Srpen 2014

Vycházka 12.9.2013 a hlízenka orsejová.

26. srpna 2014 v 14:10 | muchomurka modrá |  Čeleď Sclerotiniaceae
Vážení přátelé. Včera 12.9.2013 jdem se vydal se svým přítelem Láďou opět do Jestřebích hor. Ráno jsme za houbařské počasí v 6,45 hod

vyrazili autobusem do Jívky, krřižovatka SKJ. Odtud jsme šli na Kuprovku a do okolních lesů. Tentokrát nás překvapilo značné množství hub různých druhů. Sbírali jsme hřiby smrkové, Jednoho z tohozo množství jsem nafotil též, protože se mi moc líbil.

Popis tohoto hřiba je na tomto blogu z 13.10.2010 http://muchomurka1.blog.cz/1010/hrib-smrkovy-srpen-2010

Když jsme přišli na odkaliště, tak zde bylo velké množství klouzků obecný, strakošů a čechratek olšových, u černé cesty byla hojnost slizáků mazlavých. Odtud jsme šli po asfaltce do Domova Důchodců na Tmavý důl. Cestou jsme doplnili košíky a tam jsme dorazily kolem 12.30 hod. Zde jsem vyfotil naše koše s Láďou a také Láďu se 2 sociálními pracovnicemi.


Ty nás pozvaly do Domova Důchodců na oslavy. Jídla i pití a zábavy tam bylo dost.



Ve 14,20 hod jsme spokojeni odjížděli za solidního počasí

a spokojeni domů. Určili jsme 62 druhů hub. Byla to jedna z hezkých z hezkých vycházek.

Závěrem Vas seznámím s jednou jarní houbou hlízenku orsejovou.




Hlízenka orsejová

Sclerotinia ficariaeRehm.


Další české jméno: Hlízenka hlíznatá.
Slovenské jméno: Hľuznatka obyčajná

Synonyma: Sclerotinia sclerotiorum (Lib.) de Bary, SclerotiniahenningsianaKirschst..

Plodnice 0,2-1 cm v průměru, podobající se nejdříve miskám, později jsou rovné nebo ohnuté se středním důlkem a ke středu zvrásněné. Jsou barvy hnědé.
Stopka 0,4-3 cm dlouhá x 0.05-0,2 cm tlustá, barvy hnědé
Hlízka je velmi proměnlivého tvaru, velikosti 0,4-2,5 x 0,2-1 cm, v zemi ukrytá, tvrdá, uvnitř bílá. Z této hlízky vyrůstají stopky.
Výtrusný prach - výtrusy velikosti 9-13.5 x 4-6 µm.
Výskyt březen až květen na orseji jarním. Upřednostňuje vyšší polohy, kde ji můžeme najít i v létě.
Nejedlá.
Možná záměny : Hlízenka sasanková Dumontinia tuberosa - nejedlá.
Zajímavosti: Hlízenekje cca 60 druhů. Při jejich určování je důležitý substrát a mikroskopické určení.
Literatura : Internetové stránky 2007.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 176.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 23.

Vycházka 8.9.2013 a hlíva žlutá

21. srpna 2014 v 14:19 | muchomurka modrá |  Čeleď_Pleurotaceae
Dne 8.9.2013 bylo opět nádherné počasí a profukoval teplý větřík, jsem se vydal ráno v 9,15 minut

podívat se po houbách na Vébrovku. Byla to katastrofa. Houby nebyly. Nejdříve jsem prošel les nad Polskou a okolí lomu. Zde nebylo vůbec nic. Pokračoval jsem nad Nový Domov zde se mi podařilo nalézt 1 hřiba hnědého, který byl pomalu usušen. V lese nad Dvoračkami též nic nebylo. Tak jsem šel na poslední štaci a to byla Vébrovka kde na vrcholu je postavena Čapkova chata.
Poblíž se mi podařilo nafotit tyto ryzce ryšavé.

Článek o ryzci ryšavém najdete v tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1010/ryzec-rysavy-zari-2010
v říjnu 2010.

Potkal jsem zde i kamaráda Ivana Pospíšila z našeho MK Úpice. Ten mněl zcela prázdný koš a vzdal to. Já jsem našel ještě 4 hřiby hnědé a nafotil jsem Čapkovu vilu.


Pak jsem šel do restaurace Dvoračka na pivčo. Byl jsem moc znaven. Sem jsem dorazil pěkně propocen v 16,30 hod. Dal jsem si 2 piva na vzpružení a šlapal jsem to k domovu, kam jsem dorazil totálně zničen v 18,10 hod.

Byl jsem tak zničen, že jsem se musel natáhnout, protože mě bolelo celé tělo.

Teď Vám ale představím hlívu žlutou, kterou jsem nafotil ve Staré Pace ktero vypěstovala dcera Jana Pravcové 24.6.2006

Hlíva žlutá

Pleurotus citrinopileatus Singer 1943


Další český název: Hlíva citrónová
Slovenský název: Hliva lievikovitá citrónová

Synonyma: Pleurotus cornucopiae subsp. citrinopileatus (Singer) O. Hilber 1993, Pleurotus cornucopiae var. citrinopileatus (Singer) Ohira 1987


Klobouk 2-6,5 cm v průměru na středu nálevkovitý, různě zformovaný, podvinutý, barvy jasně žluté, zlatavé, ve stáří až světle hnědý.
Lupeny husté, bílé, nízké, spíše připomínající žábry a dlouze sbíhavé na třeň.
Třeň 2-8 cm vysoký, 0,7-2 cm tlustý většinou mimostředový, na bázi srostlý, válcovitý, často zakřivený, bělavý.
Dužnina tuhá, tenká, barvy bílé. Chuť nakyslá až nahořklá, vůně příjemná.
Výtrusný prach výtrusy jsou válcovité nebo eliptické, hyalinní, amyloidní bledě růžové a 6-9 x 2-3,5 µm velké.
Výskyt v přírodě je nejčastěji jilmu. Má ráda tvrdé dřevo.
Jedlá.
Zajímavosti: Musí se déle vařit, čímž se zlepší i její chuť. Je to rychle rostoucí houba, ale po dvou vlnách je substrát vyčerpán. . Domácky pěstovaná houba na substrátu který tvoří pasterizovaná sláma, odštěpky a různého zrnění piliny ze dřeva, noviny, lepenka. Toto vše namícháno v pytlích, které máme minimálně v subtropickém klimatu při teplotě 24-30 stupňů C. Tuto hlívu vypěstovala mykoložka Jana Pravcová z Lomnice nad Popelkou.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://en.wikipedia.org/wiki/Pleurotus_citrinopileatus

Penízovka letní 6.9.2013

17. srpna 2014 v 11:25 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physalacriaceae
Dne 6.9.2013 jsem odpoledne ve 13 hod za nádherného počasí

vyrazil se ženou a Zuzinkou na Poříčský hřbet. Nejdříve jsem nafotil penízovky letní, které se mi moc líbily.


Penízovka letní

Flammulina fennae Bas 1983

Další česká jména: Penízovka stepní, Penízovka sametonohá f. letní
Slovenské jméno:Plamienka letná

Synonyma: Flammulina velutipes f. aestivalis Sing., Collybia velutipes var. praecox F. Møller., Collybia velutipes var. lactea sensu Kühn & Romagn.)

Klobouk 2-5 cm v průměru, vyklenutý, hladký, slizký, barvy krémové až okrově žluté.
Lupeny světle krémové.
Třeň 3-6 cm dlouhý, 0,3-0,6 cm válcovitý, tlustý, tuhý, jemně sametový, kořenující barvy tmavě hnědé, někdy však i oranžově žluté a lysé.
Dužnina žlutavá, pružně pevná, později houbovitá a vodnatá, ve třeni tvrdě vláknitá a ohebná, chuť mírná, vůně příjemná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy amyloidní, velikosti 6-8 x 4-4,5 µm.
Výskyt duben až listopad na dřevě ponořeném pod povrchem půdy. Upřednostňuje otevřená stanoviště
Jedlá.
Možnost záměny: Penízovka sametonohá Flammulina velutipes se líší nekořenujícím třeňem a odlišnou velikostí výtrusů.
Zajímavosti: Je to saprotrof . V červeném seznamu hub je uvedena jako ohrožený druh. V poslední době je známa jen z několika mála lokalit.
Základní znaky rodu Flammulina - penízovka: Taxonomie: Čeleď Physalacriaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice sou to drobné kloboukaté houby s klobouky podobné penízovkám. Klobouk slizký. Lupeny krémové až nažloutlé. Třeň výrazně sametový. Výtrusný prach je bílý až světle krémový. Výskyt na tlejícím dřevě nebo kořenech.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.naturfoto.cz/penizovka-letni-fotografie-6952.html
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.265.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec &Miroslav Beran 2006 str. 116.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 428.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 201.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 185.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 74.

Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 174.

Naměřeny výtrusy 11.9.2013 6,7-7,4 x 4,2 µm.

Ještě je budu mikroskopovat. Pak jsme již se ženou sbírali hřiby hnědé a hřiby žlutomasé. Celkem jsem určil 17 druhů hub. Cestou zpět jsme se zastavili v Bistru, kde u čongů jsme si dali pivečko. Slunce pěkně hřálo a pivčo chutnalo. Domů jsme přišli v 17,30 hod.

Doma jsem pak houby zpracoval na sušení. Vycházka se nám líbila

klouzek strakoš 5.9.2013

12. srpna 2014 v 15:25 | muchomurka modrá |  Čeleď Suillaceae

Dne 5.9.2013 jsem se s Láďou vyrazil na houby do Jestřebých hor. Ráno za nádherného počasí

jsem v 8,30 hod vyrazil z domu. V Malých Svatoňovicích jsem přestoupil do autobusu, kde na mně čekal Láďa. Na mistě jsme byli v 9,15 hod. Vydali jsme se do Jestřebích hor. Druhů jsme potkávali dost. Cestou na Kuprovku jsme sbírali hřiby smrkové, kováře a hnědé. Dále pak zde byly holubinky, muchomůrky červené, růžovky, královské i oranžové a další. Pomalu jsme se dostali na odkaliště u osady Kuprovka. Zde byli krásní klouzci strakoši, i sliční. Klouzka strakoše jsem nafotil.


Klouzek strakoš

Suillus variegatus(Swartz) Kuntze 1898

Další česká jména: Hřib strakoš, klouzek kožešník
Slovenské jménoMasliak strakatý

Synonyma: Boletusvariegatus Sw. 1810, Ixocomus variegatus(Sowerby) Quél. 1888.

Klobouk 3-15 cm, v mládí polokulovitý, později polštářovitý, ve stáří až plochý a zprohýbaný, na okraji nejdříve podvinutý, potom ostrý, suchý, za vlhka slabě slizký. Barvy žemlově hnědé až nažloutle olivové. V mládí pokrytý hnědou nebo červenohnědou plstí někdy vypadající jako šupinky, což vypadá jako by byl strakatý a ve stáří olysávající. Pokožka neslupitelná. Starší plodnice jsou až olivově nazelenalé.
Rourky jsou dosti krátké, široce přirostlé až krátce sbíhavé, barvy okrově žluté, přecházející až do olivově zelené. Na řezu okamžitě modrají. Póry dosti drobné, v mládí kulaté, později hranaté o něco tmavší než rourky, po otlačení modrají.
Třeň 3-13 cm vysoký, 1,5-4 cm tlustý, v mládí břichatý, ve stáří až válcovitý, v mládí jemně plstnatý, později hladký. Barvy okrově žluté až světle žluté, na bázi s hnědočerveným nádechem. Je bez prstenu.
Dužnina je dosti tvrdá, pružná, masitá a šťavnatá, nažloutlá, citrónově žlutá až světle oranžová, na řezu slabě modrozelená. Vůně charakteristicky houbová až pryskyřičná někdy až pestřecová, chuť mírně nakyslá, nevýrazná.
Výtrusný prach je olivově hnědý, výtrusy světle žluté, elipsoidně vřetenovité velikosti 8-11 x 3-4 µm.
Výskyt červenec až listopad, jednotlivě nebo ve skupinách, hlavně v mladých přirozených borových lesích a borových monokulturách kde je písčitý podklad, dále pak vrchoviště a přechodová rašeliniště, kde jsou borovice ale i smrčiny s příměsí břízy. Upřednostňuje borovici lesní, kyselou půdu a vlhčí až podmáčená místa . Vzácně jej můžeme nalézt i pod jinými jehličnany. Z území u nás je to hlavně Polabí, a Krkonoše kde byl nalezen ve výši 1100 m a se váže na kosodřevinu.
Jedlý.
Možné záměny: Klouzek kravský Suillus bovinus, který je však hladký a za vlhka má velmi slizký klobouk. Je jedlý.
Zajímavosti: Výborný ve směsích pro nakládání. Doporučuji hřiba strakoše udělat jako guláš. Je to mykorhizní druh vázaný na borovici, který vystupuje až do výše 2000 m. v okolí horských studených rašelinných tůněk dosahuje značných rozměrů. Až průměru 30 cm. Je dosti odolný červivosti, kterou trpí většinou až ve stáří. Krajové názvy: podborovák, kačenka, bez práce, husí pupek, ševčík, perníkář, kožešník, švec, atd. Variegatus znamená rozmanitý nebo kropenatý. K jídlu doporučuji sbírat jen mladší plodnice.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://cs.wikipedia.org/wiki/Klouzek_strako%C5%A1
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 51.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 144.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 232
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 732, 733.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 370.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 278.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 218.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 224.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 189, 197.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 116.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str. 74, 75, 77, č. 8-10 str. 140, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 92, 93, 94, 121, 149.


Popis
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 56, 57.
Pak zde byla rozděrka splývavá, krom toho bezpočet různých holubinek. Byli i kozáci březoví. Odtud jsme přešli k rybníku Buchťák. Při sběru hub jsem zahlédl na hladině rybníka krásně rozkvetlé lekníny bílé.Tak jsem si je ze břehu nafotil.


Popis leknínů bílých byl dán na tento blog 21.9.2012 http://muchomurka1.blog.cz/1209/leknin-bily-1-9-2011

Pak jsem šli po černé cestě, kde bylo hodně slizáků mazlavých a rakouských. Po asfaltce jsme došli řádně znaveni na rozcestí k Tmavému Dolu. Zde jsme počkali na autobus zpět k domovu. Dostal jsem se domů za krásného počasí unaven v 15,45hod.


Celkem jsme určili 50 druhů hub. V 19 hodin jsem skončil s čištěním hub a s jejich nakrájením na sušení. K večeři byla smaženice. Byla perfektní.


Vycházka 30.8.2013 a hlíva olivová

10. srpna 2014 v 13:56 | muchomurka modrá |  Čeleď Marasmiaceae
Dne 30.8.2013 jsme s Láďou vyrazili na houby k 9 křížům v Červeném Kostelci a odtud přes Roudenku do Havlovic. Z domu jsem vyrazil v 7, 45 hod za krásného rána.

Hub moc nebylo. Dle mykologické mapy bych to označil číslem 3. U 9 křížů a směrem na Vízemburk skoro nic nebylo. Sem tam nějaký hřib hnědý, klouzek sličný, holubinky mandlové, kolčaví, muchomůrky růžovky a muchomůrky oranžové. V Roudence bylo lépe. Zde jsme nalezli dohromady asi 20 hřibků smrkových 3 mladé kotrče a další houbičky. Zde jsem si nafotil holubinku mandlovou, s plžem.


Popis holubinky mandlové je na tomto blogu umístěn v http://muchomurka1.blog.cz/1009/holubinka-mandlova-srpen-2010 u holubinky, kterou jsem fotil 1. srpna 2010.
Odtud jsme pokračovali na Havlovickou Podhraď. Nadále jsme sem tam potkávali výše jmenované houby. Při cestě do Havlovic jsme zastavili u jednoho domu, kde podávají pivo ze 7 schodu. Osvěžilo nás, protože již bylo dosti teplo. Odtud jsme pokračovali do Havlovic. Na bříze u cesty nás pozdravil trs hlívy ústřičné, který byl pomalu sušený. Do Ameriky v Havlovicích jsme dorazily ve 12,30 hod. Dali jsme si k obědu velmi dobrý Úpický řízek a domů jsme pokračovali ve 13,17 hod. Láďa vystoupil v Úpici a já jsem zde přestoupil na autobus do Trutnova. Domů jsem se dostal za nádherného počasí ve 14 hod.

Procházka to byla pěkná, určili jsme 20 druhů, byl jsem pěkně unaven, tak nejdříve jsem padl na válendu. Vzpamatoval jsem se asi v 15, 30 hod a pustil se do čištění doneseného úlovku.

Nyní přidávám popis hlívy olivové, kterou jsem fotil na Dobrovickém klouzku v lokalitě přírodní park Jabkenicko 4.9.1999.



Hlíva olivová

Omphalotus olearius(DC.) Sing. 1946

Další české jméno: hlívovník olivový
Slovenské jméno: Kališník hnedooranžový
Synonyma: Agaricus oleariusDC. 1815, Clitocybe olearia (DC.) Maire1933, Omphalotus olearius var. olearius(DC.) Singer 1946, Pleurotus olearius (DC.) Gill. 1874.

Klobouk 3-18 cm široký, v mládí vyklenutý, později nálevkovitý, na okraji dlouho podvinutý a starší plodnice mají zprohýbaný ostrý okraj. Barvy živě oranžové až hnědooranžové. Pokožka klobouku je slupitelná, lesklá, vrostle vláknitá
Lupeny s mezilupeny jsou dlouze sbíhavé, husté, relativně nízké, na ostří zubaté, barvy žluté, zlatožluté až oranžové.
Třeň je mimostředový, 3-15 cm vysoký, 0,5-3 cm tlustý, válcovitý, nelesklý, na bázi mírně vřetenovitě ztenčený, tmavěji vláknitý, barvy žlutooranžové až žlutohnědé.
Dužnina je tuhá, pružná, jemně vláknitá barvy zlatožluté až načervenalé, vůně slabé, nepříjemná, má mírně stahující chuť.
Výtrusný prach bělavý až žlutavý. Výtrusy jsou bezbarvé, neamyloidní, hladké, téměř kulaté, 5-8 x 4-7 µm, s jednou velkou kapkou a se zřetelným apikulem..
Výskyt červenec až říjen dosti vzácně, obvykle v trsech, na pařezech dubů a kaštanovníků řidčeji i jiných listnáčů, pouze v teplých oblastech. Upřednostňuje vápenaté půdy a dubo-habrové háje.
Jedovatá.
Možnost záměny: Strmělka přehrnutá Clitocybe inversa lišíčí se červenohnědým kloboukem a roste jednottlivě.
Zajímavosti: Zapříčiňuje středně těžké otravy, za určitých povětrnostních podmínek má být fosforeskující a to lupeny. Byla nalezena i na hruškovém pařezu a v okolí rostly švestky. Je téměř nezaměnitelná. Její domovinou je široká teplá oblast kolem středozemního moře. U nás je vcelku vzácná. Po požítí vyvolává nevolnost a zvracení. Vyvolává bílou hnilobu dřeva.
Literatura : Internetové stránky 2003.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 243.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str 168.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 91.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 333.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 24.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 47, 200.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 184.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 33, 40.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 73, 130.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 125
Mykologický sborník č. 1-2 str. 3, 4, č. 8-10 str. 119, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 51, 55.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. 43.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 108, 128.

Vycházka 24.8.2014 a hlíva máčková.

5. srpna 2014 v 15:07 | muchomurka modrá |  Čeleď_Pleurotaceae
Dne 24.8.2013 jsem se za krásného sobotního dopoledne


vydal v 10 hod. podívat se do lokality Za komínem a na Zámecký vrch. Ale co se hub týče mně les tentokrát zklamal. Našel jsem asi 5 holubinek a 1 klouzka. Když jsem se dostal na Zámecký vrch tak mně překvapila nádherně zařízená buřtárna, která zde byla vyrobena místo lavic a stolu. To bylo jediné co jsem fotil.


Zajímavé bylo i její vybavení. V rohu stála nádherná sekera, a ve velké bedně byly ukryty různé věci jak například hořčice. Zrovna zde svačili 2 turisti na kolách a pekli si buřty. Já posvačil a vracel jsem se zpět do HSM na místní dopravu. Sem jsem dorazil za pěkného tepla ůplně zničen. Domů jsem jel v 15 hodin

a byl jsem totálně zničen. Doma mně čekala vytopená chodba a kuchyň. Někomu nade mnou praskle ve stoupačce trubka na teplou vodu. Takže to mně totálně dorazilo.

Jelikož jsem nefotil žádnou houbu, tak Vám nyní představím hlívu máčkovou, kterou jsem fotil v Hradci Králové na oslavách 50. výročí založení tohoto kroužku. Bylo to 23.6.2007. Byla sem dodána z pěstírny.


Hlíva máčková

Pleurotus eryngii(DC.) Gillet 1874

Slovenské jméno: Hliva kotúčová
Synonyma : Agaricus eryngiiDC. 1815, Clitocybe cardarella(Fr) Sace, Omphalomyces fuscus Batt, Pleurotus aquifolii (Fr.) Gillet 1874, Pleurotus eryngii (DC ex Fr..) Quél., Pleurotusfuscus Battarra ex Bres. 1928.

Klobouk 3-15 cm v průměru, nepravidelného kruhu, vějířovitý nebo ledvinovitý, často exentrický, nad třeněm prohloubený. V mládí je vrostle vláknitý, později vláknitě šupinkatý a ve stáří lysý, okraj tenký, dlouho podvinutý. Barvu má šedohnědou až hnědou, na okraji světlejší. Povrch klobouku je za sucha často rozpukaný.
Lupeny středně husté, na třeň sbíhavé, často žilkami pospojované, barvy v mládí bělavé přecházející do žluté, později krémové až šedohnědé.
Třeň 2-10 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, středový až mírně výstředný, válcovitý, hladký, dolů zúžený a zahnutý. Barvy bílé až krémové.
Dužnina je barvy skoro bílé, měkce masitá, chuť mírná, příjemná, vůně jemná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy protáhle elipsoidní až válcovité, velikosti 10-14 x 5-5,5 µm.
Výskyt květen až říjen na otevřených slunečních polostepních stanovištích a suchých loukách a to na kořenech bodláku máčky ladní Eryngium campestre, bolševníku Heracleum a jiných miříkovitých rostlin. Upřednostňuje jílovité a písčité půdy, které jsou bohaté na minerály.
Jedlá.
Možnost záměny: Hlíva plátkovitá Hohenbuehelia petaloides - jedlá.
Zajímavosti. V ČR patří mezi kriticky ohrožený druh a je v červeném seznamu hub, na Slovensku patří mezi vzácné a chráněné houby. Proto ji nesbíráme ale pro komerční a kulinářské účely si ji vypěstujeme v igelitových pytlích doma. Je to výrazně teplomilný druh a ČR tvoří jeho severní hranici rozšíření. Velmi často ji najdeme u průplavů. Rozkládá humus. Její domovinou je středozemí a severní Afrika. Obsahuje antioxidanty proto je velmi cenná, protože zbaví těchto nebezpečných volných radikálů tělo a zdravé buňky jsou ponechány ve zdravém životním prostředí.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.medicalmushrooms.net/pleurotus-eryngii/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 365.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec &Miroslav Beran 2006 str. 186.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 135.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 262.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 182.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 40, 199.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 36.

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 110, 131.

Holubinka olivová 23.8.2013

4. srpna 2014 v 14:29 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae

Dne 23.8.2013 za pěkného houbařského počasí


v 9,30 hod jsem se svojí ženou a naší Zuzi vyrazil do parku a lesoparku u nás v Trutnově. Park byl na houby celkem dobrý. Bylo tu dosti druhů. Slzečník žloutkový, holubinka olivová, jež mně natolik zaujala, že jsem ji nafotil.


Pak tu byly i další holubinky voskovky kuželovité, atd. V lesoparku jsem nic nefotil, i když tam byly též růzmé druhy. Byl jsem trochu líný.
Nasbírali jsme holubinky, které žena potom podusila. Zuzka se hezky unavila a tak jsme se stavili na terase restaurace Havaj a za pěkného počasí jsme si dali 2 pivečka. Domů jsme přišli


v 16,30 hod. Byl to hezký výlet. Určil jsem 12 druhů hub.

Vycházka 21.8.2013 + hlíva hnízdovitá

2. srpna 2014 v 16:52 | muchomurka modrá |  Čeleď Tricholomataceae
Vážení, dne 21.8.2013 za správného houbařského počasí

Jsem autobusem v 9 hodin vyrazil s přítelem Láďou podívat se na houby do lokality z Výšinky do Hajnice. První houby které jsme na Výšince našli našel byly hřiby žlutomasé. Pak začali holubinky mandlové a kolčaví. Cestou přes Kamenný vrch jsem Láďa našel hřiba kováře. Po čase jsme se dostali na žlutou turistickou značku a po ní jsme putovali na Liščí horu. Zde jsem fotil pěknou slizovku tříslovou.
Její popis máme na tomto blogu 15.6.2013 http://muchomurka1.blog.cz/1406/slizovka-trislova-15-6-2013
Po té jsme putovali dále a já fotil klouzky sličné.
Popis je na tomto blogu umístěn 8.2.2012 http://muchomurka1.blog.cz/1202/klouzek-slicny-cervenec-2011-c-2 . Když jsme šli z liščí hory do Hajnice, tak jako by mi něco říkalo, mrkni se na tuto stráňku. Jen jsem tan vylezl tak na mně svítila velká, a pěkně žlutá, další slizovka.tříslová. Nedalo mi to a tak jsem si ji též nafotil.
Odtud jme pokračovali do Hajnice. Vzal jsem si ještě pár klouzků, nalezli jsme i hřiby hnědé, ty však byly plesnivé. V Hajnici jsme hned nastoupili do autobusu ve 14,30 hod. a za pěkného počasí
hurá domů. Na vycházce jsme určili 24 druhů hub. Byla to moc hezká procházka za hezkého počasí.

Jako přídavek je hlíva hnízdovitá, kterou jsem fotil Na vycházce do Trutnovského parku 14.2.2007 a 4.3.2007


Hlíva hnízdovitá

Phyllotopsis nidulans (Pers.) Singer 1936


Slovenské jméno: Hlivník hniezdovitý
Synonyma:Agaricus dorsalis Bosc., Agaricus dimidiatus Sécr., Agaricus jonquilla Lév. 1855, Agaricus nidulans Pers. 1798, Claudopus odorativus Britz., Crepidotus jonquilla (Lév.) Quél. 1888, Crepidotus nidulans (Pers.) Quél. 1875, Panellus nidulans (Pers.) Pilát, Panus foetens Fr., Panus nidulans(Pers.) Pilát 1930, Panusstevensonii Berk. & Broome 1879, Pleurotus nidulans (Pers.) P. Kumm. 1871, Pleurotus salmoneus Kalchbr., Pocillaria stevensonii (Berk. & Broome) Kuntze 1898.

Klobouk 2-8 cm v průměru, hygrofánní, bokem přirostlý, polokruhovitě odstávající, vějířovitý, někdy i tvaru škeble. Povrch kožovitý, nápadně chlupatý, hygrofánní, barvy pomerančově oranžové, bledě hnědožluté až hnědavě oranžové, někdy s bělavýn povlakem. Okraj dlouho podvinutý.
Lupeny jsou řídké, sbíhají k místu připojení, barvy oranžově žluté, v dospělosti rezavě okrové, ve stáří s červenavým nádechem a na ostří jemně pilovité.
Třeň chybí, nebo je boční málo vyvinutý. Připojení je bledě chlupaté.
Dužnina měkká, tence masitá, elastická, barvy rezavě nažloutlé, nejdříve šťavnatá, později sušší a tuhá, trojvrstevná. Vůně v mládí ovocná po dýni, ve stáří nepříjemná po slabém pivu až hnijícím zelí, chuť někdy mírná, jindy odporná.
Výtrusný prach bledě rezavohnědý, výtrusy ledvinovitého tvaru, hladké, prohnuté velikosti 5-8 x 2-4 µm.
Výskyt celoročně, většinou v řádách nebo nad sebou, jehličnaté i listnaté lesy na ztrouchnivělém dřevě. Upřednostňuje smrky.
Nejedlá.
Možnost záměny: Čechratka sklepní Tapinella panuoides která však nemá na klobouku živě oranžové odstíny, ale má je olivové a liší se i mikroskopicky. Pařezník pozdní Panellus serotinus jež má výrazný třeň a klobouk s olivovýmibarvami
Zajímavosti. Je to saprotrof v červeném seznamu hub ČR pod značkou NT . což znamená, že je to téměř ohrožený druh. Někteří autoři ji uvádí jako jedlou. Jelikož je v červeném seznamu a má velmi podřadnou chuť tak ji stejně nesbíráme. Já se připojuji k tomu že je nejedlá.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.mushroomexpert.com/phyllotopsis_nidulans.html.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str 249.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 253.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 185.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 105, 112.


.