Červenec 2013

Rosolozub huspenitý 28.8.2012

29. července 2013 v 15:36 | muchomurka modrá |  Čeleď Sarcoscyphaceae
Vážení přátelé, dne 28.8.2012 jsem vyrazil se ženou a naší Kettkou na vycházku do parku a lesoparku. Vyrazili jsme za krásného počasí ve 12,45 hod.

V parku ani lesoparku v Trutnově moc hub nebylo. Sebrali jsme tak akorát na polévku, klouzka, hřiba plstnatého, nějakou tu muchomůrku oranžovou a šafránovou. Nafotil jsem zde rosolozuba huspenitého.

Rosolozub huspenitý
Pseudohydnum gelatinosum (Scop.) P. Karst. 1868.

Slovenské jméno:pajelenka želatinovitá
Synonyma:Exidia gelatinosa (Scop.) P. Crouan & H. Crouan 1867, Hydnogloea gelatinosa (Scop.) Curr. ex Berk. 1873, Hydnum gelatinosum Scop. 1772, Hydnum gelatinosum var. gelatinosum Scop1772, Steccherinum gelatinosum (Scop.) Gray 1821, Tremellodon gelatinosus (Scop.) Fr. 1874)


Plodnice 1-8 cm v průměru, až 1-2 cm tlusté, ztuha rosolovité, jazykovité, vějířovité, nebo ploše lžičkovité, bokem nebo boční zúženou částí přirostlé k substrátu.
Svrchní strana mléčná nebo vodnatě bílá, někdy i trochu namodralá, jindy šedavá i tmavě hnědá. Povrch je zrnitý až bradavčitý je krátce jemně chlupatý nebo plstnatý.
Spodní strana nese čistě bílé, 0,1-1 cm dlouhé, pyramidovité až úzce kuželovité měkké ostny, které jsou dosti husté a ohebné.
Třeň postranní, krátký do 3 cm a tlustý, bočně připojený ke klobouku.
Dužnina je v mládí bílá, později našedlá, vodnatá až ztuha rosolovitá, tuhá, neměnná, bez vůně i chuti.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy skoro kulovité, bezbarvé , hladké, velikosti 5-8 x 4-6,5 µm.
Výskyt červenec až listopad jehličnaté a smíšené lesy především borovice a smrky a hlavně ve vlhkém období. Najdeme jej spíše v podhůří a na horách. V nížinách není častý. Upřednostňuje silně ztroudhnivělé pařezy a padlé stromy těchto jehličnanů. Bývá často střechovitě nad sebou . apokud pařezy vyschnou houba odumírá.
Jedlý.
Zajímavosti: Upotřebitelný do salátů, rizeta a polévek. Já si jej dělám i jako ovar. Dá se jísti i za syrova. Patří mezi rosolovité houby ačkoliv má výtrusorodnou vrstvu na ostnech. S rodem Hydnum. česky lišák, nemá nic společného a není vůbec příbuzná. Po usušení zůstává chrupavčitá. Rostou jednotlivě nebo nad sebou ve skupinách.

Základní znaky rodu Pseudohydnum - rosolozub: říše Fungi, oddělení_Basidiomycota, pododdělení Agaricomycotina, třída Heterobasidiomycetes, řád Auriculariales, čeleď Hydnaceae, rod Pseudohydnum. Plodnice jsou ztuha rosolovité, přirostlé bokem a rouško je ostnité, rostoucí saprotofně a přednostně na dřeně jehličnanů.

Literatura : Internetové stránky 2013 http://en.wikipedia.org/wiki/Pseudohydnum_gelatinosum
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 250.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 302.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 95, 106, 107, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 121
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999. str 57.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 Kniha o houbách str. 46.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 60.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str 214
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 251
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 271.
Mykologický sborník č.3-5 1970 str. 46.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 90, 91.

Doma jsem pak zjistil, že je to moje první houba od tohoto druhu. Při tom si je rok co rok sbírám na ovárek. Pak jsme se ještě chvíli procházeli po lesních cestách a v 15 hodin jsme se za stále nádherného počasí jsme odebrali k domovu. Cestou jsme určili 21 druhů hub a nazapoměli jsme se stavit na hřišti kde jsme si dali náš oblíbený mok. Domů jsme dorazili za nádherného počasí
v 16,30 hod.

Liška Fresii 27.8.2010

22. července 2013 v 14:24 | muchomurka modrá |  Čeleď Cantharellaceae

Vážení přátelé. Dnes 27.8.2012 jsem se s přáteli Průšou a Křížkem vydali opět na Odolov a Kuprovku. Ráno v 8,30 hod jsem vyrazil z domu. Bylo pěkně zataženo

V Malých Svatoňovicích už na mně čekali přátelé v autobuse. Po vystoupení z autobusu jsme se dali cestou okolo basy do lesů CHKO Broumovsko do oblasti po Kolčarkou a směrem na Kuprovku. Mezi tím se oblačnost protrhala a vysvitlo dokonce i sluníčko. Počasí nám tentokrát přálo. Zato houby moc ne. Druhově to šlo a na množství to byl sem tam 1 až 2 kousky. Reputaci zachránil korálovec dubový. Jirka si vzal do skříňky a já s Láďou na drštkovou polévku. Tentokrát jsem jej ani nefotil. Byl jsem zvědav, Jak dopadly lišky Friesovi, které jsem tam minulou vycházku objevil. Trošku povyrostly a přibyly tam další malé. Tak jsem si je nafotil.



Liška Friesova
Cantharellus friesii Welw. & Curr. 1869

Slovenské jméno: Kuriatko oranžové
Synonymum: Merulius friesii(Quél.) Kuntze 1891

Klobouk 1-5 cm v průměru, v mládí nízce vyklenutý, brzy nálevkovitý, na středu pupkovitě prohloubený, tenkomasý, kraj zvlněný, podvinutý až kadeřavý a jakoby rozevlátý, nejdříve jemně sametový, později lysý. Barvy oranžové až růžově oranžové v mládí, ve stáří pak oranžově hnědé, k okraji světlejší.
Lištiny tlusté, vidlené, ostří tupé na třeň daleko sbíhající. Barvy v mládí lososové až oranžové, ve stáří pak žlutooranžové.
Třeň 1-4 cm vysoký, 0,2-05 cm tlustý, pevný, plný, ve stáří pak dutý, plynule přecházející do klobouku, směrem k bázi se ztenčuje a je plstnatý, barvy jako klobouk nebo světlejší, na bázi až žlutavý.
Dužnina v klobouku tenká, trochu lámavá, barvy světle oranžové a ve třeni vláknitá, barvy nažloutlé. Vůně slabě ovocná, chuť nakyslá až mírně ostrá.
Výtrusný prach slámově žlutý, výtrusy elipsoidní, velikost 8-10 x 4-5 µm.
Výskyt červen až říjen vzácně, listnaté lesy pod duby, buky, břízami a lískami. Najdeme ji však i v přírodních parcích. Upřednostňuje kyselé půdy.
Jedlá.
Možné záměny: Liška obecná Cantharellus cibarius která je větší, zbarvena spíše do žluta bez načervenalých odstínůa je také jedlá, Lištička pomerančová Hygrophoropsis aurantiaca, která je větší, lupeny má sytě oranžové, dužninu světle oranžovou a roste především v jehličnatých lesích . Je nejedlá.
Zajímavosti: Vzácná, tak nemá pro kuchyň žádný význam. Doporučuje se ji spíše chránit. Je to jeden z význačných druhů Žofínského pralesa. V Česku je vedena v Červeném seznamu hub jako zranitelný druh.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 44.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 193.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 86.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 342, 344, 345, 670
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 61.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 190.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 124.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 439, 440


Naměřeny výtrusy 19.9.2008 8,4-10,2 x 4,2 - 5,6 µm.

Z hub jsme nacházeli občas nějakého hřiba hnědého, hřiba smrkového, hřiba plstnatého, křemeňáčka březového a pár kozáčků březových. Dále tam bylo pár ryzců syrovinek, klouzků sličných i obecných, slizáků mazlavých, čechratek olšových a rozděrka splývavá a další druhy. Ale od všeho to byly tak 1-3 kousky. Nic moc. Pak zde byly i houby přerostlé a staré a jeden ohromný hřib kovář. Z Kuprovky jsme šli po Černé cestě směrem k hlavní cestě a potom jsme po asfaltce šlapali zpět do Odolova. Zde jsme si dali hranolky s tatarkou a dobré pivečko. Ve 14,20 hod jsme odjeli do Svatoňovic, Jirka mi zde ukázal jakou má nádhernou skříňku, kde pro místní lidi vystavuje houby. Domu jsem se dostal v 15,30 hod


a byl jsem řádně znaven. Cestou jsme určili 53 druhů hub. K večeři jsm si pak dal výtečnou drštkovou polévku z korálovce.

Zvonek kopřivolistý 23.8.2012

17. července 2013 v 22:26 | muchomurka modrá |  Květiny
Po nafocení kotrče jsme pokračovali v hledání. Pak se objevil sem tam nějaký kozáček křemeňák a hřib smrkový. Cestou se mi zalíbil zvonek kopřivolistý a tak jsem si jej též smáčknul.


Zvonek kopřivolistý

Campanula trachelium L.

Slovenský název: zvonček žihľavolistý.
Synonyma: Campanula urticifolia F. W. Schmidt, Tracheliopsis vulgaris Opiz.
Čeleď: Campanulaceae Juss. - zvonkovité.

Rostlina Vytrvalá 30-100 cm vysoká bylina která je chlupatá s tuhými štětinami. Má až 15 krátce stopkatých květů ve všestranném listenatém hroznu.
Lodyha přímá, hranatá, dutá štětinatě chlupatá, barvy červenohnědé.
Listy střídavé, jednoduché, dolní dlouze řapíkaté, střední a horní krátce řapíkaté až přisedlé, čepel zubatá, u dolních listů srdčitá až srdčitě vejčitá, 7-9 cm dlouhá a 5-6 cm široká, u horních kopinatá. Chlupatostí připomínají trochu listy kopřivy.
Květenství je hrozen, ve kterém květy vyrůstají jednotlivě až po třech z úžlabí listenů.
Květy vyrůstají po2 - 3 v užlabí horních listenů. Pravidelné, pětičetné, kališní cípy vejčitě podlouhlé, koruna široce nálevkovitě zvonkovitá, 2-3krát delší než kalich, korunní lístky jasně modré až modrofialové, na vnitřní straně chlupaté.
Plod je tobolka. Kvete od července do září.
Výskyt u nás se vyskytuje na téměř celém území od nížin po hornatiny, v teplejších územích častější. Roste ve světlých lesích, křovinách, okrajích lesů a cest, náspech nebo pustých místech. Vyhledává spíše vlhčí, zásadité až neutrální půdy bohaté na živiny. Kvete od července do září.
Zajímavosti tvoří opylení květu. Ještě v nerozvitém květu je jakoby sevřena tyčinkami krátká huňatá čnělka. Na bázi tyčinek se vylučuje nektar. Při vyvíjení květu se začne z prašníku sypat pyl, který ulpí na chloupkách čnělky. Když se všechen pyl vyprášen, tyčinky se ztáhnout zpět. Čnělka narůstá a představuje ideální záchytný bod. Hmyz může po ní šplhat ta zachytí se na ní pyl z jiných květů. K opylení dojde tehdy, až když se čnělka rozpoltí a objeví se spiráloviité blizny, o něž se musí hmyz otřít při vnikání do květu.

Literatura : Internetové stránky 2013 http://botany.cz/cs/campanula-trachelium/
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 304.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 81..
Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str. 148.

Potom náhle v krásném prostředí seděl ještě hezčí hřib smrkový, no a nedalo mi to, i když mám hřibů plno, abych to nesmáčkl. Doufám že to je. Snad mi jej hřibologové potvrdí. Zde jsem na vážkách. Trochu mi připoměl hřiba borového, tak si nejsem na 100% jist. Přikláním se ke smrkovému.


Popis hřibu smrkového je na tomto blogu 13. října 2010.

Doufám že to je. Snad mi jej hřibologové potvrdí. Zde jsem na vážkách. Trochu mi připoměl hřiba borového, tak si nejsem na 100% jist. Přikláním se ke smrkovému. Odtud při dalším sbírání houbiček jsme dorazili až k místní restauraci u Lotranda. Za celou vycházku jsme určili 33 druhů hub. Bylo 13 hodin a autobus nám jel až ve 14,20 hod, protože slunce již opět pálilo a oba jsme měli hlad, tak jsme si zaskočili na oběd a 2 pivča. Výborně jsme se najedli, byla játra na roštu s hranolky za 75 kč. Když nadešel čas, tak jsme uháněli autobusem a já ještě vlakem k domovu. To již ale bylo palermo. Domu jsem dorazil zničen teplem v 15,45 hod.
Malinko jsem si oddychl a pustil jsem se do čištění hub, krájení a rovnání na plata do sušáku. Žena část hub osmahla a ještě schoval na řízky, které budu mít zítra k obědu. Vycházka to byla nádherná.






Kotrč kadeřavý 23.8.2012

12. července 2013 v 11:41 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
Po dohodě jsem se s přítelem Průšou 22.8.2012, že dnes 23.8.2013 se zajedeme podívat do Jestřebích hor na Ferdinandovi kameny, Ráno bylo krásné počasí,
příjemná teplota, tak jsem vyrazil v 8,30 hod z domu a hurá na vlak. V Malých Satoňovicích jsem přesedl na autobus, kde čekal přítel Průša. Vyrazili jsme do Odolova. První cesta byla do krámku a tam jsme si dali štamprle vodky. Odtud hurá do lesa a cestou kolem opevnění jsme začali sbírat houby. Většinou to byly hřiby hnědé, klouzek sličný a občas nejaká ta růžovka a holubinka. Na Ferdinadových kamenech mně čekalo překvapení. Docela pěkný kotrč kadeřavý. Tak jsem jej nafotil a dal Láďovi na polévku.


Kotrč kadeřavý
Sparassis crispa (Wulf.) Fr. 1821

Slovenské jméno: Kučierka velká
Synonyma: Clavaria crispaWulfen 1781, Clavaria crispa (Scop.) Sacc. 1910, Manina crispa Scop. 1772, Masseeola crispa (Wulfen) Kuntze 1891, Sparassis radicata Weir 1917

Plodnice je nepravidelně kulovitá až poduškovitá, v průměru 10-50 cm v průměru a 10-30 cm vysoká, vážící 1 až 9 kg, bělavá nebo krémová, dělící se mnohonásobně na ploché větévky které jsou ploché, na konci rozšířené a zkadeřené se zoubkatým okrajem, po obou stranách mající Hymenofor. Ve stáří je pak barvy okrově žluté až žlutohnědé. Podobná květáku nebo mycí houbě. Je křehce lámavá.
Rouško se tvoří na obou stranách větévek, hlavně tam, kde jsou obráceny dolů.
Třeň silný, krátký, barvy bílé až žlutohnědé, báze je černá kořenující, zcela v zemi ponořený, rozdělující se na ploché větévky.
Dužnina je bílá až světle žlutá, voskovitá, křehká, ve třeni vláknitě pružná, neměnná. Chuť oříšková a nepatrně štiplavá. Vůně je kořenná, tak trochu anýzová.
Výtrusný prach je bílý až světle žlutý, výtrusy jsou elipsoidní, bezbarvé, hladké, velikosti 6-7,5 x 4-5 µm.
Výskyt červenec až listopad, jehličnaté lesy, přirozené borové porosty na odumřelé dřevní hmotě u pat borovic, vzácně i modřínů. Najdeme jej v nížinách i vysoko v horách.
Jedlý.
Možnost záměny: Kotrč Němcův Sparassis nemecii, který je vzácný a roste v kořenech jedlí, má bělavé plodnice, ploché nezubaté větévky, roste u jedlí.. Taktéž jedlý. Kotrč štěrbákový Sparassis brevipes, který má velmi široké konce větviček a najdeme jej v kořenech dubů a buků. Rovněž jedlý.
Zajímavosti: K chuti přijde z něho udělaná drštková polévka ale i bramboračka, a též je chutný z něho udělaný řízek, někomu zachutná dušený na zelenině se zelenou papriku. Sbíráme však mladé plodnice které jsou chutné. Poznají se podle toho, že nemají zahnědlé okraje. Pro konzumaci jej můžeme v chladu přechovávat i několik dní, při čemž udržuje svoji čerstvost. Je to díky tomu, že obsahuje látku sparassol, která má antibiotické a fungicidní účinky. V přírodě působí slabě paraziticky na kořenech borovic, někdy i jedlí a smrků. Napadá i kosodřevinu. Špatně se čistí. Způsobuje hnědou hnilobu, která má terpentýnový zápach. K dobru se mu dá připsat to, že omezuje množení klikoroha borového, který ničí sazenice a mladé stromky.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str.41.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 157.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 113, 330, 332, 333, 785.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 129
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 67.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 139, 140.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 51, 232.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 68.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 244.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 194
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 189, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 280
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 70.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 29, 30, č. 3-5 str. 74, 75, č. 8-10 str. 137, 142, 159 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 95, 151.

Pak se objevil sem tam nějaký kozáček, křemeňák a hřib smrkový. Ale o tom až příště.

Helmovka mizivá 8.6.2006 doplňující vycházku na Poříčský hřbet 12.8.2012

10. července 2013 v 16:38 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
12.8.2012 jsem šel asi tak ve 13, 30 hod za docela pěkného počasí

se ženou a Kettkou na procházku po Poříčském hřbetu. Hned na začátku jsem nafotil vláknice Bongardovi,

které jsem den před tím fotil mobilem. Popis teto vláknice je na tomto blogu již od 23.12.2010.
Odtud jsme pokračovli dále na Poříčský hřbet. Cestou jsem určoval houby a povídali jsme si s jedním manželským párem o houbách a o ing. Bajerovi. Tak jsem to jeho kecání uvedl na správnou míru. Houby moc nerostly. Sem tam nějaká holubinka, muchomůrka růžovka, penízovka kořenující atd. Bylo hub málo, ale vcelku dost druhů. Asi po polovině cesty jsme se rozloučili. Ty se vraceli domů a my jsme se ženou ještě kousek pokračovali. Podařilo se mně i ženě najít i několik čerstvých klouzků. Tak jsem si klouzka sličného nafotil též.


Popis tohoto klouzka je na tomto blogu je proveden 8.2.2012. Při zpáteční cestě jsem se chtěl podívat ještě na jedno místečko, ale nějak nešikovně jsem skočil přes příkop a vrazil si do oka větev. Tím bylo po všem. Když jsem přišel domů, asi v 16,30 hod. Bylo docela hezké počasí.

Celkově jsem určil 32 druhů hub.
Doma se mi bolest oka stupňovala a byl jsem donucen jít za přítelem, očním lékařem, který mi oko ošetřil. Ještě že mám tak dobré kamarády. Druhý kamarád mně totiž na ošetření odvezl autem. Oběma za to dík. Takže si to druhé nemám namáhat a tím jsem značně omezil počítač. Vycházka byla pěkná až na ten úraz.

Jelikož popisy těchto druhů zde jsou, tak jako přídavek zde dávám Helmovku mizící, kterou jsem fotil 8.6. 2006 u rybníku Rábiš u Kohoutova.


Helmovka mizivá

Resinomycena saccharifera (Berk. & Broome) Redhead 1984


Další české jméno: Žebernatka bezkolencová.
Slovenské jméno: Rebernačka
Synonyma: Agaricus electicus Buckn. 1881, Agaricus sacchariferus Berk. & Broome 1870, Delicatula quisquiliaris (Joss.) Kühner & Romagn. 1983, Mycena pudica Hora 1960, Mycena quisquiliaris (Joss.) Kühner 1938, Mycena saccharifera (Berk. & Broome) Gillet 1874, Mycena saccharifera var. electica (Buckn.) Massee 1893, Omphalia quisquiliaris Joss. 1937, Pseudomycena saccharifera (Berk. & Broome) Cejp 1930.

Klobouk 0,1-0,8 cm v průměru, ploše rozložený, na středu nevyvýšený, jemně zrnečkatý, barvy bílé.
Lupeny připomínající spíše žebra jsou pravidelné, řídké, barvy bílé
Třeň 0,07-0,3 cm dlouhý, neslizký, chlupatý, barvy bílé
Výtrusný prach - výtrusy cylindrické, někdy poněkud proměnlivého tvaru, neamyloidní, 10-16 x 4-7 µm velké
Výskyt v bažinatých lukách a na březích rybníků, na odumřelých částech některých jednoděložných rostlin , například bezkolence (Molinia), ostřicích (Carex), rákosu (Phragmites) a na jiných rostlinách ve vlhkých místech.
Nejedlá.
Zajímavosti: Tato houbička je saprotrof a je v Červeném seznamu hub. Jako kriticky ohrožený druh. V Čechách je známa ze 2 lokalit na Třeboňsku a z okolí Mirošovic ve středních Čechách. My jsme ji objevili v okolí rybníku Rábiš který patří do lokality Kohoutov a je to u rozsáhlého lesa Království. Tato lokalita pravděpodobně není zaregistrována.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 200.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 110.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 170, 203, 208.





















Hávnatka Elizabetina 7.8.2012

2. července 2013 v 14:33 | muchomurka modrá |  Čeleď Peltigeraceae
Jsme v závěru vycházky ze 7.8.2012.

Pouze zase v jedné lokalitě, kam stabilně chodím jsem si nafotil hávnatku Elizabetinu.

Hávnatka Elisabetina

Peltigera elisabethae Gyeln. 1927


Slovenské jméno: ŠtítnatecS
Stélka hladká, velká a bohatá, lupenitá 5-15 cm v průměru. v mádí hnědé barvy, později se zbarvuje šedě.
Vrchní strana je lesknoucí, v mládí hnědé barvy, později se zbarvuje šedě Kraje jsou tuhé, stáčející se nahoru a jsou kadeřavé
Spodní strana je bílá, krabatá a obsahuje chumáčkovité rhiziny a je nepatrně žilkovaná.
Akospory jsou bezbarvé až světle hnědé, jehlicovité, velikosti 27-40 x 4-6 µm.
Nejedlá.
Výskyt: Stínné oblasti oblasti, na holé půdě půdu, a ve skalách, mezi mechy. Blízko rybníků.
Zajímavosti: Je citlivá na ovzduší, především na ozón. Je v červeném seznamu ČR

Tentokrát se mi podařilo ji nafotit i s plodničkami. Odtud jsme pak putovali po černé cestě až na křižovatku na Odolov. Sotva jsme udělali pár kroků po asfaltové cestě směrem k Odolovu, tak začalo pršet. ¾ hodiny jsme šlapali po asfaltce do Odolovské hospůdky. Nežli jsem tam došel tak v místním parčíku mně přivítal hřib červený se svými bratříčky. V hospůdce jsme si dali knedlo vepřo zelo a výborné pivo Krakonoš. Odtud jsme pak odjeli ve 14,20 hod k domovu. Musím podotknout, že to bylo již za slunečného počasí,

protože než jsme vešli do hospody tak přestalo pršet. Celkem jsme určili 55 druhů hub. Domů jsem přišel po 16 hodině. Vycházka to byla pěkná a vůbec mi nevadilo že jsem promokl.