Květen 2013

Housenice cizopasná 30.7.2012

28. května 2013 v 15:31 | muchomurka modrá |  Čeleď Clavicipitaceae
Ráno 30.7.2012 protože bylo pěkné počasí na houby tak jsem s e d o h o d l s kamarádem Průšou že vyrazíme na houby . Ráno v 8 hodin jsem vyrazil za pěkného počasí směrem 9 křížů.

V Úpici přistoupil přítel Láďa s vnukem a vnučkou ze Šumavy . Vystoupili jsme u restaurace 9 Křížů v Červeném Kostel i. Hned od začátku nám obě malé děti předvád ěli jak se sbírají houby na Šumavě. Byly zde hřiby smrk ové , růžovky , hřiby hnědé, dále se zde n alezl klouzek obecný a hlavně tady převažovaly holubinky jahodové a muchomůrky oranžové . By a t o pohoda. Když jsme přišli do Roudenky, tak jsem nejdříve fotil housenici cizopasnou


Housenice cizopasná

Cordyceps ophioglossoides (Ehrenb.) Link 1833

Slovenské jméno: Žezlovka srnková
Synonyma: Cordyceps parasitica (Willd.) Henn., (Ehrh. ex Pers. : Fr.) Fr., Sphaeria ophioglossoidesEhrh. 1784, Torrubia ophioglossoides (Ehrh.) Tul. & C. Tul.


Stromata 1-4 vysoká, 0,5-1 cm tlustá jazykovitá až kyjovitá, často bočně smáčklá a rozšířená, barvy nejprve žluté, později červenohnědá závěrem černá, jemně drsná až bradavčitá. Někdy bývají prstovitě dělená. V dolní části se sužují ve stopku. Horní část pod povrchem stromatu má zanořené drobné lahvicovité plodnice
Stopka až 10 cm dlouhá 0,2-0,3 široká, včetně kořenující části, dole chromově žlutá, později olivově hnědá se žlutým odstínem
se pod povrchem půdy dělí v drobná vlákna, která se přisedají k hostiteli a jsou barvy žluté.
Výtrusný prach spóry hladké, dlouze vláknité, přehrádkované, rozpadající se na 2,5-5 x 2 µm velké části.
Výskyt srpen až listopad, druhotné smíšené lesy, všude tam kde najdeme jelenky na kterých cizopasí. Upřednostňuje nevápenatou půdu
Nejedlá.
Zajímavosti: Místy vzácná, v Podkrkonoší máme několik lokalit, kde jich je nespočet. Je to parazitická houba.
Literatura : Internetové stránky 2005.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 112
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 24.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 100, 403
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 233
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 11.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 73.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 42
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 17.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 181.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 61.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 79, 165.

Pochopitelně, že s housenicí cizopasnou je i jelenka obecná jejíž popis je zde uveden 24.12.2012 .Náhle se obevily rovetky parazitiké , což mi nedalo, protože jich zde bylo hodně a líbili se mi, tak jsem je též vyfotil.

Jejich popis je je zveřejmen 11.8.2012.

Pak již jsme se věnovali sběru. Zde byly sluky svraskalé a také krásnoporky žemličky a mlynářky. Žena mi z nich uvaří drštkovou polévku a tak jsem se na ní těšil. Odtud jsme pokračovali lesy na Úpici. Zde jsme nalezli dosti hřibů kovářů. Cestou jsme se zastavili v zahradní chatce, kde nám Stáňa připravila hrnec gulášové polévky a topinky. Zapili jsme to s Láďou gambáčem, odpočinuli si, a již bez dětí jsme pokračovali přes Sychrov do Úpice. Za vycházku jsme určili 45 druhů hub. Domů jsem odjížděl za pěkného počasí


z Úpice ve 13,40 hod. Vycházka to byla zdařilá a moc se mi líbila.

Otvírání lesa 8.6.2013

26. května 2013 v 17:23 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice


Zveme všechny skalní houbaře a mykology.





Ryzec černohlavek a sběr hub 26.7.2012

18. května 2013 v 17:35 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae

26.7.2012 jsme se 3 členové MK Úpice dohodli že zajedeme na lokalitu 9 křížů, Rtyňské končiny a Havlovickou Podhraď. Ráno za pěkného počasí

jsem v 8 hodin vyrazil autobusem do Červeného Kostelce. V Úpici přistoupil Láďa s vnukem a v Batňovicích Marcelka. Sotva jsme vylezli z autobusu a udělali prvních pár kroků za restaurací do lesa, tak jsme začali sbírat hřiby smrkové, asi o 100 m dále nás očekávalo několik křemeňáků osikových osikových. Pak už to šlo jedno za druhým. Nalézali jsme kozáky březové, hřiby hnědé, klouzky sličné i obecné. Potkali jsme růžovky, rozmanité. Jediná věc, která nás mrzela, tak to bylo to, že na oblíbeném Krakonošovu paloučku nebylo vůbec nic. Cestou do Roudenky jsem nafotil ryzce černohlávka.


Ryzec černohlávek
Lactarius lignyotus Fr. 1857

Slovenské jméno: Rýdzik čiernozamatový
Synonyma: Lactarius fuliginosus var. major, Lactarius geminus P. Karsten 1868, Lactarius lignyotusFries in Lindblad 1855, Lactarius lignyotus f. gracilis Bresadola 1929, Lactarius lignyotus var. canadensis A.H. Sm. & Hesler 1962, Lactarius picinus var. americanus A.H. Sm. & Hesler, 1962, Lactarius velenovskyiPilát 1950 Lactifluus lignyotus (Fr.) Kuntze 1891)
Klobouk 2 - 11 cm v průměru, v mládí kuželovitý, později vyklenutý až plochý až vmáčklý uprostřed má vytrvávající špičatý hrbol a suchý žilkovaně vrásčitý, sametový, barvy černohnědé, sazově hnědé až skoro černý (záleží na místě výskytu). Ve stáří vybledající do černohnědé až žlutohnědé. Okraj podvinutý, v dospělosti vroubkovaný. Pokožka je slupitelná do ½ poloměru
Lupeny husté, připojené až sbíhavé, bílé, úzké, později světle okrové, při poranění pozvolna nenápadně červenají.
Třeň 4-10 cm vysoký, dlouhý, 0,4-1,5 cm tlustý, válcovitý, často smačklý, bříškatý až kyjovitý, houbovitě vycpaný, nahoře záhybovitě vrásčitý, sametový, barvy černohnědé lehce ulomitelný.
Dužnina bílá, křehká, na řezu oranžově žloutnoucí až červenavě hnědnoucí, zvláště na bázi třeně bílý, při poranění ronící mléko. Chuť má mírnou až slabě nahořklou, vůni nenápadnou.
Mléko čistě bílé na vzduchu pomalu lososově červenající, bez výrazné vůně a s docela mírnou, až trochu nahořklou chutí. Ve stáří a za sucha může chybět.
Výtrusný prach světle okrově žlutý, výtrusy kulovité, bezbarvé, ostnitě síťnaté, amyloidní, průměru 8-10,5 µm.
Výskyt červenec až září dosti hojně v podhorských a horských mechatých přirozených smrčinách na kyselé půdě, v rašeliništích ale i v jiných jehličnatých lesích. Upřednostňuje ztrouchnivělé pařezy.
Jedlý.
Možné záměny: Ryzec smoločerný Lactarius picinus který je větší, klobouk je hladký bez hrbolu a ostrou vhuť mléka, je nejedlý.
Zajímavosti: Výborný jako delikatesa - škvařený ve vyšší vrstvě oleje má chuť pražených mandlí. V nižších polohách a nížinách tento druh často tento druh vůbec nenajdeme. Je to mykorhizní druh. V nižších polohách a nížinách tento druh často tento druh vůbec nenajdeme. Je to mykorhizní druh.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 111.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 306.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 394, 395, 786.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 11, 303, 433,439
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 324, 325.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 236.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 166.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 164
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str.138.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 7, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 135.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 99.

Pak pro samé sbírání jsem jiného nic nefotil. Nalezli jsme i kotrče kadařavého, plesňáka karafiátového. hřiba dutonohého a všude bylo plno různých holubinek a muchomůrek oranžových. Též už vyrazil i pestřec bradavčitý. Když jsme již končili v lese, tak jsem udělal jednu společnou fotku a vyfotil jsem si můj koš.

Je pravda, že nás houbami zásoboval Láďův vnuk. Ten očima snad tahal houby ze zemně. Celkem jsme určili 35 druhů hub. Závěr byl v hospodě Amerika v Havlovicích. Zde jsme si dali pivečko a dobrý oběd. Pak nás asi kolem 14 hodiny za velkého parna odvezl Marcelky syn do Úpice a zde jsme se rozešli do svých domovů. Já jsem přijel domů kolem 15 hodiny.


Vycházka se nám moc líbila, a jedinou vadu kterou měla, bylo velké vedro.

Vycházka 24 července 2012. Doplněk helmovka krvavá

12. května 2013 v 20:57 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Vážení přátelé, dne 24.7.2012 jsem se opravdu probudil do nádherného rána.
Přesvědčil jsem ženu, vzali jsme pejska a jeli jsme v 9 hodin za nádherného počasí do HSM, kde jsem chtěl navštívit lokalitu Zlatý vrch a Rolandovu vyhlídku. Počasí nám přálo a houby též. Hned na začátku jsem nalezl hříbka a to bylo dobré znamení. Nacházeli jsme cestou hezké ryzce černohlávky, bylo dosti holubinek, jako třeba holubinka jahodová, jež jsem si nafotil


Článek o této holubince je na tomto blogu 2. ledna 2012 v 14:47 | muchomurka modrá | Čeleď Russulaceae

Našli se i klouzci a lištičky. Pak jsem narazil na pěkné mistečko hřibů smrkových. Na Rolandově vyhlídce jsme se nasvačili a napili, včetně naší Ketty. Statečně s námi šlapala celou cestu. Po svačině se mi opět podařilo nalézt další hřibové místo. Žena nestačila sbírat a čistit. Našli jsme i nějaké hřiby hnědé a kozáky březové. Košík se nám plnil.


Pomalu jsme se vraceli zpět do HSM. Již jsme se těšili jak si sedneme v hospodě u Kousala na zahrádku, dáme dobrý oběd a pivečko. Sem jsme dorazili vysíleni a žízniví po 14 hodině. Já jsem si dal obalované olomoucké tvarůžky, žena řízeček. Pěkně mně po těch tvarůžkách táhlo pivečko. Domů jsme přijeli kolem 16 hodiny.

Já jsem nafotil holubinky jahodové a nasbíraný košík. Celkem jsem určil 36 druhů hub
Byla to moc pěkná vycházka.

Jako další houbu kterou Vám přrdstavím je helmovka mléčná, kterou jsem votil 25.5.2000 v lokalitě Kohoutov - les Království pod Liščí horou.


Helmovka mléčná
Mycena galopus var. galopus (Pers.) Quél. 1871

Slovenské jméno: prilbička mliečna
Synonyma:Agaricus galopus Pers. 1800, Mycena galopoda (Pers.) Fr., Mycena galopus (Pers.) P. Kumm1871

Klobouk 0,5 - 2,8 cm v průměru, tenký, hladký, suchý, prosvítavě rýhovaný, zvoncovitý až kuželovitý, s hrbolem, v mládí ojíněný. Barvy proměnlivé v různých odstínech šedi. Na středu je vždy tmavší a na okraji bělavý. Za vlhka je jemně proužkatý.
Lupeny krátce připojené, vystoupavé, řídké. Barvy bílé až našedlé.
Třeň 3 - 10 cm dlouhý, 0,05 - 0,3 cm tlustý, válcovitý, pružný, lysý, na vrcholu bělavý ale směrem k bázi přecházející do šedé až červenavě hnědé barvy. Jinak je na bázi bíle štětinkatý, často kořenující a na omak suchý. Při poranění roní bílé mléko.
Dužnina po poranění roní hojně bílé mléko v klobouku, ale hlavně v bázi třeně. Vůně je slabě ředkvová, chuť mírná
Výtrusný prach světle krémový, výtrusy velikosti 13-14 x 6-7 µm.
Výskyt červenec až říjen velmi hojně jednotlivě nebo ve skupinách na rozkládajících se zbytcích dřeva a na opadu v jehličnatých lesích jako jsou kulturní smrčiny, přirozené smrčiny, borové porosty, modřínové háky nebo smíšené lesy s převahou modřínů, ale i v listnatých lesích, vřesovištích, loukách ale i na mrtvé rašelině.
Nejedlá.
Možné záměny: Helmovka bělomléčná Mycena galopus var. nigra - nejedlá. Helmovka mléčná var bílá Mycena galopus var. candida jejiž třeň je bílý a je nejedlá.
Zajímavosti: Zajímavá a lehce poznatelná houba podle ronícího mléka hlavně po utržení v bázi třeně. Utržené plodnice již po 10 hodinách změní svou polohu vlivem zemské přitažlivosti. Jedná se zde o tropismy. Taktéž i u této helmovky se v laboratorních podmínkách podařilo prokázat bioluminiscence, což znamená, že i podhoubí této helmovky může v přírodě světélkovat. Jinak tato houba jako jedna z mnoha druhů způsobuje dekompozici opadu, což znamená, že způsobuje korozívní rozklad.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 83, 84.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 454.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 196.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 197.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 111
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 40
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 95, 106, 138, 188, 189, 197.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 119.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých Autor Albert Pilát 1951. str. 201.

















.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 83, 84.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 454.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 196.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 197.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 111
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 40
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 95, 106, 138, 188, 189, 197.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 119.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 201






Moje vycházka 22.7.2012 doplněna fotografií helmovky krvavé z 8.9.2001

8. května 2013 v 23:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Dne 22.7.2012 protože počasí bylo ucházející, tak jsem se po obědě asi dohodl se ženou , vzali jsme Kettynku a vyrazili ve 14 hodin

na procházku s úmyslem pouze sbírat houby. Takže jsem nechal doma veškeré fotografické nádobičko a vzal pořádný košík. Hub ke sběru bylo dosti. Spokojeně jsme sbírali. Druhů bylo hodně a v této době rostli jako divé. Sbírali jsme hřiby, růžovky, křemeňáky, kozáky, holubinky atd. Tak v 16.30 hod jsme šli domů.
stačili jsme se stavit ještě v hospůdce a domů jsme přišli v 17,30 hod.
Pak začala práce a končili jsme se zpracování po půl noc. Vydařilo se a já určil 22 druhů.

A těď to slíbené. Na Dobrovickém klouzku byl to sraz mykológů na 3 dny v lokalitě Jabkenice a okoli Tyto helmovky krvavé jsem nafotil v Jabkenickém parku poblíž studánky za táborem směrem Smetanův dub.


Helmovka krvavá

Mycena sanguinolenta (Alb. & Schwein.) P. Kumm. 1871.

Slovenské jméno: Prilbička krvavá
Synonyma: Agaricus cruentus Fr. 1821, Agaricus sanguinolentus Alb. & Schwein. 1805, Mycena cruenta (Fr.) Quél. 1872.

Klobouk 0,7-2 cm v průměru, kuželovitý, s tmavým tupým hrbolem, téměř doprostřed prosvítavě rýhovaný, barvy světle až masově hnědavé.
Lupeny prořídlé, krátce zoubkem připojené, bílé až masově červené, na ostří červenohnědé.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,05-0,1 cm tlustý, ve spodní polovině chloupkatý, válcovitý, na vrcholu jemně ojíněný, barvy světlehnědé až červenohnědé a na lomu roní kapku krvavě červené šťávy.
Dužnina načervenalá, roní vínově červený latex, vůni i chuť má slabě ředkvovou.
Výtrusný prach Výtrusy rozměrů 8-10 x 4,2-5,5 µm.
Výskyt červenec až říjen, v mechatých lesích a listí, v kulturních smrčinách ale i v borových
porostech v jehličí, ve vřesovištích rašeliništích i loukách hojně v malých skupinách.
Nejedlá.
Možné záměny: Helmovka růžová Mycena rosella jež neroní ze třene červenou tekutinu je nejedlá. Helmovka krvonohá Mycena haematopus jež je větší a mohutnější a nemá ostří lupenů červenohnědé
Zajímavosti: Byla u ní laboratorně prokázána bioluminiscence. V přírodě bude zřejmě světélkovat.

Literatura: Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str.315.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 454, 455.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 82.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 197.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 201.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 111, 112
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 106, 188, 189.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 201.






































Vycházka 19.7.2012. Doplňující foto helmovka hnědobřitká ze 4.11.2001

5. května 2013 v 18:13 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae

Vážení přátelé, dnes jsem dostal velké nutkání jít do lesa na hříbky. Ráno, i když to vypadalo na déšť
jsem zavolal příteli Jardovi, že bychom mohli někam vyrazit. V 8,40 jsem nastoupil do rychlíku a uháněl jsem do Červeného Kostelce, kde mne už čekal přítel Jarda s autem a jeli jsme na Slatinské Končiny lokalitu Barchoviny. V lese jsme mněli dosti velké štěstí na hřiby borové. Našli jsme však i smrkové,

Popis tohoto hřibu najdete v tomto blogu ze dne 13.10.2010


jednoho dubového a několik kovářů. Zaroveň tu bylo hodně muchomůrek šedivek, které kralovali ostatním lupenatým houbám jak jsou penízovky dubové, splývavé, holubiky a další. Zajímavé bylo, že nebyly skoro žádné růžovky. Spokojeni s hřibami, kterými jsme plnili košíky jsme kolem půl jedné odpoledne se vraceli zpět. Prakticky nás z lesa vyhnal velký vítr a černá obloha. Přesto jsme určili 31 druhů hub Ve 13 hodin jsem se s Jardou rozloučil a protože vlak mi jel až ve 13, 50 hod., tak jsem zaskočil do nádražní resturace na 2 krakonoše. Domů jsem dorazil ve 14,30 hod.

Vycházka byla plodná a již jsme se zase domluvili na příští týden. Doma mně čekalo čištění a krájení na sušení. Měl jsem plných 6 pater na sušáku a na další den si žena schovala ještě na smaženici.

Jelikož jsem na této vyházce nafotil akorát tohoto hřiba, tak k tomu předávám foto a popis kelmovky hnědobřitké, kterou jsem nafotil s přítelem Kovačem a panem Novotným na lokalit+ za Kacířem 4.11.2001. Tento den jsme určili 66 druhů hub



Helmovka hnědobřitká

Mycena olivaceomarginata (Massee) Massee 1893


Další české názvy: Helmovka jesení, helmovka zelenolemá.
Slovenský název: Prilbička jesenná
Synonyma: Agaricus avenaceus Fr. 1821, Agaricus olivaceomarginatus Massee 1890, Mycena avenacea sensu Rea (1922), auct. mult.; Great Britain and Ireland 2005, Mycena avenacea (Fr.) Quél. 1872, Mycena avenacea var. olivaceomarginata (Massee) Rea 1922, Mycena avenacea var. roseofusca Kühner 1938, Mycena avenacea var. thymicola (Velen.) Kühner 1938, Mycena brunneomarginata Kühner 1938, Mycena olivaceomarginata f. olivaceomarginata (Massee) Massee 1893, Mycena olivaceomarginata f. roseofusca (Kühner) Maas Geest. 1986, Mycena olivaceomarginata f. thymicola (Velen.) Maas Geest. 1986, Mycena roseofusca (Kühner) Bon 1972, Mycena thymicola Velen. 1920

Klobouk 05-2,5 cm v průměru, kuželovitý až zvoncovitý, tupý, k vrcholu silně rýhovaný, občas popraskaný, barvy olivově žluté až šedohnědé, na tupém vrcholu je barvy tmavohnědé. Okraj má lemovaný nebo zbrázděný.
Lupeny u klobouku jemně žebernaté, středně husté, ke třeni přirostlé, nejdříve bělavé. Později šedohnědé až žlutozelené a na ostří hnědočervené nebo olivové.
Třeň 2-7 cm vysoký, 0,1-0,7 cm tlustý, dosti křehký, válcovitý, uvnitř rourkovitý, lesklý, nahoře bělavý a směrem k bázi jemně chlupatý. Barvy stejné jako klobouk ale světlejší, nebo světle šedohnědý.
Dužnina tenká, v mládí bílá, později hnědnoucí. Chuť mírná, vůně dusičná až ředkvová.
Výskyt srpen až listopad ve skupinách na mezích, suchých loukách a pastvinách ale i kulturních lučinách. Vcelku hojně.
Výtrusný prach krémový, výtrusy elipsoidní, amyloidní, velikosti 9-12 x 5-6 µm.
Nejedlá.
Zajímavosti: rozkládá opad.

Literatura : Internetové stránky 2013.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 82
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.466, 467
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 42, 45.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 206.



















Vycházka MK Trutnov a MK Úpice 14.7.2012. Muchomůrka oranžová

1. května 2013 v 20:24 | muchomurka modrá |  Čeleď_Amanitaceae

MK Úpice a Trutnov dělali společnou letní vycházku dne 14.7,2012 do lesa Království a to z Kocbeří do Choustníkova Hradiště. Ráno v 8hodin jsem vyrazil z domu za dosti pošmourného počasí.


Většina nás se sešla v autobuse. V 9 hodin jsme vyráželi do lesa. Byl to značný rozdíl proti úterku. Tentokrát bylo v lese dosti hub. Nacházeli jsme hlavně hřibky a holubinky. Našel se však i nějaký ten kozáček, křemeňák, hřib kovář a hřib kříšť. Též jsme zaregistrovali hřiba žlučníka. Z klouzků to byl klouzek sličný a klouzek bílý. Bylo zde i dosti dalších lupenatých hub. Já jsem se tentokrát rozhodl pro muchomůrku oranžovou, je jedlá.



Muchomůrka oranžová

Amanita fulva (Schaeff.) Fr 1815

Další česká jména: Pošvatka plavá, Muchomůrka plavá, Muchomůrka pošvatá plavá, Muchomůrka pošvatá oranžová, Muchomůrka ryšavá, Katmanka plavá
Slovenské jméno: Muchotrávka plavohnedá
Synonyma: Agaricus fulvus Schaeff. 1774, Amanita vaginata var. fulva (Schaeff.) Gillet 1874, Amanitopsis fulva (Schaeff.); W.G. Sm., Amanitopsis vaginata var. fulva (Schaeff.) Sacc. 1887

Klobouk 3 - 12 cm v průměru, v mládí vejcovitý, pak široce kuželovitý, posléze plochý většinou s hrbolkem, tenký a paprsčitě rýhovaný často i do poloviny, holý, někdy s úzržkem plachezky, křehký, za vlhka lepkavý.V mládéí pokryt celkovou plachetkou Barvy plavě žlutohnědé až oranžově hnědé, na okraji světlejší. Jinak okraj je už i v plachetce rýhovaný a někdy na něm zůstávají zbytky plachetky a ve stáří bývá zdvižený.
Lupeny volné, středně husté, křehké, široké, bílé až našedlé, někdy ostří slabě narezavělé.
Třeň 7 - 15 cm vysoký, 0,6 - 1,5 cm tlustý, válcovitý, rourkovitě dutý a křehký, k vrcholu se zužuje a na bázi jemně ztlustlý, hladký, bělavý až smetanový s plavohnědým nádechem, pokrytý jemnými světle červenohnědými šupinkami a zakončený velkou blanitou, bělavou až rezavě hnědou pochvou.
Prsten schází.
Dužnina tenká, bílá, velmi křehká, vodnatá, ve třeni se zbarvuje fenolem do čokoládově hnědé barvy, vůně nevýrazné, chuť nasládlá.
Výtrusný prach: bílý, výtrusy kulovité, bezbarvé, s velkou kapkou, neamyloidní, nebarví se jódem modře, velikosti 9-12 µm.
Výskyt květen až listopad, vrchoviště a přechodová rašeliniště, v listnatých i jehličnatých lesích pod břízami s kterými má mykorhizní vazbu, duby, buky a smrky, olšiny a víceméně rašelinné půdy . Upřednostňuje bory na kyselých a písčitých půdách a horské smrčiny.
Jedlá, po důkladné tepelné úpravě.
Možné záměny: Muchomůrka šafránová Amanita crocea, je statnější a světlejší, mající klobouk živě oranžové barvy, pokrytý často zbytky plachetky, Třeň je bledě oranžovožlutý a vláknitě žíhaný. Je jedlá. Muchomůrka pošvatá Amanita vaginata se lišíbarvou klobouku který je šedý, nemá čevenohnědě vločkatý třeň a rezavou pochvu. Je jedlá.
Zajímavosti: Používám do směsí i k nakládání do octa. Je však špatná díky svoji křehkosti pro transport. Opět důrazně upozorňuji, že pokud tuto houbu dobře neznám tak ji nesbírám. Konzumovat jenom s delší tepelnou úpravou. Dříve byla pokládána za varietu pošvatky obecné Amanita vaginata.Je to mykorhizní druh.
Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 54.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 213, 214.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 638, 639.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 221, 222.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 220.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 130
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 144.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str.26.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 78, 79.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str128, 129.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 190, 197.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 195.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 220.
Mykologický sborník č. 3-5 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 93, 136.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 437.

O kus dále jsem zaklekl ke křemeňáku březovému, ten mi nesměl uniknout.
Po nafocení tohoto křemeňáka, jehož popis najdete na tomto blogu pod datem 24.7.2010, jsme dávali dohromady houbaře na určení hub a svačinku. Druhů jsme určili 32 druhů.
Průběh zbytku vycházky je v článku 16.7.2012