Duben 2014

Krasočíška žlutá 25.4.2013

29. dubna 2014 v 14:32 | muchomurka modrá |  Čeleď Sarcoscyphaceae
Po nafocení terčovnice síťnaté jsme vyrazili směrem na Petrovice podívat se na kačenky. Bylo to ještě horší přes ty kopce a rokle. Chvílemi jsem musel odpočívat. Strašně bolely kyčle. Nejhorší, že tam nebyla ani jedna. Odtud nás čekala ještě halda dolu IDA. Sice to byl ještě jeden kopec ale stálo to za to. Celý vrch haldy byl pokryt krasočíškou žlutou.


Krasočíška žlutá
Caloscypha fulgens(Pers.) Boud 1885


Další česká jména: Kustřebka nádherná, Barlea nazelenalá
Slovenské jméno: pohárovka ohnivá.
Synonyma: Aleuria fulgens (Pers.) Gillet 1879, Barlaea fulgens (Pers.) Rehm 1908, Cochlearia fulgens (Pers.) Cooke 1879, Detonia fulgens (Pers.) Durand 1902, Geniculodendron pyriforme G.A. Salt 1974, Lamprospora fulgens (Pers.) Snyder 1936, Otidella fulgens (Pers.) Sacc. 1889, Peziza fulgens Pers. 1822, Plicariella fulgens (Pers.) Lindau 1897, Pseudoplectania fulgens (Pers.) Fuckel 1870, Scypharia fulgens (Pers.) Quél. 1886.

Plodnice 0,5-5 cm v průměru, jsou buď přímo přisednuté k substrátu a nebo je přítomen velmi malý třeň, v mládí kulovitá, později pohárkovitá, různě měnící tvary na laločnaté,. Okraj ohnutý dovnitř, později rovný a někdy jakoby vymletý, tupý. Poranění nebo stářím až černají.
Vnitřní strana je plodná, hladká, barvy živě žluté, nebo oranžově žluté, která poraněním zelená a sušením oranžoví.
Vnější strana je jemně zrnitá, barvy žlutě oranžové po otlačení nebo při poranění modrozelenající, jdoucí někdy do olivova, tmavší k okraji.
Třeň krátký třeňem přirostlý k substrátu.
Dužnina je voskovitě-chrupavčitá
Výtrusný prach bělavý, výtrusy kulaté, hladké, průhledné s kapkou, velikosti 5,5-7,5 µm,.
Výskyt březen až duben na holé hlinité zemi nebo ve starých jehličnatých lesích, na tlejících zbytcích jehličnatých stromů a také pod břízami Betula.. Upřednostňuje horské polohy a jedliny.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je zařazena doČerveného seznamu hub (makromycetů) ČR jako EN- ohrožený druh. Je to saprotrof.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007str. 146
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 161.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 48.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 49.

NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 93.

Asi tak 100 kusů. Byl to prvonález na Trutnovsku. I když mi o nich Jirka říkal již minulý rok. Jenže nevěděl co to je. Tak že vycházka se nám moc líbila ač jsem všichni byli zničeni. Určili jsme pouze 6 druhů hub. Trochu nás postavilo na nohy pivčo a dobrý oběd v restauraci Salamandr, kam jsme dorazili ve 14 hodin. Domů jsem přijel v 15, 45 hod.
za pěkného počasí.



Terčovnice síťnatá 25.4.2013

27. dubna 2014 v 12:21 | muchomurka modrá |  Čeleď Morchellaceae

Vážení přátelé, dne 25.4.2013 jsem vyrazil s kamarády houbaři podívat se do Malých Svatoňovic, kam mně pozval jeden známý, abych si přijel nafotit terčovnici síťnatou. Tak jsem pozval z Trutnova př. Kovače a Hulína a ze Svatoňovic členy našeho kroužku Křížka a Marcelku Geregovou. Vyjel jsem z domu v 8,30 hod. Bylo nádherné počasí.

Na nádraží na mně čekal Jirka Kovač s Honzou Hulínem. Po příjezdu do Svatoňovic se k nám přidal Jirka Křížek a Marcelka Geregová, která nás dovedla k tomu známému. Zde opravdu byly hezké, mladé terčovnice.


Terčovnice síťnatá

Disciotis venosa(Pers.) Arnould 1893


Slovemské jméno: miskovka žilkovaná.Synonyma: Discina reticulata (Grev.) Fr. 1822, Discina venosa (Pers.) Fr. 1822, Discina venosa var. rabenhorstii Sacc. 1889, Discina venosa var. venosa (Pers.) Fr. 1822,
Disciotis venosa f. radicans
Perco 1994, Disciotis venosa f. venosa (Pers.) Arnould, Bull. 1893, Disciotis venosa var. reticulata (Grev.) Boud. 1899, Disciotis venosa var. venosa (Pers.) Arnould, Bull. 1893, Peziza reticulata Grev. 1825, Peziza venosa Pers. 1801, Peziza venosa var. venosa Pers. 1801


Plodnice 3-18 někdy i 25 cm v průměru, v mládí hluboce miskovitá, později rozložená.
Vnitřní strana je plodná paprsčitě žilnatá na středu vrásčitá. Barvu má žlutohnědou až datlově hnědou, okraje jsou světlejší , silně zvlněné a zakřivené.
Vnější strana je hladká jemně vločkatá, barvy šedobílé až žlutohnědé.
Třeň je krátký, vrásčitý, do 3/4 v půdě zanořený. Na bázi má myceliové provazce.
Dužnina je 0,2-0,6 cm tlustá voskovitá, křehká,světlá, vůně někdy slabě chlorová, chuť mírně svíravá a nahořklá.
Výtrusný prach bílý, krémový nebo nažloutlý. Spory široce eliptické bez kapek, hladké, velikosti 19-25 × 12-15μ.
Výskyt březen až květen v listnatých lesích, okrajích lesních cest, v roklinách, parcích i křovinách na úrodné písčité nebo jílovité půdě. Upřednostňuje vyhřátá místa, vápenitou půdu a tam kde se vyskytuje devětsil ale i smrž polovolný.
Jedlá.
Zajímavosti: Je to vzácný saprofyt. Její naleziště si zasluhují ochranu. Je v Červeném seznamu ČR jako DD což je druh o němž jsou nedostatečné údaje.
Možnost záměny: Destice chřapáčová Gyromitra perlata, která má výrazněji červenohnědé plodnice a vyrůstá z trouchnivějícího dřeva jehličnanů. Je jedlá. Kořenitka nadmutá Rhizina undulata jež má uprostřed vyduté plodnice a okraj plodnic je běložlutý. Vyskytuje se na starých spáleništích a na kořenech smrků rostoucích v zemi. Je jedlá. Řasnatka hnědá Peziza badia která má vrchní i spodní stranu hnědou a je také jedlá.

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 52
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 72.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 370.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 51.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 86.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.110.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 82.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 32.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 37, 38.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 27.
Cesta to byla strašná. Bydlel na takové velké strání, což mi moc zmohlo.
Pokračování příště.

Helmovka narůžovělá

23. dubna 2014 v 14:57 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae


Vážení přátelé, dnes 23.4.2013 jsem se rozhodl znovu podívat na to co nám nového vyrostlo v Trutnovském parku a lesoparku. Ráno, protože počasí vypadalo velmi slibně jsem vyrazil v 8.30 hod směr park.


Zde jsem se ale byl velice zklamán. Řádili zde jako ve všech lesích na Trutnovsku dřevorubci. Z hub jsem nic nenašel. Akorát zde byly květinky. Např. to byly bledule, sedmikrásky a začínally teprve petrklíče. V lesoparku, kam jsem potom přešel to bylo lepší. Nafotil jsem zde penízovku smrkovou.Ty se docela začínají rozjíždět.

Potom jsem si zašel na lokalitu ohnivců, a udělal jsem další obrázek.
Z této lokality jsem měl obavy, a i po vyčištění této rokliny tam ale rostly dál. I kyž na podzim se v roklině proháněli těžké stroje. Odtud jsem se šel podívat na ucháče obrovské. Cestou mně zastavily ušička černá. Tak jsem dal další foto.
Popis této houby je na adrese: http://muchomurka1.blog.cz/1104/usicko-cerne-duben-2011
Prostě snažil jsem se nafotit co rostlo a bylo trochu fotitelné. I když od těchto druhů mám snímků habaděj. Jinak co se týká ucháčů, tak tam ještě nebyly. Takže jsem to zabalil a hurá do hospůdky. Dorazil jsem tam ve 14 hodin.
Bylo teplo
a tak se mi to docela to pivečko chutnalo. Krom toho piva zde na mně čekali 3 kamarádi a bylo to fajn. sice jsem určil jenom 9 druhů hub, i přesto se mi vycházka se mi moc líbíla a určil jsem 9.druhů hub.
Jako houbu, kterou Vám chci představit je helmovka narůžovělá kterou jsem našel 11.11.2009 na Poříčském hřbetu.


Helmovka narůžovělá

Mycena rosea(Schumach.) Gramberg 1912


Slovenské jméno: Prilbička ružovkastá
Synonyma: Agaricus purus a roseus (Schumach.) Pers.1801, Agaricus roseus Schumach. 1783, Agaricus roseus var. roseus Schumach. 1783, Mycena puraf. rosea (Schumach.) J.E. Lange, 1936, Mycenapura var. rosea(Schumach.) J.E. Lange 1938.

Klobouk 2-6 cm v průměru v mládí zvoncovitý, později rozložený s nízkým plochým hrbolem na středu. Tence masitý až vodnatý, lysý, okraj za vlhka rýhovaný a prosvítavý, na omak jakoby mastný. Barvy světle růžové až růžové, na středu při vysychání trochu žlutavý, celý bez fialových tónů.
Lupeny až 0,8 cm vysoké, řídké, břichaté a zoubkem sbíhající na třeň. Na ostří jsou hladké, někdy trochu zoubkaté a střídají se krátké s dlouhými. Barvy bílé, někdy i trochu světleji růžové než je klobouk.
Třeň 4-10 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, tuhý, válcovitý, ale často pokroucený, lysý, hladký, lesklý, nejdříve plný, posléze dutý a křehký, podélně vláknitý. Barvy bílé až světleji růžové než je klobouk, dole často nažloutlý. Báze je trochu rozšířená a je zakončena bílými vlákny podhoubí.
Dužnina vodnatá, tenká, bílá až narůžovělá, chuť ředkvičková, vůně ředkvičková.
Výtrusný prach bílý, výtrusy válcovitě elipsoidní, bezbarvé, hladké, amyloidní velikosti 5-9 x 3-5 µm.Výskyt červenec až listopad šipákové a teplomilné doubravy, kyselé doubravy, v listnatých a smíšených lesích na surové hrabance bez rostlin. Upřednostňuje bukové lesy a vápenitou půdu.Jedovatá.Možné záměny: Helmovka ředkvičková Mycena pura má v klobouku, lupenech, třeni a dužniné převládající fialovou barvu a roste v jehličnatých lesích, je jedovatá, Helmovka zoubkatá Mycena pelianthina klobouk bývá 3-5 cm v průměru, barvy hnědofialové, lupeny jsou šedofialové a na ostří tmavě purpurové a je též jedovatá, Helmovka nafialovělá Mycena pearsoniana mající klobouk do 2,5 cm v průměru odstín dosti do hněda, lupeny obloukovitě sbíhají na třeň, výskyt v listnatých lesích a často i mimo les v příkopech pod olšemi nebo duby. Je nejedlá.Zajímavosti: Plodnice je vždy bez nafialovělých tónů. Rozkládá opad. Z jedů byl u ní zjištěn muskarin. Silná otrava byla zjištěna již po použití 28 plodniček. Někteří autoři ji popisují jako varietu Helmovky ředkvičkové Mycena pura.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=65
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 206.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str 317
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 84.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 468, 469.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 62, 204.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 199.Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 113
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 192, 193, 210.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987str. 138.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 154.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 166.

Naměřeny výtrusy dne 13.11.09 velikosti 5,6-6,3 x 3,2-4,9 µm.


Kornice svazčitá 14.4.2013

19. dubna 2014 v 13:25 | muchomurka modrá |  Čeleď Helotiaceae



Pokračování ze 14.4.2013.


Poledne bylo pryč, Cestou jsme pokračovali do místa, kde jsme nacházeli ušíčko černé. Jenže jak jsme vstali a popošli tak jsme objevili kornici svazčitou. Já ji viděl poprvé a tak byly další fotky.


Kornice svazčitá
Encoelia fascicularis( Alb. & Schwein) P. Karst 1871

Slovenské jméno: Dutinovka lužná.
Synonyma: Cenangium fasciculare ( Alb. & Schwein) Quél. 1873, Cenangium populneum (Pers.) Rehm 1888, Cenangium populneumvar. populneum (Pers.) Rehm 1888, Cenangium populneum var. prunicola Rehm, Encoelia populnea (Pers.) J. Schröt. 1893, Encoelia populnea var. populnea (Pers.) J. Schröt. 1893, Patellaria populnea (Pers.) Gray 1821, Peziza fascicularis Alb. & Schwein. 1805, Peziza fascicularis var. fascicularis Alb. & Schwein. 1805, Peziza fascicularis var. populina Alb. & Schwein. 1805, Peziza fascicularis var. salicina Alb. & Schwein. 1805, Peziza populnea os. 1801, Peziza populnea var. bracteata os. 1822, Peziza populnea var. fuscoaenea os. 1822, Peziza populnea var. populnea os. 1801, Phibalis fascicularis (Alb. & Schwein.) Wallr. 1833


Plodnice jsou drobné mističky, tvořící mozkovitě laločnatý útvar , široké jsou obvykle 0,3 -1,2 cm, v dospělosti ploše rozprostřené, okraj plodnice je ozdobený bílými vločkami.
Vnitřní strana je plodná vrstva , která má barvu hnědou, usušením až černou a je hladká.
Vnější strana je neplodná část jež je šedobílá, jemně zrnitá aži vločkatá.
Výtrusný prach hnědavý výtrusy jsou válcovité, trochu ve tvaru klobásy, hladké, průsvitné, velikosti 12‑18 x 3‑4,5 µm.
Výskyt Prosinec až duben ve skupinách, spíše vzácně, na mrtvém dřevě listnatých stromů, Upřednostňují jasan, topol, jeřáb.
Nejedlá.
Možnost záměny: Kornice otrubičnatá Encoelia furfuracea má o něco větší a světlejší plodnice. Roste na dřevě olší a lísek a je nejedlá.
Zajímavosti: Plodnice způsobují odkornění větví. Je to dosti vzácný ascomycet.

Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 153
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 32.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 170.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.23.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 228.

Tuto houbu jsem později mikroskopoval
a naměřil výtrusy 14 - 16,8 x 3,2 µm

Jinak ušíčko tam nikde nebylo, zato místy až 30 cm sněhu. Tak jsme to otočili a šli jsme na oběd a pivečko. Počasí bylo čím dál hezčí. Jenže mně začalo zlobit koleno a nohy a trápit žízeň. Do restaurace jsme dorazili ve 14, 30 hod. Byl jsem rád, že jsem si sedl. Jirka mně obdivoval, co jsem toho nachodil, když to byla první vycházka. Domů jsem přišel v 17,30 hod za docela pěkného počasí


Čáp na komíně odpočíval a já byl řádně znaven. Celkem jsme určili 19 druhů hub. I tak se mi vycházka moc líbila a těším se na další.


Plán MK Úpice na rok 2014

14. dubna 2014 v 15:04 | muchomurka modrá |  Zprávy MK Úpice

ČESKÁ MYKOLOGICKÁ SPOLEČNOST PRAHA, ODBOČKA MK ÚPICE

PLÁN PRÁCE MYKOLOGICKÉHO KLUBU ÚPICE

NA r. 2014


SCHŮZKY BUDOU KONÁNY V KLUBU D ŮCHODCŮ V ÚPICI VE DNECH:


* ÚNOR *
* ZÁŘÍ *
Sobota 22.2.2014 od 15:30 hodin
Středa 10.9.2014 od 18:00 hodin
* DUBEN *
* LISTOPAD *
Čtvrtek 17.4.2014 od 18:00 hodin
Středa 12.11.2014 od 18:00 hodin
* ČERVEN *
* PROSINEC *
Čtvrtek 5.6.2014 od 18:00 hodin
Pátek 12.12.2014 od 17:00 hodin


VYCHÁZKY S ODBORNOU INSTRUKTÁŽÍ HUB:

JARNÍ - ČERVEN 2014

LETNÍ - SRPEN 2014

PODZIMNÍ - ŘÍJEN 2014

TERMÍNY VYCHÁZEK BUDOU UPŘESNĚNY DODATEČNĚ



PŘEDKOLO SOUTĚŽE "O NEJCHUTNĚJŠÍ HOUBY V OCTĚ"

PROBĚHNE NA PRAVIDELNÉ SCHŮZCE V LISTOPADU 2014



HOUBAŘSKÝ SILVESTR PROBĚHNE NA PROSINCOVÉ SCHŮZCE

DNE 12.12.2014 OD 17:00 HODIN




Ostnateček brvitý 14.4.2013

12. dubna 2014 v 15:42 | muchomurka modrá |  Čeleď Stecherinaceae

Vážení houbaři i nehoubaři. Dne 14.4. 2013 byla opravdu hezká neděle. Již ráno mně to nádherné počasí

vyhnalo do Trutnovského parku a lesoparku. Dohodl jsem se s mým přítelem Jirkou Kovačem, že půjdeme spolu. V parku jsme nefotili nic a tak jsme přešli do lesoparku. Zde to bylo o něco lepší. Nafotil jsem si krásný černorosol chrupavčitý kousek pod ohníštěm u totemu.


Popis černorosolu najdete v rubrice čeleď Exidiaceae ze dne 14.2.2010
Pak mně Jirka zavolal, ať si jdu nafotit ostnateček brvitý.


Ostnateček brvitý
Steccherinum fimbriatum(Pers.) J. Erikss. 1958

Slovenské jméno: srsťovec strapkatý
Synonyma: Gloiodon fimbriatus (Pers.) Donk 1931, Hydnum fimbriatum (Pers.) Fr. 1821, Irpex fimbriatus (Pers.) Kotir. & Saaren. 2002, Mycoleptodon fimbriatus (Pers.) Bourdot & Galzin 1914, Odontia fimbriatum Pers. 1796, Sistotrema fimbriatum (Pers.) Pers. 1801, Xylodon fimbriatus (Pers.) Chevall. 1826.

Plodnice 3-6 cm v průměru, 0,05 cm tlustá, rozlitá, bradavčitá až ostnitá, slabě přirostlá ke dřevu, velmi tenká, tuhá a kožovitá.
Povrch bradavčitý, jemně osténkatý, na povrchu nápadně žilnatý barvy červenofialové, někdy purpurové, načervenalé až hnědé, okraj bělavý, výrazně plstnatý s velmi dlouhými býlími nebo nafialovělími větvícími se mycéliovými provazci.
Vlákna mycelia jsou nápadná po okraji plodnice, barvy bílé až šedočervené.
Ostny 0,02-0,03 cm cm velké, bradavičnaté, tupé, barvy červenofialové až nahnědlé.
Dužnina tenká, tuhá, vůně žádná.
Výtrusný prach je bílý, výtrusyoválné, hladké s tenkou stěnou. Velikost 3-4 x 2-2,5 µm.
Výskyt březen až prosinec na mrtvém dřevě listnáčů. Můžeme jej někdy najít i na jehličnanech. Upřednostňuje vlhké lesy a výživnou půdu.

Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 102
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 226
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 79.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 98

Potom jsme hledali 2 pařezy abychom si dali dlabaneček. Což se nám povedlo.
Další až příště.






.






Pečárka ovčí 4.11.2012

9. dubna 2014 v 18:42 | muchomurka modrá |  Čeleď Agaricaceae

Vážení přátelé, dnes 4.11.2012 jsem to již doma a na sídlišti nevydržel a vyrazil jsem, za zasmušilého počasí,


ve 14,30 hod. se ženou a Kettynkou trošku do přírody na luka . Prošli jsme se nad Trutnovskou plovárnou, přes luka na Chřiblici a dolů na Úpatí Poříčského hřbetu. Divil jsem se, co všelijakých hub jsme na této nehoubařské trase viděli. Z jedlých to byla opěnka mnělivá, šťavnatka modřínová, strmělka mlženka, kržatka zimní a pečárka ovčí,. Dále zde byly pavučince, hnojníky, pýchavky obecné, muchomůrky červené, atd.. Cestou jsem se potkal se známým a ten chtěl vědět co to roste na okraji louky pod modříny za houby. Byly tam šťavnatky modřínové a přerostlé strmělky mlženky. Cestou zp+ět jsem fotil naši Kettku s manželkou.


Na úpatí Poříčského hřbetu mně žena upozornila na pečárky ovčí. Tak jsem se rozhodl je nafotit.


Pečárka ovčí
Agaricus arvensis Schaeff. 1774

Další česká jména: Žampión ovčí, Pečárka obecná, Koňská houba.
Slovenské jméno: Pečiarka ovčia.
Synonyma: garicus arvensis var. exquisitus (Vittad.) Cetto 1988, Agaricusexquisitus Vittad. 1835, Agaricusfissuratus (F.H. Møller) F.H. Møller 1952, Agaricusleucotrichus (F.H. Møller) F.H. Møller 1952, Agaricus osecanus Pilát, Agaricusnivescens (Müller); Müller, Fungus arvensis (Schaeff.) Kuntze 1898, Phaeomarasmius chiliotrichi Singer 1951, Phaeomarasmius exquisitus (Berk.) Raithelh. 1990, Pratella arvensis (Schaeff.) Gillet 1878, Psalliota arvensis (Schaeff.) Gillet 1878, Psalliota arvensis (Schaeff.); Kumm., Psalliota arvensis f. obesa W.G. Sm. 1910, Psalliota arvensis var. albosquamosa W.G. Sm. 1910, Psalliota arvensis var. hortensis W.G. Sm. 1910, Psalliota campestris var. arvensis (Schaeff.) Cheel 1913, Psalliota fissurata F.H. Møller 1952, Psalliota leucotricha F.H. Møller 1952§

Klobouk 5 - 25 cm v průměru, v mládí vejcovitý, později polokulovitý až vyklenutý, ve stáří až plochý, často s nízkým hrbolkem. Lysý, hedvábitý, na okraji jemně šupinkatý a ověnčený zbytky vela. Barvy bílé a krémové, později kožově zbarvený. Po otlačení žloutne a pokožka je z větší části slupitelná.
Lupeny volné, husté dlouho světlé, později šedě masové, ve stáří černohnědé, ostří mají bělavé.
Prsten tenkoblanný, dvouvrstvený, bílý, převislý a na spodní straně hrubě bělavě až nažloutle zubatý.
Třeň 5 - 15 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, vylomitelný, hladký, v mládí plný, později dutý, válcovitý na bázi se rozšiřující a výjimečně hlíznatý. Na vrcholu je vláknitý a na bázi šupinkatý, barvy bílé, otlačením žloutne.
Dužnina bílá, ve stáří na řezu žloutnoucí. Chuť nasládlá až oříšková, vůně anýzová nebo hořkomandlová.
Výtrusný prach purpurově hnědý, výtrusy jsou hladké, elipsoidní, barvy hnědé a velikosti 6-9 x 4-6 µm.
Výskyt květen až říjen smrkové monokultury, vápenaté i nevápenaté půdy, v trávě na loukách, zahradách, křovinách a ve světlých lesích, hlavně na jejich okrajích ve skupinách nebo jednotlivě. Např. karlštejnské druhotné smrčiny. Upřednostňuje humózní půdy.
Jedlá.
Možnost záměny: Pečárka hajní Agaricus silvicola která nemá tak masité plodnice, má menší výtrusy a lupeny dlouho červenorůžové, je také jedlá. Pečárka hlíznatá Agaricus essettei která má napadně odsazenou hlízu a je menší. Je jedlá. Muchomůrka jízlivá Amanita virosa, muchomůrka zelená Amanita phalloides (bílá forma) a muchomůrka jarní Amanita verna - hlavně v mládí. Jmenované muchomůrky však vyrůstají z pochvy. Jsou smrtelně jedovaté!!! Pečárka velkovýtrusná Agaricus macrosporus je větší, lupeny nikdy nemají načervenalý odstín a na otlačených místech nežloutne. Je jedlá. Pečárka polní Agaricus campestris se liší tím, že nemá anýzovou vůni a po pomačkání nežloutne a má jednovrstevný prsten. Je jedlá. Pečárka zápašná Agaricus xanthodermus se liší živě růžovými lupeny. Intenzivně chromově žloutne zejména v bázi třeně a dužnina má fenolovvý pach. Je slabějedovatá. Pečárka sněhobílá Agaricus chionodermus nemá mandlovou vůni, žloutnoucí plodnice a nekořenuje. Je jedlá.
Zajímavosti:Velmi chutná houba, škoda, že dosti často obsahuje velké množství kadmia.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://botany.cz/cs/agaricus-arvensis/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 72.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 260.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 229, 230, 231.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999str. 239, 241.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 241.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 141, 143, 144, 234, 236, 240,
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 162.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 38.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 94.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 24, 27, 28, 130.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 186, 198.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 200, 208, 211.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 232.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 72, č. 8-10 str. 142, 160, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 59, 80.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 399.

Vzal jsem si je domů a byly k večeři. Odtud jsme šli domu, protože začalo poprchávat. Domů jsme dorazily v 17,30 hod.
Byla to docela plodná vycházka, protože jsem zjistil že ten záchvěv zimy houbám nijak moc neublížil.
Celkem jsem určil 11 druhů hub.

Kyjovečka nádherná 22.10.2012

7. dubna 2014 v 21:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Clavariaceae
Na Havlovickém Podhradí jsme na hezkém paloučku nafotili ještě kyjovečky, které Honza později určil jako kyjovečka krásná.


Kyjovečka krásná
Clavulinopsis laeticolor(Berk. & M.A. Curtis) R.H. Petersen 1965

Slovenské jmémo: pakonárovka úhľadná.
Synonyma: Clavaria laeticolorBerk. & M.A. Curtis, J. Linn. 1868, Clavaria persimilis Cotton 1910, Clavaria pulchra Peck 1876, Clavaria pulchra f. coccineobasalis Joss. 1937, Clavaria pulchra f. pulchraPeck, 1876, Clavaria pulchra var. globulina Leathers 1956, Clavaria pulchra var. pulchraPeck, 1876, Clavulinopsis laeticolor f. bispora K.S. Thind & Sharda, 1987, Clavulinopsis laeticolor f. bulbispora R.H. Petersen 1968, Clavulinopsis laeticolor f. coccineobasalis (Joss.) R.H. Petersen 1971, Clavulinopsis laeticolor f. laeticolor (Berk. & M.A. Curtis) R.H. Petersen 1965, Clavulinopsis laeticolor var. laeticolor(Berk. & M.A. Curtis) R.H. Petersen 1965, Clavulinopsis pulchra (Peck) Corner 1950, Clavulinopsis pulchra f. pulchra (Peck) Corner 1950, Clavulinopsis pulchra f. subtrigona K.S. Thind & S.S. Rattan 1967, Clavulinopsis pulchra var. coccinea K.S. Thind & Dev 1957,Clavulinopsis pulchra var. pulchra(Peck) Corner 1950, Donkella laeticolor (Berk. & M.A. Curtis) Malysheva & Zmitr. 2006, Ramariopsis laeticolor (Berk. & M.A. Curtis) R.H. Petersen 1978, Ramariopsis laeticolor f. bulbispora (R.H. Petersen) R.H. Petersen 1988, Ramariopsis laeticolor f. laeticolor (Berk. & M.A. Curtis) R.H. Petersen 1978.

Plodnice 2-5 cm vysoká, 0,15-03 cm tlustá, nevětvená, válcovitá, hladká, v mládí tupá, později tupé až zploštělé nebo vrásčité jsou rovné nebo mírně zakřivené, zužující se smětem k základně. Barvy světle až tmavě žluté, někdy oranžové.
Třeň je zřetelně žlutý až červený
Dužnina žlutá, podajná, vůně žádná, chuť mírná.
Výtrusný prach bíly, výtrusy široce elipsoidní , častěji nepravidelného tvaru ; hladký, s výraznou kapkou1,5-2 μ dlouhou, jež je často téměř boční, Velikost spóru je 4,5-7 x 5,3-05,5 μm.
Nejedlá.
Výskyt červenec až říjen na zemi v lese i v trávě mimo les. Ve skalních stepích na okraji obhospodařovaných s borovicí lesní, v alpinských nivách a holí.
Možnost záměny: Clavulinopsis fusiformis je obvykle žlutý , zatímco C. laeticolor je obvykle nějaký odstín oranžové . Clavulinopsis laeticolor je obvykle mírné chuti , zatímco C. fusiformis je obvykle hořký . Oba druhy také reagují odlišně na KOH . Spory se liší tvarem , výtrusy Clavulinopsis fusiformis výtrusy jsou kulovité.
Zajímavosti: Je dosti vzácná a její údaje u výskytu jsou nedostatečné. V červeném seznamu je vedena pod značkou DD.

Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.mushroomexpert.com/clavulinopsis_laeticolor.html
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 184.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 90.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 49.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 280.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 29, 153.

Odtud jsme již putovali do Havlovic na autobus. Byli jsme zde za nádherného slunného dne v 14.30 hod. Autobus nám jel až v 15.15 hod a tak jsme si zakoupili v místní prodejně menší občerstvení. Do žádné hospody jsme na jídlo jít nemohli, jelikož v pondělí mají zavřeno. Domů jsem dojel v 16 hodin.

Všichni tři jsme byli s vycházkou spokojeni. Každý si přišel na své. Určili jsme 84 druhů hub.







Pazoubek Cookův 22.10.2012

2. dubna 2014 v 17:59 | muchomurka modrá |  Čeleď Geoglossaceae
Na Havlovickém Podhradí jsme na jednom hezkém paloučku nafotili asi jazourky. Po mikroskopování byly určeny jako jazourek Cookův.


Pazoubek Cookeův

Geoglossum cookeanumNannf. 1942


Slovenský název: jazýček
Synonymum: Geoglossum glabrum var. minorCooke 1879.

Plodná část je většinou úzce vřetenovitá, často bočně stlačená, vysoká až 7 cm, černé barvy, hladká, za mokra slizká
Třeňová část 1-3 cm vysoká, sterilní, válcovitá, černá, pokrytá drobnými zrníčky.
Výtrusný prach spory velikosti 60-80 x 5-7 µm.
Výskyt srpen až říjen vzácně, na písčitých půdách, na otevřených místech, na okrajích lesů, na nehnojených loukách. Všechny druhy pazoubků jsou háklivé na znečištění prostředí a mnoho lokalit tak zaniklo. Upřednostňuje písčité půdy.
Nejedlý.
Možnost záměny za různé pazoubky a jazourky. Bezpečně je lze odlišit mikroskopicky.
Zajímavosti: Patří mezi kriticky ohrožené druhy. Jsou velice citlivé k zemědělským zásahům.

Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=473
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 257.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 51.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str.180
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.16.

O kousek dál byly další houbičky, které jsme se se rozhodli též vyfotit. O tom ale až příště.