Červenec 2014

Vycházka 16.8.2013 a hlíva fialová

27. července 2014 v 16:08 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae

Dne 16.8.2013 bylo nádherně. Tak jsem se doma domluvili, že vyrazíme na Dvoračky. Ve 14.15 hod. za nádherného počasí

jsem já, žena, vnuk a naše skoro 4 měsíční štěňátko vyrazily na pouť přes Nový Domov na Bučinu Houby stále žádné a tak jsem fotil putující šťěňátko a vnuka.

Na cestě nad Novými Dvory jsem jsem nafotil prostředí, kde občas při cestě na pivečko sbírám houby.

Mladý se zatím krmil malinami a hrál si se Zuzankou. Já jsem mezi tím fotil protější krajinu,


kde též mám svoje lokality. Je to pohled na Mrtvé jezero, Vraní a Jestřebí hory. Nalézá se zde i oblast CHKO Broumovsko. Je zde opravdu pěkně. Z Bučiny jsme šli dolů


do Nových Dvorů navštívit restauraci Dvoračka. Je zde nádherný dětský koutek s mnoha atrakcemi. Zde jsme poseděli a domů jsme dorazily za pěkného počasí

v 19 hodin. Druhů hub jsem určil pouze 6. Vedra dělají své. Na focení se žádná nehodila. Vycházka se nám líbila.

Nyní představím hlívu fialovou kterou jsem fotil v lokalitě Jívka 29.7.2000.


Hlíva fialová

Panus conchatus (Bull.) Fr. 1838

Další české jméno: Hlíva škeblovitá.
Slovenské jméno: Húževnatec škľabkovitý.
Synonyma: Agaricus carneotomentosus L. 1753, Agaricus carnosus Bolton 1791, Agaricus conchatus Bull. 1787, Agaricus flabelliformis Schaeff. 1774, Agaricus fornicatus Pers. 1801, Agaricus inconstans Pers. 1800, Agaricus torulosus (Pers. 1801, Lentinopanus conchatus (Bull.) Pilát 1941, Lentinus bresadolae Schulzer 1885, Lentinus conchatus Mont. 1856, Lentinus cochnatus.(Bull.) Schroet. 1889, Lentinus inconstans (Pers.) Fr. 1836, Lentinus obconicus Peck 1906, Lentinus percomis Berk. & Broome 1873, Lentinus torulosus (Pers. ) Lloyd. 1913, Lentinus vaporarius (Bagl.) Henn. 1900, Panus flabelliformis (Schaeff.) Quél. 1888, Panus hirtus sensu Rea 1922, auct., Panus monticola Berk. 1851, Panus torulosus (Pers.) Fr. 1838, Panus vaporarius Bagl. 1865, Pleuropus inconstans (Pers.) Gray 1821, Pleurotus conchatus (Bull.) Pilát, Pocillaria conchata (Bull.) Kuntze 1891, Pocillaria percomis (Berk. & Broome) Kuntze 1891, Pocillaria vaporaria (Bagl.) Kuntze 1898.

Klobouk 3 - 15 cm v průměru, nepravidelný, vějířovitý, mírně vmáčklý až nálevkovitý jindy škeblovitý. V mládí ojíněný až jemně plstnatý ve stáří lysý a hladký, často jemně šupinkatý. Okraj dlouho krátce podvinutý, ve stáří ostrý Barvy v mládí fialové, později fialově hnědé a ve stáří okrově hnědé, na okraji s dlouho fialovým nádechem.
Lupeny sbíhavé, nízké, husté, houževnatě pružné většinou vidlené, místy příčně spojované, v mládí barvy nafialovělé, později okrové, na ostří hladké a zůstávají dlouho fialové.
Třeň 1 - 5 cm dlouhý, 0,8 - 3 cm tlustý, postraní, někdy srůstá do nepravidelného bazálního útvaru. Barvy v mládí nafialovělé, později světle okrový. Na bázi je bíle plstnatý.
Dužnina bělavá a velmi tuhá, pružná, bílá, vůně příjemná, chuť nakyslá, po delší době svíravá.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsovité velikosti 5-7 x 2,5-3,5 µm.
Výskyt celoročně, nehojně především však v měsících červenec až listopad, nehojně na mrtvém dřevě listnáčů, většinou ve svazcích, vzácně jednotlivě, v bučinách, v nížinách i pahorkatinách na ochuzené kyselé půdě. Nejvíce jsou to pařezy buků, bříz a topolu, někdy i jehličnanů. Upřednostňuje vlhké lesy a zásadité a neutrální půdy.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je velmi nápadná zejména v mládí svými fialovými plodnicemi.
Základní znaky rodu Panus - hlíva: Taxonomie: Čeleď Polyporaceae, řád Polyporales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělění Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou kloboukaté, lupenaté a tuhé houby, většinou bokem přirostlé. Lupeny jsou na ostří jemně zubaté. Třeň mají velmi vzácně a ten je středový až výstředný. Výtrusný prach je bílý až krémově okrový. Výskyt saprotrofně na kmenech, pařezech a tlejícím dřevě listnáčů.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.mushroomexpert.com/panus_conchatus.html
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 257.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 91
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 137.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 1, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 85.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 109. 112.


Naměřeny výtrusy 5.10.2008 velikost 6,3.x 3,4 µm



Krásnorůžek lepkavý 15.8.2013

22. července 2014 v 14:18 | muchomurka modrá |  Čeleď Dacrymycetaceae
Dne 15.8.2013 jsme vyrazili s Láďou Průšou na vycházku do Kocbeří. Vyrazili jsme z Trutnova v 9,15 hod. Počasí bylo nádherné

ale houby jako vždy žádné. Prošli jsme lán cesty. Asi tak v polovině jsem nalezl krásnorůžek lepkavý, který se mi i Láďovi líbil, tak jsem si jej nafotil.


Krásnorůžek lepkavý

Calocera viscosa(Pers.) Fr. 1821


Slovenské jméno: Parôžkovec lepkavý
SynonymaCalocera cavaraeBres. & Cavara 1896, Calocera flammea Fr. 1833, Calocera strictaFr.1838, Calocera viscosa var. cavarae (Bres.) McNabb 1965, Calocera viscosa var. viscosa(Pers.) Fr. 1821, Clavaria viscosaPers. 1794.
Plodnice je 3 - 10 cm vysoká, do 3 cm široká, gelatinózní, vzpřímená, keříčkovitě rozvětvená, za sucha rohovitá, za vlhka opět nabobtná. Je velmi špatně oddělitelná od podkladu.
Větévky jsou většinou válcovité, parohovitě dělené, hladké, za vlhka slizké a kluzké, pevné, tuhé, směrem k bázi mírně zploštělé a někdy i podélně rýhované. Barvy zlatožluté až oranžové až oranžově červené, často bíle poprášené. Pokrývá je výtrusorodá vrstva.
Třeň tvoří hluboce kořenující provazec ve dřevě, který je 20-25 cm dlouhý, na bázi bíle plstnatý, z něhož pak tato houba vyrůstá.
Dužnina je žlutavě bílá, pružně houževnatá, ohebná, chrupavčitá, nelámavá, často dutá, vůně nevýrazná. Chuť taktéž nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý až světle okrově žlutý, výtrusy jsou válcovité, mírně zakřivené, žlutavé, velikosti 8-12 x 3,5-4,5 µm.
Výskyt červen až listopad, hojně na odumřelém dřevě ve smrkových monokulturách a přirozených smrčinách v rovině i pahorkatině, na starých pařezech jehličnanů zvláště smrků. Upřednostňuje nevápenitou, chudou a suchou půdu. V blatkových vrchovištích, přechodových rašeliništích a v přirozených porostech podhorského a horského stupně.
Nejedlý.
Možnost záměny: Krásnorůžek rohovitý, který je menší, není rozvětvený, je maximálně rozdvojený a roste na listnatých dřevinách. Je nejedlý. Kyjanka svazčitá Clavulinopsis corniculata která je křehká a roste v trávě a mechu. Je taktéž nejedlá.
Zajímavosti: Lze jej použít pouze jako barevnou dekoraci do naložených světlých hub. Pro svoji tuhost je velmi těžko stravitelný. Svým vzhledem připomíná paroží nebo rozvětvené korály. Rozkládá odumřelou dřevní hmotu.
Základní znaky rodu Calocera - Krásnorůžek: Taxonomie: Čeleď Dacrymycetaceae, řád Dacrymycetales, podtřída Tremellomycetidae, Třída Agaricomycetes, oddělění Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice bývají válcovité nebo lopatkovité, rozvětvené nebo jednoduché, elastické, obvykle jasně zbarvené. Bazidie jsou viditelné a vyskytují se na dřevě listnáčů i jehličnanů.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://houby.atlasrostlin.cz/krasnoruzek-lepkavy .
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 280.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 161.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 94, 95, 96, 304.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 58.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 87.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 62.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 248.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 197, 251.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str.90, (bar. příl. 7/14).

To také bylo vše. Jinak v lese jsme potkali 1 sežraného kováře, 1 růžovku a pár holubinek. Troch více bylo muchomůrek šedivek sem tam muchomůrka oranžová. Hub jsme určili 14 druhů. Po dlouhém putování jsme dorazili do hospůdky, zvané Barevná Dřevěnka. Zde bylo výtečně. Dali jsme si dobrého Krakonoše a z menu za 65 kč. Jsme si vybrali Úpický řízek a samozřejmně že u toho byla i polévka. Porce byla velká. Ani jsme to sníst nemohli. Ve 14,30 jsme za nádhernáho počasí

cestovali domů. Vycházka se nám líbila i když houby nebyly. V lese bylo nádherně.

Vycházka 12.8 2013 a hlíva dubová

20. července 2014 v 16:15 | muchomurka modrá |  Čeleď_Pleurotaceae
Vážení přátelé. Dnes 12.8.2013 jsem se s kolegy vydal na vycházku do Jestřebích hor. Z domu jsem vyrazil za krásného počasí

v 8,30 hod. V Malých Svatoňovicích jsme se se sešli. Já, Jirka Křížek, Láďa Průša z MK Úpice a Jirka Kovač z MK Trutnov. Odtud jsme pokračovali autobusem na Odolov. Zde jsme se vydali kolem věznice do Jestřebích hor a na Kuprovku. Nikde nic nebylo. Sporadicky jsme při našem putování na Kuprovku nacházeli 3 malé kováře, 1 lištičku, 1 klouzka sličného a i dalších pár houbiček. Na Kuprovce jsem nafotil tuto čirůvku stříbrošedou,
Popis této čirůvky je na tomto blogu ze dne 13.10.2010 a to z vycházky 27.7.2002. http://muchomurka1.blog.cz/1003/rok-2002-a-dalsi-z-ciruvek-ciruvka-stribroseda

která je jedlá. Dříve to byla čirůvka vláknicová. To bylo vše. Potom jsme po Černé cestě, kde Jirka Kovač udělal společné foto, putovali na křižovatku v Jívce. Odtud jsme si dali stoupák do Odolova. Zde bylo vše zavřeno, tak jsme hladoví a žízniví počkali na autobus. Odtud jsem domů přijel za nádherného počasí


v 15,45 hodin. Vycházka se mi líbila.

Proto přidávám popis hlívy dubové, kterou jsem fotil na vycházce 26.10 2006 v Trutnově do lokality Peklo.


Hlíva dubová

Pleurotus dryinus(Pers. ex Fr.) Kumm 1871


Slovenský název: Hliva dubová
Synonyma: Agaricus acerinus Fr. 1838, Agaricus corticatus W. Saunders, Agaricus dimidiatus Schaeffer 1774, Agaricus dryinus Pers. 1800, Agaricus spongiosus Fr. 1836, Agaricus spongiosus With. 1796, Lentinus integer Reichert 1921, Lentinus underwoodii Peck 1896, Lentodiopsis albida Bubák 1895, Lentodiopsis dryina (Pers.: Fr.) Kreisel 1977, Pleurotus acerinus (Fr.) Gillet 1876, Pleurotus albertinii Fr. 1821, Pleurotus corticatus (Fr.) P. Kumm. 1871, Pleurotus corticatus subsp. tephrotrichus (Fr.) Sacc. 1887, Pleurotus corticatus var. albertinii (Fr.) Rea 1922, Pleurotus corticatus var. tephrotrichus (Fr.) Gillet 1874, Pleurotus dryinus var. pometi (Fries) Reijnders 1973, Pleurotus dryinus var. tephrotrichus (Fries 1815) Damblon & Lambinon 1959, Pleurotus pantoleucus (Fries 1874) Saccardo 1887, Pleurotus spongiosus (Fr.) Sacc. 1887, Pleurotus tephrotrichus Fr. 1874.

Klobouk 4-15 (20) cm v průměru, vyklenutý až plochý, na okraji v mládí se zbytky vela, barvy bílé, bělavé až našedlé, okraj podvinutý a od okraje žloutnoucí. Horní strana klobouku je hustě plstnatá, pokrytá plochými, políčkovitými, vatovitými šupinami, ve stáří rozpraskává.
Lupeny velmi husté, úzké, výrazně sbíhavé, někdy rozvětvené, barvy bílé, krémové a ve stáří žloutnoucí a hnědě skvrnité.
Prsten tvoří prstenitá zóna která zbyla z vlnatého závoje, brzy však mizející.
Třeň 1-10 cm vysoký, 1-4 cm tlustý, výstředný až postranní, válcovitý, někdy až kuželovitý, často zahnutý, k bázi ztenčený, vláknitě plstnatý, barvy bílé až krémové.
Dužnina v mládí pružná a šťavnatá, později dosti tuhá, barvy bílé, poraněním však žloutne, vůně jemná kořenná, chuť mírně oříšková.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou hladké elispoidní jsou 9-15 x 3-5 µm velké
Výskyt srpen až listopad v bučinách a dalších listnatých a smíšených lesích, parcích a stromořadích, v nížinách i pahorkatinách na ochuzené kyselé půdě. Najdeme j na pařezech a kmenech listnáčů jako jsou duby, buky, topoly, jabloně, ale najdeme ji i na jehličnanech např. na smrcích a jedlích. V Podkrkonoší ji nacházím velmi často ve smrkovém lese.
Jedlá.
Možnost záměny hlíva ústřičná Pleurotus ostreatus jež má modrošedý klobouk, lupeny nežloutnou a roste až pozdě na podzim a je jedlá.
Zajímavosti: Někdy bývá zařazována do rodu Lentodiopsis. Co se týče rozmnožování, vzácně vytváří konidie na třeni.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://cs.wikipedia.org/wiki/Hl%C3%ADva_dubov%C3%A1
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 20, 21.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.251.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 135.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 261.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 57.
Mykologický sborník č. 1-2 str.1, č. 8-10 str. 142, rok 1970.

Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 84, 184.

Kržatka ježatá 10.8.2013

13. července 2014 v 16:29 | muchomurka modrá
Při přechodu za Kacíř se nám zde líbila kržatka ježatá a tak jsme si ji s Jirkou nafotili.


Kržatka ježatá

Phaeomarasmius erinaceus(Pers.) Scherff. ex Romagn. 1937


Slovenské jméno: Šupináčik obyčajný
Synonyma: (Agaricus aridus Pers. 1828, Agaricus erinaceus Pers. 1828, Agaricus erinaceus Fr. 1828, Agaricus lanatus Sowerby 1814, Dryophila erinacea (Pers.) Quél. 1886, Naucoria arida (Pers.) M. Lange 1957, Naucoria erinacea (Fr.) Gillet 1876, Phaeomarasmius erinaceus (Fr.) Kühner 1937, Phaeomarasmiusaridus (Pers.) Singer 1951, Pholiota erinacea (Pers.) Rea, 1922, Pholiotaerinaceus (Fr.) L. Corb. 1929)

Klobouk 0,5-1,5 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později plochý, suchý, barvy žluté. S odstálými šupinkami které jsou barvy tmavorezavé nebo rezavohnědé. Je velmi nápadně ježatý.
Lupeny prořídlé, barvy v mládí bělavé až okrové později skořicové.
Třeň 1-2 cm dlouhý a 0,05-0,3 cm tlustý, válcovitý, pokřivený a celý odstále štětinkatý. Barvy jako klobouk nebo tmavší.
Výtrusný prach rezavě hnědý, výtrusy kulovité až vejčité, barvy bledě okrové, 10-14 x 7-9 µm velké.
Výskyt květen až listopad na opadaných větévkách nebo dřevě listnatých stromů (buk, dub, habr) ale i keřů (šípek, rakytník).
Nejedlá.
Možnost záměny: Houževnatec vlasatý Lentinus crinitus velmi mladé plodnice. Nejedlý.
Zajímavosti: Mladé plodničky přisedají k větévkám jako droboučké ježaté kuličky.

Základní znaky rodu Phaeomarasmius - Kržatka: Taxonomie: Čeleď Cortinariaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou drobné kloboukaté, lupenaté houbičky. Klobouk je vločkatý až šupinkatý, většinou barvy žluté nebo žlutohnědé. Třeň je bez vela. Výtrusný prach rezavě hnědý. Výskyt saprotrofně na dřevě.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=526
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 168.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 170.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 274

Odtud jsme pokračovali do lesoparku. Zde jsme nalezli tmavobělky bradavčité, strmělky kosťovité, holubinky atd.. Celkem jsme určili 22 druhů hub. Jelikož jsem byli značně dehydrováni, tak jsme šli do restaurace Krakonoš, kam jsme dorazili 15,45 hod. Domů jsem přijel za nádherného počasí


před 17 hod. Vycházka to byla nádherná.

Štítovka hlízkovitá 10.8.2013

13. července 2014 v 11:10 | muchomurka modrá |  Čeleď Pluteaceae

Vážení přátelé. Dne 10.8.2013 jsem se s Jirkou Kovačem dohodl na tom, že vyrazíme na houby na Poříčský hřbet, za Kacíř a do lesoparku. Vyrazili jsme od nás za krásného počasí



ve 13 hodin. První fotitelnou houbu jsme zaznamenali hned na začátku. Byla to štítovka hlízečkatá.


Štítovka hlízečkatá

Pluteus semibulbosus (Lasch) Quél. 1875

Slovenské jméno: štítovka hľúzkovitá
Synonymum:Agaricus semibulbosus Lasch 1838)

Klobouk 0,5-3 cm v průměru, vyklenutý až plochý, tenkomasý, radiálně vrásčitý, jemně zrnitý, průsvitný, barvy bílé až nahnědlé nebo světle okrové.
Lupeny v mládí barvy bílé, později růžové až špinavě růžové.
Třeň 2-3,5 cm dlouhý a 0,2-0,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi má často odsedlou hlízku, je jemně plstnatý, barvy bílé.
Dužnina chuť nevýrazná, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach růžový, výtrusy vejčitě kulovité, hladké, velikosti 6-8 x 5-7 µm.
Výskyt červen až říjen na pařezech, ležících kmenech a věvích, nebo rozkládajícím dřevě listnáčů jako jsou habry buky, topoly nebo břízy.
Jedlá.
Možnost záměny: Štítovka sametonohá Pluteus plautus má tmavší klobouk, jiné některé makroskopické znaky, roste na jehličňanech a ve stáří má někdy hnědé ostří lupenů. Je jedlá. Štítovka chudobná Pluteus depauperatus jež má také tmavší barvu a jené mikroskopické znaky. Je jedlá.
Zajímavosti: Někteří autoři ji uvádějí jako nejedlou. Vcelku je dosti vzácná.

Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 357.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 217.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 412.

Potom jsme procházeli dále Poříčský hřbet a sledovali jsme jak nám jej dřevorubci ničí. Cestou jsme potkavali různé druhy hub. Byla to třeba penízovka splývavá, různé špičky, voskovičku listovou, bedlu polonahou atd.. odtud jsme přešli za Kacíř.
Pokračování příště.

Penízovka vřetenonohá 5.8.2013

11. července 2014 v 21:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Marasmiaceae

Vážení dne 5.8.2013 jsem se vydal za houbami do KRNAPu. Ráno v 9,15 hod za nádherného počasí


jsem vyrazil do Mladých Buků. Kousek MD a zbytek z nádraží místním pacifikem. Houbičky nebyly. Nejdříve jsem potkal choroše lupenatého jež byl ale nefotitelný. Pak dlouho nic a až za hájenkou na starém místě jsem po 7 letech opět narazil na jedovatou prnízovku vřetenonohou. Byly to nádherné trsy. Tak jsem ji nafotil.


Penízovka vřetenonohá
Gymnopus fusipes (Bull.) Gray 1821

Slovenský název: Peniazovka vretenohlúbiková

Synonyma: Agaricus contortus Bull. 1781, Agaricus crassipes Schaeff. 1762, Agaricus fusiformis Bull. 1787, Agaricus fusipes Bull. 1783, Agaricus lancipes Fr. 1876, Agaricus oedematopus Schaeff. 1774, Collybia contorta (Bull.) Raithelh. 1979, Collybia crassipes (Schaeff.) Ricken 1915, Collybia fusipes (Bull.) Quél. 1872, Collybia fusipes var. contorta (Bull.) Gillet 1876, Collybia fusipes var. oedematopus (Schaeff.) Gillet 1874, Collybia lancipes (Fr.) Gillet, 1876, Collybia oedematopoda (Schaeff.) Sacc. 1887, Rhodocollybia fusipes (Bull.) Romagn. 1978.

Klobouk 3-10 cm v průměru, polokulovitý později kuželovitý až plochý s nerovným okrajem, často rozpraskaný, tenkomasý, občas tupě vyhrblý, hladký, holý, suchý, za vlhka slabě slizký, tuhý, barvy tmavě červenohnědé až rezavě hnědé.
Lupeny vysoké, prořídlé, tustší, přirostlé až volné asi 1 cm vysoké, místy spojované příčnými žilkami. Barvy bělavé, později masové, někdy červeně skvrnité, ostří brvité, které je ve stáří poprášeno bílým výtrusným prachem.
Třeň 4-15 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, trstnatý, plný, šroubovitě pokroucený, v dolní části vřetenovitě ztlustlý a pak ztenčeně kořenovitě zakončený, podélně vláknitý, rýhovaný až brázditý. Barvy červenohnědé, rezavě skvrnitý, kořenovitá část je hnědočerná. V mládí plný, ve stáří je vatovitě vycpaný až prázdný.
Dužnina pružně ohebná, velmi tuhá, vláknitá, bělavá až krémová, na řezu barvu nemění, chuť mírná, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou hladké, elipsoidní, bezbarvé, velikosti 4-6 x 3-4 µm.
Výskyt červen až říjen, většinou v trsech, dubohabrové háje a lesy, šipákové doubravy a teplomilné doubravy, na nevápenatých půdách, listnaté lesy, háje a stromořadí, na pařezech a odumřelých kořenech listnatých stromů. Upřednostňuje především duby a jejich pařezy v teplejších oblastech.
Jedovatá.
Možné záměny: Penízovka kroucená Rhodocollybia prolixa var. distorta která má lupeny beze skvrn třeň je bledý, je nejedlá. Penízovka máslová Rhodocollybia butyracea f. butyraceakterá se liší značnoukřehkostí, lupeny má středně husté, barvy bělavé až vodnatě šedé a třeň nemá vřetenovitý ale válcovitý. Je jedlá.
Zajímavosti: Dříve považována za jedlou. Nyní je považována za nejedlou až mírně jedovatou, protože po snědení většího množství plodnic mohou nastat zdravotní potíže. Otrava se projeví velice rychle po usmažení houby na tuku. Dříve to byla houba, která se prodávala na trhu. Tato houba je nejhojnější v kerských dubinách.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://botany.cz/cs/gymnopus-fusipes/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 198.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 268.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 190.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.178.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 103.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 23.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 92.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str.20, 39.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 192.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 267.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 66, 75.

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 192.

Na rozcestí do Bystřice a Sklenářovic jsem posvačil a to už začala být výheň. V Bystřici jsem nalezl pár holubinek mandlových a namodralých. Byly ale dosti ožrány a většinou pochodovaly. Nad Kalnou Vodou pak bylo pár drobných můchomůrek šedivek, růžovek a oranžových. Nic z toho však nebylo na focení. V potůčku byla jen dřevnatka dlouhonohá. Též jsem potkal i klasické chorošovité houby. Celken jsem určil 15 druhů hub.. Ve 14,30 hod. zchvácen vedrem jsem se dostal do hospody u Kousala, kde jsem si dal jídlo a pivčo. Domů jsem se dostal v 15,40 hod.


Až na to vedro se mi tato procházka líbila.

Babočka paví oko 25.7.2013

8. července 2014 v 11:42 | muchomurka modrá |  Motýli

Vážení, dne 25.7.2013 jsem vyrazil se ženou a Zuzinkou na vycházku po Poříčském hřbetu. Z domu za docela pěkného počasí


jsme vyrazili ve 14,15 hod. Při cestě jsem nejdříve z fotitelných hub potkal penízovku kořenujíci, která je jedlá. Ale že to bylo na začátku, tak jsem si řekl, že je nafotím při zpáteční cestě. Ketka celou cestu řádila, že jsem se až divil kde se to v tom štěńátku bere. Stačilo by mně 10% její energie. Jenže za celou dobu jsem již žádnou čerstvou houbičku nepotkali. Zuzinka dostala žížeň a tak bylo menší občerstvení. Pak jsme pokračovali dále. Na hřebenu Poříčského hřbetu jsem zaregristoval babočku paví oko. Tak jsem si ji nafotil.


Babočka paví oko

Inachis io L

Slovenský název: Babôčka pávooká
čeleď - babočkovití Nymphalidae.
Motýl má rozpětí křídel činí 6 - 6,4 cm
Přední a zadní křídla jsou hnědočervená. Lem obou křídel je černohnědý. V rozích lze pozorovat nápadná oka modré a žlutavé barvy. Vnější okraje křídel jsou zubaté. Spodní strana křídel je černohnědá.
Přední křídla mají okraj doplněn o lem s černou členitou kresbou.
Hruď je hnědá
Zadeček je hnědý.
Potrava: Saje nektar z květů rostlin. Spokojí se však i se schnilou švestkou nebo mízou vytékající z poraněných stromů.
Výskyt: Obývá otevřenou krajinu - pole, louky, úhory, meze či pastviny, ale i okraje lesů, křoviny nebo paseky. Setkat se s tímto druhem můžeme i v blízkosti obydlí či zemědělských objektů. V oblibě má květinové zahrady a rozkvetlé jetelové porosty, kde saje nektar z květů. U samců lze pozorovat zejména v odpoledních hodinách, že brání svá dočasná teritoria, před dalšími samci.
Zajímavosti: Motýl létá od jara do podzimu a vytváří dvě generace. Druhá generace přezimuje a létá v dalším roce od března do května. Samice kladou vajíčka ve velkém počtu (i více než 500 vajíček) na spodní stranu živné rostliny. Housenky se z nich líhnou přibližně po týdnu. Při sání dává křídla lícem k sobě a tím se maskuje. Je to jeden z poslů jara.
Housenka: Po vyklubání zůstávají housenky při sobě a spřádají si listy dohromady. Barevně se během života téměř nemění, jsou už od počátku černé, hustě bíle tečkované s černými trny po těle. Panožky jsou červené a hlava je lesklá.
Před zakuklením si housenky vyhledávají vhodný úkryt, kde se kuklí (přímo na živné rostlině, ale i pod kameny, ve štěrbinách, za kůrou apod.). V úkrytu se následně kuklí do různobarevných kukel. Housenky ukryté pod kameny a na zdech jsou většinou hnědošedé se zlatými skvrnami na hřbetě, kdežto housenky kuklící se na živné rostlině mají žlutozelenou barvu a červenohnědé proužky s typickými lesklými skvrnami.
Potrava: Krmí se otevřeně na horní straně listů živné rostliny. Motýl se z kukly líhne přibližně po dvou týdnech.
Hostitelské rostliny:Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), chmel otáčivý (Humulus lupulus) a výjimečně i ostružiník (Rubus sp.).
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 214.
Z říše hmyzu autor Plavilščikov 1963 str. 65,66.

Motýli autoři Josef Moucha František Procházka 1962 str. 82

Pak jsme se šli podívat na místo, kde je pochovaná Kettynka. Zuzi to místo opět hned našla


a lehla si na něj. Žena tam dala kytičku a Zuzi se ještě po okolí proběhla a obrátily jsme se k domovu. Houby žádné nebyly. Ještě že jsem si nechal na focení ty penízovky.



Popis najdete na tomto blogu ze dne 17.7.2012 http://muchomurka1.blog.cz/1207/penizovka-korenujici-9-8-2011

Domů jsme dorazily za hezkého počasí


v 18 hodin docela znaveni. Cestou jsem určil jen 5 druhů hub. Škoda že houbičky nerostou.

Vycházka 19.6.2013 +strmělka dřevní.

5. července 2014 v 14:20 | muchomurka modrá |  Čeleď Lyophyllaceae

Vážení přátelé. Dnes mi to nedalo a za nádherného počasí


jsem vyrazil v 8,45 hod do místních lesních strání podívat se co nám roste. Vypadalo to velmi špatně. Na prvním místě v písníku jsem nenašel nic. Odtud jsem se vydal k cestě na Markoušovice. Zde byla slovy 1 hadovka. Po hřibech, křemeňácích a liškách ani potuchy. Pod Čížkovými kameny, kde jsem pravděpodobně vytrousil vloni brýle, stál jediný křemeňák.

Popis křemeňáka je na tomto blogu je ze 24.7.2010 adresa:
http://muchomurka1.blog.cz/1007/cervenec-2010-kremenac-brezovy

Jelikož to byl můj první, tak jsem to smáčknul. Cestou zpět jsem potkal 2 holubinky namodralé, pár holubinek smrdutých, dále pak na lesní cestě zasychající řasnatky hnědé a to snad bylo vše. Růst hodnotím číslem 5. Určil jsem 20 druhů. Do Lhoty jsem dorazil ve 13,15 hod a bylo již nesnesitelné vedro. Tak jsem dal 2 piva pokecal a v 16 hod


jsem byl doma. Vycházka mi dala dosti zabrat.

Pro zajímavost dávám popis hlívy dřevní, Ktero jsem fotil v lokalitě na Šumava - Žofínský prales 26.9.2003


Strmělka dřevní

Ossicaulis lignatilis(Pers. : Fr.) Redhead & Ginns 1985


Další české jméno: Hlíva dřevní, Hlívovka.
Slovenské jméno:strmuľkovec drevný
Synonyma: AgaricuscircinatusFr. 1834, AgaricuslignatilisPers. 1801, Amanita rubescens var. circinata (Pers.) Sacc., 1887, Clitocybe lignatilis (Pers.) P. Karst. 1879, Hypsizygus circinatus (Fr.) Singer 1951, Nothopanus lignatilis (Fr.) Bon 1986, Pleurocybella lignatilis (Pers. ex. Fr.) Sing. 1947, Pleurotus circinatus (Fr.) Sacc. 1887, Pleurotus lignatilis (Fr.) P. Kumm. 1871, Pleurotus lignatilis (Fr.) Gill., Pleurotus lignatilis var. tephrocephalusSacc. 1887.

Klobouk 3-12 cm v průměru, vyklenutý až plochý, nepravidelný, jednostranně protažený až laločnatě kadeřavý, ve stáří až mírně nálevkovitý a zvlněný, hygrofánní. Barvy bělavé, později světle našedlé, povrch jemně hedvábitý a za sucha čistě bílý.
Lupeny velmi husté, barvy bílé až krémové, úzké, široce připojené nebo trochu sbíhavé.
Třeň 3,5-7 cm vysoký, 0,3-1,7 cm tlustý, excentrický, někdy i středový, válcovitý, bílý, bíle plstnatý nebo jemně vločkatý.
Dužnina vůně moučná, chuť taktéž moučná
Výtrusy vejcovité až téměř kulaté, 4-5,5 x 3,5-4,5 µ, hladké, neamyloidní.
Výskyt v kyselých květnatých bučinách na kmenech mrtvých, někdy i živých stromů listnatých i jehličnatých. Jsou to např. buky, duby, topoly, jilmy, jírovce. Nalezena byla na buku, ale v Praze v Kinského sadech na živém kmeni Pavie červené, v Žofínském pralese hojně. Upřednostňuje buky.
Jedlá.
Možnost záměny: Strmělka kmenová Clitocybe truncicola - nejedlá, Líha jilmová Lyophyllum ulmarium - jedlá.
Zajímavosti: Roste pouze na dřevní hmotě a rozkládá ji. Vyvolává hnědou hnilobu dřeva. Někteří autoři ji uvádějí v rodu Strmělek.
Literatura : Internetové stránky 2014. http://en.wikipedia.org/wiki/Ossicaulis
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 152.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 194.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 4, č. 8-10 str. 114, rok 1970.

Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 124, 127.