Říjen 2016

Vycházka se Zuzi 25.12.2014 a pevník chlupatý

27. října 2016 v 14:31 | muchomurka modrá |  Čeleď Stereaceae
Přátelé dne 25.12.2014 v 10 hod. za pěkného, ale chladného počasí,

jsem se vydal opět se Zuzinkou do našeho oblíbeného lesa na putování po Poříčském hřbetu. Procházka to byla nádherná. Sice jsem fotil jen mobilem , ale stálo to za to. Nejdříve jsem si zblejsknul pevník chlupatý,
který mě upoutal nádhernou barvou

Pevník chlupatý

Stereum hirsutum(Willd.) Pers. 1800

Slovenské jména: Pevník chlpatý
Synonyma: Auricularia aurantiaca Schumach. 1803, Auricularia reflexa Bull. 1786, Boletus auriformis Bolton 1788, Helvella acaulis Pers. 1778, Stereum hirsutum (Willd. ex Fr.) S. F. Gray. Stereum hirsutum var. cristulatum Quél. 1872, Stereum reflexum (Bull.) Sacc. 1916, Telephora hirsuta Willd. 1787, Telephora reflexa (Bull.) Lam. & DC. 1805.

Plodnice 2-
10cm široké, 0,1 - 0,2 cm tlusté, tuhé, rozlité nebo polokloboukaté až kloboukaté kožovité a korovité. Jsou bokem přirostlé ke třeni. Rostou v trsech nebo šindelovitě nad sebou
Klobouk 1- 5 cm velký, koncentricky pásovaný, dosti tenký vlnitě zprohýbaný. Často jsou spodní klobouky navzájem srostlé a sbíhají po kmeni. V mládí jsou živě zářivě žlutooranžové, hustě štětinatě chlupatě pokryté. Ve stáří světlé až vybledávající, 1 - 2 cmodstávající od dřeva, okraj bledý.
Rouško téměř hladké, lysé, jasně žluté až žlutooranžové, ve stáří hnědooranžové až šedohnědé, bez pórů. Poraněním barvu nemění.
Dužnina tenká, kožovitá, tuhá, pružná, baevy žlutavé nebo světle okrová. Na řezu má viditelnou vrstvičku pokožkových hyf.
Výtrusný prach bílý, výtrusy hladké, válcovité, bezbarvé, amyloidní, velikosti 5-8 x 2,5-3,5 µm.
Výskyt leden až prosinec velmi hojně v listnatých lesích na nevápenité půdě, v cerových dubinách, šipákových a teplomilných doubravách, v kyselých doubravách ale i ve vápnomilných a orchidejových bučinách na mrtvých kmenech listnáčů, vzácněji jehličnanů.
Nejedlý.
Možnost záměny: Ostnateček dvoubarvý Steccherinum dichroum - nejedlý. Pevník korkovitý Stereum rugosum tvoří široce rozlité plodnice s úzkými kloboukovitými hranami s výtrusou tvrdou vrstvou jež poraněním červená, Pevník krvavějící Stereum sanguinolentum jež má šedou tenkou plodnici a jeho výtrusorodá vrstva se barví tmavočerveně.. Pevník plstnatý Stereum subtomentosum jež má plstnatý klobouk - me chlupatý a po poranění mu žloutne hymenium.
Zajímavosti: běžně přechází na severoamerické stromy jako je paulovnie, kde na kmeni způsobuje primární měkkou hnilobu. Tento pevník má velkou růstovou rychlost a proto zcela snadno obsadí substrát a nenechá se vytlačit.Na starých plodnicích zrovna tak jako na Pevníku korkovitém Stereum rugosum cizopasí tvrdohouba Sphaerostilbella aureonitens, jež má subikulum sírově žluté až zlatožluté.Z pevníku chlupatého však byla izolována kyselina hirsutová která je účinná proti určitým druhům bakterií. Je značně toxiská a 3 mg této látky je pro myš dávka smrtelná.


Literatura : Internetové stránky 2016.http://www.houbareni.cz/houba.php?id=428
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.360.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 270
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 142, 174, 175.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str.91, 123.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 93.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 98.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 57.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 62.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 184
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 137, 142, 192, 193, 195.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 274.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str112, 140.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 19, 68, 76, 165.

Dále jsem si nafotil trsy hlívy ústřičné, které byly dosti vysoko.
Viz popis na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1107/hliva-ustricna-kveten-2011

Potom jsem při zpáteční cestě fotil ještě bělochoroš pýchavkovitý.

Popis tohoto bělochoroše je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1001/dalsi-zajimavy-belochoros-a-to-pychavkovity .

Pokračování této vycházky příště.


Vycházka 23.12.2014 a hřib satan

6. října 2016 v 0:18 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Vážení přátelé, dnes 23.12. 2014 jsem dostal chuť, že bych si dal na Štědrý den k obědu houbový guláš z penízovek sametonohých. Venku bylo sice ošklivo,

Tak jsem si odpoledne vzal Zuzinku a vyrazili jsme za houbičkami na Poříčský hřbet. Cestou jsem potkal chorošovité houby jako například ohňovec ovocný, troudnatec pásovný, lesklokorku ploskou atd. Potkal jsem také pár openěk mněnlivých. Náhle jsem narazil na pařízek penízovek sametonohých. To byl základ. Po chvíli tu byl pěkně porostlý pařez těmito penízovkami. Viz foto.
Popis těchto penízovek je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/1410/vychazka-5-1-2014-a-penizovka-sametonoha

Zuzka běhala po lese a já fotil a řezal. Již bylo na gulášek. Pak jsme cestou potkali ještě několik dalších chorošovitých hub, krásné hlívy ústřičné, ta ale byly dosti vysoko a tak přemýšlím co s nima udělat. Pak to byl ještě jeden pařízek penízovek a tím jsem svůj sběr končil. Cestou zpět jsem zaregistroval ještě bělochoroš pýchavkovitý, šedopórku osmahlou. Za ošklivého počasí v 16,15 hod
jsme dorazili se Zuzinkou domů. Pak jsem ještě houby očistil a připravil ženě na gulášek. Byla jich pěkná miska.

Na štědrý den byl výborný bezmasý oběd.


Dnes Vám představím z hub vzácného hřiba satana, kterého jsem fotil na Dobrovickém klouzku lok. Prodašice 14.9.2002


Hřib satan

Boletus satanas Lenz.1831


Slovenské jméno: Hríb satanský
Synonyma: Boletus foetidus Trog 1836, Boletus sanguineus secretan Krombholz 1831, Boletus tuberosus Bull., Dyctiopus tuberosus Quélet 1888, Suillus satanas Lenz 1831, Tubiporus satanas(Lenz) Maire 1937, Tubiporus satanas Ricken 1918.

Klobouk 5-35 cm v průměru. Vyjímečně dosahuje průměr i 30 cm. V mládí polokulovitý, později vyklenutý až polštářovitý, masitý, nepravidelně vrásčitý až hrbolkatý, v mládí jemně plstnatý. Barvy bělavě krémové, stříbřité šedé, místy s hnědoolivovými skvrnami a na okraji i narůžovělý.
Rourky žluté až olivové, póry jsou drobné a okrouhlé, v mládí oranžově žluté, brzy však červené až oranžově červené, otlačením špinavě zelenající. Na okraji tvoří žlutý pásek.
Třeň 4-17 cm vysoký, 3-12 cm tlustý, kyjovitý, soudkovitý, nebo krátce válcovitý ve stáří až řepovitě kyjovitý, pokrytý nevýraznou žlutavou až červenavou síťkou. V horní polovině je žlutý, v dolní polovině karmínově červený.
Dužnina je tlustá, v mládí tvrdá, ve stáří měknoucí, bělavá až nažloutlá, na řezu mírně modrá, později opět bledne. Chuť v mládí nenápadná, trochu oříškově nasládlá, vůně v mládí nenápadná, ale ve stáří velmi hnilobná.
Výtrusný prach je olivový, výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, velikosti 10-16 x 5-7 µm, barvy světle hnědožluté.
Výskyt červen až říjen, dosti vzácně, v teplomilných listnatých lesích, především pod habry, habrové a šipákové doubravy, buky a duby, orchidejové vápnomilné bučiny. Upřednostňuje vápencový podklad. Hadcové skalní stepy v okolí Brna ale i u Lysé nad Labem Často se nachází i v obci Prečín u Považskej Bystrice. Vystavován byl i v Praze na výstavě v roce 1970.
Jedovatý.
Možné záměny: Hřib nachový Boletus rhodoxanthus má kyjovitý až válcovitý třeň, dužnina je žlutá až slabě modrající a na bělavém klobouku má červenavé odstíny. Je jedovatý. Hřib satanovitý Boletus satanoides - jedovatý. Hřib medotrpký Boletus radicans - nejedlý. Hřib Le Galové Boletus legaliae více modrá, má žlutou dužninu a třeň s jemnou síťkou. Je jedovatý. Hřib kovář Boletus erythropus - jedlý. Hřib koloděj Boletus luridus má tmavší klobouk, dužnina je více modrajíví a nepáchne. Je jedlý. Hřib kříšť Boletus calopus má delší třeň, žluté póry, hořkou dužninu a výskyt je především v podhorských smrčinách. Je nejedlý. Hřib nachový Boletus rhodoxanthus jež má zlatavě žlutý třeň, krvavě červenou síťku a velmi příjemnou houbovou vůni. Je jedovatý.
Zajímavosti: Hlavně za syrova a pokud není dobře tepelně zpracován způsobuje silné žaludeční a střevní potíže, tak zvané otravy s gastroenteritickým syndromem. Po ½ hodině vaření se jeho toxiny rozkládají a potom je jedlý.. Nelze doporučit ke sběru. Velký úbytek tohoto hřibu způsobují kyselé deště. Je to mykorhizní houba. S hřibem kovářem a kolodějem si jej pletou hlavně začátečníci. Jeho lidový název je bliják nebo jenerál a mnoho dalších. V homeopatických preparátech se používá v preperátech proti úplavici, malarii a žlučníkovým a jaterním chorobám. Je vzácný. Ve starověku je spojován s ďáblem a zlem. Jde o vzácnou houbu, která je evidována v Červeném seznamu hub České republiky jako zranitelný druh (VU).

Literatura : Internetové stránky 2016 https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_satan
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 144, 149, 184, 223, 302, 303.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str. 515, 517.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 176, 371.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 195.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 120
Příroda Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Autor Jan Holec & Miroslav Beran 2006 str. 80.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 675, 722, 728, 730, 731
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 18, 42,46, 292, 346, 412, 437.
Léčivé houby bylináře Pavla Autor Pavel Váňa 2003 str.107.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 347.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 205.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 224.
Nový klíč se systémem rychlého určování HOUBY autor Ewald Gerhardt 1995 str. 58.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str.90, 91.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 208.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str.16.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 18, 29.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 186, 192, 195, 213.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 113.
Léčivé houby dříve a nyní Autoři Marta Semerdžieva a Jaroslav Veselský 1986 str. 86, 87.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 114.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, č. 8-10 str. 132, 136, 152, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 15, 30, 50, 51, 70, 80.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 61.