Leden 2014

Kořenitka nadmutá 4.10,2012

24. ledna 2014 v 16:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Rhizinaceae

Vážení přátelé, dne 4.10.2012 činil. V ½ 9 hod ráno za docela pěkného počasí

jsem vyrazil na mašinku do Červeného Kostelce. Zde na mně čekali 2 přátelé a jedna přítelkyně. Odtud jsme odjeli do Slatiny nad Úpou do lokality Barchoviny. Zde jsme procházeli místní lokalitu a sbírali hřibky, hřiby hnědé, klouzky osikáče, kozáky atd. Bylo zde dosti druhů všelijakých hub. Na jedné pasece jsme objevili spáleniště , kde byla šupinovka spáleništní. Mně zde zaujala ale kořenitka nadmutá. Bylo jí zde hodně a tak jsem si jí nafotil.


Kořenitka nadmutá

Rhizina undulata Fr. 1815





Slovenské jméno: Rizinka zvlnená.

Synonyma:Helvella inflata Schaeff. 1774, Rhizina inflata (Schaeff.) Quél. 1886, Rhizina inflatavar. rhizophoraMassee, Rhizina laevigata Fr. 1815.

Plodnice 2-20 cm v průměru, 0,2-0,5 cm tlustá, nejdříve nízce, později značně nadmutá až polštářovitá, dosti tuhá, vlnitě rozložená.
Vrchní strana zprohýbaná, dosti křehká. V mládí má okraj běložlutě plstnatý a podtočený, barvy červenohnědé, olivově hnědé až černohnědé.
Spodní strana je vločkovitě plstnatá, bělavá až žlutě okrová s mnoha svazky tuhých kořenovitých houbových vláken, kterými je přirostlá k substrátu.
Výtrusný prach bělavý, výtrusy vřetenovité, bezbarvé a trochu zdrsněné, se 2 nebo více olejovými kapkami, velikosti 22-40 x 8-11.5 µm.
Výskyt květen až říjen, ve skupinách, nehojně, jehličnaté lesy, podhorské oblasti, upřednostňuje místa, kde se pálilo klestí, na starých zarostlých spáleništích. Někdy se objeví na spáleništích po roce až dvou letech. Upřednostňuje ohořené kořeny borovic.
Jedlá.
Možnost záměny: Destice chřapáčováDiscina perlata která má zakrnělý třeň a nemá bezpočet kořínků, je jedlá. Terčovnice síťnatá Disciotis venosa která nemá běložlutý kraj a má chlórový zápach. Je taktéž jedlá.
Zajímavosti: Náleží typicky ruderálním stratégům a je považována za škůdce semenáčků borovic jako kořenový parazit., Aby se tomuto zamezilo, nesměli lesníci dříve v blízkosti školek a výsadby zakládat ohniště. Co se konzumace týče není příliš chutná. V některých atlasech je uváděna jako nejedlá. Je to antrakofilní druh.

Základní znaky rodu Rhizina - kořenitka: Taxonomie: Říše Fungi, oddělění Ascomycota, třída Pezizomycetes, podtřída Pezizomycetidae, řád Pezizales, čeleď Rhizinaceae. Plodnice jsou rozložené a zprohýbané, vyboulené, někdy však i ploché, barvy tmavohnědé až černé se světlejším okrajem. K substrátu jsou připevněny početnými větvenými kořínky. Rostou saprotrofně na pasekách a spáleništích v jehličnatých lesích.


Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=458
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 108.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 154.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 84.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 110
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 81.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 38.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 24, 40.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 54.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 141.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 52.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 59, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 159, 160, 163.

Je prý výborná na jídlo. Ještě jsem to nezkoušel. Pozor, můžete si ji splést i lidskými výkaly. Viz jak vypadá. asi tak ve 12 hodin jsme se rozdělili. Kolega a kolegyně se pomalu vraceli k autu a nám s Láďou to nedalo a vydali jsme se do Havlovic na pivčo. Cestou za mírného deštíku jsme doplnili košíky a v restauraci jsme si ve 13,15 hod dali výborný oběd a pivečko. Odtud jsme se rozjeli ve 14.20 domů, kam jsem dorazil v 15 hodin.


Celkem jsme určili 66 druhů hub. S vycházkou jsem byl spokojen a hodnotil bych ji jako úspěšnou. Dlouho do noci mi hučel v pokojíku sušák.

helmovka slizká 3.10.2012

16. ledna 2014 v 15:18 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae

Vážení přátelé, dne 3.10 2012 mne odpolední nádherné počasí
ve 13,30 hod vyhnalo na procházku po lesních cestách Poříčského hřbetu s naším pejskem. Ženě se udělalo malinko lépe a tak jsme ji vzali sebou. Zároveň jsme koukali podél cesty co roste za houbičky. Nejdříve jsem uviděl hříba žlutomasého. Žena rozhodla, že houby sbírat nebudeme. Tak tam zůstal. Když jsem po chvilce uviděl opravdu pěkné hřiby plstnaté, tak již nevydržela a šla pro ně. Potom s ní zacvičil krásný křemeňák osikový a bylo to jasné. Já jsem pod lesíkem chtěl fotit voskovky citrónové, ale když jsem je mněl připravené, tak se mi v nich Kettka vyválela a bylo vymalováno. Pokračovali jsme tedy na vrchol Poříčského hřbetu. Cestou jsme sbírali hřiby hnědé, potkávali jsme hnojníky obecné, líhy srostlé a další lupenaté houby. Když jsme kráčeli po vrcholu zpět, tak jsem uviděl pěkné helmovky slizké. Tak sem si přece něco nafotil

Helmovka slizká

Mycena epipterygia(Scop.) Gray 1821

Slovenské jméno:Prilbička slizká
Synonyma: Agaricus citrinellusPers. 1800, Agaricus citrinellus var. candidus Weinm. 1836, Agaricus citrinellus var. citrinellus Pers. 1800, Agaricus citrinellus var. tenellus Pers. 1801, Agaricus epipterygius Scop. 1772,Agaricus epipterygius f. epipterygiusScop. 1772, Agaricus epipterygius f. flavidosperma Britzelm. 1896, Agaricus epipterygius var. epipterygius Scop. 1772, Agaricus epipterygius var. flavidus Alb. & Schwein. 1805, Agaricus epipterygius var. glaucophyllus Alb. & Schwein.1805, Agaricus epipterygius var. nutans (Sowerby) Pers. 1801, Agaricus epipterygius var. plumbeocaesius Alb. & Schwein. 1805, Agaricus flavipes Sibth. 1794, Agaricus nutans Sowerby 1797Agaricus pelliculosus Fr. 1838, Agaricus plicatocrenatusFr. 1863, Agaricus tenellus Batsch 1786, Mycena citrinella (Pers.) P. Kumm. 1871, Mycena citrinella var. candida (Weinm.) Gillet, 1876, Mycena citrinella var. citrinella (Pers.) P. Kumm. 1871, Mycena citrinella var. clusii Raithelh. 1990, Mycena epipterygia var. agnicolaA.H. Sm. 1947, Mycena epipterygia var. atroviscosa Malençon 1989, Mycena epipterygia var. badiceps M. Lange 1955, Mycena epipterygia var. brunneola J. Favre 1960, Mycena epipterygia var. brunneola J. Favre ex Maas Geest. 1989, Mycena epipterygia var. candida (Weinm.) Bon & P. Roux, 1997, Mycena epipterygia var. cespitosa Thiers 1958,Mycena epipterygia var. domingensisLodge 2004, Mycena epipterygia var. epipterygia (Scop.) Gray 1821, Mycena epipterygia var. fuscopurpurea (Arnolds) Maas Geest. 1989, Mycena epipterygia var. lignicola A.H. Sm. 1947, Mycena epipterygia var. nutans (Sowerby) Gray 1821, Mycena epipterygia var. pelliculosa (Quél.) Maas Geest. 1980, Mycena epipterygia var. rubescens L. Remy, 1965, Mycena epipterygia var. sophiaHadjist. & Grund 1984, Mycena epipterygia var. splendidipes (Peck) Maas Geest. 1989, Mycena epipterygia var. viscosa (Secr. ex Maire) Ricken 1915, Mycena epipterygia ß nutans(Sowerby) Gray 1821, Mycena flavipes (Sibth.) Gray 1821, Mycena pelliculosa Quél. 1873, Mycena pelliculosa var. fuscopurpurea Arnolds 1982, Mycena plicatocrenata (Fr.) Gillet, 1876, Mycena splendidipes Peck, 1913, Mycena viscosa Secr. ex Maire 1910 Mycena viscosa var. iodiolens A.H. Sm. 1947, Mycena viscosa var. lodiolensA.H. Sm. 1947,Mycena viscosa var. viscosaSecr. ex Maire 1910, Prunulus epipterygius (Scop.) Murrill, 1916, Prunulus splendidipes (Peck) Murrill 1916

Klobouk 0,5-2,5 cm v průměru, v mládí vejčitě uzavřený, později zvoncovitý až vyklenutý, od okraje až do středu je prosvítavě rýhovaný, povrch slizký až lepkavý, slupitelná rosolovitá pokožka, hladký a matný, za vlhka lesklý. Barvy v mládí žluté, později šedožluté, bělavé až šedohnědé, okraj bělavý, zprvu přívěstkatě zoubkatý, ve stáří dostávají růžový nádech.
Lupeny široce připojené, zoubkem sbíhající, řídké, barvy špinavě bílé až bělavě žluté.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,06-0,3 tlustý, válcovitý, lysý, hladký, dosti tuhý, slizký se slupitelnou pokožkou, Báze je kořenovitá, zahnutá a obrostlá bílým podhoubím. Barvy je citrónově žluté až žlutozelený, často na bázi rezavě zbarvený.
Dužnina je tenká a vodnatá, barvy olivově žluté až olivově žluté, chuti mírné, někdy trochu ostrá až štiplavá, vůně moučné někdy i jako posekaná tráva.
Upřednostňuje přirozené borové porosty
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou bezbarvé, válcovité, amyloidní, velikosti 6-12 x 3-6 µm.
Výskyt srpen až říjen ve vlhčích mechovitých lesích, jako jsou přirozené borové porosty a přirozené smrčiny,
ale i mimo les ve vřesovištích a loukách a na rozkládajícím se dřevě. Tvoří většinou kolonie. Upřednostňuje kyselé půdy.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je ale užitečná Rozkládá lesní hrabanku a listí. Je to sapotrof. Má světélkující mycelium. Vyrůstá v horách ve výšce až 1900 m/m v místech kde je kosodřevina. Název epipterygia znamená v řečtině potažená kůžičkou.
Možnost záměny: Helmovka lepkavá Mycena viscosa která je větší a s nápadnými červenohnědými skvrnami na klobouku i třeni. Roste na trouchnivých pařezech jehličnanů Je nejedlá.

Literatura : Internetové stránky 2014. http://botany.cz/cs/mycena-epipterygia/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 316.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 86.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 456,457.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 203.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 198.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 200.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 112
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str.136.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 40 str. 108.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str.106, 188, 189, 197.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 151.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 203.

a když jsem se doma podíval, tak to byly za ty léta první fotografie. Mezitím co jsem fotil, tak žena sebrala asi 6 kozáků březových. Po sbalení jsme uháněli k domovu. Cestou jsme sebrali další hřiby hnědé a žena našla pěkného hřiba kováře. Cestou jsem určil 59 druhů hub. Domů jsme přišli v 16,30 hod za stále pěkného počasí.
Vycházka se mi moc líbila.




























Bedla útlá 28.9.2012

7. ledna 2014 v 16:56 | muchomurka modrá |  Čeleď Agaricaceae
Vážení přátelé, dnes bylo nádherné počasí a tak jsem 28.9.12 odpoledne ve 13,30 hod se přidal k manželce, která šla venčit naší Kettku na Poříčský hřbet


Hned na začátku jsem nalezl hřiba smrkového, hnědého a žlutomasého, kteří rostly blízko sebe. Cestou jsme sbírali další hřiby. Já jsem si říkal, že na louce u lesa si nafotím voskovky. Jaké bylo moje překvapení, že tam byly jenom dvě malé voskovky stálé, které přežily pohrabování . Ostatní byly rozježděny traktorem. Zato se tam něco bělalo. Když jsem přišel blíže, viděl jsem, že je to bedla útlá, kterou jsem ještě nafocenu neměl. Tak jsem se tam rozložil a nafotil alespoň je.


Bedla útlá

Macrolepiota mastoidea (Fr.) Singer. 1951


Další česká jména: Bedla hrbolkatá, bedla Rickenova, bedla vyniklá
Slovenské jméno: Bedľa štíhla
Synonyma: Agaricus mastoideus Fr. 1821, Agaricus umbonatus Schumach 1803, Lepiota excoriata subsp. mastoidea (Fr.) Quél. 1888, Lepiota mastoidea (Fr.) P. Kumm. 1871, Lepiota mastoideavar. mastoidea (Fr.) P. Kumm. 1871, Lepiota mastoidea var. pobudae Kavina 1928, Lepiota pitereka Grgur. 1997, Lepiota rickenii Velen. 1939, Lepiota umbonata J. Schröt.1889, Lepiota umbonata Cleland 1931, Lepiota umbonata f. major J.E. Lange 1915, Lepiota umbonata f. umbonata(Schumach.) J. Schröt. 1889, Lepiotophyllum mastoideus(Fr.) Locq. 1942, Leucocoprinus mastoideus (Fr.) Singer, 1939, Leucocoprinus mastoideus subsp. coccineobasalis Locq. 1945, Leucocoprinus mastoideus subsp. mastoideus (Fr.) Singer, 1939, Leucocoprinus mastoideus var. mastoideus (Fr.) Singer, 1939, Macrolepiota mastoidea var. atrobrunneaDermek 1985, Macrolepiota mastoidea var. coccineobasalis Locq. ex Bon 1981, Macrolepiota mastoidea var. mastoidea (Fr.) Singer, 1951, Macrolepiota mastoidea var. rickenii (Velen.) Gminder 2003, Macrolepiota rickenii (Velen.) Bellù & Lanzoni, 1987)

Klobouk 4-15 cm v průměru, v mládí vejčitý a šedohnědý, ve stáří plochý s nápadným hrbolkem. Na bělavém až hnědavém podkladě je pokrytý drobnými přitisklými šupinkami, které jsou tmavší a na okraji tvoří v mládí zoubkatý lem. Hrbolek je lysý a ještě více hnědý.
Lupeny jsou husté, volné, břichaté, měkké a bělavé na ostří vločkovité a lehce oddělitelné.
Prsten je blanitý, jednoduchý, úzký, nálevkovitý nebo převislý, v dospělosti posunovatelný. Barvu má na vrchní straně jemně šupinkatou, na spodní na spodní straně je bílý.
Třeň 7-20 cm vysoký a 0,5-1,6 cm tlustý, válcovitý, u vrcholu je nejtenčí, na ztlustlý. V mládí je vycpaný a v dospělosti dutý, nad prstenem hladký, na bělavém podkladě s nápadnými až okrově nahnědlými šupinkami až tygrovaný.
Výtrusný prach bílý.Výtrusy velikosti 13-21 x 8-10,5 µm.
Dužnina v klobouku měkká, ve třeni brzy tuhá. Barvy trvale bílé, pod povrchemtřeně jemně červenající, vůně příjemná, chuť oříšková.
Výskyt červenec až listopad na sušších loukách a pastvinách, okraje lesů a někdy i v bukových lesích. Vyjímečně pod jehličnany.
Jedlá.
Možné záměny: Bedla příbuzná - Macrolepiota affinis(Vel.) Mos. - Jedlá, Bedla otrubičnatá Macrolepiota subsquarrosa - Jedlá (Vel.) Mos., Bedla odřená Macrolepiota excoriata (Schaeff.) Wasser. - Jedlá.
Zajímavosti: Použití především za čerstva, vhodná na smažení jako řízek. Ve směsích nutno přidat šťavnatější druhy. Vcelku vzácná houba a měla by být chráněná.

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 11.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.24
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 249.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 88.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. 145.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 422.

Odtud jsme šli na místečko, kde sbíráme kozáky. Také že zde byly. Po jejich sesbírání jsme se vraceli k domovu. Potkali jsme dosti bedel červených, bedlu vysokou a cestou jsme sebrali ještě nějakého hřiba hnědého a hřiba smrkového. Také zde byly pečárky hlíznaté, mísenky oranžové a další druhy hub. Určil jsemcelkem 36 druhů hub. Domů jsme přišli za hezkého počasí v 16 hodin.

Byl jsem znaven a tak jsem musel zalehnout.

Mikroskopováno 2.10.2012 a naměřeny výtrusy 14-15,4 x 8,4-9,8 µm.