Duben 2016

Pokračování 1 vycházky 15.10.2014 a hřib kaštanový

18. dubna 2016 v 19:04 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Po nafocení lakovky a sesbírání jedlých hub jsme pokračovali lesy směrem k Slavětinské rozhledně, která je umístěna na Markoušovickém hřbetu. Je to nová rozhledna a tak jsme ji chtěli vidět. Bylo na co hledět a Pepa si na ní i vylezl. Přidávám proto pár obrázku této rozhledny a Pepov lezení na ní.

Pepa leze nahoru
Pamětní kameny. Pepa a já.
Poslední obrázeky jsou infornační tabule a pamětní deska.

Sesbírali jsme houby v okolí a ostatní příště.

Nyní Vám představím hřiba kaštanového, kterého jsem nafotil na Dobrovickém kroužku v lokalitě Prodašice 14.9.2002


Hřib kaštanový

Gyroporus castaneus(Bull.) Quél. 1886

Další český název: Hřibník kaštanový
Slovenský název: Hríbnik gaštanovohnedý
Synonymum: Boletus castaneus Bull. 1788, Boletus fulvidus Fr. 1818, Leucobolites castaneus (Bull.) Beck 1923, Leucobolites fulvidus (Fr.) Beck 1923)

Klobouk 3-12 cm v průměru, v mládí je sklenutý a jemně plstnatý, někdy bývá holý, později až plochý barvy žlutohnědé, červenohnědé nebo i kaštanově hnědé. Za sucha rozpraskává
Rourky jsou dosti vysoké, v okolí třeně kratší a odsedlé od třeně. Barvy v mládí nápadně bílé, později zažloutlé, poraněním slabě hnědnou. Póry jsou drobné, jakoby labyrintické a mají barvu rourek.
Třeň 3-9 cm vysoký, 0,8-3 cm tlustý, mírně kyjovitý, někdy jen válcovitý, jemně sametový, trochu zploštělý a bývá zbrázděný nebo rýhovaný, komůrkovitý, vycpaný až dutý, barvu mající stejnou s kloboukem.
Dužnina je v mládí tvrdá a masitá. později křehká, měkká až vatovitá barvy bílé, řezem se nemění. Chuť příjemná oříšková, vůně slabá.
Výtrusný prach okrově žlutý - výtrusy krátce elipsoidní, nad šikným apikulem trochu prohnuté hladké, s tukovými kapkami, barvy slámově nažloutlé, velké 7-12 x 4,5-6 µm.
Jedlý.
Výskyt červen až říjen, kyselé doubravy a oligotrofní habrové doubravy, ve světlých listnatých ale i jehličnatých a smíšených lesích. Upřednostňuje kyselé, křemičité, hlinité i písčité půdy a teplejší a sušší místa. Najdeme jej i na pastvinách.
Zajímavosti: Chutí příliš nevyniká a proto jej používáme pouze do směsí. Je jedlý, ale bohužel neroste hojně. Snadno se pozná podle opravdu kaštanové barvy klobouku a dutého třeně. Název odpovídá tak věrně barvě klobouku, že nálezce pochopí již při prvním pohledu, proč se hřib jmenuje kaštanový. Nemůže se zaměnit za jinou houbu. Pro svůj řídký výskyt vždy znamená pro houbaře trofejní úlovek. Je navržen k ochraně. Tvoří mykorhizu s duby a borovicemi.
Jedlá houba, kterou ale nedoporučuji vařit, protože tím zhořkne. Proto je vhodná spíše na sušení.
Možnost záměny: Hřib modrající Boletus pulverulentus jež má ale třeň plný a dužnina na řezu okamžitě modrá.Jedlý. Hřib hnědý Imleria badia jež má pravidelně okrouhlé póry co po doteku lehce modrají včetně třeně.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=67
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.553, 554.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 201.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 118.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 271, 399,437.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 371, 372.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 209.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 80.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 18.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 94.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 86.
Mykologický sborník č. 1-2, str.18, rok 1970
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 70.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr.9
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 53.


Lakovka ametystová - vycházka 15.10.2014

16. dubna 2016 v 14:09 | muchomurka modrá |  Čeleď Hydnaceae

Dne 15.10.2014 jsme si s Pepou za nádherného počasí v 9,30 hod

vyrazili na houby do Bezděkova a Slavětína. Auto jsme zaparkovali u pěchotního srubu, který jsem si nafotil.

Pak jsme započali sběrem hub. Byly to lakovky ametystové, holubinky, hřiby hnědé, smrkové, žlutomasé , plstnaté i sametové Jednu lakovku ametystovou jsem si nafotil, byla docela zajímavá.


Lakovka ametystová

Laccaria amethystina Cooke. 1884


Slovenský název: lakovka ametystová
Synonyma: Agaricus amethystinus Huds. 1778, Agaricus amethystinus var. amethystinusHuds. 1778,Agaricus amethystinus var. ioidesPers. 1828, Agaricus amethystinus var. purpurellus Pers. 1828,Agaricus lividopurpureusWith. 1792, Collybia amethystina (Cooke) Quél. 1888, Laccaria amethystea var. vinosostriata Ballero & Contu 1989, Laccaria hudsonii Pázmány 1994, Laccaria hudsonii var. hudsonii Pázmány, 1994, Laccaria hudsonii var. vinosostriata (Ballero & Contu) Pázmány, 1996, Laccaria laccata var. amethystina (Cooke) Rea 1922, Russuliopsis laccata var. amethystina (Cooke) J. Schröt. 1889.

Klobouk 1-6 cm v průměru, v mládí vyklenutý, později plochý až nálevkovitý, málo zřetelný pupík, často strupatý, v mládí plstnatý, později olysávající. Povrch je suchý, matný a jakoby otrubičnatý. Je hygrofánní, to znamená že je ve svém zbarvení dosti proměnlivý. Záleží to na počasí. Za vlhka je barvy fialové, za sucha zesvětlá, okraj je podvinutý, zvlněný a jemně rýhovaný.
Lupeny jsou vysoké 0,3-1 cm, široce připojené, krátce sbíhavé, široké, dosti tlusté a řídké, starší jsou často zkadeřené. Barvy v mládí ametystově fialové, v dospělosti světlejší a jsou od výtrusného prachu bíle poprášené.
Třeň 3-12 cm vysoký, 0,3-1 cm tlustý, celý světle fialový s bílými podélnými vlákny, válcovitý, někdy smáčklý, často pokřivený. V mládí plný, později vatovitě vycpaný až dutý. V horní části je jemně šupinkatý. Na bázi kyjovitě zduřelý a bíle plstnatý.
Dužnina tenká, pružná, nejdříve nafialovělá, později narůžovělá až bledě hnědá, v mládí vodnatá a masitá, později tvrdá a suchá. Chuť je nasládlá a vůně je slabě ovocná.
Výtrusný prach je světle fialový až bílý, neamyloidní, výtrusy jsou kulovité, ostnité, bezbarvé, velikosti 8-10 µm.
Výskyt červen až listopad, hojně v listnatých i jehličnatých lesích, ale i v zahradách a parcích ve kterých rostou lesní stromy. Většinou pod buky, duby a smrky.Upřednostňuje kyselé květnaté bučiny vlhčí místa a nevápenaté půdy. Najdeme ji též i na vápenatých půdách.
Jedlá.
Možnost záměny: Vláknice zemní fialová Inocybe geophylla var. lilacina která je menší, klobouk má hrbol a dužnina má nepříjemný spermatický zápach. Je jedovatá.
Zajímavosti: Je houbaři opomíjená, přesto všestranně použitelná
dosti chutná houba do směsí. Asi se každý bojí její fialové barvy. V přírodě rozkládá opad. Je to mykorhizní druh. Sbírají se pouze šupinky. I když je jedlá, tak obsahuje a dosti výrazně koncentruje z prostředí arzen a cesium . Někteří autoři ji považují za odrůdu lakovky lakové Laccaria laccata.

Literatura : Internetové stránky 2014 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=85
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 650
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 45.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 185.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 444.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 171.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str, 150, 151.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 180.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 85.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 104.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 180
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str.181.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 110.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 34.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 44, 138, 194.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 138.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 172..
Mykologický sborník č. 3-5 str. 75, č. 8-10 str. 140, 141 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 78, 93.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str 186.

Pokračování této vycházky bude v dalším článku a to : Rozhledna a hřib kaštanový.

Pokračování vycházky z 11.10.2014 a pavučinec olivový

5. dubna 2016 v 17:12 | muchomurka modrá |  Čeleď Cortinariceae
Po určení hub jsme se začali opékat buřty.
Na závěr opékání obě děti klíčem uzavřely les.
Udělala se závěrečná fotka


Potom jsem si nafotil ještě pavučinec olivový.



Pavučinec olivový

Cortinarius infractus (Pers.) Fr. 1838


Další české jméno: Pahřib olivový.
Slovenské jméno: Pavučinovec olivovohnedý.
Synonyma: Agaricus infractus Pers. 1799, Agaricus infractus var. infractus Pers. 1800, Agaricus obscurocyaneus Secr. 1833, Cortinarius infractus f. aeruginosus Rob. Henry 1986, Cortinarius infractus f. infractus (Pers.) Fr. 1838, Cortinarius infractus f. obscurocyaneus (Secr. ex M.M. Moser) Nespiak 1975, Cortinarius infractus f. olivellus (M.M. Moser) Nespiak 1975, Cortinarius infractus f.olivellus M.M. Moser 1952, Cortinarius infractus f. subhygrophanus Rob. Henry 1939, Cortinarius infractus var. aeruginosus Rob.Henry ex Reumaux 2009, Cortinarius infractus var. clavoides Chevassut & Rob. Henry 1978, Cortinarius infractus var. infractus (Pers.) Fr. 1838, Cortinarius infractus var. obscurocyaneus (Secr. ex J. Schröt.) G. Garnier, in Bon & Garnier 1991, Cortinarius infractus var. obscurocyaneus (Secr. ex J. Schröt.) Quadr. 1985, Cortinarius infractus var. olivascens Rob. Henry 1957, Cortinarius obscurocyaneus Secr. ex J. Schröt. 1889, Phlegmacium infractum (Pers.) Wünsche 1877, Phlegmacium infractum f. infractum (Pers.) Wünsche 1877, Phlegmacium infractum f. olivellum M.M. Moser,
Phlegmacium infractum var. infractum (Pers.) Wünsche 1877, Phlegmacium infractum var. obscurocyaneum Secr. ex M.M. Moser 1960, Pholiota infracta (Pers.) P. Kumm. 1871.

Klobouk 3-12 cm, variabilní ve tvaru i v barevnosti, většinou nízce vyklenutý, později se středovým hrbolkem nebo i vmáčklý, vrostle jemně vláknitý zejména při okraji. Ve středu tlustě masitý. Za vlhka lesklý a mazlavý, kaštanově nebo olivově hnědý, někdy zelenošedý, případně s modrým nebo fialovým odstínem, někdy tečkovaný, od středu okrově vybledající, při okraji s vodovitými skvrnami.
Lupeny jsou břichaté připojené, středně husté, v mládí špinavě rezavě olivové, později olivově hnědé, ostří mírně světlejší a vroubkované.
Pavučinka šedá nebo olivově hnědá.
Třeň 4-10 x 1-2,5 cm, v bázi třeně 1,5-3 cm, válcovitý ve spodní třetině vřetenovitý, kyjovitý nebo s cibulovou hlízou, podélně vláknitý, bělavý nebo našedlý, na bázi olivový nebo okrový, někdy tmavěji olivově hnědý, u třeně někdy nafialovělý, křehký a plný.
Dužnina zpočátku tuhá, bělavá nebo našedlá či slabě okrová, někdy s olivovým nebo u vrcholu třeně fialovým nádechem. Chuť velmi hořká, vůně slabě ředkvová.
Výtrusný prach hnědě rezavý, výtrusy 7-10 x 5-7 µm, téměř kulovité, kulovitě hruškovité nebo široce vejčité, drsné.
Nejedlý.
Výskyt červen až listopad v listnatých (buk) a jehličnatých lesích, vápnomilné a orchideové bučiny v pahorkatinách a podhůří. Dále pak jsou to vysoké doubravy na písčitých a hlinitých půdách nevápenatých.
Možnost záměny: Pavučinec vlnatý Cortinarius cotoneus jehož chuť není hořká a klobouk ani za vlhky není mazlavý. Je jedovatý.
Zajímavosti: Je to mykohrizní houba upřednostňující vápenatou půdu. Zřídka jej najdeme i na kyselých půdách.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.myko.cz/myko-atlas/Cortinarius-infractus/
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 1092, 1093.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 290.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 246
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 195.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 71.
NAŠE HOUBY II autor Albert Pilát a Otto Ušák 1959 obr. 103.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 283.

Potom jsme se vraceli lesy zpět do Radče, kde nás v místní restauraci čekal výtečný gulášek a dobré pivčo. Domů jsem dojel za houbařského počasí počasí
v 15,10 hod za nádherného počasí. Dovezl mně kolega autem. Doma jsem nejdříve trochu zpracoval fota a pak jsem do 22 hodin plnil plata sušáku. Vycházka se mi líbila.

Pavučinec jsem mikroskopoval 13.10.2014 a naměřeny výtrusy 8,4 x7 µm,