Říjen 2014

Vycházka 5.1.2014 a penízovka sametonohá

28. října 2014 v 17:16 | muchomurka modrá |  Čeleď_Physalacriaceae
Dne 5.1.2014 Vyrazila moje žena s pejskem na Kryblici a já šel ve 14,20 hod

na Poříčský hřbet. Tentokrát jsem si sebou vzal foťák. Na jednom místě jsem uviděl krásný trs penízovek sametonohých. Tak jsem jej nafotil.


Jelikož jsem naproti zahrádkám uviděl Zuzku, tak jsem otočil a hurá domů. Při zpáteční cestě jsem na švestce u řeky uviděl ještě ohňovce ovocného. Toho jsem nafotil mobilem. Domů jsem dorazil v 15,20 hod hod.



Penízovka sametonohá

Flammulina velutipes(Curt.) Sing.1951 Další česká jména: Plaménečka sametonohá, Penízovka zimní.

Slovenské jméno: Plamienka zimná.
Synonyma: Agaricus veluticepsCooke & Massee 1887, Agaricus velutipesCurtis 1782, CollybiaeriocephalaRea 1902, Collybiaveluticeps(Cooke & Massee) Sacc. 1900, Collybia velutipes (Curt.) Kumm. 1871, Collybidium velutipes(M.A. Curtis) Earle 1909, Gymnopus velutipes(Curtis) Gray 1821, Myxocollybia velutipes(Curtis) Singer 1939, Panaeolus veluticeps(Cooke & Massee) Sacc. 1887, Paxillus veluticeps(Cooke & Massee) Singer 1955, Phylloporus veluticeps(Cooke & Massee) Pegler & T.W.K. Young 1981, Pleurotus velutipes(Curtis) Quél. 1886)



Klobouk 2-10 cm v průměru, sklenutý až plochý, hladký, pružně masitý, za vlhka slabě lepkavý až slizký, na okraji slabě rýhovaný, žlutý s oranžově až červeně hnědým středem, bývá i kaštanově hnědý. Okraj ostrý, v mládí lehce podvinutý v dospělosti slabě prosvítavě rýhovaný.

Lupeny v mládí barvy bílé až světle oranžově nažloutlé, krátce připojené, u třeně zaoblené, později světle žlutavé, dosti řídké.
Třeň 2-10 cm vysoký, 0,2-1,5 cm tlustý, válcovitý, často stlačený, dutý, dole zúžený, nekořenující, tuhý, rozmanitě zprohýbaný, jemně sametový, bez prstenu, nahoře světlý až žlutý, dole červený až červenohnědý.
Dužnina tenká, žlutavá, pevná, pružná, ve stáří pak houbovitá a vodnatá, ve třeni tvrdě vláknitá a ohebná, chuti jemné oříškové, vůně příjemná ovocná, později kořeněná, která nastává i při vaření.
Výtrusný prach bílý až nažloutlý, výtrusy elipsoidní, 7-10 x 3,5-6 µm velké.Výskyt říjen až duben, v trsech akátové lesíky, v zahradách na jabloních, v parcích a listnatých nebo smíšených lesích, na pařezech, kmenech i větvích živých a mrtvých listnatých stromů, jako jsou vrby olše, jasany a topoly, řidčeji na jehličnatém dřevě. Upřednostňuje bázi listnáčů, především buků a bohaté půdy.
Jedlá.
Možné záměny: Penízovka letní Flammulina fennae se líší kořenujícím třeňem a odlišnou velikostí výtrusů. Je jedlá. Penízovka sametonohá mléčná Flammulina velutipes var.lactea, která má bělavý až nažloutlý klobouk a je jedlá. Penízovka sametonohá dlouhovýtrusá Flammulina velutipes var.longispora Která má velké výtrusy. Je též jedlá. Třepenitka svazčitá Hypholoma fasciculare, která má lupeny žlutozelené a dužnina je odporně hořká. Jedovatá. Opěnka měnlivá Kuehneromyces mutabilis, kterámá klobouk suchý, lupeny hnědavé třeň čupinkatý s prstenem. Je také jedlá.
Zajímavosti: Ke konzumaci je výtečná. Na jídlo se sbírají pouze kloboučky. V chladném zimním období při svém bohatém výskytu poskytuje chutné pokrmy, hlavně polévky. Dá se snadno pěstovat ale pro nepatrný výnos plodnic je hospodářsky bezvýznamná. Sbírají se pouze kloboučky. Mrazem se plodničky neničí. Rychlost jejího růstu je 0,25-0,30 mm x hod ˉ¹. Optimální teplota pro množení mycelia je 25°C, ale pro fruktifikaci je jen 5-10°C. Byly u ní shledány vysoké léčivé účinky. Bylo z ní izolováno protirakovinné antibiotikum flamulin. Pěstuje se uměle pouze v Japonsku a na Tchaj-wanu a to na směsi pilin z listnatých dřevin a pšeničné slámy. Způsobuje bílou hnilobu dřeva. České lidové názvy jsou např. ,, vánoční houba", ,,sametka".

Literatura : Internetové stránky 2003 http://botany.cz/cs/flammulina-velutipes/ .
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 78.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 266.Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 428, 429, 781.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 5, 82, 90, 196.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 201.Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 22, 184.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 122.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 134.Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 90.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 46, 100.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 120.Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 74, 89, 92, 94, 96, 221, 223, 232, 237.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 186.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 174.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str. 62, 63, 77, č. 8-10 str. 142, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 39, 184, 188 (příloha47/91 a 48/92).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 193.


Jinak jsem za těch 45 minut určil 9 druhů hub. Byl jsem rád za ty penízovky. Počasí nic moc.
Chci Vám sem přidat ještě jedenu fotografii této penízovky

Tuto krásnou penízovku sametonoho jsem fotil na lokalitě Jívka - Kuprovka 5.10.2000.
Jinak jsem penízovku sametonohou focenou 5.1.2014 též mikroskopoval

Mikroskopováno 6.1.2014, naměřeny výtrusy 7-8,4 x 4,2-5,6



Vycházka 27.10.2013 a hnojník bradavkatý

27. října 2014 v 14:52 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae
Po nafocení Kettynčina hrobu na Poříčském hřbetu 27.10.2013 jsme ještě troch prošli okolní lesy a nasbírali pár hub. Když už se smrákalo, tak jsme se vrátili na louku s tím, že půjdeme domů. Jenže nad námi byla nádherná obloha a já se ji rozhodl nafotir. Nejdříve jsem fotil jižní iblohu směrem na Úpici -Radeč.
dále pak na severu to znamená nad Krkonošemi.

Domů jseme se vrátili již skoro za tmy v 17,45 hod.

Procházka se nám líbila a já určil 17 druhů hub.

Závěrem Vám chci zde ukázat houbu hnojník bradavkatý který jsem nafotil ve Rtyni v Podkrkonoší lokalita Končiny 455 m/mořem 26.6.2009.

Hnojník bradavkatý

Coprinellus angulatus(Peck) Redhead, Vilgalys & Moncalvo 2001

Další české názvy: Hnojník Boudierův, Hník bradavkatý, Hnojník hranatý.
Slovenský název: Hnojník spáleniskový.
Synonyma: Coprinusangulatus Peck 1874, Coprinus boudieri Quél. 1887

Klobouk 0,5-4 cm v průměru, 0,5-2 cmvysoký, v mládí kuželovitě válcovitý, později dlouho zvonovitý, v dospělosti rozprostřený, hladký, vrásčitě rýhovaný, pod lupou jemně pýřitý, hygrofánní, ve stáří se roztéká. Barvy okrově šedé, rezavě hnědé, kožově hnědé až světle kaštanové, na středu tmavohnědý.Ve stáří se roztéká.
Lupeny Jsou úzce připojené, spíše širší a řídké, v mládí smetanové, později černé, na ostří bělavé.
Třeň 1-10 cm vysoký, 0,1-0,4 cm tlustý, válcovitý, dutý, křehký, matný, v mládí jemně pýřitý, ve stáří zcela lysý, v mládí bíle stříbřitě vláknitý, později barvy smetanové. Většinou skrytý v substrátu a je dutý.
Dužnina barvy hnědavé, chuti mírné a vůně nenápadné.
Výtrusný prach černý, výtrusy tvaru obrácené biskupské čepice při pohledu ze strany, elipsoidní při pohledu svrchu Což způsobuje jejich zploštění, na temeni uťaté s velkým kličním pórem, velikosti 8-10,5 x 6-8 x 5-6 µm.
Výskyt červen až říjen na spáleništích a na kůře buků.. Upřednostňuje lesní spáleniště.
Nejedlý.

Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 97.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 256.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951str. 380.

Tímto jsem ukončil oficiální vycházky do přírody s fotografováním v roce 2013. Příští obrázky a články budou již z roku 2014.

Vycházka 27.10 2013 a Hnízdovka nacpaná

25. října 2014 v 16:24 | muchomurka modrá |  Čeleď Nidulariceae
Dne 27.10.2014 ve 14,30 jsme za pěkného počasí

vyrazili se ženou dcerou a Zuzinkou na Poříčský hřbet. Hlavním cílem bylo dát větvičky na hrobeček Kettynky a zavzpomínat. Cestou jsme sbírali houbičky. Našli jsme několik podhřibků. Jinak jsme potkávali hnojníky naseté, také řasnaté, kržatky zimní a dokonce i holubinky ja například holubinku kolčaví, holubinku hlínožlutou a šťavnatky citrónové. Hub na focení tady moc nebylo. Aní jsem je nefotil. Cestou jsem určil 17 druhů. Takto jsem udělal pár fotek z přírody. Nejdříve to byla naše Zuzi na louce pod lesem

Potom jsem také na vrcholu fotil Kettynky hrob.


Protože se mi ten den venku líbilo, tak jsem dělal jeětě další fotky, které budou v pokračování příště. Dnes Vás ještě srznámím s méně známou houbičkou, kterou jsem fotil v Trutnově lokalita Peklo - Židovské údolí dne 20.6.1999. Byla to hnízdovka nacpaná.


Hnízdovka nacpaná

Nidularia deformis(Willd.) Fr. 1817

Slovenské jméno: hniezdovec deformovaný
Synonyma: Cyathus farctus Roth 1797, Cyathus deformis Willd. 1788, Granularia pisiformis Roth 1791, Nidularia berkeleyi Massee 1889, ,Nidularia deformis (Wild.: Pers.) Fr. & Nordh. 1817, Nidularia farcta (Roth. ex Pers.) Fr. 1823, Nidulariapisiformis (Roth) Tul. & C. Tul. 1844, Nidularia pisiformis var. broomei Massee 1889.


Plodnice 0,2-1 cm v průměru, kulovitá, přisedlá, někdy též soudkovitá nebo elipsoidní.
Vnější strana nejdříve téměř hladká a ojíněná později hrbolkatá. Barva špinavě bělavá až světle žlutohnědá, nahnědlá, masově červenohnědá až skořicová.
Peridoly 0,1 - 0,2 cm široké jsou uloženy uvnitř ve slizovité hmotě. Jsou čočkovité barvy žlutohnědé až kaštanově hnědé. Tyto peridoly později okrovku víčkovitě protrhávají.
Výtrusný prach sporyjež mají zhruba eliptický tvat, jsou hyalinní a mají velikost 5-10,5 x 4-5,5 µm.
Výskyt červenec až říjen ve skupinách na větvičkách listnatých i jehličnatých stromů a rozkládajícím se dřevě, jehličí v lese i mimo les. Najdeme ji dokonce i na spáleništích.
Nejedlá.
Zajímavosti: Nepříliš hojná. V současné době uvádějí autoři v našich atlasech obě latinská jména. Nidularia deformis i Nidularia farcta. Jedná se o jeden a ten samý druh.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://en.wikipedia.org/wiki/Nidularia .
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 96.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 405.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 143.

Pokračování této vycházky bude příště.

Vycházka 15.10.2013 a šupinovka kostrbatá

23. října 2014 v 14:44 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae
Vážení přátelé, dne 15.října 2013 jsem uskutečnil vycházku na Kohoutov. Ráno v 9 hodin jsem vystartoval za ošklivého počasí


což dělala hlavně dosti hustá mlha a chlad autobusem na Výšinku. Odtud jsem putoval po lesích směrem na Mravenčí domky. Hub rostlo jedlých trochu a to hřiby hnědé, smrková, plstnaté a žlutomasé. Sem tam byl i nějaký kozáček březový. A křemenáč hnědý. Zato nejedlých bylo dosti. Výskyt bych tipoval tak na č.3. V Kohoutově za stálé husté mlhy jsen došel k rybníku Rábiš, kde jsem si nafotil jedlou šupinovku kostrbatou.


Šupinovka kostrbatá

Pholiota squarrosa(Weigel) P. Kumm. 1871


Slovenské jméno: Šupinovka šupinatá

Synonyma: Agaricus floccosusSchaeff. 1762, Agaricus squarrosusWeigel 1971, Agaricus verruculosusLasch 1829, Dryophila squarrosa (Weigel) Quél. 1886, Hypodendrum floccosum (Schaeff.) Overh. 1932, Lepiota squarrosa (Weigel) Gray 1821, Pholiotajahnii sensu Breitenbach & Kränzlin [BK 4: 334, pl. 428 1995]; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Pholiotasquarrosa var. verruculosa (Lasch) Sacc. 1887, Pholiota squarosa (Müller) Quél..

Klobouk 3-30 cm v průměru, v mládí polokulovitý, uzavřený, později až široce kuželovitý ve stáří vyklenutý až plochý, barvy světle slámově okrové až oranžově žluté. Na středu má většinou hrbolek, jinak je suchý, s výraznými odstálými šupinami které jsou na středu vztyčené. Šupiny mají barvu rezavě okrovou až červenohnědou a jsou na světle žlutém až žlutookrovém podkladě. Okraj v mládí dlouho podvinutý. Později bývá často ověnčený zbytky plachetky.
Lupeny jsou přirostlé, husté, někdy zoubkem sbíhavé, tenké, později na třeń trochu sbíhavé. Barvu mají v mládí voskově žlutou nebo olivově žlutookrovou, později žlutohnědou, ve stáří až okrově hnědou s olivovým nádechem nebo skořicovou.
Prsten mizivý, blanitý, šupinovitý, často potrhaný.
Třeň 5-20 cm vysoký, 0,5-2,5 cm tlustý, válcovitý, tuhý, plný, na bázi ztenčený, suchý. Barvy nahoře nažloutlé až citrónově žluté, přecházející dolu od výtrusného prachu v rezavě okrovou až rezavě hnědou. V mládí je hustě odstále šupinatý s pavučinovitě plstnatou prstenovitou zónou. Nad prstenem je hladký, pod prstenem zůstává porostlý odstávajícími šupinami.
Dužnina je v klobouku a třeni bledě žluté barvy, v bázi třeně narezavělá, tuhá, vůně houbová, chorošová až ředkvovitá, chuť příjemná slabě ředkvovitá, někdy však nahořklá.
Výtrusný prach je rezavě až tmavě hnědý, výtrusy vejčité, hladké, barvy okrově až rezavě hnědé, velikost 6-8 x 3,5-5 µm.
Výskyt srpen až prosinec, v akátových lesících, smíšených lesích na půdách nevápenatých, v nahuštěných trsech na pařezech a padlých kmenech nejrůznějších listnáčů a jehličnanů. Jsou to zejména buky, vrby, jasany, jabloně a smrky. Najdeme ji též jak parazituje na nábězích a bázích živých stromů.
Jedlá.
Možné záměny: Šupinovka ježatá Pholiota squarrosoidesjež má světlý okraj klobouku roste v horských oblastech na mrtvém dřevě buků a je menší. Jedlá. Šupinovka zlatozávojná Pholiota cerifera lišící se žlutým kloboukem s přilehlými tlustšími šupinami a bázi třeně má rezavohnědou. Taktéž jedlá.
Zajímavosti: Chuti nevalné, mladé kloboučky lze nakládat do octa. Dobře poznatelná podle šupin, houbaři si ji dosti často pletou s václavkami. Někteří autoři uvádějí obě šupinovky jako jeden druh. velmi škodlivý druh, rozkládá většinou přízemní část kmene a kořeny.Někdy je ještě rozlišována šupinovka kostrbatoslizká Pholiota squarrosoadiposa jež je zřejmě totožná se stavající šupinovkou kostrbatou Pholiota squarrosa.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.mushroomexpert.com/pholiota_squarrosa.html
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 145.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 361.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 588, 589.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str 241.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 272, 273.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 226, 227.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 160.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 202.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 118.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 114.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 148.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 237.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 190.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 138, 140, 142, obr. 6, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 39, 78, 184, 185 (příloha 74/144 a 75/145).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 359.

Odtud jsem šel směrem do Kocbeří. Kolem14 hodiny se mlha pomalu vytrácela. Já jasm dorazil k restauraci Dřevěnka a ani jsem si nestihl dát pivo, protože mi jedna paní nabídla odvoz autem do Trutnova. Cestou jsem určil 37 druhů hub. Jelikož mně bolelo všechno, tak jsem tuto nabídku přijel a již za malinko lepšího počasí jsem odfrčel k domovu. V 15 hodin jsem byl doma. Počasí nic moc.

Mohu říc, že jsem něl ¾ košíka a zničený jsem zalehl na válendu. Proležel jsem zbytek dne a ani jsem únavou se nedostal na počítač. Druhý den jsem též většinou polehával. Nebylo mi dobře a krom toho asi od 13 hodi do večera nešel internet

Vycházka 9.10.2013 a hlízenka sasanková

21. října 2014 v 22:59 | muchomurka modrá |  Čeleď Sclerotiniaceae
Vážení přátelé. Dnes 9.10.2013 mně žena vytáhla i s pejskem na Nové Dvory. Vrazili jsme v 10,30 hod již za nádherného počasí.

Protože jsme se dohodli, že půjdeme lesem. Nad Novým domovem jsme při cestě našli 2 kozáčky a jednoho pochodujícího hřiba. Hub opravdu bylo pomálu, protože se začalo těžit i na této lokalitě. Do restaurace Dvoračka jsme dorazily ve 13,15 hod. Zde nám dobré pivečko, což nás za tuto cestu odměnilo za neslavný úlovek. Domů jsme přišli již za malinko horšího počasí v 15 hodin.

Doma jsem pak nafotil velmi neslavný úlovek.


Přidávám obrázek a popis hlízenky sasankové, kterou jsem fotil V lese u 9 Křížů v Červeném Kostelci dne 29.4.2006.


Hlízenka sasanková

Dumontinia tuberosa (Hedw.) Kohn 1979

Slovenské jméno: Hľuznatka veternicová


Synonyma: Helvella tuberosa Dicks., Hymenoscyphus tuberosus (Bull.) W. Phillips 1887, Octospora tuberosa Hedw. 1789, Peziza tuberosa Bull. 1790, Sclerotinia (Hedw.) Fuckel 1869, Whetzelinia tuberosa (Hedw. ex Wrat{?}) Korf & Dumont 1972

Plodnice 1-3 cm v průměru, podobají se nejdříve číškám později miskám někdy až terčovité. Jsou barvy kaštanově hnědé.
Vnější strana je hladká výtrusorodá
Stopka 3-10 cm dlouhá, tenká, dosti pokroucená, tenká barvy hnědé až černé, vyrůstající z černé hlízky
Hlízka se které se tvoří na podzim z oddenku sasanky napadeného houbou. Hlízka je ukrytá v zemi, je široká až 1,5 cm, tvrdá, uvnitř bílá, na povrchu černá. Z této hlízky vyrůstají stopky.
Výtrusný prach - výtrusy jsou bezbarvé, hladké, elipsoidní, na vrcholu obsahují jednu olejovou kapku a jsou 12-18 x 6-9 µm velké.
Výskyt březen až květen dubo-habrové háje, listnaté lesy, vlhká luka v době květu sasanky hajní, na jejíž oddencích parazituje. Sasanka nevykvete. Upřednostňuje vápenaté půdy.
Nejedlá.
Možnost záměny: Hlízenka orsejová Sclerotinia ficariae roste tam, kde se vyskytuje orsej. Je nejedlá. Jsou to ještě dálší hlízenky, kde záleží na substrátu ze kterého vyrůstají.
Zajímavosti: Její přítomnost poznáme tím, že kde se vyskytuje sasanky lesní nemají květ. Při určování je důležitý substrát. Sklerocia se tvoří na podzim.
Literatura : Internetové stránky 2014. http://botany.cz/cs/dumontinia-tuberosa/
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 94.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004. str 40, 41.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 103.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 166, 169.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 23
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 59.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 39.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 226
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 38.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 58.

Vycházka 8.10.2013 Mísenka oranžová

9. října 2014 v 20:48 | muchomurka modrá |  Čeleď Pyronemataceae
Dne 8.10.2013 bylo nádherné chladné počasí a tak jsem se v 8,40 hod nasedl na autobus a odejel do Bohuslavic na Čižkovi kameny. Hub jako vždy moc nebylo. Našel jsem jednoho hřiba smrkového, kozáka šedozeleného, pár klouzku slizkých, obecný a též několik hřibů hnědých, sametových a žlutomasých. To vše bylo v lesích nad Bohuslavicemi. Ná Čížkových kamenech bylo jen pár hřibů hnědých, Mněl jsem přes ½ košíka. Cestou zpět jsem narazil na skupinku mísenek oranžových, které jsou jedlé. Tak jsem udělal snímek.


Mísenka oranžová

Aleuria aurantia(Fries) Fuckel 1870


Další české jméno: Kustřebka oranžová
Slovenské jméno: Tanierovka oranžová
Synonyma: Helvella coccineaBolton 1790, Peziza aurantiaPers. 1800, Peziza aurantia f. minorCooke 1879, Peziza aurantia var. stipitataW. Phillips 1887, Peziza coccineaHuds. 1778, Scodellina aurantia (Pers.) Gray.

Plodnice 0,5 -
15 cm
široká, 0,5-
4 cm
hluboké,zprvu pohárkovitá až kulovitá, posléze miskovitá, až ploše rozložená. Nepravidelně zprohýbaná, nebo laločnatá od okrajů někdy popraskaná, přirostlá k substrátu. V mládí má okraj podvinutý.
Vnitřní strana je výtrusorodá, hladká,ostře oranžová až červenooranžová.
Vnější strana světle krémově růžová až nažloutlá, nebo i oranžově žlutá, bělavě ojíněná, jemně pýřitá, široce k substrátu přisedlá.
Dužnina tenká, křehce masitá, lámavá, šedobílá, chuť nevýrazná, vůně taktéž nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy oválné, v mládí hladké, později síťnatě ornamentované a na pólech mají výrůstky a jsou bezbarvé. Jejich velikost je 16-24 x 7,5-11 µm. Ornamentiku tvoří vysoká síť z hranatých většinou parvidelně šestibokých ok.
Výskyt červenec až listopad, na vlhčí humózní jílovité, hlinitopísčité či písčité půdě pří okrajích cest, na spáleništích, často i na lesních cestách pokrytých čerstvou šotolinou a mezi štěrkem najdeme ji i na hřbitovech, v parcích i sadech. Upřednostňuje jílovitou půdu.
Jedlá.
Možnost záměny: Mistička oranžová Melastiza chateri která má však chloupkatý okraj a je nejedlá. Ohnivec rakouský Sarcoscyphacoccinea , který roste pouze na přelomu zimy a jara, nejedlý. Krasočíška žlutá Caloscypha fulgens je menší, má intenzivněji oranžově žlutou plodnici a nahnědlou venkovní stranu a je nejedlá. Mísenka porýnská Aleuria rhenana mající plodničky nahloučené o průměru 2-3 cm a mající stopku, je jedlá. Mísenka žlutolesklá Aleuria luteonites která je 1-2 cm a barvy zlatožluté, je také jedlá.
Zajímavosti: Vhodná na saláty a nakládání jako ozdoba. Po usušení a rozmělnění příjemně voní. Je to jedna z druhů hub, která se dá jíst i za syrova. Někdy mívá i albinoickou formu. Je to okrasa našich lesů a z tohoto důvodu by se neměla sbírat. V některých oblasech lze ji najít i v květnu. Je to saprotrof. Nyní je z ní téměř ohrožený druh a je zařazena do Červeného seznamu hub. Melzerovým činidlem se paraparafýzi rychle zbarvují na modrozeleno.

Základní znaky rodu Auleria - mísenka: Taxonomie: Čeleď Pyronemataceae, řád Pezizales, podtřída Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodnice jsou pozemní, dosti velké, miskovité, křehké, thecium je živě oranžové nebo žluté, vnější strana je hladká až jemně vločkatá. Výskyt saprotrovně na holé zemi v lesích.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=152
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 146.
Houby atlas. Autor
Hagara Ladislav
2006 str. 50, 76.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 206
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 47.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 60.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 109.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 91.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 48, 49.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 21, 51, 52.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 52.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 278.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 226.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 49.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 44.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 59, č. 8-10 str. 142 rok 1970.

Po 2 roky jsem tento druh mikroskopoval s těmito výsledky:
Naměřeny výtrusy 15.11.2008 velikosti 16,8-19,6 x 8,4-11,2 µm.
Naměřeny výtrusy 11.10.2009 velikosti 16,8-20,4 x 9,8-11,2 µm.


Domů jsem se z vycházky vrátil za nádherného počasí,

velmi zničen v 14,45 hod.

vycházka 4.10.2013 a hlízenka orsejová

5. října 2014 v 13:32 | muchomurka modrá |  Čeleď Sclerotiniaceae
Dne 4.10 2013 jsem se vydal na vycházku do Trutnova - Lhoty. Dopoledne jsem za dosti chladného počasí

v 10,15 hod. vyrazil MHD do Lhoty. Zde jsem se vydal do Městkých lesů a po hřebenu jsem navštívil lokalitu nad Petříkovicemi, sádkami a nad sadem. Hub bylo velmi málo a na focení nic Určil jsem jen 14 druhů hub. Z jedlých to byl hřib hnědý, hřib sametový, holubinka mandlová a o malý úlovek aby bylo co do polévky se mí postarala opeňka mněnlivá. Jinak procházka to byla nádherná. Domů jsem se vrátil ve 14 hodin za stále chladného počasí.


Proto, že jsem žádnou novou houb nenafotil, Vám dnes představím jednu houbičku - ascomycet, který jsem nafotil v přírodní rezervaci Dubno 12.4.2007. Jedná se o hlízenku orsejovou.


Hlízenka orsejová

Sclerotinia ficariae Rehm


Další české jméno: Hlízenka hlíznatá
Slovenské jméno: Hľuznatka obyčajná
Synonyma: Sclerotinia sclerotiorum (Lib.) de Bary, SclerotiniahenningsianaKirschst..

Plodnice 0,2-1,5 cm v průměru a až 3 cm vysoká, podobající se nejdříve miskám, později jsou rovné nebo ohnuté se středním důlkem a ke středu zvrásněné. Jsou na vnitřní i vnější straně barvy hnědé. Při zasychání je okraj pohárku tmavší.. Povrch je většinou hladký až jemně brázditý především na středu.
Stopka 0,4-3 cm dlouhá x 0.05-0,3 cm tlustá, k bázi se zužuje, barvy hnědé, na bázi většinou tmavší, připojený k hlízce.
Hlízka je velmi proměnlivého tvaru, velikosti 0,4-2,5 x 0,2-1 cm, v zemi ukrytá, tvrdá, uvnitř bílá. Z této hlízky vyrůstají stopky.
Výtrusný prach - výtrusy velikosti 9-13.5 x 4-6 µm.
Dužnina chuť nevýrazná, zápach taktéž nevýrazný.
Výskyt březen až květen na orseji jarním Ficaria verna. Upřednostňuje vyšší polohy, kde ji můžeme najít i v létě.
Nejedlá.
Možná záměny : Hlízenka sasanková Dumontinia tuberosa - nejedlá.
Zajímavosti: Hlízenek je cca 60 druhů. Při jejich určování je důležitý substrát a mikroskopické určení.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 94.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 176.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 23.

Hnojník obecný. Vycházka 30.9.2014

1. října 2014 v 18:06 | muchomurka modrá |  Čeleď Agaricaceae
30.9.2013 jsem pokračoval ve focení. Totiž o asi 10 m dále byl krásný hnojník obecný. Tak jsem fotil znovu.


Hnojník obecný

Coprinus comatus (O.F. Müll.) Pers. 1797


Další české jméno: Hník obecný.
Slovenské jméno: Hnojník obyčajný

Synonyma: Coprinus comatus (O.F. Müll.) Pers. 1797 (Agaricus comatusO.F. Müll. 1780, Agaricuscomatus var. comatusO.F. Müll. 1780, Agaricuscomatus var. ovatus (Schaeff.) Fr. 1821, Agaricus cylindricus Sowerby 1799, Agaricus fimetarius Bolton 1788, Agaricus ovatus Schaeff. 1762, Coprinus comatus (Mull.: Fr.) SF Gray: Pers., Coprinus comatus var. caprimammillatus Bogart 1975, Coprinus comatus var. ovatus (Schaeff.) Quél. 1886, Coprinus ovatus (Schaeff.) Fr. 1838)

Klobouk 2-6 cm v průměru, 5-20 cm vysoký, zpočátku vejčitě válcovitý, polorozložený, později zvoncovitý, ve stáří se od kraje třepí, při tom se lehce ohýba vzhůru a rozplývá se. Barvy bílé až bělavé, na středu světle žlutohnědý radiálně vláknitý, holý, později taškovitě pokrytý odstávajícími hnědavými vláknitými šupinami. V dospělosti od kraje růžovějící, ve stáří černá a hlenovitě se rozplývá.
Lupeny zprvu bílé, volné, velmi husté, šavlovité, různé délky později růžovějící, po té nachově šedivějí a ve stáří černají a rozplývají se.
Třeň 5-35 cm vysoký, 0,8-3 cm tlustý, lysý, bílý, válcovitý, směrem k vrcholu se mírně kuželovitě zužuje, na bázi je kyjovitý, rourkovitě dutý, jemně vláknitý až vločkatý, hluboko v půdě kořenící.
Prsten hluboko dole na třeni nasazený, záhy opadávající, často splihlý, bílý, posunovatelný, někdy přetevávající dole u báze.
Dužnina velmi křehká, tenká, šťavnatá, ve třeni však tuhá, bílá, vůně příjemná houbová, chuť jemná.
Výtrusný prach černý. Výtrusy jsou elipsoidní nebo mandlovité, neprůhledné, hladké, barvy černé, mají zřetelný klíční otvor a jsou velikosti 10-15 x 6-8 µm a jsou obsaženy v černé kašovité hmotě, které se tvoří rozplýváním lupenů.
Výskyt květen až listopad, ve skupinách, na vyhnojených loukách, pastvinách, rumištích, v zahradách a parcích, na okrajích prosvětlených listnatých lesů, často na ruderálních stanovištích. Patří mezi kosmopolitní houby, což znamená, že je rozšířen po celém světě.
Jedlý.
Možné záměny: Hnojník Vošoustův Coprinus vosoustii jež je menší, máně šupinatý a na vrcholu má nahnědlou čepičku ve tvaru hvězdy a je jedlý. Hnojník inkoustový Coprinopsis atramentaria který má klobouk hrubě vláknitý a ne šupinatý a na temeni není světle žlutohnědý. Je jedlý, ale nesmí se před i po jídle 48 hodin požíti alkohol. Hnojník strakatý Coprinopsis picacea jež má klobouk strakatobíločernohnědý a roste pouze v listnatých lesích, je nejedlý.
Zajímavosti: Používáme pouze mladé plodnice. Pokud začínají růžovět, tak se někdy rozplynou i v koši. Spotřebovat nejdéle do 4 hodin po utržení. Je velmi dobrý v úpravě s těstovinami nebo do zeleninových pokrmů. Já jsem jej velmi rád nakládal do deka. Většina autorů nerozděluje hnojník obecný a jeho varietu hnojník vejčitý, jehož původní rozlišovací znaky byly tyto: Hnojník obecný vejčitý Coprinus comatus var. ovatus je vejčitý a má velmi brzokoncentricky střechovitě uspořádané šupiny, dále je rozpraskaný a bílé lupeny se zbarvují od výtrusů hnědě a ne růžově Tato varieta však byla později synonymizována. Rozkládá opad. Nebývá červivý ale nedoporučuje se též zapíjet jídlo alkoholickými nápoji. Z vlastní zkušenosti mohu říc, že na mně to neplatilo.
Velmi dobře se pěstuje na žampiónovém substrátu.
Základní znaky rodu Coprinus - hnojník: Taxonomie: Čeleď Agaricaceae, rod Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělění Basidiomycota, říše Fungi. Klobouk bývá zvoncovitý nebo válcovitý, většinou bývá pokrytý zbytky vela. Lupeny jsou v mládí bílé nebo bělavé, později šednou nebo hnědnou až zčernají a roztékají se. Třeň rorkovitý, křehký, obvykle bělavý. Výtrusný prach černý až černohnědý. Vyrůstá na zemi.
Literatura : Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 22.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 98.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 616.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 92, 233.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 253.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 253.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 146, 135.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 166.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 134.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 112.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 138.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 50, 64, 69, 127, 198.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 220.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 160, rok 1970.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 210.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 187, 188.

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 370.

Dále zde bylo hodně čirůvek stříbrošedých. Ja zde sbíral klouzky obecné a klouzky strakoše. Odtud jsem pokračoval směrem na Radvanice a obloukem jsem se vracel na autobusovou zastávku na rozcestí k SKJ. Domů jsem jel za pěkného počasí s plným košíkem hub ve 14,15 domů.



Vycházka se mi líbila a do noci jsem mněl co dělat.