Květen 2015

Vycházka 4.7.2014 a křehutka ohnivá

22. května 2015 v 19:11 | muchomurka modrá |  Čeleď Psathyrellaceae
Dne 4.7.2014 jsem se rozhodl navštívit v Trutnově lokalitu Peklo. Vyrazil jsm za nádherného počasí

v 9.30 hod do HSM. Zde jsem nabral směr Peklo. První houbu jsem našel hned na začátku lesa. Byl to hnojník inkoustový, Skupinka to byla pěkná a tak po chvíli rozmýšlení jsem se ji rozhodl nafotit.


Popis této houby je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1210/hnojnik-inkoustovy-17-9-2011

O kus déle na mně vystrčili hlavičku klouzkové. Potom jsem narazil na několik hřibů žlutomasých a pár lišek obecných.. Cestou byli i muchomůrky růžovky, šedivky, oranžové, pošvaté a žlutoolivové. Potkal jsem i penízečky drobnovýtrusé. Než jsem se začal ubírat zpět tak jsem spatřil nádherné křehutky ohnivé. Nedalo mi to a tak jsem si je smáčknul.



Křehutka ohnivá
Lacrymaria pyrotricha(Holmsk.) Konrad & Maubl. 1925

Další český název:Pláčivka ohnivá
Slovenský název:Plačlivka ohnivá
Synonyma: Agaricus pyrotrichus Holmsk. 1790, Drosophila pyrothricha (Holmsk.) Kühner & Romagn. 1953, Drosophila pyrotricha (Holmsk.) Kühner & Romagn. 1953, Hypholoma pyrotrichum (Holmsk.) Quél. 1872, Hypholoma pyrotrichum var. pyrotrichum (Holmsk.) Quél. 1872, Psathyrella pyrotricha (Holmsk.) M.M. Moser 1967

Klobouk 3-10 cm v průměru, v mládí zvoncovitý, později vypouklý, ve stáří až plochý, na středu s tupým hrbolem, málo masitý, radiálně plstnatý až vláhnitě šupinkatý, střed pouze plstnatý, okraj zdobíí vláknité šupinky, které jsou pozůsttkem kortiny, barvy oranžově hnědé až ohnivě oranžové.
Lupeny jsou široce připojené, oddělitelné, dosti husté, barvy v mládí krémově žluté, pozdějišedohnědé a ve stáří až černé. Ostří má v mládí bíle vločkaté, v dospělosti a stáří vylučuje drobné kapičky a zůstává po zaschnutí černě skvrnité.
Třeň 4-10 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, válcovitý, dutý, pružný, barvy na žlutém podkladě vláknitě rezavě vločkatý. V mládí mívá více tmavých prstenitých zón.
Prsten je pomíjivý, tvoří vlnatý kroužek, což pozůstatek bleděplavé kortiny zbarvený tmavým výtrusným prachem.
Dužnina vodnatá, křehká, barvy oranžově olivověhnědé, ve spodní části třeně hnědá, chuť nepříjemně svíravá, vůně neznatelně zemitá.
Výtrusný prach hnědopurpurový až černý, výtrusy jsou vejčité až mandlovité, silně drobně bradavčité, na vrcholu s klíčním pórem, barvy červenohnědé až tmavé, velikosti 9-12 x 5,5-7 µm.
Výskyt červenec až říjen ve vyšších polohách na rudelizovaných místech, jako jsou okraje lesních cest, v parcích, pastvinách a okrajích lesů, všude tam, kde jsou rudeální stanoviště. Upřednostňuje vlhčí místa.
Jedlá.
Možnost záměny: Křehutka sametová Lacrymaria lacrymabunda která má klobouk hnědý bez ohnivých odstínů a je též jedlá. Křehutka vlnatá Psathyrella cotonea má světlejší lupeny a jiné výtrusy, je nejedlá.
Zajímavosti: Někteří autoři považují křehutku ohnivou Lacrymaria pyrotricha a křehutku sametovou Lacrymaria lacrymabunada za jeden druh.

Literatura : Internetové stránky 2015. http://nagrzyby.pl/atlas/2361
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 954, 955.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 77.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 172.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 265.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 397.
Naměřeny výtrusy 27.9.2009 velikosti 9,8-11,2 x 5,6-6,2 µm.


Naměřeny výtrusy 6.7.2014 velikosti 9,9 - 11,2 x 5,6 - 6 µm.

Cestou zpět jsem ještě nalezl holubinku kolčaví. Celkem jsem určil 15 druhů hub.
Do restaurace jsem dorazil v 16,15 hod. za velkého vedra. Dal jsem si výborný oběd a k tomu krákoru. Byl jsem zničen, protože v tom vedru jsem našlapal asi 10,5 km. Ještě tam za mnou přišla žena se Zuzinkou, tak jsem si dal druhého krákoru a pak jsem přijel domů v 17 45 hod.

Vycházka se mi líbila i když jsem byl velmi znaven

Vycházka 3.7.2014 a ohniváček celíkový

17. května 2015 v 15:02 | muchomurka modrá |  Květiny

2.7.2014 jsem se večer dohodl s Láďou, že vyrazíme do Jestřebích hor. Ráno 3.7.2014 v 8 hod jsem za krásného počasí

vyrazil na autobus a vlak do Odolova. Vyrazili jsme kolem basy pod Kolčarku. Houby nebyly a tak jsme sbírali borůvky a jahody. Já jsem si nafotil motýlka ohniváčka celíkového.


Ohniváček celíkový

Lycaena virgaureaeLinné 1758


Slovenské jméno: Ohniváčik zlatobyľový
Synonyma: Heodes virgaureae Linnaeus, 1758
Motýl Od poloviny června až do začátku září. Samička klade v srpnu jednotlivě zelená vajíčka na spodní partie živné rostliny, kde vajíčka přezimují. Ročně je pouze jedna generace motýlů.
Housenka se líhne z přezimujících vajíček v příštím roce od dubna do června, má hnědavé zabarvení a je tečkovaná.
Křídla 1,7-2 cm Na rubu křídel pak u obou pohlaví jsou menší černé a řada bílých skvrn na červenavě okrovém podkladu. Zbarvením spodní strany s kombinací malých černých a světlých skvrnek se pak liší od jihoevropských populací.
Křídla samečků líc je u samečků zářivě oranžový lokálně až ohnivě červený, u středoevropských populací pak bez skvrn. Černý okrajový lem ohraničuje celý obvod křídel. Na zadních křídlech je na okraji patrné mírné vyklenutí. Okrajový černý lem je na zadních křídlech ozdoben řadou malých černých teček, spojených s tmavým okrajem.
Křídla samiček jsou ve vnější a střední části tmavé skvrny na líci sytě červenožlutých až žlutých křídel. Tmavé skvrny jsou pak při okraji uspořádány do zřetelných řad. Křídla jsou oproti samečkům méně zašpičatělá.
Výskyt Vlhké a rozkvetlé louky, slatiny a také okraje lesů, průseky, paseky a volné lesní prostupy a světliny a křovinaté biotopy. Hlavně pak v podhorských oblastech až do výšky 1500 m n. m. Na suchých stanovištích je vzácnější. Dříve velmi hojný, nyní je v podhůří a horách dosud hojný na mnohých místech obzvláště v nižších polohách vzácný. Lze předpokládat, že podmínkou výskytu jsou biotopy v pokročilejším stádiu sukcese, než u jiných lučních motýlů (podrosty, přítomnost keřů a vyšších bylin). Lokálně se mohou početní stavy výskytu periodicky v delším časovém horizontu značně měnit.
Možnost záměny: Ohniváček černočárný Lycaena dispar. U něj bílé skvrny spodní strany zadních křídel chybí.

Zajímavosti: Je jedním z nejkrásnějších ohniváčků ve střední Evropě. Hostitelské rostliny jsou kyseláč luční Acetosa pratensisa šťovík kyselý Rumex acetosa. Housenky se vyvíjí ve vajíčkách již na podzim.

Potom jsme pokračovali směrem na Kuprovku. Jak jsme scházeli do nižších poloh, tak se začali houbičky ukazovat. Jednalo se hlavně o růžovky, šedivky a pár lišek obecných. Na odkališti bylo několik holubinek a hlavně hodně orchideí. Ty jsem si nafotil též.

Popis této vzácné květinky je na těchto stránkách http://muchomurka1.blog.cz/1201/korenovec-nacervenaly-cerven-2011-cl-1

Odtud jsme znaveni odcházeli k 1 odkališti, kde byly nějaké vláknice. To ale není moje parketa. Potkali jsme zde jednu rodinku a ty měli v igelitovém pytlíku nádherného hřiba smrkového a pár klouzků sličných. Ty jsem našel též. Pozdravila mně též muchomůrka červená. Při výstupu k SKJ jsem uviděl jednu muchomůrku šafránovou a tak, abych měl nafocenu nějakou houbu jsem ji smáčknul.

Popis této muchomůrky je na těchto stránkách http://muchomurka1.blog.cz/1202/muchomurka-saframova-1-cervenec-2011

Domů jsem se dostal ve 14, 45 hod za nádherného počasí.

Celkem jsme určili 20 druhů hub. Vycházka nás tentokrát zničila i když byla pěkná.

Vycházka 24.6.2014 a holubinka lesklá

12. května 2015 v 14:12 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Dne 24.6.2014 bylo nádherné počasí a tak ráno v 8,30 hod

jsem vzal Zuzinu a hurá na Poříčský hřbet. S houbami to bylo velmi špatné. Krom chorošovitých hub jsme potkali jednu malou štítovku jelení, dále pak holubinku hořkomandlovou, malou muchomůrku šafránovou, muchomůrku šedivku a zaschlou muchomůrku růžovku. Na focení nic nebylo. Tak jsem nafotil naší Zuzinku,

dále jsem pak z lesních průseků jse nafotil výhled na Vraní hory, Poříčí a Městské lesy.


Když jsme sešli k řece Úpě tak se Zuzinka osvěžila

a domu jsme dorazili za nádherného počasí

v pravé poledne. Cestou jsem určil 10 druhů hub. Je zde strašné sucho.

Protože jsem nenafotil žádnou houbu pro popis, tak Vám zde představím holubinku lesklou, kterou jsem nafotil na lokalitě Kocbeře- Les Království rašeliniště před 2 březinou 10.8.2006


Holubinka lesklá

Russula nitida (Pers.) Fr. 1838


Další české jméno: Holubinka žilnatá.
Slovenské jméno: Plávka lesklá.
Synonyma: Agaricus nitidus Pers. 1801, Russula betulina Burl., Russula betulina Melzer 1925, Russula roseipes sensu Cooke; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Russula sphagnophila sensu Rea 1922, auct.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Russula venosa Velen. 1920.

Klobouk 2-7 cm v průměru, polokulovitý, zprvu pevný, brzo však křehký, brzy plochý až mělce nálevkovitě prohloubený, někdy s tupým hrbolem, často paprsčitě zrnitý a vrásčitý, okraj rýhovaný až uzlinatě hrbolatý, barvy různých odstínů červené, přecházející do fialova, kalně zelenavě skvrnitý, někdy růžový, vybledající, uprostřed je však většinou tmavší. Pokožka více jak do poloviny slupitelná, suchý je matně lesklý, za vlhka slizký.
Lupeny jsou středně husté, brzo prořídlé, úzce připojené až volné, místami vidlicovité, v mládí mandlově bílé, později sytě smetanově nažloutlé, na ostří někdy s načervenalým ostřím, křehké.
Třeň 2 - 8 cm vysoký, 0,5 - 1,5 cm tlustý, válcovitý, velmi křehký, někdy kyjovitý, bílý, záhy dutý,po délce žilkovaný, většinou s nafialověle růžovým nádechem hlavně v dolní části.
Dužnina bílá, ve třeni někdy žlutavě skvrnitá a při nadměrné vlhkosti často šednoucí. Je velmi křehká a drobivá. Vůně slabě strakošem nebo slabě ovocné až nenápadné, chuť sladká, v lupenech někdy až slabounce štiplavá.
Výtrusný prach je smetanově okrový, výtrusy jsou dosti proměnlivé někdy jsou široce, jindy podlouhle oválné. Na povrchu mají husté, osténkovité výrůstky a jsou 8-13 x 6-10 µm velké.
Výskyt červen až listopad ve smrkových monokulturách i na vápenatých půdách např. druhotné smrčiny na Karlštejnsku. V březových hájích a smíšených lesích s převahou bříz, pod břízami ve vlhké trávě, mechu a rašelině. Upřednostňuje kyselé půdy.
Jedlá.
Možné záměny: Holubinka dívčí Russula puellaris jež stárnutím žloutne ve všech částech plodnice a upřednostňuje horské smrčiny. Je jedlá. Holubinka vonná Russula odorata jejíž vůně je silně ovocná a třeň od spodu žloutne.. Je nejedlá. Holubinka unylá Russula versicolor jež má třeň na spodu okrově skvrnitý, dužnina má více méně ostrou chuť a výtrusy jsou protáhlé a jen z části síťnaté. Je jedlá ale méně chutná.
Zajímavosti: Pro křehkost se špatně transportuje. Je to mykorhizní druh. Ve velkém atlase hub od Pavla Škubly je uváděna jako nejedlá. Má více odchylných odrůd a forem. V ČR je zařazena mezi ohrožené druhy.
Literatura : Internetové stránky 2015 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=759
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 419.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 414.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str306.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 106.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 264.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 196.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 124.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 10, 15, 16, 30, 42, 49, 67, fig 127, 128, 150.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 60.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 88.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str 174, 175.

Vycházka 23.6.2014 a motýlice obecná

3. května 2015 v 16:17 | muchomurka modrá |  Hmyz
Dnes 23.6.2014 jsme se s Láďou dohodli že vyrazíme na naše lokality v Kocbeřích. Ráno v 8,45 hod za nádherného počasí

jsem vyrazil z domu. Na autobusáku na mně čekal Láďa. V Kocbeřích jsme vyrazili na delší cestu. Jenže v lese to pod nohama praskalo, bylo tam prostě vyprahlo. Ze začátku bylo pár růžovek a holubinky chromové.
Jakmile jme dorazili do první křemeňákové lokality, tak na mně na dálku zářila nad borůvčím křemeňáková hlava. Neváhal jsem a fotil.

Potom hodně dlouho nebylo nic. Při zpáteční cestě jsem spatřil krásného hmyzáka. Zkoušel jsem jej nafotit.
Podle mého určení je to Motýlice obecná Calopteryx virgo.


Motýlice obecná

Calopteryx virgoLinnaeus 1758


Další česká jména. motýlice panenská, šídlo obecné.
Slovenské jméno: hadovka obyčajná
Synonyma: Agrion colchicus von Eichwald, 1837, Agrion virgo, Calopterix virgo, Libellula virgo Linnaeus, 1758.

Čeleď: Motýlicovití - Calopterygidae
Tělo až 5 cm dlouhé u samců je kovově zelené, někdy modrozelené, hnědomodré až téměř modrofialové, Mají spodní stranu konce zadečku hnědočerveně zbarvenou konec 8, a převážně 9 a 10 článek. U samičky je velmi štíhlé, stéblovité modrozeleně lesklé.
Křídla jsou rozpětí až 7 cmu samečků jsoubez lamky, téměř neprůsvitná, tmavá, barvy tmavě modré až ebenově červenomodré na 90 a více procentech plochy, světlejší bývají apikální konce. Křídla samic jsou půsvitná. V klidu odpočívající imaga motýlic mají křídla pevně sevřená nad tělem, podobně jako většina zástupců podřádu Zygoptera.
Rozmnožování: Samička klade vajíčka pod vodou do rostlin a přitom se často celá potopí. Takto potopená vydrží i desítky minut.
Larvy jsou štíhlé a na konci těla mají tři listovité přívěsky. Ve vodě žije larva dva roky. Zdržuje se hlavně pos převislou pobřežní vegetací, potom vylézá nad hladinu na rákosí, orobinec apod. Tady se pevně přichytí, pak jí praskne na hřbetě pokožka a vyleze dospělý jedinec, který je po oschnutí schopen letu. Líhnou se koncem května a žijí tak 2 týdny.
Výskyt po celé České republice. Světově je rozšířena v celé Evropě, severní Africe a severovýchodní Asii.
Poletuje od května do srpna u řek, potoků i rybníků.
Zajímavosti: Poletují podél břehů a na noc se stahují na okraje lesů a louky a nocují společně.

Literatura : Internetové stránky 2015 http://www.chovzvirat.cz/zvire/1396-motylice-obecna/
Hmyz autor Siegfried Rietschel 2011 str. 45.
Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Autoři Výběr Readeŕs Digest 2000 str. 247.

Pak již jsme šli lesy směr hospůdka Dřevěnka. Ve 13,30 hod jsme do hospůdky dorazili a dali 1 pivčo. Cestou jsme určili 17 druhů hub. Odtud nám jel autobus ve 14 hod. Domů jsem se dostal za nádherného počasí

ve 14,45 hod. Zde mně pak čekalo zpracování toho co jsem donesl. Na vycházce jsme určili 17 druhů hub a vycházka se nám moc líbila až na to sucho..