Březen 2015

Vycházka 15.6.2015 a holubinka hlínožlutá

29. března 2015 v 17:55 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae

Dne 15.6.2014 vyrazil jsem za pěkného počasí ve 12.15 hod do Trutnovského parku.

Zde byly pouze 2 holubinky namodralé, vláknice asi 3 ks. Holubinky ještě šli a tak skončili v mém košíku. V lesoparku to bylo ještě horší. 2 špatné plodnice třepenitky svazčité a 1 plodnice čechratky podvinuté. Odtud jsem se vydal na Kacíř. Zde jsem přece jenom nasbíral několik růžovek a muchomůrek šafránových. Škoda že jich asi ½ tam zůstala usušená na stojato a nebo červivá. Abych to alespoň podepsal, tak jsem si muchomůrky šafránové nafotil.
Popis této muchomůrky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1202/muchomurka-saframova-1-cervenec-2011
Krom toho jsem zde viděl nádherné náprstníky. Teď mně mrzí, že jsem si je nenafotil. Odtud jsem pokračoval na Poříčský hřbet. Zde jsem mněl sraz se ženou a naší Zuzi. Zastavili jsme se u Kettynčina hrobečky, viz foto.

Zuzanka si zde trochu zařádila, panáčkovala proto aby viděle co se děje pod loukou na silnici a také lovila kobylky.
Po chvíli jsme se vydali zpět na sídliště. Cestou jsem ještě našel hřiba plstnatého a pár chorošů. Nic jsem již nefotil. Nohy dostali řádně zabrat, a domů jsem přišel za pěkného počasí v 17,45 hod.

Celkem bylo určeno 14 druhů hub. Žena nám udělala z toho co jsem měl v košíku tousty s houbami. Bylo to výborné.
Jelikož muchomůrka šafránová je zde popsána, tak přidávám foto a popis holubinky hlínožluté nalezené na lokalitě Trutnov - areál bojiště z roku 1866 26.8.2005.


Holubinka hlínožlutá

Russula ochroleuca (Pers.) Fr. 1838


Slovenské jméno Plávka hlinovožltá
Synonyma: Agaricus ochroleucus Pers. 1801, Russula citrina Gillet 1874, Russula granulosa Cooke 1888, Russula ochroleuca var. granulosa (Cooke) Rea,1922)
Klobouk 4 - 12 cm průměr, v mládí polokulovitýa okraj podvinutý, později plochý až mírně prohloubený nebo zprohýbaný, na okraji tupý a hladký, nanejvýš ve stáří slabě krátce rýhovaný, dosti masitý.
Pokožka asi do poloviny slupitelná, za sucha matná, lysá a hladká, někdy slabě zdrsnělá,za vlhka lepkavá, lesklá, většinou žlutookrová, někdy se zlatožlutým, oranžovým, hnědavým až olivovým nádechem.
Lupeny v mládí husté, široce připojené, ve stáří řídké, křehké, jemně žebernaté, některé vidlené často na ostří často slzící, v mládí bělavé, později světle smetanové, ve stáří až šedě nažloutlé, po poranění slabě hnědookrové.
Třeň 3 - 8 cm vysoký, 0,8 - 3 cm tlustý, válcovitý až úzce kyjovitý, v mládí plný a pevný, ve stáří houbovitě vycpaný, lysý, podélně žílkovaný až drsně zrnitý, bělavý až šedě žlutavý, až průsvitně šedý na spodní části s hnědookrovými tóny.
Dužnina tvrdá, pevná, masitá, barvy bělavé, později našedlá. Na řezu napřed hnědnoucí do okrova nebo rezava, někdy až jde do žlutorezavé barvy. Namočena vodou šedne. Vůně nenápadná, někdy slabě ovocně nakyslá, chuť mírná až mírně palčivá.
Výtrusný prach bílý až světle smetanový, výtrusy jsou skoro kulovité, síťované, hrubě bradavčité, bezbarvé, amyloidní, velikosti 7-11 x 6-9 µm velké.
Výskyt červen až prosinec hojně ve smrčinách a borech, kulturních smrčinách, někdy i pod listnáči, zejména pak v podhorském a horském pásmu. Jsou to však i houby kyselých nížinných bučin např. v okolí Jevan u Prahy. Upřednostňuje kyselé půdy a podhorské přirozené a kulturní smrčiny.
Nejedlá.
Možné záměny: Holubinka žlučová Russula fellea jež má slámově žlutý třeň a palčivou chuť- nejedlá, Holubinka chromová Russula claroflava jež nemá palčivou chuť a roste pod břízami - jedlá. Holubinka pružná Russula farinipes je nápadně elastická, lupeny úzké, ke koncům zúžené a chuť prudce palčivá - nejedlá. Holubinka kolčaví Russula mustelina, jež má pevnou plodnici, lískově hnědý klobouk a mírnou chuť. Roste ve vyšších polohách a je jedlá. Holubinka sluneční Russula solaris má drobnější a křehké plodnice, výtrusný prach je světle okrový, vůně příjemně nakysle ovocná. roste na humózních půdách pod buky. Je vzácná a nejedlá
Zajímavosti: Někde uváděna jako jedlá s velmi špatnou chutí. Já osobně ji sbírám a přidávám do směsí, nebo nakládám do octa. Má několik odrůd jako např. Holubinka hlínožlutá ušlechtilá Russula ochroleuca var. fingibilis jež je mohutnější, má tmavěji zbarvený klobouka a více žloutnoucí dužninu a mírnou chuť - jedlá. Holubinka hlínožlutá zrnitá Russula ochroleuca var. granulosa, jež má žlutohnědý až vločkatě zrnitý třeň. Holubinka hlínožlutá stálá Russula ochroleuca var. constans jež roste v mokrořadě má živě žlutý klobouk mírnou nebo nahořklou chuť a krémově žluté lupeny. Je nejedlá. Tato holubinka se na čistě vápenitých půdách neobjevuje.
Literatura : Internetové stránky 2015 http://botany.cz/cs/russula-ochroleuca/
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 407.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 306.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 85.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 104.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 354, 354, 355
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 330, 331.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 308, 309.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 212.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 181, 182
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 246.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 158
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 148.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 187, 188.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 128.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 75.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 16, 27, 46, 63, 101. 139
Mykologický sborník č. 8-10, rok 1970 str. 142.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 83, 135.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951. str. 91.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945. str. 189.

Vycházka 13.6.2014 a holubinka fialovonohá

22. března 2015 v 11:50 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Dne 13.6.2014 jsem se ráno v 8,45 hod za pěkného počasí

vyrazil do lokality Lhota pod Čížkovi kameny. Hub moc nebylo. Nejdříve jsem pod kameny nafotil muchomůrku pošvatou.
Popis této muchomůrky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1112/muchomurka-posvata-cerven-2011

Bylo 11,45 a pomalu se blížily mraky Tak abych nezmokl začal jsem se vracet do Lhoty. Kde jsem na Homoli ve 12 35 hod. fotil holubinku namodralou.

Popis této holubinky je na tomto blogu: http://muchomurka1.blog.cz/1011/holubinka-namodrala-zari-2010

To se začalo již pěkně zatahovat. Tak jsem se pustil z Homole do Lhoty na autobus. Jenže mraky šli kolem a já se vrátil domů za pěkného slunného počasí ve 13,30

Škoda, že hub an na focení moc nebylo. Určil jsem pouze 14 druhů hub. Jinak se mi vycházka líbila.

Jelikož popisy obou druhů hub již na tomto blogu mám, tak přidávám popis holubinky fialovonohé, kterou jsem fotil na vycházce Radeč/Úpice Vlčkův les 4.9.2006


Holubinka fialovonohá
Russula violeipesQuél. 1898

Slovenské jméno: Plávka fialovohlúbiková
Synonyma: Russula amoena sensu A.A. Pearson 1948; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Russula citrina Quél., Russula heterophylla var. chlora Gillet 1876, Russula olivascens Pers. 1796, Russula punctata f. citrina (Quél.) Maire 1910, Russula punctata f. violeipes (Quél.) Maire 1910, Russula violeipes f. citrina Quél., Russula violeipes f. violeipes Quél. 1898.


Klobouk 3-11 cm v průměru, v mládí polokulovitý, pevný a tvrdý, kraj tenký a hladký, brzo zploštělý a na středu prohloubený, špatně slupitelný, za sucha jemně sametově hebký, jen na okraji výrazně ojíněný, barvy slabě fialové až slabě žlutozelené až žluté. Okraj dlouho podvinutý, v době zralosti krátce rýhovaný. Slupitelná často jen při okraji.
Lupeny v mládí husté, později prořídlé, z počátku úzké, pružně špekovité, později křehké, u třeně rozvětvené, na ostří brvité, barvy bělavé, bledě žluté až citrónově žluté později krémové.
Třeň 3-7 cm dlouhý, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý, tvrdý, pevný, u povrchu mírně rozšířený, k bázi však zúžený na povrchu ojíněný u starých plodnic pak komůrkatý, později hladký až vrásčitý. Barvy v mládí bílé, později přechází typicky fialové až karmínové.
Dužnina pevná, masitá, barvy bílé, vůně v mládí žádná, později slabě sleďová nebo topinamburová, chuť lahodná.
Výtrusný prach světle krémový, výtrusy, elipsoidní, až skoro kulovité amyloidní, bradavčitě síťkované, velikosti 6,5-9 x 6-8,5 µm.
Výskyt červen až říjen listnaté lesy pod buky, habry, kaštanovníky ale i jehličnaté lesy na kyselých vlhčích půdách.
Jedlá.
Možné záměny: Holubinka půvabná Russula amoena dorůstající do menších rozměrů, má živěji zbarvený klobouk i třeň a také tmavší výtrusný prach - jedlá. Holubinka úhledná Russula amoeicolor jež se liší hlavně tmavším výtrusným prachem, méně výraznou vůní po ryzci syrovince a často barvou klobouku. Též je jedlá
Zajímavosti: Její žlutou formu Russula vioalipes f. citrina uvádějí někteří autoři zvlášť, nějteří autoři ji uvádějí jako nepříliš chutnou.

Literatura : Internetové stránky 2015 http://botany.cz/cs/russula-violeipes/
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 172,173.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 378.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str 104.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 314.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 118.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 13, 15, 41, 48, 59, 79.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 164.

Vycházka 6.6.2014 a holubinka dívčí

16. března 2015 v 11:41 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Dne 6.6.2014 protože bylo nádherné počasí jsem

v 8,45 vyrazil s manželkou a pejskem Zuzankou do lesa Království v Kocbeřích. Úlovky nebyly moc valné. Ze začátku nic moc. Z nových druhů to byla holubinka chromová, muchomůrka šedivka a křemenáč březový. První můj nález byl asi v polovině cesty jsem našel křemeňáka. O kus dál byly růžovky, které jsou na fotkách.
Protože muchomůrku růžovku máme na romto blogu popsanou viz: odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1007/cervenec-2010-a-muchomurka-ruzovka
Žena našla hřiba kováře a dosti hlívy ústřičné. Celkem jsme ušli 6,5 km. Zuzinka statečně celou cestu šlapala. Po 14 hodině jsme se dostali do hospůdky Dřevěnka, kde jsme si dali jedno pivečko a domů jsme dorazili opět za krásného počasí v 16,15 hod.
Škoda že houby pro focení byly značně zdevastované slimáky a suchem. Jinak to byla pěkná vycházka. Určil jsem celkem 15 druhů hub.

Jelikož muchomůrka růžovka byla popsána tak Vám zde dám popis holubinky dívčí, kterou jsem fotil mezi Podhradím a Havlovicemi 465 m/mořem 50°29'36.67"N; 16°3'19.08"E 3.10.2008.


Holubinka dívčí

Russula puellaris Fr. 1838


Slovenské jméno: Plávka dievčenská
Synonymum: Russula puellaris var. leprosa Bres. 1881
Klobouk 2-7cm v průměru, v mládí polokulovitý, záhy však rozprostřený a prohloubený, málo masitý a křehký, s tenkým, blanitým a daleko uzlinatě rýhovaným, tupým okrajem, vlhká, lepkavá, lesklá, hladká nebo trochu zdrsnělá. Barvy purpurové, špinavě červené, masově hnědé nebo i nazelenalé. Střed má vždy sytější odstín, někdy až do černa, okraj je světlejší, většinou masově růžový. Pokožka je za vlhka slizká a lze ji do 2/3 poloměru sloupnout.
Lupeny jsou středně husté až prořídlé, křehké, břichaté, volné nebo úzce připojené ke třeni, na okraji tupé, mandlově bílé až vodnatě krémové, později bledě žluté, ve stáří na ostří i ploše žloutnoucí až rezavějící.
Třeň 3-10 cm vysoký, 0,5-2 cm tlustý, křehký, válcovitý, vřetenovitý, dole někdy kyjovitě zduřelý, záhy komůrkatý nebo dutý, barvy bílé od báze se zbarvující do okrova, ve stáří žilnatě svraskalý, na povrchu žlutě skvrnitý.
Dužnina velmi křehká, pod pokožkou klobouku bílá, náchylná k rezavění, ve třeni houbovitá až měkce vatovitá, komůrkatá, intenzivě rezavě žloutnoucí, chuť mírně nasládlá, někdy dosti ostrá, vůně slabě po strakoši nebo rybím tuku a někdy i neznatelná.
Výtrusný prach smetanový nebo krémový, výtrusy jsou široce oválné, někdy až kulovité s kuželovitými výrustky na povrchu, ojediněle spojovaná v v krátké hřebínky, bezbarvé, amyloidní velikosti 6,5-10 x 5,5- 9 µm
Výskyt červen až říjen, jehličnaté, smíšené i listnaté lesy v trávě a mechu, na okrajích mladších smrkových lesů a v borových porostech. Upřednostňuje kyselé podloží a jehličnaté podhorské lesy a sušší půdu.
Jedlá.
Možnost záměny: Holubinka raná Russula nauseosa, ta však nemá na bílém podkladě třeně okrovou barvu a dužnina ve třeni nežloutne, má žlutý výtrusný prach a dužnina v lupenech mladých plodnic bývá mírně palčivá.
je též jedlá. Holubinka unylá Russula versicolor, má okraj klobouku je tenčí a není tak široce rýhovaný, roste pod břízami, mladé plodnice jsou téměř vždy palčivé a po poranění nežloutne. Má také o něco tmavší výtrusný prach a síťnaté výtrusy. Je nejedlá. Holubinka zemitá Russula terenopus jež je vzácná a voní po pelargoniích. Holubinka olšinná Russula alnetorum která je též vzacná, drobná je také mírně palčivá, roste výhradně pod olšemi a má nápadně šednoucí třeň. Holubinka klamná Russula violacea jež má temně fialový klobouk, na středu až skoro černý, neměnící barvu. Má velmi palčivou chuť
Zajímavosti: Je málo vydatná a velmi špatně se přepravuje. Škoda, že je tak křehká. Je to druh nápadný vcelku malými plodnicemi, které intenzivně žloutnou. Je to mykorhizní druh.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 378.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 83.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 103.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 323.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 316, 317.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 184
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 252.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 168.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 156.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 189.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 83
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987. str. 124.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 16, 31, 42, 49, 52, 67, 126.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 90, 94.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 160.

Pokračování vycházky z 3.6 2014 a mistička oranžová

13. března 2015 v 14:07 | muchomurka modrá |  Čeleď Pyronemataceae
Po přejití do 2 poloviny lokality Mostolinky na vycházce 3.6.2014 jsem procházel 2 stranu Mostolinky. Celkem jsem za 3 hodiny určil 10 druhů hub. Při zpáteční cestě jsem si nafotil tu mističku oranžovou.


Mistička oranžová

Melastiza chateri(W.G. Sm.) Boud. 1907

Slovenské jméno: Melastíza ohnivá
Synonyma: Humaria chateri (W.G. Sm.) Sacc. 1889, Lachnea chateri (W.G. Sm.) Rehm 1895, Leucoloma chateri (W.G. Sm.) Sacc. 1877, Melastiza cornubiensis (Berk. & Broome) J. Moravec 1992, Peziza chateri W.G. Sm. 1872)
Plodnice: jsou v mládí polokulovité později miskovité až ploše miskovité, nepravidelně zvlněné, 0,5-2,5cm v průměru. Ve stáří nepravidelně zvlněné. Barva vnitřní strany plodnic je oranžová až oranžově červená. Vnější strana je žlutá až hnědooranžová. Na okrajích s kratkými hnědými chloupky.
Výtrusy: 16-19µm x 7-11µm, elipsovité s jemnou síťkovitou ornamentikou.
Výskyt: Květen - listopad poměrně hojně na písčitých až hlinitopísčitých půdách,na vlhčích místech jak v listnatých, tak jehličnatých lesích.Vyskytuje se jak po jednotlivých plodnicích, tak ve skupinách.
Nejedlá
Možné záměny:Mísenka oranžová Aleuria aurantia jež má plodnicevně jen bělavě ojíněné a jsou větší a je jedlá.
Literatura : Internetové stránky 2015 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=1123.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 210
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 52, 60
NORDIC MACROMYCETES VOL1 Ascomycety. Autor Lise Hansen † & Henning Knudsen 2000 str. 104.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 48, 49.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 51.

Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 33.

Kdyby bylo více hub , tak bych byl spokojenější. Odjížděl jsem autobusem za nádherného počasí

k domovu kam jsem dorazil ve 13,30 hod. Toho dne se mi docela dobře šlapalo.
Dne 7. 6. jsem tuto mističku oranžovou mikroskopoval

a byly naměřenyl výtrusy 19,4 x 11,2 µm.

Vycházka 3.6.2014 a Kořenovník vrstevnatý

9. března 2015 v 19:17 | muchomurka modrá |  Čeleď Bondarzewiaceae
Dne 3.6.2014 ráno jsem za houbařského počasí

vyrazil v 7,35 hod do Radče u Úpice lokalita Mostolinka. Představoval jsem si , co tam bude hřibů kovářů. V 8,30 hod jsem vyrazil do Mostolinky. Nejdříve jsem uviděl krásné mističky oražové. Říkal jsem si, že si je nafotím až půjdu zpět. O několik set metrů dále jsem nafotil kořenovníka vrstevnatého.


Kořenovník vrstevnatý

Heterobasidion annosum (Fr.) Bref. 1888


Slovenské jméno: Koreňovka vrstevnatá
Synonymum: Boletus annosus (Fr.) Spreng. 1827,Boletus cryptarum Bull. 1790, Cunninghamella meineckella A.J. Olson 1941, Fomes annosus(Fr.) Cooke 1885,Fomes annosus f. cryptarum (Bull.) Bondartsev 1935, Fomes cryptarum (Bull.) Sacc. 1888, Fomitopsis annosa (Fr.) P. Karst. 1881, Friesia annosa (Fr.) Lázaro Ibiza 1916, Heterobasidion annosum f. cryptarum (Bull.) Domański, Orloś & Skirg. 1967,Heterobasidion cryptarum (Bull.) Rauschert 1990, Oedocephalum meineckellum (A.J. Olson) Donk 1971, Physisporus makraulos (Rostk.) P. Karst. 1882, Placodes annosus (Fr.) Quél. 1888, Polyporus annosus Fr. 1821, Polyporus cryptarum (Bull.) Fr. 1821, Polyporus fuscus (Lázaro Ibiza) Sacc. & Trotter 1925, Polyporus irregularis Underw. 1897, Polyporus makraulos Rostk. 1838, Polyporus marginatoides E.H.L. Krause 1928, Polyporus scoticus Klotzsch 1836, Polyporus subpileatus Weinm. 1826, Polystictoides fuscus Lázaro Ibiza 1916, Polystictus cryptarum (Bull.) W.G. Sm. 1908, Poria cryptarum (Bull.) Gray 1821, Poria macraula (Rostk.) Quél. 1886, Pycnoporus annosus (Fr.) P. Karst. 1898, Scindalma annosum (Fr.) Kuntze 1898, Scindalma cryptarum (Bull.) Kuntze 1898, Spiniger meineckellus (A.J. Olson) Stalpers 1974, Spongioides cryptarum (Bull.) Lázaro Ibiza 1916, Trametes annosa (Fr.) G.H. Otth 1863, Trametes radiciperda R. Hartig 1874, Ungulina annosa (Fr.) Pat. 1900, Ungulina annosa f. cryptarum (Bull.) Bourdot & Galzin 1925, Ungulina annosa f. makraulos (Rostk.) Bourdot & Galzin 1925)
Plodnice vytrvávají pouze několik let a jsou rozlité, polorozlité 5 - 20 cm v průměru, 1-3 cm tlusté, s odstávajícím kloboukovitým okrajem. Někdy bývá též bokem přirostlá
Svrchní strana kterou tvoří krusta je soustředně rýhovaná a pásovaná, většinou hrbolatá, kaštanově hnědá a ve starších částech černohnědá, okraj je ostrý, bělavý až zažloutlý, někdy až červenohnědý.
Rourky 2 - 5 mm dlouhé, vrstevnaté (až ve 3 vrstvách), barvy dřeva s okrouhlými drobnými bílými až krémovými okrouhlými až hranatými póry. V místě poškození se i mezi póry často vytváří krusta.
Dužnina pevná, dřevitá, barvy světlého dřeva.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou bezbarvé, drsné, elipsoidní, velikosti 4-6 x 3,5-4,5 µm.
Výskyt leden až prosinec ve smrkových monokulturách na kyselejších půdách i nevápenatých půdách v rovinách i pahorkatinách, v horských bučinách i jedlobučinách, hojně na bázi a kořenech živých, pak i odumřelých jehličnanů. Zejména smrků a borovic. Vzácně u listnáčů, například břízy, javory, topoly, olše a lísky. Upřednostňuje dutiny pařezů.
Nejedlý.
Zajímavosti: Hospodářsky nejškodlivější dřevokazná houba. Infekce se projevuje roněním pryskyřice na bázi kmene a kořenových nábězích. Zasažené stromy jsou duté do nevelké výšky a nerostou. Napadené dřevo je červenohnědě zbarvené. Způsobuje voštinovou hnilobu. V Evropě je pouze tento jeden druh. Útočí zejména na oslabené stromy což u nich způsobil hmyz, imise nebo pokles spodních vod. Neroste pouze v tropech. Kořenovník ničí kornatec obrovský Phlebiopsis gigantea kontaktem houbových hyf, což zároveň způsobuje že zasažené oblasti se barví neutrální červení.
Základní znaky rodu kořenovník - heterobasidion : Čeleď Bondarzewiaceae, řád Russulales, podtřída Incertae sedis, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Plodnice jsou víceleté, rozlité, polorozvité nebo kloboukaté. Hymenofor je poroidní a dužnina tvrdá. Výtrusný prach je bílý. Roste paraziticky na dřevě jehličnanů (vzácně i listnáčů) a vyvolává bílou hnilobu.
Literatura : Internetové stránky 2015 http://botany.cz/cs/heterobasidion-annosum/.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 155.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 113, 224, 225.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 129.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 127.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 19, 84.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 127, 136, 143, 176, 177, 186, 188, 252, 262.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 202.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 87, 90, 124.

Pak jsem coural po Mostolince. Ke sběru jsem zde našel pouze 2 hřiby a dosti hodně malých lišek obecných. Byly moc drobné. Takže jsem jich vzal asi 5 kousků malinko větších. To však bylo vše co jsem nasbíral do košíku.
Pokračování této vycházky bude v příštím článku.

Vycházka 1.6.2014 Zejkovec hluchavkový

3. března 2015 v 15:25 | muchomurka modrá |  Motýli
Dne 1.6.2014 za hezkého počasí

jsem se ve 14,30 hod rozhodl jít na Vébrovku. Vyrazil jsem na Nový Domov. První houbu kterou jsem viděl byl troudnatec pásovaný, pak tam bylo několik vláknic sp. Po chvíli jsem narazil na skupinku pěkných čirůvek májovek, tak šup s nimi do košíku, o kus dál na mně vykouklo pár zdravých hřibů žlutomasých. Po té jsem zde přidal do košíku pár lakovek obrovských a lakových. Pak jsem pokračoval lesy nad Nové Dvory. Nahoře na kopcí jsem objevil destice chřapáčové.
Popis této destice je na tpmto blogu dokaz http://muchomurka1.blog.cz/1005/rok-2006-a-destice-chrapacova

Divil jsem se a tak jsem je vyfotil. Pak jsem si dal svačinku a pokračoval. Naráz se rozfoukal vítr a začalo se zatahovat. Já byl značně unaven a rozhodl jsem se moji plánovanou akci na Vébrovku ukončit.Při cestě do Nových Dvorů jsem stihl vyfotit si motýlka


Zejkovec hluchavkový

Pseudopanthera maculariaLinnaeus 1758

Synonyma: Venilia macularia Krulikowsky, 1908
Čeleď: Geometridae píďalkovité

Křídla mají rozpětí 2,3-2,8 cm barvy žluté až oranžové s černými skvrnami.
Larva je jasně zelené barvy, živí se různých hluchavkovitých rostlinách.
Výskyt ve skupinkách od konce dubna do začátku července, světlé listnaté křovinaté lesy, louky a vřesoviště. Můžeme ji vidět v zahradách i parcích.
Zajímavosti: Je to noční motýl, který je aktivní během dne.
Literatura : Internetové stránky 2015 http://fr.wikipedia.org/wiki/Pseudopanthera_macularia
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str, 244.


Odtud jsem již pokračoval do restaurace Dvoračka. Byl jsem tak utahán, že jsem doslova upadl na židli a dal si jedno pivo. Mněl jsem štěstí, že tu byl kamarád s rodinou autem a odvezl mně za teplého počasí

v 17,45 hod domů. Snad bych ani nedošel. Nějak mi ta cesta nesedla. Určil jsem celkem 11 druhů hub. Pak jsem padl na postel a nemohl jsem se ani hnout. Bolelo mně všechno. Příště to nesmím s těmi trasami tak přehánět. Žena houbičky usmažila.