Únor 2013

Lupina mnoholistá 7.6.2012

16. února 2013 v 22:58 | muchomurka modrá |  Květiny
Ještě vycházka ze 7.6.2012 na Poříčský hřbet.

Po nafocení kroužilky jsme pokračovali směrem k domovu. Ketty si to na lukách užívala. Honila hraboše. Když už jsme byli skoro u řeky, tak jsem uviděl pěkné lupiny mnoholisté. Líbily se mi a tak jsem to znovu rozbalil a zmáčkl spoušť

Lupina mnoholistá

Lupinus polyphyllus


Další české jméno: Vlčí bob mnoholistý.
Slovenské jméno: vlčí bôb.

Čeleď: Fabaceae - bobovité

Rostlina je statná bylina s hustě vzpřímenými hrozny 100 -120cm 15-60 cm. Boby se množí převážně semeny, nesnášejí přesazování.
Listy vytvářející mohutná trsy dlouze řapíkatých, dlanitě složených z deseti až patnáctičetných listů, které jsou4-15 cm dlouhé a přilehle chlupaté.
Lodyha je vzpřímené lodyhy jsou duté a nesou koncový, bohatě mnohokvětý hrozen.
Květy jsou motýlovité, barva květů je modrofialová, ojediněle se objevují i purpurové a bělokvěté.
Plody jsou černohnědé lusky 2,5-6 cm dlouhé, chlupaté s plochými vejčitými semeny.
Výskyt červen až srpen na svazích, lesních cestách, také podél dálnic stanoviště musí být slunné, půda zavlažovaná a jsou citlivé k nízkým teplotám.
Zajímavosti: Po pokosení rostliny rychle obrážejí a často koncem léta vykvétají podruhé. Původní druh vlčího bobu mnoholistého je nenáročná, značně vytrvalá, někdy až agresivně invazivní rostlina. Jako píce pto zvěř jsou vyšlechtěné rostliny. Lupina obsahuje zejména v semenech (ale nejen tam) chinolizidinové alkaloidy lupinidin (spartein), lupanin, lupinin a jiné, glykosid lupinid, albin, multiflorin, anagyrin a aminokyseliny (např. lathyrin). Lupinové alkaloidy silně poškozují jaterní tkáň a způsobují její nekrosu. Vedle toho dochází k těžkému poškození nervového systému, srdce a ledvin. Podle velikosti dávky působí přítomné alkaloidy buď dráždivě nebo tlumivě na centrální nervový systém. Otrava se projevuje sliněním, nevolností, zvracením, neklidem, křečemi, poruchami srdečního rytmu, potížemi s polykáním, v těžkých případech dochází k ochrnutí dýchacích orgánů a následné smrti za plného vědomí.

Literatura : Internetové stránky 2013. http://kvetiny.atlasrostlin.cz/vlci-bob-mnoholisty
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 316.

Protože však bylo pěkné počasí a určil jsem jen 7 druhů hub. Pak už jsme sešli k řece a Kettka si odběhla zaplavat.

a nechtělo se jí z vody.

Nalákal jsem ji slibem že půjdeme na pivčo. To mastila a byla v hospodě první. Dal jsem si jedno pivo a v 18 hodin jsem přišel domů.

Plán práce MK Úpice na rok 2013

14. února 2013 v 14:24 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice

ČESKÁ MYKOLOGICKÁ SPOLEČNOST PRAHA, ODBOČKA MYKOLOGICKÝ KLUB ÚPICE
SCHŮZKY MK BUDOU KONÁNY V KLUBU DŮCHODCŮ V ÚPICI VE DNECH:
úterý 8.1.2013 od 18:00 hodin úterý 4.6.2013 od 18:00 hodin

sobota 23.2.2013 od 15:00 hodin úterý 10.9.2013 od 18:00 hodin

úterý 9.4.2013 od 18:00 hodin úterý 12.11.2013 od 18:00 hodin

pátek 6.12.2013 od 17:00 hodin
VYCHÁZKY S ODBORNOU INSTRUKTÁŽÍ HUB:
JARNÍ - OTEVÍRÁNÍ LESA ČERVEN

LETNÍ SRPEN

PODZIMNÍ - UZAVÍRÁNÍ LESA ŘÍJEN

TERMÍNY VYCHÁZEK BUDOU UPŘESNĚNY DODATEČNĚ
15. VÝSTAVA HUB V ÚPICI:
25.9. 2013 A 26.9.2013 V PROSTORÁCH FOYERU MĚSTSKÉHO SÁLU

PŘÍPRAVA : ÚTERÝ 24.9.2013 OD 16:00 HODIN
PŘEDKOLO SOUTĚŽE "O NEJCHUTNĚJŠÍ HOUBY V OCTĚ"
PROBĚHNE NA PRAVIDELNÉ SCHŮZCE V LISTOPADU 2013
HOUBAŘSKÝ SILVESTR

PROBĚHNE NA PROSINCOVÉ
SCHŮZCE DNE 6.12.2013 OD 17:00 HODIN






Kroužilka běžná 7.6.2012

9. února 2013 v 16:43 | muchomurka modrá |  Hmyz
Pokračování vycházky ze dne 7.6.2012

Též na vrcholu byla jedna pošvatka obecná a jinak nic. Při cestě na louky se náhle v lese objevily dvě slečny na koních.

Kettka má z koní strach a tak to pádila po louce ani jsem ji nestačil. Pak si ale, když byla v uctivé vzdálenosti, sedla a koukala na ně.

Při cestě loukou k domovu jsem nafotil nějakého hmyzáka a byl bych rád, kdyby jste mi někdo napsal co je to zač. Předem Vám odborníkům děkuji.


Kroužilka běžná

Empis tessellata Fabricius, 1794



Slovenské jméno: Kroužilkabežná
Synonyma Euempis tessellata
Čeleď Empididae - kroužilkovití


Popis je to největší zástupce kroužilek s délkou 0,85-1,2 cm. Je zelenohnědě zbarvená, porostl chlupy, stehna má černá, křídla hnědá.

Potrava ačkoliv to živí nektarem je také dravec a loví jiný hmyz.

Výskyt duben až srpen navštěvuje živé ploty, lesní okraje, zahrady a keřovité stanovišť. Upřednostňuje maliník.

Možnost záměny kroužilka Euempis opaca, jež má červená stehna.

Zajímavosti . Jsou méně náchylné ke kanibalismu než loupeživých-mouchy Samec najde samičku tak musí před pářením přinést dárek ve formě mrtvého hmyzu.pokud jde o jeho vlastní bezpečnost při párování. . Samice se nemohou pářit se samci, kteří nepřinesou dárek.

Nafocen byl na okraji smíšeného lesa a sekané louky. Okraj byl všeho směs. Včetně malinčí, hlohu atd.

Po vyfocení tohoto hmyzu jsme pokračovali loukou směrem k domovu. Kettka různě dováděla.
Další pokračování bude příště.

Penízovka dubová 7.6.2012

6. února 2013 v 18:56 | muchomurka modrá |  Čeleď Marasmiaceae

Dnes 7.6.2012 mi to opět nedalo, jelikož bylo nádherné počasí,


vzal jsem Kettku a ve 14,15 hod jsem s ní vyrazil na Poříčský hřbet. Nejdříve u Kettky bylo koupání v řece, kde se vyžívala. Z vody jsme ji nemohli ani dostat.


a pak se šlo. Houby žádné nebyly až teprve u vrcholu se krčilo pár starých a červavých penízovek dubových. Přesto jsem je vyfotil.



Penízovka dubová

Gymnopus dryophilus(Bull..) Murr. 1916

Další české jméno: Penízovka vláhomilná, Penízovka hustolistá
Slovenské jméno:Peniazovka dubová.
Synonyma: Agaricus dryophilus Bull. 1790, Collybia aquosa var. dryophila (Bull.) Krieglst. 2000, Collybia dryophila (Bull.) Kumm. 1871, Collybia dryophila var. alvearis Cooke 1908, Collybia dryophila var. aurata Quél. 1886, Marasmius dryophilus (Bull.) P. Karst. 1889, Marasmius dryophilus var. alvearis (Cooke) Rea 1922, Marasmius dryophilus var. auratus (Quél.) Rea 1922, Omphalia dryophilus (Bull.) Gray 1821)

Klobouk 1 - 6 cm v průměru, v mládí polokulovitý, vyklenutý až plochý, ve středu slabě prohnutý , hladký, hygrofánní, holý. Za vlhka barvy oranžově hnědé, okrově hnědé, za sucha bleděokrový až bleděkrémový, na středu tmavší. Okraj prosvítavě rýhovaný a ve stáří vlnovitě zprohýbaný.
Lupeny úzce zoubkem připojené až téměř volné, velmi husté, úzké, dosti křehké, v mládí bělavé, později krémové.
Třeň 3 - 12 cm vysoký, 0,1 - 0,6 cm tlustý, válcovitý, hladký, pružný, bělavý, lysý, dutý, na bázi bíle plstnatý a někdy i mírně ztluštělý a kořenující, barvy na bázi okrově hnědé až červenohnědé.
Dužnina tenká, vodnatá, bílá, za vlhka až nahnědlá. Vůně příjemná, připomínající čerstvé dřevo, chuť nevýrazná.
Výtrusný prach bílý až krémový, výtrusy hladké, elipsoidní, bezbarvé, velikosti 4-6 x 2-3,2 µm.
Výskyt květen až listopad jednotlivě nebo ve skupinách na opadu a humusu v listnatých lesích, akátových lesících, dubohabrových lesích ne nevápenatých půdách, doubravy na písčitých půdách, v kyselých doubravách a druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách. Vzácněji pod jehličnany nebo na tlejícím dřevě. Najdeme ji i v rašeliníku, parcich, zahradách a sadech.
Jedlá.
Možnost záměny: Penízovka věštecká Gymnopus hariolorum, která však má chlupatou bázi, silně páchne po hnijícím zelí a roste na bukovém listí. Je nejedlá. Špička obecná Marasmius oreades, která má řídké lupeny, třeň chrupavčitý, vůni aromatickou a výskyt na pastvinách a loukách. Je též jedlá. Penízovka vodnatá Gymnopus aquosus, která má klobouk světlejší a bázi třeně výrazně ztloustlou. Je též jedlá. Penízovka hnědá Gymnopus ocior která má klobouk červenohnědý, lupeny sírovožluté a třeň žlutý. Je taktéž jedlá.
Zajímavosti: Velmi hojná sbíraná pro svůj brzký výskyt a taktéž v listopadu kdy je jiných hub málo. Nevýhodou je, že v lupenech je většinou velké množství broučků, které musíme vyklepat nebo vyfoukat. Někteří autoři ji označují jako mírně jedovatou.Jinak to je mimořádně ekologicky přizpůsobivý druh. Provádí korozivní rozklad opadu. V minulém století díky kyselým dešťům tento druh expandoval na místa po vyhynulých druzích.
Literatura : Internetové stránky 2009.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 76.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 264.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 193
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999str. 180, 181.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 182.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 104
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 126.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 94.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 38.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 138, 186, 190,
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 170, 171.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 178.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 40, 66, 70, 75, 78.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 193.
Naměřeny výtrusy 19.6.2009 velikosti 3,2-6,2 x 2,8-3,2 µm

Nemůže se fotit samá nádhera. Též na vrcholu byla jedna pošvatka obecná a jinak nic.
Pokračování příště.


Zelenitka měděnková 16.6.2012

3. února 2013 v 18:25 | muchomurka modrá |  Čeleď Leotiaceae
Pokračování vycházky odemykání lesa dne 16.6.2012.

Hub bylo pomálu. Ještě že nám Honza přivezl z Broumova zelenitku měděnkovou. V té době co dorazil, tak už jsem mněl skoro sbaleno a nezbylo mi nic jiného, než vše rozbalit a fotit. To bylo druhé foto.



Zelenitka měděnková

Chlorociboria aeruginascens subsp. aeruginascens (Nyl.) Kanouse ex C.S. Ramamurthi, Korf & L.R. Batra, 1958


Slovenské jméno: Zelenica medenková
Synonyma: Chlorosplenium aeruginascens (Nyl.) P. Karst. 1871, Helotium aeruginascens(Nyl.)anon. ined. Peziza aeruginascens Nyl. 1869

Plodnice talířkovitý nebo miskovitý tvar ve stáří ploché rostoucí příčně. Jsou tuhé a veliké 0,2-1,5 cm v průměru a tlusté 0,1 cm, v suchu deformující se do sebe. Vněje bělavá ažmodrozelená, jemně moučnatá
Spodní strana terče je světlejší, později stejně zbarvené a otrubičnaté.
Vrchní strana má jemný, plstnatý povrch tvořený stočenými nebo rovnými vlákny hyf. Uvnitř barvy modrozelené se žlutými skvrnkami a je hladká.
Třeň je krátký, obvykle menší než 0,3 cm, s centrálním nebo excentrickým napojením na apothecium
Výtrusný prach bílý, spóry jsou přibližně vřetenovitého tvaru, hladké, bílé barvy, veliké 5-8 x 0.7-2.8 µm.
Výskyt leden až prosinec na odumřelých větvích dubů, lísky a dalších listnatých stromu v lesích listnatých i smíšených. Upřednostňuje spodní strany.
Nejedlá.
Možnost záměny: Zelenitka buková Chlorocibaria aeruginosa jež se liší mikroskopickými znaky.Roste na bukovém dřevě a má větší výtrusy. Nejedlá.

Základní znaky rodu zelenitka Chlorociboria. Zařazení: Incertae sedis, Helotiales, Leotiomycetidae, Leotiomycetes, Pezizomycotina, Ascomycota, Fungi. Plodnice miskovité, později ploché, třeň je kratičký. Barvy jsou celé měděnkové, výtrusy jsou bez přehrádeka bezbarvé. Výskyt je saprotrofně na tlejících bylinách a dřevech, zaroveňsubstrát zbarvují do zelena.

Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 421.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 141.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 21.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 38.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 226.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 29, 115.
Cestou jsme nacházeli různé houbičky. jako lišku, hřiba kováře, muchomůrku šedivku atd. Mezi tím se denní teplota neustále zvyšovala. V lomečku jsme odemkli les, z čehož jsou moje záběry

a pak jsme pokračovali dále směrem k Batňovicům. Při této vycházce jsme určili 24 Ke konci jž bylo úmorné vedro, které mi nedělalo dobře. V Batňovicích v restauraci jsem si dal výborný guláš, 2 piva a 2 vody rajky, protože pivo mi nedělalo dobře. Kolem 14,30 hod jsme se pomalu začali rozcházet na autobusy a vlak.


Domů jsem dorazil v 16 hodin naprosto zdecimován teplem.

ID: 461904
Autor:
Ondřej Zicha
Založeno: 14.06.2007 22:26:06 - Uživatel Ondřej Zicha