Září 2012

Zhodnocení výstavy hub 2012

30. září 2012 v 23:09 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice



OHLÉDNUTÍ ZA XIV. VÝSTAVOU HUB V ÚPICI
Ve dnech 26.9. - 27.9.2012 uspořádal klub mykologů v Úpici již 14. tradiční výstavu hub v prostorách foyeru Městského sálu nad obchodním domem. Úsilím pořadatelů a za pomoci přátel z Mykologického kroužku v Broumově se podařilo nasbírat a vystavit celkem 243 druhů hub. Houby byly nasbírány nejen v lesích okolo Úpice, ale též na Červenokostelecku, Královédvorsku či Broumovsku. Expozice byla doplněna ukázkami zpracování hub v kuchyni, samorosty a "plným houbařovým košíkem".
Ze vzácných druhů hub jsme veřejnosti prezentovali např. odbarvenou formu Hřiba kováře či Hlívu ušatou, která byla nalezena a dovezena z Vernéřovic u Meziměstí.
Nedílnou součástí byla i "Krakonošova zahrádka", mistrné dílo Marie a Bohumila Pospíšilových, která opět byla středem obdivu všech návštěvníků.
Atmosféru výstavy doplnily kresby hub od dospělých i dětských autorů, které byly během expozice doplněny o obrázky, které pro náš klub namalovaly děti z Mateřských školek Na Veselce, Úpice, v Suchovršicích a v Havlovicích a za které jim děkujeme.
V průběhu výstavy byla zároveň zajištěna i poradenská činnost.
Výstavu shlédlo více jak 650 návštěvníků, z toho přes 500 dětí a školní mládeže se svými učitelkami.
Děkujeme zároveň za pochopení starosty a radních města, kteří svolili uspořádat výstavu v prostorách Městského sálu bezúplatně.
XIV. výstava hub v Úpici se vydařila a členové našeho kroužku
se těší na další, v pořadí již XV.výstavu v příštím roce.


Barvínek menší 5.5.2009

23. září 2012 v 12:33 | muchomurka modrá
5. května 2009 jsem se vydal na vycházku po Poříčském hřbetu v Trutnově. Houby moc nerostly. našel jsem a určil pouze 6 druhů. Nafotil jsem si však jednu polokeřovitou rostlinu a to barvínek menší.

Barvínek menší
Vinca minor L.

Další český název: Brčál menší
Slovenský název: Zimozeleň menší
Čeleď: Apocynaceae - toješťovité
Rostlina: Vytrvalá, polokeřovitá, dřevnatějící bylina.
Stonek plazivý až 80 cm dlouhý, na uzlinách kořenující za květu vystoupavý.
Listy až 5 cm dlouhé krátce řapíkaté, vstřícné, podlouhle kopinaté až eliptické, tupě špičaté, celokrajné, kožovité, stále zelené, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu světlejší, na okraji slabě podehnuté.
Květy jsou stopkaté, vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů, trubka dlouhá až 1 cm s 5 nesouměrnými rozloženými korunními plátky barvy modré, fialově modré, červenorůžové, někdy bílé, nápadně stočené doleva (šikmo uťaté), uprostřed s bělavým kroužkem.
Kalich je nálevkovitý, má 5 kopinatých cípů, dole srostlých.
Plody jsou z každého květu 2 na bázi spojene a obsahují 2-3 válcovitá až hrubě bradavčitá 0,9 cm dlouhá, hnědá semena.
Výskyt v ČR březen až červen, roztroušeně přibližně do nadmořské výšky 800 m, často však pěstován na zahradách.Listnaté i smíšené lesy, ojediněle v lesích jehličnatých, s oblibou na vlhkých a živinami bohatých půdách, v polostínu až stínu. Neprospívají mu půdy silně kyselé. Často pěstován, většinou následně zplaňuje a zdomácňuje v okolí lidských sídlišť (hřbitovy, parky, okolí kostelů, kaplí, křížů apod.).
Zajímavosti: V léčitelství je sbíranou částí je nať (Herba vincae), ze které se izolují alkaloidy (viz. výše), kterých je přítomno 0,1 až 0,7%. Dále obsahuje saponiny, třísloviny, pektin, amorfní hořčinu vincin a deriváty kyseliny flavonové a ursolové. Nať se sbírá v červnu až červenci, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo umělým sušením při teplotě do 45°C. Droga snižuje krevní tlak, užívá se ji při potlačení dráždivosti při kašli, působí ale i sedativně, bývá užívána při cukrovce. Alkaloid vinkaleukoblastin způsobuje snížení počtu bílých krvinek a potlačuje růst nádorového bujení, čehož bývá užíváno při léčbě některých krevních chorob a zhoubných nemocí. Droga bývá užívána rovněž při léčbě nejrůznějších krvácivých stavů (krvácení z nosu, z dásní nebo při krvácení ženských orgánů), kdy se bere ve formě nálevu (1 čajová lžička na šálek vody, denně 2 šálky). Osvědčila se i při léčbě zánětů sliznice dutiny ústní, střevní, při zánětu průdušek a plic. Barvínek obsahuje okolo 50 různých alkaloidů (vinkamin, vinkamidin, vinkaminorein, vinkaleukoblastin, isovinkamin, pervincin), které mohou být při větších dávkách jedovaté. Otrava se projeví srdečními a dýchacími potížemi.
Literatura : Internetové stránky 2012. http://botanika.wendys.cz/kytky/K1.php
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 296.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 76.
Příručný atlas liečivých rastlín autoři Jaroslav Kresánek a Dionýz Dugas 1985 str. 256.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 150.

Po tomto jsem nafotil ještě jednu houbičku a to kresbovku kapradinovou, ale o té si povíme až někdy jindy.

Odpolední vycházka 11.9.2011

22. září 2012 v 21:21 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Dne 11.9.2011 jsme se se ženou a vnukem dohodli, že vezmeme Kettynku a vyrazíme na Dvoračku, kde je hezké posezení a hodně zábavných atrakcí pro děti. Vyrazili jsme za pěkného slunného počasí ve 14 hodin.

Cestou tam, jsme moc houbiček nepotkali. Tak jsme si dali pivečko, vnuk zase si užíval na trampolíně. Zato cestou nazpět jsem byl překvapen. Šli jsme druhou stranou po asfaltce a nejdříve jsme viděli několik lišek, za chvilku vnuk našel nádherného kozáčka.
Ješho popis je na tomto blogu již 29.8.2010.
Potom to již šlo. Vylezli jsme na Potkali jsme kováře, sameťáky a několik podhřibků.Když jsme vystoupali ař na vrchol kopce nad Polskou, tak vnuk na mně vykoukl a v ruce držel hřiba kováře.

Potom žena usoudila, že si odpočineme a občerstvíme se pitím všichni. Největší žížeň měla naše Ketty.

Cestou jsem určil celkem 31 druhů hub. Domů jsme dorazili za krásného počasí
v 18 hodin. Byla to nádherná vycházka.

Leknín bílý 1.9.2011

21. září 2012 v 15:56 | muchomurka modrá |  Květiny
Vážení přátelé, protože ráno bylo nádherně tak jsem se s kamarádem Ládou rozhodl navštívit opět Jestřebí hory. Ráno jsem zase v 8,30 hodim za dosti chladného počasí


vydal na vlakové nádraží v Trutnově. Odtud vláčkem hurá do Malých Svatoňovic, kde v Autobuse na Odolov na mě čekal Láďa. Odtud jsme se vydali kolem věznice po hřebenech směrem na Kolčarku. Hub moc nebylo. Odtud jsme šli dolů směrem na do osady Kuprovka. Cestou nad rybníčkem jsem nafotil tohoto klouzka, který je jedlý.


Popis klouzku sličného je zde ze dne 8.2.2012
Dole jsme sebrali ještě pár houbiček jako kováře podhříbky, hřiba smrkového a křemenáče březového. Potom jsem na rybníku uvidělkrásné květy leknínů. Byl to leknín bílý

Leknín bílý

Nymphaea alba L


Slovenský název: Lekno bielé

Čeleď: Nymphaeaceae Salisb. - leknínovité
Rostlina je vytrvalá
Oddenek je silný, plazí se v bahně, pod vodou, kotvící jemnými kořínky, a vyhání listy.
Řapíky jsou závislé na hloubce vody v níž rostlina roste. Bývají dlouhé až přes 2m.
Čepel plovoucích listů je kožovitá, zelená, na spodu načervenalá, okrouhlá, celokrajná, na bázi hluboce zastřižená, hlavní žilky téměř přímé a u řapíků ma rozšířené laloky. Proti vodě jsou listy i řapíky chráněny voskovou a mají vzdušné kanálky.
Květy o průměru 7-12 cm, plovoucí, mají 4-5 kališní lístků, které jsou z venku zelené, zevnitř bílé, až 14-44 bílých korunních plátků, z nichž vnější plátkykorunní jsou delší než kalich, mnoho tyčinek (až přes 100), které jsou čárkovitě nerozšířené a prorůstající semeník skoro až nahoru jež uzavírají ve středu semeník s paprsčitou plocou žlutou bliznou. Ráno se otvírají a ne noc se květy zavírají. Vůně je jemná. Přezimují v oddenku a pupenech
Plod nejprve na vodní hladině, později potopený. Je to kulovitá až vejčitá tobolka se zbytky bliznového terčíku a se stopami po odumřelých květních částech, která buď puká, nebo puká nepravidelně, s čtyřhrannou bází, semena 3-4 mm dlouhá.
Výskyt - kvete červen až srpen, stojaté nebo mírně tekoucí vody (rybníky, rašelinná jezírka, mrtvá říční ramena, břehy menších toků. Mezo- až oligotrofní vody s vrstvou humózního a rašelinného bahna. Roste nejčastěji v hloubce 70-150 cm, na nezastíněné hladině, na větších nádržích v místech chráněných před vlnobitím. Citlivý k eutrofizace a znečištění.
Zajímavosti: : U nás kriticky ohrožený druh (C1), chráněný v kategorii silně ohrožených druhů (§2). Nejhojněji v rybničních pánvích, v údolích velkých řek. Dříve byl leknín bílý a leknín bělostný považovány za jeden druh. Opylovači jsou mouchy. Rostlina obsahuje alkaloid nufarin a glykosid nymfalin (nymfaein) a snad i další látky. Leknín bílý patřil ve starém Egyptě k důležitým rituálním rostlinám, rostlina je zřejmě mírně jedovatá, možná s halucinogenními účinky. O tom, že byl v minulosti úzce spojován s magií, svědčí i jeho latinské rodové jméno (Nymfy jsou v řecké mytologii víly moří, řek a pramenů).
Sbírá se oddenek (Rhizoma nymphaeae) a to na jaře nebo na podzim, někdy se sbírá i květ. Z čerstvého oddenku se po omytí připravuje tinktura nebo extrakt. Působí silně sedativně, užívá se na snížení pohlavní dráždivosti nebo jako kardiosedativum či jako antiepileptikum. Tinktura se nejčastěji podává 4x denně, počet kapek v každé dávce by měl být roven polovině hmotnosti pacienta v kg. Vzhledem k tomu, že droga není dostatečně probádána a vzhledem k její pravděpodobné mírné toxicitě, by neměly být překračovány doporučené dávky, neměla by být podávána dlouhodobě a zcela kontraindikovaná je pro těhotné a kojící ženy.


Literatura : Internetové stránky 2012http://botanika.wendys.cz/kytky/K118.php
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 88.
Květiny a rostliny v přírodě autor Mick Lavelle 2008 str. 109.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 38
Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str. 60.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 12.

a tak jsem udělal 2 fotičky. Tento je jedovatý. Odtud jsme šli zpět po Černé cestě do Odolova, kam jsme dorazili asi ve 13 hodin. Za celou cestu jsme určili 59 druhů hub. Zde v klubu jsme si dali 2 pivča a ve 14,20 hod za pěknáho počasí jsme sjeli do Malých Svatoňovic kde v restauraci Salamandr jsme si dali výborný gulášek. Vlak mi jel až v 16 hodin, tak bylo ještě jedno pivečko.
Domů jsem přišel v 16,30.

Pcháč bahenní 16.červen2011

17. září 2012 v 0:23 | muchomurka modrá |  Květiny
16.6.2011 jsem po nafocení muchomůrky pošvaté jsem pokračoval dále. Podél cesty rostlo hodně Pcháče baheního a tak jsem si též udělal pár snímků.


Pcháč bahenní

Cirsium palustre(L.) Scop


Slovenský název: Pichliač močiarny.
Synonyma: Carduus palustris L.

Květní úbory jsou soustředěny do vrcholíků po 2-8 úborech, přisedlé nebo krátce stopkaté, okraje zákrovů jsou plstnaté, purpurově naběhlé skoro bez ostnů.
květy jsou nachově zřídka růžově zbarvené.
Lodyha je křídlatě ostnitá, mírně plstnatá. Středně statná přímá lodyha je vysoká 30-200 cm, většinou nevětvená.
Dolní listy jsou v přízemní růžici a jsou větší.
Lodyžní listy jsou střídavé, užší, taktéž peřenolaločnaté, směrem nahoru se zmenšující, na rubu mírně plstnaté, na lodyhu přisedající sbíhavými ostnitými křídly.
Výskyt: červen až září roste na vlhkých loukách a pasekách, prameništích, zrašelinělých loukách, na okrajích vod, ve vlhkých občas vysychajících příkopech a v prosvětlených olšinách. Upřednostňuje polosinné stanoviště.
Zajímavosti: Je to ukazatel jílu a zamokření.. Nažky sice nemají žádné plovací zařízení, jsou však nesmočitelné. Rozšiřuje se větrem i vodou.
Literatura : Internetové stránky 2011.
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 244
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 117.

Cestou Peklem dále se mi naskytly docela hezké holubinky jahodové viz článek z 2.ledna 2012

Výstava hub září 2012 MK Úpice

16. září 2012 v 21:31 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice


hřib hnědý 30.8.2011

15. září 2012 v 15:43 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Jak jsem předšle slíbil, dnes dokončím vycházku do lesa Království v Kocbeřích ze dne 30.8.2011. Cestou k rábiši jsme sbírali další houby a naplnil jsem košík. K rybníku to trvalo více než hodinu. Po procourání okolí jsme narazili na soužití hřiba hnědého s ryzcem kafrovým. O ryzci kafrovém viz článek z 2.12.2010. To nám nedalo a nafotili jsme tento podle mně hezký snímek.


Hřib hnědý

Boletus badius (Fr.) Fr. 1832


Další česká jména: Suchohřib hnědý, poddoubník hnědý
Slovenské jméno: Suchohríb hnedý
Synonyma: Boletus castaneus ß badiusFr. 1818, Ixocomus badius (Fr.) Quél. 1888, Suillus badius (Fr.) Kuntze 1898, Xerocomus badius(Fr.) Kühn.

Klobouk 4 - 25 cm v průměru, polokulovitý, hladký, slabě slizký, za vlhka lepkavý, ve stáří až téměř plochý, v mládí plstnatý s podvinutým okrajem, ve stáří lysý s nadzvednutým okrajem. Barvy kaštanově hnědé, tmavohnědé až černohnědé.
Rourky i póry v mládí světlé, později světle žluté, zelenožluté, nazelenalé až olivově zelené. Po otlačení zelenomodrají. Póry jemně okrouhlé, smetanově až citrónově žluté na otlaku modrozelenají, ale zbarvení tepelnou úpravou mizí.
Třeň 4 - 13 cm vysoký, 1 - 5 cm tlustý, válcovitý, bez síťky často prohnutý, pevný, v mládí často břichatý, někdy plstnatý, jindy jemně vláknitý až jemně hnědě vločkatý, na žlutavém podkladě obvykle světle hnědočervený.
Dužnina v mládí tvrdá a máslovitá, později ve tření dřevnatí. Barvy bělavé až nažloutlé, ve třeni až hnědavé, na řezu modrající hlavně za vlhka. Vůně houbová, chuť jemná až nasládle houbová.
Výtrusný prach olivově hnědý, výtrusy jsou vřetenovité, barvy světle žlutohnědé, velikosti 12-16 x 4-6 µm
Výskyt červen až listopad hojně v jehličnatých jako jsou kulturní smrčiny, přirozené smrčiny, bory i smíšených lesích, vzácně v listnáčích jako jsou šípakové a teplomilné doubravy, kyselé doubravy, vápnomilné a orchideové bučiny. Většinou na tlejícím dřevě nebo šiškách. Upřednostňuje z listnáčů duby a buky a chudé kyselé, jílovité, hlinité i písčité půdy. Najdeme je v rovinách i pahorkatinách ale i vysoko v horách.
Jedlý.
Možné záměny: Hřib hnědoskvrnitý Boletus spadiceomaculans - jedlý, Hřib žlučník Tylopilus felleus se liší zřetelnou síťkou na třeni, v dospělosti má růžové póry a chuť je velmi hořká., proto je nejedlý.Suchohřib moravský Boletus moravicus - jedlý. Hřib dřevožijný Buchwaldoboletus lignicola - jedlý. Hřib modračka Boletus pulverulentus - jedlý. Hřib naduřelý Boletus tumidus - jedlý. Hřib sametový Boletus pruinatus - jedlý, bývá menší, na klobouku nemá kaštanově hnědou barvu a dužnina na řezu jen trochu modrá. Hřib osmahlý Boletus ferrugineus jež má živě zlatožluté rourky, třeň je podélně rýhovaný.
Zajímavosti: Chutný ve všech úpravách a všestranně použitelný. Výtečný je smažený jako řízek, ale i guláš je z něho výborný. Sušený je výtečný jako koření. Je to kodexová houba, která se může prodávat na trhu. V roce 1969 skončil v soutěži o nejchutnější houbu roku na 3 místě. Nejvíce do sebe koncentrují radioaktivní izotopy. V jedné chalupě nedaleko Úpice vyrostly tyto hřiby na stropě v prádelně. Bylo to v roce 1967. Lidové názvy jsou podborovák, sameťáček, sladkohříbek, panský hřib. Tvoří mykorhizu s borovicí.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 134.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 677, 690, 692, 693, 708, 724.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 281.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 334, 363, 365.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 271.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 204, 215, 229, 235, 236.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 220.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 214.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 16.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 44.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 144, 186, 187, 188, 192, 193, 195, 216, 234.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 106
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 88.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, 19 ,30, č. 3-5 str. 74, 75, 77, č. 8-10 str. 140, 159, 160, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 88, 92, 93, 94, 149.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 58, 63.

Po focení jsme nasbírali plný košík a kolem 15 hodiny jsme dorazili do Kocbeří, kde jsme si za hezkého počasí na terase hospůdky Dřevěnka dali dobrou uzenou klobásku a 2 pivča. Za vycházku jsme určili celkem 65 druhů hub. Po 16 hodině jsme se ještě za krásného počasí

dostali domů. Byla to moc hezká procházka.




Chřapáč kadeřavý 30.8.2011

8. září 2012 v 22:38 | muchomurka modrá |  Čeleď Helvellaceae
Po nafocení holubinky kolčaví jsme s odebrali směrem na Škvárovku. Zde Jirka objevil krásné chřapáče kadeřavé a jelikož jsem je nafocené neměl, tak hup s ruksáčkem dolů, vybalit věci a fotit. Jirka udělal totéž.


Chřapáč kadeřavý

Helvella crispa(Scop.) Fr. 1822

Slovenské jméno: Chriapač kučeravý

Synonyma: Costapeda crispa(Scop.) Falek{?} 1923, Craterella crispa (Bull.) Pers. 1796, Helvella mitra sensu Bolton 1789: pl. 95; fide Cannon, Hawksworth & Sherwood-Pike 1985, Merulius crispus (Bull.) J.F. Gmel. 1792, Merulius tubiformis var. crispus (Bull.) L. Marchand 1828, Phallus crispus Scop. 1772

Plodnice 6-15 cm vysoké, velmi křehké a duté.
Klobouk 1-6 cm v průměru, tenký, velmi křehký, většinou z nepravidelných 2-3 zkadeřených laloků, někdy i sedlovitý nebo miskovitý, barvy bělavé, krémové, někdy až světle okrové. Okraj není přirostlý ke třeni, na spodu je hrubě plstnatý, venkovní plodná strana jesvraskalá nebo zvlněná, barvy smetanové až žlutohnědé, vnitřní strana je je barvy světležluté až nahnědlé..
Třeň 3-12 cm vysoký, 0,5-4 cm tlustý, často u vrcholu rozbrázděný, nepravidelně válcovitý dutý, sklípkatý, kyjovitý, pýřitý, podélně hluboce ostře rýhovaný až žebrovitý tak že tvoří nepravidelné přihrádky, na bázi ztenčený. Barvy je bílé, bělavé až světle šedohnědé.
Dužnina je tenká, v klobouku křehká, ve třeni pružná a trochu houževnatá, barvy vodnatě bílé, chuť i vůně je nevýrazná.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy jsou široce elipsovité, hladké s velkou kapkou, 15-21 x 10-12,5 µm velké.
Výskyt červenec až říjen v listnatých a smíšených lesích, na okrajích cest mezi zbytky rostlin, ale i pod smrky nebo jedlemi. Na půdách humózních písčitých, hlinitopísčitých a jílovitých, mírně kyselých až zásaditých. Upřednostňuje vápenité půdy.
Jedlý.
Možné záměny: Chřapáč jamkatý Helvella lacunosa jež má klobouk laločnatý, ne však kadeřavý, barvy hnědošedé až černé, je též jedlý, Chřapáč mléčný Helvella lactea - nejedlý.
Zajímavosti: V některých atlasech uváděn jako podezřelý, jinde jako velmi chutný, dokonce nejchutnější ze všech chřapáčů, jak je uváděno v Mykologickém sborníku. Já jej osobně konzumuji ve směsích bez problémů.
Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 30.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 132.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 78, 79.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 113.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 73.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 34.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 38.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 28.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 272.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 220.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 54.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 58, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 60.

Po nafocení a sbalení věcí jsme pokračovali cestou směr k rybníku Rábiš a sbírali jsme houby o sto šest. O tom zase v dalším článku kde Vám představím poslední foto tohoto dne.


Holubinka kolčaví 30.8.2011

7. září 2012 v 15:05 | muchomurka modrá
Pokračování ve vycházce do Kocbeří a to lokality les Království dne 30.8.2011
Po dobré svačince jsme s Jirkoum při dalším kratčím putování narazili na pěknou jedlou holubinku kolčaví. Nedalo mi to a tak jsem si ji nafotil. Líbilo se mi jak se dere ven ze substrátu.


Holubinka kolčaví

Russula mustelina Fr. 1838


Další české jméno :Holubinka hříbková
Slovenské jméno: Plávka lasičia
Synonyma: Russula elephantina Fr. sensu Sing.

Klobouk v průměru 5 - 16 cm, v mládí polokulovitý s podvinutým okrajem, slizký, později sklenutý až plochý, uprostřed mírně vmáčklý, nerýhovaný, masitý, připomínající klobouk hřibu smrkového. Barvy je žlutohnědé až okrově nebo rezavě hnědé, uprostřed tmavší, někdy na okraji ojíněný. Okraj klobouku v mládí značně podvinutý, dlouho hladký, pouze u starých plodnic krátce zrnitě rýhovaný.
Pokožka za sucha je matná, za vlhka lesklá, slizka až jakoby rosolovitá, okolo středu klobouku někdy jemně radiálně vrásčitá, za vlhka u starších plodnic do 1/3 slupitelná, u mladších pouze na okraji.
Lupeny krátce připojené, husté, dosti tuhé, později řidčí, a u třeně vykrojené. Barvy bílé až smetanově žluté, na ostří v mládí v mládí s drobnými kapkami, často hnědě skvrnité.
Třeň 3 - 11 cm vysoký, 1,5 - 4,5 cm tlustý, válcovitý, v mládí slabě hlízovitě ztlustlý a velmi tvrdý a často zahnutý, v dospělosti hrubě podélně vrásčitý, pevný a zavalitý, ve stáří houbovitě vycpaný. Barvy bílé až nahnědlé, nahoře ojíněný, od báze rezavějící.
Dužnina v mládí dosti tuhá a tvrdá, náchylná k rezavění, později ve třeni houbovitá, bílá, na řezu často rezavějící, ve stáří poněkud hnědnoucí. Vůně v mládí nenápadná, příjemně sýrová, pouze ve stáří a po delší době sebrání páchne rybinou, chuť oříšková. Zelenou skalicí oranžoví.
Výtrusný prach světle smetanový, výtrusy vejčité až elipsoidní, na obvodu téměř lysé, ornamentika je hustě nízce síťnaté, amyloidní, barvy světle žluté, velikosti 7-11 x 5,5-8 µm.
Výskyt červenec až říjen, většinou v podhorských a horských polohách na kyselé půdě, jednotlivě nebo ve skupinách v jehličnatých smrkových lesích. Upřednostňuje přirozené smrčiny.
Jedlá.
Možnosti záměny: Holubinka celokrajná Russula integraa to její hnědá forma, která má žluté lupeny, žlutý výtrusný prach, mírnou chuť a je rovněž jedlá. Holubinka Farveho Russula favrei její hnědé plodnice mají středně žlutý výtrusný prach, výrazně slanečkový pach, hnědě intenzivě hnědne třeň i lupeny která je též jedlá. Holubinka smrdutá Russula foetens jež je zaměnitelná pouze při zběžném pohledu jež odporně páchne po žluklém oleji a silně je palčivá. Je nejedlá. Holubinka smutná Russula consobrina jež má klobouk zřetelně uzlinatě rýhovaný, je šedohnědě zbarvená, výskyt vzácně v horských smrčinách, je též značně palčivá. Nejedlá. Holubinka žlučová Russula fellea jež má klobou světlejš plavěokrovýí, třeň taktéž světlejší barvy a chuť velmi hořce palčivá.
Zajímavosti: velmi chutná houba , kuchyňsky všestraně použitelná, nalezneme ji i v suším období a velmi málo je napadána červi. Je to tržní houba. Často si ji lidé pletou z hřibem smrkovým. Rozlišují se další 2 formy. Holubinka kolčaví jodoformová var. iodolens jež je menší, klobouk je ojíněný, páchne jodoformem a výtrusy jsou téměř úplně síťnaté. Holubinka kolčaví žlutá var. fulva která má menší, spíše kulovité a jen hřebínkaté výtrusy
Literatura : Internetové stránky 2002.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 126.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str.88.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.364, 365, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 330.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 313.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 258.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 150.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 25.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 81
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 134.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 20, 21, 30, 41, 45, 84, 85.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, 32, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 134, 135 (příloha 87/170).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 85.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 167.

Po nafocení této holubinky jsme se vydali k cestě, zvané Škvárovka, která vede do Ferdinandova. Co jsme cestou dalšího potkali o tom až v dalším článku.

Pavučinec plevnatý 30.8.2011

1. září 2012 v 13:51 | muchomurka modrá |  Čeleď Cortinariceae
Dne 30.8.2011 jsme se s Jirkou Kovačem dohodli a v 9,15 hod za hezkého počasí


jsme vyjeli do Kocbeří. Při procházce jsme sbírali křemeňáky březové, kozáky šedozelené a další klasické houby. Nebyly snad jen hřiby smrkové. První houbičku na focení jsme objevili v pěkné březince, která byla lemována protékajícím potůčkem a obklopena smrkovými lesy, byl pavučinec plevnatý. Zde jsme oba zaklekli a fotili.


Pavučinec plevnatý

Cortinarius paleaceus (Weinm.) Fr. 1838


Další česká jména: Pavučinec šupinkatý, telamonka bledá, telemonka plevnatá Slovenské jméno: Pavučinovec muškátový
Synonyma: Cortinarius flexipes var. flabellus (Fr.) Lindst. & Melot 1998, Agaricus flabellus Fr. 1821, Agaricus paleaceus Weinm. 1836, Cortinarius flabellus (Fr.) Fr. 1838, Cortinarius flexipes var. flabellus (Fr.) H. Lindstr. & Melot, 1998, Cortinarius paleaceus sensu auct. p.p. 2005, Hygrocybe paleacea (Fr.) M.M. Moser 1953,Telamonia flexipes Pers., Telamonia paleacea Fr., Cortinarius flexipes(Pers.) Fr. sensu Lange, Moser)

Klobouk 1 -3 cm v průměru, v mládí kuželovitý později rozprostřený, většinou s výrazným špičatým hrbolkem, velmi hygrofánní, barvy šedavé, posléze hnědý až tmavohnědý. Za sucha špinavě okrově žlutý, bledohnědý až šedohnědý. Velmi často pokrytý bílými, jemnými, vláknitými, špičatými šupinkami. Vypadá jako pomoučený. Vyjímečně je holý, někdy s rýhovaným okrajem.
Lupeny jsou přirostlé, barvy v mládí fialové, později šedé až skořicově hnědé, dosti husté.
Oponka bílá.
Prsten je bílý páskovitý, vlnatý. Jsou to zbytky vela.
Třeň 3 - 10 cm vysoký, 0,1 - 0,8 cm tlustý, válcovitý, rourkovitý, na bázi mírně ztlustlý, světle okrový až hnědý, pod prstenem pokrytý bělavými šupinkami a kroužkovými zbytky vela.
Dužnina tmavě hnědošedá, vůně po pomačkání silná po listech muškátů, chuť mírná.
Výtrusný prach rezavě hnědý, výtrusy elipsoidně vejčité, velmi jemně bradavčité, barvy rezavě hnědé, velikosti 7-9 x 4-6 µm.
Výskyt září až říjen velmi nepříliš hojně jednotlivě nebo ve skupinách. V jehličnatých a listnatých lesích, parcích a alejích. Též jej můžeme najít v rašeliništích. Upřednostňuje vyšší polohy a podmáčenou kyselou půdu, a jehličnany ( smrk, borovice, jedle).
Nejedlý.
Možnost záměny: Pavučinec pelargoniový Cortinarius paleiferus který má odlišné výtrusy, v mládí fialové až purpurově šedohnědé lupeny a červenavě šedohnědý klobouk a fialový třeň. Je nejedlý.
Zajímavosti: Patří do podrodu Telamonia.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 248.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 562.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 302, 303.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 224.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 169.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 194.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 106.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 313, 314.

Po skončení focení, jelikož jsme byli v polovině našeho putování, jsme si dali svačinku. Pokračování bude u další focené houbičky.