Listopad 2012

Třešeň ptačí a vycházka MK Náchod 28.4.2012

29. listopadu 2012 v 15:25 | muchomurka modrá |  Stromy a keře

Vážení přátelé, dnes si zavzpomínáme na Náchodské odemykání lesa kterého se účastnil 12 přátel z Náchoda a Trutnova + 2 děti.


Ráno dne 28.4.2012 jsem vyrazil za pěkného počasí

směrem do Náchoda. Nejdříve autobusem a pak vlakem. V 8 hod jsme s ostatními členy MK Úpice byli v Náchodě na nádraží. Zde jsme se připojili ke členům MK Náchod. Společně jsme vyrazili na zámek. Cestou jsme skoro nic nenacházeli. Kde jiná léta jsme sbírali smrže tak dnes bylo vyprahlo. Potom se šlo Zámeckou alejí směrem k rybníčkům. Sem tam jsme viděli závojenku jarní, nějaké chrošovité houby, ještě tu byl malý trs oschlé penízovky sametonohé a 2 kousky štítovky jelení. Ovšem na focení nic nebylo. Sešli jsme skoro k rybníčkům, kde rok co rok opékáme buřty.

Letos to bylo to samé. Já jsem si při opékaní buřtú nafotil akorát nafotil krajinku
a květ třešně ptačí.

Třešeň ptačí

Prunus avium (L.) L.


Slovenské Jméno: čerešňa vtáčií.
Synonyma: Cerasus avium (L.) Moench, Prunus cerasus L. var. avium L., Cerasus nigra Mill.

Čeleď: Rosaceae Juss. - růžovité


Popis: Jedná se o strom až 35 m vysoký s vejcovitou až pyramidální korunou a stále vzpřímenými větvemi.
Kmen silný kmen má v mládí hladkou, zpravidla šedavě hnědou, ve starším věku tmavohnědou borku, jež je prstencovitá s vodorovně probíhajícími lenticelami, je zpočátku hladká a lesklá, která se odlupuje v různě širokých a příčných pásech.
Větve bývají přímé, silné a lesklé.
Listy vyrůstají z listových pupenů jež jsou kuželovitého tvaru a na vrcholu zašpičatělé. Čepel listu je obvejčitá až eliptická, na vrcholu protažená v krátkou špičku, po okrajích pilovitá. Lícní strana listu je matná a lysá (nebo s ojedinělými chlupy), na rubu je světlejší. Řapík listu je až 4 cm dlouhý, s 1-2 tmavočervenými žlázkami.
Květy vyrůstají z květových pupenů které jsou vejcovité až kuželovité, na vrcholu zaoblené s mnoha červenohnědými lepkavými šupinami. Dlouze stopkaté květy mají 2-3,5 cm v průměru. Jsou bílé, vzácně narůžovělé barvy a uspořádány po 2-6 ve zdánlivých okolících na krátkých brachyblastech. Kališní lístky bývají vejčité a lysé, za květu nazpět ohnuté, často červenavě zabarvené. Korunní lístky pak obvejčité až široce obvejčité, 10-15 mm dlouhé.
Plodem jsou 1-1,5 cm veliké peckovice, nejčastěji červené barvy, ale můžou přecházet od oranžové až k téměř černé barvě. Kvete v dubnu a květnu.
Výskyt: U nás je rozšířená roztroušeně, až dosti hojně, po celém území republiky. Častá je především v teplejších oblastech a v nižších polohách mezofytika. Ve vyšších nadmořských výškách roste jen na chráněných místech. Osidluje křovinaté stráně, meze a remízky, dále roste podél komunikací a ve světlých listnatých lesích. Vyskytuje se ve společenstvech svazů Quercion pubescenti-petraeae a Prunion spinosae. Je diagnostickým druhem svazu Carpinion.
Zajímavosti: Plody jsou oblíbeným ovocem, obsahují mnoho vitamínů, cukrů a minerálních látek. Listy a květy se využívají v lidovém léčitelství a dřevo se používá k výrobě drobných předmětů. Třešeň ptačí je také nepostradatelnou podnoží v ovocnářství. Druh je poměrně proměnlivý ve tvaru, barvě a velikosti plodů. V parcích se můžete setkat s neplodícími kultivary.

Literatura : Internetové stránky 2012. http://botany.cz/cs/prunus-avium/
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010.
Stromy a keře autor Ulrich Hecker 2005 str.132.

Po menším občerstvení jsme šli zpět na zámek, po zámeckých schodech na náměstí a odtud do restaurace Sport na oběd.
Ve 13 hodin jsme z Náchoda, řádně znaveni vedrem, odjížděly do svých domovů. Ve 14 hodin za parného dne
jsem dorazil domů. Jinak to byla pěkná vycházka. Popovídali jsme si o minulém roce, zavzpomínali na léta předešlá. Na vycházce bylo určeno pouze 9 druhů hub.

Jelenka obecná 23.4.2012

24. listopadu 2012 v 15:40 | muchomurka modrá |  Čeleď Elaphomycetacae
Při focení tmavobělky žlutavé, dne 23 4.2012 již v Havlovickém Podhradí. přítel Láďa smejčil poblíž.
Sotva jsme dofotili, tak nám přinesl jelenku obecnou.. Takže mi nic jiného nezbývalo než fotit dále.


Jelenka obecná

Elaphomyces granulatus Fries 1829

Další české jméno: Jelenka zrnitá.
Slovenské jméno: Srnka obyčajná
Synonyma: Elaphomyces cervinus (L.) Schltdl 1824, Lycoperdon cervinumL. 1753, Scleroderma vulgare var. cervinum (L.) W.G. Sm. 1908

Plodnice je trvale podzemní, 1,5-5 cm v průměru, kulovitá, nebo trochu smačklá, na povrchu hustě bradavčitá, barvy žlutavé, okrově hnědé až skořicově hnědé. V mládí dutá, v dospělosti tvrdá, skořápkovitá.
Pokožka dvouvrstevná.Pod vnější vrstvou je tlustší bílá vrstva
Dužnina je houbovitá, v mládí bělavá v dospělosti se mění v černý výtrusný prach.
Výtrusný prach černý. Výtrusy kulovité, temně černohnědé, neprůhledné, velikosti 20-32 µm. Mají jemně a hustě bradavkatou stěnu.
Výskyt duben až listopad, druhotné smíšené lesy, nevápenaté půdy pod povrchem půdy, jehličnaté někdy i listnaté lesy. Upřednostňuje borové lesy a horské smrčiny.
Nejedlá.
Možné záměny: Jiné druhy Jelenek Elaphomyces, zejména jelenka mněnlivá Elahomyces mutabilis, jež je menší a má hladký povrch. Je nejedlá. Jelenka pesrá Elaphomyces muricatus - nejedlá a další podzemky. Rozlišení je závislé často na mikroskopických znacích.
Zajímavosti: Najdeme ji pokud ji vyhrabe zvěř. Z dávných pramenů zjištěno, že byla používána ke zvyšování potence u mužů. Nejvíce se dozvíte o tomto využití v nejstaeším slovenském lékopise Taxa pharmaceutica Posoniensis z roku 1745. Jinak na ní cizopasí Housenice cizopasná Cordyceps ophioglossoides. Nám se ji podařilo nalézt i na začátku dubna. Mykolog Jindřich Kučera pojednává o ní v ČČSH v roce 1929.

Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 135.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.12, 13, 24.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 26, 99
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 128.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 9.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.42
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 181, 248.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 61.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 46.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 144, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79, 141, 165, 170.

Po skončení focení jsme odtud putovali dále. Na odpočívadle jsme si dali svačinku a pokračovali jsme směrem na Havlovice. U jedné chalupy pod lesem rostli docela pěkné ucháče obecné. i když nebyly vhodné světelné podmínky, tak jsem je zkusil nafotit
Popis těchto jedovatých ucháčů obecných je na tomto blogu ze dne 30.11.2011.
Po focení jsme putovali rovnou do restaurace Amerika v Havlovicích. Cestou jsme určili celkem 17 druhů hub. V restauraci Amerika jsme byli přivítáni a i když bylo zavřeno, tak než nám jel autobus, jsme dostali výbornou svíčkovou s knedlíkem a to za mrzký peníz 67 kč. Stačili jsme ještě vypít 2 krákory a hurá domů, kam jsem dorazil po 14 hodině.
Doma mezitím dělal syn bramboráky se včerejšíma ucháčema obrovskýma. To jsem se dorazil a musel jsem se natáhnout. Byla to moc pěkná vycházka. Všem se líbila a Vláďa si donesl domů asi 8 pěkných tmavobělek.

Tmavobělka žlutavá 23.4.2012

18. listopadu 2012 v 11:10 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Po nafocení spálenky skořepaté dne 23.4.2012 jsme putovali do Roudenky, a pak dále po lesní cestě na Havlovickou Podhraď. Zde jsme při cestě objevilli skupinku tmavobělek žlutavých, které jsme si s Jirkou nafotili.



Tmavobělka žlutavá

Melanoleuca cognata(Fr.) Konrad & Maubl. 1927


Další české jméno: Tmavobělka příbuzná.
Slovenské Jméno: Tmavuľka žltohnedá
Synonyma: Agaricus arcuatus Bull. non Fr., Agaricus cognatusFr. 1874, Melanoleuca cognata (Fr.) Konrad, Melanoleuca cognata var. robusta (J.E. Lange) Kühner 1978, Tricholoma arcuatum sensu Rea 1922, Tricholoma arcuatum f. robustaJ.E. Lange 1933, Tricholoma cognatum (Fr.) Gillet, 1874, Tricholoma vernale Mat. - Smotl. 1943.

Klobouk 4 - 14 cm v průměru, v mládí skoro polokulovitý, později vyklenutý, záhy rozložený, často se širokým hrbolem, za vlhka lepkavý, hygrofánní, lysý, okraj podvinutý. Barvy okrově hnědé, rezavohnědé, obvykle však teple hnědé, uprostřed je nejtmavší.
Lupeny jsou zoubkem připojené, husté. Barva béžově okrová až hnědavá, na ostří tmavší.
Třeň 4 - 12 cm dlouhý, 0,5 - 2 cm tlustý, válcovitý, plný, dole má ztlustlou hlízu. U vrcholu je vločkatý, bělavý, a podélně vláknitě brázditý. Barvy žlutohnědé, nahoře ojíněný.
Dužnina v klobouku šťavnatá, barvy bělavě okrové až vodnatě hnědé. Ve třeni je vláknitá a masově hnědá. Vůně slabě moučná až houbová, chuti nasládlé, někdy trochu svíravé.
Výtrusný prach bílý se slabým odstínem do žluta, výtrusy elipsoidní, bezbarvé, jemně bradavčité, amyloidní, 8-10 x 5-6 µm velké.
Výskyt duben až červen a najdeme ji někdy i v září až listopadu jednotlivě nebo ve skupinách v jehličnatých lesích, většinou mimo les na pastvinách, trávnících, travnatých okrajů lesů, parcích, zahradách, kompostech a někde i pod listnáči. Upřednostňuje kyselé doubravy a oligotrofní habrové doubravy s nevápenatou písčitou nebo hlinitou půdou.
Též roste v parcích a sadech.
Jedlá.
Možnost záměny: Tmavobělka hnědonohá Melanoleuca phaeopodia třeň je barvy tmavě kaštanově hnědé, je jedlá. Tmavobělka rýhonohá Melanoleuca grammopodia která má klobouk černohnědý, mastně lesklý a třen tmavě šedavý a rýhovaný. Je jedlá. Tmavobělka krátkonohá Melanoleuca brevipes jež má klobouk zhruba do 6 cm a třeň do 4 cm. Lupeny má bílé a taktéž má menší výtrusy. Je jedlá. Tmavobělka obecná Melanoleuca melleuca která má šedohnědý až černohnědý klobouk a lupeny barvy bílé. Je též jedlá
Zajímavosti: Vhodná k jakékoliv úpravě a velmi chutná v octě. Je to dobré zpestření jarního jídelníčku. Určení jednotlivých druhů je i pro odborníky velmi těžké, mnohdy nemožné.

Základní znaky rodu Melanoleuca - tmavobělka: Taxonomie: Čeleď Tricholomataceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi.Plodnice kloboukaté, lupenaté, čirůvkovitého vzhledu. Klobouk suchý a lysý, masitý. Lupeny vykrojené, zoubkem přirostlé, někdy krátce sbíhavé. Třeň středový. Výtrusný prach bílý až nažloutlý. Výtrusy amyloidní a jemně bradavčité. Výskyt saprotrofně na zbytcích dřeva v lese i mimo les.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 147.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 373.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 436, 437.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 206.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 178.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 102.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 64.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 168.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 162.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 63, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 71.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 163.
Naměřeny výtrusy 14.10.2008 7,7-9,8 x 4,9-5,6 µm.
Naměřeny výtrusy 21.10.2009 9,4-9,8 x 4,9-6 µm.

Mezi tím, co jsme s Jirkou fotili, tak nám Láďa hledal něco dalšího k focení. O tom ale až příště.

Spálenka skořepatá 23.4.2012

14. listopadu 2012 v 16:23 | muchomurka modrá |  Čeleď_Xylariaceae
Vážení přátelé, dne 23.4.2012 jsem se po těžké nemoci a dlouhé době vydal s přáteli na delší tůru. Ráno v 8 hod za chladného a mlhavého počasí jsem vyrazili já, Jirka Kovač, a Laďa Průša do Červeného Kostelce k 9. křížům.


Odtud jsme šli na Rtyňské končiny, kde nám přítel Průša vyhrožoval závojenkou krkavčí. Bohužel, závojenka to byla ale jarní. Protože se počasí lepšilo a udělalo se tepleji, tak jsme pokračovali na Havlovické Podhradí. Na začátku lesní cesty, ještě na Rtyňských Končinách, jsem nejdříve nafotil na jednom velkém pařezu po listnáči nejedlou spálenku skořepatou.

Spálenka skořepatá

Kretzschmania deusta (Hoffm.) P.M.D. Martin 1970


Další český název Dřevomor kořenový.
Slovenský název: Uhliarik pálený.
Synonyma: Discosphaera deusta (Hoffm.) Dumort. 1822, Hypoxylon deustum Hoffm. : Fr.) Grev. 1828, Hypoxylon magnosporum Lloyd 1921, Hypoxylon ustulatum Bull. 1791, Nemania deusta (Hoffm.) Gray 1821, Nemania maxima (Weber) House 1925, Sphaeria albodeusta Wahlenb. 1826, Sphaeria deusta Hoffm. 1787, Sphaeria deusta Schumach. 1803, Sphaeria maxima Weber 1778, Sphaeria maxima Bolton 1792, Sphaeria versipellis Tode 1791, Stromatosphaeria deusta (Hoffm.) Grev. 1824, Ustulina deusta (Hoffm.) Lind 1913, Ustulina maxima (Weber) Wettst. 1885, Ustulina vulgaris Tul. & C. Tul. 1863.

Plodnice nepravidelně korovitá, pevně přisedlá, 0,5 -15 cm široká, 0,2-1 cm tlustá, za mlada moučně ojíněná, barvy světle modrošedé s bílou růstovou zónou. Později tmavě šedá až černá s roztroušenými papilami. Ve stáří celé stroma tvrdne v plochou zprohýbanou placku.
Dužnina Na řezu můžeme vidět ve vrstvě stromy dutinky a při povrchu plodnice, ve kterých jsou baňkovitá vřecka s výtrusy.
Výtrusný prach černý. Výtrusy jsou tmavě hnědé až černé, hladké, úzce elipsovité až vřetenovité, strany nestejnostranného, ​​hroty akutní, s podélnou rýhou, která je někdy nejasné, 26-40 x 6-13 um.
Výskyt březen až listopad na úpatí a hlavních kořenech listnatých stromů. Zejména buků a lip. Můžeme ji nalézt též saprofyticky i na pařezech.
Nejedlá
Zajímavosti: způsobuje bílou hnilobu s černými liniemi, tvrdá, ale na lomu křehká, s lasturnatým lomem, hniloba může probíhat skrytě, bez přítomnosti plodnic, dosahuje max. výšky 2 až 3 m, v přestárlých porostech i výše. Hniloba začíná na bázi stromů, většinou v místě mechanického poškození a zde je nejintenzivnější, s tím souvisí riziko narušení statiky stromu. Patří mezi endofyty. Je to jeden z nejdůležitějších parazitů mezi listnáči, které dokáže dosti rychle zničit..

Literatura : Internetové stránky 2012 http://www.mycobank.org/Biolomics.aspx?Table=Mycobank&MycoBankNr_=316081
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 333.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 24
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 101.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 248.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 13
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 82.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 158, 173.
Mykologický sborník č. 1-2, 3-5, 8-10 1970 str. 23, 24.

Po nafocení jsme pokračovali dále, ale o tom již v příštím článku.



Další fota z vycházky 22.4.2012

9. listopadu 2012 v 22:09 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice
Cestou do lesoparku jsem potkával další chorošovité houby.
V lesoparku to již bylo lepší. Hned z kraje jsem nafotil moje oblíbené kalichovky zvonečkové,


které jsou nejedlé ale hezké. Článek o těchto kalichovkách je na tomto blogu uveden 30.dubnu 2011.
Po té jsem se vydal na místečko, kde každý rok najdu pár ucháčů obrovských. Můj nos mě nezklamal. Bylo zde kolem 50 ucháčů. Nejdříve jsem udělal pár snímků

a pak jsem jich asi 30 sebral domů. Článek o ucháči obecném je na tomto blogu uveřejněn 10 května 2011. Cekem jsem určil 8 druhů hub. Cestou se mi vybil telefón a tak jsem se ani na pivču nemohl stavit, aby o mně neměli doma strach. Počasí nic moc.

Byl jsem řádně uthán když jsem po 17 hodině dorazil domů. Rodinku jsem dosti překvapil. Bylo to první větší množství hub, které jsem tento rok přinesl na konzumentaci. Žena je očistila a připravila na vaření. Z části udělala drškovku a další udělala s bramboráčkami. Jinak jsem byl s vycházkou spokojen.

Prvosenka vyšší 22.4.2012

5. listopadu 2012 v 17:21 | muchomurka modrá |  Květiny
Vážení přátelé dne 22.4.2011 jsem pravil mé ženě, že půjdu dnes sám do parku a lesoparku v Trutnově a přinesu ji pár hub. Bylo docela slušné počasí


a tak jsem ve 14 hodin vyrazil. V parku žádné houby nebyly a tak jsem nafotil akorát prvosenku vyšší.

Prvosenka vyšší
Primula elatior

Slovensky: Prvosienka vyššia.
Synonyma: Primula montana, Primula brachycalix.
Čeleď: Primulaceae - prvosenkovité

Bylina je vytrvalá, až 30 cm vysoká.
Podzemek je hnědý, válcovitý.
Listy v přízemní růžici jsou měkké, svrasklé, až 25 cm dlouhé, podvinuté, čepel vejčitá, k bázi zúžená, zubatá, na rubu chlupatá až téměř lysá, na líci pýřitá až téměř lysá, řapík křídlatý.
Stonek až 30 cm vysoký, bezlistý, chlupatý, okolík převislý. Kalich válcovitý, hranatý, ke korunní trubce téměř přitisklý.
Květy 5-20 slabě vonných květů v jednostranném okolíku, slabě vonné, sýrově žluté, na bázi s oranžovou skvrnou, lem mělce nálevkovitý až plochý, květní trubka je 2 x delší než kalich, který přiléhá ke koruně, je hranatý a do poloviny vykrojený v pět zubů Hrany kalicha jsou zelené. Kvete v III až V.
Plod je podlouhlá tobolka, která je delší než kalich, semena rzšiřují mravenci a vítr.
Výskyt Dubohabřiny, louky, bučiny, horské louky, vysokostébelné trávníky, preferuje půdy vlhké, mírně kyselé až neutrální. V ČR lokálně hojná od nížin do horských oblastí (max. asi 1350 m n.m.), někde však vzácná nebo zcela chybí.
Zajímavosti: Primula zahrnuje asi 500 druhů, které rostou na severní polokouli. Obsahuje saponiny (z nichž zejména asi 5% kyseliny primulové, obsah saponinů v květech je asi 2%, v oddenku okolo 10%), glykosidy (primverosid, primulaverosid), silice, flavonoidy, vitamin C, kyselinu křemičitou a sacharidy.
Sbírá se květ i s kalichem, tj. celé okolíky (Flos primulae) nebo oddenek i s kořenem (Radix primulae), zřídka i list (Folium primulae). Květ se sbírá v době květu (duben, květen), oddenek brzy na jaře ještě před začátkem vegetace nebo na podzim (v těchto obdobích obsahuje nejvyšší množství saponinů). Obě drogy se suší za teplot nepřesahujících 35 až 40 °C.
Droga uvolňuje hleny, zlepšuje vykašlávání, působí mírně močopudně, tlumí záněty, přispívá k rozpadu močových kaménků a celkově uklidňuje.
Podává se obvykle ve formě nálevu (10 g květů na 2 šálky vody 1x denně, je-li drogou kořen, pak jeho množství poněkud snížit) a to zejména při nemocích dýchacích orgánů, plic, ledvinových zánětech apod. Zevně se v některých případech osvědčily obklady z koncentrovanějšího odvaru na odstraňování podlitin (40 g kořene na ¼ l vody) nebo proti dně, revmatismu, závratím či migréně (10 g celé rostliny, tj. kořen, listy i květ na 1 l vody).
Stejně jako prvosenky vyšší lze použít i velmi podobné prvosenky jarní (Primula veris), jejíž účinky jsou i výraznější.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.

Literatura : Internetové stránky 2012. http://botanika.wendys.cz/kytky/K184.php Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 136.
Příručný atlas liečivých rastlín autoři Jaroslav Kresánek a Dionýz Dugas 1985 str. 183.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 138.
Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str. 190.

Po nafocení prvosenky a zjištění že už v parku nic nenafotím jsem se vydal do lesoparku. O tom ale až příště.Mrkající

Kresbovka kapradinová 20.4.2012

3. listopadu 2012 v 15:50 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physalacriaceae
Pokračování vycházky na Poříčský hřbet dn 20.4.2012
Z těch co jsem ještě letos neviděl mi přibude v seznamu černorosol bukový klanolístka obecná. Na vrcholu kopce jsem si nafotil kresbovku kapradinovou.


Kresbovka kapradinová

Rhopographus filicinus(Fr.) Nitschke ex Fuckel 1870


Synonyma: Dothidea filicina (Fr.) Sacc., Polystigma filicinum(Fr.) Link 1833, Rhopographus filicinus (Sowerby) Nitschke, Rhopographus filicinus f. macrospora A.L. Sm. 1909, Rhopographus pteridis (Sowerby) G. Winter 1886, Sphaeria filicina Fr. 1823, Sphaeria pteridis Sowerby 1803)

Plodnice tvoří stromata ve tvaru puchýřků rostoucí z pod pokožky stonku. Délka až 0,3 - 05 cm, šířka 0,2-0,3 cm. Barvu mají černou.
Výtrusný prach - výtrusy rohlíkovitého tvaru s 3-5 příčnými příčkami, barvy hnědé velikosti 27-35 x 7-8 um.
Výskyt leden až prosinec na lodyhách kapradin. Upřednostňují z kapradin hasivku orličí Pteridium aquilinum.
Nejedlá.
Zajímavosti: Stromata jsou vždy po délce stonku kapradiny, nikdy nejsou napříč.
Základní znaky rodu Rhopographus - kresbovka: Taxonomie: Čeleď Phaeosphaeriaceae, Řád Pleosporales, Třída Dothideomycetes, pododdělenípezizomycotina oddělení Ascomycota, ríše Fungi.
Plodnici tvoří stromata, která jsou umístěna pod pokožkou hostitele, barvy jsou černé a obsahují vřecka s hnědými výtrusy s mnoha přepážkami.
Výskyt na odumřelých lodyhách bylin.
Literatura : Internetové stránky 2008 http://www.ascomycete.org/Portals/0/PDF/Priou003.pdf .
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.161.

Potom jsme se vydali k domovu. Cestou jsem potkal ještě kalorku kopřivovou a to bylo vše. Kolem 17 hodiny jsme dorazili k řece Úpě a Kettka se šla po té dlouhé procházce osvěžit. Tak jsem ji smačknul též.


To, že bylo hezké počasí dokazuje i to, že při přecházení lávky jsem si v řece Úpě všiml rybáře, který tam asi muškařil. Tak to je znamení, že je jaro tady.



Domů jsme přišli řádně utahaní po 17 hodině. Za vycházku jsem určil 17 druhů hub a byli jsme všichni s vycházkou spokojeni.