Březen 2013

Holubinka parková 1.7.2012

27. března 2013 v 20:46 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae

Dnes jak jsem slíbil, šel jsem nafotit vláknice Bongardovi. Přišel přítel Jirka a asi tak ve 13 hod za parného počasí jsme se šli podívat na ty vláknice do údolí řeky Úpy na úpatí Poříčského hřbetu.

Bohužel, Bongardovi to nebyly. Přesto jsem si ale nafotil vláknice začervenalé. Byla jich celá stráň.


Popis této vlánice je na tomto blogu 11. prosince 2011,
Krom toho tam byla ještě holubinka parková, která je jedlá ale nechutná a tak jsem si ji nafotil též.


Holubinka parková

Russula exalbicans (Secr.) Melzer et Zvara 1927


Slovenské jméno:plávka parková
SynonymaAgaricus exalbicans (Pers.) J. Otto 1816,Agaricus rosaceus ß exalbicansPers.1801, Russula depallens (Pers.) Fr. Russula exalbicans f. decolorata Singer, 1938, Russula nauseosa var. pulchella (I.G. Borshch.) Killerm. 1936, Russula pulchella I.G. Borshch. 1857, Russula pulchella f. decolorata (Singer) Vassilkov 1970

Klobouk 4-10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později až plochý, uprostřed vmáčklý, někdy nepravidelný a zprohýbaný. V mládí masitý, později křehký, okraj ztenčený a dlouho hladký, ve stáří bývá krátce jemně rýhovaný. Barvy karmínově nebo rybízově červené, rychle mimo okraj vybledající do zelenavě nažloutlé až smetanové. Pokožka za sucha lysá a hladká, jen na okraji slupitelná a uprostřed často paprsčitě vrásčitá. Za vlhka lesklá a lepkavá a až do 1/3 slupitelná.
Lupeny v mládí husté, vidlené, tupé, poměrně úzké, obloukovitě prohnuté, křehké nejdříve bílé, později prořídlé, široce připojené smetanové až světle máslové.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,8-2,5 cm tlustý, válcovitý, hladký, v mládí pevné později vatovitě vycpaný barvy bělavé, místy růžově nadechlý,záhy našedlý až šedě žilnatý, u báze nahnědlý.
Dužnina bílá, ve třeni později pórovitá a našedlá, chuť pozvolně palčivá, vůně slabě po strakoši.
Výtrusný prach je máslově žlutý, Výtrusy bezbarvé, vejčité až elipsoidní pokryté polokulovitými až tupě kuželovitými bradavkami které tvoří neúplnou síťovou ornamentiku, velikosti 7-10 x 5,5-8 µm.
Výskyt červen až září pod břízami a osikami, někdy i javory, hlavně v parcích. Upřednostňuje výslunná místa a nevápenatou půdu.
Jedlá, málo chutná, použitelná pouze ve směsi.
Možnost záměny: Popsaná byla barevná odchylka holubinka parková odbarvená f. decolorata jež má velmi vybledlý, skoro bělavý až bílý klobouk - jedlá. Holubinka štíhlá Russula gracillina, jež je palčivá a roste pod břízami. Je drobnější, velmi křehká. Klobouk je často vyhrblý, někdy olivově nažloutlý, výtrusný prach sytě smetanový. Je nejedlá. Holubinka lesklá Russula nitida plodnice jsou křehčí a více vroubkované okraje klobouku a má izolovaně ostnité výtrusy. Je chutná a jedlá, Holubinka unylá Russula versicolor má drobnější a křehčí plodnice, barva klobouku bývá nafialovělá, třen je vždy bílý, dužnina je zřetelně žloutnoucí až okrovějící. Jedlá po tepelné úpravě. Holubinka podrusá Russula alutacea jež má klobouk barvy fialové nebo vínově červený, třeň nešednoucí, lupeny ve stáří sytě žluté. Dužnina má chuť mírnou a je jedlá.
Zajímavosti: nápadná však rychlým vybledáním klobouku i třeně, proto, když je starší, vypadá ošuntěle jako vandrák.

Literatura : Internetové stránky 2013.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 268.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 307
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 108
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 325
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 30, 41, 44, 51, 55.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 103.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 93.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945. str. 200, 201.

Jirka pak pokračoval ještě kousek na Poříčský hřbet, tam si nafotil ještě holubinky a já jsem šel domů. Asi tak kolem 15 hodiny
mi zavolal a šli jsme odstranit žížeň u nás do hospůdky. Byla to pěkná vycházka

Pěnišník černomořský 15.6.2011

17. března 2013 v 17:41 | muchomurka modrá |  Květiny

15. června bylo pěkné a teplé odpoledne. Tak jsem vzal asi ve 13,30 hodin Kettynku a vyrazili jsme do Trutnovského parku.


Při procházce parkem jsme objevili nádherně kvetoucí rododendron. Tak mi to nedalo a udělal jsem si pár fotiček.


Pěnišník černomořský

Rhododendron ponticum L.

Čeleď: Ericaceaert zakavkazský druh - rododendron černomořský (R. ponticum). Do Anglie byl tento druh introdukován Loddigesem v roce 1763.

Původ: původem od Černého moře a z Pyrenejského polostrova.
Barva listů je zelená
Barva květů fialová
Zajímavosti: Je to stále zelený keř, svelkými květy. Je jedovatý a může se s ním otrávit i dobytek. Roku 1700 objevil Francouz Tournefo
Po nafocení pěnišníku jsem hned u něho objevil vláknici začervenalou. Takže jsem v focení pokračoval dál. Po nafocení jsem hned kousek od tohoto Pěnišníku našel vláknici začevenalou a pokračovalo se


Hřib koloděj 30.6.2012

16. března 2013 v 16:13 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Dne 30.6.2012 asi tak ve 13,15 hod jsem za úporného vedra vyrazil se ženou a Kettkou na procházku.


Mněl jsem zakázáno vzít sebou košík na houby a foťák. Koš jsem nebral, ale samotný foťák jsem po tají vstrčil do batohu. Hned na začátku, co se šla Kettka vykoupat do řeky Úpy, jsem spatřil nádherné vláknice Bongardovi. Nechtěl jsem hned rozčilovat ženu, tak jsem si řekl, že je vyfotím zítra. Po chvíli jsem začal nacházet holubinky namodralé a růžovky. Ještě že jsem měl ten intuici a nezapomněl jsem vzít malou taštičku. asi tak v 1/3 cesty jsme šli na okraj lesa si odpočinout a žena zde objevila dva pěkné koloděje. Tak jsem konečně vytáhl foťák a oba jsem si nafotil.


Hřib koloděj
Boletus luridus Schaeff.1774

Další české jméno: Hřib kolář.
Slovenské jméno: Hríb siný
Synonyma:Boletus rubeolarius Bull. 1791, Boletus luridus Schaeff.: Fr. ,Boletus nigrescens Richon & Roze, Dictyopus luridus(Schaeff.) Quél. 1888, Leccinum luridum (Schaeff.) Gray 1821, Leccinum rubeolarium (Sowerby) Gray 1821, Suillellus luridus (Schaeff.) Murrill 1909, Tubiporus luridus (Schaeff.) P. Karst. 1871

Klobouk 4 - 25 cm v průměru, polokulovitý, později sklenutý v mládí jemně plstnatý, ve stáří lysý, za vlhka jemně lepkavý, barvy žlutohnědé až světle hnědé se slabým olivovým nebo červeným nádechem. V dužině pod pokožkou klobouku má vínově červenou vrstvu. Při poranění tmavě hnědý až modročerný.
Rourky žluté až olivové, póry v mládí stejně zbarvené, brzo však oranžové až oranžově červené, při porušení modrají. Póry drobné, v mládí okrově žluté, oranžově červené až červené, později se odbarvují do žluta. Na otlačení zelenomodrají.
Třeň 4 - 15 cm vysoký, 2 - 9 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý nahoře žlutý, směrem dolů přichází do červené, dole klínovitě zúžený, na žlutém podkladě vyniká červenohnědá až žlutočervená síťka z protažených ok. Později je však tmavě hnědošedá. Na otlaku temně modrající.
Dužnina je tvrdá, barvy citrónově žluté, nad rourkami červené, v dolní části třeně vínově červená, vůně slabá houbově nakyslá, chuti příjemné. Po poranění ihned intenzivně zelenomodrá jako celá plodnice.
Výtrusný prach olivově hnědý, výtrusy vřetenovitě elipsoidní, barvy hnědožluté 10-16 x 5-7 µm velké.
Výskyt květen až říjen vcelku hojně ve všech lesích jako jsou šipákové doubravy, xerotermní dubohabrové háje ale i ochuzené kyselé nížinné bučiny a není vzácností ani v horských smrčinách, v zahradách pod duby, habry, buky, lipami a břízami. Vzácněji jej lze nalézt i pod smrky. Upřednostňuje teplejší oblasti od nížin do podhůří a vápenité půdy. U nás jej nacházím zatím v jediné lokalitě, je to Trutnovský park.
Jedlý.
Možné záměny: Hřib koloděj rudomasý Boletus luridus var. erythroteron který jevelmi vzácný a je jedlý. Hřib kovářBoletus erythropus nemá síťku na třeni, ale má karmínově červené šupinky.Je rovněž jedlý.
Zajímavosti: Patří mezi nejoblíbenější modráky. Výborný je z něj například guláš, nebo ve smetanové omáčce Pozor - za syrova nebo málo tepelně upravený je slabě jedovatý a působí pak střevní a žaludeční potíže. Potřebuje dostatečnou tepelnou úpravu cca 30 minut. Nedoporučuje se při požívání použít současně alkohol. Pozor, v klíči od Piláta jsou české názvy prohozeny.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 24.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 118.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 677, 682, 724, 726.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 288, 290,291
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 346.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 29, 271.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 204.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 210.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 10.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. str. 29, 30, 92.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 112.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 212.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 108.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, 18, 29, 30, č. 3-5 str. 76, 77, č. 8-10 str. 136, 159, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 52, 65, 83, 125.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 61.

Já pak našel ještě další. Za sběru růžovek jsme se dostali až na horu a zde jsme to stočili domů. Cestou domů žena ještě našla krásného kováře a já nějaký ten hřib žlutomasý. K řece jsme se vrátili řádně unaveni vedrem v 16,30 hod.

Ketka se znovu vykoupala a pak jsme šli přes hospodu na Smeťáku domů, kam jsme se dostali kolem 18 hodiny. Celkem jsem určil 17 druhů hub. Žena mi k večeři stačila ještě udělat topinky s houbami. Byly výborné.



Hřib borový 28.6.2012

11. března 2013 v 20:36 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
28.6.2012 ráno za pošmourného počasí jsem vyrazil v 8,40 hod rychlíkem do Červeného Kostelce.
Zde na mě čekal přítel Jarda a jeli jsme do Slatiny nad Úpou, lokalita Barchoviny.Mezi tím počasí zmoudřelo a udělalo se docela příjemně. Tak jsme se vydali do mistních lesů podívat se co se změnilo. V lesích zde bylo docela sucho a po dřevorubcích spoušť. Bylo zde poměrně dost šedivek. Růžovek a ostatních hub bylo poskrovnu. Jarda nalezl slušného hříbka borového a tak jsem si jej nafotil.

Hřib borový

Boletus pinophilus Pilat & Dermek 1973


Další česká jména: Hřib obecný borový, Hřib jedlý borovák
Slovenské jméno: Hríb sosnový
Synonyma: Boletusaestivalis var. pinicola (Vittad.) Sacc. 1910, Boletus edulis f. pinicola (Vittad.) Vassilkov 1966, Boletus edulis ssp. pinicola (Forst) Gilb., Boletus edulis var. pinicola Vitt., Boletus pinicola Vitt., Boletus pinicola(Vitt.)Venturi 1863, Dictyopus edulis var. fuscoruber Forqu 1890., Oedipus edulis var fuscoruber. Bat., Tubiporus edulis. ssp. pinicola Maire

Klobouk 5 - 30 cm v průměru, většinou hrbolatý, tlustě masitý, vráskatý, jemně plstnatý, ve stáří lysý, barvy tmavě červenohnědé až kaštanově hnědý, někdy s fialovým odstínem. V mládí okraj jakoby ojíněný. Pokožka přesahuje mírně okraj klobouku.
Rourky dlouhé, u třeně vykrojené, v mládí krémové, později žlutozelené. Póry drobné, okrouhlé, později hranaté, barvy jakou rourky. Povrch pórů je nerovný.
Třeň 6 - 20 cm vysoký, 3 - 10 cm tlustý, krátký, robustní, v mládí soudkovitý, později kyjovitý, barvy na vrcholu bělavé, směrem k bázi načervenalý až světle červenohnědý, s jemnou síťkou, která dosahuje až k bázi.
Dužnina je tvrdá a pevná, stářím měkne, barvy pod pokožkou klobouku vínově červená, jinak bělavá a na vzduchu barvu nemění. Chuť příjemně houbová, vůně též příjemně houbová.
Výtrusný prach je barvy olivově hnědé, výtrusy jsou olivově hnědavé, vřetenovité, hladké 13-18 x 4-6 µm velké.
Výskyt květen až listopad nepříliš hojně v malých skupinách nebo jednotlivě v borových lesích, ale i v podhorských smrčinách Upřednostňuje písčité půdy a borovici lesní Pinus sylvestris. Vzácně se najde i pod listnáči. Roste i ve výškách 2000 m.
Jedlý.
Možnost záměny: Hřib bronzový Boletus aereus nemá hrbolatý červenohnědý klobouk, ale má jej pouze jemně vrásčitý a roste v teplomilných listnatých lesích. Je jedlý. Hřib dubový Boletus reticulatus nemá taktéž hrbolatý červenohnědý klobouk. Je jedlý. Hřib smrkový Boletus edulis stejně jako předchozí nemá hrbolatý červenohnědý klobouk. Je jedlý. Hřib hnědofialový Xanthoconium separans, který roste v listnatých lesích a též nemá pod pokožkou klobouku hnědočervenavě zbarvenou dužninu. Je jedlý.
Zajímavosti: Plodnice je velmi tvrdá a těžká. U nás v podkrkonoší máme lokalitu v Pekle. Tvoří mykorhizu hlavně s borovicí lesní. Zařazen do červeného seznamu hub České republiky jako zranitelný druh. Zajímavé je, že pokud naprší cca 2 cm srážek a pak jsou sucha, tak se první malé plodnice hřibu borového vyskytnou po 14 dnech i když jsou potom vedra. Další jejich osud určí počasí. Velká pozorování růstu hřibů prováděl amatérský mykolog Josef Staněk z MK České Budějovice a vedl o tomto záznamy. Za zmínku stojí, že tam kde roste mechovka obecná rostou i hřiby. Mechovky jsou na stanovištích cca o dva dny dříve. Někteří autoři rozlišují ještě varietu tmavočervený fuscoruber. Třeň má být více břichatější a má více či méně červenohnědou barvu.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 25.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 117.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec &Miroslav Beran 2006 str. 78.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 676, 681, 683, 712, 713.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 286.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 338.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 203.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 226.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 204.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.8
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 189.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 115.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 84.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 33, 34, 35, 75, 77 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str.94. (příloha 22/44).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 60.
Teprve doma jsem zjistil že je to moje první fotografie tohoto druhu. Určili jsme zde pouze 16 druhů. Nic moc. Domů jsme si také v košíkách něco nesli. Ze Slatiny jsme vyjížděli ve 12 hodin a to už bylo dosti dusno. Do Trutnova jsem se vrátil rychlíkem ve 13,20 hod.

Vycházka se mi líbila, to protože jsem byl s Jardou letos poprvé a měli jsme o čem diskutovat.




Vycházka Lhota - Čížkovi Kameny 24.6.2012. Popis dutohlávky třásnité ze dne 23.5.2008

9. března 2013 v 18:43 | muchomurka modrá |  Čeleď Cladoniaceae
Dne 24.6.2012 jsem se v 9,30 hod vydal autobusem do lokality Trutnov - Lhota a za úkol jsem si dal nalézt křemeňáka. Bylo nádherné počasí.

Vyrazil jsem směrem do písníku. Zde mne překvapilo hodně lišek obecných jejich foto přikládám


Liška obecná

Cantharellus cibarius var. cibarius (Fr.) Quél. 1888
Popis lišky obecné je v článku 6.leden 2012.
a dále tu byl můj první hříbek dubový. Ten jsem si nenafotil. Musím dodat, že jsem si zapomněl brýle na blízko a tak ostření byl pro mne horor. Sebral jsem tu do košíku také nějakou tu holubinku namodralou. Odtud jsem se ploužil pod Čížkov kameny. Zde na mně čekal první letošní křemeňák, který jsem si vyfotil.

Křemenáč březový

Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell 1944

Popis křemenáče březového je v článku ze dne 24.7.2010
Potom jsem cestou zpět sebral ještě muchomůrku šafránovou a holubinku mandlovou. Jinak zde byla hojnost penízovek širokolupenných. Škoda že nejsou k jídlu dobré. To by byl košík přeplněn. Nestačil jsem ani vše projít, zjišťuji totiž co jsem dříve dělal za 2,5 hodin dnes nestíhám za 4 hodiny. Tak jsem stihl autobus ve 14 hodin zpět.

Byl jsem z toho horka velmi utrmácen. Doma byla žena s úlovkem spokojena. Já určil za celou dobu pouze 19 druhů hub.
Protože fotografované houby na tomto blogu mají svůj popis, Tak pro zajímavost přidávám popis dutohlávky třásnité, kterou jsem nafotil na společné vycházce s přítekem Průšou 23.5.2008 na trase 9 Křížů - Havlovice.



Dutohlávka třásnitá

Cladonia fimbriata (L.) Fr. 1831


Synonyma: Cladonia fimbriata f. nemoxyna sensu auct. brit. p.max.p.; fide Checklist of Lichens of Great Britain and Ireland 2002, Cladonia fimbriata var. major (K.G. Hagen) H. Magn. 1936, Cladonia fimbriata var. simplex (Weiss) Flot. ex Vain. 1894, Cladonia major (K.G. Hagen) Sandst. 1927, Cladonia nemoxyna sensu auct. brit. p.max.p.; fide Checklist of Lichens of Great Britain and Ireland 2002, Lichen fimbriatus L

Plodnice jsou 1-3 cm vysoké ve tvaru trubky.
Pohárky jsou k okraji hladce rozšířené nebo krátce stopkaté. Zde se tvoří hnědé soredie, kterými se tato dutohlávka rozmnožuje a jsou umístěny na okraji pohárku.
Kmínek vyrůstá ze stélky a je moučnatý, někdy i šupinatý, barvy nazelenalé až našedlé, v dolní části bílý, držící výrazný vrcholovitý pohárek.
Stélka se skládá z přízemních šupin, jež jsou drobné a na okraji vroubkované barvy šedozelené nebo olivově zelené, na rubu jsou však bílé a směrem k bázi hnědé až černavé.
Výskyt na zemi, vzácně i na dřevě v pahorkatinách a horských polohách. Upřednostňuje suchá stanoviště.
Nejedlá.
Základní znaky rodu Cladonia - dutohlávka: Taxonomie: Čeleď Cladoniaceae, řád Lecanorales, třída Lecanoromycetes, pododdělení Pezizomycotina, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Jsou to většinou velmi nápadné keříčkovité lišejníky. Stélka je šupinovitá, položená na substrátu, někde i mimořádně redukovaná. Vyrůstají z ní nápadné válcovité nebo rohovité, nálevkovité až korálkovité rozvětvené druhotné stélky. Rozmnožují se jen úlomky stélky nebo soerdiemi. Soerdie jsou buňky fotobionta (řasové nebo sinicové složky stélky lišejníků) obklopené hyfami houby (mykobionta), sloužící k rozmnožování. Výskyt je především na zemi, humusu, tlejícím dřevě a vzácně i na kůře a zvětralých horninách.
Literatura : Internetové stránky 2009.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 70.









VycházkaTrutnov sídliště Náchodská Poříčský hřbet. 23.6.2012 Doplněno fotem Střevlíka kožitého z 15.4.2005

2. března 2013 v 15:41 | muchomurka modrá |  Brouci

Vážení přátelé, dne 23.6.2012 v 10 hodin dopoledne, jelikož bylo pěkné počasí,

jsem se ženou a Kettynkou vyrazili na Poříčský hřbet nasbírat si pár houbiček. Když jsem bral košík, tak se mi žena smála. Prý vem jenom tu malou taštičku. Já se ale nedal. Nejdříve jsem v listnáči objevil krásnou holubinku namodralou, za chvilku potom následovala růžovka. Po chvíli našla žena celý shluk zdravých holubinek namodralých a již bylo veseleji. Potom se začaly objevovat dosti růžovky. Když jsme byli na hřbetu, tak mi žena pravila, že si odskočí na svoje místečko. Pochopitelně tam na ní čekali dva pěkní kozáci a já si zafotil.

Kozák březový

Leccinum scabrum (Bull.) Gray 1821

Článek o kozáku březovém je zde od 29.8.2010.
Procházeli jsme dále po Poříčském hřbetu, žena si nasbírala pro vnuka trochu borůvek a lesních jahod. Košík se nám plnil hlavně růžovkami,
i když v něm přibylo i pár lištiček. Jediná škoda byla, že ten nejhezčí lesík nám opět dřevorubci vykáceli. a prořezali. Takže lokalitu, kde člověk sbíral spousty druhů mi perfektně zničili. Domů jsme se vrátili za pěkného počasí v 16.15 hodin odpoledne.
Cestou jsem určil sice jen 15 druhů hub, to mi ale nevadilo. Jelikož jsme si dali v lese i dobrou svačinku, tak jsme se cestou stavili i na pivečko. Byla to jedna z hezkých procházek.

Jelikož článek o kozáku březovém zde již máme, tak jsem se tozhodl dopnit tento článek hezkou vzpomínkou na střevlíka kožitého. jehož jsem fotil s přáteli při vycházce do KRNAPu 15. dubna 2005


Střevlík kožitý

Carabus coriaceus Linnaeus, 1758


Slovenský název: bystruška kožovitá

Synonyma:
Carabus banaticus L. Redtenbacher, 1849, Carabus imminutus Kraatz, 1879, Carabus praeillyricus Szel, 1993, Carabus pseudorugifer Sokolar, 1906, Carabus spretus Dejean, 1826, Carabus subrugosus Kraatz, 1877, Carabus weiratherianus Breuning, 1936, Procrustes coriaceus Linnaeus, 1758.

Čeleď: Carabidae - střevlíkovití

Popis: Náš největší dravý střevlíkovitý brouk dorůstající velikosti 26-42 mm. Nápadný je svou mohutností a také černými krovkami s kožovitě vrásčitou strukturou. Zbarvení je matně černé, vzácněji lesklé. Vzácné je také namodralé nebo nafialovělé zbarvení okrajů krovek.
Hlava hladká, jemně tečkovaná, oči mírně vystupující z hlavy.
Štít hladký, na konci zakončen dvěma viditelnými laloky.
Krovky jsou vejčitého tvaru a nepravidelně hrubě kožovitě vrásčité, odtud pochází střevlíkovo druhové jméno. Za spodní strany hladký.
Výskyt: v březnu a květnu a na podzim v červenci a říjnu. Najdeme jej na okrajích lesů, lesy s řídčím porostem, v křovinách, pastvinách a také v parcích. V ČR častý druh, který zastihneme jak v nížínách tak v horách, vystupuje přes1500 m n.m. Vyhledává vlhčí místa, běžně s dá najít pod kůrou kde zimuje, pod kameny nebo pobíhající na cestách.
Potrava: Živí se dravě a loví v noci, častou potravou jsou nejrůznější plži, hmyz a mršiny. Jsou velice žraví. Přes léto nebývá při vysokých teplotách zpravidla tak aktivní, často u něj probíhá tzv. letní spánek. Rozmnožování: Kopulace probíhá na jaře a na podzim, samičky kladou vajíčka do vlhkého substrátu jako je půda nebo mech. Larva přezimuje v larválním stádiu a z jara se živí dravě jako dospělci. Dospělci zimují od listopadu do března, žijí přibližně 2-3 roky.
Možnost záměny: U nás je nezaměnitelným druhem.
Zajímavosti: Přes den jsou brouci zalezlí pod kameny, kmeny, či v jiných úkrytech. Občas vylézají i ve dne, ale aktivní jsou převážně v noci, kdy loví kořist, je neschopný letu, protože má zakrnělá zadní křídla. Je-li napaden, může zaujmout výhružný postoj - vztyčí tělo na dlouhých nohách. Rozevírá kusadla a ze žláz na zadečku vypouští páchnoucí sekret. Na území ČR se vyskytuje poddruh Procrustes coriaceus coriaceus, který je rozšířen ve většině Evropy, vyjma Balkánu.

Literatura : Internetové stránky 2013. http://www.naturabohemica.cz/carabus-coriaceus/

Toto byla také jedna z nádherných jarních vycházek s kolegy do přírody.