Únor 2015

Vycházka 25.5.2014 a smrž polovolný

27. února 2015 v 15:53 | muchomurka modrá |  Čeleď Morchellaceae
Po nafocení muchomůrky žlutoolivové jsme úpokračovali v cestě do restaurace Dvoračka. Po chvíli mně žena zavolala že vidí krásnou houbičku. Byla to hezká rournatka rezavá. Tak jsem ji pro její radost nafotil.
Popis je na tomto blogu viz odkazhttp://muchomurka1.blog.cz/1201/rourkovka-rezava-cerven-2011

Po cestě jsem ještě nafotil naší Zuzu, která mně hledala.
Odtud jsme již šli do oblíbené restaurace Dvoračka.
Zde jsem si dal 2 pivečka a šli jsme domů, kam jsme dorazili za nádherného počasí

v 18,45 hod. Sice znaveni jsme byli velmi spokojeni. Cestou jsem určil 6 druhů hub.

Přidávám zde foto a popis smrže polovolného, kterého jsem fotil na vycházce lok. Bystřice KRNAP před křižovatkou 578m/nad mořem 50°37'15.26"S; 15°51'3613.37"E 6.5.2014


Smrž polovolný

Mitrophora semilibera(DC.) Lév1846

Další česká jména: Smrž obojetný, smrž brázdonohý.
Slovenské jméno: Smrčok hybridný
Synonyma: Helvella hybrida Sowerby 1799, Mitrophora hybrida(Sowerby) Boud. 1897, Mitrophora hybrida var. hybrida(Sowerby) Boud. 1897, Mitrophora rimosipes(DC.) Lév. 1846, Mitrophora semilibera f. acuta(Velen.) Svrček 1977, Mitrophora semilibera f. semilibera(DC.) Lév. 1846, Morchella acutaVelen., Morchella hybridaPers. 1801, Morchella patula var. semilibera(DC.) S. Imai 1954, Morchella rimosipesDC., in Lamarck & de Candolle 1805, Morchella semilibera(DC.) in Lamarck & de Candolle 1805, Morilla rimosipes(DC.) Quél., Enchir. 1886, Morilla semilibera(DC.) Quél. 1886, Morilla semilibera var. rimosipes(DC.) Quél. 1886 Morilla semilibera var. semilibera (DC.) Quél. 1886, Phalloboletus rimosipes (DC.) Kuntze 1891)

Klobouk 2-6 cm vysoký, 1-3,5 cmv průměru, dutý, zvonkovitý nebo kapucovitý.
Venkovní strana na povrchu s dosti ostrými žebry rozdělenými v protáhlé mělké jamky. Podélná žebra jsou rovnoběžná s řidšími příčkami. Barvy tmavohnědé až černé. V jamkách barvy hnědé, olivově hnědé, někdy žlutohnědé. Přirostlý ke třeni vnitřní plochou od vrcholu asi do poloviny, barvy bílé až okrové.
Třeň 3-15 cm dlouhý, 1-4 cm tlustý, válcovitý, dutý, hladký nebo brázditý, křehký, na bázi slabě hlíznatý, jemně slizce zrnitý, barvy špinavě bělavé až ve stáří žlutavé .
Dužnina tenká, křehká, voskovitá, barvy bílé, vůně slabě houbová, chuť příjemná, nasládlá..
Výtrusný prach krémový, Spory elipsoidní , bez kapek, bezbarvé, hladké, velikodti 17-25 x 10-15 µm .

Výskyt duben, květen nepříliš hojně ve světlých hájích, zahradách a sadech. Upřednostňuje listnaté stromy lužní lesy, kvetoucí sady.
Jedlý.
Možnost záměny Kačenka česká Verpa bohemica, jež má klobouk ke třeni přirostlý pouze na vrcholu a nemá ostrá žebra a je jedlá. Kačenka náprstkovitá Verpa conica jež má klobouk hladký bez žeber a je jedlá. Smrž kuželovitý Morchella conica jež má okraj klobouku přirostlý ke třeni je také jedlý.
Zajímavosti: Je to téměř ohrožený druh v červeném seznamu hub ČR.

Literatura : Internetové stránky 2015.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 124.
Houby atlas. Autor
Hagara Ladislav
2006 str. 69.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 328
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec &
Miroslav Beran
2006 str. 56.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 92.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 114, 115, 116, 401.
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 82.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 29
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 36.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 27.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994. str. 216.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 58.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 57.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 62, 63

Vycházka 25.5.2014 rozrazil rezikvítek

25. února 2015 v 14:35 | muchomurka modrá |  Květiny
Dne 25.5.2014 jsme se se ženou dohodli, že vezmeme Zuzinku a půjdeme na Dvoračky. Vyrazili jsme za nádherného počasí ve 13,45 hod.

směr les nad Polskou. Zde rostl akorát anýzovník vonný. Odtud jsme přešli nad Nový domov. Zde ze začátku nebylo nic, tak jsem si nafotil naší Zuzinku.

Potom se mi líbil rozrazil rezekvítek. Tak jsem udělal pár fotek.

rozrazil rezekvítek veronika obyčajná

Veronica chamaedris L. 1793

Čeleď: Plantaginaceae Juss. - jitrocelovité
Rostlina rozrazil rezekvítek dorůstá výšky 10 až 50 cm a má plazivý rozvětvený oddenek.
Lodyha je chlupatá ve dvou řadách, poléhavá až vystoupavá. Lodyhy se mohou i větvit.
Listy jsou přisedlé nebo krátce řapíkaté, vstřícně postavené, vejčitého tvaru, okraj čepele je vroubkovaně pilovitý.
Květy vyrůstají v úžlabí horních listů na stopkatých hroznech, které vyrůstají z úžlabí horních listů. jsou oranžově modravá až tmavomodré s tmavými žilkami, čtyři kališní cípy jsou podlouhle kopinaté, hořejčí cíp je větší, protože vznikl srůstem původních dvou. Korunní trubka a ústí koruny jsou bílé. V průměru mají květy 10 až 15 mm, jsou se dvěma tyčinkami a mezi nimi je dlouhá blizna. Nektar je vylučován ve spodní části květu a je chráněn věnečkem z chloupků. Výjimečně mohou být květy i bílé.
Květenství je řídké a obsahuje 10-30 květů.
Plodem je trojhraně obsrdčitá chlupatá tobolka, asi 4 mm dlouhá a obsahuje plochá vejčitá semena..
Rozmnožování provádí hmyz a při špatném počasí se i samoopylují
Výskyt kvete od dubna do srpna, od nížin po horské oblasti, roste na vlhkých až vysýchavých hlinitých, písčitých nebo štěrkovitých půdách bohatých na živiny. Často roste na trávnících, pastvinách, mezích, loukách a v zahradách, též ve světlých listnatých nebo smíšených lesích.
Zajímavosti: Lidově se tomuto našemu nejhojnějšímu rozrazilu říká pršavka. Tento název vznikl na základě pověry, podle níž po utrhnutí této rostliny začne pršet. Pravdy na tom asi moc není, nicméně více lidí zná tuto půvabnou rostlinu pod názvem pršavka než jako rozrazil rezekvítek. Po utržení během chvilky květy opadají. V některých atlasech je uváděn v čeledi krtičníkovitých Scrophulariaceae.
Literatura : Internetové stránky 2015 http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozrazil_rezekv%C3%ADtek
Co tu kvete? Květena střední Europy. Autoři Margot Spohnová, Marianne Gotle-Bechtlová 2010 str. 288.
Květiny a rostliny v přírodě autor Mick Lavelle 2008 str. 81.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 72.
Kapesní atlas rostlin autoři Pilát, Ušák 1963 str. 186

Lesní rostliny ve fotografii autoři Rabšteinek, Poruba 1983 str. 154

O kus dál jsm potkal jednu dámu, která tam přede mnou vydloubla krásné 3 kováře. Pomalu jsme se dostali nad Dvoračky. Já tu našel mladou muchomůrku žlutoolivovou, kterou jsem nafotil.
Popis této muchomůrky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1107/muchomurka-zlutoolivova-kveten-2011
Pokračování této vycházky příště.


Vycházka 23.5.2014 a holubinka černající

21. února 2015 v 11:37 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Dne 23.května 2014 jsem se rozhodl navštívit lokality u 9 Křížů, Rtyňských končinách a Podhradí Havlovice. Bylo nádherné teplé a slunné ráno. Vyrazil jsem v 7, 30 hod na autobusové nádraží.

Do Červeného Kostelce u 9 Křížů jsem byl v 9 hod. Odtud jsem vyrazil na lokalitu Rtyňské Končiny. Cestou jsem nepotkal vůbec nic. N Končinách jsem objevil 3 růžovky. 2 byly červavé a třetí, která byla z nich nrjlepší jsem vyfotil a měla zdravou akorát část hlavy.
Popis této muchomůrky na tomto blogu je http://muchomurka1.blog.cz/1007/cervenec-2010-a-muchomurka-ruzovka

Po focení jsem se vydal směrem na Roudenku. Ještě než jsem znovu vstopil do lesa narazil jsem na pařez opěnek. Dále zase nebylo nic. V Roudence jsem nafotil vlčí mléko červené a to byl můj poslední snímek tento den
Popis vlčího mléka je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1006/rok-2010-a-vlci-mleko-cervene

Na Podhradi jsem se nasvačil a zcela náhodou u jedné chaloupky na mně juknul hřib kovář. Tento den to byla poslední houba, kterou jsem potkal. Z Podradě jsem zamířil do Havlovic. U jedné chalupy jsem si dal pod kaštanem jednoho kozla ze sedmého schodu a pak jsem pokračoval ještě 1 hodinu a 15 minut do restaurace Amerika v Havlovicích. Za celou dobu jsem určil 9 druhů hub. Velké vedro mně zmáhalo a tak jsem si dal v Americe pivčo. Domů jsem přijel za velkého vedra zcela zničem ve 14 hod.

Mrzelo mně, že po ujití 5,7 km jsem nalezl jen jednoho kováře.

Na doplnění této vycházky uvádím popis holubinky černající, kterou jsem nafotil v lokalitě Kocbeře - Les Království na pravé straně od Škvárovky 6.9.2006.


Holubinka černající

Russula nigricans(Bull.) Fr. 1838

Další české názvy: Vrzavka, Podzemka.

Slovenské jméno: Plávka černejúca
Synonyma: Agaricus elephantinus Sowerby 1788, Agaricus nigrescens Lasch 1829, Agaricus nigricans Bull. 1798, Omphalia adusta ß elephantinus (Bolton) Gray 1821, Russula elephantina (Bolton) Fr. 1838)

Klobouk 5 - 20 cm v průměru, nízce vyklenutý, později široce nálevkovitý, uprostřed pupkovitě vmáčklý, okraj dlouho ztenčený a podvinutý, tvrdý a hladký. Barvy v mládí bílé až bělavé, později šedohnědý a závěrem černohnědý. Pokožka za vlhka mírně slizká, za sucha oschlá matná často rozpukávající v malá políčka, za vlhka po malých částech od okraje slupitelná.
Lupeny 0,1-0,2 cm od sebe vzdálené, 0,6-1,7 cm vysoké velmi tlusté, prořídlé, křehké a lámavé přirostlé až krátce sbíhavé, u třeně vykrojené křehké. Mezi dlouhými lupeny se téměř pravidelně střídají kratší lupénky. Barvy bledé až bledě smetanové, později pleťově narůžovělé. Poraněním červenají, posléze šednou, pak hnědnou a závěrem černají. U starších plodnice jsou hlavně na ostří černě zbarvené.
Třeň 2 - 10 cm vysoký, 1 - 4 cm tlustý, válcovitý, velmi tvrdý, v mládí plný, posléze komůrkatý, hladký, bílý, později šedohnědý. Poraněním mění barvy jako klobouk.
Dužnina barvy bílé, tuhá, masitá, vůně zemitá, někdy ředkvová až ovocná, chuť mírná, někdy v lupenech slabě ostrá až ředkvová. Poraněním rychle růžoví až krvavě červená, posléze šedne až černá. Roztokem zelené skalice nejdříve zrůžoví a pak zelená
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou oválné až skorokulovité, s velmi jemnou ornamentikou, 5,5-9 x 5,5-8 µm velké.
Výskyt červenec až listopad listnaté i jehličnaté lesy, dubohabrové háje, kyselé doubravy a oligotrofní doubravy s písčitými půdami a druhotné smíšené lesy s nevápenitými půdami, obvykle ve skupinách. Upřednostňuje dubo-habrové lesy, nevápenaté půdy.
Jedlá.
Možné záměny: Holubinka černobílá Russula albonigra jež na řezu rychle černáa má hořkou mentolovou chuť a je nejedlá, Holubinka osmahlá Russula adusta u níž je klobouk na okraji bledší, dužnina na řezu červená, nečerná ale později později se zbarvuje kouřově šedě - jedlá, Holubinka hustolistá Russula densifolia je menší a slabší, má tenké a husté lupeny a ostrou až velmi palčivou chuť - nejedlá.
Zajímavosti: Velmi dobře určitelná podle černání a tlustých řídkých lupenů. Vhodná k pečení v troubě i k nakládání do octa. Výborná je i bramboračka nebo ovar. Nejlépe před použitím je dobré nakrájet je na menší kousky a spařit, čímž odejde zemitá vůně. V některých krajích je známá pod jmény Vrzavka nebo Podzemka. Parasituje na ní Rovetka pýchavkovitá Asterophora lycoperdoides. Zčernalé plodnice přetrvávají do dalšího roku.
Literatura : Internetové stránky 2015 http://houby.atlasrostlin.cz/holubinka-cernajici .
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 100
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 83.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 103.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 348, 349, 784
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 315.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 306.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 212.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 101, 180.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 258.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 158.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 180, 190.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 74.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 18, 20, 21 28, 35, 41, 43, 58(fig.), 74, 76, 77.
Kapesní atlas hub 2 Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 130.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 75, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 65, 70, 78 (příloha 88/172).
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. 18.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 85.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 150.

Choroš zimní závěr vycházky 20.5.2014

16. února 2015 v 15:06 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
Po nafocení kořenovce jsme s Láďou 20.5.2014 dále zase bagrovali klouzky obecné. Já jsem tam narazil na choroše zimního , který se mi líbil a tak bylo další focení.


Choroš zimní
Polyporus ciliatusFr. 1815

Další české jméno: Choroš brvitý.
Slovenské jméno: Trúdnik strapkatý
Synonymum: Boletus nummulariformis L. Marchand 1828, Favolus brasiliensis var. guarapiensis (Speg.) Rick. 1960, Polyporellus ciliatus (Fr.) P. Karst. 1880, Polyporus brumalis var. expansus Velen. 1922, Polyporus brumalis f. vernalis ( Fr.) Weinm, Polyporus coerulescens Velen. 1922, Polyporus guarapiensis Speg. 1888, Polyporus saitoi Lloyd 1924, Polyporus ustalis Velen. 1922, Polyporus zonatus Velen. 1922,
Klobouk 2 - 10 cm v průměru, ztuha kožovitý, okrouhlý, vyklenutý, později plochý, občas uprostřed trochu vmáčklý. Je jemně plstnatý až přitiskle šupinkatý ve stáří olysávající, na okraji chlupatý. Barvu má okrově žlutou až šedohnědou která později vyblédá do žlutě okrové.
Rourky jsou krátké a mírně sbíhavé, bílé, ve stáří nažloutlé. Póry velmi drobné, 5-6 na 1mm a okrouhlé.
Třeň 2 - 6 cm vysoký, 0,5 - 1 cm tlustý válcovitý, někdy mírně výstředný, jemně hnědě šupinkatý, barvy šedé.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou válcovité, hladké, bezbarvé a 5-7,5 x 1,5-2,5 µm velké
Výskyt březen až listopad, hojně jednotlivě nebo ve skupinách v lesostepích s dubem pýřitým, dále pak listnaté a smíšené lesy, na ležících větvích, kmenech, ale i na pařezech listnáčů, zejména bříz, olší, jeřábů a buků. Vyjímečně i na jehličnanech.
Nejedlý.
Možnost záměny: Choroš poloplástvový Polyporus brumalis který má větší póry a tmavší klobouk. Je též nejedlý.
Zajímavosti: Rozkládá odumřelou dřevní hmotu a vyvolává její bílou hnilobu. Někteří autoři si zaměňují jména ale i popisy choroše zimního a choroše poloplástvového. České názvy jsou při správném popisu velmi neodpovídající latině. Ústí rourek jsou viditelná pouze pod lupou.

Literatura : Internetové stránky 2015 str. http://www.rogersmushrooms.com/gallery/DisplayBlock~bid~6672~gid~.asp .
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 131.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 114, 286, 288, 289.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 154.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 108.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 130.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 68.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 80.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str 28.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str.69.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969.


Naměřeny výtrusy 20.5.2009 5,6 - 7 x 2,1 µm.

Při našem odchodu jsem narazil na velkou skupinu chřapáče obecného, jež se dá též konzumovat. Nedalo mi to a fotil. jsem opět.


Popis tohoto chřapáče je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1501/kalisnik-obecny-vychazka-30-4-2014

Pak jsme pokračovali po černé cestě do Jívky. To již bylo značné teplo a byli jsme unaveni. Když jsme šli po hlavní cestě do krpálu na Odolov, tak nám zastavil jeden mladík a vzal nás na autobusovou zastávku v Tmavém Dole u domova důchodců. To nám moc pomohlo. Zde jsem dotankoval vodu do láhve a potom hurá autobusem na vlak. Celkem jsme určili 14 druhů hub a byl mezi nima i ryzec smrkový. Domů jsem dorazil za úmorného vedra ve 14, 30 hod.


Celkem jsme po horách napajdali cca 5 km a 750 m a vycházka se nám líbila. Škoda, že už máme ty stařecká nemoci a už nám to tolik nešlape.

Čechratka olšová 20.5.2014

7. února 2015 v 17:52 | muchomurka modrá |  Čeleď Paxillaceae

Vážení přátelé, dnes 20. 5.2014 jsme se s přítelem Láďou dohodli že vyrazíme na Jestřebí hory. Z Trutnova jsem odejel vláčkemv 8,30 hod za nádherného počasí.

V Malých Svatoňovících jsem přestoupil k Láďovi do autobusu a hurá ma Odolov. Tady jsme šli kolem basy až pod Kolčerku a odtud dolů do Jívky Kuprovky. Než jsme sešli dolů, tak jsme potkali akorát helmovku krvonohou. Ovšem na Kuprovce to bylo jinačí. Zde jsem nejdříve fotil chřapáče kalíčkovitého jež je jedlý,
Popis chřapáče kalíškovitého najdeta na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1107/chrapac-kaliskovity-kveten-2011.

Potom jsme bagrovali chvíli klouzky obecné. Láďa narazil na skupinku kořenovce načervenalého, tak jsem jej též smáčknul
Popis tohoto kořenovce na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1201/korenovec-nacervenaly-cerven-2011-cl-c-2

K tomu jsem na místě přidal čechratku olšovou která je nejedlá.


Čechratka olšová

Paxillus rubicundulus Orton 1969


Slovenské jméno: Čechračka jelšová

Synonymma: Paxillus filamentosus sensu auct.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Paxillus filamentosus (Scop.) Fr. 1838, Paxillus leptopus Fr.

Klobouk 4-12 cm v průměru nejdříve sklenutý, později rozložený až mělce nálevkovitý, okraj v mládí podvinutý, jinak výrazněji vláknitě šupinatý, většinou rozpraskaný, jemně zprohýbaný. Za vlhka až naslizlý. Šupinky jsou barvy olivohnědé, šedohnědé, červenohnědé až černé.
Lupeny husté, úzké, sbíhavé, částečně vidlené, barvy žluté až okrově hnědé, ve stáří rezavé, po poranění pouze mírně hnědnou.
Třeň 3-7 cm vysoký, 0,7-1,5 cm tlustý, vláknitý, na bázi kořenující, barvy červenohnědé po poranění hnědnoucí, na bázi s tenkými provazci.
Dužnina v klobouku okrová, ve třeni rezavá, na řezu červenohnědnoucí, vůně jemná, chuť nakyslá.
Výtrusný prach žlutočervený až žlutohnědý, výtrusy jsou široce elipsoidní, velikost 7-9 x 4.5-5 µm.
Výskyt červen až listopad, nehojně, často ve skupinách, pod olšemi v listnatých lesích, nejčastěji v olšinách a olšovém mlází na vlhké bohaté půdě. Upřednostňuje rašeliníkovou půdu.
Nejedlá.
Možné záměny: Čechratka podvinutá Paxillus involutus, která je masitější, klobouk je bez šupin a otlačením tmavne, je jedovatá.
Zajímavosti: Může mít ty samé účinky jako Čechratka podvinutá Paxillus involutus, je však vzácnější než tato čechratka.
Základní znaky rodu Paxillus - čechratka: Taxonomie: Čeleď Paxillaceae, řád Boletales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi Plodnice jsou statné a masité. Klobouk v mládí široce kuželeovitý, později na středu vmáčklý a ve stáří až nálevkovitý, okraj dlouho podvinutý. Lupeny dosti úzké. Třeň spíše středový. Dužnina bělavá až nažloutlá. Výskyt mykorrhizně s různými stromy.
Literatura : Internetové stránky 2015 http://botany.cz/cs/paxillus-rubicundulus/ .
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 241.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 239
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 43.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 267.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 334.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 269.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 199.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 140
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 100.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 69.


Naměřeny výtrusy dne 5. 6.2009 velikosti 7-8,4 x 4,2-4,9 µm.

Pokračování této vycházky bude v příštím článku.