Červenec 2016

Vycházka 4.11.2014.pokračování - Šupinovka ohnivá

25. července 2016 v 19:38 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae

Při návratu k autu jsem po další chvilce jsem narazil na pěknou šupinovka ohnivou.


Šupinovka ohnivá

Pholiota flammans(Batsch) P. Kumm. 1871


Synonyma: Agaricus flammans Batsch 1783, Dryophila flammans (Batsch) Quél. 1886)

Klobouk 2-8 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později rozložený, pokrytý špičatými plstnatými šupinkami, které jsou v mládí odstálé. Okraj má dlouho podvinutý, v mládí ověnčený zbytky véla a je. Barvy je zlatožluté, na středu oranžově žluté, šupinky pak sírožluté. Za vlhka je mírně lepkavý, ve stáří olysávající.
Lupeny vykrojené, zoubkem sbíhavé, husté, nízké, barvy zprvu zářivě až sírově žluté, později rezavě hnědé.
Závoj blanitý, vločkatý.
Prsten nepatrný, úzký, vlnatý, rozpadavý, barvy žluté.
Třeň 3-10 cm vysoký, 0,3-1,5 cm tlustý, válcovitý, vatovitě vycpaný, později dutý. Barvy stejné jako klobouk, pod šupinovitým prstenem řídce hrubě žlutě až žlutohnědě šupinatý, nad prstenitou zónou holý.
Dužnina je sytě sírově žlutá, na řezu zvolna lehce rezaví, vůně ředkvová, chuť až svíravě nahořklá, ve třeni až nahnědlá.
Výtrusný prach hnědý, výtrusy elipsoudní s klíčním porem, hladké rezavě hnědé, velikosti 3-4,5 x 2-3 µm.
Výskyt květen až listopad většinou trstnatě a dosti hojně, na padlých kmenech, pařezech a rozkládajícím se dřevě jehličnanů, hlavně smrků a borovic. Nalezneme ji od pahorkatin až do hor. Upřednostňuje písčitou půdu a horské smrčiny
Nejedlá.
Možnost záměny: Šupinovka kostrbatá Pholiota squarrosa která má má velké, okrově sbarvené plodnice, šupiny jsou odstávající na klobouku i třeni a roste na listnáčích.. Je jedlá. Šupinovka hlízkatá Pholiota tuberculosa nemá odstávající šupiny a je nejedlá. Šupinovka kozincová Pholiota astragalina je více červenooranžově zbarvená, nemá šupiny, klobouk je hladký, k okraji bledší a lupeny jsou okrově žuté a na třeň sbíhají. Je nejedlá a vzácná.
Zajímavosti: Produkuje žluté pigmenty které patří ke styrylpyronům. Jedná se o hyfolominy a silně fluoreskující cikuliny. Pozoruhodná je její zářivá žlutohnědá barva.

Literatura : Internetové stránky 2016 http://www.houbareni.cz/houba.php?id=628
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 999, 1000.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 349.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 361.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 361,362.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 592
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.242
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 275.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 227.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str 204.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994. str.114.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 115.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 136, 138 a příloha75/146.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str.359, 360.

Kousek od auta jsem pak našel ještě dosti slizáků mazlavých. Byla to nádhera. Domů jsem dorazil ve 14,15 hod. za nádherného počasí.

Vycházka se mi líbila. V lese jsme našli také hrob nějakého generála z roku 1865. Tak jsem si pomník nafotil na mobil.










Vycházka 4.11.2014 a Límcovka měděnková

21. července 2016 v 14:05 | muchomurka modrá |  Čeleď_Strophariceae
Vážení přátelé dnes 4.11.2014 přijel ke mně Pepík v 10,15 hod., s nápadem vyrazit na houby k bunkru na Slavětín.

Mlha se pomalu rozplynula a na Slavětíně už bylo hezky. Akorát profukoval mírný studený vítr. Vylezli jsme z auta a na místech kam jsme měli zamířeno se páslo stádo krav. Houbičky byly spaseny. Tak jsme se porozhlédli okolo pastviny. V lesích bylo dosti penízovek kuželovitých, dále jsme nacházeli hřiby žlutomasé, sametové a pochodující smrkové. Postupně jsme plnili košíky. Sem tam byly i holubinky.hlínožluté, trávozelené, dívčí atd.. Při zpáteční cestě k autu jsem si nafotil límcovku měděnkovou.



Límcovka měděnková

Stropharia aeruginosa(Curt) Quel. 1872


Slovenské jméno: Golierovka zelenkastá
Synonyma: Agaricusacuminatus Scop. 1772, Agaricus viridimarginatusSchumach., Agaricus viridulus Schaeff.,Psilocybe aeruginosa (Curtis: Fr.) Noordeloos 1995, Pratella aeruginosa (Curtis) Gray 1821, Stropharia aeruginosa f. aeruginosa (Curtis) Quél. 1872

Klobouk 2 -10 cm v průměru, v mládí polokulovitý, ve stáří vyklenutý až plochý s tupým hrbolkem, nepravidelně zvlněný a je mírně masitý.Barvy za mlada tmavě modrozelený až měděnkově zbarvený, ve stáří pak postupně od středu žlutozelený nebo okrový. Pokožka klobouku je za mokra velmi slizká a dobře slupitelná, pokryta bělavými šupinami. Okraj je ověnčen zbytky bílého vela.
Lupeny široce připojené až krátce sbíhavé, šedobílé, fialově šedé, později až fialově hnědé, dosti husté, ostří lupenů je bělavě vločkaté.
Třeň 4 -10 cm vysoký, 0,3 -1 cm tlustý, válcovitý, obyčejně pokřivený, dutý, vláknitý, na bázi někdy mírně ztlustlý, slizký. Barvy modrozelené až modré. Pod prstenem je bíle vločkatý, záhy olysávající.
Prsten úzký, kožový vláknitě tlustě blanitý, rýhovaný, záhy pomíjivý. Barvy je bílé, od výtrusů fialově poprášený
Dužnina bělavá a měkká, pod pokožkou klobouku nazelenalá, ve třeni nazelenalá nebo narezavělá, později krémová, chuti slabě hořké, vůně nevýrazně ředkvová, spíše nepříjemně ředkvová.
Výtrusný prach je purpurově hnědý, výtrusy jsou zelenavé, později až černohnědé, elipsoidní, hladké, 7-9 x 4-5 µm velké.
Výskyt srpen až prosinec, hojně jednotlivě nebo ve skupinách, na rozkládajících se zbytcích dřeva v jehličnatých i listnatých lesích, Upřednostňuje v parcích, na tlející slámě, hlavně tam kde je vlhké prostředí a chudší kyselé, hlinité či písčité půdy. Upřednostňuje buky z listnáčů a smrkové monokultury na nevápenatých půdách.
Jedlá.
Možné záměny: Límcovka modráStropharia caerulea která má modrý klobouk skoro bez šupinek a třeň bez fialového odstínu s lupeny i ve stáří světle hnědavými, výtrusný prach je umbrově hnědý a roste často mimo les na hnojené půdě v kopřivách. Je nejedlá Bezpečně se dá odlišit makroskopicky. Límcovka bílomodrá Stropharia pseudocyanea je menší a klobouk se rychle odbarvuje do okrové nebo krémové barvy, třeň je velmi měkký a roste na bázi trav , tam kde jsou otevřená stanoviště. Je nejedlá.
Zajímavosti:I když žádná jiná houba nevypadá jedovatěji, tak já ji používám do směsí i k nakládání i když v některých starších atlasech je vedena jako nejedlá a někdy i jedovatá. V současné době pozorujeme zvýšený výskyt této houby, což je způsobeno poruchami ekosystému. Aeruginosa znamená "měděnková". Před použitím je nutno pokožku z klobouku svléknout. V některých atlasech je uváděna jako mírně jedovatá.

Literatura : Internetové stránky 2016. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=190
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 988.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 19.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 190.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003. str. 174, 243, 398.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 269.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 245.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str.155.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 174.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str.140.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 128.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 96.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 144.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 187.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987str. 230.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 218.
Mykologický sborník č. 3-5 1970 str. 45.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 44, 90.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 365.

Pokračování této vycházky příště..