. Nynější latinský název se začal používat až v poslední době kolem roku 2000. Dnes je to vcelku vzácná houba, která by měla být chráněna. Já jsem z něho zkoušel drštkovou polévku a byla vynikající.
Literatura : Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 34.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 146.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.144.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.135.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 71.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 107.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 55.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 34.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 194.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 64, 65.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 194.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 82, 129.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 8-10 str. 139, 153, rok 1970.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. 153.


Sotva jsme dofotili, a dali se na cestu směrem do Svatoňovic tak přišla bouřka a řádný déšť. V tom jsme zhruba od 10,45 hod putovali do restaurace Salamandr v Malých Svatoňovicích

kam jsme dorazili ve 12,45 hod pěkně promočeni. Sotva jsme usedli a objednali si pivo a oběd přestalo pršet a začalo zase svítit slunko. Ve 14 hodin jsme se rozešli a já jel do Trutnova a on do Úpice a počasí se trochu umoudřilo.

I když jsme promokli, tak se nám podařilo určit 46 druhů hub. Vycházka se mi líbila a už jsem se těšil na drštkovou polévku z korálovce a popřípadě ještě na obalený korálovec jako květák.

Rovetka cizopasná 17.8 2011

11. srpna 2012 v 14:27 | muchomurka modrá |  Čeleď Lyophyllaceae
Vážení přátelé, dne 13.8.2011 jsem opět vyrazil do lesů na Náchodsko. Do Červeného Kostelce jsem jel vlakem v 8,41hod. Bylo krásné počasí.


Tam na mě čekal přítel Jarda s autem a jeli jsme na dvě lokality. První byla Bakov, a zde se trochu dařilo. Bylo zde značné množství pěkných zdravých růžovek, nějaký ten hříbek i podhřib. Mě se zde podařilo nafotit rovetku parazitickou. Byly v hezkém prostředí a dobře fotitelné.


Rovetka cizopasná

Asterophora parasitica (Bull. ex Fr.) Sing.1951


Slovenské jméno: Príživnica obyčajná
Synonyma: Agaricus parasiticus Bull. ex Pers. 1801, Gymnopus parasiticus (Bull.) Gray 1821, Nyctalis parasitika (Bull.) Fr. 1838.

Klobouk 0,5 - 2,5 cm v průměru, polokulovitý, brzy vyklenutý až plochý, často s hrbolem, bílý, hedvábně vláknitý s šedofialovým nádechem na žlutavém podkladě. Pokožka se moučnatě nerozpadává. Okraj má vláknitý závoj.
Lupeny silné, řidké, sbíhavé, zoubkem připojené, v dospělosti příčně spojované, bledé, plstnaté, v mládí bílé, stářím hnědnoucí.
Třeň 0,1-5 cm vysoký, 0,1-0,5 cm tlustý, většinou zkroucený, rourkovitě dutý, někdy dole zduřený, hedvábitě vláknitý, barvy bílé s hnědofialovým nádechem od výtrusů bíle poprášený. Ve spodní části někdy načervenalý.
Dužnina tenká, měkká, šedohnědá až hnědá, vůně nepříjemná, slabě moučná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou elipsovitě vejčité, průhledné, 5-7 x 3-4 µm velké.
Výskyt, podzim na rozkládajících se holubinkách v listnatých lesích a alejích kde je chudá půda na humus.
Nejedlá.
Možné záměny: Rovetka pýchavkovitá Asterophora lycoperdoides má klobouk zprvu kulovitý, podobající se pýchavce, nemá tak vyvinuté lupeny a má hnědě poprášený klobouk. Pod mikroskopem jsou chlamidospory hvězdicovitě bradavčité. Je nejedlá
Zajímavosti: Chlamydospory na povrchu klobouku jsou hladké. Napadá hlavně plodnice Holubinky černající Russula nigricans, Holubinky osmahlé Russula adusta a Holubinky bílé Russula delica. Je dosti vzácná.
Literatura : Internetové stránky 2003.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 302.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 404.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 175.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 101.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 52.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 180 str. 204.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 164.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr.82 a.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 199.

Byl jsem velmi spokojen, že po tolika letech jsem konečně našel a nafotil pěkné plodnice. Odtud jsme jeli asi o ½ 12 do Trubějejova. Zde jsme nacházeli hřibky , kozáčky i klouzky. Jenže houby se tentokrát musely hledat. Ještě že bylo od rána pěkné počasí, tak se dobře chodilo. Zde jsem nic nefotil. Určili jsme 51 druhů hub Před ½ 14 hodinou mě Jarda dovezl do restaurace u nádraží, kde jsme se rozloučili Vzal jsem si košík a hurá na Svijanské pio. Vlak mi jel až před 14 hodinou. Domů jsem dojel v pohodě a hlavně za pěkného počasí ve 14,45 hod.


do večera jsem zpracovával houby, i když jsem jich měl o 2 plata méně na sušáku. Tak mi houbičky voněly celou noc. Byla to moc pěkná vycházka.

Letní vycházka MK Úpice 13.8.2011

8. srpna 2012 v 17:42 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Dne 13 srpna 2011 uspořádal MK v Úpici vycházku na vrch zvaný Velbaba. Sešlo se nás 14 členů, z čehož byli dva členové z MK Trutnov a 1 člen MK Choceň.. Pro mne byl datum 13 smolný den. Ráno, když jsemv 6,45 hod vstal, tak pršelo. Po telefonickém dotazu jak je v Úpici, mi bylo řečeno že tam neprší a dokonce že se vyjasňuje. Takže jsem došel za deště v 8 hod na autobus a jel jsem na vycházku

Celou cestu pršelo. Po vystoupení z autobusu dokonce lilo. Po půl hodině čekání u PENNY jsme vyrazili do lesa. Asi za půl hodiny opět lilo. Sice jsme nacházeli houbičky za cenu toho že jsme zmokli jako slepice. Dokonce jsme zapálili oheň a pár z nás si na něm opeklo buřty. Potom došlo na určování hub. Odtud ve stálém dešti jsme šli do restaurace na koupališti v Radči. Zde nás přivítala vůně pečených kuřat na lorně a dobré pivo. Před obědem jsme se šli společně vyfotit.


Zde jsem zjistil, že nemám ani jednu fotku, které jsem se snažil v lese udělat. Zapoměl jsem si totiž kartu po posledním stahování ve čtečce. Pak jsem si uvědomil, že mám rezervní kartu 38 mega jako rezervo sebou. Takže jsem mohl udělat snímek. Kolem třetí hodiny jsme se rozešli a známí mě dovezli domů. Určili jsme celkem 47 druhů hub.
Opět značně pršelo a já jsem z toho byl mírně nastuzený, takže jsem si dal hned čajíček na chřipku, paralen a kapky do nosu. Pak jsem delší čas nikam nešel a léčil jsem se. Ten týden to bylo druhé promočení. Takže potom ještě proběhl i nějaký ten groček.

Holubinka Quéletova 9.8.2011

4. srpna 2012 v 15:02 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Pokračování vycházky z 9.8.2011.
Po nafocení penízovky kořenující jsme za nádherného počasí pokračovali směrem do Kocbeří. Asi tak po 150 m jsme narazili na zjímavou srostlici penízovky Quéleltové. Takto zajímavě rostoucí jedna druhé z klobouku jsem ještě na záběrech neměl. Proto jsem se je rozhodl nafotit.


Holubinka Quéletova

Russula queletii Fr. 1872


Slovenské jméno: Plávka Quéletová
Synonyma: Russula drimeia var. queletii (Fr.) Rea, 1922, Russula flavovirens J. Bommer & M. Rousseau 1887, Russula queletii var. flavovirens (J. Bommer & M. Rousseau) Maire, Russula sardonia sensu auct. mult.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005

Klobouk 2-10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později sklenutě rozložený, uprostřed s prohlubinkou a někdy s nízkým tupým hrbolem. Je v mládí je masitý, pevný, později dosti křehký a má podehnutý dosti ostrý , ve stáří slabě rýhovaný okraj. Barvy jsou od temně vínově rudé až po purpurovou. Ve středu je hnědoolivový až načervenalý. Pokožka je slabě lepkavá, mastně lesklá a slupitelná skoro do středu.
Lupeny jsou husté, tenké, křehké, úzké, často rozdvojené a k třeni úzce nebo zaobleně připojené, na okraji klobouku tupé, v mládí bělavé až našedlé a při pomačkání po delší době u mladých plodnic často zelenají, ve stáří jsou již jen voskově žluté, nikdy ne citronově žluté.
Třeň 2-8 cm dlouhý, 0,5-2,5 cm tlustý, k vrcholu poněkud kuželovitě zúžený, hladký, válcovitý, v mládí plný, křehký, v dospělosti vatovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, směrem k bázi se lehce rozšiřuje. Barvy je červené, sivě ojíněný, zřídka bělavý nebo smetanový.
Dužnina v mládí dosti tuhá, později křehká, bělavá až průsvitně šedá, pod pokožkou klobouku má stejnou barvu jako klobouk. Po poranění má sklon k žloutnutí až rezivění. Chuť krutě palčivá, vůně pestřecová nebo nasládlá po angreštovém kompotu nebo pelargoniích
Výtrusný prach je krémově žlutý. Výtrusy jsou široce elipsoidní, isolovaně ostnité, ostny jsou krátké, jemné a husté, velikosti 7-10 x 6-9 µm.
Výskyt červenec až říjen, nízké smrčiny, zejména jejich okraje a podél lesních cest mezi travou. Upřednostňuje vápenité půdy a horské polohy.
Nejedlá.
Možnost záměny: Holubinka jízlivá Russula sardonia má citrónové slzící lupeny, roste v borových lesích, má odlišnou ornamentiku výtrusů a je nejedlá. Holubinka krvavá Russula sanguinaria nemá purpurově fialové odstíny ani na klobouku a ani na třeni a roste v borových lesích. Je nejedlá. Holubinka brunátná Russula badia jejíž třeň je většinou bílý s růžovým nádechem a rozemnuté lupeny voní jako cedrové dřevo. Je jedovatá. Holubinka angreštová Russula torulosa je drobnější a tvrdší. Mívá kratší třeň, který je skoro bílý nebo nafialovělý. Lupeny jsou hustší a častěji větvené, Má táž četné kratší lupénky. Je poněkud méně palčivá a vyskytuje se v borových podhorských lesích. na vápenitém podkladě, pozdě na podzim. Je taktéž nejedlá.
Zajímavosti: Na čpavek nemá žádnou reakci. Je vázána zejména na jehličnany.
Jsou ještě další dvě odchylné formy a to: Holubinka Quéletova útlá - f. gracilis a vytáhlá var. procera. Někteří autoři ji udávají jako mírně jedovatou, protože po požití vyvolává zažívací potíže.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 79, 94, 256, 260, 262, 264, 266,
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 308.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 108.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 324
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 322.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 213.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 188.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 156.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 156
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 138.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 10, 13, 17, 21, 29, 41, 51(fig.), 112, 114, .
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 93.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 204.

Odtud s plnými košíky jsme pádili do hospůdky. Určili jsme celkem 58 druhů hub. Počasí nám přálo.

Závěr jsme měli v restauraci Dřevěnka cca 01/2 druhé. Dali jsme pivo a ve 14 hodin uháněli autobusem s plnými koši k domovu. Zbytek dne jsem strávil čištěním hub a krájením na sušení. Sušák mám plný a ve 3 hodiny v noci tam budu rovnat druhou várku.
Všichni byli s touto vycházkou spokojeni. 2 malé přeháňky nám akorát zlepšily ovzduší.