Listopad 2014

Vycházka 7.3.2014 a outkovka francouzská

24. listopadu 2014 v 16:42 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
Vážení přátelé, dne 7.3.2014 jsem se vydal s přáteli Jirkou Kovačem, Láďou Průšou a Jirkou Křížkem dopoledne na Ovčácký kopec ve Starkoči. Já jsem vyrazil v 10,30 hod na vlak do Starkoče. Počasí bylo nic moc.

Jirka Kovač na nádraží nebyl a po telefónu jsem se dozvěděl, že něco má a tak že dorazí do Starkoče o hodinu později. V Malých Svatoňovicích přistoupil Jirka Křížek a Láďa Průša. Po příjezdu do Starkoče hned za nádražím jsme narazily na outkovky pestré a francouzské, byla zde i klanolístka obecná. Cestou do třešňové áleje jsme potkali řadu hezkých sněženek a již kvetoucí podběl. Kolem 12 hodiny jsme dorazili na místo, kde jsme očekávali Jidášovo ucho. Lokalita nás ale zklamala. Bylo zde jediné zaschlé Jidášovo ucho. Pak jsme zde na sluníčku posvačili a počkali na Jirku Kovače. Potom jsem šli druhou stranou třešňové aleje na Ovčacký kopec. Cestou jsme potkali ještě další chorošovité houby. Panuje zde velké sucho. Na Ovčáckém kopci jsem si nafotil pár sněženek


Popis sněženek je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1203/snezenka-podsneznik-8-3-2012

a cestou zpátky na nádraží jsem si vyfotil i outkovku francouzkou.

Outkovka francouzská

Coriolopsis gallica(Fr.) Ryvarden 1973

Slovenské jméno: Trúdniček štetinkatý

Synonyma: Boletus favus Bull. 1788, Cerrena gallica (Fr.) Zmitr. 2001, Coriolopsis extenuata (Durieu & Mont.) Domański 1974, Daedalea hispida (Bagl.) E.H.L. Krause 1928, Funalia extenuata (Durieu & Mont.) Domański 1967, Funalia gallica (Fr.) Bondartsev & Singer 1941, Funalia stuppea (Berk.) Murrill 1905, Hexagonia favus Quél. 1888, Hexagonia gallica (Fr.) Teixeira 1994, Microporus extenuatus (Durieu & Mont.) Kuntze 1898, Microporus stuppeus (Berk.) Kuntze 1898, Polyporus extenuatus Durieu & Mont. 1856, Polyporus gallicus Fr. 1821, Polyporus pulcher Speg. 1880, Polyporus schulzeri Kalchbr. 1868, Polystictus extenuatus (Durieu & Mont.) Cooke 1886, Polystictus stupeus (Berk.) Cooke 1886, Poria vulgaris Gray 1821, Poria vulgaris (Fr.) Quél., Trametella extenuata (Durieu & Mont.) Domański, 1968, Trametella gallica (Fr.) Teixeira 1986, Trametes extenuata (Durieu & Montagne) Domanski 1974,Trametes gallicaFr. 1838, Trametes hispida Bagl. 1865, Trametes peckii Kalchbr. 1881, Trametes stuppea Berk. 1841.

Plodnice kloboukaté, nebo klobouky , bokem přirostlé, často nad sebou s rozlitou bází po kmeni dolů. Vzácně bývají celé rozlité.
Klobouk 2-25 cm v průměru, cca až 3 cm vysoký, většinou polokruhovitý, někdy až prodloužený, hrubě chlupatý, občas mající i kruhaté pásování, okraj je tupý a bez chlupů. Barvy hnědavé, okrové až špinavě hnědošedé.
Rourky 1,5 cm dlouhé jednovrstevné, mající stejnou barvu jako klobouk, uvnitř bíle ojíněné póry hranaté, nepravidelné, velké, barvy hnědé až šedohnědé.
Dužnina korkovitá, v mládídosti měkká, později tvrdě korkovitá. Barvy v mládí světle žlutohnědé, později hnědé až rezavě hnědé.
Výtrusný prach - výtrusy jsou skoro válcovité, dolů šikmo zúžené, hladké, bezbarvé, velikosti 7-21 x 3-5,5 µm.
Výskyt leden až prosinec na živých i odumřelých kmenech a větvích listnáčů jako jsou topoly, javory, jilmy a duby atd. Upřednostňuje jasany a to hlavně v lužních lesích na jižní Moravě a jižním Slovensku. Parazituje i na jabloních v ovocných sadech.
Nejedlá.
Zajímavosti: Lehce přechází i na kmeny pěstovaných druhů, jako je např. paulovnie. Zde byla nalezena primární hniloba způsobena touto outkovkou. Z toho vyplývá, že tato houba je polocizopasná a dřevokazná, která ničí stromy bílou hnilobou se žlutými skvrnami. Hojná je v lužních lesích.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.mushroomexpert.com/coriolopsis_gallica.html .
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 228.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 115, 228, 229.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 147.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 123.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 194.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 82.

Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 19.

Ze Stakoče jsme odjížděli ve 14, 40 hod. Určili jsme 10 druhů hub, což bylo dost málo na to kolik nás bylo. Domů jsem dorazil v 15,40 hod. V Trutnově bylo značná zima.

Vycházka se mi líbila.

Vycházka 5.3.2014 malohubka plšivková

19. listopadu 2014 v 14:49 | muchomurka modrá |  Čeleď Baeomycetaceae

Přátelé, dne 5.3.2014 bylo ráno nádherné počasí. Tak jsem se dohodl s přítelem Jirkou Kovačem že po obědě vyrazíme do Trutnovského parku, lesoparku a na Kacíř. Odpoledne se sice zatáhlo, ale zima nebyla a tak jsem ve 13,15 hod vyrazil z domu.

Cestou jsme viděli, jak nám veškeré křoviny lesáci v parku vyřezali a pila řvali i pod Jánskou kaplí. Rozhodli jsme se, že se nejdříve podíváme na lokalitu ohnivců rakouských. Bylo jich tam bezpočet.


Popis ohnivce rakouského najdete zde na tomto odkazu: http://muchomurka1.blog.cz/1004/duben-2010-ohnivec-sarlatovy

Potom jsme pokračovali lesoparkem na Kacíř. Tam poblíž jedné lavičky Jirka objevil lokalitu malohubek ryšavých.
Tak jsem si udělal 3 fota.



Malohubka plšivková

Baeomyces rufus(Huds.) Rebent 1804

Další český název: Malohubka ryšavá
Slovenský název: Malohubka plšivková
Synonyma: Baeomyces rufus f. subsquamulosus (Nyl.) Frey 1932, Baeomyces rufus var. prostii Harm., Baeomyces rufus var. subsquamulosus Nyl. 1877, Lichen rufus Huds. 1762
Stélka má spodní část korovitou, barvy zelené až šedozelené, zrnitě bradavčitá. Později bradavky přecházejí skoro v šupinky. Tato spodní část nese soredie, což jsou buňky řasové nebo sinicové obklopené hyfami houby sloužící k rozmnožování. Horní část stélky je vzpřímená, válcovitá, mírně zploštělá a zpravidla žebernatá. Jsou zde též shluky řasových buněk opletené houbovými vlákny.
Apothecia jsou v době zralosti otevřené. Vyrůstají na vrcholku podetia. Zpočátku jsou vyduté, později ploché až vypouklé, růžově hnědé až červenohnědé barvy.
Výtrusy jimiž se pohlavně rozmnožují jsou elipsoidní, často bez rozdílu 1 přepažený, velikosti 8-13 x 2,5 -4,5 um .
Nejedlá.
Výskyt na kamenitých nebo rašelinných půdách, též ale i na křemičitých rostlinách i meších.
Zajínavosti: Je to lichenizovaná houba patřící do řádu Baeomycetales.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://oko.yin.cz/31/malohubka-rysava/
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.200.

Přes Kacíř jsme pokračovali směrem na restauraci Havaj. Zde jsme si vypili 2 pivča a v 17,45 hod jsem byl za studeného počasí doma.

Vycházka se nám líbila i když jsme určili celkem 5 druhů hub.

Rezavec šikmý. Vycházka 2.3.2014

15. listopadu 2014 v 15:05 | muchomurka modrá |  Čeleď Hymenochaetaceae
Dne 2.3.2014 jsem se za nádherného se ženou a Zuzinkou zase opět vydal asi ve 14,30 hod na Poříčský hřbet.

Cestou jsme potkávali houby z předešlých dnů. Jak kržatky zimní, tak tvrdohouby. Z tvrdohub jsem se rozhodl vyfotit rezavce šikmého, který si hověl na bříze. Udělal jsem 2 fota.



Rezavec šikmý

Inonotus obliquus (Ach. ex Pers.) Pilát 1942


Slovenské jméno: Ryšavec šikmý

Synonymum: Boletus obliquus Ach. ex Pers. 1801, Fomes obliquus (Ach. ex Pers.) Cooke 1885, Fuscoporia obliqua (Ach. ex Pers.) Aoshima 1951, Mucronoporus obliqua (Ach. ex Pers.) Ellis & Everh. 1889, Phaeoporus obliquus (Ach. ex Pers.) J. Schröt. 1888, Phellinus obliquus (Ach. ex Pers.) Pat. 1900, Physisporus obliquus (Ach. ex Pers.) Pat. 1900, Polyporus obliquus (Ach. ex Pers.) Fr. 1821, Poria obliqua (Ach. ex Pers.) P. Karst. 1881, Scindalma obliquum (Ach. ex Pers.) Kuntze 1898, Xanthochrous obliquus (Ach. ex Pers.) Bourdot & Galzin 1928.

Plodnice jsou ve dvou typů. Nedokonalé (imperfektní) a dokonalé.
Nedokonalá plodnice je 10-
35 cm
velká, polokulovitá, někdy až protáhlá, víceletá.
Povrch tvoří šedo až hnědozelená vlákna µm silná, v nic se tvoří chlamydospory které jsou mládí bezbarvé později šedozelené a ve stáří až rezavě hnědé.
Výskyt leden až prosinecna živých kmenech listnatých stromů. Upřednostňuje břízy.

Dokonalé plodnice zabírá 1/3 - ½ obvodu kmene a dosahuje délky i několika metrů. Tvoří souvislejší plochy i oddělená políčka rozmanitého tvaru i velikosti pod kůrou a vnější vrstvou bělového dřeva, kterou nadzvedávají a kůra i s částí dřeva odpadává.
Podhoubí je žlutohnědé a tvoří lem plodnic.
Rourky jsou rovnoběžné, až 0,5 cm dlouhé a odstávají od kmene, dosti křehké. Barvy jsou špinavě hnědé až tmavohnědé. Póry jsou velmi malé, v době sucha ještě zúžené, barvy v mládí bělavé, žlutě okrové se stříbřitým leskem, ve stáří však mají hnědou barvu rourek.
Výtrusný prach sírově žlutý. Výtrusy jsou široce oválné až vejčité, někdy skoro kulaté a jsou 5-10 x 4,5-7,5 µm velké.
Výskyt červenec až listopad. na odumírajících nebo mrtvých kmenech listnatých stromů v místech jejich poranění, někdy i v jejich dutinách. Upřednostňuje břízy. U nás vzácný.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to parazit. Působí nejdříve bílou hnilobu dřeva živých stromů, tato je od zdravého dřeva ohraničena červenohnědým pruhem. Po odumření stromu se dřevo zbarvuje slámově žlutě je měkké a rozpadá se. V trhlinách se objevuje rezavě hnědé podhoubí.
V SSSR hlavně na Sibiři užívali tuto houbu při léčení žaludečních vředů a rakoviny. Výzkum v Rusku prokázal příznivý účinek huminových látek a je z ní vyráběn lék Čaga, který se používá při léčení rakoviny. Také se prodávají 20-30% zahuštěné vodní extrakty získané z rozdrcené houby i s nádorovou částí břízy na níž roste. Název tohoto preparátu je Befungin, který léčí některá stádia rakoviny, žaludeční vředy, hnisavé rány a otoky.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://ohoubach.blogspot.cz/2011/02/inonotus-obliquus.html
Houby atlas. Autor
Hagara Ladislav
2006 str. 15.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 299.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 164, 200, 201
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 41
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 172, 173, 220.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 78.

Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 102.

Pak jsme pokračovali dále. Cestou jsem nafotil ještě malou Zuzi jak si procházku užívá.

Zpět jsme se vraceli opět za pěkného počasí po loukách. Zuzka hledala myšičky a proháněla se po loukách. Cestou jsem určil 19 druhů. Do březnového seznamu mi přibyla kalorka kopřivová.

Domů jsme dorazili za chladnějšího počasí v 17 hodin.


Vycházka se nám líbila.

Vycházka 1.3.2014 a hnojník domácí

10. listopadu 2014 v 23:01 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae

Dne 1.3.2014 ve 14,30 hod mně vytáhla moje žena se Zuzou na Poříčský hřbet. Bylo pěkné počasí.





Z hub jsem jako další druh v tomto roce objevil kornatku masovou. Prošli jsme větší část hřbetu a za hezkého, ale chladnějšího počasí jsme se vraceli domů. Cestou zpět jsem si nafotil troudnatce kopytovitého na pahýlu břízy.
Popis tohoto troudnatce kopytovitého je na odkaze http://muchomurka1.blog.cz/1105/troudnatec-kopytovity-duben-2011
Cestou domů jsem ještě v řece Úpě nafotil kačenu a kačera divoké Anas platyrhynchos.

Odkaz na popis těchto kačen je na odkaze: http://muchomurka1.blog.cz/1203/kachna-divoka-1-1-2012

Domů jsme se dostali v 17,30. hod. Cestou jsem určil 13. druhů hub. Procházka byla pěkná a počasí ještě hezčí.
Tady bych Vám chtěl představit z hub Hnojník domácí, jež jsem fotil v Náchodě pod Hejmovkou 450 m/mořem 26.4.2008.



Hnojník domácí

Coprinellus domesticus (Bolton) Vilgalys, Hopple & Jacq. Johnson 2001


Slovenské jméno: Hnojník domový
Synonyma: Agaricus domesticus Bolton 1788, Coprinus domesticus (Bolton) Gray 1821

Klobouk 1 - 6 cm v průměru, 1 - 3 cm vysoký, v mládí vejčitý, okraj nerovný až zvlněný a rýhovaný, pokrytý moučnatě zrnitým velem, později válcovitý, zvoncovitě kuželovitý až široce vyklenutý, pokrytý třpytivými okrově hnědavými zrnky, barvy je smetanové se světle okrově zahnědlým středem. Okraj je zoubkovitě popraskaný.
Lupeny široké, úzce připojené, na ostří hladké, v mládí bílé později purpurově hnědé, ve stáří až černé.
Třeň 3 - 10 cm vysoký, 0,2 - 0,9 cm tlustý, válcovitý, dutý, křehký, v mládí chmýřitý, na bázi mírně rozšířený skoro až hlízovitý a pokrytý vločkatými šupinkami. Ve stáří je lysý a bílý. Barva je bílá až krémová, na bázi až nažloutlá.
Dužnina barvy bělavé, chuť mírná houbová, vůně slabě houbová.
Výtrusný prach - výtrusy jsou oválné nebo eliptické, fazolovitého tvaru a jsou 6-9 x 3.5-5um velké. Barvy červenohnědé.
Výskyt duben až říjen, v listnatých a smíšených lesích, vzácně i jehličnatých lesích na pařezech, padlých kmenech, ale i na drobných větvičkách. Upřednostňuje topoly, olše javory a bohaté půdy.
Nejedlý.
Možné záměny: Hnojník žlutochlupý Coprinus xanthothrix který je menší a roste na spadaných větvičkách a hnijícím listí, je nejedlý. Hnojník třpytivý Coprinus micaceus, tento má v mládí klobouk hustě bíle zrnitý. Je nejedlý.
Zajímavosti: Někdy vyrůstá z řídké rezavé plsti zvané ozonium, což jsou žlutorezavé štětinaté hyfy na bázi plodnic. Většinou se tyto hnojníci liší výtrusy a dají se přesně určit pouze mikroskopicky. Klobouk se neroztéká.
Základní znaky rodu Coprinellus - hnojník: Taxonomie: Čeleď Psathyrellaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Na základě molekulárních výzkumů se plodnice liší geneticky. Dle nejnovějších výzkumů, podle filogenetické metody byly proto z čeledi Agariceae přeřazeny do čeledi Psathyrelaceae.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 250.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 97.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 616, 617.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 254.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 254.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 26, 264.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 374.








Vycházka 21.2.2014 a Hlíva šedá

8. listopadu 2014 v 21:41 | muchomurka modrá |  Čeleď_Pleurotaceae
Dne 21.2.2014 v 10,30 hod, za nádherného jarního slunného počasí,

jsem vyrazil se svojí Zuzi na delší procházku po Poříčském hřbetu. Foťák jsem sebou nemněl, ale k zaznamenání mi stačil mobil. Nejdříve jsem cestou potkával dřevokazné houby jako např. lesklokorku ploskou, troudnatce pásovaného a ohnivce ovocného. Poté jsem potkal ještě brvenku Hahnovu a svraštělku javorovou. Asi v polovině stoupání na hřbet jsem uviděl houbu, o které si myslím, že to je smolokorka pryskyřičná Ischnoderma benzoinum (Wahlenb.) P. Karst 1881. S tím si ale nejsem jist. Byla už dosti stará, ale přece jsem ji vyfotil mobilem. Nakonec se z toho vyklubal hnědák Sxhweinitzův. No a dále jsem udělal ještě pár fotek naší Zuzi. Domů jsme se vraceli loukami, kde ještě bylo pár kržatek zimních, na ořešácích nádherné jehnědy a na jívách kočičky. Domů jsme přišli ve 12,30 hod opět za nádherného počasí.

Kolem 15 hodiny se už počasí začalo kazit. Cestou jsem určíl 16 druhů hub. S vycházkou jsem byl spokojen a odpoledna jsem hezky odpočíval.

Protože jsem fotil jen mobilem, tak přídávám houbu, kterou jsem fotil na Dobrovickém klouzku v Jabkenicích a to na lokalitě Prodašice - poblíž rybníčku Kolčánek 4.9.1999.
Jedná se o hlívu šedou.


Hlíva šedá

Hohenbuehelia grisea (Peck) Singer. 1951


Slovenské jméno: Lastúrka sivá.
Synonyma: Hohenbuehelia atrocoerulea var. grisea (Peck) Thorn & G.L. Barron 1986, Hohenbuehelia microspora (Speg.) Singer 1989, Pleurotus atrocoeruleus var. griseus Peck 1891, Pleurotus griseus Peck 1909, Pleurotus portegnus var. microsporus Speg. 1902, Resupinatus griseus (Peck) Murrill 1915).

Klobouk 1 - 7 cm v průměru, ledvinovitý až vějířovitý, mírně vyklenutý, našedle plstnatý, olysávající přisedlý k podkladu. Barvy šedé, až tmavě hnědošedé na okraji silně podvinutý, zakřivený až zvlněný, vybledávající až do bělava. Pokožka je hygrofánní, pod pokožkou je tenká želatinová vrstva.
Lupeny sbíhavé, husté, barvy bělavé, později světle šedé.
Třeň je velmi krátký, postranní, odstále chlupatý, barvy bělavé až našedlé. Někdy vůbec chybí.
Dužnina tenká, pružná a dvouvrstvá, v horní vrstvě želatinová barvy šedavě černé, spodní vrstva měkká, vodnatě bílá. Chuti mírné moučné až trochu nahořklá, vůně taktéž moučná až trochu zemitá.
Výtrusný prach - výtrusy válcovité, cylindrické až kapkovité, hladké, tenkostěnné, velikosti 6-10 x 3-5 µm velké.
Výskyt duben až listopad na opadlých větvích a kmenech listnáčů jednotlivě nebo ve skupinách. Někdy se může objevit i na jehličnanech.
Nejedlá.
Možné záměny: Hlíva kožešinová Hohenbuehelia mastrucata - nejedlá. Hlíva siná Hohenbuehelia atrocoerulea - nejedlá. Hlíva dvouvýtrusná Hohenbuehelia fluxilis - nejedlá.
Zajímavosti: Dužnina se dokáže oživit i po usušení.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.mykoweb.com/CAF/species/Hohenbuehelia_grisea.html
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 312.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 92.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 197.




Vycházka 18.1.2014 a šedopórka osmahlá

3. listopadu 2014 v 15:12 | muchomurka modrá |  Čeleď Meruliaceae
Dne 18.1.2014 bylo nádherně,

tak mně žena vytáhla ve 13,30 hod se Zuzi na Poříčský vrch podívat se na místo pohřbení naší Kettynky. Já jsem nezaváhal a vzal jsem si sebou foťák. Po cestě nás vedla Zuzinka.


Potkali jsme cestou různé houby, jako penízovku sametonohou, klanolístku obecnou, černorosol bukový, atd. Mně se zamlouvala šedopórka osmahlá a tu jsem si nafotil jak foťákem, tak mobilem.


Šedopórka osmahlá

Bjerkandera adusta (Willd. ex Fr.) P. Karst. 1880


Další české jméno: Slizopórka osmahlá
Slovenské jméno: Sivopórovka tmavá
Synonyma: Agaricus crispus(Pers.) E.H.L. Krause 1932, Bjerkanderaadusta f. resupinata (Bourdot & Galzin) Domański, Orloś & Skirg. 1967, Bjerkanderaadusta f. solubilis (Velen.) Bondartsev 1953, Bjerkanderaadusta f. tegumentosa (Velen.) Bondartsev 1953, Bjerkanderascanica (Fr.) P. Karst. 1882, Boletus adustus Willd. 1787, Boletus adustus var. crispus (Pers.) Pers. 1801, Boletus carpineus Sowerby 1799, Boletus concentricus Schumach. 1803, Boletus crispus Pers. 1800, Boletus fuscoporus J.J. Planer 1788, Boletus isabellinus Schwein. 1822, Coriolus alabamensis Murrill 1907, Daedalea fennica (P. Karst.) P. Karst. 1906, Daedalea oudemansii var. fennica P. Karst. 1882, Daedalea solubilis Velen. 1926, Gloeoporus adustus (Willd.) Pilát 1937, Gloeoporus adustus f. atropileus (Velen.) Pilát 1937, Gloeoporus adustus f. excavavatus (Velen.) Pilát 1937, Gloeoporus adustus f. solubilis (Velen.) Pilát 1937, Gloeoporus adustus f. tegumentosus (Velen.) Pilát 1937, Gloeoporus crispus (Pers.) G. Cunn. 1965, Leptoporus adustus (Willd.) Quél. 1886, Leptoporus adustus f. resupinatus Bourdot & Galzin 1928, Leptoporus crispus (Pers.) Quél. 1886, Leptoporus nigrellus Pat. 1903, Microporus gloeoporoides (Speg.) Kuntze 1898, Microporus lindheimeri (Berk. & M.A. Curtis) Kuntze 1898, Polyporus adustus (Willd.) Fr. 1821, Polyporus adustus f. resupinata Bres. 1922, Polyporus adustus var. ater Velen. 1922, Polyporus adustus var. carpineus (Sowerby) Fr. 1874, Polyporus amesii Lloyd 1915, Polyporus atropileus Velen. 1925, Polyporus burtii Peck 1897, Polyporus carpineus (Sowerby) Fr. 1818, Polyporus cinerascens Velen. 1922, Polyporus crispus (Pers.) Fr. 1821, Polyporus curreyanus Berk. ex Cooke 1886, Polyporus digitalis Berk. 1854, Polyporus dissitus Berk. & Broome 1873, Polyporus excavatus Velen. 1922, Polyporus fumosogriseus Cooke & Ellis 1881, Polyporus halesiae Berk. & M.A. Curtis 1853, Polyporus lindheimeri Berk. &M.A. Curtis 1872, Polyporus macrosporus Britzelm. 1894, Polyporus murinus Rostk. 1838, Polyporus nigrellus (Pat.) Sacc. & D. Sacc. 1905, Polyporus ochraceocinereus Britzelm. 1895, Polyporus scanicus Fr. 1863, Polyporus secernibilis Berk. 1847, Polyporus subcinereus Berk. 1838, Polyporus tegumentosus Velen. 1925, Polystictus adustus (Willd.) Fr., Polystictus adustus (Willd.) Gillot & Lucand 1890, Polystictus alabamensis (Murrill) Sacc. & Trotter 1912, Polystictus carpineus (Sowerby) Konrad 1923, Polystictus gloeoporoides Speg. 1889, Polystictus puberulus Bres. 1920, Poria curreyana (Berk. ex Cooke) G. Cunn. 1947, Tyromyces adustus (Willd.) Pouzar1966

Plodnice bokem přirostlé s taškovitě kladenými klobouky, někdy však i rozlité a jednoleté. Nejdříve jsou měkce šťavnaté, později tvrdé a křehké.
Klobouk 1-6 cm široký, tenký do 0,5 cm tloušky, polokruhovitý až tence konzolovitý, barvy popelavé nebo šedé, nejdříve plstnatě chlupatý, později olysávající, někdy i slabě pásovaný. Občas slabě pásovaný a na ostrém okraji nejdříve bílý, později načernalý.
Rourky 0,1-0,25 cm dlouhé, Od dužniny klobouku jsou odděleny tenkou tmavou čarou viditelnou na řezu. Póry drobné 4-6 na 1mm, okrouhlé až hranaté, barvy našedlé až tmavošedé, otlakem černající.
Dužnina tenká, tuhá, barvy bělavé, na řezu oddělena od tmavších rourek tmavou linií, vůně houbově nakyslé.
Výtrusný prach bílý až světle žlutý, výtrusy válcovité až úzce elipsovité, bezbarvé, hladké, 4-6 x 2-3 µm velké.
Výskyt květen až prosinec hojně na živých i odumřelých kmenech a pařezech především listnáčů, zvláště buků, habrů, javorů, bříz a dubů. Lze ji nalézt v dubo-habrových bučinách na nevápenatých půdách, ochuzených kyselých nížinných bučinách, v domácích zahradách, kde si oblíbila hrušně ale najdeme ji i na smrku. Upřednostňuje vápnomilné a orchideové bučiny.
Nejedlá.
Možné záměny: Šedopórka zakouřená Bjerkandera fumosa má větší tloušku plodnic, které jsou spíše okrově zbarvené - nejedlá. Outkovka jednobarvá Cerrena unicolor - nejedlá.
Zajímavosti: Rozkládá odumřelé dřevo. Je to jedem z nejrozšířenějších chorošů na listnáčích
Literatura : Internetové stránky 2014 http://botany.cz/cs/bjerkandera-adusta/ .
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006. str. 347.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.164, 268.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 145
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 118, 122.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 23, 114.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 72
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 78.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 195.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 73, 85, 184

Před tím jsem mobilem fotil Zuzi jak šmejdí na louce při okraji lesa. Když jsme dorazili k e Ketty, tak jsem toto místečko nafotil též fotil jak foťákem i mobilem.

Zde jsme potkali 3 koně s děvčaty a tak jsem je také fotil.

Jelikož se Zuzi bála, tak jsme ji uvázali a já ji opět zblejsknul foťákem.

Poto jsme šli lpo louce k domovu. Potkávali jsme hodně kržatek zimních a terčovníku zedního. Celkem jsem určil 18 druhů hub. Já už nefotil. Domů jsme dorazili za pěkného, ale již chladného počasí ve 16,30 hod.

Byl jsem tím chozením dosti zmožen. Vycházka se nám moc líbila.