Září 2014

Houžovec hlemýžďovitý - vycházka 30.9.2013

27. září 2014 v 17:31 | muchomurka modrá |  Čeleď Auriscalpiaceae
Dne 30.9.2014 jsem se za krásného počasí vydal ráno v 8,30
podívat se do CHKO Broumovsko . Vyrazil jsem z Odolova kolem věznice, kde mně vítaly nádherné muchomůrky červené a dále přes Zadní les, kde jsem našel krásného křemeňáka kozákovitého, dolů na Kuprovku. Cestou jsem sbíral hřiby hnědé, klouzky sličné, kozáky březové. Na Kuprovce jsem začal i fotit. Líbil se mi ti houžovec hlemýžďovitý, tak jsem si jej nafotil.


Houžovec hlemýžďovitý

Lentinellus cochleatus(Pers.:) Karst. 1879


Další česká jména: Houžovec hlemýžďový, houževnatec lžicovitý.
Slovenské jméno: Húževnatček ulitovitý.
Synonyma: Agaricus cochleatus Pers. 1793, Agaricus cochleatus Secr. 1833, Agaricus confluens Sowerby 1798, Clavicorona dryophila Maas Geest. 1975, Lentinellus marcelianus P.-A. Moreau & P. Roux 1999, Lentinus cochleatus (Pers.)Fr. 1825, Lentinus friabilis Fr. 1836, Lentinus umbellatus sensu Rea (1922); fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Omphalia cochleatus (Pers.) Gray 1821, Pocillaria cochleata (Pers.) Kuntze 1891, Pocillaria friabilis (Fr.) Kuntze 1891.

Klobouk 2 - 8 cm v průměru, dosti tence masitý, hluboce nálevkovitý, po jedné straně vykrojený, nepravidelný, někdy až uchovitý nebo lžicovitý, pružný, hladký, matný, lysý, okraj tenký, někdy lehce podvinutý. Barvy kožově žluté až červenohnědé.
Lupeny úzké, daleko sbíhavé na ostří, husté a nízké, pilovité, barvy bělavé, později narůžovělé až rezavě nahnědlé, poprášené bílým výtrusným prachem..
Třeň 2 - 10 cm vysoký 0,4 - 1,5 cm tlustý, výstředný, někdy i středový jindy postranní, kořenující, tuhý, pružný, lysý, podélně brázditý, na bázi s jinými třeni srostlý. Barvy šedohnědé až červenohnědé, báze tmavě šedohnědá.
Dužnina tužší, kožovitá, tenká, bělavá až masově nahnědlá vůně silně anýzová, někdy bez vůně, chuť mírně nasládlá, mrkvová..
Výtrusný prach bílý až smetanový, výtrusy skoro kulovité, amyloidní, bezbarvé a drobně bradavčité, velikosti 4-5 x 3-4,5 µm, s jednou tukovou kapkou.
Výskyt červenec až listopad, v hustých trsech roztroušeně v listnatých lesích na rozkládajících se pařezech a kořenech listnáčů, nejčastěji se jedná o břízy buky a duby. Méně již na jehličnanech. Upřednostňuje chudé písčité nebo jílovité nevápenaté půdy a teplejší klimatické oblasti.
Jedlý.
Možné záměny: Houžovec kalichovitý Lentinellus omphalodes roste na kouscích dřeva hlavně olšovém zahrabaných pod zemí. Většinou je menší, vůně není anýzová a chuť je pálivá - nejedlý. Houževnatec vlčí Lentinellus vulpinus roste trstnatě na pařezech je větší a má kratší třeň a nevponí anýzově. Nejedlý. Houževnatec pohárovitý Lentinus cyathiformis rostoucí na odumřelé dřevě topolů v malých trsech. 2-3 plodnice. Plodnice jsou větší a nevoní anýzem. Je nejedlý. Houževnatec vonný Lentinus suavissimus jež voní anýzem ale roste jednotlivě. Jedlý
Zajímavosti: Je vzácný. V teplejších oblastech se častěji vyskytuje var. inolens, která nevoní. Olejovitý nebo hrubě zrnitý obsah mají jeho gleocystidy. Sousední třeně často srůstají. Sbíráme pouze mladé plodnice a doporučení mají, jemně je nasekat a přidávat do směsi. Důvodem je značná tuhost. Jedovaté druhy nejsou známy.

Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 28.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 113.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 412.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 156.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 106.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 263.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 54.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 90.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 184
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 74, 75.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 37, 38.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 301
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 100.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 1, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 71.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. 44.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 113.

Závěr vycházky bude s příští fotografií další houby.

Výstava hub v Úpici 25-26.9 2013 + lošák ryšavý

19. září 2014 v 14:37 | muchomurka modrá |  Čeleď Bankeraceae

Ve dnech 25.9. - 26.9.2012 za hezkého počasí
uspořádal klub mykologů v Úpici již 14. tradiční výstavu hub v prostorách foyeru Městského sálu nad obchodním domem. Úsilím pořadatelů a za pomoci přátel z Mykologického kroužku v Broumově se podařilo nasbírat a vystavit celkem 230 druhů hub. Houby byly nasbírány nejen v lesích okolo Úpice, ale též na Červenokostelecku, Královédvorsku či Broumovsku. Expozice byla doplněna ukázkami zpracování hub v kuchyni, samorosty a "plným houbařovým košíkem". Nedílnou součástí byla i "Krakonošova zahrádka", mistrné dílo Marie a Bohumila Pospíšilových, která opět byla středem obdivu všech návštěvníků. Vystavovalo se zde 230 druhů hub.


Děkujeme zároveň za pochopení starosty a radních města, kteří svolili uspořádat výstavu v prostorách Městského sálu bezúplatně.

Mně zaujal na této výstavě lošák jelení a tak jsem si jej nafotil.


Lošák jelení

Sarcodon imbricatus (L.) P. Karst 1881


Slovenské jméno: Jelenkovec škridlicovitý
Synonyma: Bankera infundibulum (Sw.) Pouzar 1955, Fungus imbricatus (L.) Paulet 1793, Fungus subsquamosus (Batsch) Paulet, 1793, Hydnum adpressum Lloyd 1916, Hydnum aspratum Berk. 1882, Hydnum badium Pers. 1825, Hydnum badium subsp. badium Pers. 1825, Hydnum badium subsp. laevigatum (Sw.) Pers. 1825, Hydnum badium var. badium Pers. 1825, Hydnum badium var. subsquamosum (Batsch) Pers. 1825, Hydnum gracile (Fr.) Fr. 1851, Hydnum imbricatum L. 1753, Hydnum imbricatum f. dolichopus C. Massal. 1902, Hydnum imbricatum f. imbricatum L. 1753, Hydnum imbricatum var. imbricatum L. 1753, Hydnum imbricatum var. squamosum Pers. 1801, Hydnum infundibulum Sw. 1810,
Hydnum laevigatum Sw. 1810, Hydnum laevigatum var. brachypus Fr. 1815, Hydnum laevigatum var. coriaceum Fr. 1815, Hydnum laevigatum var. gracile Fr. 1821, Hydnum laevigatum var. laevigatum Sw. 1810, Hydnum subsquamosum Batsch, Elench. 1783,
Phaeodon aspratus (Berk.) Henn. 1898, Phaeodon imbricatus (L.) J. Schröt. 1888, Phaeodon subsquamosus (Batsch) J. Schröt. 1888, Phellodon gracilis (Fr.) P. Karst. 1882, Sarcodon aspratus (Berk.) S. 1955, Sarcodon gracilis (Fr.) Quél. 1886, Sarcodon laevigatus (Sw.) P. Karst. 1881, Sarcodon subsquamosus (Batsch) P. Karst. 1881, Scutiger subsquamosus (Batsch) Paulet 1812

Plodnice káčovitá až nálevkovitá, dosahující výšky až 9 cm.
Klobouk 5 - 30 cm v průměru, sametově plstnatý, nepravidelně okrouhlý, mírně vyklenutý až uprostřed vmáčklý ve stáří lehce nálevkovitý, s okrajem často laločnatým, barvy růžové až masově hnědé nebo šedohnědé bez žlutavého odstínu, pokrytý velkými hnědočervenými až tmavohnědými, odstálými šupinami uspořádaný do soustředných pruhů, připomínající peří jestřába. Jinak je tlustě masitý. Okraj je u mladších plodnic světlejší a podvinutý.
Ostny až 0,6-1,2 cm dlouhé a husté, bílé, šedohnědé nebo fialově šedé, zašpičatělé, dlouze sbíhající na třeň. K okraji klobouku jsou kratší. Jsou velmi snadno odlomitelné a křehké.
Třeň 3 - 10 cm vysoký, 1 - 5 cm tlustý, válcovitý, hladký, plný, velmi tvrdý a pevný, na bázi ztloustlý, v mládí sametově bělavý, později hnědnoucí.
Dužnina nejdříve křehká, později kožovitá bělavá, později šedohnědá, pevná, chuti ostré až pálivé, vůně slabá, příjemně kořenná, u starších plodnic poměrně nepříjemná.
Výtrusný prach žlutohnědý, výtrusy hranatě kulovité, drobně hrbolkatě ostnité, barvy nahnědlé, velikosti 5-8,5 x 5-7,5 µm.
Výskyt červen až listopad vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách, v řadách na zemi v jehličnatých lesích, zejména smrčinách a borech, zřídka v listnáčích. Má rád nevápenaté kyselé a písčité půdy, bohatý podrost borůvky, brusinky, vřesu.
Jedlý.
Možnost záměny: Lošák hořký Sarcodon scarbrosus, jež je menší, má klobouk do průměru 12 cm o něco světlejší a přilehlejší šupiny ke klobouku. Třeň je na bázi načernalý, dužnina hořká. Roste převážně v listnáčích. Lošák nahořklý Sarcodon amarescens je to další hořká varieta. Lošák šupinatý Sarcodon squamosus má drobnější šupiny přitlačené ke klobouku a roste v borinách. Je jedlý.
Zajímavosti: Sbírají se jen mladé plodnice, staré jsou hořké a nestravitelné. Chutná čerstvě připravený velmi ostře. Sušený a na prach rozemletý je výborný jako koření. Sbíráme pouze mladé plodnice. Za syrova je jedovatá a proto se musí tepelně upravovat. Lidové názvy jsou jelenka, srnka, masohub, medvědí ucho , medvědice atd.

Literatura : Internetové stránky 2014. http://www.mushroomexpert.com/sarcodon_imbricatus.html
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 32.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 152.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 195.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 122, 124.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 23, 132, 368, 427, 438.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 72.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998. str. 105.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 61.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 70.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 198.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 200.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 46.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 277.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 90, 93..

muchomůrka citrónová 12.9.2013

2. září 2014 v 16:24 | muchomurka modrá |  Čeleď_Amanitaceae
Vážení přátelé. Dne 22.9.2013 jsem se s přítelem Láďou vydal za zatažené oblohy a chladného rána v 8,40 hod


na vycházku do Kocbeří. Jen jsme vystoupili z autobusu, tak za autobusovou zastávkou na nás juknul sírovec žlutooranžový. Ale byl na nás dosti vysoko. Tak jsme si mysleli, že bude dobrý lov. Vydali jsme se cestou k rybníku Rábiš u Kohoutova. Potkavali jsme různé houby. Hodně bylo helmovek tuhonohých, ryzců ryšavých, hnědých i liškových. Pak jsme potkávali různé druhy holubinek. Klasiky bylo málo. Sem tam nějaký hříb smrkový, hřib hnědý, klouzek sličný. Také sem tam na nás jukla muchomůrka červená, oranžová, ba i porfýrová. Nejvíce mně zaujaly muchomůrky citrónové a tak jsem si je nafotil.



Muchomůrka citrónová

Amanita citrina var. citrina(Schaeff.) Pers. 1797

Slovenské jméno: Muchotrávka citrónovožltá
Synonyma: Agaricus citrinus Schaeff. 1762, Agaricus mappa Batsch 1783, ) Amanita bulbosa var. citrina (Schaeff.) Gillet 1874, Amanita citrina (Schaeff.) Pers. 1797, Amanita citrina (Schaeff.) Gray, Amanita citrina var. mappa (Batsch) Pers. 1801, Amanita citrina ß mappalis Gray 1821,) Amanita mappa (Batsch) Bertill. 1866, Amanita mappa var. citrina (Gonn. & Rabenh.) Rea 1922, Amanitina citrina (Pers.) E.-J. Gilbert 1941, Venenarius mappa (Batsch) Murrill 1948.

Klobouk 3-10 cm v průměru, hladký, za mlada polokulovitý, ve stáří plochý, pokrytý hlavně na středu nepravidelnými nažloutlými až žlutohnědými bradavkami, které jsou často smyté deštěm. Okraj hladký. Pokožka se dá za vlhka sloupnout.
Barvy je slonovinově bělavé, světle žluté, citrónově až zelenožluté hlavně na středu.
Lupeny jsou volné, u třeně zaoblené, husté, měkké, bílé až nažloutlé, ostří vločkaté, jakoby postříkané.
Prsten je blanitý, barvy bílé až nažloutlé. Většinou je splihlý.
Třeň 5-15 cm vysoký, 0,2-2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, plný, později vatovitě vycpaný až dutý, nad prstenem rýhovaný, barvy bělavé až citrónově nebo zelenožluté. Je zakončen na bázi odsedlou hlízou až do velikosti 4 cm a s přirostlou pochvou, nahoře odstávající.
Pochva přirostlá, polokulovitá, nahoře odstávající jakoby byla odstřižená.
Dužnina bílá, měkká, chuť dosti nepříjemná, vůně po syrových bramborách.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou kulovité, bezbarvé, hladké amyloidní, velikosti 7-10 µm.
Výskyt červenec až listopad, dosti hojně ve skupinách nebo jednotlivě, druhotné smíšené lesy, nevápenaté půdy, smrkové monokultury v nížinách i pahorkatinách, v jehličnatých i listnatých lesích, přirozených borech na píscích, kyselé doubravy a vápnomilné a orchidejové bučiny v podhorském stupni. Upřednostňuje kyselé půdy, duby a břízy.
Jedovatá.
Možnost záměny: Muchomůrka zelená Amanita phalloides kterámá větší a volnou, nepřirostloupochvu, bílé lupeny a výrazněji zelený nešupinkatý klobouk, je smrtelně jedovatá. Muchomůrka slámožlutá Amanita gemmata která má drobnou kulovitou hlízu s pomíjivou nízkou, křehkou pochvou a je spíše žloutkově žlutá až okrová. Je jedovatá. Muchomůrka citrónová bílá Amanita citrina var. alba která má zcela bílý klobouk. Je též jedovatá.
Zajímavosti: V encyklopedii hub je uváděna jako nejedlá ale i v další literatuře ji taktéž uvádějí jako nejedlou. V některých atlasech je zase pro změnu uváděna jako smrtelně jedovatá. Dle mého názoru je slabě jedovatá.
Literatura : Internetové stránky 2014. http://botany.cz/cs/amanita-citrina/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 182.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 212, 213.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.646, 652.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 227, 228.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 156, 157.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 39, 150.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 16.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 189, 193, 195.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str.236.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 44 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 78, 90, 92 (příloha 53/101 a 102).

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 434, 435.

Cestou zpátky jsem narazil i na hřiba kováře a pár václavek. Kotrče kadeřavého jsem si vzal domů na drštkovou polévku. Celkem jsem určil 50 druhů hub. Ve 13, 30 hod jsme dorazili do místní hospůdky, kde jsem si dal kyselo a svíčkovou vše za 65 kč. Výborně jsem se najedl a vše jsem zapil výborným Krakonošem. Domů jsem přjel v 15,15 hod. za již lepšího počasí.

Pak jsme houby se ženou zpracovali. Já toho mněl přes půl košíku a žena přinesla též pár podhřibků z procházky s dcerou a Zuzinkou. Mně se vycházka líbila, sic mně bolely nohy.