Prosinec 2013

Výstava hub dne 26 a27.9.2012 v Úpici

28. prosince 2013 v 16:15 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice

Ve dnech 26.9. - 27.9.2012 uspořádal klub mykologů v Úpici již 14. tradiční výstavu hub v prostorách foyeru Městského sálu nad obchodním domem. Úsilím pořadatelů a za pomoci přátel z Mykologického kroužku v Broumově se podařilo nasbírat a vystavit celkem 243 druhů hub. Houby byly nasbírány nejen v lesích okolo Úpice, ale též na Červenokostelecku, Královédvorsku či Broumovsku. Expozice byla doplněna ukázkami zpracování hub v kuchyni, samorosty a "plným houbařovým košíkem".


Ze vzácných druhů hub jsme veřejnosti prezentovali např. odbarvenou formu Hřiba kováře či Hlívu ušatou, která byla nalezena a dovezena z Vernéřovic u Meziměstí.

Nedílnou součástí byla i "Krakonošova zahrádka", mistrné dílo Marie a Bohumila Pospíšilových, která opět byla středem obdivu všech návštěvníků.


Atmosféru výstavy doplnily kresby hub od dospělých i dětských autorů, které byly během expozice doplněny o obrázky, které pro náš klub namalovaly děti z Mateřských školek Na Veselce, Úpice, v Suchovršicích a v Havlovicích a za které jim děkujeme.


V průběhu výstavy byla zároveň zajištěna i poradenská činnost.

a o tombolu pro děti se starali naše členky.


Výstavu shlédlo více jak 650 návštěvníků, z toho přes 500 dětí a školní mládeže se svými učitelkami.
Děkujeme zároveň za pochopení starosty a radních města, kteří svolili uspořádat výstavu v prostorách Městského sálu bezúplatně.
XIV. výstava hub v Úpici se vydařila a členové našeho kroužku
se těší na další, v pořadí již XV.výstavu v příštím roce.

Tmavobělka krátkonohá 24.9.2012

20. prosince 2013 v 22:49 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae



Vážení přátelé, dne 24.9.2012 za krásného počasí

jsem vyrazil s přítelem Průšou v 9 hodin do Kocbeří, lok. les Království. Nezklamal jsem se. Přinesl jsem skoro plný košík hřibů. První nádherný hřib smrkový mně uvítal dříve než jsem vstoupil do lesa. Při procházce lesem jsem krom značného množství hřibu potkával ještě hodně slizáků švýcarských. Těch bych určitě košík sebral. Při zpáteční cestě jsem u okraje cesty pod buky, objevil plodnice podle mě tmavobělky krátkonohé, které jsem nafotil.



Tmavobělka krátkonohá

Melanoleuca brevipes(Bull.) Pat. 1900

Slovenské jméno: tmavuľka krátkohlúbiková
Synonyma: Agaricus brevipes Bull. 1791, Agaricus brevipes var. brevipes Bull. 1791, Gymnopus brevipes (Bull.) Gray 1821, Gyrophila brevipes (Bull.) Quél. 1886, Gyrophila grammopodia var. brevipes (Bull.) Quél. 1888, Tricholoma brevipes (Bull.) P. Kumm. 1871, Tricholoma melaleucum subvar. brevipes (Bull.) Maire. 1916)
Klobouk 5-11 cm v průměru, v mládí vyklenutý s podvinutým okrajem, později plochý, ve stáří až nálevkovitý, zvlněný, hladký, radiálně vláknitý, mírně hygrofánní. Barvy šedé, za vlhka béžovou až šedě hnědou, ve středu až černohnědou, při vysychání blednoucí.
Lupeny husté,zoubkem připojené až krátce sbíhavé, široké, někdy skoro volné. Barva světle krémová až šedookrová, později bílé.
Třeň 2-5 cm vysoký, 04-1,5 cm tlustý, na bázi mající obvykle hlízu, válcovitý, vyjímečně excentrický. Barvy šedohnědé, později světlejší, na vrcholu tmavohnědé, jemně vločkatý, jinak v dolní části na hnědém podkladě žlutohnědě vláknitý, často ojíněný.
Dužnina pod pokožkou klobouku tmavá, měkká. Barvy v mládí bělavé která ke stáří hnědne. Vůně slabě houbová, chuť mírná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsovité, jemně bradavčité, bezbarvé, velikost 6,5-9,5×4,5-6 µm.
Výskyt květen až říjen, jednotlivě nebo ve skupinách na bohatých půdách v listnatých lesích, trávnících, pastvinách, v zahradách a sadech, podél cest nebo na kompostech, nepříliš hojně.
Jedlá.
Možnost záměny: Tmavobělka vykrojená Melanoleuce exscissa jež má delší třeň. Je jedlá.
Zajímavosti: Dobrá a pro kulináře je to jedna z prvních hub. V přírodě rozkládá humus.
Literatura : Internetové stránky 2013:
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 148.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 372.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str 178.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 175.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 168.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 162.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 162, 164.
Po focení jsem šel už po asfaltce a sbíral houby podél. A opět to byly většinou hřiby smrkové. Každý jsme měli plný košík hub Celkem jsme určili 58 druhů hub. Asi tak po 1 hodině a půl jsme se dostali k hospůdce. Byli jsme zklamáni. Od rána v Kocbeřích nešel proud, takže mně na velkou žížeň poskytly dámy pouze lahvového kozla. No prostě smůla. Ještě že mi během 20 minut jel autobus a já tím pádem jsem byl již v 15 hod. doma za nádherného počasí.

Jinak vycházka to byla pěkná, byl jsem řádně unaven a do 21,30 hod jsem houby zpracovával.

Hřib příživný 18.9.2012

20. prosince 2013 v 22:43 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Po skončení focení na paloučku jsme pokračovali s kolegou dále.
V Roudence jsem se věnoval pouze sběru hub a zaznamenával . Bylo zde všechno možné. různé jsme sběr doplnili o kozáky březové a šedozelené. V Roudence jsem se věnoval pouze sběru hub a zaznamenával . Bylo zde všechno možné. různé jsme sběr doplnili o kozáky březové a šedozelené V lokalitě Havlovické Podhradí jsem s radostí udělal další snímek hřiba parazitického. Kvůli němu jsem sem hlavně jel.


Hřib příživný

Pseudoboletus parasiticus (Bull. : Fr.) Sutara 1991

Další česká jména: hřib cizopasný, hřib parasitický suchohřib parasitický, suchohřib přížívný, poddoubník parazitický
Slovenské jméno: Suchohríb cudzopasný
Synonyma:Boletus parasiticus Bull. 1790,Boletus parasiticus f. parasiticus Bull. 1790, Boletus parasiticus f. peylii Kavina, 1925, Boletus parasiticus var. parasiticus Bull. 1790, Boletus parasiticus var. piperatoides J. Blum 1969, Ceriomyces parasiticus (Bull.) Murrill 1909, Versipellis parasitica (Bull.) Quél. 1886, Xerocomus parasiticus (Bull.)) Quél. 1888. Xerocomus parasiticus f. parasiticus(Bull.) Quél. 1888, Xerocomus parasiticus f. piperatoides (J. Blum) R. Mazza 1998)
Klobouk 2 - 12 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později plochý, hladký, plstnatý a někdy jemně slizký, za sucha jemně rozpraskaný, hnědavý, přecházející až do žlutohněda.
Rourky jsou ke třeni přirostlé nebo jemně sbíhavé, zbarvené v mládí do žluta, ve stáří do hněda. Póry jsou střední velikosti, hranaté, v mládí nažloutlé, později citrónově nebo hnědě žluté. Někdy mají až rezavě červený nádech.
Třeň 2 - 12 cm vysoký, 0,4 - 2 cm tlustý, válcovitý, k bázi se ztenčující, plný, většinou prohnutý, slámově žlutý, nahnědlý až olivově žlutý, jemně hnědě vločkatý až vláknitý.
Dužnina v klobouku měkká, bělavá až nažloutlá nad rourkami sytě žlutá, ve třeni sytě žlutá a vláknitá, většinou na řezu nemění barvu, velmi vzácně zelenající, vůně jemně houbová, chuť příjemná.
Výtrusný prach tmavě olivově hnědý, výtrusy jsou válcovitě vřetenovité, hladká, barvy žluté, velikosti 10-18 x 3,5-6 µm.
Výskyt červen až listopad v lesích i mimo les na hrázích rybníků, ve všech borech, smrkových monokultůrách na nevápenatých půdách, parazituje na plodnicích pestřeců. Vyrůstá jich i několik z jednoho pestřece. Upřednostňuje pestřec obecný Scleroderma citrinum.
Jedlý.
Možnost záměny: hřib plstnatý Boletus subtomentosus který se liší především velikostí, barva klobouku je olivově žlutohnědá a roste ze země. Je jedlý
Zajímavosti: Pro kuchyň bezvýznamný, protože se vyskytuje vzácně. Měl by být chráněn. Na Slovensku je to chráněná houba. Je to jedna z mála nemykrorhizních hřibotvarých hub. Čím větší je plodnice hřibu, tím i větší je dutina v plodnici pestřece. Je to u nás jediný druh hřibovité houby, která cizopasí na dalších houbách.
Základní znaky rodu Pseudoboletus - hřib: Taxonomie: Čeleď Boletaceae, řád Boletales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Má rozdílné anatomické i další znaky od rodu Boletus. Rod Xerocomus jak jej známe z dřívějších dob je dle nejnovějších výzkumu směsice několika rodů. Což je předmětem dalšího bádání a popisování jednotlivých znaků.
Literatura : Internetové stránky 2009.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 414.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 342.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 212.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 675, 676, 706, 707.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 282
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 362.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 24, 272.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.18
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 180, 181, 186,189.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 104.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 88, 92, 164.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 57.
Naměřeny výtrusy 9.9.2009 velikosti 9,8-11,2 x 4,2-4,9 µm.
Cestou jsme pomalu odkládali svršky, protože bylo čím dál větší teplo. Do Havlovic jsme dorazili asi ve 12,30 hod, dali si v Americe pivečko a hurá domů, kam jsem dorazil ve 14 hodin. Určili jsme celkem 56 druhů hub

Vycházka to byla nádherná, koš jsem mně skoro plný a akorát jsem se neradoval z toho, že jsem musel houby čistit , krájet na sušení a hlavně nejvíce nemám rád rovnání na sušák. Ona totiž žena z vycházky s Kettkou mi donesla houby též. S houbami jsem končil ve 21,30 hod

Kyjanka křehká 18.9.2012

19. prosince 2013 v 10:55 | muchomurka modrá |  Čeleď Clavariaceae
Vážení přátelé a kamarádi. Dne 18.9.2012 jsem byl dohodnut s Láďou, že pro změnu vyrazíme do Červeného Kostelce k 9.křížům a odtud budou naše kroky směřovat na Rtyňské Končiny, dále pak do Roudenky , Havlovickou Podhraď a zakončení bude v Havlovicích v restauraci Amerika. Ráno, za chladného počasí
jsem vyrazil v 7,45 z domu a autobusy jsem se vydal k 9 křížům. V Úpici přistoupil přítel Láďa. První houbu, kterou jsem sebral byl křemeňák bělotřeňový. Pak už to šlo ráz na ráz. Tu hřib hnědý nebo smrkový a tam zase klouzkové a růžovky. Na Rtyňských končinách byla moje první fotografická zastávka. Fotil jsem zde voskovku stálou


a kyjanku křehkou.

Kyjanka křehká

Clavaria fragilis Holmsk. 1790


Další český název: Kyjanka červíková.
Slovenský název: Kyjačik lámavý.
Synonyma: Clavaria cylindrica Gray 1821, Clavaria eburnea var. fragilis (Holmsk.) Pers. 1801, Clavariafragilis var. fragilis Holmsk. 1790, Clavaria fragilis var. gracilior Holmsk. 1790, Clavaria fragilis var. lutea Holmsk. 1790, Clavaria vermicularis Sw. 1811, Clavaria vermicularis var. gracilis Bourdot & Galzin 1928, Clavaria vermicularis var. latispora Corner 1967, Clavaria vermicularis var. singaporensis Corner 1950, Clavaria vermicularis var. sphaerospora Bourdot & Galzin 1928, Xylaria albicans var. cylindrica (Bull.) Gray 1821.

Plodnice 3-10 cm vysoká, 3-7 mm tlustá, skládající se z více výhonků, obvykle nevětvená, válcovitá nebo úzce vřetenovitá, jakoby červíkovitá, často sploštěné s podélnou rýhou, vzácně s rozdvojenými špičkami, barvy bílé, na vrcholu při zasychání žlutá nebo hnědožlutá.
Třeň bílý, neodlišený od plodné části.
Výtrusný prach bílý,výtrusy jsou hladké, bezbarvé, elipsoidní až podlouhlé, velikosti 5-7 3-4 um .
Dužnina bílá, křehká chuť jemná, zemitá, vůně zemitá až lehce spermatická.
Výskyt srpen až říjen, v trsech hluboko kořenující v mechu a trávě, na zemi na nehnojených loukách. parcích a vzácně ve vlhkých travnatých lesích. Upřednostňuje teplejší severní oblasti.
Nejedlá.
Možné záměny: Kyjanka špičatá Clavaria acuta je menší a roste jednotlivě, nejedlá. Kuřátečko svraskalé Clavulinopsis rugosa mladé plodnice a hladké nevětvené formy, liší se i mikroskopicky, je jedlé. Kyjanka zakouřená Clavaria fumosa která je srpovitého tvaru, jež má barvu šedě kouřovou. Je jedlá ale nekvalitní.
Zajímavosti: Rozkládá humus. Někteří autoři uvádí kyjanku červikovitou jako samostatný druh.

Základní znaky rodu Clavaria: Čeleď: Clavariaceae, Řád: Agaricales, Podtřída Agaricomycetidae, Třída: Agaricomycetes, Pododdělení : Agaricomycotina, Oddělení: Basidiomycota, Říše: Fungi. Plodnice válcovité, kyjovité, nebo vřetenovité. Většinou jsou nerozvětvené, křehké, barvy bílé, fialové, růžové, šedé okrové, žluté, hnědé ale i černé. Výskyt saprotrofně na zemi v lesích i mimo les.

Literatura : Internetové stránky 2013. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=1040
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 265.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 183.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 300.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 63
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198.

Po nafocení houbiček na Rtyňských Zadech jsme pokračovali směrem do Roudenky. O tom ale až příště.