Březen 2014

lošákovec palčivý 22.10.2012

28. března 2014 v 14:52 | muchomurka modrá |  Čeleď Bankeraceae
Po nafocení čirůvek topolových jsme pokračovali na Rtyňské končiny. Po další ½ hodině jsem si nafotil lošákovec palčivý. To bylo něco pro mně i kamarády. Nedalo mi to, a zaklekl jsem


lošákovec palčivý

Hydnellum peckiiBanker 1912


Další česká jména: lošák ďábelský, lošák palčivý, lošákovec Peckův.
Slovenské jméno: jelenkovka pálčivá
Synonyma: Calodon diabolus (Banker) Snell 1956,
Calodon peckii (Banker) Snell & E.A. Dick 1956, Hydnellum diabolus Banker 1913, Hydnellum rhizopes Coker 1939, Hydnum diabolus (Banker) Trotter 1925, Hydnum peckii (Banker) Sacc. 1925
.

Klobouk přibližně 3-8 cm v průměru, nejdříve vyklenutý, později plochý, velmi tvrdý v mládí bělavý, kyjovitý nebo okrouhlý, tlustě plstnatý se sytě krvavými kapkami, ve stáří poněkud nálevkovitý vzácně se vzácně soustředěnými kruhy. Barvy tmavnoucí s přechody od rezavé po hnědou barvu, okraj je dlouho světlý. Povrch dospělého klobouku je hrbolatý. Pomačkáním černá.
Ostny jsou pod kloboukem, sbíhavé, husté, tuhé, nejdříve bělavé, postupem času rezavě hnědnoucí.
Třeň je 1-6 cm dlouhý, 0,5-3cm tlustý, houževnatý a pevný, stejné barvy, v mládí jsilně plstnatý, válcovitý, nebo nepravidelného tvaru.
Dužnina za mlada houbovitě měkká až , korkovitá, ve stáří velmi houževnatá, dřevnatá, po stlačení a v mladosti roní krvavě červenou tekutinu. Barvy je bledé, později rezavě hnědé, pásovaná. Vůně mírně ovocná až nepříjemná, chuti ostře pálivé.
Výtrusný prach hnědý, výtrusy jsou hnědé, vejčitě elipsoidní až skoro kulovité, 5-7 × 4,5-6 µm velké. Jsou bradavčité (mají výrazné hranaté bradavky).
Nejedlý.
Výskyt srpen až listopad v ČR se vyskytuje velice vzácně na několika málo lokalitách s jehličnany - smrk, borovice. Upřednostňuje pahorkatiny.
Možnost záměny: Lošák rezavý Hydnellum ferrugineum se liší tím, že nemá tak ostře pálivou chuť
Zajímavosti: Je v ČR vzácná a je v červeném seznamu hub jako EN, což znamená ohrožený druh.
Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=567
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 261.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 196.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 128.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 131.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 72.
Kniha o houbách. Autor. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 59.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 200.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 93.

Po nafocení této chráněné houby jsme pokračovali do Roudenky. Já sbíral o sto šest hřuby hnědé, sametové, občas nějakého smrkového, též l i nějaký ten kozáček. Vcelku jsme byli spokojeni. Hub bylo dosti. V Roudence si pánové fotili ty žluté lišky a já, ale i Honza jsme si nafotili ještě čirůvky havelky.

Jejich popis je uveden dne 22.10.2010.
Pak jsme pokračovali směrem na Havlovické Podhradí. O tom ale zase příště.

























Čirůvka topolová 22.10.2012.

23. března 2014 v 11:33 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Vážení přátelé, dnes 22.10.2012 jsem se ráno v 7,45 hod za mlhy
vydal s přítelem Kovačem opět k 9 křížům, kde jsme počkali na Honzu Wiplera z HK. Oba dva chtěli nafotit na mé lokalitě jasně žluté lišky nálevkovité. Vyrazili jsme v 9 hodin. Já jsem si nafotil zhruba po 200 m čirůvky topolové.


Čirůvka topolová

Tricholoma populinum Lange 1933


Další český název : Čirůvka znetvořená - topolová
Slovenský název: čírovka topoľová
Synonyma: Tricholoma pessundatum var. populinum(J.E. Lange) Pilát 1961, Tricholoma pessundatum var. populinum (J.E. Lange) Pilát, 1959, Tricholoma populinum f. campestre (Fr.) Bon 1976, Tricholoma populinum f. campestre (Fr.) Bon 1967, Tricholoma populinum f. populinum J.E. Lange 1933, Tricholoma populinum var. bohusii Nagy 2005, Tricholoma populinum var. populinum J.E. Lange,1933

Klobouk 5-18 cm v průměru, je středový nebo trochu exentrický, nízce vyklenutý, zaoblený, hladký, lysý, za vlhka mazlavý, dosti masitý. Ve stáří často zvlněný Barvy tmavohnědé až červenohnědé na středu tmavší. Okraj dlouho podvinutý. Pokožka je stáhnutelná za polovinu.
Lupeny husté, zoubkem přirostlé, v mládí barvy bělavé, později krémové ve stáří od ostří lehce hnědnoucí. V mládí jsou pružné a měkké, ve stáří lámavé.
Třeň 5-12 cm vysoký, 1-5 cm tlustý, válcovitý až mírně kyjovitý, většinou zahnutý, plný, jemně vláknitý, nepatrně šupinkatý. Barvy nejdříve bělavé, později od báze načervenale hnědé. U vrcholu pomoučený. Pomačkáním rezavě hnědne.
Dužnina bílá až krémová, pevná, mírně lesklá, vláknitá, chuť moučně hořká vůně okurkově moučná
Výtrusný prach bílý výtrusy jsou bezbarvé, kulovitě elipsoidní, hladké s olejovou kapkou, velikosti 5,5-6 x 3,5-4 µm.
Výskyt srpen až listopad v měkkých luzích pod různými druhy topolů, popřípadě vrb, většinou v trsech, ale i jednotlivě, výhradně mimo les, v zahradách i parcích. Upřednostňuje topoly a s jejich kořeny tvoří mykrrhizu. Lze ji nalézti i poblíž osik.
Jedlá.
Možnost záměny: s jedovatými a nestravitelnými Čirůvkami. Např. Čirůvka masitá-Tricholoma pessundatum - jedovatá, Čirůvka bělohnědá-Tricholoma albobruneum - jedovatá.Vždy je nutné ověřit zda je poblíž nějaký topol nebo osika.
Zajímavosti: Dobrá jedlá houba, často skrytá pod listím a proto bývá přehlížena. V některých atlasech se nedoporučuje sbírat v některých ji naopak k jídlu doporučují Je to mykorrihitická houba. Čirůvka znetvořená - topolová Tricholoma pessundatum var. populinum(J.E. Lange) Pilát 1961 byla nalezena v Uničově, dle sborníku jedlá a chutná.

Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=210
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 17.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 58.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 187.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 168.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 94.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 116.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 19, 35, 110.
Mykologický sborník č. 8-10 rok 1970 str. 130.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 103, 188.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. 57
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 148.

Oba kamarádi fotili pavučince. Po tom jsme pokračovali dále, ale o tom až příště

Voskovka šarlatová 19.10.2012

15. března 2014 v 15:20 | muchomurka modrá |  Čeleď Hygrophoraceae
Po nafocení kyje níťovitého jsme pokračovali eměrem na Krakonošův palouček. Na paloučku byly jako vždy různé voskovky. Já si tentokrát vybral pouze šarlatové.

Voskovka šarlatová

Hygrocybe coccinea(Schaeff.) P. Kumm. 1871


Další české jméno: Šťavnatka šarlatová
Slovenské jméno: Lúčnica šarlátová
Synonyma: (Agaricus aurantiocrocatus var. minor Schumach. 18031774, Hygrocybe coccinea (Schaeff.. ex Fr.) P. Karst., Hygrocybe coccinea var. umbonata Herink 1958, Hygrophorus coccineus (Schaeff.) Fr. 1838, Pseudohygrocybe coccinea (Schaeff.) Kovalenko 1988)

Klobouk má 1-6 cm v průměru, zpočátku je polokulovitý, později rozprostřený do zvonu, s nevýrazným hrbolkem, jemně vrostle loučovitě vláknitý, hygrofánní. Povrchová pokožka je hladká, za vlhka slizká, ale nelepí, sytě červená, zřídka oranžová, za sucha světlejší, matná, jemně strukturovaná, zbarvující se až do šeda. Okraj je ostrý, nevýrazně vroubkovaný a trochu zvlněný, stále živě červený.
Lupeny jsou řídké, břichaté, voskovité, široce připojené trochu zoubkem sbíhavé, barvy červenooranžové až oranžově žluté. Ostří je hladké a žluté.
Třeň 2-8 cm vysoký, 0,3-01,2 cm tlustý, válcovitý někdy bočně stlačený, hladký, suchý, jemně podélně vláknitý, dutý, křehký, na bázi trochu špičatý, barvy třešňové až oranžově žlutý, na bázi světlejší a trochu špičatý.
Dužnina tence masitá, vláknitá, křehká, pod pokožkou vodnatě červená jinde oranžová až žlutá, vůně neznatelná, chuť mirná.
Výtrusný prach bílý. Výtrusy jsou elipsoidní, hladké a bezbarvé velikosti 6-9 x 4-5,5 µm.
Výskyt srpen až listopad, střední až podhorské oblasti, roste na sečených nebo pasených lukách, ale i na travnatých okrajích lesů. Roste jednotlivě nebo v malých skupinkách. Tvoří mykorrhizu na kořenech trav. Vyžaduje vlhčí chladnější klima a upřednostňuje kyselejší půdy. Růst od, při mírné zimě i v jarních měsících.
Jedlá.
Záměny: Jiné červené druhy voskovek, například voskovka papouščí Hygrocybe psittacina, která je ale pestřejší a často přechází do zelena. Nejedlá.
Voskovka granátová Hygrocybe punicea která nemá široce připojené lupeny, dužnina je v mládí bělavá, plodnice jsou mohutnější. Jedlá. Voskovka nádherná Hygrocybe splendidissima, kloubouk má suchý a má výrazně medovou vůni. A úzce připojené lupeny. Je jedlá.
Zajímavosti: Podle Červeného seznamu hub ČR patří voskovka šarlatová k ohroženým druhům (EN). V 80 letech byl zaznamenán její nadměrný úbytek Velmi hezká houba bez velké užitnosti. Rozkládá humus.

Literatura : Internetové stránky 2012. http://botany.cz/cs/hygrocybe-coccinea/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 273
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 260.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 273.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 130.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 402, 404.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 166.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 147
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 187.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 44.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 197.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 135.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 44..
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 80.

Závojenky krkavčí již nebyly fotitelné. Odtud jsme šli do Roudenky podívat se a nafotit ještě ty zvláštní lišky nálevkovité s jasně žlutou barvou. Cestou jsme narazili na docela pěknou lokalitu hřiba sametového a protože začínají václavky, tak mi to v koši dosti přibylo. Všude bylo velké množství lišek nálevkovitých a jejich variant. Také čirůvky havelky od posledně zvýšily svůj počet. V Roudence jsem šel fotit opět ty lišky nálevkovité.



Viz popis 11.2.2014
Udělal jsem 5 různých snímků. Odtud jsme pokračovali směrem na Havlovickou Podhraď, kde hřiby hnědé také nic moc. Sem tam bylo hnízdo klouzků kravských. Takže jsme již dále nehledali a pustili jsme se do Havlovic. Při závěru jsem ještě nalezl 3 zdravé hřiby smrkové. Mněl jsem sebou velký koš a ten byl skoro plný. Do naší slavné Ameriky jsme dorazily za nádherného počasí ve 13,45 hod. Zde jsme si dali ďábelský šleh s bramboráčky a 2 piva. Ten šleh byl udělaný nám na míru. Pochutnali jsme si. V 15,17 jsme jeli autobusem domů. Kam jsem dorazil ještě za pěkného teplého počasí v 16,15 hod.
Vycházka to byla nádherná.
21 10 2013 jsem mikroskopoval výtrusy voskovky šafránové a naměřil jsem tyto velikosti7-8,4 x 4,2-5,6 µm.

Kyj níťovitý 19.10.2012

8. března 2014 v 17:03 | muchomurka modrá |  Čeleď Typhulaceae
Po nafocení rosolozubu jsem se o kousek přesunul a nafotil jsem si kyj níťovitý.


Kyj niťovitý kyjovka tenká

Macrotyphula juncea(Alb. & Schwein.) Berthier 1974


Další české jméno: paluška sítinovitá
Slovenské jméno:kyjovka tenká
Synonyma: Clavaria hortulana Velen. 1922, Clavaria juncea (Alb. & Schwein.) Fr. 1818,Clavaria juncea var. gracilis Desm. 1843, Clavaria juncea var. juncea (Alb. & Schwein.) Fr. 1818, Clavaria juncea var. pilipes (O.F. Müll.) Pers. 1822, Clavaria juncea var. vivipara Bull. 1791, Clavaria pilipes O.F. Müll. 1792, Clavaria triuncialis ßß juncea Alb. & Schwein. 1805, Clavariadelphus junceus (Alb. & Schwein.) Corner 1950, Pistillaria oleae (Maire) Corner 1950, Typhula juncea (Alb. & Schwein.) P. Karst. 1882,Typhula oleaeMaire 1928, Typhula ramentacea Fr. 1821)

Plodnice 3-15 cm vysoká, 0,0,5-0,2 cm tlustá, níťovitá někdy úzce válcovitá, nevětvená, někdy na bázi má zakrnělé větévky. Jinak je hladká, dutá a špičatá, poměrně pružná. Barvy bledě žluté někdy od špičky hnědne.
Třeň je krátký, tenčí, sterilní,na bázi poněkud vláknitě plstnatý. Barvy nahnědlé a ojíněný. Nevyrůstá ze sklerocia. Má plodnou část nevýrazně oddělenou od neplodné.
Dužnina bílá až bledě žlutá, vůně žádná, chuť mírná.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou slipsovité až mandlovité, hladké, velikosti 6-12 x 3,5-5,5 µm.
Výskyt září až listopad na tlejících listech buků a dubů.
Nejedlý.
Možné záměny: Kyj rourkovitý Macrotyphula fistulosa která je větší. Dosahuje výšky až 20 cm, rloušky 0,4 cm, roste většinou jednotlivě, je vzácná a nejedlá. Paluška štíhlá (Typhula phacorrhiza). Plodnice vyrůstají ze sklerocia a mají o něco větší výtrusy, Taktéž nejedlá

Zajímavosti: Tato houbička je velmi snadno přehlídnutelná.. Přednostně se vyskytuje na listí bříz a olší.

Základní vlastnosti: rod Macrotyphula - kyj. Systematizace - čeleď Typhulaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, pododdělení Agaricomycotina, odděleníBasidiomycota, říše Fungi. Plodnice válcovité nebo téměř niťkovité, třeň krátký bez sklerocia. Výtrusný prach bílý. Výskyt saprotrofně na tlejícím dřevě, listí a bylinách.

Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 183.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 65.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 135.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 50
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 196.

Po nafocení jsme pokračovali v cestě na náš Krakonošův palouček, kde jsme věřili, že zde budou nějaké voskovky. O tom až příště.