Srpen 2013

Křemenáč osikový 10.9.2012

31. srpna 2013 v 14:31 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Vážení přátelé, naladěn včerejším úlovkem jsem se se ženou dohodl že dnes 10.9.2012 vyrazíme společně na Vébrovku. Ráno bylo nádherné počasí,
tak jsem si zašel na pedikůru nechat strhnout část nechtu, která mi zarůstala do masa. Vrátil jsem se v 11 hodin domů a zde už byla připravena žena s Kettynkou na naši tůru. Vyrazili jsme asi v 11,30 hod.
Nejdříve jsme šli přes lokalitu nad Polskou, kde jsem nafotil čechratku podvinutou,


Popis čechratky podvinuté je na tomto blogu z 8.2.2010

Zde jsme sebrali pěkné hřiby smrkové a žlutomasé. Byl tu i kozáček a nějaký ten klouzek sličný. Pak žena objevila lišky obecné. Dělalo se čím dál větší teplo a mi přešli na lokalitu nad Nový Domov. Zde nám štěstí přálo velmi. Krom nádherných hřibů smrkovích tu byli klouzci obecní v hojném počtu, žena zde objevila křemenáče březového. Bylo zde i hodně křemeňáků osikových které jsem nafotil též.



Křemenáč osikový
Leccinum aurantiacum(Bull.) SF Gray. 1821

Slovenské jméno: Kozák dubový
Synonyma: (Boletopsis rufa (Schaeff.) Henn. 1900, Boletus aurantiacus Bull. 1791, Boletus aurantiacus var. rufus(Schaeff.) Mérat 1821, Boletus rufus Schäff. 1792, Boletus scaber var. aurantiacus (Bull.) Opat. 1836, Boletus versipellis var. aurantiacus (Bull.) Vassilkov 1948, Krombholzia aurantiaca (Roques ex Bull.) Gilbert{?}, Krombholziella aurantiaca (Bull.) Maire 1937, Krombholziella rufa (Schaeff.) Alessio 1985, Leccinum populinum M. Korhonen 1995, Leccinum quercinum sensu auct.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Leccinum rufum (Schaeff.) Kreisel 1984, Leccinum rufum (Schaeff.) Kreisel 1983,Trachypus aurantiacus (Bull.) Romagn. 1939)

Klobouk 3 - 25 cm v průměru, v mládí nejdříve skoro kulovitý, zakrátko polokulovitý, později polštářovitě vyklenutý a poduškovitý, nakonec téměř plochý, dosti dlouho s pokožkou přesahující okraj. Tlustomasý, jemně plstnatý, živě červenooranžový, hnědočervený, někdy i tmavě červený, vybledající ale i žlutooranžový, světle oranžově okrový. Za sucha matný.za vlhka mastný, deštěm a stářím olysává.
Rourky v mládí bělavé až 3 cm dlouhé úzce připojené ke třeni, pak našedlé a ve stáří s olivovým odstínem. Po porušení vínově červenají. Póry drobné, barvy bílé až smetanové a na otlaku lehce hnědnou.
Třeň 5 - 20 cm vysoký, 1 - 6 cm tlustý, téměř válcovitý, dole často širší, tuhý, v dospělosti nahoře ztenčený, plný, na bělavém až bělavě smetanovém podkladě hustě pokrytý v mládí přitisklými bělavými později odstálými nahnědlými až červenohnědými šupinkami, často síťovitě sestavenými, otlačením pomalu černají.
Dužnina v mládí tvrdá, ale šťavnatá, bílá až smetanová, na řezu zprvu šedofialovějící, pak s červenými nebo hnědavějícími odstíny, pouze ve spodní části třeně zelenomodrající. Po zaschnutí černá.
Ve stáří klobouk měkne a třeň dřevnatí. Vůně slabě houbová, chuť příjemná.
Výtrusný prach okrově hnědý, výtrusy jsou vřetenovité, barvy žlutohnědé, velikosti 13-17 x 4-5 µm.
Výskyt červen až listopad listnaté a smíšené lesy, stromořadí u cest, osikové mlází na bohatých hlinitých i písčitých, nevápenatých půdách pod osikami někdy i pod topoly.
Jedlý.
Možné záměny: Křemenáč březový Leccinum versipelle mající od mládí na třeni černé šupiny, nemá tak červený klobouk a roste pod břízami, je jedlý. Křemenáč smrkový Leccinum piceinum rostoucí pod smrky, rovněž jedlý. Křemenáč dubový Leccinum quercinum, který má tmavší červenohnědý klobouk, rezavě hnědé šupiny a roste v dubinách. Je jedlý. Křemenáč krvavějící Leccinum aurantiacum var. sanguinescens u kterého je klobouk i šupiny krvavě červené je jedlý. Kozák skořicový Leccinum subcinnamomeum podle posledních výzkumů spadá do druhu kozáka březového Leccinum scabrum a roste pod břízami, ale má neměnnou dužninu a šupinky bez červeného nádechu Je jedlý. Křemenáč borový Leccinum vulpinum který však roste pod borovicemi a je jedlý.
Zajímavosti: V mládí lahodný, v kuchyni všestranně použitelný, vhodný i k nakládání do octa a sušení. Výborný je s vejci, makaróny a sýrem, nebo je z něho chutná i smetanová omáčka. Pokud je usmažen s vejci, tak též nepohrdnu. Někdy, pokud mám větší hlavy , tak celé rodině chutná jako řízek. Může se prodávat na trhu, je to kodexová houba. Někteří autoři v poslední době jej dělí křemenáč osikový ještě na křemenáč bělotřeňový Leccinum albostipitatum. Tento má mít klobouk barvy pomeranče a čistě bílou nohu. Pouze ve stáří může být třen o něco tmavší.

Literatura : Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 37.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 175.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 758, 759.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 296, 298.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 355, 356.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 275.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 210
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 228.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 119.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 226.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 24.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 86, 88.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, 29, 30, č. 3-5 str. 77, č. 8-10 str.159, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 77.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 65.


Vedro už bylo neúnosné, Kettynka unavená, já žíznivý, tak jsme rozhodli, že na Vébrovku nepůjdeme, protože košík byl plný mi znavení, tak jsme sešli s kopce dolů do restaurace Dvoračka na dobré pivečko. Celkem jsme určíli 21 druhú hub. Tam jsme dorazily v 15,30 dali si 2 pivečka a hurá domů, kam jsme dorazili za velkého vedra v 16,45 hod. Kettynka hned padla.

Tentokrát byla žena na mně moc hodná a všechny houby očistila. Já jsem krájel na sušení a rovnal na sušák. Skončil jsem ve 20, 45 Hod. Žena mezi tím ještě část hub naložila. Zítra mně opět čeká cesta na Jestřebí hory. Tak jsem zvědav.

Vycházka 9.9.2012. doplněno helmovkou pařezovou z roku 2002

26. srpna 2013 v 17:58 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae


Dne 9.9.2012 odpoledne, po 14 hodině, za nádherného počasí,
jsem se vydal se ženou a Kettynkou procházkově na Poříčský hřbet. Říkal jsem si, že houby v lese nerostou a tak jsem nebral ani košík. Jenže hned u přechodu přes řeku Úpu na mne vystrkovaly hlavičky pečárky hlíznaté. Pokračovali jsme do zátočiny, kam se chodí naše Kettka koupat. Což také provedla. Pak již jsme šli lesem, kde jsme potkávali čerstvé hřiby žlutomasé, sem tam hřiby hnědé a klouzky sličné. Nejvíce mně rozčílilo, když jsem narazil na velkého kotrče kadeřavého a toho někdo zdevastoval a hodil do roští. Muselo to být dříve, protože byl značně zvadlý. Pak jsme potkali vyhozené lištičky, bylo hodně holubinek mandlových, sem tam namodralá a také holubinek hlínožlutých. Potom jsme se stavili na ženině místečku kam chodí s Kettkou a našla tam asi 10 kozáčků a pěkného hřiba smrkového. Zde jsme skončili, protože žena pospíchala domů na televizní pořad. Já jsem akorát stačil podlézt oplocenku, protože za ní byla krásná bedla vysoká, kterou jsem večer snědl. Cestou domů, kam jsme dorazili asi tak v 16,15 hod, nás uvítalo zakouřené sídliště a koupaliště. Byla zde policie a hasiči, kteří hasili kontejner. Viděli jsme různobarevné čmoudíky, protože tam vybuchovali spreje. Pokusil jsem se to nafotit, a to kontejner byl skoro už uhašen. Z konce jsem udělal pár snímku.


Zapálili jej 3 děti nepřízpůsobilých občanů.
Na tácku jsem Vám nafotil co jsme za tu chvilku našli v lese.

Houby začínají růst. Určil jsem celkem 23 druhů hub.

Jako lahůdku přidávám další druh který zde popíši. Jedná so o helmovku pařezovou nafocenou v Kocbeřích 8.10.2002.


Helmovka pařezová

Mycena tintinnabulum (Paulet)Quél. 1872

Další české jméno:Kalichovka zimní
Slovenské jméno:Prilbička hnedosivá
Synonyma: Agaricus tintinnabulum, (Paulet)Fr. 1838, Hypophyllum tintinnabulumPaulet 1793, Omphalia hycmalis Vel. 1920,Mycena tintinnabulum (Fr.) Quél.

Klobouk 0,5-2 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později až široce kuželovitý s nízkým plochým hrbolem a prosvítajícími lupeny. Je mírně slizký a hedvábitě lesklý. Barvy nejdříve béžové, později šedohnědé až hnědočerné. Nejtmavší na středu
Lupeny husté, široce obloučkem připojené až sbíhavé na třeň. Na ostří jsou často zvlněné Barvy bělavé až našedlé, občas slabě masově narůžovělé.
Třeň 1-7 cm vysoký. 0,08-0,3 cm tlustý, válcovitý, uvnitř tence dutý, tuhý, chrupavčitý, jemně pýřitý. Barvy u vrcholu bělavé a na bázi hnědočerné až skoro zčernalé.
Dužnina ztuha chrupavčitá, velmi tenká, barvy šedavě stříbřité, vůně nakyslé až spermatické, chuť svíravá.
Výtrusný prach Výtrusy velikosti 4-6 x 2,5-3 µm.
Výskyt říjen až duben v trsech, na rozkládajících se pařezech listnáčů pokrytých již mechem, v kyselých květnatých bučinách, jako jsou lipové bučiny, jedlobučiny a smrkové bučiny. V zimně dosti hojná.
Nejedlá.
Možné záměny: Helmovka zimní Mycena hymealis - nejedlá.
Zajímavosti: Po několika měsíčním pěstování světélkuje mycelium u této Helmovky. Rozkládá odumřelou dřevní hmotu. Velenovský ji vyobrazil a popsal jako Kalichovka zimní Omphalia hycmalis. Pozor , špatně je uvedeno v Kapesním atlase hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987, kde se uvádí u popisu Velenovského jako Omphalia hyemalis místo hycmalis.

Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 313.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 85.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 476.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 195.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 106, 194,
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 152.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 62, rok 1970.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 202.



Líha klubčitá sídliště 8.9.1912

15. srpna 2013 v 18:22 | muchomurka modrá |  Čeleď Lyophyllaceae
Dnes jsem při venčení Kettynky bylo docela solidní počasí
já spatřill 2 krásné trsy hub. Jednalo se o líhu klubčitou, která rostla pod lískami.




Líha klubčitá

Lyophyllum fumosum (Pers.: Fr.) PD.Orton. 1960

Další česká jména: Čirůvka klubčitá, líha trsnatá, strmělka trstnatá,
Slovenské jméno:Strmulec sivohnedý
Synonymum: Agaricus cinerascensBull. 1789, Agaricus conglobatus Vittad. 1835, Agaricus fumosus Pers. 1801, Agaricus tumulosus Kalchbr. 1874, Clitocybe cinerascens (Bull.) Bres. 1938, Clitocybe conglobata (Vittad.) Bres. 1881, Clitocybe fumosa (Pers.) P. Kumm. 1871, Clitocybe tumulosa (Kalchbr.) Sacc. 1887, Collybia fumosa (Pers.) P. Kumm. 1871, Lyophyllum aggregatum subsp. cinerascens (Bull.) Singer 1951, Lyophyllum conglobatum (Vittad.) Bon 1995, Lyophyllum conglobatum (Vittad.) M.M. Moser 1953, Tricholoma cinerescens (Bull.) Gillet 1874, Tricholoma cinerescens sensu Rea (1922); fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Tricholoma conglobatum (Vittad.) Sacc. 1887, Tricholoma fumosum (Pers.) Ricken 1915, Tricholoma pes-caprae sensu Cooke; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Tricholoma pes-caprae var. multiforme sensu auct. brit.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005.

Klobouk 2-13 cm v průměru, nejdříve polokulovitý později zvlněný až laločnatý, lysý, hladký, dosti masitý, okraj tenký, dlouho podvinutý. Barvy světle až tmavě šedohnědé, na okraji o něco světlejší. Pokožka je slupitelná a za vlhka lepkavá
Lupeny zoubkem připojené až krátce sbíhavé, husté, široké, oddělitelné, barvy bělavé, stářím však šednou.
Třeň 2,5-12 cm vysoký, 0,4-1,8 cm tlustý, nepravidelně válcovitý, rýhovaný často nepravidelný, plný, srostlý společně s dalšími třeni ve společnou hlízovitou bázi a na vrcholu vločkatý. Barvy bělavé, krémové až nahnědlé, otlačením vodnatě hnědne.
Dužnina silně masitá, pružná, bílá až zahnědlá, za vlhka vodnatě hnědá, neměnná, chuť lahodná, vůně slabě moučná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy skoro kulovité, hladké, bezbarvé velikosti o průměru 5-7 µm.
Výskyt červenec až prosinec, ve velkých trsech, na holé zemi v zahradách, sadech, parcích, dvorech, ale již méně v prosvětlených listnatých lesích u kořenů nebo spodku kmenů, a dokonce i v horských smrčinách. Upřednostňuje půdy bohaté na živiny.Velmi často se najde na půdách poznamenaných činností člověka.
Jedlá.
Možné záměny: Líha nahloučná Lyophyllum decastes která je méně masitá, barvu klobouku má světlejší. Lupený jsou bělavé, později krémově masové a je též jedlá. Líha obrněná Lyophyllum loricatum mající chrupavčitý klobouk a je též jedlá.
Zajímavosti: Vhodná na veškeré kuchyňské úpravy. Někteří autoři považují líhu nahloučenou a líhu obrněnou za pouhé variety líhy klubčité. Někteří autoři ji uvádějí jak nejedlou snad proto, že je tužší a hůře stravitelná. Tato houba může vyrůst i ve sklepích nebo mezi dlažbou, což ukazuje že má ohromnou sílu. Nadzvedne i dlažbu chodníku.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 128.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 189.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 169, 170.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 173.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 172, 173.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 99.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 102.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.50.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 45.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 163, 164.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 135 (příloha 31/62).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 134, 160.

Naměřeny výtrusy 27.9.2009 velikosti 5,6-6,2 µm.

Další houbou hřib červený, který rostl pod břízou. Oboje je jedlé. Nedalo mi to a zavolal jsem Jirku Kovače, kterýsi chtěl nafotit hřiba červeného. Já jsem pochopitelně vyfotil ty hřiby též.


Popis tohoto hřiba červeného si můžete přečíst na tomto blogu ze dne 9.10.2010.
Krom těchto dvou druhů jsme zde ještě určili ryzec ostrý, pečárku hlíznatou a špičku obecnou. Celkem bohaté sídliště.
Domů jsem se vrátil včas. Za chvíli padal deštík.


Pokračování vycházky 4.9. 2012. Doplněno o helmovku modravou z 27.5.2006

9. srpna 2013 v 11:57 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Pokračování vycházky ze 4.9- 2012.
Potom mně Láďa zavolal na pěkné ryzce kafrové. Líbily se mi a tak jsem opět fotil.
Popis těchto ryzců je na tomto blogu ze dne 2.12. 3010.
Vše to bylo v lokalitě směrem na Choustníkovo Hradiště. Odtud jsme se vydali k rybníku Rábiš. U rybníka ne mně čekal pěkný kozáček březový Vypadal jak cigán. Tak jsem jej nafotil.
Jelikož jsme byli již dosti znaveni teplem, tak jsme putovali k hospůdce.Cestou jsme potkávali dosti holubinek, hlavně kolčavých, slizáky švýcarské adalší lupenaté houby. Dokonce i pár václavek smrkových. Celkem jsme určili 59 druhů hub. Do hospůdky jsme dorazili po 14 hodině, dali si krakonoše a oběd. Posilněni jsme jeli za slunečného počasí do Trutnova.
Domů jsem dorazil v 16 hodin. Moc se nám tato vycházka líbila.

Teď tu jako přídavek z roku 2006 jež jsem fotil na Poříčském hřbetu.


Helmovka modravá

Mycena amicta (Fr.) Quél. 1872

Další české jméno: Helmovka oděná
Slovenské jméno: Prilbička modrastá
Synonyma: Agaricus amictus Fr. 1821, Agaricus iris Berk. 1836, Agaricus mirabilis Cooke & Quél. 1878, Insiticia amicta var. iris (Berk.) Park.-Rhodes 1951, Mycena amicta var. iris (Berk.) Bon 1987, Mycena iris (Berk.) Quél. 1872, Mycena iris var. caerulea Rea 1922, Mycena marginella sensu Rea 1922; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Mycena mirabilis (Cooke & Quél.) Quél. 1872, Tricholoma amicum (Fr.) Gillet 1874

Klobouk 1-2 cm v průměru v mládí polokulovitý, později zvoncovitý a někdy i s hrbolkem na vrchu. Přes polovinu výšky rýhovaný průsvitně, pokrytý oddělitelnou želatinovou blankou. Okraj má rovný a ostrý. Barvy šedobéžové k okraji přecházející do medově žluté až krémové. Dosti dlouho je bíle ojíněný.
Lupeny poměrně husté, slabě připojené až volné, úzké, barvy šedavé, na ostří bělavé.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,05-1,2 cm tlustý, dlouze kořenující, válcovitý, dutý, lámavý. Barvy u vrcholu bělavé, směrem k bázi hnědošedé, na bázi až zelenomodrý. Na třeni má modrofialové odstíny. Celý je bíle ojíněný.
Dužina slabá, barvy šedavě naokrovělé, vůně ředkvičkové, chuti mírné až slabě ředkvičkové.
Výtrusný prach - výtrusy 7,2-10,7 x 4-5,5 µm velké, mající tvar pecky, amyloidní.
Výskyt květen až říjen, v jehličnatých a smíšených lesích na mrtvém dřevě jehličnanů.
Nejedlá.
Možné záměny: Helmovka modrokořenná Mycena cyanorrhiza výskyt na dřevě jehlišnanů, je drobnější, lupeny jsou řídké a má rozdílné makroskopické znaky. Je nejedlá.
Zajímavosti: Místy dosti vzácná.

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 318.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 83.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 464.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 201 - 202.







Chrobák lesní 4.9.2012

3. srpna 2013 v 11:24 | muchomurka modrá |  Brouci

Vážení přátelé, dne 4.9.2012 jsem se vydal v 9,15 hod s přítelem Průšou na lesní procházku do Kocbeří. Bylo nádherné počasí

a tak jsme se těšili na houbičky. Na sběr bylo hub pomálu. Občas jsme našli, křemeňáčka, kozáčka, podhříbka, nějakou tu lištičku. Hřib smrkový byl jeden a to ještě na pochodu. Taky jsme našli kováře a slizáky švýcarské. První co jsem fotil byl tento chrobák lesní. Byl asi tak 1 cm dlouhý.



Chrobák lesní

Anoplotrupes stercorosusHartmann in L.G.Scriba, 1791


Další čeké jméno: Hovnivál
Slovenské jméno: lajniak lesný
Synonyma: Geotrupes amoethysticus Mulsant 1842, Geotrupes juvenilis Mulsant 1842, Geotrupes monticola Heer 1841, Geotrupes nigrinus Mulsant 1842, Geotrupes prusicus Czwalina 1884, Geotrupes stercorosus Hartmann in L.G.Scriba, 1791,
Geotrupes sylvaticus Panzer 1798

Brouk je velký 1,3 cm až 2 cm, zavalitý, leskle modročerný.
Krovky má černé lesknoucí se do modra,
Štít je hladký s mírnými tečkami.
Křídla jsou pokryta svisle rýhovanými krovkami.
Tykadla má cihlově zbarvené, mezi nimi má na hlavě malý hrbolek.
Hlava je zepředu chlupatá.
Končetiny jsou také chlupaté a modřejší než tělo, stejně tak brouk zespoda.
Výskyt hojně v lese mezi borůvčím, na cestách a všude tam kde má pro sebe a larvy dostatek potravy. Občas vysedávají na čerstvě uříznutých pařezech stromů.
Potrava: Živí se trusem zvířat, tlejícími zbytky, houbami a nepohrdne ani mršinami.
Rozmnožování: Samičky kladou vajíčka buďto tak, že vyhrabují chodbičky do země, kam natahají potravu (trus atd.) a tam vajíčka nakladou a nebo přímo do trusu na povrchu země, larvy hned jak se vylíhnout mají co jíst. Larvy přezimují a kuklí se v zemi až příští rok obvykle během května.
Záměny: Tento chrobák je u nás asi nejběžnější, někteří lidé si ho pletou s chrobákem velkým, ten je ale o hodně větší, nebo s chrobákem jarním, ten ale na rozdíl od lesního nemá rýhované krovky.
Zajímavosti: Chrobákovití brouci jsou užiteční svým příspěvkem k rozkladu a transportu organických látek a následným zvyšováním kvality půdy.

Odtud jsme pokračovali směr Rábiš, ale o tom až příště.