Červenec 2015

Vycházka 1.8.2014 a Choroš šupinatý

25. července 2015 v 13:13 | muchomurka modrá |  Čeleď Polyporaceae
Dne 1.8.2014 jsem se rozhodl opět navštívit les. Vybral jsem si lokalitu Trutnov HSM lok. Zámecký vrch. Vyrazil jsem ráno v 8,45 hod autobusem směr HSM Kaufland.

Počasí bylo tak na houby. Musím konstatovat, že zde bylo stále sucho a nic nerostlo. Šel jsem směrem na Rolandovu vyhlídku, kde je pěkná buřtárna. Cestou jsem sbíral holubinky a pár lišek. Potkal jsem zde 2 páry houbařů a ty si nesli 3 čechratky černohuňaté. Upozorňuji, že holubinky byly značně červivé a tak mi jich pro sběr moc nezbylo, i když jsem mněl výběr ze 7 druhů. Skoro pře vyhlídkou jsem uviděl pařez porostlý třepenitkou svazčitou, jež je jedovatá. Moc pěkné nebyly, ale nedalo mi to tak jsem si udělal 2 snímky,

Popis této třepenitky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1111/trepenitka-svazcita-listopad-2010

abych alespoň něco mněl. Ve 12 hodin jsem dorazil k buřtárně. Dal jsem si svačinku, odpočnul si a asi za 20 minut jsem pokračoval dále. Hned za buřtárnou jsem uviděl docela pěkného hřiba žlučníka. Nelenoval jsem a fotil.

Popis této houby je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1210/hrib-zlucnik-15-9-2011

Cestou zpět jsem ještě sbíral holubinky a také klouzka sličného. Když jsem vycházel pomalu z lesa, tak mně upoutaly plodnice jedlého choroše šupinatého. Byla to úplná lahůdka a tak jsem schodil batoh a fotil jej za všech možných pozic. Byly to ten den mé poslední dnímky.



Choroš šupinatý

Polyporus squamosus(Huds.) Fr. 1821


Další české jméno: Chorošovník šupinatý
Slovenské jméno: Trúdnik šupinatý
Synonyma:Agarico-pulpa ulmi Paulet 1793, Boletus cellulosus Lightf. 1778, Boletus juglandis Schaeff. 1774, Boletus maximus Schumach. 1803, Boletus michelii (Fr.) Pollini 1824, Boletus polymorphus Bull. 1791, Boletus rangiferinus Bolton 1792, Boletus squamosus Huds. 1778, Bresadolia caucasica Shestunov 1910, Bresadolia paradoxa Speg. 1883, Bresadolia squamosa (Huds.) Teixeira 1986, Cerioporus michelii (Fr.) Quél. 1886, Cerioporusrostkowii (Fr.) Quél. 1886, Cerioporussquamosus (Huds.) Quél. 1886, Leucoporus lepidus Pat. 1917, Melanopus squamosus (Huds.) Pat. 1900, Polyporellus rostkovii (Fr.) P. Karst. 1880, Polyporellus squamatus (Lloyd) Pilát 1936, Polyporellus squamosus (Huds.); Karst. 1880, Polyporellus squamosus f. rostkovii (Fr.) Pilát 1936, Polyporus alpinus Saut. 1876, Polyporus caudicinus Murrill 1903, Polyporus dissectus Letell. 1826, Polyporus flabelliformis Pers. 1825, Polyporus infundibuliformis Rostk. 1830, Polyporus juglandis (Schaeff.) Pers. 1825, Polyporus michelii Fr. 1821, Polyporus pallidus Schulzer 1874, Polyporus retirugis (Bres.) Ryvarden 1980, Polyporus rostkovii Fr. 1838, Polyporus squamatus Lloyd 1911, Polyporus squamosus (Huds.) ex Pers., Polyporus squamosus f. michelii (Fr.) Bondartsev 1953, Polyporus squamosus f. rostkovii (Fr.) Bondartsev 1953,Polyporus squamosus var. maculatus Velen. 1922, Polyporus squamosus var. polymorphus (Bull.) P.W. Graff 1939, Polyporus ulmi Paulet 1812, Polyporus westii Murrill 1938, Trametes retirugis Bres. 1893)
Klobouk 5-60 cm v průměru, 1-5 cm silný, kruhovitý, oválný, polokruhovitý nebo vějířovitý, uprostřed prohloubený, masitý, pevný. Barvy krémové až okrové a je pokryt kruhově, širokými, vláknitými, přitisklými, okrově až tmavě hnědými šupinami, které jsou ploché, na konci dřípatě roztřepené nebo zahocené. Okraj klobouku je v mládí podvinzutý, později ostrý.
Rourky sbíhavé na třeň, nízké, barvy bílé, později zažloutlé, s protáhlými až 0,2 cm velkými, nepravidelně hranatými nebo oválnými, bílými až krémovými drobně pilovitými póry. Od klobouku neoddělitelné
Třeň 2-10 cm dlouhý, 1-6 cm tlustý, plstnatý až hnědě šupinkatý, ve stáří lysý, centrální, výstřední nebo postranní. Barvy smetanově okrové, na bázi však hnědočerné. V horní části má hnědavou síťku.
Dužnina v mládí dosti měkká, šťavnatá a pružná, později tuhá, kožovitá až téměř dřevnatá. Barvy bělavé, vůně v mládí příjemně okurkově moučná, ve stáří však nepříjemná, připomínající žluklý tuk, chuť příjemná okurkově moučná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou dlouze oválné až válcovité, dolů krátce šikmo zúžené, bezbarvé, stěna hladká, velikost 9 -15 x 4 - 6 µm.
Výskyt duben až listopad v kyselých doubravách a oligotrofních habrových doubravách, listnatých a smíšených lesích, často i mimo les v parcích, zahradách a stromořadích od nížin po horský stupeň. Rostou jednotlivě střechovitě nad sebou nebo v trsech, na poraněných živých, později i mrtvých kmenech, větvích i pařezech buků, javorů, dubů, topolů i ořešáků. Někdy i na kořenech ponořených v zemi.
Jedlý.
Možné záměny: Choroš hlízkatý Polyporus tuberaster - jedlý. Choroš štětičkový Polyporus lentus, jež se liší menšími plodnicemi, štětičkovitě vztyčenými šupinkami a houbovou vůní. Jedlý.
Zajímavosti: Ke konzumaci se hodí pouze mladé měkké plodnice. Vhodný do polévek, na guláš řízky nebo uvařit jako ovar. Tužší části nasušíme a rozemeleme na prášek. Hlavně je sbíraný pro jeho brzký výskyt. Někteří lidé jej však nesnášejí a způsobuje u nich zvracení. Plodnice je jednoletá. Někdy se uvádí Choroš šupinatý s centrálním třeněm jako Polyporus squamosus f. rostkovii. Plodí dosti často i 2 x ročně. Je to velmi nebezpečný saproparazit. Způsobuje značnou bílou hnilobu napadeného dřeva. Plodnice často srůstají.

Literatura : Internetové stránky 2015 https://cs.wikipedia.org/wiki/Choro%C5%A1_%C5%A1upinat%C3%BD
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 326.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 245.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 131
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 284, 285, 783.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 155, 390.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 109.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 18, 129.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 66.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 88.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 28.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 191, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str.302.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 84.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, č. 8-10 str. 143,154, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 72, 104.

Domů jsem dorazil značně znaven z docela pěkného počasí v 16 hodin.


Vycházka se mi líbila a určil jsem při tom suchu 31 druhů hub.


Vycházka 26.7.2014 a holubinka smrdutá

12. července 2015 v 16:24 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
Dne 26.7.14 bylo ráno nádherné počasí

a tak jsem se dohodl se ženou, že vezmeme Zuzinku a já foťák a podíváme do Trutnovského parku, lesoparku a také na vrch Šibemík, kde má hrob generál Gablenc z 30 leté války v roce 1866. Vyrazili jsme v 9 hodin ráno do Trutnovského parku. Zde jsme nalezli pouze pár holubinek namodralých a to bylo vše. Potom jsme pokračovali na Šibeník, kde jsem si nafotil cestu k hrobu generála.

Zde jsme si trochu odpočinuli a já nafotil ještě z nádherné vyhlídky na Krkonoše Černou Horu a Sněžku.

Odtud jsme pokračovali do lesoparku, kde byla jedna čechratka podvinutá značně ožrané slimáky. Narazily jsme zde na hezkou a zmrzačenou kočičku. Ležela tam u cesty, na krku mněla ránu a krmili se na ní mouchy. Vzalo mi to veškerou náladu když jsem viděl ty její smutné oči. Zavolal jsem městkou policii v Trutnově, kteří tvrdili, že to není věc jejich ale že zkusí to nějak zařídit. To jim ale nevěřím, protože tu ochotu městské policie znám. Pokračovali jsme cestou k domovu. Ještě jsme potkali také terčovku bublinatou. Cestou jsem fotil též moji Zuzi.


Bylo čím dál větší teplo a tak se Zuzi osvěžila v Úpě

a mi u rákosníků dobrým pivem. Domů jsme dorazili ve 14,30 hod

a to už byla velká horůčava. Procházka to byla pěkná, hub jsme určili 4 druhy. Mělo by akorát alespoň týden pršet.

Jelikož se mi nepovedlo v těchto vedrech nafotit žádný nový druh houby tak přidávám holubinku smrdutou.
nafocenou v lokalitě Trutnov - Lhota Za lomem směr zastávka ČD 12.8.2001

Holubinka smrdutá

Russula foetens (Pers.) Pers. 1796


Slovenské jméno: Plávka smradľavá
Synonyma: Agaricus foetens Pers. 1796, Russula foetens (Pers. ex Fr.) Fr.)

Klobouk 5 - 18 cm v průměru, v mládí kulovitý, posléze vyklenutý až prohloubený, často zprohýbaný. Okraj má ostrý, tenký, dlouze a hluboce rýhovaný až uzlinatě brázditý. Povrch je slizký, barvy světle nebo špinavě okrové, někdy žlutohnědé až rezavě skvrnité. Okraj je ostrý, má barvu světlejší. Za vlhka značně zrosolovatělá a slizká až mazlavá, za sucha lesklá až do poloviny poloměru slupitelná.
Lupeny poměrně úzké, krátce připojené, někdy až volné, vidlené, v mládí husté, posléze řidší , barvy slámově žluté s nažloutlými kapénkami za vlhka, ve stáří rezavě skvrnité od zaschlých kapiček tekutiny.
Třeň 4 - 13 cm vysoký, 1,5 - 4 cm tlustý, břichatý až válcovitý, v mládí pevný, velmi tvrdý a plný, často s kapkami, ve stáří dutý, barvy bílé nebo bělavé, od báze okrově až rezavě hnědnoucí. Pod lupeny poprášený, jinak hladký.
Dužnina tlustá, v mládí tvrdá, později měkne,nažloutlá, někdy s odstínem špinavě nazelenalým nebo nahnědlým, vůně odporná olejovitá, chuť ostře palčivá.
Výtrusný prach světle smetanový, výtrusy skoro kulovité, nehustě bradavčitě ostnité, amyloidní, velikosti 7,5-10 x 6,5-10 µm.
Výskyt červen až listopad v listnatých i jehličnatých lesích a kyselých doubravách. Upřednostňuje kyselou půdu, jednotlivě nebo ve skupinách. Roste i v sušším období. Vyskytuje se i v Alpách a Vysokých Tatrách v porostech dryádky.
Nejedlá.
Možné záměny: Holubinka tmavolemá Russula illota má ostří lupenů zbarveno žlutohnědě až tmavofialovohnědě a je jakoby čárkované. Je nejedlá. Holubinka hořkomandlová Russula grata která je rovněž menšího vzrůstu a tak silně nepáchne a je spíše cítit po hořkých mandlích. Výtrusy jsou kulovité a výrazně hřebínkaté. Dává přednost hlavně borovým lesům. Je nejedlá. Holubinka nejvonnější Russula fragrantissima - nejedlá. Holubinka páchnoucí Russula subfoetens která je méně robustnější, má hustší lupeny a ve vůni ovocnou složku a roste v teplejších listnatých lesích. Je též nejedlá. Holubinka pružná Russula farinipes jež má nezvykle pevnou pružnost plodnice a křídově bílé výtrusy. Roste ve vlhké trávě pod duby a buky.
Zajímavosti: Snadno poznatelná podle rýhovaného klobouku a odporného pachu. Vzhledově též nic moc. Je to mykorhizní druh.

OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 393, 394.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str. 15, 34, 74, 93, 126, 176, 178, 180, 184, 186, 188, 192, 194.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 310.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 110.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 352, 353.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběr Reader´s Digest 2003 str. 328, 437
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 306.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.. 181.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 256.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 160.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 193, 254.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 11, 17, 21, 34, 41, 46, 61(fig.), 85, 92, 94, 96 132.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 78, 154, bar. příl. 4/8 a příl. 88/171.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 90, obr. 131, 132.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 117, 191.

Vycházka 23.7.2014 a Holubinka nazelenalá

7. července 2015 v 18:15 | muchomurka modrá |  Čeleď Russulaceae
22,7.2014 jsem byl s Láďou na vycházce z Výšinky přes Jánskou studánku do Nových Kocbeří. Ráno 23.7.2014 jsem za nádherného počasí

vyrazili s Láďou autobusemv 9,15 hod na Výšinku. Až na to tropické vedro to šlo. Houby skoro žádné nebyly ale procházka to byla pořádná. Cestou jsme potkali sem tam nějakého hřiba žlutomasého, holubinku mandlovou, růžovku a šedivku. Zajímavé, že z pošvatek se žádná neobjevila. Prostě ty úmorná vedra to prostě zařídila. Asi v polovině cesty jsem nafotil čechratku černohuňatou,

Popis této čechratky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1002/rok-1999-celedtapinellaceae-cechratka-cernohunata

téch bylo snad nejvíce. Dříve jsem ji nakládal. Do restaurace jsme doťapkali pěkně zničeni a pivečko nám chutnalo. Já jsem si dal ještě oběd a domů jsem dorazil za pěkného vedra

ve 13,15 hodin. Určili jsme 14 druhů hub. Navečer pak tady sprchlo.

Vám nyní představím výbornou holubinku nazelenalou nalezenou Trutnov - Lhota písník 455 m nad mořem 27.8.2009



Holubinka nazelenalá

Russula virescens (Schaeff.) Fr. 1836


Další české jméno: Holubinka zelená
Slovenské jméno: Plávka zelenkastá
Synonyma: Agaricus virescensSchaeff. 1774, Russula virescens (Schaeff. ex Zanted.) Fr.)

Klobouk 5 - 15 cm v průměru. V mládí polokulovitý, někdy až skoro kulovitý s okrajem přitisklý ke třeni, později nízce sklenutý, v dospělosti plochý, na středu vtlačený, tlustý, suchý, nelesklý, v dospělosti políčkovitě rozpraskaný a velmi tvrdě masitý s neslupitelnou pokožkou barvy měděnkově zelené, šedozelené, olivovově okrové, místy narezavělé. Pokožka ve včasné dospělosti rozpraskává v políčka a za vlhka je rosolovitá. Stářím a na slunci vybledá do žemlové, někdy až do krémové barvy. Okraj tupý, často hrbolatě až zrnitě rýhovaný
Lupeny husté bělavé, později bledě sametové na okraji klobouku zaoblené, u třeně přirostlé, někdy skoro volné, křehké. Ve stáří a po poranění na ostří rezavě až hnědě skvrnité.
Třeň 2,5 - 12 cm dlouhý, 1,5 - 5 cm tlustý, válcovitý, pevný, bílý, vrásčitý, v mládí ojíněný, ve stáří lysý a sklípkatý, na bázi a otlakem rezavějící.
Dužnina tvrdá a drobivá, masitá, v dospělosti pórovitá, bílá, na řezu rezavějící, vůně nenápadně ovocná, chuť jemně oříšková.
Výtrusný prach bílý, bledě smetanový až nažloutlý. Výtrusy elipsoidní, bezbarvé, amyloidní, s bradavčitou až síťovitou ornamentikou, velikosti 5,5-10 x 5-8 µm.
Výskyt od koncekvětna až říjen, dubo-habrové háje, lesy a druhotné smíšené lesy na nevápenatých půdách v trávě v prosvětlených listnatých lesích zejména doubravy a březiny, někdy i v jehličnanech a to zejména v jedlových lesích. Upřednostňuje březové hájky a smíšené lesy s převahou bříz, dubů nebo buků a mající kyselé podloží.
Jedlá.
Možné záměny: Holubinka buková Russula heterophylla, jež nemá okraj klobouku hrbolatě rýhovaný a její pokožka nerozpraskává, je také jedlá. Holubinka trávozelená Russula aeruginea která má mírně pálivou chuť a pokožka klobouku je trávově až olivově zelená a taktéž nerozpraskává. Jedlá.
Zajímavosti: Je to mykorhizní houba, což znamená, že roste v symbióze s některou dřevinou. Oblíbená, velmi chutná, vhodná k úpravě za čerstva i k nakládání do octa a soli. Přes její výbornou chuť se v anketě " Houba roku" objevila v roce 1969 pouze 1 x. V roce 1970 v této samé anketě je uváděna v úpravě 1, jako škvarky, 2, opečená na suché plotně 2 x. Roztok zelené skalice barví dužninu čerstvých plodnic na sytě červeně. Výhodou je že roste i za suchého období.

Literatura : Internetové stránky 2015 https://cs.wikipedia.org/wiki/Holubinka_nazelenal%C3%A1 .
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 392, 393.
Atlas Holubinky autoři Socha, Hálek, Bajer, Hák 2011 str.29, 66, 93, 114, 162, 166.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 97.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 375.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 107.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 366, 783, 784.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 319, 320.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str.212, 213.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 246.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 25.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 190, 196, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 76.
Holubinky. Autoři Mirko Svrček, Josef Erhart, Marie Erhartová 1984 str. 12, 31, 34, 41, 47, 48, 59 fig., 79 .
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str. 64, 75, č. 8-10 str. 159, 160, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 65, 78, 102 (příloha 86/168).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 sre. 85, 86.
Atlas holubinek. Autor Václav Mezer 1945 str. 161

Naměřeny výtrusy 29.8.2009 velikosti 8,4-8,8 x 5,6-6 µm.