Květen 2014

Pěnišník chlupatý 12.6.2013

30. května 2014 v 15:25 | muchomurka modrá |  Stromy a keře
Jelikož jsme byli dosti znavení, tak po nafocení tiplice jsme se rozhodli jít na autobus, který odjížděl ve 14,20 k domovu důchodců, jež se nazývá po šachtě, kde se dříve kutalo uhlí Tmavý důl. Cestou jsme na strání uviděli velkého kováře. Láďa pro něj vylezl

a já jej nafotil.

Když jsme dorazili na autobusovou zastávku a protože jsme měli čas, tak jsme se šli do domova na dvůr podívat. Nafotil jsem tam rodinu vodníků na skalce
a pěnišník chlupatý

pěnišník chlupatý

Rhododendrom hirsutumL..

Čeleď: Ericaceae Juss. - vřesovcovité
Česká jména: pěnišník srstnatý (Presl 1846), pěnišník chlupatý (Sloboda 1852, Dostál 1950, Dostál 1989)
Slovenská jména: rododendron chlpatý

Rostlina je drobný, bohatě větvený keř, 20-60(-100) cm vysoký.
Větve z počátku krátce plstnatě chlupaté, řídce pokryté žlázkami, v dospělosti hnědou kůrou.
Listy mají 0,3-0,8 cm dlouhý řapík a 1,5 - 3,5 cm dlouhou a 1- 1,5 cm širokou čepel. Jsou kožovité, brvité, nezřetelně vroubkované, spodní strana zelená.
Květy mají květní stopky chlupaté, jsou obouplodé, koruna 5četná, nálevkovitá, růžová až fialová, zřídka bílá. Kvete od července do srpna.
Plod je tobolka s až 0,1 cm velkými semeny.
Výskyt roste na vápencových skalách a kamenitých stráních, v pásmu od hor až po alpínský stupeň (do cca 2 000 m n. m.).
Zajímavosti: Pěnišník chlupatý je v řadě zemí chráněn zákonem (Francie, Itálie, Německo, Rakousko).
Využití: Keř je velice dekorativní, objevuje se proto také i u nás v kultuře, v nížších polohách je však značně choulostivý. Častěji jsou pěstovány vyšší asijské a severoamerické druhy a jejich kříženci. Druh bývá hostitelem parazitické houby Exobasidium rhododendri. Je to světlomilná rostlina. Květy opylují včely a čmeláci. Semena roznáší vítr. Dožívá se až 50 let-
Literatura : Internetové stránky 2014. http://botany.cz/cs/rhododendron-hirsutum/

Stromy a keře autor Ulrich Hecker 2005 str. 211.

Jinak jsem si tam domluvil ubytovámí. Za pěkného počasí jsem dojel na nádraží a vlakem domů.

V Trutnově jsem byl 15.30 hod. Vycházka se mi líbila. Určili jsme celkem 12 druhů hub. Bylo pěkné počasí a dalo se i něco nafotit.

Tiplice sp. 12.6.2013

28. května 2014 v 12:50 | muchomurka modrá |  Hmyz
Vážení, dnes 12.6.2013 jsme se s Láďou Průšou rozhodli navštívit Jestřebí
hory, Odolov a Kuprovku. Tak jsem za pěkného počasí
vyrazil v 8,20 hod. na vlak do Svatoňovic a dále pak autobusem na Odolov. Cestou kolem basy jsme potkali pár rozmoklých holubinek a jednoho starého kozáka. Ještě jsem zde stačil nafotit lupinu mnoholistou v růžové barvě.
Její popis je 16.2.2013 na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1302/lupina-mnoholista-7-6-2012

Pak nebylo dlouho nic. Pouze holiny a rozježděná zem od dřevařů. Hrůza. Dokonce zničili i krásné hřibové místo, kde nám rostl korálovec bukový a lišky Friesova. Blíže ke Kuprovce se nám začalo trochu dařit. Nejdříve to byly hřiby kováři, jednoho jsem si nafotil.
Popis kováře mame na tomto blogu 3.6.2010 http://muchomurka1.blog.cz/1006/rok-2010-hrib-kovar

Začali jsme nacházet i další houby jako například na odkališti to byly kozák březový, čechratka olšová, kořenovec načervenalý, polničky tuhé a hodně hnojníku inkoustových, ketří jsou jedlé pro nealkoholiky. Tyto hnojníky jsem si nafotil
před spolužákovou chalupou. Popis najdeme na datumu přidání 7.10.2012 http://muchomurka1.blog.cz/rubrika/celed-psathyrellaceae

Když jsme sbírali kováře na stráních kolem černé cesty tak jsem tam nafotil i tipulu sp.

Tiplice sp.

Tipula


Popis: Tiplice patří do čeledi tiplicovitých, řádu dvoukřídlého hmyzu. Na našem území můžeme odhalit kolem 100 druhů. Je to křehký, štíhlý hmyz s velmi dlouhýma nohama a dlouhými protáhlými křídly, nemající bodavé ústrojí. Na délku mají 0,5-6 cm.

Hlava malá, protáhlá bez funkčního ústního ústrojí.
Tělo 1-3,5cm, kapkovité, nevýrazně hnědavé nebo šedé, někdy s tmavou kresbou.
Křídla mají silné řídké žilky a u některých druhů mají i kresbu. Přední okraj je zdvojený.
Tělo 1-3,5cm, kapkovité, nevýrazně hnědavé nebo šedé, někdys tmavou kresbou. V klidu jsou široce a plošeroztažena dozadu ve tvaru písmene V nad dlouhým štíhlým zadečkem.
Nohy jsou extrémně dlouhé, štíhlé a v případě ohrožení odlomitelné.
Zadeček je dlouhý štíhlý a u samiček je na něm krátké ostré kladélko.
Potrava tvoří ji rostlinné štávy a nektar,
Samice kladou stovky až tisíce vajíček do půdy, ale existují i některé druhy tiplic, které se vyvíjejí ve vodě. Když samice klade vajíčka snadno jí identifikujeme neboť při tom jaksi poskakuje po travním porostu. Kladou proto i svá vejce tam, kde je přepoklad dostatku vlhkosti.
Larvy jsou velké a zavalité hnědočerně lesklé, lysé s řídkými chloupky a poměrně tvrdou kůží, žíví kořenovým systémem rostlin a v místech, kde jsou přemnoženy mohou např. na trávnících způsobovat velké škody.
Výskyt vlhká místa v přírodě jako jsou pole, louky, lesy, sady a zahrady..
Obrana: Snadno se jí odlomí noha, stejně jako u pavoukovců sekáčů, a ta se potom vydrží ještě chvilku hýbat. Je to obrana proti různým predátorů, kteří se potom vrhají za odlomenou částí těla a kořist má možnost uprchnout.
Zajímavosti: Tiplice dokáží v domácnosti způsobit velkou paniku. Jinak vypadají jako obrovský komár, který by během noci jistě vysál z člověka minimálně 20 litrů krve. Není to však velký komár. "Ten nám vysaje krev stejně jako krize a vláda naše peníze".
.Má to ovšem dva háčky. Člověk tolik krve nemá, a tiplice /a to ani samička/ nesaje krev. Není se tedy čeho obávat.

Hmyz autor Siegfried Rietschel 2011str. 216.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 251.

Pokračování této vycházky bude v příštím článku.

Vycházka 11.6.2013 a Zdobenec zelenavý

24. května 2014 v 13:47 | muchomurka modrá |  Brouci
Dne 11 června 2013 nás to se ženou odpoledne nebavilo a tak jsme šli odpoledne ve 13,45 hod na procházku po Poříčckém hřbetu. Počasí bylo nádherné.
Nám se ale courání bez pejska nelíbilo. Houby též nerostly, protože půda byla vyprahlá. Tak jsme to po hodině šmajdání otočili na pivčo a domů. Cestou jsem určil pouze 5 druhů hub. Za to pivečko nám chutnalo Domů jsme dorazili za stále teplého odpoledne
po 16 hodině domů. Pivečko nám malinko vylepšilo náladu.

Jelikož se mi nepodařilo žádnou houbu vyfotit tak přidávám 1 broučka, kterého jsem nafotil 24.6.2008 na Černé cestě z Jívky na Kuprovku a do Radvanic.


Zdobenec zelenavý

Gnorimus nobilis(Linnaeus 1758)


Říše živočišná, kmen členovci, třída hmyz, řád brouci, čeleď vrubounovití.

Dospělý brouk je 1,4-1,8 cm velký, barvy kovově zelené.
Strava: pyl a nektar z květů.
Výskyt květen až srpen na okraji listnatých lesů a lesních pasekách. Najdeme jej na květech. Upřednostňuje především bez chebdí.
Rozmnožování: Samičky kladou vajíčka do tlejícího dřeva listnatých stromů.
Housenky žíjí v trouchu listnatých stromů. Jsou až 3 cm dlouhé a růst do stádia kdy se kuklí může trvat až 2 roky.
Zajímavosti: Je to zvláště chráněný - silně ohrožený druh

Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.ceskestredohori.cz/zvirena/gnorimus-nobilis-zdobenec-zelenavy.htm Naši brouci autoři J, Mařan a F. Procházka 1963 str. 238.







Závojenka podtrnka a odemykání lesa MK Úpice 8.6.2013

17. května 2014 v 21:14 | muchomurka modrá |  Čeleď Entolomaceae
Na den 8.6.2013 měl MK Úpice naplánovanou vycházku otvírání lesa. Ráno bylo nádherné počasí, v 7,30 jsem se vydal na autobus

a hurá do Úpice. Sraz jsme měli u předsedy MK Úpice na Lánech. Než jsem se s kolegou Průšou a Maruš Pospíšilovou vyškrábal do kopce k němu, tak jsme cestou potkali ucho jidášovo, kozáčka březového a slzečník žloutkový. Ten mu rostla na trávníčku před domem. Kde se začali sházet i další hosté.


Tentokrát se sešlost vydařila. Přijeli k nám hosté z Litomyšle, Náchoda, Broumova ale i z Hradce Králové. Sešlo se nás přes 20 houbařů. Z tohoto setkání je i pár obrázků u našeho předsedy. Asi v 10 hodin jsme vyrazili směrem na Kvíčalu. Potkali nás zajímavé druhy jako krásný sírovec (ten jsem vzal domů), žampión letní atd. Pochopitelně že začalo pršet a bouřit. Zajímavé, že nám déšť nevadil. Pomalu jsme lesem přišli do osady Kvíčala, kde u známého našeho předsedy jsme opékali buřty a podávalo se i další občerstvení.

Já jsem zde udělal dalších pár fotek a nafotil jsem zde i závojenku podtrnku, která je jedlá.


Závojenka podtrnka

Entoloma clypeatum(Linné) Kummer. 1871


Další česká jména: podtrnka, sadovka, hloženka, sadovka štítovitá, závojenka jarní, závojenka lesní.
Slovenské jméno: Hodvábnica jarná
Synonyma: Agaricus clypeatus L. 1753, Agaricusfertilis Pers. 1801, Entolomaclypeatum f. pallidogriseum Noordel. 1981, Entolomaclypeatum (L.: Fr.) Kummer, Entolomaclypeatum (L. ex Hook.) Kumm, Rhodophyllus clypeatus (L.) Quél. 1886

Klobouk 2 - 12 cm v průměru, v mládí kuželovitý až vyklenutý až nálevkovitý s podvinutým okrajem v mládí, ve stáří téměř plochý, zvlněný, hladký a hygrofánní. Na středu vždy s hrbolkem. Za sucha je hedvábitě lesklý, suchý a matný, za vlhka je tmavě hnědý až šedohnědý, někdy mé červenavý nádech. Při vysychání je barvy šedohnědé nebo béžově hnědé.
Lupeny jsou poměrně široké, zoubkem připojené a silně sbíhavé na třeň, od dužniny oddělitelné, barvy bělavé nebo našedlé, ve stáří růžové až růžově hnědavé. Nikdy neobsahují žlutou barvu!
Třeň 3 - 15 cm vysoký, 0,5 - 2 cm tlustý, válcovitý, dlouze podélně vláknitý, často pokřivený, ve stáří dutý a u vrcholu jemně rýhovaný, na bázi někdy kořenující.Barvu má bílou až našedlou.
Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku je špinavě nahnědlá nebo našedlá. Má moučnou vůni, chuť taktéž moučná.
Výtrusný prach růžový, výtrusy vejčito-kulovité, 5-6 hranné, tenkosěnné,barvy bledě růžové, velikosti 8-12,5 x 7-10 µm.
Výskyt březen až květen, ale můžeme ji sbírat někdy i v červnu, lužní lesy, pod ovocnými stromy, pod růžotvarými dřevinami s nimiž tvoří mykorrhizu. Vyrůstá buď jednotlivě nebo ve skupinách na zahradách, loukách, pastvinách a v sadech pod švestkami, hlohy, jabloněmi, meruňkami, trnkami. Málo kdy ji najdeme v lesích pod buky.
Jedlá.
Možnost záměny: Závojenkou olovovou Entoloma sinuatum nemá hygrofánní klobouk a výrazný hrbol a roste v lese, ne mimo les, je jedovatá. Někdy je ji podobna i závojenka jarní Entoloma vernum, ta však nemá moučnou chuť ani vůni, je menšího vzrůstu a upřednostňuje teplejší podnebí. Je jedovatá. Závojenka vmáčklá Entoloma rhodopolium má větší klobouk, nevláknitou pokožku klobouku, nemá moučnou vůni, ale spíše zapáchá po mýdle a je jedovatá. Závojenka červenající Entoloma sepiumazávojenka Saundersova Entoloma saundersii rostou taktéž na jaře a to pod ovocnými stromy čeledi Rosaceae a jsou jedlé. Závojenka mechovkovitá Entoloma prunuloides, nazývaná někdy "letní podtrnka". Je jedlá, chutná moučně. Od závojenky podtrnky se liší velikostí spor.
Zajímavosti: Na Trutnovsku dosti se vyskytující. Roste většinou v kruzích, které mají uprostřed nekrotickou zónu a po stranách je bujný růst trávy. Při sběru je třeba dosti velké opatrnosti, protože na jaře rostou ještě další druhy podobné a mohou být též jedovaté. Proto je doporučeno sbírat zásadně závojenku podtrnku mimo les. Znalci ji považují za jednu z nejlepších jedlých hub. Clypeatus znamená štítovitý.

Základní znaky rodu Entoloma - závojenka: Taxonomie: Čeleď Entolomataceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi.Klobouk proměnlivý, hlívovitý, kalichvkovitý, helmovkovitý, čirůvkovitý nebo penízovkovitý. Lupeny ve stáří mají růžový nádech. Třeň je centrální nebo výstředný. Výtrusný prach je barvy růžové nebo hnědorůžové. Výskyt na tlejícím dřevě, zemi v lesích i mimo les. Některé druhy jsou mykorrhizní. Důležitým znakem je hranatý tvar výtrusů.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://houby.atlasrostlin.cz/zavojenka-podtrnka .
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 175, 255.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 320.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 417.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 506, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.11, 264, 265, 266, 406.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 203, 204, 207.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 217.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.123.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 208.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 60.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 184, 198, 210.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 180.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str.190.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 12, F3, č. 3-5 str. 63, 77, č. 8-10 str. 138, 157, ročník 1970 str. 190.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 64.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 243, 245, 246.

Mikroskopování tohoto druhu jsem prováděl 28.5.2008. Výtrusy změřené jsou 7,5-8 x 11-12,5 µm.

Po posezení jsme pokračovali lesy do Suchovršic, kde jsme měli objednaný oběd. Tam to bylo horší. Přišli jsme ve 13 hodin a oběd jsme dostali asi tak ve 14,05 hod. Takže jsem to do sebe nandal (byl to jelení gulášek, za celou dobu jsme tam dostali i 1 pivo a já po té uháněl autobusem domů ve 14, 26 hod. domů.
Setkání to bylo pěkné až na tu hospodu. Na vycházce jsme určili v tom suchu 28 druhů hub.

Strmělka kosťovitá 6.6.2013

13. května 2014 v 16:24 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
6. června 2013 jsme se s přítelem Láďou dohodli, že se podíváme na Nové Kocbeře do lesa Království. Bylo vcelku dobré houbařské počasí. Vyrazil jsem v 8,45 na Trutnovský autobusák. Počasí nic moc.

V 9,40 hod jsme byli v Kocbeři. Ze začátku jsme jsme nalezli pár ožraných hřibů kovářů. Pak tam jen určovali pár druhů jako špička žíněná, různé chorošovité houby. Když jsme se začali vracet, tak to začalo být lepší.Nejdříve jsem zaklekl u penízovky dubové.

Její popis najdeme na tomto blogu z 6.2.2013 odkaž http://muchomurka1.blog.cz/1302/penizovka-dubova-7-6-2012.
Odtud jsme pokračovali k cestě, která spojuje Kocbeře s Hradištěm. Zde pod buky sdděli hezké strmělky kosťovité. Takže jsem neváhal a znovu zaklekl.


Strmělka kosťovitá
Clitocybe costataKühner & Romagn. 1954.

Slovenské jméno: strmuľka rebernatá.
Synonyma: Infundibulicybe costata (Kűhner & Romagn.) Harmaja 2003

Později nálevkovitý s okrajem tenkým, zvlněným a brázditě rýhováným. Povrch je trochu nasákavý, hladký, matný, na středu plstnatý, barvy okrové až kožově hnědý, na středu tmavší.
Lupeny nízké, vidlené, husté, sbíhají na třeň, barvy bělavé, až špinavě krémové a jejich ostří je hladké.
Třeň 2-6,5 cm vysoký, 0,4-1,2 cm tlustý, pružný, hladký, válcovitý nebo kyjovitý, v mládí plný, později vatovitý, barva podobná klobouku. Na žlutohnědém podkladě podélně jemně vláknitý.
Dužnina je masitá, dosti tuhá, bílá, chuť neurčitá mírná, vůně hořkomandlová jako špička obecná..
Výtrusný prach bílý, výtrusy, eliptické, hladké, velikosti 6-8 x 4-5 µm.
Nejedlá.
Výskyt červen až září listnaté i jehličnaté lesy. Upřednostňuje buky, a z jehličňanů je to smrk ztepilý a vápencovou , neutrální a hlinitou půdu.
Možnost záměny: Strmělka nálevkovitá Clitocybe gibba, jež má na středu klobouku bradavkatý hrbol, okraj klobouku je jen velmi slabě rýhovaný a není tak vlnitý. Je jedlá. Strmělka šupinkatá Clitocybe squanulosa má na temeni jemně šupinkatý klobouk. Je nejedlá.
Zajímavosti: Vyskytuje se nepříliš hojně.

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 131.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 376ncyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 336.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.154, 155

Po nafocení jsme potkali začínající lišky obecné májovky a bylo i též hodně hlenek. Našel jsem i jednu moc pěknou růžovku Taky jsme viděli čapulky bahenní. Jelikož vysvitlo i sluníčko, tak jsme se vydali do hospůdky. Toto byl naše nejsmolnější část vycházky, Kolem 13 hodiny jsme zjistili, že jsou obě hospody zavřené. Takže bylo po obědě. Stačili jsme si koupit jednoho lahváče a toť bylo vše. Krámek v tu dobu zavřeli také. Autobus nám jel až ve 14 hodin. Domů jsem se dostal v 14,45. Počasí se trochu umoudřilo.

Jinak jsme za tuto vycházku určili 18 druhů hub.

Restaurace Dvoračka 23.5.2014 a Helmovka žlutonohá

11. května 2014 v 9:46 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
Dne 23.5.2013 jsem vyrazil ve 14,15 hod. za houbařského počasí,
se ženou na Dvoračku. Nejdříve jsme prošli les na dolním předměstí nad Polskou. Odtud jsme pokračovali na Nový Domov a nad Dvoračky. Do restaurace jsme přišli v 17,15 hod.. Dali jsme 2 pivča a pokračovali směrem domů. Jelikož houby žádné nebyly, tak jsem si místo všeho vyfotil hospůdku

kam chodím občas na pivčo a někdy i oběd. Cestou jsem určil 4 druhy. Počasí nic moc. Bylo velmi chladno.

Přidávám slespoň foto a popis Helmovky žlutonohé, kterou jsem nafotil na v Trutnově na Zámeckém vrchu 28.5.2004.


Helmovka žlutonohá

Mycena renati Quél.1886


Další česká jména: helmovka žlutolouhová, helmovka medonohá.
Slovenské jméno: prilbička žlutohlúbiková.
Synonyma: Mycena flavipes Quélet 1873, Mycena flavipes Quélet, non Schaeffer, non Pers., Mycena luteoalkalinaSinger, ss Kühner.

Klobouk 1 - 4 cm v průměru, zpočátku zvoncovitý, později ploše kuželovitý, okraj zoubkatý a ve stáří zdvižený, jemně rýhovaný až zhruba do 3/4, suchý, matný, bělavý, masově narůžovělý až narůžověle hnědý ve středu tmavší. Pokud rozpuká pokožka tak se barví růžově nebo hnědavě.
Lupeny krátkým zoubkem sbíhavé, široké, ostří hladké barvybělavé, posléze s růžovým nádechem.
Třeň 3 - 9 cm dlouhý, 0,1 - 0,4 cm tlustý, válcovitý, pružný, křehký, hladký, dutý, hedvábitě lesklý, bělavý, zlatožlutý, oranžově žlutý až okrovohnědý, ve spodní části bíle plstnatý.
Dužnina vodnatě hnědá, tenká v suchém stavu bělavá, chuti lehce ředkvičkové, vůně nitrózní.
Výtrusný prach bledokrémový, výtrusy jsou elipsoidní, amyloidní, bezbarvé, hladké velikosti 7,5-11,5 x4,5-6,5 µm.
Výskyt duben až říjen na odumřelém dřevě listnáčů a jejich opadu. Upřednostňuje buky, olše a lísky ve vyšších polohách.
Nejedlá.
Možnost záměny: Helmovka leponohá Mycena inclinata jež však má šedé lupeny a třeň od spodu červenohnědý. Je nejedlá. Helmovka louhová Mycena alcalina má nepříjemný zápach po čpavku. Je taky nejedlá. Helmovka zelenobřitká Mycena viridimarginata která má lupeny se zelenavým ostřím a je též nejedlá.
Zajímavosti: Způsobuje hnilobu bukového dřeva. V některých starších publikacích můžeme nalézt Helmovku žlutolouhovou jako samostatný druh.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://botany.cz/cs/mycena-renati/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 318.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 89
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 466,467.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 205.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str194
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 104.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 194.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 168.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 126. 127 (příloha 50/ ).

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 207.





Řasnatka lesní 21.5.2013

9. května 2014 v 15:33 | muchomurka modrá |  Čeleď Pezizaceae
Dnes 21.5.2013 jsem se opět utrhl jít do lesa. Bylo slušné počasí, tak jsem v 10,15 hod,

nejdříve jsem začal parkem. K focení nebylo nic. Dále jsem pokračoval do lesoparku a zde jsem objevil jedinou fotitelnou řasnatku lesní. Tak jsem ji zmáčknul.



Coural jsem lesoparkem a až jsem se dostal nad Starý Rokytník. Nebylo stále nic. A tak jsem si dal svačinku a vydal jsem se na Poíčský hřbet, kde je pohřbena moje Kettka. Do restaurace na hřišti jsem dorazil v 15 hodin


a domů v 16,30 hod. za docela slušného počasí. Jediné co se mi nelíbilo byl nedostatek hub a velmi mi scházela moje Ketty

Jelenka obecná, ucháč obecný 15.5.2013 a helmovka zlatobřitá

8. května 2014 v 16:53 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
14.5.2013 jsem si dohodl s kamarádem Průšou, že vyrazíme na vycházku k 9 křížům k lomu, do Roudenky, Podhraď a samozřejmě do Havlovic restaurace Amerika 15.5.2013 ráno v 7,30 hod jsem vyrazil za nádherného počasí

k 9 Křížům. V Úpici přistoupil Láďa. Hub moc nebylo. Nejdříve jsme nasbírali pár václsvek, pak na Podhradí bylo několik tmavobělek žlutých, nafotil jsem zde jelenku obecnou.


Popis je na tomto blogu 24.11.2012 http://muchomurka1.blog.cz/1211/jelenka-obecna-23-4-2012.

Potom jsem nafotil o kus dále ucháče obecné.


Popis ucháče je na tomto blogu 30.5.2011 http://muchomurka1.blog.cz/1105/uchac-obecny-duben-2011

A protože bylo velké vedro již jsme se těšili na zlatáho našeho Krakonoše. Do Ameriky jsme dorazily ve 13 hod. Domů jsem dorazil v 15 hod.
Zde už mne čekalo smutné překvapení. Moje Kettynka umírala. V 18 hod večer přijel veterinář a udělal ji eutonázii. Moc mně to vzalo.

Jako přídavek je popis helmovky zlatobřité jež jsem fotil Cesta z Odolova do JívkyII 535 m/mořem 10.10.2008.


Helmovka zlatobřitá

Mycena aurantiomarginata(Fr.) Quél. 1872

Další česká jména: Helmovka zlatolemá, helmovka úhledná.
Slovenské jméno: Prilbička oranžovoobrúbená.
Synonyma: Agaricus aurantiomarginatusFr. 1821, Mycena elegans sensu Rea (1922), A.A. Pearson, auct. mult.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Mycena elegans var. aurantiomarginata (Fr.) Cejp 1930.

Klobouk 0,5-2 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později vyklenutý, někdy ve stáří až plochý, hygrofánní a hladký. Barvy šedohnědé až světle hnědé, občas mající olivový nádech, na okraji je zoubkovitě zvlněný, do poloviny poloměru průsvitně žíhaný, okrajová zóna je však žlutá až oranžová.
Lupeny připojené, dosti husté, břichaté, střídavé, k třeni připojené. Barvy v mládí šedooranžové, později okrově žluté a ve stáří až světle šedohnědé. Ostří je barvy oranžové.
Třeň 3-6 cm vysoký, 0,1-0,2 cm tlustý, válcovitý, v mládí ojíněný, hladký, v dospělosti dutý, lysý, pružný ale křehký. Barvy v horní části bělavé až nahnědlé, směrem k bázi žlutohnědé, šedohnědé až světle olivově hnědé. Někdy mající oranžový nádech. Na bázi má bohatou oranžovou myceliovou plsť.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsovité, hladké, amyloidní, velikosti 7-10,5 x 4-5,5 µm.
Dužnina je tenká, barvy bělavé až nahnědlé, chuť neurčitá, vůně neurčitá.
Výskyt červenec až říjen v jehličnatých a smíšených lesích na jehličí a spadaných větvičkách. Upřednostňuje smrky a borovice a vyšší polohy.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to druh význašný ekologií a svým zbarevením. Z tohoto důvodu je nezaměnitelná. Byla nalezena na kosodřevině ve výšce 1900 m. n. m v Belanských tatrách v dolině Sedmi prameňov. Je to dřevokazná houba.

Literatura : Internetové stránky 2014: http://en.wikipedia.org/wiki/Mycena_aurantiomarginata
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str.315.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 88.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 472, 473.Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 198.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 151.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 205.

Sýrovec žlutooranžový 10.5.2013 a helmovka tuhonohá

4. května 2014 v 11:56 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae
9.5.2013 jsem avizoval že 10.5.2013 půjdu dořezat zbytek sírovce. 10.5.2013 v 15 hodin se schylovalo k dešti
a já jsem s vnukem vyrazil dobrat toho sýrovce. Cestou jsme potkali navíc čirůvku májovku a hnojníka třpitivého. Když jsme dorazili k sírovci, tak jsem z ruky udělal pár snímku

Popis je na tomto plogu 21 července 2006. http://muchomurka1.blog.cz/1006/cerven-a-sirovec-zlutooranzovy

a protože protože se schylovalo k dešti. Rychle jsme zbytek sírovců ořezali a hurá domů. Sotva jsme přišli asi tal v 15,45 hod domů, tak začalo pěkně pršet. Jsem velice rád, že to takto dopadlo.


Dnes Vám zde popíši helmovku tuhonohou nalezenou v lokalitě Trutnov - nad Novými Dvory 31.5.2006


Helmovka tuhonohá

Mycena galericulata (Scop.) SF Gray 1821


Další česká jména: Helmovka tuhá, Helmovka zahájevá.
Slovenské jméno: Prilbička ružovolupeňová.
Synonyma: (Agaricus galericulatusScop. 1772, Agaricus radicatellus Peck 1879, Agaricus rugosus Fr. 1838, Collybia rugulosiceps Kauffman 1926, Mycena berkeleyi Massee 1893, Mycena galericulata var. albida (Pers.) Roussel, 1806, Mycena galericulata var. galericulata (Scop.) Gray 1821, Mycena radicatella (Peck) Sacc. 1887, Mycena rugosa (Fr.) Quél., 1872, Mycena rugulosiceps (Kauffman) A.H. Sm. 1937, Stereopodium galericulatum (Scop.) Earle 1909.

Klobouk 1-6 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později plochý, tuhý, holý, jemně paprsčitě vrásčitý, na vrcholu s hrbolkem, za sucha hustě svraskalý, za vlhka kluzký, okraj prosvítavě rýhovaný. Barvy šedobílé až šedohnědé, na středu tmavší.

Lupeny jsou prořídlé, tlusté, krátce připojené nebo zoubkem sbíhavé, se střídavými kratšími lupínky, ve stáří na bázi spojené žilnatě až žebernatě, barvy bílé až našedlé, ve stáří mají růžový nádech.
Třeň 3-10 cm dlouhý, 0,15-0,8 cm tlustý, válcovitý, většinou prohnutý, rourkovitý, často bočně stlačený, lesklý, tuhý, hladký, a pružný, na bázi kořenovitě zakončený s hojným vlášením. Barvy u vrcholu béžové, k bázi až nahnědlé.
Dužnina je tenká, vodnatá, bělavá až šedá, vůně slabě okurkově moučná, chuť mírná až slabě okurkově moučná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní až široko vejčité, bezbarvé, amiloidní, velikoszi8-13 x 5,5-8 µm velké.
Výskyt květen až listopad, jednotlivě nebo v trsech, v jehličnatých i listnatých lesích bučiny v nížinách a pahorkatinách, půdy ochuzené a kyselé, na kmenech a větvích odumřelých listnatých stromů ukrytých pod zemí. V šipákových a teplomilných doubravách, kyselé květnaté bučiny. Roste na větvích i kmenech, ale také na opadu.
Upřednostňujelistnaté stromy.
Jedlá.
Možnost záměny: Helmovka leponohá Mycena inclinata klobouk v mládí má zubatatý nebo třásnitý, třeň u vrcholu má žluté a směrem k bázi červenohnědé odstíny. Dužnina má silnější moučný zápach, ve stáří nemá narůžovělé lupeny. Je nejedlá. Helmovka rýhovaná Mycena polygamma má třeň výrazně po délce rýhovaný, lupeny ve stáří nejsou narůžovělé a je nejedlá. Helmovka pařezová Mycena tintinabulumroste pouze na dřevě listnatých stromůkoncem podzimu a začátkem zimy. Je též nejedlá
Zajímavosti: Sbírají se jen kloboučky. Dobrá do polévek. Cystidy má s prstovitými vychlípeninami. Občas je zjištěna u této helmovky apogamie, což znamená že bazídie nese jen dvě jednojaderné haploidní spory. Způsobuje hnědou hnilobu dřeva. Je to sapotrof.
Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.mushroomexpert.com/mycena_galericulata.html
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 108.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 87
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 478, 479.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 202
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 194.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998. str. 196
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 116, 117.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 140.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 106.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 70, 192, 194.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 156.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 32, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 84, 131.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 195 str. 216

Sirovec žlutooranžový 9.5.2013 + helmovka ředkvičková

1. května 2014 v 19:02 | muchomurka modrá |  Čeleď Mycenaceae

Dne 9.5.2013 jsem za nádherného počasí, po dohodě se ženou vzali naší Ketty a vyrazili ve 14 hod. jsme do přírody,

Kettynce ačkoliv to bylo pár dní před její smrtí to docela dobře šlapalo. Tak jsme šli lesem, kde z hub byly samé chorošovité. Najednou jsem viděl naproti ve strži sírovec. Pak jsme přešli se ženou na louky kde jsem žádnou lupenatou houbu neviděl. Zato Kettynka si zařádila. Cestou zpět jseme šli tou cestičkou co vedla po té straně strže, kde jsem si myslel že tam je jeden malá plodnice sírovce. Jenže na druhé straně pěšiny jsem uviděl dosti sírovců. Škoda, že jsem neměl sebou foťák. Tak jsem asi polovinu ořezal a druhou půlku jsem si tam nechal na další příhodný den, kdy si jej nafotím. Na to jsme pak šli k řece Úpě, kde si Kettka pěkně zaplavala. Doma za stále pěkného počasí v 17 hod.

jsem úlovek nakonec zadokumetoval. Tolik jsem toho nařezal.


http://muchomurka1.blog.cz/1006/cerven-a-sirovec-zlutooranzovy
Naměřeny výtrusy u nálezu z 1.6.2009 5,6-6,2 x 4,2 µm
Bylo to moc hezká poslední procházka s Ketty.

Jako přídavek je popis helmovky ředkvičkové.


Trutnov HSM - Pekelský vrch 15.9.2007

Helmovka ředkvičková

Mycena pura(Pers) Kummer. 1871

Další český název: Helmovka čistá.
Slovenský název: Prilbička reďkovková.
Synonyma: Agaricus ianthinus Fr. 1821, Agaricus pseudopurus Cooke 1882, Agaricus purpureus Bolton 1788, Agaricus purus Pers. 1794, Agaricus purus ? purpureus (Bolton) Pers. 1801, Gymnopus purus (Pers.) Gray 1821, Gymnopus purus ß purpureus (Bolton) Gray 1821, Mycena ianthina (Fr.) Gillet, Mycenapseudopura (Cooke) Sacc. 1887, Mycenapura f. alba (Gillet) Arnolds 1982, Mycenapura f. ianthina (Fr.) Maas Geest. 1989, Mycenapura f. lutea (Gillet) Arnolds 1982, Mycenapura f. multicolor (Bres.) Kühner. Mycena pura f. pura (Fries) Quélet, Mycenapura f. purpurea (Gillet) Maas Geest. 1989, Mycenapura f. roseoviolacea (Gillet) Maas Geest. 1989, Mycenapura f. violacea (Gillet) Maas Geest. 1989, Mycenapura var. alba Gillet 1876, Mycenapura var. carnea Rea 1922, Mycenapura var. ianthina (Fr.) Gillet, Mycenapura var. lutea Gillet 1876, Mycenapura var. multicolor Bres. 1892, Mycenapura var. pura (Pers.) P. Kumm. 1871, Mycenapura var. purpurea Gillet 1876, Mycenapura var. roseoviolacea Gillet 1874, Mycenapura var. violacea Gillet 1876, Poromycena pseudopura (Cooke) Singer 1945


Klobouk 2-6 cm v průměru, nejdříve zvoncovitý, později vyklenutý, nakonec plochý, hladký, ve stáří zvlněný. Do jedné třetiny je prosvítavě rýhovaný, barvy proměnlivé dle vlhkosti podnebí od špinavě růžové přes světlé fialovou k modravé, se šedorůžovým nádechem za sucha až bělavý..
Lupeny krátce zoubkem přirostlé, velmi řídké, břichatého tvaru a jsou žilkovaně propojené. Barvu mají bílou až našedlou, často s fialovým nádechem.
Třeň 3-8 cm vysoký, 0,2-1 cm tlustý, tuhý, válcovitý až mírně kyjovitý, jemně vláknitý, často měkce vatovitý, později rourkovitý, barvy stejné jako klobouk, někdy i o něco tmavší, na bázi bíle plstnatý.
Dužnina vodnatá, křehká vůně i chuť výrazně ředkvičková či po máku.Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou elipsoidní, bezbarvé, 5-9 x 2,5-4 µm velké.Výskyt červenec až listopad ve všech typech lesů, jako jsou například kyselé květnaté bučiny, druhotné smíšené lesy na nevápenatých půdách, jednotlivě i ve skupinách hojně na opadu. Najdeme ji však i na loukách. Upřednostňuje jehličnaté lesy a to především kulturní smrčiny. Byla také nalezena v borových lesích v severním karpatském předhoří pozdě na podzim.Jedovatá.
Možné záměny: Helmovka dvojvonná Mycena diosma roste pozdě na podzim na tlejícím bukovém listí. Je jedovatá, Helmovka narůžovělá Mycena rosea je statnější nemá na celé plodnici fialové odstíny a roste pouze v teplejších listnatých a smíšených lesích, je jedovatá, Helmovka zoubkatá Mycena pelianthina má za vlhka šedofialový až špinavě fialový klobouk s hnědým odstínem, který je za sucha šedokrémový a stejně tak má zbarvené lupeny s černavě zbarveným a hrubě zubatým ostřím, rostoucím převážně v listnatých lesích. Je jedovatá, Helmovka nafialovělá Mycena pearsoniana - nejedlá. Lakovka dvoubarvá Laccaria bicolor nemá hrbol a ředkvovou vůní. Je jedlá. Vláknice zemní var. fialová Inocybe geophylla var. lilacina má bradavčitý hrbol a ne plochý, hustší lupeny, plný třeň, a voní spermaticky. Je jedovatá.
Zajímavosti: Dříve byla považována za jedlou. Někteří autoři ji uvádějí za nejedlou. Tuto houbu lze podle rozborů přiřadit k druhům s narkotickými účinky. Obsahuje totiž indolové psychotropní látky. Je to ubikvist, což znamená schopnost se vyskytovat na nejrůznějších stanovištích. Rozkládá opad stromů jako jsou listy, nebo jehličí, ale i rostlinné zbytky. Neroste v trsech a na dřevě. Pura znamená čistá a tak také houbu nazývá A Pilát.

Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.myko.cz/clanek243/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 46, 206, 207, 225.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 86.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 468,469.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 199.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 196.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 138.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 102.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 127, 138,188, 194, 267.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 154.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 166.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78, 93.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 208.