Červen 2013

muchomůrka královská 7.8.2012

29. června 2013 v 18:19 | muchomurka modrá |  Čeleď_Amanitaceae
Pokračování ve vycházce 7.8.2012

Skoro u Kuprovky se mi líbila muchomůrka královská, která je jedovatá. Bylo jich tam dosti, ale tato se mi líbila nejvíce.

Muchomůrka královská

Amanita muscaria var. regalis (Fr.) Sacc. 1887

Další české jméno: muchomůrka červená královská
Slovenské jméno: Muchotrávka kráľovská
Synonyma: Agaricus muscarius var. umbrinus (Pers.) Fr. 1838, Agaricus muscarius ß regalis Fr. 1821, Amanita emilii Riel 1907, Amanita regalis (Fr.) Michael 1896, Amanita regalis f. umbrina(Fr.) Neville & Poumarat 2002, Amanita muscaria ss. regalis (Fr.) Veselý, Amanitaumbrina Beeli, Amanita umbrina Pers. 1797, Amanita muscaria var. umbrina Fr., Amanitaria muscaria var. regalis(Fr.) E.-J. Gilbert 1941

Klobouk 5 - 25 cm v průměru, tence masitý, zpočátku kulovitý, potom klenutý, později až plochý, za vlhka lepkavý, za suchalesklý, tvarem podobný muchomůrce červené (Amanita muscaria), játrově žlutohnědý, strupovitý od plachetky. Strupy nestejně velké, nažloutlé s okrovým nádechem, které jsou většinou kruhovitě uspořádané Pod pokožkou klobouku je též žlutá. Okraj má rýhovaný
Lupeny dosti husté, volné, bílé ve stáří až krémově nažloutlé, v mládí částečně zakryté žlutavou plachtičkou. Ostří vločkovité.
Třeň 8-22 cm dlouhý, 1 - 3,5 cm tlustý, válcovitý, vylomitelný, plný, se žlutavým nádechem, dole hlízovitý s okrově žlutými bradavkami sestavenými v 8 až 10 řadách nad sebou.
Prsten je v horní třetině, mohutný, nerýhovaný, žlutavého zabarvení s okrovým nádechem.
Dužnina bělavá, v třeni nažloutlá, pod pokožkou klobouku až zlatožlutá, neměnná, chuť nenápadná, vůně nenápadná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, široce elipsoidní, bezbarvé neamyloidní, velikosti 9-12 x 6-9 µm.
Výskyt červenec až listopad v podhorských a horských přirozených smrkových lesích. Upřednostňuje kyselé půdy.
Jedovatá.
Možné záměny: Muchomůrka červená Amanita muscaria odlišující se červenou barvou klobouku, bělavými bradavkami na povrchu a bílým třeněm. výskyt v nižších polohách, upřednostňuje břízy a je jedovatá. Muchomůrka tygrovaná Amanita pantherina mající úzký nerýhovaný prsten, na hlíze třeně obroubená bradavčitými prsteny. Taktéž jedovatá. Muchomůrkarůžovka Amanita rubescensjež má rýhovaný prsten a dužnina je na bázi třeně v řezu nápadně vínově červená. Je jedlá. Muchomůrka šedivka Amanita spissa var. excelsa jež má hnědošedý klobouk bez žlutých strupů, bílé lupeny a bílý rýhovaný prsten.Je jedlá.
Zajímavosti: V poslední době poruchami ekosystému začíná tato muchomůrka patřit mezi ohrožené druhy kterému hrozí vymizení u nás. Co se jedovatosti týče obsahuje stejné toxické látky jako Muchomůrka červená Amanita muscaria. Což znamená že patří mezi slabě jedovaté muchomůrky způsobující otravy muskarinového tipu. Obsahuje vysoké koncentracekyseliny ibontové. Pro fotografa pohled na rodinku je však krásný.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 183.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 213.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 400, 648, 649, 650.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 45, 57, 64, 218, 219.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 224.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 146.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 82.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 21, 40, 124, 126.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str.186, 188, 210.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 196.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 24, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 136 (příloha 56/107).
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 č.148.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 436.

Po nafocení muchomůrky královské jsme pokračovali směrem na odkaliště. Zde skoro nic nebylo. Přesto se mi tam podařilo něco nafotit, ale o tom až příště.














Hřib kříšť 7.8.2012

25. června 2013 v 14:22 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Vážení, dnes 7.8.2012 jsem se s Láďou dohodl, na návštěvě Odolova a Kuprovky v Jestřebích horách. Ráno počasí bylo vcelku pro houbaře dobré. Tak jsem vyrazil v ½ 9 hod. na vlak do Malých Svatoňovic.

Zde na mně čekal Láďa a pokračovali jsme dále na Odolov autobusem. Druhů hub bylo dosti, já se rozhodl že nafotím tři druhy. Fotil bych čtyři, ale lišky Friesovi nebyly fotitelné. Cestou z Odolova na Kuprovku jsme sbírali lišky obecné, hřiby kováře, smrkové, hnědé i plstnaté a já narazil na Ryzce syrovinku. Mohu podotknout, že jsem si ji dal praženou na sádle k večeři. Výborně jsem si pošmákl. Potom se byl Ládě podívat v místě, kde rostou hřby kříště. Dva tam pěkně seděli a já fotil.

Hřib kříšť

Boletus calopusPers. 1801


Další český název: Žid.

Slovenský název: Hríb červený
Synonyma: Boletus olivaceus Schaeff. 1774, Boletuspachypus sensu NCL 1960, Boletuspachypus Fr., Tubiporus calopus (Fr.) Maire 1937

Rourky jsou dlouhé, zprvu světle žluté, později citrónově žluté až špinavě olivově žluté. Póry stejné barvy. Po poranění nebo otlačení slabě modrají nebo modrozelenají. Kolem třeně jsou vmačklé, jakoby vykrojené.
Třeň 3-15 cm vysoký, 1-5 cm tlustý, v mládí břichatý, později kyjovitý až válcovitý, ke špičce ztenčený. V horní části žlutavý, v dolní části má často pěknou krvavou barvu, někdy je i celý červený a na bázi až hnědočervený. Má plasticky vystupující síťku stejné barvy jako podklad. Po otlačení modrá.
Dužnina je bělavá nebo nažloutlá, v bázi třeně až špinavě červená, na řezu přechází rychle do slabě modrozelena. Brzy se však odbarvuje. Chuť je zpočátku nasládlá, posléze výrazně hořká. Vůně nevýrazná houbová.
Výtrusný prach světle okrový až hnědofialový, výtrusy elipsoidně vřetenovité, barvy žlutoolivové, velikosti 10-16 x 4,5-5,5 µm.
Výskyt červenec až říjen většinou v jehličnatých lesích pod smrky v přirozených smrčinách, borovicemi a jedlemi. Někdy jej však můžeme nalézt i pod listnáči, hlavně pod buky a duby v kyselých květnatých bučinách. Upřednostňuje podhorské a horské oblasti a kyselou půdu. Najdeme jej i na Slovensku kde se vyskytuje u obce Prečín u Povážské Bystrice.
Nejedlý.
Možné záměny: Hřib medotrpký Boletus radicans - nemá však červená zbarvení na třeni a nalézá se na jiných stanovištích. Je nejedlý. Hřib koloděj Boletus luridus ten však má v dospělosti krvavě červené póry a není hořký a roste spíše pod listnáči. Je jedlý. Hřib kovář Boletus erythropus, který má rovněž v dospělosti krvavě červené póry a taktéž není hořký, dužnina mu celkem intenzivně modrá a je jedlý. Hřib satan Boletus satanas nemá hořkou chuť, v mladosti má žluté póry a roste především v listnáčích. Je jedovatý.
Zajímavosti: Podezřelý z jedovatosti, což doposud není prokázáno. Může při požití způsobit značné trávící obtíže. V některé literatuře je uváděn jako shodný s Hřibem kříšťovitým Boletus pachypus - nejedlý. Calopus znamená krásnonohý. V nejnovějším atlase od Pavola Škubly je uváděn jako jedovatý. Ve starší slovenské literatuře se píše, že po uvaření je jedlý, ale ke sběru se nedoporučuje.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 176.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 119.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str 288.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 340.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 205
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 226.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 206.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 14.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 18.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 194.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 111, 113.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 102.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 136, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 51, 134, bar. příl. 1/1.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 62.

Naměřené výtrusy 5.7.2008 12,6-14 x 5,6 µm.

Pokračování této vycházky bude v dalším článku.

Václavka hlíznatá 1.8.2012

16. června 2013 v 17:45 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physalacriaceae
Pokračování vycházky 1.8.20012

Pak mně najednou zavolala žena, že má nějaké houby na pařezu. Jaké bylo překvapení všech, že to byla václavka hlíznatá.




Václavka hlíznatá


Armillaria gallica Marxm. & Romagn. 1987

Další české jméno: Václavka hlízovitá
Slovenské jméno: Podpňovka žltá
Plodnice: jednoletá, kloboukatá s třeněm.
Klobouk: 3-15 cm v průměru, v mládí kuželovitě vyklenutý s mírně podvinutým okrajem, později ploše rozložený, červenohnědý až hnědorůžový, někdy s olivovým nádechem, na povrchu pokrytý vláknitými, žlutohnědými, soustředně rozmístěnými, 1-3 mm dlouhými šupinkami
Lupeny: v mládí bílé až smetanové, ve stáří nebo po otlačení masově červené, krátce sbíhavé, v mládí kryté blanitým závojem.
Prsten pavučincovitý, hvězdicově se se trhající, který je pokryt žlutavýminebo okrovými vločkami.
Třeň: válcovitý, 6-15 cm dlouhý, 0,5-3 cm tlustý, v horní části bělavý, s žlutavými zbytky véla a blanitým prstenem se žlutavými nebo okrovými vločkami, na bázi výrazně hlízovitě rozšířený, nahnědlé až červenohnědé barvy
Dužnina: bělavá, tuhá, chuť je mírně nahořklá, vůně nasládlá
Výtrusný prach: bělavý až krémový, výtrusy: bezbarvé, elipsoidní, tenkostěnné, hladké, neamyloidní, 7-11,5 × 4-6 µm velké.
Výskyt: velmi hojně, jednotlivě nebo v trsech od července do listopadu na odumřelých kmenech, kořenech a pařezech listnáčů, ponejvíce bříz, dubů, habrů, vrb, buků, zřídka na živých dřevinách nebo na jehličnanech, někdy zdánlivě na zemi daleko od nejbližších stromů
Nejedlá.
Možné záměny: václavka obecná Armillaria mellea (Vahl) P. Kumm. roste zejména na listnáčích v teplejších oblastech a klobouk je medově žlutý a pouze velmi jemně šupinkatý. Václavka smrková Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink má masově až rezavě hnědý, tmavě hnědě, často pyramdálně šupinkatý klobouk, prsten je vlnatý, ostří lupenů černohnědé a roste převážně na jehličnanech. Václavka cibulkotřená Armillaria caestipes, klobouk je pokryt dosti tmavými na středu nejhustšími supinami. Šupiny na okraji rychle mizí a třeň je skoro bez útržků vela. Prsten se netrhá hvězdovitě, roste na jehličnanech i na drobných větvičkách.
Zajímavosti: na povrchu dřeva se mohou objevit nápadné černé rhizomorfy, z nichž mohou vyrůstat jednotlivé plodnice. V lesnictví způsobuje velké škody.

Literatura : Internetové stránky 2013. http://ohoubach.blogspot.cz/2012/12/armillaria-gallica.html
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 384.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 179.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 171.

Nafotil jsem ji jako důkaz že se dá nalézt koncem července, nebo i začátkem srpna. Já mněl tentokrát sebou velký koš a podařilo se nám jej naplnit. Přítel Ládě si vzal domů ještě slizáky švýcarské, které našel jeho vnuk. Kolem poledne již začalo být veliké vedro, tak jsme se z lesa odebrali na zpáteční cestu do Kocbeřské Barevné Dřevěnky na oběd a pivčo. Zde jsme byli po 14 hodině. Celkem jsme určili 57 druhů hub. Za velmi teplého počasí.

Domů jsme odjížděli v 15,35 hodun. S vycházkou jsme byli všichni spokojeni až na to vedro.Byla půlnoc pryč a žena ještě zpracovávala houby.









Smolokorka pryskyřičná 1.8.2012

6. června 2013 v 17:42 | muchomurka modrá |  Čeleď Fomitopsidaceae

Dne 1. srpna jelikož opět bylo nádherně vyrazil ráno v 9 hodin
s mojí ženou a Ketty, přítelem Láďou, který mněl sebou vnuka, do Kocbeří. Tady již na mně čekal můj vnouček a hurá do lesa.
Tento nás hned na kraji odměnil pěknými kozáčky březovými. Nacházeli jsme i hřiby, kozáky šedozelené a Ládi vnuk objevil na stromě rostoucí smolokorku pryskyřičnou. Jelikož jsem ji neměl nafocenu, tak jsem hned rozbalil fidlátka a cvakl jsem ji.



Smolokorka pryskyřičnatá láziochlena obyčajná

Ischnoderma benzoinum(Wahlenb.) P. Karst. 1881


Slovenský název: Láziochlena obyčajná
Synonyma: Boletus benzoinus Wahlenb. 1826, Boletus rubiginosus Schrad. 1794, Boletus velutinus Vahl 1794, Boletus velutinus Schumach. 1803, Ischnoderma resinosum f. benzoinum (Wahlenb.) Pilát 1937, Polyporus benzoinus (Wahlenb.) Fr. 1828, Polyporus guttatus Weinm. 1828, Polyporus morosus Kalchbr. 1869, Polyporus nigrorugosa Lloyd 1924, Polyporus pini-silvestris Allesch. 1889, Polystictus benzoinus (Wahlenb.) Bigeard & H. Guill. 1913, Trametes benzoina (Wahlenb.) Fr. 1838, Ungulina benzoina (Wahlenb.) Singer 1929

Plodnice: jednoletá, plochá, střechovitá až vějířovitá, bokem přirostlá, bez třeně, lehce sbíhající na substrát
Klobouk: 4-30 cm dlouhý, 3-15 cm široký a 1-3 cm tlustý, hrubý, zprvu měkký a pružný, později tvrdý a křehký, na povrchu soustředěně zvlněný, paprsčitě vláknitý, drsný až jemně sametově plstnatý, ve stáří hladký, barvy rezavě hnědé, tmavě kaštanové až téměř černé, s ostrým okrajem. V mládí mají bílý dorůstající okraj a jsou velmi šťavnaté a měkké.
Rourky: 05-1 cm dlouhé, barvy světle okrové nebo nahnědlé. Póry 4-6 na 0,1cm, okrouhlé až hranaté, bílé až okrové barvy, po pomačkání hnědnoucí, v mládí ronící kapky červenohnědé tekutiny.
Dužnina: 1-2 cm tlustá, v mládí šťavnatá, později tvrdá, světle okrové nebo skořicové barvy, bez vůně, chuť příjemná
Výtrusný prach: bílý, výtrusy válcovité, hladké, neamyloidní, 5-7 × 1,5-2,5 μm velké
Výskyt: nepříliš hojně od července do listopadu v přirozených smrčinách na odumřelých kmenech a pařezech jehličnanů, velmi vzácně i na listnáčích.
Nejedlá.
Možnost záměny: Smolokorka buková (Ischnoderma resinosum (Schrad.) P. Karst.) s tlustšími hladkými plodnicemi, jež roste na bucích a javorech.
Zajímavosti: netypický je vývoj plodnic - nejdříve se vytváří pouze měkké klobouky bez hymenia, které se začíná vyvíjet teprve po ukončení růstu klobouku, které začínají tvrdnout. V nížinných smrčinách se objevuje jen vzácně.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 327.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 270, 271.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 130.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 127.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 139.
Potom jsme pokračovali dále ve sběru hub. Přibývali ná hřiby hnědé, tu i tam byl občas křemeňák březový. Potom jsme narazily na místo, kde bylo velké množství klouzků bílých a o kus dále zase klouzkové dutonozí. Co se dělo dál se dovíte v příštím článku.

Povodeň Mělnicko

4. června 2013 v 23:39 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice

Kdo můžete pomožte





Prosba o pomoc

Jak všichni dobře víme se sdělovacích prostředků, Mělnicko zažívá v těchto dnech dosti dramatické chvilky. Povodně, které zasáhly náš okres pustoší příbytky a domy v několika obcích a některým lidem berou střechu nad hlavou. Nejvíce postiženi jsou lidé v Zálezlicích, Klích (viz foto), Kozárovicích, Hoříně, Zelčíně, Brozánkách, Lužci nad Vltavou, Kralupech nad Vltavou atd.
Lidé z těchto postižených míst uvítají jakoukoli Vaši pomoc, kterou teď budou opravdu potřebovat. Finančně můžete vypomoct zasláním jakékoli částky na účet Fondu humanity Českého červeného kříže pro okres Mělník (č.účtu: 35-2435171/0100). Při zasílání je však potřeba vyplnit jméno odesílatele.
Pokud byste chtěli podpořit někoho konkrétně, například postižené v Zálezlicích, obraťte se prosím na tato telefonní čísla 736620931 p. Dvořáková nebo 605234332 p. Herinková.

Za případnou pomoc všem předem děkujeme.