Únor 2014

Rosolozub huspenitý 19.10.2012

24. února 2014 v 21:24 | muchomurka modrá |  Auriculariales incertae sedis

Vážení přátelé, dne 19.10.2012 jsem se vypravil opět na lokalitu, k 9 křížům, Rtyňské Končiny, Havlovická Podhraď a Havlovice. Tentokrát jsme šli sami dva s Láďou. Ráno mně opět v 7,45 vyhnalo z domu sluníčko,
V Úpici přistoupil Láďa a u 9 Křížů jsme byli v 9 hodin. Nejdříve jsme si sebrali každý 1 osikáče a zamířili jsme na Rtyňské končiny podívat se co máme na Krakonošově paloučku. V lese jsme moc klasiky nepotkali, zato bylo krom jiných radiátorových hub, velké množství ryzců smrkových, Cestou jsem si nafotil rosolozub huspenitý,


Rosolozub huspenitý

Pseudohydnum gelatinosum (Scop.) P. Karst. 1868.


Slovenské jméno: pajelenka želatinovitá
Synonyma: Exidia gelatinosa (Scop.) P. Crouan & H. Crouan 1867, Hydnogloea gelatinosa (Scop.) Curr. ex Berk. 1873, Hydnum gelatinosum Scop. 1772, Hydnum gelatinosum var. gelatinosum Scop1772, Steccherinum gelatinosum (Scop.) Gray 1821, Tremellodon gelatinosus (Scop.) Fr. 1874)

Plodnice 1-8 cm v průměru, až 1-2 cm tlusté, ztuha rosolovité, jazykovité, vějířovité, nebo ploše lžičkovité, bokem nebo boční zúženou částí přirostlé k substrátu.
Svrchní strana mléčná nebo vodnatě bílá, někdy i trochu namodralá, jindy šedavá i tmavě hnědá. Povrch je zrnitý až bradavčitý je krátce jemně chlupatý nebo plstnatý.
Spodní strana nese čistě bílé, 0,1-1 cm dlouhé, pyramidovité až úzce kuželovité měkké ostny, které jsou dosti husté a ohebné.
Třeň postranní, krátký do 3 cm a tlustý, bočně připojený ke klobouku.
Dužnina je v mládí bílá, později našedlá, vodnatá až ztuha rosolovitá, tuhá, neměnná, bez vůně i chuti.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy skoro kulovité, bezbarvé , hladké, velikosti 5-8 x 4-6,5 µm.
Výskyt červenec až listopad jehličnaté a smíšené lesy především borovice a smrky a hlavně ve vlhkém období. Najdeme jej spíše v podhůří a na horách. V nížinách není častý. Upřednostňuje silně ztroudhnivělé pařezy a padlé stromy těchto jehličnanů. Bývá často střechovitě nad sebou . apokud pařezy vyschnou houba odumírá.
Jedlý.
Zajímavosti: Upotřebitelný do salátů, rizeta a polévek. Já si jej dělám i jako ovar. Dá se jísti i za syrova. Patří mezi rosolovité houby ačkoliv má výtrusorodnou vrstvu na ostnech. S rodem Hydnum. česky lišák, nemá nic společného a není vůbec příbuzná. Po usušení zůstává chrupavčitá. Rostou jednotlivě nebo nad sebou ve skupinách.

Základní znaky rodu Pseudohydnum - rosolozub: říše Fungi, oddělení_Basidiomycota, třída Agaricomycetes, Agaricomycotina incertae sedis, řád Auriculariales, Auriculariales incertae sedis, rod Pseudohydnum druh Pseudohydnum gelatinosum. Plodnice jsou ztuha rosolovité, přirostlé bokem a rouško je ostnité, rostoucí saprotofně a přednostně na dřeně jehličnanů.

Literatura : Internetové stránky 2013 http://en.wikipedia.org/wiki/Pseudohydnum_gelatinosum
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 250.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 302.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 95, 106, 107, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 121
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999. str 57.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 46.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 60.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str 214
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 251
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 271.
Mykologický sborník č.3-5 1970 str. 46.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 90, 91.

Po nafocení tohoto rosolozuba jsem se přenul o kousek zpět a fotil jsem další houbu. O tom až příště.


Liška nálevkovitá žlutá 12.10.2012

11. února 2014 v 15:57 | muchomurka modrá |  Čeleď Cantharellaceae

Vážení přátelé, 11.10.2012 jsem se dohodl s přáteli Láďou a Haninou že dnes 12.10.2012 navštívíme 9 křížů v Červeném Kostelci a odtud budeme směřovat přes Rtyňské Končiny a Roudenku do Havlovic. Když jsem se ale probudil, tak se mi nikam moc nechtělo. Teplota na teploměru byla 0°C, ale přece jsem se dal do strojení a přípravy na odjezd. Z domu jsem vypadl do té zimy v 7,45 hod.
V Úpici přistoupil Láďa a u 9 křížů jsme se sešli s Hankou. Odtud jsme se vydali lesy na Rtyňské končiny a to Krkonošovu zahrádku. V lese moc klasiky nebylo, ale zato pavučinců a ostatních lupenatých hub bylo dosti. Já už jsem se těšil jak to bude na zahrádce vypadat. Nezklamala nás. Byly zde voskovky citronové, Reidovy, panenské, luční, závojenky krkavčí, pýchavky stlačené i dlabané a značné množství bedel vysokých. Jelkož vše ještě zvonilo, tak jsem voskovky ani závojenky nefotil, zato ale mi to nedalo a vyfotil jsem si hezkou skupinku bedel.


Popis Bedly vysoké Macrolepiota procera var. procera(Scop. ex Fr.) Sing. 1948 je na tomto blogu od 20.1.2010.

Odtud jsme šli do Roudenky. Sbírali jsme již více a to kozáky březové, hřiby smrkové hnědé i kováře, byli zde krásnoporky hřebenité, sluky svraskalé a a bezpočet lišek nálevkovitých. Láďa si nasbíral čirůvky havelky a čirůvky fialové. Já si nafotil ty lišky nálevkovité.



Liška nálevkovitá žlutá


Cantharellus tubaeformis f. pallidus (Gillet) Neville & Alp.-Nov. 1998

Další český název: Liška rourkovitá
Slovenský název: Kuriatko lievikovité.
Synonyma: Cantharellus infundibuliformis Scop., Craterellus lutescens (Pers.: Fr.) Fr. s. Fr., Merulius cantharelloides (Bull.) J.F. Gmel. 1792, Merulius infundibularis Scop. 1772, Cantharellus infundibuliformis var. tubaeformis (Bull.) Maire 1933, Agaricus cantharelloidesBull., Agaricuscantharelloides(Bull.) Sowerby 1797, Cantharelluscantharelloides Quél. 1895, Cantharellus infundibuliformis var. subramosus Bres. 1881, Cantharellus luteolus Speg. 1909,Cantharellus tubaeformis var. subramosus (Bres.) Cetto 1987, Cantharellus tubaeformis (Bull.) Fr. 1821 var. tubaeformis, Craterellus tubaeformis (Bull.) Quél. 1888, Helvella cantharelloides Bull. 1790, Helvella tubaeformis Bull. 1789, Merulius fuligineus Pers. 1801, Merulius hydrolips var. fuligineus (Pers.) Mérat 1821, Panellus luteolus (Speg.) Singer 1973, Peziza undulata Bolton 1789.

Klobouk 1,5-6 cm v průměru, tenký, na okraji sehnutý, uprostřed vmáčklý až hluboce nálevkovitý, laločnatě zprohýbaný až zakadeřený, hladký, někdy však šupinatý. Barvy za vlhka, žlutohnědý až šedohnědý, tmavohnědě vláknitě žíhaný, za sucha světlejší. Za vlhka a ve stáří tmavohnědý až černavý.
Lištny podobné lupenům, nepravidelné, paprsčitě větvené, sbíhavé tlusté, pospojované příčnými kratšími žilkami, barvy žlutavé až šedohnědé, jemně ojíněné.
Třeň 2-10cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, válcovitý, často zprohýbaný, nepravidelný, dutý, barvy žlutavé až olivově žluté, v horní části až šedavý, většinou smáčklý a brázditě prohloubený.
Dužnina tenká, tuhá, špinavě nažloutlá, vůně slabá zemitá, chuť mírná z
Výtrusný prach nažloutlý, výtrusy jsou bezbarvé, kulovitě vejčité, někdy až kulovité, velikosti 8-12 x 5-10 µm.
Výskyt červenec až říjen většinou ve velkých skupinách smrkové monokultury v nížinách i pahorkatinách, jehličnaté a smíšené lesy, málo kdy v lesích listnatých, na písčité půdě. Upřednostňuje kyselé půdy a vlhké podhorské a horské mechaté lesy.
Jedlá.
Dužnina tenká, tuhá, špinavě nažloutlá, vůně slabá zemitá, chuť mírná zemitá.
Výtrusný prach nažloutlý, výtrusy jsou bezbarvé, kulovitě vejčité, někdy až kulovité, velikosti 8-12 x 5-10 µm.
Výskyt červenec až říjen většinou ve velkých skupinách smrkové monokultury v nížinách i pahorkatinách, jehličnaté a smíšené lesy, málo kdy v lesích listnatých, na písčité půdě. Upřednostňuje kyselé půdy a vlhké podhorské a horské mechaté lesy.
Jedlá.
Možné záměny: Liška šedá Cantharellus cinereus jež má klobouk a třeň černohnědý a lištny s namodralým nádechem a je jedlá.Liška žlutavá Cantharellus lutescens , která má lištny žluté a světlejší nešupinkatý klobouk a je taktéž jedlá. Stroček trubkovitý Craterellus cornucopioides, ten má však trvale podvinutý
okraj klobouku a celá plodnice je černošedá. Je jedlý.
Zajímavosti: Vhodná do směsí a na nakládání do octa. Dříve byla rozlišována na 2 druhy. Liška rourkovitáCantharellus tubeaformis byla považována za samostatný druh. Byly sem zařazovány menší plodnice s menšími výtrusy. Někdy se lišila i vůní. Podle nejnovější literatury se považuje za jeden druh. Několika recepty byla zastoupena v anketě " Nejchutnější houba roku" v roce 1969.

Zakladní znaky rodu Cantharellus - liška: Taxonomie: Čeleď Cantharellaceae, řád Cantharellales, podtřída: Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou masité, pozemní houby s vyvinutým třeněm. Klobouk v dospělosti vmáčklý až nálevkovitý. Hymenium tvoří nízké a příčně spojované lištny. Výtrusný prach krémový. Výskyt saprotrofně na zemi.

Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 43.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 193.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 113, 338, 340.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 62.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 140.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 74.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 194.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 68.
Mykologický sborník č. 1-2 1970 str. 30.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 90. Příloha 16/31, 32.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 440.

Jejich barva mně velice mně překvapila její barva. Nikdy jsem takovou neviděl. Tak si nejsem jist, jestli to není její nějaká odrůda.Předem děkuji za Vaše názory. Zde jsme se nasvačili a pokračovali směrem do Havlovické hospody Amerika. Cestou jsem se zastavil u hřibků parazitických, ale ty byly již chyceny značně plísní. Takže jsem nefotil. Teplota mezitím stoupla na 10°C a tak bylo docela příjemně. Akorát se začalo pěkně zatahovat. Na Havlovickém Podhradí jsme se rozloučili s Haninou, která šla zpět k 9 křížům přes Vízemburk a my s Láďou jsme pokračovali. Do Ameriky jsme dorazili ve 12,50 min,
Cestou jsme určili 66 druhů hub. Stačili jsme si dát 1 pivo a hurá na autobus a domů, kam jsem dorazil ještě za solidního počasí. K večeři jsem mněl bedly na kmíně, za mnou ještě v noci jel sušák a žena zavářela, protože jsem mněl plný koš. Hub bylo méně než z Kocbeří. Tam byla ještě taška navíc.


















Lakovka ametystová 9.10.2012

2. února 2014 v 21:08 | muchomurka modrá |  Čeleď Hydnangiaceae
Přátelé, dne 9.10.2012 jsme se dohodli s Láďou, že zajedeme na Výšinku, a odtud přes Jánskou studánku půjdeme do Nových Kocbeří. Vyrazili jsme autobusem v 9,18 hod z Trutnová. Počasí bylo hezké,

až na dosti velké chladno. V 9,30 hod. jsme již byli v lese. Ze začátku nám počasí moc nepřálo. Košíky jsme plnili pomalu hřiby sametovými a hřiby hnědými. Asi zs ¾ jsme začali pořádně sbírat. Bylo to již po svačince a já mněl nafocenu lakovku ametystovou, která je jedlá. Pak už jsem nestihl nic fotit.




Lakovka ametystová

Laccaria amethystina Cooke. 1884

Slovenské jméno: lakovka ametystová
Synonyma: Agaricus amethystinus Huds. 1778, Agaricus amethystinus var. amethystinusHuds. 1778,Agaricus amethystinus var. ioidesPers. 1828, Agaricus amethystinus var. purpurellus Pers. 1828,Agaricus lividopurpureusWith. 1792, Collybia amethystina (Cooke) Quél. 1888, Laccaria amethystea var. vinosostriata Ballero & Contu 1989, Laccaria hudsonii Pázmány 1994, Laccaria hudsonii var. hudsonii Pázmány, 1994, Laccaria hudsonii var. vinosostriata (Ballero & Contu) Pázmány, 1996, Laccaria laccata var. amethystina (Cooke) Rea 1922, Russuliopsis laccata var. amethystina (Cooke) J. Schröt. 1889)

Klobouk 1-6 cm v průměru, v mládí vyklenutý, později plochý až nálevkovitý, s malo zřetelný pupík, podvinutý, často strupatý, v mládí plstnatý, později olysávající. Je hygrofánní, to znamená že je ve svém zbarvení dosti proměnlivý. Záleží to na počasí. Za vlhka je barvy fialové, za sucha zesvětlá, okraj je jemně rýhovaný.
Lupeny jsou vysoké 0,3-1 cm, široce připojené, krátce sbíhavé, široké, dosti tlusté a řídké, starší jsou často zkadeřené. Barvy v mládí ametystově fialové, v dospělosti světlejší a jsou od výtrusného prachu bíle poprášené.
Třeň 3-12 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, celý světle fialový s bílými podélnými vlákny, válcovitý, někdy smáčklý, často pokřivený. V mládí plný, později vatovitě vycpaný až dutý. V horní části je jemně šupinkatý. Na bázi kyjovitě zduřelý a bíle plstnatý.
Dužnina nejdříve nafialovělá, později narůžovělá až bledě hnědá, v mládí vodnatá a masitá, později tvrdá a suchá. Chuť i vůně je nevýrazná.
Výtrusný prach je světle fialový až bílý, výtrusy jsou kulovité, ostnité, bezbarvé, velikosti 8-10 µm.
Výskyt červen až listopad, hojně v listnatých i jehličnatých lesích, ale i v zahradách a parcích ve kterých rostou lesní stromy. Většinou pod buky, duby a smrky.Upřednostňuje kyselé květnaté bučiny vlhčí místa a nevápenaté půdy. Najdeme ji též i na vápenatých půdách
Jedlá.
Možnost záměny: Vláknice zemní fialová Inocybe geophylla var. lilacina která je menší, klobouk má hrbol a dužnina má nepříjemný spermatický zápach. Je jedovatá.
Zajímavosti: Je houbaři opomíjená, přesto všestranně použitelná houba do směsí. Asi se každý bojí její fialové barvy. V přírodě rozkládá opad. Je to mykorhizní druh. Sbírají se pouze šupinky. I když je jedlá, tak obsahuje dosti výrazně koncentruje z prostředí arzen a cesium . Někteří autoři ji považují za odrůdu lakovky lakové Laccaria laccata

Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=85
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 45.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 185.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 444.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 171.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str, 150, 151.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 180.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 85.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 104.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 110.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 34.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 44, 138, 194.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 138.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 172..
Mykologický sborník č. 3-5 str. 75, č. 8-10 str. 140, 141 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78, 93.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 186.

Dostali jsme se na místo, kde by si člověk mohl vzít kosu a doslova nůši. Za chvilku jsme měli koše plné a ještě že mněl Láďa sebou 2 plátěné tašky, do kterých jsme sbírali též. Ty jsme ale nenaplnili, ne proto že by houbičky nebyly, ale proto, že nás už bolela záda a nohy. Proto jsme z toho místa prchli. Cestou jsme potkali ještě pár hřibů, v korunně buku jsme viděli 3 kg trs hlívy ústřičné a já jsem si vzal pár ryzců smrkových a černohlávků Rozmanitost byla v lese velká. Určili jsme 62 druhů hub. Ve 13 hodin jsme dorazily do hospůdky, dali si 2 piva autobusem ve13,55 hod
za slunného počasí a solidní teploty jsme uháněli k domovu. Vycházka se nám moc líbila. Doma jsem zjistil, že tuto lakovku jsem fotil za ta léta poprvé. Jinak jsem si hned musel na 2 hodiny lehnout, jak mně bolely záda a nohy.