Květen 2016

Vycházka 19.10.2014 a klouzek dutonohý

28. května 2016 v 15:43 | muchomurka modrá |  Čeleď Suillaceae
Vážení přátelé, dnes 19.10.2014 v 9 hod přijel pro mne přítel Pepa s tím že razíme do Kocbeří podívat se do lesa. Sice tady byla mlha,
ale ve zprávách předpovídali slušné počasí. V Kocbeřích byla nízké oblačnost. Jen jsme vlezli do lesa, tak jsme začali sbírat hřiby hnědé, uprostřed cesty stál pěkný kozák březový. Bylo zde i hodně lišek nálevkovitých. Hřiby žlutomasé, sametové a plstnaté byly červivé nebo plesnivé. Hřiby hnědé taktéž, ale bylo jich zde tolik, že docela rychle přibývali v koši. Též se našel koloděje a docela dost kozáků šedozelených. Pak jsme narazili na klouzky dutonohé. Udělal jsem si snímek.


Klouzek dutonohý

Suillus cavipes(Opat.) Smith & Thiers.1964


Další české názvy: Hřibovec dutonohý, Hřib dutonohý, Hřib dutonohý zlatý
Sovenský název: Hríbovec dutohlúbikový
Synonyma: Boletinus cavipes (Opat.) Kalchbr. 1867, Boletinus cavipesvar. aureusRolland 1888, Boletinus cavipes f. aureus (Rolland) Singer 1938, Boletopsis cavipes(Opat.) Henn. 1900, Boletus cavipes Opat. 1836, Paxillus porosus Berk. 1847.

Klobouk 4-15 cm v průměru, široce tupě kuželovitý, ve stáří plochý, někdy uprostřed s výrazným hrbolem. Celý šupinatě plstnatý, suchý, barvy žlutohnědé, někdy až červenohnědý, u formy aureus zlatožlutý, okraj nejdříve podvinutý, potom ostrý s bělavými zbytky vela.
Rourky mírně sbíhající na třeň, paprsčitě uspořádané, barvy bledě žlutavé, později až olivově zelené. Póry jsou mimořádně velké, radiálně protažené, výrazně zubatě protažené barvy nejprve žluté, později zelenožluté, ve stáří olivově žluté. V mládí jsou zakryty bělavou plachtičkou.
Prsten vločkatý, vláknitě hnědý, pomíjivý.
Třeň 4-12 cm vysoký, 0,8-3 cm tlustý, válcovitý, dutý, na bázi kyjovitý. V mládí je připojen k okraji klobouku blanitým závojem, který na něm nechává prstenovitou zónu. Barvy nad touto zónou je citrónově žluté a směrem k bázi žlutohnědé, jemně šupinkatý.
Dužnina šťavnatá, křehká, bělavá až nažloutlá, na řezu barvu nemění, vůně příjemně houbová, chuť mírná, ale po delším žvýkání je slabě palčivá až lehce nakyslá.
Výtrusný prach žlutě až hnědě olivový, výtrusy elipsoidně vřetenovité, barvy světle žlutohnědé, velikosti 7-10 x 3-4 µm.
Výskyt červen až až listopad dosti hojně pod modříny v podhorských a horských oblastech, hlavně v modřínových hájích a smíšených lesích s převahou modřínů, na kyselých, chudých, hlinitopísčitých půdách.
Jedlý.
Možnost záměny: Klouzek tridentský Suillus tridentinus jež roste na vápenitých půdách, ale má jen mírně vyniklý hrbolek na klobouku, sbíhavě oranžové trubičky a bílý závoj, jenž přechází v bílý prsten. Třeň má plný. Je jedlý a chráněný. Hřib asijský Boletinus asiaticus jenž se obvykle vyskytuje v asijské části Ruska. Od hřibu dutonohého se odlišuje především vínově červeným zabarvením klobouku i třeně. Je jedlý a chráněný.
Zajímavosti: výborný usmažený jako řízek jinak velice chutný naložený v octě nebo dušený na másle s kmínem + nočky. . Též je výborná horská dutonožková polévka, nebo kapusta s dutonožkami. V Čechách se začal objevovat v 18. století. V některé literatuře je forma žlutá prezentována jako klouzek dutonohý zlatý Suillus clavipes f. aereus. Dle nového rozdělení je to pouze jeden druh a z rodu Boletus byl přeřazen do rodu Suillus. Je to mykorhizní houba a žije v simbióze s modříny.

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_dutonoh%C3%BD
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 562.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 27.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str.9, 179
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 118.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 676, 706, 785.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 270, 272, 357, 367,403.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 373.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 22, 274.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 214.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str.68.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str. 109.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 218.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 20.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 126, 197.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 95.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 30, č. 3-5 str.72, 75, 77, č. 8-10 str. 140, 141, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 106, 134.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 53.

Našli jsme i hřiby smrkové, ale ty byly na pochodu. Takže jsem jej stačil nafotit jen na mobil.
Koše jsme doplnili cestou k autu.
Pokračování této vycházky bude příště.

Vycházka 18.10.2014 a hřib nachovýtrusý

18. května 2016 v 19:03 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae

Dne 18.10.2014 mně ve 13,30 vytáhla moje žena se Zuzi na vycházku po houbách na Poříčském hřbetu. Počasí bylo slušné ale chladnější.
Zuzanka pobíhala a mi sbírali hřiby hnědé, čirůvky fialovo, bedly červenající a mísenky oranžové. Mně se podařilo najít i kozáka šedozeleného. Na vrcholu jsem si nafotil holubinku dívčí.
Popis této holubinky dívčí je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1503/vychazka-6-6-2014-a-holubinka-divci

Domů jsme se vrátili za stále pěkného, ale chladnějšího počasí v 16,45 hod.
Nastalo čištění a žena vše naložila. Já jsem ale nejdříve vyfotil doma úlovek na tácu.


Vycházka byla pěkná a užitečná. Líbila se mi.

Nyní Vám zde představím houbu, jež jsem našel a fotil v lokalitě Trutnov - Lhota nad cestou na Bezděkov 25.8.2005
Jedná se o hřib nachovýtrusý.


Hřib nachovýtrusý

Porphyrellus porphyrosporus(Fr. & Hök) E.-J. Gilbert 1931


Další české názvy: Hříbek nachovýtrusý, Hřib olivově hnědý
Slovenský název:Tmavohríb obyčajný
Synonyma:Boletus olivaceobrunneusZeller and Bailey, Boletusporphyrosporus Fr. 1835, Phaeoporus porphyrosporus (Fr. & Hök) Bataille 1908, Porphyrellus atrofuscusDick and Snell, Porphyrellus pseudoscaber (Secr.) Sing. 1945, Tylopilus porphyrosporus (Fr. & Hök); Smith &Thiers 1971.

Klobouk 2-16 cm v průměru, v mládí polokulovitý, jemně sametový, suchý, matný, později klenutý až polštářovitý a hladký, barvy šedohnědé až černohnědé, někdy mívá olivový nádech, otlačením však černá. Ve stáří někdy rozpraskávána políčka a pokožku nelze sloupnout. Je dosti tuhý.
Rourky a póry v mládí bělavé až šedé, později šedohnědé ve stáří červenavé, rourky jsou až 2,5 cm dlouhé, otlačením červenají až černají, od třene odsedlé. póry jsou dosti velké a hranaté, barvy bělošedé, kouřově hnědé, otlačením jsou šedé,šedohnědé až černohnědé.
Třeň 5-16 cm vysoký, 1-4 tlustý, válcovitý až kyjovitý, někdy i mírně vřetenovitý, někdy i zploštělý, bez síťky, plstnatý, ve stáří olysávající. Barvy dole špinavě bělavé v horní části zbarvený jako klobouk, na bázi je však bíle plstnatý a často zahnutý.
Dužnina v mládí pevná a bělavá, později vatovitá, měkká a našedlá. Na řezu červenající a vzácně i někdy modrající nebo zelenající v závěru černající. Vůně v mládí zemitá, později nepříjemně pryskyřičná až petrolejová. Chuť mírná, nakyslá až mírně palčivá, někdy nepříjemná.
Výtrusný prach je tmavě červenohnědý, výtrusy vřetenovitě elipsoidní, 13-20 x 6-7,5 µm velké, barvy hnědé.
Výskyt červenec až říjen, v jehličnatých lesích hlavně v přirozených smrčinách pod smrky na zemi. Někdy jej najdeme i v listnatých lesích jako jsou kyselé květnaté bučiny pod buky. Dává přednost podhorským a horským oblastem, zejména tam kde je kyselá půda. Najdeme jej ale i v nížinách.
Jedlý.
Možnost záměny: Kozák topolový Leccinum duriusculum jemuž je poněkud podobný,. Tento má šedohnědý klobouk bělavý třeň, na řezu mědově červená a roste pod osikami. Je jedlý.
Zajímavosti: Celé plodnice vypadají jako začouzené. Podřadné jakosti, starší plodnice nesbírat, jinak v menším množství použitelný do směsi. Je to mykorhizní druh. V roce 1969 byly prezentovány výsledky výzkumu výskytu tohoto Hřiba na 4. konferenci čs. Mykologů v Opavě. Sice v roce 1969 na podzim rostl v okolí Hulína poskrovnu. Někteří autoři však rozlišují dva druhy. Jedná se o hřib nachovýtrusný z podhorských a horských smrčin s modrající nebo zelenající dužninou a hřib černohnědý rostoucí v listnatých lesích s červenající dužninou. Zřejmě je to však jeden druh. Někde je uváděn i jak jedovatý.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.myko.cz/myko-atlas/Porphyrellus-porphyrosporus/
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str 538, 539.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 220.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 119.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 177.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 702, 703.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 300, 418.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 371.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 215.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 200.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 232.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str.116, 117.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 26.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 194.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str.93
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str.90, 92.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 24, č. 3-5 str. 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 16, 134.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 59, 64.

Dokončení vycházky 15.10.2014 a hřib královský

4. května 2016 v 16:01 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Po nasycení zraku okolím rozhladny a rozhlednou samou jsme pokračovali od rozhledny dolů na cestu do Slavětína. Stále bylo dosti hřibů hnědých. Po přejití cesty jsme byli na pastvinách, kde jsme sbírali klouzky sličné, křemeňáky březové a taktéž kozáky březové. Prošli jsme remízkem, kde zase byly hřiby hnědé a po okraji klouzci, kozáci, slzivky ředkvové a já zde i nafotil kozáka bílého.

Popis tohoto kozáka najdete na tomto blogu odkaz: http://muchomurka1.blog.cz/1011/kozak-bily-10-zari-2010

Když už jsme byli skoro u auta, tak na té pastvině bylo pár skupin břízek a velké množství muchomůrek šafránových kde mezi nima byly křemeňáci a kozáci březoví, i kozák kapucínek. Muchomůrku šafránovou jsem si opět nafotil.

Odkaz na tuto muchomůrku šafránovou je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1202/muchomurka-saframova-1-cervenec-2011

Protože bylo 13,30 hod tak jsme se rozhodli jet domů. Počasí se malinko zhoršilo,

protože začalo poprchávat. Doma jsem byl ve 14 hodin.

Dnes Vám na této stránce představím hřiba královského, kterého jsem fotil na Dobrovickém klouzku v lok. Prodašice 5.9.1998

Hřib královský

Boletus regiusKrombh. 1832


Slovenské jméno: Hríb kráľovský
Synomyma: Boletus appendiculatus subsp. regius (Krbh.) Konrad

Klobouk 6 -20 cm v průměru, polokulovitý až polštářovitý. Pokožka je nejprve plstnatá, později lysá a suchem rozpraskává na drobná políčka, často je i skvrnitá. Barvy růžové nebo růžově červené až krvavě červené. Stářím vybledává.
Rourky jsou ke třeni přirostlé, ve stáří kolem něho vmáčklé, citrónově žluté až zlatožluté, v dospělosti zelenožluté, zakončeny zlatožlutými až zelenavě žlutými póry, které otlačením nemodrají. V dospělosti a stáří mají zelenavý nádech.
Třeň 5 - 20 cm vysoký, 1,5 - 6,5 cm tlustý, v mládí soudkovitý, později kyjovitý až válcovitý, v horní polovině s jemnou hustou síťkou, barvy chromově žluté. Na bázi je červeně skvrnatý.
Dužnina masitá, máslovitá, pevná, ale ve stáří měkká, za čerstva bledě až sytě citrónově žlutá, na bázi třeně hnědě načervenalá a i po usušení zůstává žlutá, na řezu barvu nemění, pouze někdy slabě modrá. Chuť příjemně sladká, vůně slabá.
Výtrusný prach je barvy olivově hnědavé, výtrusy jsou světle olivově žluté, hladké, vřetenovitě podlouhlé, velikosti 10-16 x 3-5 µm.
Výskyt květen až říjen na vápenatých půdách pod listnáči, zejména v bučinách a doubravách, dubohabrových hájích na vápencích ale vzácně i na nevápenatých půdách pod duby a buky, vzácně i pod břízami. Upřednostňuje teplejší oblasti. Jedno z nejčastějších nalezišť jsou středně vlhké dubiny acidofilního charakteru na Moravě v oblasti mezi Brnem a Tišnovem. Nacházíme jej však i u Mnichova Hradiště v Čechách. Lze jej nalézt i ve výškách okolo 500 m nad mořem jako je okolí Povážské Bystřice na Slovensku.
Jedlý.
Možné záměny: Hřib Špinarův Boletus spinari - jedlý ale vzácný. Hřib Fechtnerův Boletus fechtneri který má stříbřitě šedý klobouk, na třeni má červený pásek a dužnina modrá - jedlý. Hřib hnědorůžový Boletus speciosus jehož dužnina na řeze modrá, rourky otlačením špinavě modtají - jedlý.
Zajímavosti: Je to chutná všestraně využitelná houba. Ale pozor , smaženice, pokud Vás kontrola přistihne tak vyjde velmi draho. Je to chráněná houba. Patřící mezi kriticky ohrožené houby což způsobují hlavně necitlivé zásahy lesníků.

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_kr%C3%A1lovsk%C3%BD
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 510, 511.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 370.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 86, 188
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 119.
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 79
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 716, 717, 722.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 73, 74, 289.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 342.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str. 80, 81.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 204
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 80
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 102.
Mykologický sborník č. 8-10 str. 136, 137, 158 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 Str. 52, 65, 80.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 ste. str. 62.