Leden 2015

Vycházka 15.5.2014 a holubinka březová

31. ledna 2015 v 18:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Po nafocení čapulky bahenní v lesu Království u Nových Kocbeří dne 15.5.2014 jsme se vypravili na lokalitu kde rostou hřiby kováři. Cestou jsem narazil na klouzky sličné. S radostí jsem zaklekl a fotil tento rok první hřibovitou houbu.

Článek o klouzku sličném je na tomto blogu je na odkaze http://muchomurka1.blog.cz/1202/klouzek-slicny-cervenec-2011-c-2

Když jsme po nafocení klouzků našli jednoho jediného hřiba kováře. Tak to bylo poslední foto dnešního dne.

Co se počasí týče bylo dosti chladno a zesilovat vítr. Vrátili jsme se do Nových Kocbeří s dobrým úmyslem stavit se na pivu. Jenže opět jsme měli smůlu. Obě hospody zavřené a autobus na Trutnov nám o 5 minut ujel, tak jsme museli na tom větru čekat 1 hodinu na další. Domů jsem se dostal za podzimního počasí ve 14,30 hod.

V lese jsem určil pouze 12 druhů hub. Vycházka se nám líbila.

V tomto článku Vám chci představit holubinku březovou kterou jsem nafotil 13.9.2004 v Kocbeřích


Holubinka březová

Russula betularumHora 1960


Slovenský název: Plávka brezová
Synonyma: Russulaemetica sensu auct. mult. p.p. 2005, Russula emetica var. betularum (Hora); Romagn. 1967, Russula emeticella Singer, Russulafragilis sensu Pearson & Dennis 1948.

Klobouk 2-6 cm v průměru, v mládí vyklenutý, později rozložený až mírně vmáčklý, okraj ostrý a krátce rýhovaný. Povrch suchý matný, vlhký lesklý a lepkavě slizký. Barvy proměnlivé, od bělavé až po červenou přes různé tóny růžové. Na středu bývá většinou tmavší, někdy žlutavý, bývá tomu i naopak. Ke středu je slupitelná.
Lupeny křehké, nejdříve bělavé, později krémové, úzce připojené, později téměř volné, středně husté, vysoké až 0,6 cm. Ostří je vroubkované až zoubkaté.
Třeň 0,6-6 cm vysoký, 0,5-1,5 cm tlustý, válcovitý, rovný nebo zkřivený tence vrásčitý, brzy dutý.. Zakřivený a zároveň rozšířený je zejména na bázi. Barvy je čistě bílé. Stářím místami žloutne. Je velmi křehký a lámavý
Dužnina je křehká, tenká a lámavá, barvy bílé, po nasáknutí vodou šednoucí vůně příjemně mdlá, jako vlašské ořechy a nebo kokosová, chuť má ale ostře palčivou.
Výtrusný prach bílý, spóry eliptické nebo oválné, bradavčité, jejíž bradavky jsou místy spojeny neúplnou nebo místy upně spojenou síťkou. Velikost je 8-12 x 6,5-10 µm velké.
Výskyt červen až říjen březové hájky a smíšené lesy s převahou břízy, v mechu.
Jedovatá.
Možné záměny: Holubinka vrhavka Russula emetica má větší vzrůst, kompaktnější dužninu, nezoubkagté ostří lupenů a roste v podhorských podmáčených a rašelinných smrčinách - jedovatá, Holubinka dlouhotřenná Russula emetica var. longipes - jedovatá, Holubinka lesní Russula emetica var. silvestris jež má v mladosti převládající třešňově červený klobouk a v dospělosti výrazně rýhovaný okraj výskytna suších místech pod duby nebo borovicemi. - jedovatá.
Holubinka rašelíniková Russula sphagnicola jež má mírnou chuť, středně sytě až tmavě smetanový výtrusný prach a najdeme ji v rašeliníku pod břízou pýřitou. Je nejedlá.
Zajímavosti: Jelikož je to varieta holubinky vrhavky Russula emetica, považuji ji někteří autoři za jedovatou. Já se k tomuto přikláním.


Literatura : Internetové stránky 2015. http://www.receptyonline.cz/holubinka-brezova--2497.html
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 76, 78, 93, 210, 226, 234.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 200.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 111.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 356, 357.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 321.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 186.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 153
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 198.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 105.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 103.

Vycházka 15.5.2014 a hnojník zajícovitý

26. ledna 2015 v 15:02 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae

Dnes 15.5.2014 jsen se s přítelem Láďou rozhodl navštívit v Kocbeřích les Království. Ráno za docela pěkného ale studeného počasí jsme v 9 hod sešli na Trutnovského autobusáku.

Odtud jsme pokračovali do Kocbeří. V lese nic moc. Nejdříve jsme narazili na kalichovku zvonečkovou, na focení to ale nebylo. Asi tak za ¾ hodiny jsem uviděl slušnou hlenku rourkovku rezavou.


Rourkovka rezavá popis je na tomto blogu: http://muchomurka1.blog.cz/1201/rourkovka-rezava-cerven-2011
Zářila na dálku, tak nastalo moje první focení. Pak jsem se s Láďou dohodli že vyrazíme na čapulky. Tato lokalita mně nezklamala.Bylo jich tam dost a také pěkné mokro.

Popis této houby je na tomto blogu:http://muchomurka1.blog.cz/1002/opet-rok-1998-capulka-baheni
Pokračování bude příště. Já Vám chci představit další druh hnojníku a to hnojník zajícovitý. Tento jsem nafotil v Trutnovském parku 19.5.2002


Hnojník zajícovitý

Coprinopsis lagopides(P. Karst.) Redhead Vilgalys & Moncalvo, in Redhead, 2001

Slovenské jméno: hnojník zdrsnený
Synonyma: Coprinopsis lagopides(P. Karst.) Redhead Vilgalys & Moncalvo, in Redhead, 2001(Coprinopsis phlyctidospora(Romagn.) Redhead, Vilgalys & Moncalvo, in Redhead, 2001, Coprinus lagopidesP. Karst. 1879,Coprinus phlyctidosporus Romagn. 1945, Coprinus lagopus var. sphaerospora, Coprinusella phlyctidospora (Romagn.) Zerov 1979)

Klobouk 4-7 cm v průměru, zvoncovitý, značně vrásčitý, později rozpraskaný, krom středu, který je lysý pokrytý volnými hrotitými až chmýřovitými šupinami. Barvy bělavé, šedohnědé až hnědé se šedavým středem.
Lupeny volné, husté, úzké, barvy černé.
Třeň až 17 cm vysoký, 0,3-0,5 cm tlustý, dutý, hustě vločkatý, nahoře slabě ztenčený.
Výtrusný prach černý, výtrusy vejčité až téměř kulovité, černé6-9 x 5-7 µm velké.
Výskyt červen až říjen na spáleništích, zemi i dřevě.
Nejedlý.
Možné záměny: Hnojník zaječí Coprinus lagopus - nejedlý. Hnojník vločkatý Coprinus flocculosus - nejedlý.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 251.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 101.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.234.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 254.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 373

Příště pokračování ve vycházce 15.5.2014 a holubinka březová

Vycházka 6.5.2014 a hnojník zaječí

17. ledna 2015 v 15:46 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae

Dne 1.5.2014 dopoledne jsme se dohodli s Láďou, že se zajedeme podívat do Mladých Buků, Bystřice, a kolem Zlatého potoka v KRNAPU. Vyrazil jsem ráno v 9,30 hod za nádherného počasí.

Na nádraží už na mně čekal Láďa s jízdenkou. Z Mladých Buků jsme vyrazili směr Zlatý potok. První houbu, kterou jsem objevil byl hnojník řasnatý, pak ještě outkovku pestro a pár opěnek mnělivých. Protože nebylo nic nafocení a mi jsme na jedné pastvině, kterých je v Bystřici hojně, jsem uviděl stádo krav s krásnými telátky na jarní pastvě. Tak jsem udělal pár snímků.


Pak jse pokračovali dále. Při cestě jsem smrže polovolného a tak bylo další foto. Popis doplním




Když jsme procházeli Bystřicí tak jsem uviděl ve stráňce nádherného hřiba dubového. To bylo opět foto.


Jinak zde byly ty opěnky mněnlivé, z nich bude zítra gulášek a hnojník nasetý. Na omrzlém kaštanu byl terčovník zední. Již jsem se těšil až projdeme Bystřicí, na potůčky. Slíbil jsem Pištorovi, že mu nafotím míhavku tenkovýtrusou (přisedlou). Což se mi povedlo. Byly tam 2 plodničky, které nám dali hodně hledání. Za to tam byl bezpočet dřevnatek dlouhonohých. Místy byla i vodnička potoční. Po nafocení míhavky





Popis této míhavky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1007/mihavka-tenkovytrusa-rok-2010

jsme pokračovali směrem do HSM. Potom jsem již nic nefotil. Do Trutnova jsme přišli ve 13,30 hod a autobus nám jel ve 14,05. Byli jsme znaveni, hospoda zavřená, takže jsme se nestihli ani občerstvit. Ušli jsme 6 km a určili 12 druhů hub. Domů jsem dorazil za ještě pěkného počasí

ve 14,45 hod. Vycházka se líbila.

Jelikož na této vycházce jsem nenafozil žádnou houbu, od které by zde nebyl popis, Tak přidávám foto hnojníka zaječího i s popisem. Byl nafocen Trutnov, Vébrovka nad Voletinami 21.6.1998


Hnojník zaječí

Coprinus lagopus (Fr.) Fr. 1838

Další české jméno: Hnojník chlupatonohý
Slovenské jméno: Hnojník chlpatohlúbikový
Synonyma: Agaricus lagopusQuél., Coprinus lagopus f. macrospermus Romagn. 1945)

Klobouk 1-5,5 cm v průměru, 1-3 cm vysoký, v mládí válcovitý, později vejcovitý až zvonovitý, radiálně vrásčitě rýhovaný, hustě bělavě vláknitý až štětínkatý, ve stáří olysávající. Barvy zprvu bílé, později světle šedé nebo ,,myšově" šedé s hnědým středem. Okraj zdvižený, rozpraskaný a zvlněný.
Lupeny volné, bílé, šedočerné až černé, stářím se rozplývající.
Třeň 0,7-1,5 cm vysoký, 0,2-0,7 cm tlustý, válcovitý, dutý, křehký, hladký, k vrcholu rozšířený, bílý a celý bíle vláknitě vločkatý, ve stáří olysávající.
Výtrusný prach tmavě nnědý až černý, výtrusy hladké, tmavohnědé elipsdoidní až lehce mandlovité, velikost 7,5-14 x 5,5-8,5 µm.
Dužnina šedá, tenká, blanitá, křehká, chuť mírná, vůně nenápadná.
Výskyt květen až říjen na zemi a na dřevěných úlomcích a opadu v listnatých lesích, v parcích a při cestách, na skládkách dřeva na bohaté půdě. Většinou ve skupinách.
Nejedlý.
Možnost záměny: Hnojník zajícovitý Coprinus lagopides který roste i na spáleništích, liší se i mikroskopicky a je nejedlý, Hnojník vločkatý Coprinus flocculosus a půdách bohatých na dusík. Je nejedlý.
Zajímavosti: Vzácně jej najdeme i v zahradách. Dříve ještě forma na Coprinus lagopus f. macrospermus Romagn. 1945. Dnes je to synonymum.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.mushroomexpert.com/coprinopsis_lagopus.html
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 251
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str101
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 234.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 254.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 255.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 39, 55.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 188 (příloha 83/161).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.373, 371,376

Chřapáč obecný - Vycházka 30.4.2014

13. ledna 2015 v 16:45 | muchomurka modrá |  Čeleď Helvellaceae

Dne 30.4.2014 jsem se vydal s přítelem Láďou Průšou dopoledne na Ovčácký kopec ve Starkoči. Já jsem vyrazil v 10,30 hod na vlak do Starkoče. Počasí bylo nic moc.



Vypadalo to na pěknou přeháňku V Malých Svatoňovicích přistoupil Láďa Průša. Ve Starkoči hned za nádražím jsme narazily na outkovky pestré a francouzské, byla zde ú opeňka mněnlivá. Cestou do třešňové áleje jsme potkali hnojníky třpytivé a čirůvky májovky. Kolem 12 hodiny jsme dorazili na místo, kde jsme očekávali Jidášovo ucho. Lokalita nás ale opět zklamala. Pak jsme zde na sluníčku posvačili. Potom jsem šli druhou stranou třešňové aleje na Ovčacký kopec. Cestou jsme potkali ještě další chorošovité houby. Panuje zde velké sucho. Na Ovčáckém kopci jsem nalezl chřapáč obecný. Hned šel batoh dolu a já si jej fotil.


Chřapáč obecný

Helvella acetabulum(L.) Quél. 1874


Další česká jména: Chřapáč pohárkovitý, Kališník obecný.
Slovenské jméno: Chriapač kalíškovitý.
Synonyma: Acetabula sulcata (Pers.) Fuckel 1870, Acetabula vulgaris Fuck. 1869, Macroscyphus acetabuliforme Gray, Paxinasulcata (Pers.) Kuntze 1891, Paxina acetabulum (L.) O.Kuntze 1891, Peziza acetabulumL. 1753, Pezizasulcata Pers. 1801.

Plodnice je 3-10 cm vysoká, pohárkovitá.
Klobouk 2-8 cm v průměru, tenkostěnný, nejdříve baňkovitý a pak hluboce miskovitý, vzácně i uchovitý.Okraj ostrý a potrhaný.
Vnitřní strana je plodná, hladká, barvy okrově žlutohnědé až tmavohnědé, někdy s fialovým nádechem.
Vnější strana je sterilní, u vrcholu hladká, dolů asi tak od poloviny je rýhovaná až vroubkovaná, žebra se táhnou ze třeně až do poloviny klobouku. Jinak je pýřitá, barvy žlutavé až olivově hnědé, u vrcholu bělavé.
Třeň 1-6 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, dutý, komůrkatý, výrazně žebernatý, zrnitý, někdy však i hladký. Barvy bělavé až světle okrové.
Dužnina bělošedá, tenká, dosti křehká, chuť nevýrazná, vůně tatéž nevýrazná.
Výtrusný prach - výtrusy tvar elipsoidní, bezbarvé, hladké, velikosti 16-22 x 11-14 µm.
Výskyt duben až červenec na humózní písčité půdě v listnatých i jehličnatých lesích, keřnatých stráních, místy i na okraji jehličnatých lesů. Upřednostňuje duby, habry a lísky.
Jedlý.
Možnost záměny: Kališník žebernatý Helvella costifera, který je menší, světle šedý a má zaoblená žebra. Roste později a je jedlý, Kališník černobílý Helvella leucomeleana - jedlý, Kališník stejnobarvý Helvella unicolor - Jedlý. Destice chřapáčová Discina ancilis, která má větší, přisedlé plodnice a vyrůstá na zbytcích ztrouchnivělého dřeva jehličnanů a je jedlá. Zvonkovka žlutavá Tarzetta catinus, která má také kalichovitý tvar a roste na zemi. Je však menšía venkovní část je hladká a ne žebrovaná. Je nejedlá.
Základní znaky rodu Helvella - chřapáč: Taxonomie: Čeleď Helvellaceae, řád Pezizales, podtřda Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Plodnice jsou většinou střední velikosti, vždy rozlišené na plodnou část a třeň. Plodná část je miskovitého nebo sedlovitého tvaru, nebo také nepravidelně zprohýbaná s theciem na vnější straně, hladká až vrásčitá. Třeň většinou válcovitý, hladký, vrásčitý nebo zbráděný a někdy až jamkatý. Výskyt saprotrofně na zemi.
Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 30.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 132.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 72, 73.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 107, 112.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 75.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 32.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 39.

Dále jsem cestou zpátky na nádraží jsem fotil i outkovku francouzkou.


Popis této outkovky je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1411/vychazka-7-3-2014-a-outkovka-francouzska

Celkem jsme určili 11 druhů hub. Na nádraží za plotem na nás juknul i smrž pražský. Ze Stakoče jsme odjížděli ve 14, 40 hod. Domů jsem dorazil v 15,40 hod. Bylo zde teplé slunné počasí.

.Vycházka se mi líbila.

Cesta pro sírovce a hnojník řasnatý.

10. ledna 2015 v 22:12 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae

Dne 26.4.2014 ráno v 9 hodin za hezkého počasí

jsem vyrazil pro sírovce opět se Zuzinkou a šla mi pomoc moje žena. Rostl v dosti mizerné poloze. Ještě že žena byla se mnou, a nepustila mně jej uříznout. Nejdříve jsem si jej pochopitelně nafotil


Popis sírovce najdete na tomto blogu pod http://muchomurka1.blog.cz/1006/cerven-a-sirovec-zlutooranzovy

Mněla strach abych se někde nepropadl. Sama tam vylezla a sírovce odřezala a podávala mi jej.

Druhý den z něhou udělala řízečky. Pak jsme obešli ještě dolní část Poříčského hřbetu. Zuzinka si pěkně zaběhala Celkem jsem určil 11 druhů hub. Cestou domů jsme na sídlišti potkali hnojník třpytivý a třepenitku pravděpodobně svazčitou. Bylo hezké počasí


procházka se nám moc líbila a protože popis sírovce žlutooranžového máme, tak zde uvádím popis hnojníku řasnatého, kterého jsem nafotil na lokalitě Trutnov za Kacířem 5.5.2006.


Hnojník řasnatý

Parasola plicatilis(Curtis) Redhead, Vilgalys & Hopple2001


Dajší česká jména: Hnojník řasový, Hník řasnatý .
Slovenské jméno: Hnojník ozdobný.
Synonyma: Agaricus plicatilis Curtis 1787, Coprinus plicatilis (Curtis) Fr. 1838,
Coprinus plicatilis f. plicatilis (Curtis) Fr. 1838. Coprinus plicatilis var. filopes Wichanský 1968, Coprinus plicatilis var. plicatilis (Curtis) Fr. 1838, Coprinus plicatilis var. tenellus Rick 1906,Parasola plicatilis var. plicatilis (Curtis) Redhead, Vilgalys & Hopple 2001.

Klobouk 0,9 - 3 cm v průměru, 0,8 - 1,3 cm vysoký, vejcovitý až válcovitý, později plochý, průsvitný, okraj až zvednutý, terč vtlačený, lysý, matný, výrazně rýhovaný, ozdobně zřasený, barvy šedohnědé až šedé, ve středu okrový až červenohnědý. Ve stáří se nerozplývá.
Lupeny volné, připojené k malému límečku, barvy bělavé, později šedočerné.
Třeň 3 - 7 cm vysoký, 0,1 - 0,2 cm tlustý, válcovitý, křehký, matný, na bázi zakončený malou hlízkou. Je lysý, barvy bílé.
Výtrusný prach černý, výtrusy zaoblené, trojhrané, nebo okrouhle srdčité, trochu zploštělé, velikosti 9,5-14 x 8-11 µm.
Dužina barvy šedě kožové, chuť mírná, vůně nenápadná.
Výskyt květen až říjen, v trávě na loukách, okrajích cest a polí, ve světlých lesích, parcích a zahradách jednotlivě nebo ve skupinách. Vcelku hojně.
Nejedlý.
Možnost záměny: Hnojník bělohlavý Coprinus leiocephalus - nejedlý. Hnojník Kühnerův Coprinus kühneri - nejedlý. Hnojník čepičatkový Coprinus galericuliformis - nejedlý. Hnojník (neznám druhové jméno) Coprinus hercules - nejedlý.

Literatura : Internetové stránky 2015 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=606
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 99.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.256, 257.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 255.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 188.

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.383.

Večerní vycházka 25.4.2014 a hnojník nasetý

8. ledna 2015 v 16:55 | muchomurka modrá |  Čeleď Agaricaceae

V pátek 25.4.2014 bylo 18,15 hod za slušného počasí


jsem se se ženou a Zuzankou vypravil podívat jak vypadá sírovec žlutooranžový na Poříčském hřbetu. Byl jsem překvapen jak krásně vyrostl. Nafotil jsem ho mobilem. Fotil jsem to včetně Zuzi. Fotil jsem to včetně Zuzi.


Potom jsme ještě se podívali po dolní třetině Poříčského hřbetu, kde jsem určil 10 druhů hub a šli jsme domů.
Domů jseme přišli za solidního počasí v 19 hod.

Jelikož jsem prakticky žádný nový druh nenafotil, tak Vás chci zde seznámit s hnojníkem nasetým, kterého jsem nafotil v lokalitě Jívka - Kuprovka odkaliště u rybníku Buchťák 27.7.2002






Hnojník nasetý

Coprinus disseminatus (Pers.: Fr.) SF Gray 1821


Další české názvy: Hník nasetý, křehutička rozsetá.
Slovenský název: Hnojník rozosiaty.
Synonyma: Agaricus disseminatus Pers. 1801, Agaricus striatus sensu Sowerby 1798, Coprinarius disseminatus (Pers.) P. Kumm.1871, Coprinellus disseminatus (Pers.) J.E. Lange 1938, Psathyrella disseminata (Pers.) Quél. 1872, Pseudocoprinus disseminatus (Pers.) Kühner 1928.

Klobouk 0,5-2 cm v průměru a až 2,5 cm vysoké, nejdříve vejčitý později zvoncovitý až plochý, paprsčitě rýhovaný, později skládaný, barvy smetanové až žlutošedé. Někdy i šedý, ke středu vždy tmavší. Na středu vždy barvy okrové, V mládí má jemné, bílé, vláknité, vlnaté vélum, ve stáří je zplihlý.
Lupeny jsou husté, tenké široce připojené, bělavé až hnědočerné s bělavým ostřím.
Třeň 1-5 cm vysoký, 0,1-0,2 cm tlustý,úzce rourkovitý, křehký, průsvitně bílý, válcovitý, často zprohýbaný, pýřitý, na bázi někdy nažloutlý a někdy i ztluštělý a chlupatý.
Dužnina velmi tenká bělošedá, chuť mírná, vůně nenápadná.
Výtrusný prach je hnědočerný, výtrusy jsou barvy hnědé, hladké, nestejnosměrně elipsoidní, velikosti 7,5-10 x 4-5 µm.
Výskyt květen až říjen, nejčastěji po vydatném dešti ve velkých skupinách, až několik set plodnic, na pařezech, kmenech a dřevě listnáčů i ponořeném v půdě. Najde se v parku, listnatém lese ale i zahradách. Upřednostňuje vyhnojenou půdu.
Nejedlý.
Možnost záměny: Křehutka trpasličí Psathyrella pygmaea jež má špičatější kloboučky, méně výrazně rýhovaný klobouk, ježnení ani vláknitýa tké není zrnitý. Je nejedlá. Hnojník třpytivý Coprinus micaceus jež se liší velikostí plodnic, mají okrově hnědé zbarvením a polorozplvavými bělavýni a později černými lupeny. Je nejedlý.
Zajímavosti: V Trutnově byl nalezen přímo ve středu města pod kostelem. Jeho klobouk a lupeny se nikdy nerozplývají. Doba růstu je 0,25-0,30 mm. hˉ¹

Literatura : Internetové stránky 2014 http://botany.cz/cs/coprinus-disseminatus/
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 98.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 236.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 256.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 257.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 148..
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 130.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 110.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 89.

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.383.

Smrž obecný - Vycházka 18.4.2014

5. ledna 2015 v 21:01 | muchomurka modrá |  Čeleď Morchellaceae

Po nafocení kačenek jsme se odebrali k Lotrandovi. Cestou jsme potkali Jirku Křížka který mněl pár smržů do skřínky. Cestou jsme potkávali smrže obecné, které jsem si též nafotil


Smrž obecný

Morchella esculenta(L.) Pers. 1794

Další české jméno:smrž zahradní. smrž jedlý
Slovenské jméno: Smrčok jedlý

SynonymaHellvella esculenta (L.) Sowerby 1797, Morchella esculenta subsp. esculenta (L.) Pers 1794, Morchella esculenta var. rotunda (Fr.) I.R. Hall, P.K. Buchanan, Wang{?} & Cole 1998, Morchella esculenta a rotunda Fr. 1822, Morchella rotunda (Fr.) Boud., Morchella rotunda var. esculenta (L.) Jacquet. 1985, Morellus esculentus (L.) Eaton 1818, Phallus esculentus L. 1753, Phallus esculentus var. esculentus L. 1753.

Plodnice 5-20 cm vysoká, téměř kulovitá, zřídka protáhlá.
Klobouk je 3 - 10 cm vysoký 3 - 8 cm široký, vejčitý, kulovitý nebo tupě kuželovitý, někdy i elipsovitý, spodním okrajem přirostlý ke třeni, dutý, na celém povrchu pokrytý nepravidelně uspořádanými jamkami různých tvarů, ohraničenými téměř kolmými přepážkami,. Připomíná včelí plást. V mládí je šedý až šedookrový, později žlutookrový nebo hnědookrový, na ostří přehrádek někdy až načervenalý, hlavně ve stáří. Výtrusorodá vrstva je na povrchu jamek.
Třeň je 3 - 12 cm vysoký a 1 - 4 cm tlustý, válcovitý, místy smáčklý. v dolní části je obvykle ztlustlý až kyjovitý, nepravidelně zprohýbaný, většinou vrásčitý, vždy dutý, jemně zrnitý někdy i hladký, bělavý nebo nažloutlý, ve stáři na bázi až cihlově načervenalý.
Dužnina je vodnatě voskovitá, bělavá, křehká, velmi tenká, v jamkaté části klobouku žlutookrová až hnědavě okrová, v dutině třeně i klobouku bělavá, s nevýraznou vůní i chutí.
Výtrusný prach světle okrový, výtrusy hladké, elipsoidní, bezbarvé až nažloutlé, na koncích s několika drobnými zrníčky, velikosti 17-24 x 10-15 µm.
Výskyt duben až květen v lužních lesích, borech, ale i na lesních spáleništích. Dále pak na travnatých lesních okrajích a mýtinách, ve světlých hájích, parcích, křovinách, zahradách pod kvetoucími stromy a kolem potoků, především ve vlhké hlinitopísčité nebo jílovité půdě. Místy hojný, jinde chybí. Upřednostňuje výslunná místa.
Jedlý.
Možnost záměny: Smrž jedlý (šedočerný, špičatý) Morchella vulgaris jež má kuželovitý, protáhle žebernatý okrově šedý až černošedý klobouk a je také jedlý. Smrž tlustonohý Morchella crassipes jež je robustní a až 30 cm vysoký, třeň je v horní části bradavčitě zrnitý, je jedlý. Smrž kuželovitý Ucháč obecný Gyromitra esculenta, který má klobouk tmavě hnědý a mozkovitě zprohýbaný, výsky je v jehličnatých lesích a je jedovatý. Ucháč obrovský Gyromitra gigas, který má mozkovitě zprohýbaný, mohutnější a okrově zbarvený klobouk. Tento je jedlý.
Zajímavosti: Je velmi chutný, vhodný k jakékoli úpravě i na sušení; po usušení má mnohem výraznější aroma. Mnoho kulinářských kombinací poskytuje plnění dutých klobouků různými pikantními náplněmi. V čínském lidovém léčitelství reguluje proudění životní energie a redukuje flegmu. Staré plodnice se nedoporučuje sbírat, protože mohou obsahovat jedovaté látky uvolňované při rozkladu dužiny. Rozlišovacím znakem tohoto druhu je žlutookrové až hnědookrové zbarvení klobouku dospělých plodnic s nepravidelně uspořádanými jamkami. Jamkám se říká alveoly. Dá se i domácky pěstovat tak, že se štěpky naočkují kapslemi.
Literatura : Internetové stránky 2004.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 125.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 327, 328.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 92, 93.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 11, 95, 114, 115,
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 83.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 26, 29.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 36.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 26, 27, 235, 239.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 33, 56
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 270.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 216.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str.54, 56.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 194, 248.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 55.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 56.
Mykologický sborník č. 1-2 str.26, č. 8-10 str. 138, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 62, 97, 158, 159.

Naměřeny výtrusy 27.4.2009 velikosti 16,8-20,4 x 11,2-14 µm.

a sebral a pak nás doprovázeli smrže špičaté, polovolné. To jsem již nefotil. Celkem jsme určili 10 druhů hub. U Lotranda jsme si dali s Jirkou minutku, která nam moc chutnala a pochopitelně jsme jídlo zalili Krakonošem. Z Malých Svatoňovic jsme odjížděli v 16 hodin. Bylo již dosti pod mrakém a jak jsme přijížděli k Trutnovu tak začínalo pršet. Doma jsem byl za slabšího deště v 16,45 hod.


S vycházkou jsme byli velmi spokojeni.

Vycházka 18.4.2014 kačenka česká

2. ledna 2015 v 21:02 | muchomurka modrá |  Čeleď Morchellaceae
17.4.2014 dosti pozdě večer jsem se rozhodl jít na kačenky do Malých Svatoňovic. Honem jsem obvolal mé kamarády a dohodl jsem s nima vycházku. Ráno v 9,30 hod za houbařského počasí

jsem vyrazil do Trutnova na vlakové nádraží Tam mně již očekával Jirka Kovač a Láďa Průša. Nasedli jsme do vlaku a hurá do Rtyně v Podkrkonoší. Ze zastávky jsme šli směrem k haldám. Doufal jsem, že tam nafotím alespoň krasočíšky žluté. Jenže nebyly. Jirka tam objevil strmělku štěničnou a tak jsem ji vyfotil.


Popis této strmělky štěničné je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1107/strmelka-stenicna-kveten-2011

Krom chorošů brvitých a trámovek plotních jsem tam nic dalšího neobjevil. Při cestě z haldy však na mně vykoukla skupinka hnojníků inkoustových, které jsem hned také smáčknul.



Popis tohoto hnojníku je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1210/hnojnik-inkoustovy-17-9-2011

Pak jsme šli se strachem na kačenky. Ale naše lokalita kačenek nás nezklamala. Byla jich tam nejméně 50. Tak jsme je nafotili


Kačenka česká

Ptychoverpa bohemica (Krombh.) Boud. 1907



Slovenské jméno: Smrčkovec český
Synonyma: Verpa bohemica(Krombh.) J. Schröt. 1893, Morchella bohemicaKrombh. 1828)
Klobouk 2- 6 cm široký, 3 - 8 cm vysoký, zvoncovitý, jako náprstek nasazený na vrcholku dutého třeně, podélně laločnatě žebernatý, k třeni nepřirostlý, volný, někdy jsou žebra příčně pospojovaná, barvy světle okrové, žlutohnědé až hnědé. Vnitřní strana je bělavá.
Třeň 7 - 20 cm dlouhý, 1 - 2,5 cm tlustý, nepravidelně válcovitý, k vrcholu ztenčený, někdy stlačený a prohnutý, v mládí vatovitě vycpaný, později dutý, bílý nebo bělavý, později s okrovooranžovými skvrnami, jemně zrnitý a křehký.
Dužnina je poměrně tenká, voskovitá, křehká, barvy bílé s nevýraznou vůní a příjemnou chutí, jakoby lanýžovou.
Výtrusný prach okrově žlutý, výtrusy jsou dlouze elipsoidní, hladké, velikost 50-90 x 15-22 µm.
Výskyt březen až květen na zemi, kamenných svazích a hlavně lužních listnatých lesích a hájích ve spadaném listí, zvláště pod třešní, osikou, olšemi, méně často pod trnkami a jeřábem, někdy pospolitě. Upřednostňuje teplejší oblasti.
Jedlá.
Možné záměny: Kačenka náprstkovitá Verpa conica který je hladký bez žeber jedlá. Smrž polovolný Mitrophora semilibera lišící se volným okrajem klobouku pouze do 1/3. Je jedlý.
Zajímavosti: Chutná, vhodná ke kuchyňské úpravě i k nakládání do octa. Třeně v dospělosti jsou tuhé, a proto se ke konzumaci nedoporučují. V roce 1969 byla první Kačenka česká Ptychoverpa bohemica nalezena až 4. května u Kodské jeskyně u Srbska. Mývá i albinotickou formu. V mládí má třeň jen o něco delší než klobouk (v této podobě je nejchutnější), později se třeň rychle prodlužuje. Doba výskytu je asi tak maximálně 4-5 týdnů a jakmile vystoupí teplota definitivně nad 15 stupňů přestává růst.

Základní znaky rodu Ptychoverpa - kačenka: Taxonomie: Čeleď Morchellaceae, řád Pezizales, podtřída Pezizomycetidae, třída Pezizomycetes, pododdělení Pezizomycotina, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Velice podobné znaky kačence rodu Verpa, jako to že se dělí na klobou a třeň, kde klobouk je přirostlý pouze k vrcholu s tím rozdílem, že tento rod má tato klobouk výrazně žebernatý a vřecka obsahují jen dva výtrusy. Výskyt saprotrofně na zemi.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://ohoubach.cz/atlas-hub/detail/95/Kacenka-ceska/
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 122.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 136
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 8, 86, 87, 88, 781.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 84.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 30.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 58.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 28, 42.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 60.
Mykologický sborník č. 3-5 1970 str. 58, 63, 67, 77.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 62, 63, 79, 100.

Naměřeny výtrusy 16.4.2009 velikosti 53,2-67,2 x 14-19,6 µm.

Pokračování této vycházky příště.