Prosinec 2014

Vycházka 16.4.2014 a hřib medotrpký

28. prosince 2014 v 15:01 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Ráno 16.4.2014 se u mě zastavil přítel Láďa Průša z Úpice a přinesl mi pěknou terčovnici síťnatou z jeho zahrádky. Tak jsem se rozhodl, že si ji nafotím. Volal jsem Jirkovi Kovačovi, jestli si ji chce též nafotit. Souhlasil a tak jsme za docela pěkného, ale chladného počasí,

ve 13,15 hod vyrazily na Poříčský hřbet. Zde jsme si ji s Jirkou naaranžovali a nafotili terčovnici síťnatou,


Popis je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1404/tercovnice-sitnata-25-4-2013

Jinak na focení nic nebylo a tak jsem se obrátil k domovu. Jirka pokračoval směrem na Kacíř, lesopark a do parku. Já dorazil za docela pěkného počasí v 15 hodin domů.

Škoda, že bylo tak chladno a foukal dosti čerstvý vítr. Celkem jsem určil 11 druhů hub.

Já Vás tady seznámím s hřibem medotrpkým, jež jsem nafotil na Dobrovickém kroužku Novopěčický rybník 14.9.2002.


Hřib medotrpký

Boletus radicansPers. 1801

Další česká jména: Hřib hořký, Hřib podezřelý
Slovenská jméno: Hríb horký
Synonyma: Boletus albidus Rocques. 1832, Boletus amarus Pers., Boletus dulcis Krbh., Boletus candicans sensu auct.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Boletus pachypus Fr. 1815, Boletus radicans var. pachypus (Fr.) Bon 1985, Boletus reticulatus var. albus (Pers.) Hlaváček, 1994, Boletus suspectus.

Klobouk 5 - 30 cm v průměru, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, masitý, tuhý, jemně plstnatý, hedvábně lesklý, často jamkatý. Barvy bělavé, okrové, našedlé, nakonec žlutohnědavý, po otlačení moddrající. Okraj tenký a v mládí dlouho podvinutý. Na okraji klobouku jsou zbytky pokožky. Za vlhka pokožka slabě lepkavá.
Rourky u třeně vykrojené, nejdříve světle, pak živě citrónově žluté, nakonec olivové. Póry drobné, okrouhlé až hranaté, stejné barvy jako rourky , pomačkáním a poraněním značně modrozelenající.
Třeň 4 - 15 cm dlouhý, 2,5 - 8 cm tlustý, vyrůstající z myceliového konglomerátu, v mládí břichatý, v dospělosti dolů hlízovitě či kyjovitě rozšířený, dole kořenovitě protažený a vřetenovitě zúžený. Nahoře je až citrónově žlutý s jemnou žlutou síťkou, dole bledý, ve stáří zahnědlý, někdy červeně skvrnitý. Po otlačení modrá, ale rychle se odbarvuje
Dužnina bledě žlutá, v klobouku často jen slabě modrající, ve třeni okrově žlutavá. Chuť po chvíli mírně hořká až medotrpká, vůně kořeněně houbová, někdy nepříjemně páchne po fenolu.
Výtrusný prach olivově hnědý, výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, barvy světle žlutozelené, velikosti10-16 x 4-6,5 µm.
Výskyt červen až říjen ve vápnomilných orchidejových bučinách, xerotermních dubo-habrových hájích rovněž na vápencích, listnatých a smíšených lesích, parcích, zvláště pod starými buky, duby a lípami, na hrázích rybníků. Upřednostňuje vápencovou půdu a nižší polohy v teplejších oblastech. Dosti značný výskyt je i ve středně vlhkých acidofilních dubinách na Moravě mezi Brnem a Tišnovem.
Nejedlý.
Možné záměny: Hřib satan Boletus satanas - jedovatý. Hřib kříšť Boletus calopus jež se liší výrazně červenou siťkou na tření, je nejedlý. Hřib žlučník Tylopilus felleus má šedotůžové póry, hnědou síťku po celém třeni a třeň je na bázi kyjovitý, nejedlý. Hřib plavý Boletus impolitus roste však pod smrky, třeň je štíhlý, bez síťky a dužnina má příjemnou chuť a je jedlý. Hřib siný Gyroporus cyanescens jež je menší, má labyrintické póry, třeň je sklípkatě dutý a dužmina je mírné chuti. Je jedlý.
Zajímavosti: Toto foto je z hráze Malopěčického rybníku při setkání mykologů na Dobrovickém klouzku. Rostlo jich tam bezpočet. Mají i albinotické formy. Je to mykorhizní druh. Někteří odborníci uvádějí Hřib podezřelý Boletus radicans jako samostatný druh. Podle nejnovějších výzkumů je totožný s hřibem medotrpkým. V poslední době patří hřib medotrpký k vzácným druhům a dokonce se v literatuře uvádí že roste též v podhorských jehličnatých lesích.

Literatura : Internetové stránky 2015 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_medotrpk%C3%BD .
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 512, 513.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 369.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 187.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 119.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 677, 722, 723.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 271, 287, 412.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 341.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 271.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 203.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 220.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 206.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 14.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 18.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 195.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 52, 80.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. 1.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 63.

Vycházka 6.4.2014 Punčoškář zemní

21. prosince 2014 v 15:52 | muchomurka modrá |  Pavoukovití

Přátelé, jelikož dne 6.4.2014 bylo docela solidní počasí

ía tak jsem s Jirkou Kovačem vyrazil dopoledne v 10 hodin do parku atd. První houbička, která mně překvapila byla ucháč obrovský a tak jsem si udělal fotku.
Popis ucháče obrovského je na tomto blogi odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1105/uchac-obrovsky-duben-2011
Potom jsme se přesouvali do lesoparku. Tam již na nás čekal ucháč obecný a tak jsem s radostí zaklekl a fotil.
Popis ucháče obecného je již na tomto blogu: http://muchomurka1.blog.cz/1105/uchac-obecny-duben-2011
Odtud jsme šli na naše místo, kde nám rostly ucháče obrovské. Zde jsem nafotil dalšího ucháče obrovského
Popis ucháče obrovského je na tomto blogi odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1105/uchac-obrovsky-duben-2011

a také byl zde i jeden pěkný pavouček punčoškář zemní a tak jsem jej fotil též.

Punčoškář zemní

Coelotes terrestris(Linnaeus, 1758)


Další české jméno: Pokoutník zemní
Synonymum: Amaurobius terrestris

Čeleď: Agelenidae - pokoutníkovití

Tělo má délku 1 - 1,2 cm (hlh. 0,45 - 0,55 cm).
Hlavohruď je mohutná, hnědočervená a lesklá.
Chelicery jsou tmavé a robustní.
Zadeček je šedohnědý se světlými šípovitými skvrnami táhnoucí se středem, někdy se světlejšími skvrnkami po bocích.
Nohy jsou poměrně krátké a silné, hnědočervené.
Stravou jsou různí bezobratlí živočichové. . Loví že z jeho punčošky jsou nataženy signální vlákna, která pavouka informují o kořisti. Zároveň ji lepivými kapičkami zachytí a pavouk poté kořist usmrtí.
Možná záměna: S dvěma dalšími velmi podobnými druhy - punčoškář lesní Eurocoelotes inermis a punčoškář horský Coelotes athropos. Spolehlivé určení je podle kopulačních orgánů.
Rozmnožování je kokonem který začátkem léta samice hlídá ve své rource. Vylíhlá mláďata nějaký čas zůstávají s matkou a přiživují se na její kořisti. Dospělci dospívají na jaře.
Výskyt v ČR hojný druh po celém území, od nížin do hor. Obývá různé typy lesních biotopů, najdeme ho v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, ale také v lužních lesích. Žije skrytě v pavučinové punčošce která je až 10 cm dlouhá a 1 cm tlustá, ale jeho přítomnost prozradí typické ústí nory. Ústí nory je hustě opředeno pavučinou a je ve tvaru nálevky. Tato rourka pokračuje většinou pod kámen, kus dřeva nebo polštář mechu.
Zajímavosti: Zbarvení samce a samice se neliší. Na rozdíl od příbuzných cedivek, nemá kribelum což je přidané snovací ústrojí na tvorbu velice jemných lepivých vláken. Loví tak že punčoškář číhá v ústí své nory na kořist. Je to běžný druh.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.naturabohemica.cz/coelotes-terrestris/

Odtud jsme se šli podívat na smrže. Cestou jsme narazili na novou lokalitu ucháčů obrovských a tak jsem si je znovu nafotil , protože se mi líbili.
Popis ucháče obrovského je na tomto blogi odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1105/uchac-obrovsky-duben-2011
Ještě jsem tam sebral pár třepenitek makových a šli jsme dále na lokalitu smržů. Tam nás čekalo zklamání. Nebyl tam ani jeden smrž, ale rostli tam tmavobělky žlutavé. Jelikož jsem byl nadržen a tak jsem fotil znovu.
Popis najdete na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1211/tmavobelka-zlutava-23-4-2012
Potom jsme se vydali zpět. Cestou jsem sebral ještě penízovky smrkové, viděli jsme kalichovky zvonečkové atd. Celkem jsme určili 11 druhů hub. Když jsme vyšli na Chřiblici, tak jsme si skočili na 2 pivča a Jirka ještě oběd v restauraci Úsvit. Domů jsem dorazil v 16 hodin, ještě za stále pěkného počasí.
S vycházkou jsem byl moc spokojen.

Konec vycházky 1.4.2014 a zlatice převislá

17. prosince 2014 v 20:39 | muchomurka modrá |  Stromy a keře
Potom jsem se odebral do Malých Svatoňovic. Cestou jsem se zastavil u jednoho domku , kde jsem pobesedoval s jejich majiteli a nafotil jsem si tam zlatici převislou.


Zlatice převislá

Forsythia suspensa (Thunb.) Vahl


Další česká jména: Forsythie ztepilá (Polívka 1912), zlatice převislá (Dostál 1958), zlatice převislá, forsytie (Kubát 2002)
Slovenské jméno: Zlatice převislá
Další Slovenská jména: zlatovka previsnutá (Marhold-Hindák 1998)
Synonyma: Forsythia fortunei Lindl., Forsythia giraldiana f. pubescens (Rehder) C. S. Niu, Forsythia sieboldii (Zabel) Dippel, Ligustrum suspensum Thunb., Lilac perpensa Lam., Rangium suspensum(Thunb.) Ohwi, Syringa suspensa Thunb.

Čeleď: Oleaceae Hoffmans. et Link. - olivovníkovité

Popis: Opadavý keř 2-4 m vysoký, rozkvétající před vyrašením listů.
Větve vzpřímené až nápadně převislé, šedohnědé, s bradavčitými lenticelami, duté, jen v uzlinách vyplněné dření; letorosty žlutohnědé až hnědé, taktéž duté.
Listy na krátkých letorostech jednoduché, vejčité až vejčitě kopinaté, 2-10 cm dlouhé, 1,5-5 cm široké, ostře pilovité, matně zelené, lysé nebo někdy na rubu podél žilek chlupaté, na delších letorostech trojklané až trojčetné.
Květy čtyřčetné, jednotlivé nebo po dvou až několika v paždí listů, na 5-6 mm dlouhých stopkách; kališní lístky podlouhlé, (5-)6-7 mm dlouhé, brvité; koruna žlutá, s krátkou korunní trubkou, korunní cípy vejčitě podlouhlé až podlouhlé, 1,2-2 cm dlouhé; tyčinky 2, pestík s dvoulaločnou bliznou.
Plody jsou dřevnaté, z boku smáčklé, zobanité dvoupouzdré tobolky, vejčité až dlouze eliptické, 1,2-2,5 cm dlouhé, 0,6-1,2 cm široké, obsahující křídlatá semena.
Výskyt:Ve své domovině tvoří křovinaté porosty na srázech a svazích, často v údolích a roklích. Pro pěstování nenáročný keř, nápadný během března až dubna, kdy je obsypán žlutými květy; nejlépe se mu daří na otevřených stanovištích (snáší však i polostín), preferuje humózní čerstvě vlhké půdy středně zásobené živinami. Druh je citlivý k pozdním mrazům. V České republice se pěstuje dosti často v parcích a zahradách, na sídlištích či v remízcích od nížin do podhůří, nejčastěji na severní a jižní Moravě.
Záměny: Nejčastěji pěstovaná zlatice u nás je zlatice prostřední (Forsythia ×intermedia), která vznikla zkřížením zlatice převislé se zlaticí zelenou (Forsythia viridissima). Tento kříženec má zpravidla celistvé listy, zatímco u zlatice převislé bývají listy na delších letorostech trojklané až trojčetné. U zlatice prostřední jsou alespoň mladší letorosty s přehrádkovanou dření, zatímco zlatice převislá má všechny větve duté. Zlatice prostřední také netvoří tobolky, na rozdíl od zlatice převislé.
Zajímavosti: Obecně pěstovaný druh, nejpopulárnější a nejrozšířenější "zlatý déšť", dnes nabízený v celé řadě kultivarů. Dobře se mu daří i v městském prostředí, je proto jedním z nejběžnějších keřů pěstovaných na sídlištích. Do Evropy byl druh dovezen v roce 1833, v Čechách poprvé vysazen r. 1880 na Sychrově. Množí se řízkováním nebo hřížením.


Byla to nádherná procházka i když jsem určil jsem sice jen 5 druhů hub. Domů jsem se dostal za nádherného počasí

pěkně vláčkem ve 14,30. Potom jsem se věnoval zpracování fotografií a zaslouženému odpočinku.

Vycházka 1.4.2014 Sasanka hajní

13. prosince 2014 v 17:39 | muchomurka modrá |  Květiny
Dne 1.4.2014 počasí vypadalo pěkně jsem vyrazil podívat se do přírody. Ráno v 9,15 hod.

jsem vyrazil směr Rtyně v Podkrkonoší a Malých Svatoňovic, kde jsem se chtěl podívat na haldy bývalého dolu IDA a jejich okolí. Ze Rtyňského nádraží jsem vyrazil směrem k haldám. Krajina kvetla a houbičky nikde. Na haldách jsem nafotil choroše poloplástvového.


Popis tohoto choroše najdete na tomto blogu: http://muchomurka1.blog.cz/1104/choros-poloplastvovy-duben-2011

Odtud jsem se šel podívat na místa, kam jsem jezdil na kačenky. Bohužel, nebyla tam ani jedna. Rostou tam vždy když kvetou třešně. Na nich zatím jenom pučí pupence. Cestou ke Strážkovicím jsem nafoti sasanku hajní.


Sasanka hajní

Anemone nemorosa L.


Česká jména: pohanina hajní (Presl 1819), sasanka hájní, pohanina bílá, růžička hájní (Presl 1846), sasanka hajní (Opiz 1852, Sloboda 1852, Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: Pohanina hájní (Reuss 1853), sasanka hájna (Dostál 1950), veternica hájna (Marhold-Hindák 1999)
Synonyma: Anemonoides nemorosa (L.) Holub, Anemonanthea nemorosa (L.) S. F. Gray, Anemanthus nemorosus (L.) Fourr., Anemone alba Gilib., Anemone nemorosa subsp. europaea Ulbrich.

Čeleď: Ranunculaceae Juss. - pryskyřníkovité.

Popis: Je to vytrvalá rostlina, patřící k prvním poslům jara. Je až 6- 25 cm vysoká.
Oddenek je až 30 cm dlouhý, plazivý žlutý až hnědožlutý, tmavohnědý až černý s černými kořínky. Vyrůstá z něho 1 jednoduchý stonek a přízemní list.
Stonek je nejčastěji 8-25 cm vysoký, lysý nebo roztroušeně chlupatý. Často nafialovělý.
Přízemní listje trojčetný dlouze řapíkatý, řapík je většinou chlupatý. Čepel má dlanitě 3(-5) četnou s řapíkatými lístky, v obrysu je široce vejčitá až okrouhlá. Jednotlivé lístky čepele se dají rozdělit na prostřední třídílný a postranní dvojsečné. Všechny jsou hrubě vroubkovaně pilovité až přenoklanné.
Květní stopka je jedna, výjimečně dvě, jsou na ní chlupy a v plném rozkvětu je přímá. Má 3 lodyžní řapíkaté listy jež jso rozloženy v růžici a podobají se přízemnímu listu.
Květ miskovitého tvaru má 1,5-4,0 cm v průměru. Okvětních lístků bývá zpravidla 6 (může jich být méně i více). Jsou bílé, někdy z vnější strany růžově naběhlé nebo načervenalé,. Mají souměrný vejčitý tvar. Květ je oboupohlavní, tyčinky jsou krátké (asi 4× kratší než okvětní lístek) a prašníky jsou žluté. Pestíků je 6-20 a jsou až 0,4 cm dlouhé a pýřité
Plodem je nažka cca 0,3-0,5 cm velká. Ta je nekřídlatá, chlupatá, s krátkým zakřiveným zobánkem, na bázi je často drobné masíčko. Po dozrání nažek nadzemní část rostliny odumírá. Semena obvykle rozšiřují mravenci
Výskyt březen až červen v listnatých až smíšených lesích, křovinách, na lesních loukách a pastvinách, také v obhospodařovaných sadech a parcích. Základem pro výskyt jsou kypré, vlhké humózní půdy s dostatkem světla. Tato rostlina tvoří rozsáhlé kobercovité porosty.
Zajímavosti: Čerstvě utržená rostlina je jedovatá.[3] Obsahuje mnoho látek jako jsou glykosidy, saponiny, někdy se uvádí ialkaloidy. Hlavní jedovatou složkou je protoanemonin, který má bakteriostatický účinek na streptokoky astafylokoky, také působí proti fungicidě. v minulosti se používala v léčitelství, především jako přísada do koupelí. V kultuře se objevují mnohé kultivary, ale i neobvyklé přírodní formy tohoto druhu. Na sasance hajní parazituje drobná houba hlízenka sasanková Dumontinia tuberosa. Exempláře napadené touto houbou obvykle nekvetou. Vývoj od vyklíčení do prvního květu trvá až 15 let. Na lesních mítinách sasanky chřadnou. Květ za nepříznívého počasí a v noci se sklání a za pěkného počasí se napřimuje.
Literatura : Internetové stránky 2014. http://botany.cz/cs/anemone-nemorosa/
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str.88, 238..
Květiny a rostliny v přírodě autor Mick Lavelle 2008
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000. str. 27.
Příručný atlas liečivých rastlín autoři Jaroslav Kresánek a Dionýz Dugas 1985 str. 132.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 18.

Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str. 128.

Dokončení vycházky bude v příštím článku.

Vycházka 29.3.2014 a hnojník mrvní

7. prosince 2014 v 15:55 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae
Dne 29.3.2014 nádherně a já se rozhodl že vytáhnu rodinku což znamená moji ženu a pejska Zuzanku na procházku do Trutnovského parku. Vyrazili jsme za slunečného počasí ve 13 hodin

směrem do Trutnovského parku. Sice jsme park prošli křížem krážem, houbičky byly snad schované. Nejdříve mi Zuzanka zapózovala u jednoho z pomníku
Teprve před vrcholem cesty jsem uviděl pár houbiček. Byly to kržatky otrubičnaté.Tak jsem si udělal alespoň fota této houby.

Popis této kržatky je na tomto blogu na tomto odkazu http://muchomurka1.blog.cz/1103/krzatka-otrubicnata-brezen-2011

Byl to můj jediný nález v parku. Potom jsme vyrazili do lesoparku. Zde k focení nic nebylo. Prošli jsme lesoparkem, kde rok co rok fotím a sbírám ucháče obrovské a smrže. Rostou mi zde ušíčka černé atd.. Nikde ani ťuk. Odtud jsme pokračovali za Kacíř kde nás překvapily tři jezdkyně na koních. Tak jsem fotil potřetí

a naposled. Jelikož bylo 16 hodin, tak jsme uháněli po lukách k domovu, kam jsme dorazili za krásného počasí v 17 hodin.

I když jsem určil jen 4 druhy hub tak procházka to byla nádherná a přišli jsme řádně utaháni.

Proto přidávám popis hnojníku mrvního, kterého jsem fotil ve městě Náchod - zámecká alej na hnojišti 26.4.2008.



Hnojník mrvní

Coprinopsis cinerea(Schaeff.) Redhead, Vilgalys & Moncalvo 2001


Další český název: Hnojník šedý
Slovenský název:Hnojník mrvový

Coprinopsis cinerea(Schaeff.) Redhead, Vilgalys & Moncalvo 2001 (Agaricus cinereusSchaeff. 1774, Agaricus cinereus var. cinereusSchaeff. 1774, Agaricus cinereus var. macrorhizus(Pers.) Fr. 1821, Agaricus macrorhizusPers. 1801, Agaricus radiansBatsch 1783, Agaricus stercorariusBull. 1792, Coprinuscinereus(Schaeff.) Gray 1821, CoprinusdelicatulusApinis 1965, Coprinus fimetarius sensu auct. brit.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Coprinus fimetarius var. cinereus(L.) Fr. 1838, Coprinusfimetarius var. macrorhizus(Pers.) Sacc. 1887, Coprinusmacrorhizus(Pers.) Rea 1922)

Klobouk 1-5 cm v průměru v mládí elopsoidní až kuželovitý, později rozprostřený, v mládí barvy bělavé a na středu šedý, později celý šedý až olovově šedý, na okraji žíhaný. Nejdříve hustě vločkatě vláknitý, ke stáru olysává.
Lupeny jsou dosti husté, purpurově sazové, později černé.
Třeň 5-10 cm vysoký, 0,2-0,6 cm tlustý, někdy kořenující, válcovitý, dosti tuhý, nahoru ztenčený, dole na bázi kyjovity až baňatý, vločkatý. Barvy bílé, na bázi fialovějící.
Výtrusný prach - výtrusy vejčitévelikosti 10-11 x 6-7 µm.
Výskyt červen až listopad, někdy i dříve na jařena kompostech, hnojiších, ve sklenících a podobných stanovištích.
Nejedlý.
Zajímavosti: Má kratší pseudorhizu. Působí patogenně na člověka a zvířata. Jeho mycelium bylo nalezeno v srdeční nitrobláně. Je to jedna ze dvou stopkovýtrusých hub u níž je patogenost prokázána.

Zakladní znaky rodu Coprinopsis - Hnojník: Taxonomie: Čeleď Psathyrellaceae, řád Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Klobouk většinou rýhovaný, chlupatý nebo vláknitý, ale i jenom s flíčky a nebo celá bez řasení a rýhování. Výtrusný prach černý nebo černě hnědý
Spory elipsoidní nebo skoro kulovité. Nikdy však kulovité.
Výskyt saprotrofně na tlejících zbytcích dřeva, bylin nebo exkrementech
.
Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.grzyby.pl/coprinus-site-Kees-Uljee/species/cinereus.htm .
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 98.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 35, 66, 67, 159..
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 188 (příloha 83/162).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 373.





Vycházka 21.3.2013 - Pukléřka islandská

3. prosince 2014 v 11:38 | muchomurka modrá |  Čeleď Peltigeraceae

Přátelé, dne 21.3.2014 jsem za slunečného počasí v 8,45 hod

vyrazil směrem na Hajnice - Výšinka. Mým cílem byl sběr pukléřky islandské, kterou popíjím a pomáhá mi na průdušky. Houby v lese žádné nebyly. Škoda. Nafotil jsem akorát bránovitechnědofialový.


Jeho popis najdete na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1001/vzpominka-na-rok-2000-branovitec-hnedofialový.
Potom nebylo skoro nic. Potkal jsem akorát slovy jednu penízovku smrkovou. Asi tak v polovině cesty byla byla pukléřka.



Pukléřka islandská

Cetrária islandica subsp. islandica(L.) Ach. 1803


Další česká jména: Islandský lišejník, islandský mech, plicní lišejník, plicník)
Slovenské jméno: Pľuzgierka islandská
Synonyma: Cetráriaislandica (L.) Ach. 1803, Cetráriaislandica var. platyna (Ach.) Ach. 1814, Cetráriaplatyna Ach. 1814, Cornicularia islandica (L.) H. Mart. 1817, Lichen islandicus L. 1753, Lichenoides islandicum (L.) anon., Lobaria islandica(L.) Hoffm. 1796, Parmelia islandica (L.) Hepp 1824, Physcia islandica (L.) Michx., 1803, Platyphyllum islandicum (L.) Vent. 1799, Platysma islandicum (L.) Ferge 1812.
Stélka 7,5-15 cm vysoká, keříčkovitá, Větve bývají rýhované nebo stočené do trubiček, končí zploštělými laloky.
Horní strana v mládi zelené později hnědé až tmavohnědé barvy.
spodní strana je bělavá
Apothecia kulatá nebo oválná, zpočátku zelená, později hnědá.
Dužnina voní specificky, chuť má hořkou slizovitou.
Výskyt většinou na chudé kyselé půdě, především v suchých jehličnatých lesích, na písčitých půdách, vřesovištích a suchých místech v rašeliništích. Upřednostňuje sever Evropy. Hojná na Islandu apod.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to jedna z léčivek. Stélky se dříve sušily a používali se proti průjmům, a trávícím obtížím. V současnosti jsou součástí prsní čajové směsi (Specise pectorales). Ve Švédsku je doporučována k používání při léčbě cukrovky, plicních nemocí a katarů. Zjištěný je též tuberkulostatický účinek odvaru, který se používá i zevně na hnisavé rány, vředy, popáleniny a v gynekologii. Mletou pukléřkou se nastavovala mouka do chleba nebo ovesná kaše. Z čisté pukléřkové mouky se peklo tradiční vánoční pečivo.
Základní znaky rodu Cetraria - pukléřka: Taxonomie: Čeleď Parmeliaceae, řád Lecanorales, podtřída Lecanoromycetidae, třída Lecanoromycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Stélka lupenitá, nebo keříčkovitá, barvy zelenavé, olivově až tmavě hnědé, apothecia jsou barvy hnědé nebo černé a pyknidami (což jsou lahvovité útvary ve kterých jsou konidie) vyrůstajícími na jejich okrajích.
Výskyt na zemi nebo horninách.
Literatura : Internetové stránky 2009.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 290.

Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 218

Tak jsem si nastříhal tašku a pochopitelně jsem ji i vyfotil. Tím moje focení prakticky skončilo. Asi ve 12,45 hod. jsem byl venku z lesa. Dorazil jsem do Nových Kocbeří. Určil jsem celkem 5 druhů hub. Hospůdku jsem nenavštívil, protože před 13 hod mi jel autobus do Trutnova. Bylo nádherné počasí.

I když houbičky nebyly, tak to byla moc pěkná vycházka.