Leden 2013

Lesklokorka lesklá 16.6.2012

28. ledna 2013 v 13:43 | muchomurka modrá |  Čeleď Ganodermataceae

Dne16.6.2012 jsme byli s naším spolkem v Úpici odemykat les. Tentokrát jsme šli z Červeného Kostelce od 9 křížů do Batňovic. Ráno jsem za pěkného počasí vyrazil v 7,30 hodin na autobus.

V 9 hodin jsem byl na místě. Sešlo se nás 17 houbařů včetně 2 dětí. Byli zde přátelé z Trutnova a Broumova.

Jako první houbičku, kterou jsem fotil byla hned za hospodou lesklokorka lesklá.

Lesklokorka lesklá

Ganoderma lucidum (Curtis) P. Karst. 1881

Další český název: Lesklopórka lesklá
Slovenský nátev:Lesklokôrovka obyčajná
Synonyma:Agarico-igniarium trulla Paulet, 1793, Agaricus lignosus Lam. 1783, Agaricus pseudoboletus Jacq. 1778, Boletus castaneus Weber 1787, Boletus crustatus J.J. Planer 1788, Boletus dimidiatus Thunb. 1784, Boletus flabelliformis Leyss. 1761, Boletus laccatus Timm 1788, Boletus lucidus Curtis 1781, Boletus rugosus Jacq. 1774, Boletus verniceus Brot. 1804, Boletus vernicosus Bergeret 1783, Fomes japonicus (Fr.) Sacc. 1888, Fomes lucidus (Curtis) Cooke 1851, Ganoderma applanatum f. laccatum (Kalchbr. & Wettst.) Golovin 1956, Ganoderma japonicum (Fr.) Sawada 1931, Ganoderma mongolicum Pilát 1940, Ganoderma nitens Lázaro Ibiza 1916, Ganoderma ostreatum Lázaro Ibiza 1916, Ganoderma pseudoboletus (Jacq.) Murrill 1902, Grifola lucida (Curtis) Gray 1821, Phaeoporus lucidus (Curtis) J. Schröt. 1888, Placodes lucidus (Curtis) Quél. 1888, Polyporus japonicus Fr. 1838, Polyporus laccatus (Timm) Pers. 1825, Polyporus lucidus (Curtis) Fr. 1821, Scindalma japonicum (Fr.) Kuntze 1898, Ganoderma lucidum (Leys. ex Fr.) Karst., Ganodermaapplanatum var. laccatum (Kalchbr. & Wettst.) Rea

Plodnice jednoletá, vějířovitá či ledvinovitá, výstředná. A celá lesklá.
Klobouk 3 - 30 cm v průměru, 1,5 - 3 cmtlustý, škeblovitý, ledvinovitý až kruhovitý nebo oválný, hladký, lesklý, jako nalakovaný, hrbolatý, svrchu pásovaný, barvy za mlada špinavě žlutavé až žluté, později červenohnědé, kaštanově hnědé až purpurově černé. Okraj je víceméně ostrý a relativně měkký, lemovaný bělavě,žlutavě až hnědočerveně.
Rourky jsou 0,5-3 cm dlouhé, barvy smetanové až žlutavé, okrové až okrově hnědé, zakončené drobnými okrouhlými v mládí bělavými až krémovými, později hnědavými póry.
Třeň je boční, někdy i středový, 3 - 25 cm dlouhý, 1 - 3 cm tlustý, většinou postranní, válcovitý a většinou nerovný, článkovaný, výraznělesklý, tvrdý, hladký, barvy červenohnědé, tmavohnědé až purpurově černé.
Dužnina je vláknitá, korkovitě tuhá, na lomu plsťovitá, zpočátku bělavá, později se barví do hněda. Vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je hnědý, výtrusy jsou vejčité, hnědé, na vrcholu sploštělé, velikosti 7-13 x 6-8 µm. Jejich stěna se skládá ze dvou vrstev, tímto jsou pozoruhodné.
Výskyt Květen až říjen ve vysokých doubravách, kde je hlinitá a písčitá půda, na pařezech a bázi listnáčů v lesích, parcích, zahradách. Upřednostňuje především duby a nevápenatou půdu a teplomilnou květenu. Najdeme ji i na bází jiných listnáčů jako jsou ořešáky, platany, topoly atd.
Nejedlá.
Možnost záměny: Lesklokorka Pfeifferova Ganoderma pfeifferi, u které se však při rýpnutí nožem odlamují šupinky laku a při přiložení hořící zápalky se nám ukáže tavící se pryskyřice. Je nejedlá.
Zajímavosti: Upozorní na sebe krásným leskem. Na povrchu klobouku má tenkou kůrku. Způsobuje bílou hnilobu dřeva. V čínské kultuře se její stylizované motivy Reishi neboli Ling Chi (což je název lesklokorky lesklé) objevují na reliéfech v Zakázaném městě v Pekingu. Tyto motivy se stále používají u čínských ale i japonských sošek, obrazů ale i hedvábných oděvů a tapisérií. Toaistická medicína ji využívá jako důležitou rostlinu při výrobě posilujících léků. Byl posvěcena čínským císařem. Dokonce je zobrazena i na známkách čínského císařství v 19 stol., což činí filatelii jako jeden z nejstarších oborů. V současném lékařství je ji věnována pozornost pro její protirakovinné účinky.

Základní znaky rodu Ganoderma - lesklokorka: Taxonomie: Čeleď Ganodermataceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou jednoleté, nebo víceleté, přisedlé, kloboukaté, mající krustový povrch. Póry jsou drobné, dužnina tuhá, barvy bílé nebo hnědé. Výtrusný prach rezavě hnědý až hnědý. Výskyt parazitický nebo saprotrofní na listnáčích i jehličnanech, kde ve dřevu působí bílou hnilobu.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 267.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 187, 188.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 276, 278.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 105.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 9, 27, 133.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 90.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 73.

Po nafocení lesklokorky lesklé, dorazil Honzík z kroužku HK, ale o tom až příště.

Dlouhošíjka znamenaná 6.6.2012

23. ledna 2013 v 14:50 | muchomurka modrá |  Hmyz
Po nafocení štítonoše a nalezení zbytku party nakonec jsme pokračovali v cestě. Určovali jsme postupně těch 13 druhů hub a potom jsme si poblíž Panské cesty dali svačinku. Když jsme se dostali na panskou cestu, tak jsme šli zpátky k Odolovu. Zde se mi povedlo nafotit dlouhošíjku znamenanou, která se mi moc nepovedla.

Dlouhošíjka znamenaná

Phaeostigma notata Fabricius, 1781

Slovenský název: Dlhokrčka.
Synonymum Raphidia notata F.
Čeleď Raphidiidae - dlouhošíjkovití

Popis: Délka těla je 1,3-1,5 cm, rozpětí křídel kolem 20 mm.
Tělo tmavě štíhlé tělo s krkem-jako prodloužený přední hrudi. Na některých místech zón těla mají charakteristické žluté postranní proužky
Křídla jsou transparentní, bohatě žilnatý a jsou složena v klidu na střeše tvaru těla
Samice má velmi flexibilní ovipositor.
Výskyt:Listnaté a smíšené lesy, lesní okraje, paseky.
Vývoj:Po páření samička klade vajíčka po skupinách pod trouchnivějící kůru stromů. Larvy se v Česku líhnou v červnu. Ze začátku jsou velmi drobné a dospívají až po 3-4 svlékáních. Přezimují v larválním stádiu pod kůrou v nehybném stavu. Na jaře se po několika dalších svlékáních přemění na kuklu. Po 2-3 týdnech se z kukly vyvine dospělec.
Výživa jako predátoři, převážně lesní hmyz a jejich larvy.
Zajímavosti: Dokáží bleskurychle vymrštit hlavu směrem k oběti, kterou jsou mšice, ale i poraněný či mrtvý hmyz.
Dospělé dlouhošíjky žijí nejčastěji na okrajích lesů v keřích a podrostu. Larvy žijí pod kůrou starých stromů. Neradi létají, ale jsou dobří běžci.

Literatura : Internetové stránky 2013. http://www.insektenbox.de/sonsti/kamfli.htm

Asi ve 13,30 hod odpoledne jsme z Odolova odjížděli do Svatoňovic, kde nás Marcelka zavezla až k restauraci Salamandr. Sama jela domů a my si zde dali oběd pivčo. Kolem druhé odpolední Marcelka pro nás přijela k restauraci, když mezi tím Láďa odjel do Úpice autobusem, naložila mně a Jirku a odvezla nás do Trutnova, kam jsme dorazili ve 14,30 hod. Bylo zase pošmourno a zima.


Moc jsme za to byli Marcelce vděčni. Vycházka se nám líbila, i když jsme určili pouze 13 druhů hub, ale okoukli jsme novou lokalitku, kam letos začneme též jezdit na houby.





'Stítonoš zelený 6.6.2012

19. ledna 2013 v 18:51 | muchomurka modrá |  Brouci

Vážení, dnes 6.6.2012 za pěkného ale chladného počasí jsem opět v 8,40 hod vyrazil vlakem, tentokrát s přítelem Jirkou Kovačem, do Malých Svatoňovic.


Zde nás čekala přítelkyně Marcelka s přítelem Průšou. Přistoupili jsme k Marcelce do auta a ta s námi uháněla do Odolova. Zde jsme nechali auto a vyrazili po zelené značce kolem bunkrů směrem na Švedský vrch. Cestou jsme obdivovali jsme renonomované bunkry a krásne araukarity, kterých je v těchto horách bezpočet. Na jedné křižovatce Marcelka objevila pěkného štítonoše zeleného, jež se zabýval činností udržení rodu a tak jsem si jej vyfotil. Než došlo k focení tak samec vzal roha. Já jsem však samičkou nepohrdl



Štítonoš zelený

Cassida viridis Linnaeus, 1758

Slovenské jméno: štítnatec zelený
Synonyma:Cassida equestrisFabricius, 1787ID: 730724
Autor: Francesco Vitali
Založeno: 29.06.2008 21:42:59 - Uživatel Francesco Vitali
, Cassida flaviceps Marseul, 1878ID: 730723
Autor: Francesco Vitali
Založeno: 29.06.2008 21:42:59 - Uživatel Francesco Vitali
Odontionycha viridis
Čeleď: Chrysomelidae - mandelinkovití

Popis brouk velikosti 0,7 - 1cm, trávově zelené barvy.Tvarem je to zvláštní ale běžný brouk rozšířená hruď kryje prakticky celou hlavu. Žije společně se svojí larvou především na hvězdnicovitých rostlinách, které okusuje.
Rozmnožování množí se vajíčky. Samička pozorně nanáší jednu vrstvu slizu za druhou. Sliz na vzduchu rychle tuhne a tvoří ochranu vajíčka. Výsledkem je pouzdro pevné a vodě odolné, přitom velmi vzdušné. Matka na závěr na pouzdro nanese i trochu trusu. Po zaschnutí bude výborně maskovat tento dokonalý útvar. Po pár dnech se z těchto kokonů líhlnou malé larvičky Cassida cf. viridis.. Jsou velmi drobné a ihned po narození se snažily krýt. Zatím neměly dost stavebního materiálu. Ono toho totiž na listu, kromě listu samotného, moc nenajdete. Proto se honem pustily do konzumace. U Štítonoší larvičky nepřijde nic nazmar. Co nestráví - stává se stavebním materiálem pro přenosný úkryt. Trus je ihned použit a upevněn na dlouhé výrůstky na zadečku larvy (urogomphi). Ty výrůstky nemají žádné háčky, tak snad jsou exkrementy jen přilepeny nějakým slizovitým lepidlem. Černý trus na výběžcích v blízkosti análního otvoru jí slouží k ochraně.
Výskyt Tento druh je rozšířený v nížinách po celém území naší republiky. Upřednostňuje mokřiny a vlhká místa.
Zajímavosti Štítonoš je symbolickým broukem i svými vlastnostmi. Je nenápadný a přitom úhledný a pěkný. Je to taková česká mandelinka.
Naši brouci autoři J, Mařan a F. Procházka1963 str. 368.
Než jsem si stačil nafotit štítonoše tak se mi celý spolek ztratil, a protože to byla nová lokalita, kterou jsme měli prozkoumat, tak mi bylo všelijak. Mapu měl u sebe přítel Průša. Ale o pokračování této vycházky příště.










Polnička tuhá 31.5.2012

15. ledna 2013 v 20:48 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae
Pokračování vycházky z 31.5.2012.
Po nafocení prstnatce pleťového jsem asi o 30 m dále objevil polničku tuhou, kterou jsem též zblejsknu.



Polnička tuhá
Agrocybe dura(Bolton) Singer 1936

Další český název: Šupinovka ranná tuhá, Polnička tvrdá
Slovenský název: Poľnička tvrdá
Synonyma: Agaricus durus Bolton 1789, Pholiota dura (Bolton) Quél. 1871, Togaria dura (Bolton) W.G. Sm.1908, Agrocybe molesta (Lasch) Singer 1978, Agaricus molestusLasch 1828, , Pholiota dura var. xanthophylla Bres. 1892, Agaricus dura var. xanthophylla (Bres.) P.D. Orton 1960, Agrocybe molesta var. xanthophylla (Bres.) Bon & Courtec. 1987

Klobouk 3-10 cm v průměru, v mládí vejčitý, později polokulovitý až bochníkovitý, ve stáří plochý, za sucha často na středu rozpraskaný, nehygrofánní, někdy na temeni sotva znatelný hrbolek, lysý, tvrdě masitý, hladký, za vlhka trochu slizký. Okraj v mládí podvinutý, později sklopený, často se zbytky závoje. Barvy krémově až bělavě hnědé, hlavně uprostřed..
Lupeny v mládí zakryté blanitou plachtičkou, husté 0,5-0,8 cm vysoké, u třeně břichatě vypouklé, k okraji se zužující. Vroubkem připojené, na ostří jemně vroubkované a vločkaté. Barvu mají bělavou, posléze šedofialové, později hnědé.
Prsten bílý blanitý, dosti tlustý, vločkatý později mizící.
Třeň 5-9 cm vysoký, 0,5-1,5 cm tlustý, válcovitý, trochu kyjovitě rozšířený, pevný, často zprohýbaný, brzy dutý, jemně vláknitě šupinkatý až hedvábitě rýžkovaný.Barvy slonovinově bílé, později světle okrově nažloutlé, v dolní části někdy nahnědlé. Z báze vyrůstá mycelium připomínající kořínky.
Dužnina bílá a tvrdá, nad lupeny s tmavší linkou, vůně nepříjemná, neurčitelná, chuť mírně nahořklá.
Výtrusný prach špinavě, trochu narezavěle hnědý. Výtrusy jsou s klíčním pórem mandlovitého tvaru, hladké, barvy žlutohnědé, velikosti 10-13 x 6-8 µm.
Výskyt květen až listopad, v lesích, mimo les na polích, pastvinách, loukách, zahradách a parcích. Upřednostňuje vápencový a opukový podklad, zbytky dřeva a piliny.
Jedlá.
Možnost záměny: Polnička ranná Agrocybe praecoxmá slabě moučnou vůni a měkčí dužninu, je jedlá, Polnička drobná Agrocybesphaleromorpha - jedlá. Křehutka Candolleova Psathyrella candolleana (Fr.) Maire 1913 která není hořké a je nasákavá s tenkým kloboukem. Je jedlá
Zajímavosti: Rozkládá humus. Pro mírně nahořklou chuť a nepříjemný zápach nedobrá. Je to saprofyt.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 19, 101.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 279
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 239.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 266.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 243.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 153.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 116
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 227.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 206.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 182.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.356.

Odtud jsme se vraceli zpět na Odolov. Akorát jsme zjistili, že zde bude dosi borůvek.
Z hub stojí za zmínku ještě opěnka mnělivá a muchomůrka šedivka, která už taky vyrazila. Nahoru jsme vylezli zcela zničeni a jelikož autobus jel až po 14 hodině tak jsme byli rádi, že hospůdka u Lotranda byla otevřena. Dali jsme si1 pivčo a hurá domů. Počasí se nakonec vydařilo
a vycházka se nám líbila i když jsme určili pouze 9 druhů hub. Domů jsem dorazil v 15,45 hod řádně znaven.


Prstnatec pleťový 31,5,2012

10. ledna 2013 v 15:54 | muchomurka modrá |  Květiny

Přátelé, dne 31.5.2012 jsem byl s přítelem Průšou se podívat opět na Jestřebích horách. Houby jako tady všude v okolí nebyly. Vyrazil jsem v 8,30 za zamračeného a občas deštivého počasí

vlakem do Malých Svatoňovic, kde na mne čekal přítel Láďa. Odtud jsme autobusem jeli do Odolova. Již cestou

začalo trochu pršet. Jen jsme v Odolově vystoupili, tak přestalo a celou dobu bylo bez deště a dokonce i vysvitlo sluníčko. Na hřebenech nic nebylo, až cestou na Kuprovku v potůčku byly vodničky potoční. Tak jsem si udělal jeden snímek.

Popis vodničky potoční je v článku 21.8.2011 na tomto blogu.
Pak už jsme uháněli na Kuprovku podívat se jestli kvetou vstavače. Což se zadařilo a fotil jsem. Byl tu Dactylorhiza incarnata subsp incarnata - prstnatec pleťový.



Prstnatec pleťový

Dactylorhiza incarnata (L.) Soó

Slovensky: Vstavačovec strmolistý
Synonyma: Orchis incarnataL., Orchis strictifolia Opitz, Dactylorhiza strictifolia (Opitz) Rauschert
Čeleď: Vstavačovité Orchidaceae
Popis rostliny: je vytrvalá, 20 až 100 cm vysoká bylina s hlízami dělenými na podlouhlé až vřetenovité části. Rostlina kvete od května do srpna.
Stonek je přímý, poměrně hrubý, dutý, slabě rýhovaný, smáčknutý, celý listnatý, na bázi šupinatý, nahoře fialový.
Listy podlouhle kopinaté, světle zelené, neskvrnité, nejširší u báze, s lodyhou skoro souběžné, na konci kápovité.
Květenství je klas zpočátku podlouhlý, později až 15 cm dlouhý, válcovitý, hustý.
Květy vykvétají ve velkém počtu, jsou masově nebo světle červené, jen zřídka slámově žluté. Listeny jsou kopisťovité, síťově žilkované, zelené nebo nafialovělé, stejně dlouhé nebo delší než květy. Okvětní lístky jsou 2 odstávající a 3 skloněné k sobě, volné, vejčitě kopisťovité, se třemi žilkami, vnitřní je kratší. Pysk je plochý, 0,5 - 0,8 cm dlouhý, obráceně vejčitý, nedělený, s tečkami a kresbou uvázaného motýlka, vroubkovaný, světle červený, tmavě tečkovaný nebo čárkovitý, v ústí jemně bradavičnatý. Ostruha je vodorovná nebo ohnutá, tupá nebo vykrojená, o něco kratší než semeník
Plod je tobolka
Výskyt: U nás se vyskytuje v Polabí, Podkrkonoší, Českém ráji, na jižní Moravě. Vyžaduje mokré a rašelinové louky nebo paseky, na živiny bohatou, silně humózní, mírně až středně kyselou, těžší půdu.
Zajímavosti: U nás je chráněný
. Ostruha květů neobsahuje nektar, nýbrž pletivo bohaté na cukry.

.
Literatura : Internetové stránky 2012. http://abecedazahrady.dama.cz/katalog-rostlin/prstnatec-pletovy
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 282.

Pokračování této vycházky v příštím článku



Skokan hnědý 21.5.2012

4. ledna 2013 v 15:34 | muchomurka modrá |  Žáby

Pokračování vycházky z 21.5.2012.

Cestou jsme sledovali, jak kvetou borůvky a brusinky. Minulý rok tam byly po těch květnových mrazech jen rezaté pláně borůvčí. Letos to začalo pomalu obrůstat listím, no borůvek tam bude poskrovnu.Zato brusinky kvetou jako divé. Pokračovali jsme mravencovou cestou lesem. Jsou tam mraveniště i přes metr vysoká. Mezi tím jsme se stačili nasvačit a pak už vedli naše kroky k místu, kde jsou stále čapulky. Tato lokalita nás nezklamala. Čapulky tam pěkně raší. Vybral jsem si trochu větší a nafotil je.
Popis čapulek najdete uveden 6.2.2010
Náhle se tam objevil skokan štíhlý, tak jsem jej smáčknul taky.

Skokan hnědý

Rana temporaria Linnaeus, 1758
Slovenský název: skokan hnedý
Synonyma: Rana aragonensis Planca Soler, Rodriguez Vieites and Suarez Martinez, 1995, Rana honnorati Héron-Royer, 1881, Rana muta Laurenti, 1768 Rana platyrrhinus Steenstrup, 1847
Čeleď: Skokanovití - Ranidae
Popis: Skokani hnědí mohou dorůst délky těla 10 cm, zřídka i více. Zbarvení je dosti proměnlivé, obecně se však pohybuje v odstínech hnědé barvy. Pokožku má hladkou a vlhkou, Nápadný je i tmavou spánkovou skvrnou.
Hřbet bývají nepravidelné skvrny
Nohy: Zadní nohy jsou silně vyvinuty, pokryty tmavšími pruhy a umožňují skoky o délce až 1 m a také velmi dobré plavání a potápění.
Potrava: Živí mu různý hmyz, pavouci, žížaly, slimáci či drobní korýši.
Rozmnožování probíhá časně na jaře, hned po probuzení žab ze zimní strnulosti. Pokud žáby
přezimovaly na dně vodní nádrže, většinou se ve stejné nádrži i množí. Samci se ozývají mručivým : vrrru - vrrru - vrrru… Snůška má podobu rosolovitého chuchvalce plovoucího při hladině a obsahuje obvykle 1000 až 2500 vajíčekale velké samice s dobrou kondicí mohou naklást až 4000 vajíček. Ve vajíčkách je tmavý pól (směřující vzhůru) a světlý pól (směřující dolů). Pulci se líhnou za 3 až 4 týdny, k proměně v malé žabky potřebují asi 2 až 3 měsíce. Pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce života.
Výskyt do nadmořské výšky asi 2500 m. Na prostředí nemají zvláštní nároky, pouze nesmí být příliš suché. Nejvhodnější jsou vlhké nížiny. Upřednostňuje stinná místa.
Zajímavosti: Koncem října či začátkem listopadu vyhledávají skokani zimoviště. Zimují buď na dně menších vodních nádrží (avšak s hloubkou minimálně 50 cm) nebo v mrazu prostých úkrytech v zemi. Probouzejí se časně na jaře, už když začíná odtávat led. Zimní strnulost trvá asi 4 měsíce a tráví ji v bahně. Většinu času tráví jako samotářna stinných místech na souši.

Literatura : Internetové stránky 2013.http://cs.wikipedia.org/wiki/Skokan_hn%C4%9Bd%C3%BD
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str.366.

Z lesa jsme se dostali ve 13hodin, určili jsme 6 druhů hub, a šli rovnou do hospůdky Barevná Dřevěnka. Zde jsme si dali menu za 55kč. Byla to polévka z játrových knedlíčků a knedlo vepřo zelo. To jsme zapily pivem a ve 13,55 hod jsme uháněli autobusem ke Trutnovu. Domů jsem přišel ve 14,45. Byla to nádherná procházka, počasí nám přálo
i když krom čapulek jiné houbičky nebyly.











Sedmikvítek evropský 21.5.2012

2. ledna 2013 v 14:37 | muchomurka modrá |  Květiny
Dne 21.5.2012 pro změnu, protože bylo nádherné počasí,

jsme s Přítelem Láďou vyrazili ráno v 9 hod. do Kocbeří a tam do lesa Království. Chtěl jsem vědět, jestli jsou tam již čapulky a hřiby kováři. To první mně nezklamalo, to druhé bylo plonkové. Nejdříve jsem si hned z kraje nafotil sedmikvítek evropský.


Sedmikvítek evropský

Trientalis europaea L.

Slovenské jméno: sedmokvietok európsky

Synonymum: Trientalis alsineflora Pohl
Čeleď: Primulaceae Vent.

Popis: Vytrvalá bylina, 5-25 cm vysoká, lodyha přímá, lysá, jednoduchá.
Oddenek je nitkovitý, bílý s četnými podzemními výběžky, které jsou na konci hlízovitě ztlustlé.
Lodyha je jedna nerozvětvená přímá, lysá nebo nahoře žlaznatě pýřitá.
Listy jsou jednoduché, celistvé, střední a dolní přisedlé, střídavé, obvejčité nebo eliptické, horní listeny krátce řapíkaté, obvejčitě kopinaté, špičatě jemně zubaté, lysé, přeslenitě nahloučené.
Květy jsou v počtu 1-4 na tenkých často červeně naběhlých stopkách. Koruna je široce nálevkovitá až plochá, se skládá z korunní lístky v počtu 7-9. Lístky jsou eliptické, špičaté, bílé, vzácně i narůžovělé. Kvete od května do července.
Plodem je kulatá, šedě ojíněná tobolka, která se otvírá většinou 7 chlopněmi
Semena drobná, vejcovitá
Výskyt. u nás se objevuje poměrně hojně v horských oblastech, do teplých krajů zasahuje jen ojediněle.
Roste v lesích a na rašelinných loukách, na půdách vlhkých a kyselých, ponejvíce v pásmu od hor do subalpínského stupně. Upřednostňuje mechy v horských kyselých smrčinách, a rašelinných horských pastvinách.
Záměna je možná u nekvetoucích rostlin za bažanku vytrvalou, ta však má tupě zubaté okraje listů.
Zajímavosti:
U nás je řazen mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost (C4a). Na Slovensku je sedmikvítek evropský z hlediska ohrožení zařazen k potenciálně zranitelným druhům (NT), chráněným druhem je ve Francii. Podle lidového léčitelství se oddenek dříve používal jako prostředek na dávení nebo projímadlo.

Literatura : Internetové stránky 2012. http://botany.cz/cs/trientalis-europaea/
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 88.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 38.
Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str. 230.

Bylo jich tam hodně a líbily se mi.Potom jsme pokračovali dále. ale o tom až v příštím článku.